60 /

září

2015

časopis Křesťanského společenství z.s.

ObsahPožehnání biblické domácí skupinky .......................2Jak Hus rozuměl pravdě .........................................3Střípky z vybraných seminářů XcamPu 2015 ...........5Bůh není člověk a člověk není Bůh .........................7Open Doors .........................................................10V islámu neexistuje Boží milost ............................11Pastor Vladislav Santarius....................................14Boží služebník .....................................................17Myśli Pastora ......................................................18

Poslední dopis pastora Vladislava Santaria Církevníradě (1980) .........................................................19Všeobecné kněžství! ............................................21V čem vidí hlavní odkaz pastora Santariuse ...........21Exorcismus a Luther ............................................23Zpráva o projektu Srdce pro Afriku .......................24Aktuality ze světa ................................................25Literární hlídka ....................................................27Aktuality z KS ......................................................27Poděkování ..........................................................27Pohoda, klídek a… reformace? .............................28

Pastor Vladislav Santarius str.

14

Požehnání biblické domácí skupinky

„Chvála buď Bohu, který nám dávávítězství skrze našeho Pána JežíšeKrista. A tak moji milování bratři, buďtepevní, nedejte se zviklat, buďte stálehorlivější v díle Páně, vždyť víte, že vašepráce není v Pánu marná.“ (1 K 15,57-58)

Jsou to velice povzbuzující slova –Boží slova. Prožíváme to tak skutečněv našich životech? Ano, ne vždy se cí-tíme jako vítězi, ne vždy vidíme výsledkynaší práce. Ale Boží slovo je neměnnéa v pravý čas se vždycky naplní.

Chtěl bych se s Vámi, bratři a sestry,podělit tématem, kterým žiji už léta:„domácí biblická skupinka.“ Služba naskupince mě naplňuje Božím pokojem,více poznávám Ježíše, těším se na spo-lečenství bratří, sester a těch, kteří po-zvání na skupinku přijmou.

Ještě i teď, když pozýváme na sku-pinku, se setkáváme s odpovědí, žedomů – to ne! Přitom hned při vznikucírkve se lidé scházeli po domech, jako tom čteme ve Skutcích 2,46 „Kaž-dého dne pobývali svorně v chrámu, podomech lámali chléb a dělili se o jídlos radostí a s upřímným srdcem.“

Skupinka je místo, kde se můžemeptát na to, co nechápeme z Písma. Mů-žeme se sdílet se svými starostmi a těž-kostmi. Modlit se za druhé o uzdravení,uvolnění od zlozvyků, které táhnouke hříchu, povzbuzovat se, slyšet různásvědectví o moci Pána našeho JežíšeKrista v našem životě. Můžeme slovypísně vyjádřit náš postoj k Pánu. DuchBoží nám může ukázat, čím ještě za-rmucujeme Ježíše a dodat nám síluk vítěznému životu. Sjednocuje nás

a činí radostnými křesťany. Jak jsem sezmínil, ne vždy vidíme kladné výsledky– ty uvidí až další generace! Ale když vi-díte a slyšíte, že na skupince zazníotázka. „Je tady někdo, kdo by chtěldnes přijmout Pána Ježíše za svéhoPána?“ a ozve se osmdesátiletý muž –„Já chci!“ a vedle něho sedící manželkaposkočí se židle: „A já také.“ Vyznávajísvé hříchy, modlí se. Může být něco ra-dostnějšího?

Můžeme chodit do kostela osmdesátlet a toto neudělat! Boží slovo má moca činí nás poslušnými jeho Slovu.

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pánaa uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůhvzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“(Ř 10,9)

Věřím, že křesťané, kteří chodí dokostela, by měli být součástí i domácískupinky. Proč? Aby v neděli, když jdoudo Božího chrámu, byli připraveni slyšetBoží slovo a tak rostla jejich víra. A jakpřicházet?

„Vstupujte do jeho bran s díkuvzdá-ním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem!Vzdejte mu chválu, dobrořečte jehojménu.“ (Ž 100,4)

Teprve až potom dokážeme i posto-jem našeho těla vyjádřit náš postojk Bohu. „Přistupme, klaňme se, klek-něme, skloňme kolena před Hospodi-nem, který nás učinil.“ (Ž 95,6)

Je mou touhou, abychom byli živýmtělem našeho Pána Ježíše Krista.

Stanislav Bujok

– 2 –

Jak Hus rozuměl pravděKrátké poohlédnutí za letošním

XcamPem

„Proto, věrný křesťane, hledej pravdu,slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu,mluv pravdu, drž pravdu, braň pravduaž do smrti, neboť pravda tě vysvobodíod hříchu, od ďábla, od smrti duše a ko-nečně od smrti věčné, kterou je věčnéodloučení od boží milosti.“

Mistr Jan Hus

Toto Husovo „sedmero“ pravdy sestalo nedílnou součástí nejen letošníhoevangelizačního tábora XcamP, ale takémého života. Pokud bych měl zalovitv paměti, pak zhruba někde v únorujsem se začal připravovat, rozuměj pře-mýšlet, nad letošními evangelizačnímisetkáními, které se nesly v duchu výšezmíněné pravdy Husova života.

V této krátké reflexi chci pouze vyjád-řit to, jak tento citát zapůsobil na můjživot. Zmíním dvě stručné myšlenky.

V té první jsem si udělal jasno hnedna samém začátku. Odpověď naotázku: „Jak pravdě rozuměl Jan Hus?Jak ji interpretoval pro svůj život?“ Pře-devším pravda pro Husa nebyla něco,ale někdo. Pravda pro něj byla zosob-něná v Ježíši Kristu a obsažená v Bibli.Pravda pro mistra Jana byla každo-denní zkušeností, žádnou teorií. Pro ta-kovouto pravdu ochotně zemřel,protože ji miloval víc než vlastní život.Pravda pro něj v duchu textu z evange-lia Janova 14,6 byla obsažena v JežíšiKristu.

