DENÍČEK7.-8.5.2016 LITOMĚŘICKÝ TULIPÁN – DDM ROZMARÝN LITOMĚŘICE, SK OB ROUDNICE – ROUDNICE – MUNIČÁK, ZAVADILKA, HOSTĚRAZ, HLUBÁK, ROUDNICE Tak a je to tady. 7. a 8. 5. 2016. Jaro v plném proudu, všechno se zelená, kvete, teploty překonaly patnáctku… prostě žrádlo. A my se zase můžeme plně věnovat toulkám po minipivovarech bez starosti, kam složit hlavu. Vždyť pod širákem je krásně a spaní v autě taky není špatné.Pro tentokrát to vyhrál „Podřipský rodinný minipivovar“, který se nachází v obci Ctiněves na úpatí hory Říp. Pivovar byl založen na konci roku 2013, kdy se jedna ze zemědělských budov předělala na pivovar. První pivo (světlý ležák) se uvařilo v květnu 2014.Srdcem pivovaru je měděná dvounádobová varna o objemu 550 l, ze které putuje mladé pivo na spilku, kde jsou tři spílací kádě a dále dozrává v tancích v ležáckém sklepě.Piva se zde vaří jak svrchně tak spodně kvašená, nefiltrovaná a nepasterizovaná. Jen za pomoci vody, sladu, chmele, kvasnic a lásky k pivu je výsledkem vynikající pivo vyvážené barvy, chutě a vůně.Součástí minipivovaru je i pivovarská hospůdka, kde je možno k pivu zakousnout něco malého z grilu nebo pravé české zabíjačky, apod.

Příjemný zážitek z výletu už jen ruší 5 etap „Litoměřického tulipánu“ konajících se v okolí Roudnice. Ranní balení doprovází telefonát Otíka – věrné obsluhy PC a vyčítáni čipů, že zapomněl doma nabíječku na NB a my jsme jeho jediná záchrana. Za vidinou případného zlepšení času při vyčítání vyrážíme směr Roudnicko přes Nový Bor, kde nabíráme nabíječky.První den – první dvě etapy s celkovou délkou Vojta 13,6 km a Jaruška 9,1 km. Běh je tak nepřirozený pohyb!!! Jak je všechno zarostlé, nejsou vidět kontroly a ten sajrajt ve formě ostružiní… v tom se nedá pohybovat. Jediné, co člověka v tom děsném vedru drží nad vodou a v relativní kondici je představa večerního oroseného půllitru se zlatavým mokem.Při vyčítání čipu se snažíme zlomit Otíka o posun 15ti minut za vytržení trnu z paty s nabíječkami. Po zhlédnutí našich časů nám se smíchem a až téměř slzou v oku povídá, že nám to na první místa stejně nestačí. Nevadí a hurá na pívo!!!Při prvním loku slyším jen hlasité zasyčení. Hmmm a ¾ píva v Pánu. Je to mňamka. Moky z minipivovarů jsou prostě jiné, lepší, chutnější... Probíráme mapy, postupy, zážitky. Druhé pivko už tak neteklo. Dostavila se únava. Už si ani nemáme co říct a jen tupě koukáme na rozpité sklenice. Království za postel! No nic, musíme se šetřit, zítřek bude náročný. Necháváme si pivko zabalit do PETek a loučíme se s krásným prostředím s dřevěnými lavicemi a vyleštěnými varnami.

8. 5. 2016 to začíná nanovo. Tentokráte nás čekají zbylé 3 etapy. Celková délka Vojty 10,2 km a Jarušky 7,6 km. Slunce pere od rána. Mám pocit, že jediný kdo má radost, je stavitel tratí, pan Babický.No, zvládli jsme to. Tulipán 2016 ani nebyl o tom zúčastnit se, ale vydržet. Odměnou nám byl tradiční přívěsek, točená zmrzka a doma výborné balené pívo z „Podřipského rodinného minipivovaru“.

Jaruška a Vojta Vokálovi

Redakční vložka: Pokud na tomto místě marně hledáte příspěvek z M ČR v OB ve sprintu, tak hledáte opravdu marně. Ať děláte, co děláte, prostě tu není!!! Věřím ale, že po návratu z Ameriky se díky Ivanu Vydrovi přece jen v příštím Chacháčku objeví.Konec vložky.

11.5.2016 WORLD ORIENTEERING DAY Přeloženo do češtiny – Světový den orienťáků – se konal skutečně po celém světě, mimo jiné i na dvou místech na Liberecku. Pro nás hlavní akce proběhla na hřišti u sportovní haly v Chrastavě, kde 31 pořadatelů z dětského kroužku při OK Chrastava vybralo kontroly, nakreslilo mapy, doprovázelo účastníky a vysvětlovalo jim taje OB. Program pro veřejnost a žáky 3.-4. tříd místní ZŠ zahrnoval procházku s vysvětlením po kontrolách na plánku za asistence malých orienťáků a závůdek s čipem. Odměnou pak byl diplom a propagační materiály. Akce

se zúčastnilo 108 zájemců (bohužel dvě třídy byly na škole v přírodě), a taky místní chrastavská televize. Video můžete zhlédnout na stránce MÚ Chrastava.Druhá akce pak proběhla v liberecké ZOO za pořadatelství oddílu Slavia orienteering Liberec.

A jak dopadla celá akce celkově?

V 81 zemích přišlo na start 252 927 závodníků (světový rekord!), u nás 32 klubů uspořádalo 45 akcí s účastí 6 832 lidí.

14.-15.5.2016 ZEMSKÝ ŽEBŘÍČEK – ČECHY – USK PRAHA – HALOUNY – ROCHOTA, HALOUNYV sobotu ráno 14.5. jsem vyjel s Pavlíkovými na závod do Haloun. Po trochu delší cestě, ale bez bloudění, jsme dojeli na místo, zaparkovali auto a šli jsme na shromaždiště. Počasí nebylo nic extra, ale v sobotu to naštěstí vydrželo. Po předvedení našich výkonů a čekání na vyhlášení jsme vyjeli hledat hospodu. Po krátké a úspěšné navigaci Ondry jsme našli a dokonce byla i skoro prázdná. Po dobrém jídle jsme vyrazili na naše ubytování. Bydleli jsme v chatkách a v okolí byla i hospoda. Samozřejmě, že několik členů naší chrastavské výpravy šli hned po vybalení a připravení postelí tam. My mladší jsme samozřejmě do hospody nešli, radši jsme chytali králíky, kteří volně běhali po areálu, ale asi po 10 minutách nám to nějaká paní zakázala, tak jsme šli chytat místo králíků signál. Druhý den jsme byli připraveni na krátkou trať. Z té jsem

měl docela strach, protože les byl plný hustníků a zrovna v nich byly kontroly, takže samozřejmě jsem to tam párkrát nechal a můj výsledek byl někde v lese. Pak už jsem jen čekal na vyhlášení vítězů, sbalení stanu a jelo se zpátky do Chrastavy.

Matěj Galbavý

21.-22.5.2016 SAXBO + OBLASTNÍ ŽEBŘÍČEK – OK CHRASTAVA, HSG TURBINE ZITTAU, SG ZITTAU SÜD – OYBIN – LOUISENHÖHE V sobotu 21.5.2016 jsme se vydali na závod do Německa. Městečko, kde se závody konaly, se jmenovalo Oybin. Moc se mi líbilo. V sobotu závod pořádal náš oddíl OK Chrastava. Závod byl moc hezky připraven a přesto, že jsem úplně přesně nenatrefila všechny kontroly, skončila jsem na hezkém 3. místě, za mými soupeřkami Bárou a Markétou z oddílu.Po řádném odpočinku jsme se druhý den vydali opět do Německa. Tentokrát závod pořádali orienťáci z Německa. Závod byl i tentokrát velmi hezky připraven, a protože jsem běžela, co mi síly stačily, získala jsem vytouženou zlatou medaili.I můj bráška si přišel na své, protože získal v sobotu i v neděli zlatou medaili.Víkend byl moc zdařilý a myslím, že jsme si to všichni moc užili.