A tak bychom si mohli ještě jednoupřečíst Husův citát tak, jak jsme se nadním zamýšleli: „Proto, věrný křesťane,hledej Ježíše, naslouchej Ježíši, pozná-vej Ježíše, miluj Ježíše, mluv o Ježíši,drž Ježíše, braň Ježíše až do smrti,neboť pouze Ježíš tě vysvobodí od hří-chu, od ďábla, od smrti duše a konečněod smrti věčné, kterou je věčné odlou-čení od Boží milosti.“

Pravda je zosobněna v Ježíši Kristu.Zde pak nejde jen o to, znát pravdu, alepodle poznané pravdy žít. Nejde o to,zda my máme pravdu, ale o to, zdaJežíš má nás. Zda se projevuje v našemživotě, zda naše myšlenky, slovaa skutky jsou v souladu. Jinými slovy jeto život v opravdovosti před sebou, předdruhými lidmi a především před Bohemsamotným.

V posledních dnech se opět vyostřilydiskuse mezi lidmi, kteří si pro své ná-zory téměř ani nemohou přijít najméno. Odehrávají se na stránkáchkřesťanských periodik a internetovýchdiskusí, v sálech církevních i hospod-ských. Dotýkají se lidské sexuality,islámu a muslimů nebo také úlohy ženv církvi. Ačkoliv si diskutující navzájemčasto upírají status člověka či křesťana,jedna věc je spojuje: vyjadřují „svoji

– 3 –

Jan Fojcik

pravdu“ v sérii monologů – a pokud tytomonology berou v potaz to, co říkádruhá strana, je to jenom proto, aby ta-ková „nepravda“ byla okamžitě po-přena či překroucena.

Já se však ptám sám sebe, svého svě-domí. Má Pravda mě? Má Ježíš můjživot? Patřím mu cele, nebo se v duchuzákoníků oháním pravdou, která je všakv mém životě pouhou teorií? Tuto my-šlenku, tedy že Ježíš je Pravdou, jsem sesnažil předat, jak nejvýrazněji to jen šlo.

Druhá myšlenka pak vychází z výšeřečeného, týká se druhé části citátu:„…neboť pravda tě vysvobodí od hříchu,od ďábla, od smrti duše a konečně odsmrti věčné, kterou je věčné odloučeníod boží milosti.“ Tedy ztotožnění ses Kristovým zákonem, zákonem milosti,který vychází z kříže Ježíše Krista. Vys-vobození od smrti věčné, ne nutně odté dočasné, tělesné.

Jan Hus od té tělesné vysvobozennebyl. Když měl na výběr odvolatpravdu, kterou poznal z Božího slova,a získat tak pěkné místo na fakultě,uznání, možnost kázat, či zvolit poní-žení a smrt, zvolil to druhé. Proč? Pro-tože poznal Pravdu, kterou je JežíšKristus, poznal pravdu, která přesahujeto časné, to viditelné.

Podobně také Jan Hus nechtěl zemřítna zapálené hranici. Naopak – Hus bylveselý člověk, dokázal se radovat ze ži-vota, nedržel se v ústraní, ale měl rádspolečnost lidí a miloval humor.

Jan Hus a stejně tak i další, kteří poz-nali pravdu v Kristu, si nepřáli skončitnásilnou smrtí. Vždyť o své víře dokázalistejně dobře svědčit svým slovema celým svým životem. Avšak v okam-žiku, kdy jim toto svědectví životem byloznemožněno, rozhodli se podstoupit, comuseli, prostě proto, že z podstaty svévíry nemohli jinak.

Jedna mladá žena, Holanďanka, napodobné téma hovořila se svým otcem,a to mnohem dříve, než se všichni ocitliv německém koncentračním táboře.Ptala se ho tehdy se strachem, co byv takovém případě měla učinit. S báznípřišla ke svému tatínkovi, vyznala žev sobě nenalézá dostatek odvahy, jenjakýsi strach z takové možnosti.

Tehdy zazněla odpověď: Corrie, kdyžmáš jít koupit jízdenku, kdy ti dám pe-níze? Jak dlouho dopředu? Rok, dva,nebo až teprve tehdy, když tato potřebavyvstane? Ona váhavě odpověděla, aletati, přece až tehdy, když máme někamjet, teprve tehdy dostanu peníze.

Vidíš, právě tak je to s námia s Bohem, řekl otec. On na nás nedo-pustí zkoušku nad naše možnosti, alespolu s ní připraví i východisko, anebodá sílu, abychom obstáli.

Ježíš Kristus nám nezaslibuje vysvo-bození od všech těžkostí, problémů, alezaslibuje vysvobození od moci ďábla,od smrti věčné v důsledku našeho hří-chu. Věčný život v Jeho království. A toje úžasná pravda!

Závěrem chci ještě říci, že celý pobytna XcamPu byl pro mě velkým oboha-cením, požehnáním. Spolu s manžel-kou jsme si mohli připomenout léta,kdy jsme jezdili pravidelně. Čas napřednáškách, seminářích, témata týka-jící se pravdy v různých oblastech ži-vota, na mně hluboce zapůsobily. Ještěstále vstřebávám některé podněty, po-slouchám přednášky, které jsem nestihla především se raduji z toho, že jsemmohl poznat Pravdu, kterou je JežíšKristus! Nechť tato Pravda vede a pro-měňuje naše životy a vztahy tak, abypřinášely chválu našemu Pánu.

Jan Fojcik

– 4 –

Střípky z vybraných seminářů XcamPu 2015

Také na letošním XcamPu měli zá-jemci možnost vybrat si z pestré na-bídky téměř dvaceti seminářů. V tomtočlánku bych chtěl představit malouochutnávku toho, co posluchači mohlina některých vybraných seminářích sly-šet. Nejedná se o doslovný přepis ob-sahu jednotlivých seminářů. Snažiljsem se spíše vypíchnout některé zají-mavé myšlenky.

Moc v církvi – Jiří UngerI když pojem moc v nás vyvolává

spíše negativní pocity, je sám o soběneutrální (ani pozitivní ani negativní). Jevšak nutné mít na paměti, že jakákolivmoc, která není odvozena od Boha, jedestruktivní a má tendenci ke zlému.

Pán Ježíš učiljako ten, kdo mámoc, a ne jako zá-koníci. Ti měli for-mální moc,naproti tomuJežíš měl přiroze-nou autoritu(moc) vycházejícíz jeho blízkéhovztahu s Otcem.

Problémy (nejen) ve sboru mohou na-stat, pokud formální moc není do-plněna životem s Bohem.