Terezka Klustová

Je za námi další ročník našeho vlajkového závodu Saxbo a myslím, že můžeme opět směle prohlásit, že jsme to zvládli. Tentokrát to bylo trochu specifické, neboť oba závody včetně shromaždiště byly v Německu, konkrétně v Oybině. O co nám tím ubylo starostí se zajištěním povolení a vůbec celého centra závodů, o to více jsme měli práce s komunikací s žitavskými přáteli. Nakonec vše klaplo a na 1080 závodníků v sobotu a 750 v neděli čekalo překrásné shromaždiště v lůně skal, dva náročné závody, luxusní bufet s koláči, výborné bratwurstíky a vůbec nádherný sportovní víkend se vším všudy. Za to, že všechno takto dopadlo, bych chtěl tradičně poděkovat především Domče Pachnerové, která se opět výborně zhostila role hlavního

rozhodčího, a stavitelům Kátě Kaškové a Jardovi Polákovi. Jsem rád, že jsme neměli problém s obsazením jednotlivých úseků a chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu. Rád bych vyzdvihl příkladné zapojení „rodičů“ do pořádacích aktivit. Jménem Zuzky Šaffkové děkuji také všem, kteří se podíleli na shánění cen pro závodníky a pomohli tak zajistit, že nejlepší závodníci neodjížděli s prázdnou. V tomto ohledu bych vyzdvihl především práci Zuzky Vejstrkové.Co říci závěrem? Berte to, prosím, jako takový malý trénink před M ČR, které nás čeká příští rok v září. Tam to sice budeme muset ještě o nějaký ten malý stupínek vylepšit, ale myslím, že máme rozhodně na čem stavět.Ještě jednou děkuji všem a přeji krásné léto!

Vojta Vokál, řiditel

27.-29.5.2016 SOUSTŘEDĚNÍ SCD JUNIOR - SRBSKOOd pátku 27. 5. do neděle 29. 5. se konalo v Srbsku u Branžeže soustředění SCM Ještědské oblasti. Účastnilo se 51 žáků a 5 trenérů. Jako vždycky se povedlo a všichni si ho užili. V pátek začalo middlem, k večeři byli špagety, a nakonec byl noční orienťák. Sobota začala jak jinak než rozcvičkou, potom byla né moc vydatná, ale dobrá snídaně, která se skládala z  rohlíku, sýru, salámu, másla a marmelády, dále pak následovalo RIO (druh závodu, ve kterém se zobrazí jen část mapy, zde například Olympijské kruhy a pod nimi nápis RIO, a v každé této části je něco jiného, vrstevnice, cesty nebo porosty), k obědu byla polévka a jako druhé jídlo rýže s masem a omáčkou. Po obědě jsme se vydali na štafety, po kterých následovali fazole, nikomu moc nechutnali a tak jsme jako náhradu dostali namazané chleby. Neděle začala opět rozcvičkou, po rozcvičce jsme si dali znovu rohlík, sýr, salám, máslo a marmeládu. Den pokračoval tréninkem ve dvojicích, kdy jeden z dvojice běžel pro kontroly a druhý čekal na vyznačeném místě a potom se vyměnili. K obědu bylo knedlo, vepřo, zelo. Po obědě jsme se rozdělili do družstev a běhali jsme na místa, která jsme měli na fotkách. No a potom následovalo to, co muselo přijít, KONEC.Celé jsme si to užili, bylo to super. Bouřka se nám vyhnula a zase se těšíme příště.

Zapsal: Tomáš Ekert

Z našeho OK se soustředění zúčastnila Vendy Růžičková a Ališka Lišková.

28.-29.5.2016 CELOSTÁTNÍ ŽEBŘÍČEK – OB OPAVA – ČERNÁ VODA – JESTŘÁBÍ VRCH, KALTENŠTEJN

Na závody jsme se vydali už v pátek. Jeli jsme ve čtyřech: Káťa, Honzík, Péťa a já. Ubytování jsme měli v tělocvičně v Jeseníku. Po příjezdu jsme asi šli rovnou spát, možná kluci šli na pivo, ale to už si tak moc nepamatuji. V tělocvičně s námi bylo ještě pár Tatraňáků a nějakých dalších lidí. První noc jsme měli každopádně všichni hodně místa.

V sobotu se běžel poslední závod ME – štafety. První běželi muži a po nich následovaly ženy. Byla to zajímavá podívaná. Na velkoplošné obrazovce se střídal GPS tracking a TV přenos přímo z tratí. Nakonec jsme přece jen jednu medaili z domácího terénu urvali. Kluci si doběhli pro bronz!

My nereproši jsme přišli na řadu až po 14. hodině. Trochu netypicky se jako první běžela krátká. A to docela těžká krátká. Tratě se rozbíhaly s kopce ve světle zeleném svahu s kameny a bažinkami, naopak konec závodu se běžel v rovinatějším terénu a úplný závěr byl po louce. Nejlepší z naší čtveřice byla Káťa – 7. místo. Po závodě jsme jeli zpět do Jeseníku, ale tělocvična byla zamčená, tak jsme museli počkat na správce. Pak přišli Turnováci a zjistili, že mají být vlastně v jiné tělárně v úplně jiném městě, ale jejich řidič odjel na jiné ubytování někam blízko polských hranic, takže zůstali ve stejné tělocvičně jako my. Na jídle jsme bohužel byli v kuřácké restauraci (začalo se tam kouřit až po tom, co jsme si objednali). Když jsme se vrátili z večeře, byla tělárna plná Luhačovic, ale naštěstí ani nedělali moc „bordel“, takže jsme se vyspali vcelku dobře.

Nedělní klasika byla opravdu náročná. Obzvlášť poté, co jsem běžela okolo místa, kde měla být občerstvovačka, a našla jsem tam jen 2 barely vody (samoobslužná přímo z barelu?). A dovršil to traverz v kamenitém poli okolo kopce. Káťa se ze své trati vrátila se slovy „dělala

jsem chyby“ nebo něčím podobným, přesto o 6 minut vyhrála. Docela by mě zajímalo, jak to dělá.

Jinak to byly pěkné závody, orientačně i fyzicky náročný terén, který v kombinaci se sobotním vedrem byl naprosto vyčerpávající (asi tak jako psaní tohoto článku, protože už mám na tento víkend jen matné vzpomínky ).

Markéta Pavlíková

28.5.2016 KRČKOVICKÁ VÝPRAVAZaprší-li z tohoto mráčku nebo nezaprší-li, toť kardinální otázka sobotního rána. Odpověď je ale jednoznačně jednoduchá – ano i ne! Zapršelo doma, ale v Krčkovicích sucho jako ve vyprahlých hrdlech chrastavských a jiných budovatelů letního orienťáckého tábora. Vše ale dopadlo na jedničku. Hrdla jsme zalili (mimo jiné i Karlovou narozeninovou whisky), zahltili buřtíkami, stany postavili, hajzlíky a jejich okolí vycídili a navzájem si za dobře vykonané dílo poděkovali. Tak zase za rok!

4.-5.6.2016 2 x ČESKÝ POHÁR ŠTAFET + CELOSTÁTNÍ ŽEBŘÍČEK – VSK MENDELU BRNO, BETA URSUS ORIENTEERING – SENTICE, IVANČICE – SENTICE, IVANČICE, RÉNA V sobotu brzy ráno jsem vyrazila na štafety do Sentic. Jela jsem s Mery Podrábskou. Běžela jsem první úsek. Když jsme přijeli, stihla jsem se ještě rozcvičit a poté už jsem vybíhala. Zprvu jsme běželi všichni docela spolu, ale pochvíli už jsme se trochu rozdělili. Závod nebyl skoro

vůbec náročný na mapu a ani nebyl zas tak dlouhý. Po doběhu jsem předala štafetu Lence Šritrové a poslední úsek odběhla Maruška Podrábská. Řekla bych, že celkově se nám to docela povedlo.Odpoledne jsme se přesunuli do Ivančic, kde se konal sprint. Sprint se mi líbil, i když se postupy trochu křížily a bylo to trochu zmatené. Po vyčtení jsem byla na průběžném třetím místě, ale samozřejmě jsem se ještě posunula, ale zůstala jsem v první dvacítce. Večer jsme se odebrali do školy v Ivančicích, kde jsme přespali.V neděli ráno jsme popojeli kus od Ivančic, kde byly připraveny další štafety. Já jsem běžela opět první úsek. Závod se mi líbil méně než v sobotu, protože jsme běhali ve velmi malé oblasti s hodně podrostem a trať se docela dost křížila. Tentokrát jsem předávala Lucce Linkové a třetí úsek běžela zase Maruška Podrábská. Když všichni doběhli, ještě jsme se podívali na vyhlášení a poté už jeli domů.