V církvi svou moc často uplatňujíkromě oficiálních vedoucích také různéskupiny osob např. rodinné klany,starší, „strážci tradic“, „služební milice“(snaží se propagovat a zachovat svouslužbu).

S mocí je často spojeno její zneužití.Tendenci ke zneužití moci mají nejen ti,

kdo jsou autoritativní, ale i ti, kdo jsounaopak slabí a nejistí. Mezi příznakyzneužívání moci patří např. neochota di-skutovat, vyučování v rozporu s Božímslovem, vytvoření „skupiny vyvolených“,nechuť předat část kompetencí. Dalšíindicií může být i to, jak daná osoba za-chází se svými kritiky – zda s nimi di-skutuje nebo je zašlapává do země. Jakse zneužití postavit? Předně je ne-zbytné řešit věc s konkrétním člověkema nemluvit abstraktně. Je dobré sdělitsvé pocity a vyslovit svá přání. Důležitéje kritizovat správně a biblicky.

Jiří Unger představil vzorec zneužitímoci, který by se dal zapsat zhrubatakto:

Zneužití moci = moc/dospělost ve-doucího (duchovní zralost) x obrany-schopnost společenství x kultura sborux kontrolní mechanizmy

Nebezpečí zneužití moci je tedy přímoúměrné její velikosti. Toto nebezpečí na-opak snižují faktory uvedené ve jmeno-vateli této rovnice.

Důležitost autority a vzorů demon-stroval na jednom příkladu ze zvířecíříše. V jednom africkém národnímparku mladí sloni zabili nosorožce.Vědci se s takto agresivním chovánímslonů ještě nesetkali a hledali příčinujejich zvláštního chování. Zjistili, že titomladí sloni vyrůstali ve stádě bez sta-rých jedinců a neměli žádné hranice.Podobný princip platí i u lidí. Pokudmladí lidé vyrůstají bez autorit, nemajíhranice a vymykají se kontrole.

Úsměv Mistra Jana – JaroslavPleva

Jaroslav Pleva se ve svém seminářipokusil představit trochu jiný pohled naMistra Jana Husa. Snažil se vyvrátitmylný názor, že Hus způsobil rozkolv církvi. Papežské schizma bylo již

– 5 –

Jiří Unger

dávno před vystoupením Mistra JanaHusa a koncil v Pise roku 1409, kterýměl schizma vyřešit, vedl dokoncek trojpapežství. Hus také nebyl v kriticecírkve první ani jediný, např. mistr praž-ské univerzity Matouš z Krakova kázala ukazoval na nešvary církve v době,kdy byl Hus ještě chlapcem.

Martin Lutherbyl v jedné di-sputaci svýmiodpůrci označenza husitu. Lutherse tomuto obvi-nění bránil, protože sám po-kládal Husa zakacíře. Kvůli to-muto nařčení si

ale přečetl spisy kostnického koncilua zjistil, že Hus nebyl kacířem hlásají-cím své názory, ale že zvěstoval Božíslovo. Na základě tohoto zjištění pakpřed svými odpůrci prohlásil, že je sku-tečně husitou, když i apoštol Pavel bylpodle toho, co hlásal, také husitou.

Také Betlémská kaple, v níž Hus pů-sobil, byla jedinečnou budovou, na jejížstavbu se složili čeští vlastenci. Jednalose o první místo v Evropě, kde se neko-nala katolická mše, ale Boží slovo bylozvěstováno ve srozumitelném jazyce.Boží slovo bylo pro Husa nade vše,proto je chtěl hlásat česky.

Hus nebyl nijak naivní, když se rozhodlvystoupit na koncilu v Kostnici, protožeměl celkem silné záruky. Byl zbavenklatby, dvě největší evropské autority(císař a papež) mu slíbily bezpečný pří-jezd i návrat. Navíc koncil měl vyřešitkrizi církve a právě o to Husovi šlo.

Hus nebyl nepřítelem katolické cír-kve, nechtěl založit novou církev, alechtěl obnovit církev jako tělo Kristovo.Naopak brzdil radikalismus a byl za-

stáncem spíše postupných změn. My-slel si, že jeho názor bude církví ra-dostně přijat, což se však nestalo.

Pravda na počátku věků – Jiří KrálJe zajímavé, že při diskuzích s nevěří-

cími v České republice je možné sedosti často setkat s argumentem, žeBůh neexistuje, protože věda jeho exis-tenci údajně vyvrací. Tento argumentvšak není tak běžný v jiných zemích.Např. ve Velké Británii v evoluci nevěřízhruba 50 % osob a asi jen 25 % věří,že evoluce je určitě pravdou. V USA na-opak většina lidí v evoluci nevěří.V tomto semináři se Jiří Král zaměřil naevoluční teorii a snažil se stručně před-stavit některé argumenty zastánců evo-luce. Při bližším pohledu na evolučníteorii je zřejmé, že není tak vědecká,jak se většina lidí domnívá.

Mnoho lidí ne-odmítá křesťan-ství, ale svoufalešnou před-stavu o křesťan-ství. Není dostdobře možnéodmítnout něco,co neznáme.V případě křes-ťanství to však

většina lidí činí. Na druhé straně vět-šina věří evoluční teorii, přestože neví,jak by ve skutečnosti měla fungovat.Přijetí evoluční teorie také vyžaduje vírua to mnohdy větší než přijetí křesťan-ství.

Pravda na konci věků – Jiří KrálJiří Král se v tomto semináři pokusil

představit stručný přehled toho, jak vní-mali konec věků a antikrista Hus a jehosoučasníci. Antikrist pro ně nebyl jedi-nou osobou, ale vycházeli z předpo-

– 6 –

Jaroslav Pleva

Jiří Král

kladu, že v průběhu dějin se vyskytloa ještě vyskytne množství antikristů,s nimiž křesťané musí svádět boj. Přes-tože to tak na první pohled nemusí vy-padat, boj proti antikristu nenístředověkým tématem, ale je velice ak-tuální.

Hus byl přesvědčený, že žije v po-sledním čase, ale nikoliv v době po-sledního antikrista. Je povinnostíkaždého křesťana dávat si pozor nasebe a žít podle vzoru Krista. Základemboje proti antikristovi je nutnost anti-krista odhalit. Kazatelé by měli lidemukazovat, jak antikrista poznat. Hlav-ními zbraněmi v boji s antikristem jehlásání pravdy, Božího slova. Je lepšípoložit svůj život, než podlehnout v bojis antikristem. Husovou jistotou všakbylo Kristovo vítězství, díky němuž nenímožné v boji s antikristem prohrát.