Vendy Růžičková

5.6.2016 CHRASTAVSKÉ SLAVNOSTI

Nejen klubový stan v rohu náměstí, nejen delší orientační trať po Chrastavě a krátká na náměstí se SportIdentem, nejen hrstka chrastavských pořadatelů, ale i zbrusu nová panensky čistá klubová vlajka z dílny Ivana Vydry přivítala účastníky letošních orientačních slavností. A těch i letos bylo hodně – běžících, chodících, na kole jezdících, ale bez výjimek v cíli spokojených. Celkem jich odstartovalo na obou tratích kolem 200 kousků, i pan starosta se přišel podívat, ale do „lesa“ si ještě netroufl, musí prý trochu potrénovat. Tak příště.

10.-12.6.2016 SOUSTŘEDĚNÍ SCM – BARBORKA Soustředění započalo testováním na dráze na 3 km. Ti nejlepší to zvládli pod 10 min. Po doběhnutí všech závodníků jsme se přesunuli do zdejšího jabloneckého bazénu, ze kterého jsme odjeli na ubytování, kde jsme za hodinu měli přednášku.Další den jsme zahájili měřeným middlem, který byl vzhledem k náročnému terénu velice obtížný. Po obědě se uskutečnily štafety přes cestu, které spočívaly v tom, že jsme byli rozděleni do dvojic, které mezi sebou závodily, přičemž každý z dvojice měl jednu stranu cesty. Uskutečnilo se semifinále a finále. Jakmile se setmělo, někteří odvážlivci se vydali na noční trať, která byla ve stejném terénu jako middle, tudíž to bylo velice náročné.Na programu nám zbývalo už jenom oblastní mistrovství na klasické trati, které se mnohým z nás povedlo.

Ondra a Jirka Bekovi

12.6.2016 OBLASTNÍ MISTROVSTVÍ V   OB NA KLASICE – TJ TATRAN JABLONEC – MILÍŘE – ZELENÉ MILÍŘE UTOPENÝ BOTY Na posledních závodech 12. 6. 2016 na Milířích jsem jako vždy  běžel H10. Bylo zataženo a občas krápalo. Vyběhl jsem a až na poslední kontrolu bylo všechno dobrý. Běžel jsem a přede mnou  jsem uviděl bažinu. Chtěl jsem ji přeskočit, ale ouha - zapadl jsem až po kolena do bahna. Snažil  jsem se dostat ven, ale když jsem vylezl, neměl jsem ani jednu botu. Vzal jsem si klacek a tam, kde byly bubliny, jsem začal šťourat. Boty jsem s velkou námahou vytáhl a běžel jsem do cíle, seč mi síly stačily. Nebyl jsem první, ani poslední, ale beru to pozitivně ���� .

Kája Březina

18.-19.6.2016 ZEMSKÝ ŽEBŘÍČEK – ČECHY – KOMETA KRALOVICE, OK RAKOVNÍK – CHVOJKOVSKÝ MLÝN – PODBOŘANSKÉ RYBNÍČKY, STARÁ VES, SLUNEČNÍ STRÁŇ, CHVOJKOVSKÝ MLÝN

„ŇÁK TO NAJDU“Po delší pauze jsem se společně s dalšími dvaceti Chrastaváky vydala na závěrečné závody jarní části B-žebříčku. Shromaždiště bylo v příjemném prostředí rekreačního střediska Chvojkovský mlýn nedaleko Žihle. Jak sobotní klasiku, tak i nedělní krátkou trať jsem zvládla bez větších problémů, až na sběrku, a to v obou závodech. Znáte to, jak už zbývá jen poslední kontrola, to už si všichni říkáme „ňák to najdu“. V sobotu jsem chytře pozorovala, jak první

závodníci vybíhají zmateně téměř do doběhového koridoru, a zase se vracejí zpět do lesa, aby konečně našli sběrku. Tak jsem se na tento závěrečný úsek připravila s tím, že i když je sběrka téměř na dohled ze shromaždiště, nesmím vyběhnout s lesa. Ale znáte to, jak se blíží konec závodu a všichni se řítí směrem ke sběrce, tak už si říkáte „ňák to najdu“. Sice jsem do doběhového koridoru nenatrefila, ale lesík, ze kterého už byla vidět cílová brána a stany klubů, jsem pročesala všemi směry a celé to „ňák to najdu“ mě stálo drahocenné minutky. V neděli byla sběrka téměř na stejném místě, tak jsem věděla, že tentokrát to bude snadná kořist. Ale znáte to, s pocitem, že jsem našla a v mém případě i úspěšně orazila všechny kontroly, jsem si věřila, že to „ňák najdu“. Už mě čekala jen jedna kontrola a pak sběrka. Vyrazila jsem do po pás vysokého rákosí po jasně vyšlapané cestičce, která se najednou ale začala divně stáčet a dvojit a přibývaly další cestičky a taky další závodníci. Nakonec mě cestička vyplivla kousek od sběrky, kterou jsem ale v tomto případě zrovna nepotřebovala, a tak jsem se znovu vrhla do rákosí a ani nevím jak, ale „ňák“ jsem tu zatracenou kontrolu našla a dala si repete na sběrku. Tentokráte těch minutek bylo kapánek víc, ale jak jsem později u klobásy a piva zjistila, v rákosí se někteří zamotali i na daleko delší dobu. Všichni jsme ale „ňák“ své kontroly zdárně našli, někteří dokonce vystoupali na stupně nejvyšší a byli mezi námi i tací, pro které v kategorii H21A nebyla sedmnáctikilometrová trať žádným větším problémem.

Zuzka Šaffková

20.6.2016 VESELÉ LOUČENÍ Blíží se prázdniny, hurá! A tak nastal čas na poslední trénink našeho orienťáckého kroužku. Ten byl v pondělí 20.6.2016. Dokonce i déšť ustal a sluníčko se na nás usmívalo. Na hřišti jsme měli postavenou trať s kontrolami a krabičkami a taky překážkami. Děti, dospělí - pěšky, na kolách, na „lyžích“, apod. – téměř všichni absolvovali trať, a většinou ne pouze jednou. Všichni se rvali o co nejlepší čas. A po běhání jsme pár slovy zhodnotili roční práci, rozdali jsme si perníkové medaile, které vyrobila Irča Danková a lízátka, která upekla Vendy Růžičková, opekli jsme si buřtíky, poklábosili, prohlídli si kroniku, zazpívali si s kytarou a panem Houdou... Popřáli jsme si krásné prázdniny a rozešli jsme se domů. Pár fotek najdete ve fotogalerii.

Pavluška Vokálová

22.6.2016 BESÍDKA U PROSTŘENÉHO STOLUVýborová besídka proběhla tentokrát ve stínu Kaškovic příbytku na zahradě. Řešilo se zde spousta zajímavých bodů (Pohárek 2016, jarní závody 2017, M ČR 2017, pořadatelské plány na příští roky, granty, nový web, další klubové akce, no, nebudu je jmenovat všechny), vše se dozvíte v mejlové poště. Tečka.

25.-26.6.2016 MISTROVSTVÍ A VETERANIÁDA ČR V   OB NA KRÁTKÉ TRATI – SK PRAGA PRAHA – HOJNÁ VODA – 1034 METRY VYSOKÁ, NAPOLEONOVA

HLAVA

"Čau krávo, kam se v červnu vydáme?". "Ty jsi ale tele, přece do Nových Hradů na výstavu dřevěných hraček". Tak jako hračky na plakátu k výstavě měly jasno, co budou v červnu dělat, tak i já měl v hlavě, že ani letos bych nechtěl chybět na M ČR a Veteraniádě v Novohradských horách. Ani ne tak kvůli sportovním výkonům (že bych postoupil do finále A by byl stejný zázrak, jako kdyby dřevěné hračky ožily a přišly fandit), ale že se můžu podívat do míst, kam bych jen tak nejel a když je to spojeno s propoceným dresem a přelidněným klubovým stanem, tak to zážitky ještě umocní. Letos byla Veteraniáda v orienťácky panenském terénu v Hojné Vodě v Novohradských horách. Terén podobný "naší" Fojtce, jak jsem se dozvěděl hned (tuším na jaře), když jsem se ptal, co tam v lese čekat. Takže mi hned naskočilo, že byť je to M ČR na krátké trati, tak to v mém podání rozhodně nic krátkého zase nebude. A jako vždy to zase bude o mapě. Fyzicky jsem se toho na jaře ještě taky obával, protože kombinace podzimní nešikovnosti a jarní chlapské rýmičky přibrzdila start do o-sezony.

S podzimní nešikovností to bylo tak. Člověk se rozhodne, že zkvalitní podzimně-zimní přípravu. Tak si koupí kolečkové lyže zvané kolce a začne na podzim brousit místní asfaltky. Po pár desítkách kilometrů už tam podobnost se skejtováním na sněhu člověk najde, vychytá si silničky, kde nejsou auta a ani kopce. A i technika se podá, a pády nejsou. S jídlem roste chuť. A tak když z Jardy Poláka vypadne, že taky jezdí a má vychytanou trasu z Chrastavy po nově opravené silnici do Mníšku, tak není proč otálet. Jarda k vychytané trase sice ještě dodal, že tam jsou kanály, co žerou hůlky. Tomu se ale směju, přece když jedu, tak vím, kam hůlky zapichuju a nějaký kanál mě nemůže rozházet, natož sebrat hůlku. Tak se jedno podzimní odpoledne scházíme u bývalého Seppu. Jarda se ještě vrací pro přilbu, já mezitím sundávám jednu vrstvu a vyrážíme na švih směr Mníšek. Asfalt rovný, nějaké kanály tam jsou, ale vše krásně „odsejpá“. Jarda jede soupaž, já za ním bruslím. Jarda za to bere, takže i já zrychluju. A pak najednou mi něco prudce škubne rukou. Kanál. Mrcha. Nejdřív zmatek, jak se to mně mohlo stát, pak pochopím, že si člověk opravdu jen hlídá, kam jede, ale už neřeší, kam zapichuje. Rychle kontroluju, jestli je hůlka celá. A vidím, že na konci chybí bodec. Kanál mi ho sežral. Tak sundávám hůlky z ruky, klekám ke kanálu a zkoumám, jak je hluboký. Super, je tam listí a na něm leží bodec. Tak zvedám poklop, lovím, vyndávám bodec, nasazuju, zavírám poklop a hurá do dalších kilometrů. Už tedy s obavou z každého kanálu. Jarda mi po chvíli začíná ujíždět, jeho soupaž je nemilosrdná. Tak se ho zkouším držet. Jenže tím hlava přepíná na techniku bruslení a ... další škubnutí. Tentokrát tak mocné, že ležím na zemi, hůlku pořád v kanálu. Tenhle kanál nebyl žádný amatér. Chytil, nepustil a ještě mi bodec ukousnul i s kusem hůlky. Co víc, ještě jsem si narazil bok. Tak se zvedám, nadávám jak skuňk. A už zase koukám do kanálu, tenhle je nový, moderní, na pantech, asi z EU. Bodec tam leží, tentokrát už ho není kam nasadit. Když se nakonec posbírám, tak chvíli přemýšlím, jestli to zabalit, ale nakonec odhodlaně, že to těm kanálům nedaruju (co si budu nalhávat - zbyla mi hůlka, kterou se odrážím uprostřed silnice, kde žádné kanály nejsou, tak snad už padat nebudu), pokračuju až do Mníšku. Zbytek švihu už proběhl v pohodě. Tedy krom otočky v Mníšku, kde se mě Jarda zeptal, kde mám přilbu. Tak šmátrám po hlavě a nacházím tam jen šátek. Jediné co mě napadá, že v návalu zlosti z pádu jsem si ji tam sundal. Tak jedeme zpátky, ale přilba nikde. Že by ji sežral kanál je blbost. Tak se vracím k autu. A tam ji nacházím v kufru auta. Já hlava děravá, když jsem si sundával triko, než jsme vyjeli, tak jsem sundal i přilbu. A natěsno uvázaný šátek mi připadal, jako když mám přilbu pořád na hlavě. Takže kromě zlomené hůlky, naštěstí žádné další ztráty na materiálu. Fyzicky to bylo horší, naražená kyčel bolela docela dost (a ještě skoro půl roku). Ale nejvíc mi to nabouralo nadšení do kolců a teprve lyžování na sněhu mi dalo zapomenout na tvrdost asfaltu.

Další brzdou ve startu o-sezony byla ještě jarní chlapská rýmička. To je zas tak, když o jarních prázdninách počasí přálo běžkám a místo odpočinku mezi běžkováním jsem to

proložil výklusem po místních kopcích typu Vápenný a Křižanské sedlo. S Káťou Kaškovou, že prý je po nemoci („tak to budě volně“) a pak i s Jardou (a pravda, obával jsem se, jestli mě zas něco nepotká). Výklus to fakt ani jednou nebyl. Následný bacil a pracovní vypětí bacilo do sportem unaveného těla tak, že dva měsíce jsem nebyl schopný žádného tréninku. Pak jsem ještě absolvoval prohlídku kyčle, která pořád dávala o sobě vědět a kterou doktor končil slovy "To bylo jen naražený, tam nic z pádu zlomeného nemáte. Ale na rentgenu vidím, že máte atypický tvar kyčlí, to bude jednou artróza. Jo říkáte, že běháte hmhm. Ale jo, píšu plná zátěž". Hurrá. A zase se mi jednou potvrdilo, že ne všechno potřebuju vědět a doktory radši nevidět.A tak první výběh do lesa s mapou přišel až na velikonočním soustředění (dozvuky bacilů jsem tam rozběhal), a následně už příprava neomylně směřovala k vrcholu jarní sezóny. Vrátil jsem se na pravidelné středeční dospělácké výběhy (a že jsou super), občas i na dětské tréninky (letos už naštěstí roli kuriózního ztráceče převzali jiní), absolvoval i několik závodů.Nečekaným impulsem přípravy pak byl oblastní žebříček na Milířích, kde jednoznačně dle hesla "když se štěstí unaví i na vola sedne" jsem si vyběhal kvalitní, šestnáctistupňovou tekutou cenu pro večerní přemítání, jakou taktiku zvolit pro MČR. Taktiku jsem si následně definitivně ověřil při posledním středečním tréninku před MČR, tentokrát mapovém a to přímo na Fojtce. Stačily 2 okruhy nazvané dětské a měl jsem tak jasno, že: musím věřit sám sobě (žádní kouzelní skřítci v kamenném poli ti fakt neporadí), nechytej se stromů (i padající ztrouchnivělý strom tě může přizabít), neboj se namočit si kecky (kvůli vodě volit nesmyslný postup je fakt zbytečné). A pak už přišel den odjezdu na MČR. Pro klidný odjezd jsem si vzal půl dne dovolené, abych stihl zabalit a něco před cestou ještě nakoupit. Byl jsem zařazen do skupinky, tedy spíš osmi členného zájezdu, který vezl Jarda ve svém novém "autobusu". Čas odjezdu Barandov 16.05. Takže dochvilnost na místě. Poslední věci do práce jsem nakonec odvalil v 15.45, Jardovi připomněli na kruháči u Penny, že ještě nutno zahnout k Barandovu, a tím už nic nebránilo v tropickém odpoledni vyrazit směr Rychnov v Novohradských horách, kde jsme měli zajištěn krásný, přesto levný penzion pro ubytování během MČR.Cesta zvolna ubíhala, zpestřená volbou postupu (zda jet přes Prahu nebo Jirny – nakonec zvolena Praha; a je to zajímavý život na stojící D1), odbornou diskuzí na téma krátkodobá a dlouhodobá paměť, neméně odbornou diskuzí na téma pitný režim a přepočet pro nápoje obsahující chmel, Honza si zodpovědně otevřel skripta se strojařinou, já si užíval cestu bez řízení a opakováním za dohledu češtinářek, že v lese je kamenné pole a kameninové jen když se tam rozbije hromada keramického nádobí z kameniny.