V boji s antikristem není nutné pani-kařit, Kristus učiní konec řádění anti-krista. Nezbavuje nás to aleodpovědnosti za vedení boje. Kdo máv boji obstát, musí milovat pravdu.Krista a jeho slova od sebe nelze oddě-lit. Není možné milovat Krista, ale ne-milovat jeho slovo a pravdu. Problémyv církvi nedělá ten, kdo miluje pravdu,a proto i říká nepříjemné věci, ale ten,kdo do církve vnáší nebiblické učení.Jednota v církvi nemá vycházet z toho,že se na něčem dohodneme, ale mápramenit z Písma. Pokud se vyskytnev církvi nejednota, je nutné hledatv Písmu a na jeho základě dojít k jed-notě. Nejednota je důsledkem půso-bení antikrista.

Všechny semináře, přednášky i evan-gelizace nejen z letošního XcamPu naleznete na adrese http://www.xcamp.cz/media/

Bůh není člověk a člověk není Bůh

Představy o BohuPřemýšleli jste někdy o tom, jaký je

Bůh, jak si jej přestavujete? My lidé, kteří žijeme v těle a jsme

omezení prostorem a časem, mámeproblém si představit bytost, která jevěčná, nekonečná a všemohoucí. Z to-hoto důvodu jsou všechny naše před-stavy nutně omezené. Naše představyo Bohu nicméně jsou velmi důležité.Není to něco samoúčelného. Mají vlivna to, koho uctíváme – zda uctívámeskutečného Boha, nebo modlu?

V křesťanství se setkáváme s různýmipředstavami Boha. V Sixtinské kapli veVatikánu je slavná freska znázorňujícístvoření Adama. Autor fresky, Miche-langelo Buonaroti znázornil Boha jakovousatého staršího muže, obklopenéhoanděly. Středověké představy Boha,jako vousatého muže, někdy i dědečkasedícího na oblacích ovlivňovaly vní-mání Boha u mnohých generací křes-ťanů. Avšak byly to správné představy?

Bohem nelze manipulovatMnozí lidé si představují Boha, jako

někoho, s kým mohou manipulovat. Ta-kové představy můžeme zachytit už do-konce v Bibli. Moabský národ mělstrach z izraelského lidu, a tak jejichkrál, jménem Balak si nechal pozvatjednoho věštce, který se jmenoval Bi-leám, aby proklínal tento lid. A slibovaltomuto věštci velkou odměnu, když toučiní. Ale Bileám byl konfrontován sesvrchovaným Bohem, který se rozhodlIzraeli žehnat, a žádná lidská intervencenemohla jeho rozhodnutí změnit. KdyžBileám jel s moabskými velmoži, posta-

– 7 –

vil se mu do cesty Hospodinův anděl.Toto zjevení viděla nejdříve jeho oslice,která odmítla dále pokračovat v cestě.Později ho uviděl i Bileám, když mu Bůhotevřel oči. Pán Bůh řekl, aby šel s tě-mito muži, ale neměl mluvit nic než to,co řekl Bůh. A Balák obětoval beranaa býka na 7 oltářích, ale Bileám byl ne-oblomný, Boží lid nemohl proklínat.

A tak ho vedl na jiné místo a tam opětobětoval oběti na sedmi oltářích, ale Bi-leám opět nebyl schopen proklínat Iz-rael. Tehdy Bileám pronesl významnáslova: „Bůh není člověk, aby lhal, ani lid-ský syn, aby litoval. Zdali řekne, a ne-učiní, promluví, a nedodrží? Hle, dostaljsem úkol žehnat. On dal požehnánía já to nezvrátím.“ (Nu 23,19-20)

Ano, Bůh není člověk. Bůh je diame-trálně odlišný. Nelze s ním manipulovatnějakými obětmi. Boha také nemů-žeme poměřovat lidskými měřítky, ne-můžeme si jej představovat pouze jakonějakého super člověka. Naše lidsképředstavy o Bohu jsou nutně omezené.

Zná Bůh budoucnost do všech detailů?

Před asi 440 lety napsali věřící lute-ráni taková slova: „Bůh vše zahlédáa o všem ví ještě dříve, než to na-stane… Bůh vidí a zná dopředu opravduvše, co se již děje i teprve nastane, ať tomá povahu dobrou nebo zlou – protožepřed Bohem jsou všechny tyto věci, mi-nulé i budoucí, odkryté a přítomné.“ Tojsou slova z Formule svornosti, jednéz věroučných knih, kterou napsali luter-ští teologové. Dnes jsou však křesťané,kteří to vidí jinak. Jeden z nich, autorněkolika desítek knížek, zakladatelsborů napsal: „Jsou věci, které Bůhs jistotou ví. Ví například s naprostoujistotou, že nakonec bude mít nevěstupro svého Syna. Ví s naprostou jistotou,

že satan skončí v ohnivém jezeře. Vís naprostou jistotou mnoho věcí, a ně-které z nich nám dokonce oznámil vesvém slovu. Přesto jsem přesvědčen, žemnoho věcí neví. Proč je neví? Protožestvořil svět, do nějž postavil duchovníbytosti, jimž dal svobodu rozhodování…Jsem přesvědčen, že Bůh neví předem,jak se ten který svobodný činitel roz-hodne.“ Jako důvod, proč tyto názoryzastává, uvádí autor náš modlitebníživot. Kdyby Bůh všechno věděl a pře-dem naplánoval, nemělo by podle nějsmysl se modlit.

Boží slovo nám dává na mnoha mís-tech jistotu, že Pán Bůh ví všechno donejmenších detailů a naprosto přesně,co se děje nyní a co se stane i v bu-doucnu. Zná nejenom lidské osudy jed-notlivě, ale i dokonce osudy vrabčáků(Mt 10,29). Nemusíme rozumět tomu,jak se dohromady slučují Boží vševě-doucnost a svrchovanost na jednéstraně a naše tzv. svobodné rozhodo-vání na straně druhé. Bible ukazuje, žePán Bůh si dovede poradit i s lidskouneposlušností. Nejlépe to vidíme na pří-kladu Jonáše. Pán Bůh jej nechal po třidny potrápit v břiše velké ryby, abyJonáš přistoupil na Boží příkaz a stal semisionářem.

Ano, lidé se mohou Boží vůli protivit (ato jak nevěřící, tak věřící), mohou Bohaneposlouchat a prosazovat si svou vůli.Ale Boží svrchovanost a schopnost do-táhnout věci do cíle nikdy nebudou na-rušeny. A proto Bůh ví všechno dopředu,i když se nám to jako lidem se svobod-nou vůlí jeví, že to není možné. Nic-méně, Bůh není člověk...

Je Bůh současně dobrý i všemohoucí?

Jak může Bůh, který je dobrý, dopus-tit, že trpí a umírají malé děti. Proč Bůh,

– 8 –

který je současně všemohoucí, neza-brání válkám a utrpení?

Takto se ptají zejména lidé, kteří ztra-tili milovaného člověka. Takovou otázkusi položil i pan Harold Kushner, ame-rický rabín, když u jeho syna byla vevěku tří let zjištěna vzácná nemoc, pro-gerie – tzv. předčasné stárnutí, na kte-rou pak ve čtrnácti letech zemřel. Posmrti syna napsal knihu s názvem:Když se zlé věci stávají dobrým lidem.Kushner dospěl k názoru, že aby si udr-žel víru v Boha, musel odmítnout buďBoží dobrotu (resp. laskavost), anebojeho všemohoucnost. Kushner zvolildruhou variantu, tedy přestal věřit, žeBůh je všemohoucí. Je sice dobrý (la-skavý), ale není všemohoucí. Chce sicepro nás dobro, soucítí s námi, když pro-žíváme bolest, ale je bezmocný, abys tím něco udělal.

Pokud je tedy Bůh dobrý a také vše-mohoucí, proč tedy zlo anebo nemocneodvrátí? Existuje Bůh, který je sou-časně dobrý a všemocný, když na světěje tolik zla, trpí nevinní lidé, a umírajímalé děti?

Odpovědi na tyto otázky nejsou vůbeclehké a nejsme schopni se jimi zabývatdo hloubky. Boží Slovo nám zjevuje, žeBůh je současně dobrotivý i všemo-houcí, a to i přes existenci zla. KnihaJób nám odkrývá malou část toho, jakBůh přísně kontroluje a řídí zlo. Z knihyJób se také dozvídáme, že za vším tímzlem a Jóbovým utrpením se skrýval ob-rovský kosmický souboj mezi dobrema zlem, mezi Bohem a satanem. Kdy-bychom v Bibli neměli knihu Jób, nevě-děli bychom, že za zlem a utrpením semůže skrývat mnohem hlubší obsah,než jsme schopni my, omezeni lidé,dnes vidět a vnímat.

Proč je na světě utrpení a proč trpízdánlivě nevinní lidé, třeba i děti, se

v mnoha případech v tomto životě ne-dozvíme. Svědectví Božího slova námvšak dává mnohé důvody, abychom připřemýšlení o těchto složitých otázkáchnepochybovali o Bohu a o jeho vlast-nostech jako je láska, dobrota, spra-vedlnost na jedné straně, ale takévšemohoucnost a svrchovanost vevšech situacích na straně druhé. Z lid-ského hlediska se to může zdát neslu-čitelné, ale Bůh není člověk...

Stvoření člověka k Božímu obrazuDoposud jsme věnovali poměrně

hodně času první části titulu článku,totiž že Bůh není člověk. Avšak mámezde ještě druhou část, kterou se nyníchceme krátce zabývat: člověk neníBůh.

Člověk je Boží stvoření. Je někdy na-zýván korunou stvoření a byl stvořenk Božímu obrazu (Gn 1,27). Nicméněto, že člověk byl stvořen k Božímu ob-razu, neznamená, že by byl Bohem vesvé podstatě, ve svém jsoucnu, nebo žeby se někdy měl Bohem stát.

Pád prvního člověka, hřích, poničilBoží obraz v člověku. Člověk po svémpádu však nepřestal být člověkem.Rozum, vůle, poznávací schopnosti, pa-nování nad stvořením mu v omezenémíře zůstaly. Avšak morální jednota,společenství člověka s Bohem a jehopodřízenost Bohu byly ztraceny.

Člověk však není Bůh a nikdy nímnebude!

Člověk zůstane člověkem, tedy stvo-řením, i při zmrtvýchvstání, ve kteréjako křesťané věříme. Nestaneme sebohy, jak tomu věří např. mormoni, tj.členové Církve Ježíše Krista svatých po-sledních dnů. Ti jsou přesvědčeni, žev den vzkříšení nadobudou božskévlastnosti a osídlí svoji planetu

– 9 –

společně s mnoha manželkami, po-dobně jako náš Bůh osídlil Zemi.

Jsou zde ale i jiní falešní učitelé, kteřítvrdí, že jako věřící křesťané se stá-váme bohy a máme božské vlastnosti.Mezi ně patří zastánci tzv. hnutí víry,kteří se vyznačují propagováním uzdra-vování vírou či přesvědčení, že věřícíčlověk se má těšit všeobecné prospe-ritě – hmotné, tělesné i duševní. Jedenz nich je Beny Hinn, známý kazatela uzdravovatel, který řekl: „Jste Božímdítětem? Takže jste božští! Jste Božímdítětem? Nejste člověk!“ Jiný zastáncehnutí víry, Kenneth Copeland, říká:„Všichni jste bohové. Nemáte pouzeBoha v sobě, vy jste bohové…“

Je sice pravdou, že jako křesťanéjsme se skrze dílo našeho SpasitelePána Ježíše Krista „stali účastnými bož-ské přirozenosti“ (2 Pt 1,4). To však ne-znamená, že jsme účastni božsképodstaty, že jsme bohové ve své pod-statě. Takové názory pocházejí z po-hanství, a z různých kultů, které učí, žečlověk se může stát bohem. Člověknikdy nebude bohem ve své podstatě,ani po zmrtvýchvstání spravedlivých.Budeme podobni Kristu, budeme mítproměněná, „oslavená“ těla (viz 1 J 3,2,Fp 3,21), ale budeme stále lidé, nikolibohové.