S blížícím se večerem přišla otázka, kde se najíst. Hledání odpovědi nás tak zavedlo do Třeboně, kde jsme se krásně protáhli procházkou po historickém jádru města, dostali ještě větší chuť k jídlu ... a odjeli hledat dál. Ale čekání se vyplatilo a nakonec jsme povečeřeli v devět večer v rodinné restauraci U Martínků v Horní Stropnici kousek od Rychnova. Ostatně už to byla asi poslední hospoda na cestě. Kuchař už

skoro na odchodu, ale vrátil se za plotnu. A stálo to za to. Porce gulášů přetékaly z talířů, hermelíny na talíři rovnou dva, pivo bylo, ceny lidové. A pak už přesun do Rychnova do penzionu, kde už byli Ševčíkovi a naše juniorské naděje, půlnoční procvičení paměti společenskou hrou Dobble a na kutě.V den semifinále jsme se rozdělili ráno na dvě skupiny. Ti co museli na start brzy a ti co jeli na výlet. Na rozptýlení jsme vybrali hrad Nové Hrady, kde jsme si na náměstí zahráli letní hru "Kdo chytí zmrzlinu", kterou jednoznačně vyhrál Jarda (pro zájemce o hru co dočetli až sem - na nějakém závodě nebo tréninku si řekněte o pravidla, rád vás hru naučím, je k tomu potřeba jen velká porce zmrzliny), dlouze čekali na krátkou vyhlídku z věže hradu a pak už se přesunuli na shromaždiště v Hojné Vodě. Zde už byl klubový stan postaven, dorazili i ostatní závodníci z Chrastavy co najížděli do Hojné Vody až v sobotu. Klubová vlajka byla také vztyčena a mohly začít přípravy na semifinále. Někteří se zaměřili na dodržení pitného režimu, jiní hladiny kofeinu. Zároveň jsem na meteo radarech sledoval vývoj počasí, kdy předpověď avizovala, že z tropického léta v lese může být rázem boj o přežití díky lijáku a větru. Ale Hojná Voda dostála

svému původu jména, nikoli tedy hojná, ale hojivá. Takže start i celé semifinále se obešlo bez deště. Naštěstí. Těžký terén se spoustou skalních útvarů, kamenných polí porostlých mechem, každý krok jsem si musel hlídat. A když nehlídal, tak se propadal mezi kameny. Občas bylo nutné přelézt i padlé stromy. A taky řešit pár chyb, samozřejmě z nepozornosti. Takže už první kontrola mi dala najevo, o čem to dnes bude (přece ta kontrola nebude přímo v tom hustníku ... a byla), pátá fatální (hm, byl jsem o skalní blok vedle). Tak jsem si aspoň zaběhal na doběhu, který byl snad 400 m dlouhý. K tomu celkově klasicky pomalejší mapování, a výsledkem bylo očekávané B finále.

Po doběhnutí všech a kontrole meteo radarů, kde všude prší (když obloha dávala jasně najevo, že Hojnou Vodu už vítr a voda nemine), jsme se přesunuli jižním směrem do zapadlé osady Pohoří na Šumavě. Předpověď vyšla a nepršelo tam. Místo svým krajinným rázem připomínalo Jizerku, opravené pozůstatky kostela i místní nové nebo velmi dobře udržované chalupy a stavení byly příjemným místem pro zklidnění po sportovním odpoledni. Následná večeře v restauraci

v penzionu u Černého barona (samozřejmě s kontrolou startovních časů v ORISu na nedělní finále, pro některé i překvapivé zjištění, že se dostali do A finále) byla už jen příjemnou tečkou za sobotním dnem.Nedělní ráno už bylo v očekávání rozhodujícího závodu. Rychle sbalit, finalisti B odjezd před osmou. Příjezd na shromaždiště mezi prvními, kde nás čekalo překvapení ve stylu „Pec nám spadla“. Všechny stany byly na zemi, ale jak nám hned vysvětlili pořadatelé, tak jen několik z nich zkosil sám vítr (resp. některé spíše roznesl po okolí), většinu stanů pak sundali sami pořadatelé a zatížili, aby je vítr neodnesl. Takže místo rozjímání jsme hledali kolíky v trávě a znovu stavěli stan. Po příjezdu Milana Ševčíka přišlo další nemilé zpestření a to ztracená peněženka. Platba za ubytování v Rychnově ještě proběhla v pohodě. Pak se ale peněženka jakoby propadla neznámo kam. Hledání proběhlo taky neúspěšně, takže začátek dne hlavně pro Milana a Alenku nic moc. Nicméně MČR je o sportovních výkonech, takže bylo nutné pokračovat v přípravě na start. Obléknout se a vyrazit. Vlastní závod se pro mě nevyvíjel špatně. Na první kontrole jen lehké zaváhání při dohledávce údolíčka, a následně až do kontroly 8 to celkem „odsejpalo“. I bažinku jsem si proběhl a kecky řádně promáchal. Na osmé kontrole ale přišla fatální chyba. Místo mapy jsem si hlídal dvojici, co vypadala jak z H40 a výsledkem kufr „jak prase“ a 5 minutová chyba a v hlavě otazníky „proč? proč? proč?“. Devítka, desítka v pohodě, delší postup na jedenáctku pomalý (nechtělo se mi do kopce přes kameny, a tak dlouho jsem postup optimalizoval, až jsem viděl skalní blok Kraví hory ze strany, ze které jsem ho fakt vidět nechtěl). Ale mapově jsem se vždycky našel, což mě uklidňovalo. Pak už dosbírat 12, 13 a výběh z lesa na sběrku. Při výběhu ještě chvíle nejistoty, abych si náhodou sběrku nepopletl s dětským závodem, co byl postaven o sto metrů vedle. A pak už cíl a úleva, že to mám zas sebou, byť ta ztráta na osmičce mě hryzala ještě dlouho. Nakonec z toho bylo 9. místo v B finále, o jedno jsem si proti loňsku polepšil. Po závodě jsem se šel odměnit obědem a podívat na doběhy A-čkařů a elity. A bylo příjemné slyšet z reproduktorů, že „do cíle dobíhá Kateřina Kašková na průběžném prvním místě“ (nějak spíkrovi nedošlo, že startovala z první pozice a tudíž to není průběžné, ale finální umístění). Pak už zapojuju hodinky a výpočty a čekáme u sběrky, kdy se objeví kluci z H21, co se s nimi potkáváme na středečním tréninku (zejména Pája Kubát a Kuba Škoda). Na telefonu si zobrazuju GPS tracking a koukáme na postupy i na realitu k lesu. Postupně z elity dobíhají jednotliví závodníci. Co čert nechtěl, tak zrovna Pájův tracker se zakousl někde u třinácté kontroly a přestal se pohybovat. Takže koukáme jen netrpělivě na hodinky, když tu Pája vybíhá

z lesa a běží si pro první místo. Pěkný pohled.

Poklidnou atmosféru ještě naruší další ztráta peněženky. Jak zjišťuju, tak Milan už tu svoji našel, překvapivě v tajné kapse

batohu. Tentokrát svůj měšec s penězi hledá Eva, a přesto, že má za sebou náročný medailový závod a přezdívku medvěd, tak běhá po shromaždišti jako laň (tedy stejně poplašeně). Naštěstí Ruda má oči na správném místě a loví měšec z košíku kočáru pro malého Otíka. Jen Eva ví, jak se tam dostal. Takže konec dobrý, všechno dobré, stupně vítězů obsypané, ceny chlapské, a asi aby za jízdy necinkaly, tak je vypíjíme na počest Káti a Evy. A pak už valíme „autobusem“ domů, cesta zpestřena hrou „Jak se vyhnout Benešovu“. Vše se zadaří, v žádné koloně jsme neuvízli, byť cesta byla horší, za to delší.A tím skončilo letošní M ČR a Veteraniáda na krátké trati.

Zdeněk Sychra

DALŠÍ ČINNOST TELEGRAFICKY■ SAXBO za námi, POHÁREK před námi. Čas se nezastaví! Závody v Oybině dopadly pro

nás príma a spousta závodníků se těší na pokračování. Dvouzávod ve Fojtce je v plné přípravě a věřím, že závodníci přijedou do těžkého terénu rádi. A my se opět budeme snažit je nezklamat.

■ Jarní mapové tréninky pro děti a mládež, a taky pro dospělé vždy zaplnily autobus a několik dalších aut. Poděkování patří všem, kteří se na přípravě tréninku podíleli, ale především trenérkám skoro 50 našich nadějí. A samozřejmě nesmíme zapomenout na středeční tréninky těch starších, které taky někdo musel připravit.

■ Klub po velmi dlouhé době má klubovou vlajku (první jsme měli na počátku našeho zrodu) a poděkovat musíme Ivanovi Vydrovi, který pro nás vyrábí a sponzoruje spoustu dalších zajímavých věcí. Tak ať naše vlajka co nejčastěji vystoupá na stupně vítězů.

ZPRÁVIČKYGRATULACELéto je čas odpočinku, ale taky i oslav. A těm se nevyhnou ani některé Klubačky a Klubáčci, slavící narozeniny, někteří dokonce i kulaté. Tak jdeme na to:

5.8. Věrka Bradnová 5.8. Jarda Polák

6.8. Pavel Gorčica7.8. Bert Janoušek8.8. Ruda Kaška19.8. Bětka Smetanová

2.9. Vojta Vokál3.9. Vašek Bradna7.9. Ondra Hradecký9.9. Eliška Říhová11.9. Adélka Schröterová13.9. Štěpánka Diener 19.9. Luboš Vaner21.9. Milan Klíma21.9. Honza Štverák21.9. Verča Šulcová22.9. Verča Houdová27.9. Eva Kašková27.9. Dan Vejstrk

Kulatiny tentokrát slaví Eva, Milan, Štěpka, Verča Š. a Dan. Všem, kulatým i nekulatým, přejeme důstojné oslavy v kruhu svých milých, a hlavně hodně zdravíčka (i po těch důstojných oslavách ).

AUTORKA OBÁLKYAlička Danková – to je jméno malířky, která zkrášlila obálku tohoto Chacháčku. Moc ji děkujeme a těšíme se na další díla.

PŘÍJMY A VÝDAJEPříjmy: Radujme se, veselme se! Klub získal několik grantů a příspěvků na činnost – viz

vložená příloha tohoto Chacháčku.Výdaje: Za autobus na mapové tréninky (vyrazil na cesty celkem 7 x) jsme zaplatili 15 000,- Kč.

VÝSLEDKY ZE SVĚTOVÝCH AKCÍ SVĚTOVÝ POHÁR MTBO – 14.-16.5.2016 – MULHOUSE, FRANCIE

Klasika Ženy 1. Benham (GBR) 123,45, 2. Barlet (FRA) 125,42, 3. Paulíčková 128,23, 8.

Tichovská 131,59, 11. Březinová 137,50, 15. Nováková 140,13, 24. Staňková 152,03, 27. Skácelová 152,36

Muži 1. Braendli (SUI) 142,34, 2. Foliforov (RUS) 145,18, 3. Ludvík 145,55, 19. Laciga 156,21, 21. Hradil 157,31, 22. Pospíšek 158,11, 39. Svoboda 166,39

Krátká traťŽeny 1. Barlet (FRA). Benham (GBR) 54,49, 3. Tichovská 55,32, 9. Paulíčková 59,33,

17. Březinová 61,18, 20. Nováková 61,59, 24. Staňková 64,18, 25. Skácelová 65,01

Muži 1. Foliforov (RUS) 55,56, 2. Malsroos (EST) 56,56, 3. Waldmann (AUT) 57,03, 4.Ludvík 57,23, 6. Hradil 57,53, 17. Stránský 61,06, 21. Svoboda 62,07, 23. Laciga 62,23, 29. Pospíšek 64,26

Smíšené štafety 1. FRA 164,38, 2. RUS 165,36, 3. FIN 168,32, 6. CZE (Březinová, Laciga,

Pospíšek) 171,35, 8. CZE (Tichovská, Hradil, Ludvík) 177,14

MISTROVSTVÍ EVROPY V   OB – 21.-28.5.2016 – JESENÍK, ČRSmíšené sprintové štafety

1. RUS 63,01, 2. DEN 63,15, 3. SUI 63,28, 5. CZE (Kosová, Procházka, Král, Knapová) 64,45

Sprint – finále Ženy 1. Wyder (SUI) 14,23, 2. Volynska (UKR) 14,28, 3. Alm (DEN) 14,34, 24.

Topinková, Kosová 16,09, 32. Horčičková 16,35, 50. Fenclová 18,09

Muži 1. Kyburz (SUI) 13,42, 2. Bergman (SWE) 13,44, 3. Howald (SUI) 13,45, 11. Král 14,38, 48. Poklop 16,26

Klasika - fináleŽeny 1. Alexandersson (SWE) 74,20, 2. Nordberg (NOR) 75,01, 3. Mironova (RUS)

76,53, 9. Šafka Brožková 80,27, 23. Knapová 83,53, 34. Indráková 88,15, 40.Omová 89,57, 43. Poklopová 90,43

Muži 1. Hubmann (SUI) 96,25, 2. Daehli (NOR) 97,47, 3. Regborn (SWE) 98,33, 10.Šedivý 100,58, 14. Petržela 102,55, 15. Nykodým 103,55, 20. Kubát 106,37, 33.Hájek 111,08

Krátká trať – finále Ženy 1. Alexandersson (SWE) 32,37, 2. Wyder (SUI) 34,50, 3. Teini (FIN) 35,02, 22.

Knapová 38,30, 24. Indráková 38,50, 31. Šafka Brožková 39,58, 35. Horčičková 41,06, 47. Kosová 45,41

Muži 1. Kyburz (SUI) 31,56, 2. Bergman (SWE) 32,30, 3. Basset (FRA) 32,47, 6. Šedivý 33,43, 15. Král 34,24, 17. Nykodým 34,33, 18. Petržela 34,36, 27. Procházka 35,43, 34. Kubát 36,56

Štafety

Ženy 1. FIN 102,27, 2. SWE 103,01, 3. RUS 103,12, 5. CZE (Kosová, Šafka Brožková, Knapová) 107,44

Muži 1. SUI 106,07, 2. NOR 106,15, 3. CZE (Petržela, Šedivý, Král) 106,20

MISTROVSTVÍ EVROPY DOROSTU – 30.6.-3.7.2016 – JAROSLAW, POLSKO Klasika D 16 1. Eerola (FIN) 44,09, 2. Dyaksova (BUL) 45,46, 3. Nurminen (FIN) 45,48, 5.

Peterová 46,51, 7. Rückerová 49,55, 17. Hojná 58,33, 22. Kochová 60,46 D 18 1. Morawska (POL) 50,26, 2. Gassner (AUT) 50,53, 3. Hennum (NOR) 51,27, 13.

Janošíková 54,55, 16. Vyhnálková 55,56, 36. Sieglová 66,33, 46. Malinová 68,18

H 16 1. Poulsen (DEN) 50,39, 2. Arola (FIN) 50,57, 3. Elias (FRA) 51,28, 8. Volák 53,5612. Bořánek 55,08, 44. Filípek 68,35

H 18 1. Vandas 52,12, 2. Hirš 59,19, 3. Gründler (SUI) 59,41, 23. Bendák 67,51, 55. Křivda 79,12

Štafety D 16 1. HUN 121,13, 2. CZE (Peterová, Hojná, Rückerová) 125,10, 3. SUI 128,08D 18 1. FIN 137,07, 2. CZE (Malinová, Vyhnálková, Janošíková) 138,25, 3. POL 142,59

H 16 1. FRA 117,09, 2. SUI 117,40, 3. RUS 119,47, 9. CZE (Volák, Bořánek, Rusín) 129,14

H 18 1. FIN 137,40, 2. NOR 141,03, 3. POL 141,23, 5. CZE (Bendák, Hirš, Vandas) 142,22

Sprint D 16 1. Nurminen (FIN) 10,46, 2. Gardonyi (HUN) 11,13, 3. Deininger (SUI) 11,31, 8.

Peterová 11,58, 14. Rückerová 12,11, 25. Kochová 12,34, 26. Hojná 12,42D 18 1. Krolik (POL) 12,46, 2. Janošíková 13,05, 3. Néda (ROM) 13,27, 15. Vyhnálková

14,30, 47. Malinová 15,55, 67. Sieglová 16,54

H 16 1. Elias (FRA) 10,19, 2. Bořánek 10,31, 3. Matinheikki (FIN) 10,33, 12. Rusín 10,54, 18. Filípek 11,05, 29. Volák 11,22

H 18 1. Fosser (NOR) 12,03, 2. Johannesson (SWE) 12,10, 3. Ruohola (FIN) 12,16, 8.Bendák 12,39, 10. Vandas, Hirš 12,42, 42. Křivda 13,34

VOLNÉ PŘÍLOHY■ Tabulka získaných grantů a příspěvků v letošním roce – připravila Pavluška.■ Mapa z letošního SAXBA, pokud tam náhodou někdo nebyl.