Bůh se stal člověkemDoposud jsme si řekli, že Bůh není

člověk a člověk není Bůh. Ale Boží slovonám v této souvislosti zjevuje ještěněco velmi zvláštního, totiž že Bůh sestal člověkem. Apoštol Jan ve svémevangeliu píše v úvodních verších:Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozenýSyn, který je v náruči Otcově, námo něm řekl. (J 1,18) Tato slova opět potvrzují, že Bůh je pro člověka nepří-stupný, nepředstavitelný a nepozna-

telný. Ale byl tady někdo, kdo nám jejpřišel představit, kdo nám o něm řekl.

Bůh se zjevil tím nejdokonalejšímzpůsobem ve svém Synu (viz Žd 1,1-3).Narození Božího Syna v lidské podoběpatří k největším tajemstvím křesťan-ské víry. Žádné jiné náboženství nepři-náší takové Boží zjevení, kdy Bůh sestává člověkem. Současně je to důkaznesmírné Boží lásky k člověku, protožestát se člověkem, přijmout všechnaomezení člověčenství a nakonec trpěta zemřít mučednickou smrtí je aktemlásky, se kterým se ani v lidském spo-lečenství nesetkáváme běžně. O tovětší význam měl tento čin, když oso-bou, která toto vše podstoupila, byl sámBoží Syn.

A tak, když mluvíme o Bohu, který jevznešený, svatý a nepochopitelný,a mluvíme o člověku, který je Božímstvořením, a protože je padlý nemůžese k Bohu dostat, můžeme lidem zvěs-tovat dobrou zvěst, že Bůh se stal člo-věkem, aby nám nejen přinesl poznánípravého Boha, ale aby nám svým živo-tem a dílem vykoupení otevřel cestuk Bohu. A za takový Boží dar zjevení mů-žeme být vděčni a toto může být před-mětem naší veliké radosti.

Štěpán Ruckizkrácená verze přednášky

ze semináře na Xcampu

Open Doors

Ve službě pronásledovaným křesťanům

Na letošním XcamPu jsme měli mož-nost se seznámit s organizací OpenDoors, která v tomto roce si připomíná60 let své existence. Organizace mělana táboře svůj stánek s propagačními

– 10 –

materiály a také byla prezentovánaběhem nedělního večerního programuPiotrem Żądło.

V roce 1955 Holanďan Anne van derBijl započal službu pomoci pronásledo-vaným křesťanům s názvem OpenDoors (Otevřené dveře). Anne je známpo celém světě jako Bratr Andrew, ze-jména díky své autobiografii „Boží pa-šerák“, která se stala bestsellerema o které jsme kdysi psali také v našemčasopisu. Jeho příběhy, jak pašovalBible a jinou křesťanskou literaturu po-mocí svého VW Brouka přes železnouoponu, se stály přímo legendární.

V dnešní době Open Doors je nadde-nominační a mezinárodní organizace,poskytující pomoc křesťanům, kteříjsou pronásledováni za svou víru v Je-žíše Krista ve více než 50 zemích světa.Díky široce rozvinuté informační síti po-skytuje údaje o tom, kde jsou křesťanépronásledováni a jakou pomoc nalé-havě potřebují. Také vzývají křesťany vesvobodných zemích k modlitbám zatyto trpící údy Kristova těla.

V současné době je pronásledovánoa diskriminováno asi 100 milionů křes-ťanů za svou víru v Ježíše Krista. V roce2014 se křesťané stali terčem mno-hem více hromadných atentátů nežv předcházejících desetiletích. V sever-ním Iráku po odchodu irácké armádya ovládnutí regionu Islámským státem

byly domy křesťanů označeny písme-nem „N“ (nazarejský = následovník Je-žíše Krista z Nazaretu). Věřící neměližádnou jinou volbu, než útěk, pokud sichtěli zachovat holý život. Pro situace,které pracovníci Open Doors zachytiliv zemích, jako je Nigérie, Keňa, Pákis-tán či Severní Korea, chybí slova.V Sýrii, jiné zemi rozvrácené válečnýmkonfliktem, 40 procent křesťanů opus-tilo své domovy, aby si zachránilo život.

Jedním z křesťanů, který byl proná-sledován za svou víru, je Amir z Iránu.Během XcamPu měl svědectví o svémutrpení pro Krista, ale také o potěšení,které v těchto těžkých situacích obdrželod Boha. Redakce měla příležitosts tímto člověkem, který dnes má novouidentitu a také nový domov, provést roz-hovor.

V islámu neexistuje Boží milost

Rozhovor s bratrem Amirem z Iránu

Když jste poprvé uslyšel evangelium o Ježíši Kristu?Byl to můj přítel, který mi poprvé řeklo Ježíši Kristu. Ale ještě předtím jsemčetl knížky od jednoho brazilského spi-sovatele, který ve svých románech ne-mluví přímo o evangeliu, ale vzbuzujev čtenáři zájem o křesťanství. Přímouzvěst evangelia jsem však poprvé usly-šel od svého přítele, který žil ve stejnémměstě jako já.

A co Vaše rodina? Měli jste předtím nějakývztah ke křesťanství? Ne, moje rodina nemá žádný vztah kekřesťanství. Pocházím z muslimské ro-diny.

– 11 –

Piotr Żądło

Jak jste vnímal islám před svým obracením? Narodil jsem se jako muslim, byl jsemvychován v muslimské tradici, mojematka a rodina mě učili, jak se mámchovat a co mám dodržovat jako mus-lim. Když jsem však dospíval, začaljsem si klást některé základní otázkya objevily se pochybnosti. A to byl promne takový bod zvratu, kdy jsem začalpochybovat o mnoha věcech, kteréjsem jako dítě přijal. Byl to začátek pro-cesu, který vedl k tomu, že jsem se stalkřesťanem.

Můžete popsat trochu blíže ten proces obracení k víře v Ježíše Krista? Popsal bych to jako totální změnu cha-rakteru. Jako muslim je váš charakterzaložen na myšlení a učení islámu.Když se muslim stává křesťanem, zna-mená to, jako by došlo ke zboření celébudovy charakteru člověka, protožejsou otřeseny základy, na kterých stojí.Nejdříve je tedy zboření a pak vystavěnícelého charakteru znovu, na jiných zá-kladech. Z mé zkušenosti to není proži-tek jedné noci, ale dlouhodobějšíproces utváření nového charakteru člo-věka, který v mém případě trval asi šestměsíců.