ZAJÍMAVOSTIČEŠTINÁŘSKÉ POSEZENÍ 18Vždy jsme s Pavluškou rády, když na závodech naše děti z klubu DOSÁHNOU TRIUMFU a my jim můžeme připravit zasloužené OVACE. Co to znamená?

Jestliže člověk vykoná nějaký mimořádný čin…, může obdržet vyznamenání nebo jiné ocenění. Není to nic nového, protože třeba právě ve starověkém Římě byl TRIUMF nejvyšší státní poctou, kterou mohl římský senát povolit vítěznému vojevůdci, pokud splnil tři podmínky: zvítězil v řádně vypovězené válce, postaral se o rozšíření říše a pobil “alespoň“ pět tisíc nepřátel. Než se senát dohodl, zdali udělí vyznamenání, či ne, čekal vojevůdce s vojskem za hradbami Říma.V den triumfu se na Martově poli seřadil slavnostní průvod. V čele šli úředníci a senátoři, pak hudebníci. Za nimi následovaly vozy s obrazy dobytých měst a s kořistí. Poté byla vedena obětní zvířata, většinou bílí býci s pozlacenými rohy, po nich zajatci. Uprostřed průvodu, v čele své armády, jel na dvoukolém voze ze slonoviny, zdobeném zlatem a taženým čtyřmi bělouši, triumfátor, který byl oblečený do zlatě vyšívané tuniky a nachové tógy (dlouhého mužského šatu v podobě řasnatého přehozu). V obličeji byl natřený červeným práškem - suříkem. Jeho hlavu zdobil vavřínový věnec. V jedné ruce držel žezlo ze slonoviny, ve druhé třímal vavřínovou ratolest. Spolu s ním na voze však jel ještě i otrok, jenž mu občas připomínal: „Ohlédni se a nezapomeň, že jsi člověk!“ Poslední úsek cesty vedl na Forum Romanum a po svaté cestě nahoru na Kapitol, kde byla vykonána oběť. Pak byly zařazeny hry a triumf končil velkolepou hostinou.Pakliže nebyly splněny všechny tři podmínky pro povolení triumfálního průvodu, mohl senát povolit vítěznému vojevůdci tzv. OVACI. Její průběh byl podobný jako při triumfu, ale byl méně honosný. Např. vojevůdce šel v průvodu pěšky (později jel na koni), na hlavě jen myrtový věnec a místo nachové tógy měl pouze dlouhý svrchní šat s vetkaným nachovým lemem.Na oslavu vítězství budovali Římané i stavby – vítězné (triumfální) oblouky. Byly to vlastně jednoduché brány s jedním nebo třemi, výjimečně dvěma průchody, s nápisem, zdobené reliéfy a sochami.A co nám k oběma slovům - TRIUMF a OVACE - říká Slovník cizích slov?TRIUMF: z latiny: 1. hist. slavnostní návrat vítězného vojevůdce do starověkého Říma, 2. slavnostní průvod vítěze, 3. oslavování úspěšného člověka, 4. úspěch, vítězství, 5. přen. radost z úspěchu, oslava vítězství.OVACE: veřejně a nadšeně vyjádřená pocta.Naším přáním je, aby bylo ještě více triumfů a ovací v OK CHA.

Eva Kašková

OKÝNKO KBJSOU NEBO NEJSOU?

Kryšpín mě občas uhání, jestli se něco neděje v KB, co by se mohlo publikovat v Chacháčku. Takže: v KB se pořád něco děje (dokonce i když se nic zdánlivě neděje!) Mohl bych například referovat o novém přístupu v psychologické přípravě na závody, ale předseda vydal přísné informační embargo. Tak snad až po skončení podzimního žebříčku.

Naštěstí jsem nedávno zhlédl film Myš, která řvala, komedii (1959) s Peterem Sellersem (v trojroli) o malém velkovévodství Grand Fenwick kdesi ve francouzských Alpách, které vyhlásí válku Americe kvůli nekalé konkurenci, kdy Američané začnou obchodovat s imitací hlavního vývozního artiklu velkovévodství, fenwického vína.

Podobných území je na Zemi hned několik: u nás známé Valašské království, konkurenční Valašské královstvje, Svobodná spolková republika Kraví hora (Bořetice u Břeclavi). Zatímco první dvě království se proslavila soudními spory, Kraví hora vyhlásila např. antireferendum (reakce na protesty Rakušanů proti Temelínu), ve kterém demonstranti žádali zastavení Vídeňského obřího kola v Prátru, neboť vhání mráz na jejich vinice. Také uspořádala referendum k přistoupení k EU, kdy se hlasovalo otiskem palce namočeným do červeného vína odrůdy Bago. Republika má čtyři konzuláty a 500 m dlouhou přistávací plochu pro ultralighty a vrtulníky (zakladatel letecký klub Nad krajem André). Je členem paktu MATO (Moravská asociace týlové obrany – neoficiálně Maso-alkohol-turistika-obžerství), uzavírá s podobnými státy smlouvy o „Přátelství, spolupráci a neútočení na věčné časy a ani o minutu déle".

Takovýchto států je po světě více. V Západní Austrálii Knížectví Huttovy řeky (75 km2). Založil ho v roce 1970 farmář Leonard George Casley na protest proti kvótám na výkup obilí, které byly likvidační. Prohlásil se knížetem, založil vlastní měnu a poštu, navázal diplomatické styky s mnoha státníky a s papežem. Ačkoliv nebyl stát oficiálně uznán, nemusí platit daně. V roce 1984 se podařilo jednomu československému občanovi emigrovat na Západ na diplomatický pas tohoto knížectví.

Knížectví Sealand se rozkládá na ploše 500 m2, na umělé plošině, kde měli Britové protivzdušnou obranu za 2. svět. války. V roce 1967 ji obsadil major Roy Bates se svou ženou Joan, začali se titulovat „princ“ a „princezna“, založili pirátské rádio. Občanem se může stát kdokoli, titul lorda či baronky je za necelých 30 liber, za hraběte zacálujete pouhých 200 £.

Asi 7 km od San Rema na ploše 15 km2 se rozkládá nejmenší knížectví na světě. Hlídá ho jeden voják, žije v něm asi 300 obyvatel a jmenuje se Seborga. Nezávislost získalo v roce 1963, včele stanul květinář Giorgio Carbone (s titulem knížete). Bylo oficiálně uznáno např. africkým státem Burkina Faso.

V roce 2008 se kapitán Stuart Hill (medii přezdívaný Kalamita kvůli osminásobnému ztroskotání při pokusech obeplout britské ostrovy) usadil na malém shetlandském ostrově Forvik. Nejprve vedl kampaň za nezávislost na britské vládě vyzbrojen smlouvou z 15. století. Jelikož britská vláda si hrála na mrtvého brouka, vyhlásil nezávislost. Ostrov má dvě formy občanství: první vázané na vlastnictví 1 m2 a volební právo, druhé čestné s příslibem podílu na budoucích příjmech. Za oboje se platí roční daň.

Známý stát je také Liberland, bažinaté území na hranicích Srbska a Chorvatska s rozlohou asi 7 km2, kde hranice vymezuje Dunaj a jeho slepé rameno. Srbsko ani Chorvatsko nejeví o území zájem, tudíž samozvaný president Liberlandu Vít Jedlička prohlásil roku 2015 území za terra nullius, zemi nikoho. Dnes Liberland eviduje asi 90 000 žádostí o občanství.

Jiným typem státu je Wirtland, stát v kyberprostoru. Existuje od roku 2008, a to pouze na webu. Nemá tedy žádné území, má přes 6 tis. obyvatel, žádný úřední jazyk (resp. universální), svoji virtuální měnu (ve zlatě a stříbře), svoji vlajku, noviny, státní zřízení je konstituční monarchie a parlamentní demokracie.

Existují také bohémské státy, např. Christianie v Kodani nebo Užupis ve Vilnjusu.A vracíme se na začátek. Jižně od Floridy leží Floridské ostrovy (Florida Keys, Key West je

místo posledních 9 let Hemingwayova života). Jediná silnice spojující ostrovy s Floridou byla tepnou, kde proudili přistěhovalci a drogy. V roce 1982 pohraniční strážníci silnici uzavřeli a přísné kontroly způsobily zácpy až 20 mil dlouhé. To silně omezilo turistiku. Proto se starosta oblasti Dennis Wardlow obrátil nejprve na soud, když neuspěl, vyhlásil nezávislost na Spojených státech a samostatnou republiku Conch. A okamžitě vyhlásil USA válku. V téže minutě se vzdal a požádal USA o miliardu dolarů federální pomoci na obnovu válkou sužované

ekonomiky národa. Přestože republika Conch existovala asi dvě minuty, dodnes s turisty oslavuje každoročně tuto událost.

A co KB? To je stát ve státě. S mnohaletou historií, universálním jazykem, bez vlastního území (neboť územím KB je celý svět), s vlajkou a hymnou, s prezidentem a dokonalou byrokracií, s nepsanými stanovami a s razítkem, zatím bez znaku (nabízí se sova), s vysoce deficitním rozpočtem, ...

...tak mě napadá .., komu bychom asi tak mohli vyhlásit válku ...? ...

Za pomoci časopisu Lidé a země, webu a vlastní hlavy zpracoval

MP, pověřený strategií válečného plánování KB

VZDĚLÁVACÍ KOUTEKJAZYKOVÝ POSED č. 109 Tak ke komu půjdou gumové pásy od Zdenka Kadavého? To je oč tu běží. Budou to tři šťastlivci z těch, kteří správně vyluštili tajenku posedu č. 107, která zněla SNOWDROPS (SNĚŽENKY). Ruka losuje, chvilka napětí a šťastlivci jsou už známí. Abecedně je ještě představíme – Věrka Bradnová, Pavel Pachner a Pavluška Vokálová – a už se můžeme pustit do úkolů nových. Tak hodně štěstí!

Dnes na vás čeká řetízková doplňovačka. Doplňte slova 1 – 5 do spojených políček. Slovo vždy začíná v políčku označeném číslicí. Pokud vyluštíte správně tajenku (v šedých políčkách), doplňte ji do této věty:I really want to know what happens so _____ me __ ___ ____ .

1 - a young cat

2 - being in a state of sleep

3 – a disseration (or a a proposition stated)

4 - a small or narrow opening, as in a wall, for looking through

5 - rain that is falling lightly in very small drops

SOUTĚŽNÍ KOUTEK SOUTĚŽ PRO FŠECHNY

Starší české výrazy jste také zvládli, dokonce i ti mladší, a tři si odnesou izolepy. Jsou to opět abecedně – Eva Bartáková, Věrka Bradnová a Březinovi – všechno od B. Teď už vám chybí jenom ryby a soutěž dnešní.Prý jsou mezi námi i pejskaři – tak si je trochu vyzkoušíme (to platí samozřejmě i pro nepejskaře). Tak jedem, znáte PSÍ RASY?

A B C

D E F

G H1 DALMATIN 5 SIBIŘSKÝ HUSKY2 ERDELTERIÉR 6 ŠARPEJ3 NOVOFUNDLANDSKÝ PES 7 ŠELTIE4 RHODÉSKÝ RIDGEBACK 8 ZLATÝ RETRÍVR ZNÁTE JE?Odpověď tentokrát i s ohledem na mistrovské závody, které budeme pořádat příští rok, byla jednoduchá. Kopec v západní části Jizerských hor se nazývá Oldřichovský špičák. Kdo takto

odpověděl, dostal se do losovacího pytlíku, z něhož nenechavá ručka vytáhla tři výherce napínáčků. Jsou to Jirka Barták, Březinovi a Ája Jeřábková.

Oldřichovský špičák – německy Buschullersdorfer Spitzberg, nebo často jen Špičák, je 724 m n. m. vysoký vrchol se skalní vyhlídkou. Strmý vrchol s kovovými žebříky vedenými úzkým skalnatým kaňonem byl do roku 1999 samostatnou přírodní rezervací, dnes je součástí NPR Jizerskohorské bučiny. Zdejší skalnatý terén je porostlý smíšeným lesem. Můžete zde nalézt skalní brány a staré slídové jámy na muskovit.

Oldřichovský špičák Vrchol Žebřík do nebe

Skalní brána – je tvořena mohutnými žulovými balvany (foto v Chacháčku 1/2016) a můžete jí prolézt na Naučné stezce Oldřichovské háje a skály.

NS Oldřichovské háje a skály – je vedena částečně skalním městem nad Oldřichovem v Hájích. Trasa je dlouhá 10 km s deseti informačními panely o přírodních zajímavostech a historii oblasti. Začíná a končí v Oldřichovském sedle naproti Hausmanky a můžete na ní spatřit Gorilu, Oldříška, Lysé skály, Skalní hrad, Skalní bránu, vyhlídku na Oldřichovském špičáku a další zajímavosti. V dnešní podobě funguje od roku 2003.

NS Oldřichovské háje a skály – cedule, plánek, Gorila

Geisslerova smrt – pomníček stojí na místě, kde v náručí svých tří bratrů zemřel na zástavu srdce při kácení stromů dřevorubec Ignaz Geissler (foto v Chacháčku č. 1/2016).

Dnešní nová soutěž bude o něco těžší, bez mapy se asi neobejdete.Nepříliš známý vrch (nevede na něho ani turistická cesta, ale keškaři by mohli vědět) leží mezi obcemi Jiříčkov, Javorník, Modlibohov a Rozstání a zajímavostí je, že na jeho úbočí lze nalézt skalní obydlí Skalákovnu (tam už turistická značka vede). Vršek tohoto vrchu je vzdálen 1,4 km od kostela ve Světlé pod Ještědem, 4,5 km od kostela v Osečné, 4 km od kostela v Českém Dubu a 3,8 km od kostelíku na Rašovce.A na co se ptáme?

Jak se jmenuje vrch za Ještědem, na jehož úbočí lze nalézt Skalákovnu?

Kdo to ví, jistě odpoví.

KDO JE TO?No, kdo by to byl. Přece indián Ruda Kaška. To přece poznal každej správnej pistolník a trapér z Divokého západu a z OK CHA. A tak si mohou vyzdobit své salony krásně děsivými diplomy Tomáš Danko, Eva Kašková a Pavel Pachner. Howgh!

ORIENŤÁCKÝ ZPĚVNÍK ŘÍKEJ MI TÁTO(Jiří Zmožek, Marcel Zmožek/ Jakub Smolík, Viktorka Genzerová)

E C#mi F#mi H7 Říkej mi táto, že jsem tvý zlato, že jsem tvá princezna, poklad tvůj beze dna, E C#mi F#mi H7 říkej mi táto, že jsem tvá pohádka, Panenka Maková, Smíšek a Amálka, E C#mi Vochomůrka, Křemílek, Emanuel Motýlek, F#mi H7 že mě nikomu nedáš, že nic lepšího nemáš. Ref: (Duet) Tvůj dětský smích ať v nás na pořád zůstává, vždyť dětský smích každý zadarmo dostává. Ať se ze světa vytratí všechno, co se vyplatí, víš, já tě nikomu nedám, já nic lepšího nemám než tvůj dětský smích, tvůj dětský smích, já nic lepšího nemám než tvůj dětský smích. 2. (Sólo) Říkej mi princezno, že jsem princ z pohádky, co přijel za tebou napořád na svátky. Já byl bych bez tebe už navěky bez sebe. Já šel bych až do nebe modrý ukrást jen pro tebe. Víš, já tě nepustím, vždycky všechno ti odpustím, já tě nikomu nedám, já nic lepšího nemám. Ref: (Duet) Tvůj dětský smích ať v nás na pořád zůstává, vždyť dětský smích každý zadarmo dostává. Ať se ze světa vytratí všechno, co se vyplatí, víš, já tě nikomu nedám, já nic lepšího nemám než tvůj dětský smích, ať v nás na pořád zůstává, vždyť dětský smích každý zadarmo dostává. Ať se ze světa vytratí všechno, co se vyplatí, víš, já tě nikomu nedám, já nic lepšího nemám než tvůj dětský smích, tvůj dětský smích, já nic lepšího nemám než tvůj dětský smích.

POZVÁNKA

(Trošku drahý výlet na VMS 2017 - věnována drahým veteránům – ale co když se drápkem někdo chytí!)

Kdo je to?

Poznáte dnešní příšerku? Jednodušší už to snad být nemůže. Podle vousů to asi bude muž. A nebo…? Nebudu napovídat, nechám to na Vás. Pokud správně odpovíte, můžete vyhrát krásný diplom, který Vám bude visa nad postelí nadosmrti připomínat Váš úspěch v této prestižní soutěži.