Můžete říct, kdy v tomto procesu jste nabyl přesvědčení, že jste křesťanem?Bylo to v době, kdy ke mně začalo pro-mlouvat Boží slovo, přestalo být pro měcizí, prostě mě oslovovalo.

Co k Vám nejvíce promlouvalo z Božího slova,z evangelia? Bylo to učení Pána Ježíše Krista, jehoslova, zejména podobenství. Zvláštěblízký mi byl způsob, kterým Pán Ježíšmluvil a učil. Bylo to blízké mé kultuře,mému regionu.

Co znamená nebo jaké to má dopady, když sečlověk stane následovníkem Pána Ježíše Kristav takové muslimské zemi, jako je Irán? Pokud se člověk narodil jako muslim,není možné podle platných zákonů ob-rátit se na jiné náboženství, např. nakřesťanství. Pokud se toto prokáže, jemožné ze zákona takového člověka po-trestat, dokonce ho i zabít.

A stává se i v dnešní době, že někoho zabijí?Anebo je to jen hrozba? V mnoha případech je to hrozba, alebyly případy, kde lidé opravdu byli za-biti. Např. jednalo se o některé pastory,kteří byli zavražděni. Ze strany státníchorgánů pak nebyla vůle vyšetřit, kdo toudělal. Bylo zde mlčení nebo dokoncei tichý souhlas s tímto činem. Ve většiněpřípadů jsou nově obráceni křesťanéuvězněni.

Byl jste ve vězení pro svou víru? Ano, byl jsem ve vězení dvakrát, poprvéto bylo čtrnáct dní. Věznění obracenýchkřesťanů není uskutečňováno v běž-ných věznicích, ale ve zvláštních zaří-zeních, tzv. „domech bezpečí“. Tragédiítohoto přístupu je, že uvězněný člověkmůže být mučen bez žádného práva naobhajobu, bez práva na obhájce. Je ob-viněn ze skutku ohrožení národní bez-pečnosti a souzen samozvanýmsoudcem. Ano, byl jsem obviněn z ohro-žování národní bezpečnosti jenomproto, že jsem se stal křesťanem.

Existují v Iránu nějaké oficiální křesťanské církve? V Iránu existují starobylé církve, kterése jmenují arménská a asyrská církev.Tyto církve však nesmějí vyvíjet žádnouevangelizační činnost a představují po-četně velmi malé menšiny.

– 12 –

Jak Bůh promlouvá k muslimům v dnešní době?Pán Bůh působí na každého člověkazvláštním, individuálním způsobem. Po-užívá k tomu různé metody. V některýchpřípadech, jako v mém, je to skrze člo-věka s evangelizačním nadšením. U ji-ných muslimů to bylo nějaké znamenínebo měli sen. Jiní se zase v těžkých si-tuacích modlili a Bůh je neobvyklýmzpůsobem vyslyšel. Takže jsou různézpůsoby, jak Bůh oslovuje, kontaktuječlověka.

Co představuje pro muslima největší změnu,když přijímá křesťanství? Nejvíce je to zřejmé v otázce spasení.Jako křesťané jsme spaseni pro dílo Je-žíše Krista. Ježíš je Spasitelem, on násspasil. A toto poznání má přímý vliv nachování člověka, na jeho činy. Je toněco naprosto zásadního, něco co mádopad do života člověka.

Jaká je představa o spasení člověka v islámu? V islámu neexistuje pojem spasení jakov křesťanství, protože neexistuje Božímilost. Všechno závisí na skutcích člo-věka, na tom, co dělá. Věčný životv nebi člověk obdrží na základě skutků.Ale v křesťanství je to na základě mi-losti.

Zmínil jste nyní pojem milosti, který v islámuchybí. Má to i nějaký dopad pro společnost? Jedním z aspektů nebo účinků milostije, že milost dovoluje snadněji odpustitjiným lidem. Pokud člověk ví, že muz milosti bylo odpuštěno, je schopentaké odpouštět jiným. To je jeden z nej-krásnějších důsledků působení milosti.Má to i dopad do života společnosti,např. pokud jde o trest smrti. Irán patřímezi země s nevyššími počty trestůsmrti na počet obyvatel. Je to proto, žepřevládá touha po odplatě nad milostí

a schopností odpustit. Týká se to i po-prav mladých lidí, kteří udělali zlý sku-tek v mladické nerozvážnosti, ale užneměli šanci v životě udělat nápravu. Jeto pouze jeden příklad toho, jak pojemmilosti může ovlivnit život společnosti.

Co si myslíte o současné vlně uprchlíků směřujících do Evropy? Vnímám to jako pozitivní, jako ušlech-tilé, že lidé, kteří mají skutečný statutuprchlíka, tj. kterým hrozí nebezpečí čipronásledování v jejich zemi, jsou v Ev-ropě přijímáni. Z druhé strany existujípřípady, možná je jich mnoho, kdy lidébez dostatečných důvodů zneužívajítuto šanci.

Jak vnímáte náboženský extremizmus, který jev pozadí islámského státu? Jak tento extremiz-mus vznikl a jaké má dopady? V islámu existují dva hlavní proudy: šiít-ský a sunnitský. V sunnitském islámu jedále pět větví. Extrémisté, kteří pochá-zejí ze sunnitského proudu, neuznávajížádnou z těchto pěti větví. Tvrdí, žepokud nevěříš přesně jako oni, nejsisprávný muslim. Jsou přesvědčeni, žepouze to, čemu věří oni, je správné.Vezmou si nějaký verš z koránu a pou-žívají k tomu zvláštní interpretaci někdyzcela postrádající logiku, která je podlenich ta správná. Náboženský extremizmus je skutečnýmnebezpečím pro společnost. Tito lidé

– 13 –

Bratr Amir z Iránu

nemají slitování ani nad vlastním brat-rem či sestrou. Myslím si, že je to novýfenomén v dnešní době. Když studujetehistorii islámu, nesetkáte se v dějináchu muslimů s takovou agresivitou, a toi vůči vlastním souvěrcům. Dokonce aniv prvních staletích po vzniku islámu,kdy muslimové dobývali nové oblasti,se takto nechovali. Jako bývalý muslimjsem takovým jednáním šokován.

Jak můžeme jako křesťané pomáhat pronásle-dovaným lidem v muslimských zemích?Myslím si, že na prvním místě je tomodlitba, protože modlitba spojenas vírou je účinná. Existují také organi-zace, jako Open Doors nebo jiné, kterése snaží těmto pronásledovaným křes-ťanům pomoci. Takže pomoc je možnái skrze tyto organizace.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vedl Štěpán Rucki

Pastor Vladislav Santarius

Často na hraně, občas za hranou„Stýkání a potýkání“ s orgány socialistického státu

a církevní hierarchií.

Před několika málo léty to bylo výročízaložení Jednoty bratrské, letos výročíHusovo a Bonhoefferovo a za dva rokyLutherovo. Dnes slavíme my: sto let Vla-dislava Santariuse.

Kdo vlastně slaví? Zdá se, že dnesnikdo nemá s těmi ve své době proble-matickými osobnostmi problém. A člo-věk se ptá: Kde jsou jejich odpůrci?Vždyť podstatnou část svého života tito

lidé prožili v opozici proti „mainstreamu“a v nepochopení!

Kde jste dřívější odpůrci? Nejsou.Opravdu? Kdo jste dědicové? Kdo potěchto lidech dědí? Zdá se, že všichni.Opravdu?

Prostudoval jsem některé dobové do-kumenty a zaráží mě jedna věc. Ta ve-liká snad osobní nenávist vůčiVladislavu Santariusovi a lidem kolemněj. Ta snaha za každých okolností lidemz „misijní práce“ uškodit. I poté, co užv církvi nesloužili a byli třeba mimoslužbu, se jim ještě mnozí ze všech silsnažili znemožnit osobní život, ublížitjim. Občas jsem měl pocit, že ani vesvětě byznysu jsem se s takovým jedná-ním nesetkal. Nulová křesťanskáa často i pastorská kolegialita.

Vztah ke státní mociŘíci, že pastor Vladislav Santarius žil

v neustálé opozici vůči režimu a předpo-kládat, že neustále bojoval jako disident,by bylo velice nepřesné. Navíc by to bylosvým zjednodušováním neuctivé. Pastorvěděl, co chce. Měl cíl. A dosažení to-hoto cíle podřídil všechno. Velice mu zá-leželo, ostatně obdobně jako Lutherovi,na mládeži. Mezi něho a tento cíl se mupostavil stát. A pastor věděl, že jeho úkolje zasáhnout Bohem určený cíl. Stát ne-stát.

Dovolím si jednu osobní, prozatím ne-

– 14 –

Pastor Vladislav Santarius

publikovanou vzpomínku. Stalo se, že třiabsolventky pedagogické školy se do-staly do problémů: „Po skončení střednípedagogické školy, jsem pracovala jakoučitelka na základní škole. Bylo to velicetěžké období pro věřící učitele. Stálá ide-ologická školení a na konci snaha při-nutit nás k podpisu pod prohlášením, žebudeme vychovávat budoucí pokolenív duchu marxismu – leninismu. Chodilajsem na mládež. Jednou jsme byli po-zváni na svatbu jedné sestry ze sboru.Pastor Santarius nás požádal o to, aby-chom zahráli scénku (divadelní předsta-vení). Mezi hosty byla paní, kterápracovala ve škole a která školnímu in-spektorovi všechno nahlásila. Mělajsem z toho veliké nepříjemnosti. In-spektor pohrozil, že mne vyhodí z práce.To se však nestalo. V průběhu dvoutýdnů inspektor náhle zemřel. Já jsemměla pak ve velice krátkém čase vlastnísvatbu, na které byl pastor starostou. Ve-lice si cením pastora, který v tomto těž-kém období byl naším rádcem, přítelem.V těch těžkých dobách jsme za ním cho-dily pro radu jako za tátou. Utěšoval nása modlil se za nás. Během krátké dobynový inspektor začal propouštět věřícíučitele. Došlo i na mne. Byla jsem vy-zvána odborem školství, abych pode-psala, že nebudu chodit do kostela.Nepodepsala jsem a byla jsem propuš-těna stejně jako dvě moje kamarádky zetřídy.“

Dalo by se s nadsázkou říci, že celoututo konkrétní zapeklitou situaci jsemmusel vyřešit já. Osobně. Zanedlouhojsem se totiž narodil a pak v průběhu še-stnácti let dalších pět mých sourozenců.

Když jsem o tom s mojí maminkou ho-vořil, říkala, že pastor všechny tři dívkynabádal k tomu, aby inspektorovi řekly,že potřebují čas, že si chtějí vše lépe roz-myslet. Radil jim, ať celý proces zdržují.

Bylo to velmi moudré. Dalo se předpo-kládat, že se leccos v politice anebospíše v životě mladých dívek může změ-nit.

Taktéž bylo velice prozíravé, že jindypokud už mělo dojít k nějakému zásad-nímu střetu, pastor spoléhal na pomoc,odvahu a vliv věřících dělníků, hutníkůa horníků. Na jednání na úřadech, kdešlo o službu pastora, šli dělníci i se svýmivyznamenáními na klopě. A komunistéjako předvoj dělnické třídy byli schopnisice „zamést“ lehce a svižně s inteli-gencí, ale na dělníky si toho tolik a takjednoduše nedovolili.

Dalo by se říci: Pastor uplatňoval Pav-lovský přístup v praxi. Apoštol Pavel,když ho měli bičovat, vyrukoval se svýmřímským občanstvím, jindy se odvolal nasvoje farizejské kořeny. Lépe než rozbíthlavu o zeď je použít rozum, který je zanormálních okolností v hlavě.

Vztah k církevní hierarchiiPokud byl vztah k státní moci tvrdý ale

poměrně jednoduchý a jednoznačný, bylživot a hlavně služba v církvi složitější.

Pastor Santarius byl dítětem církve.Celý život zasvětil tomu, aby lidé přichá-zeli k Ježíši. Ale věděl, že se nesmí, baani nemůže podřídit, jak říká Luther„bezduchým duchovním“. Věděl a po-znal to, že struktury církve omezují, badokonce nedovolují duchovní rozvoj. Sa-mozřejmě pro ateistický stát nebylo niclepšího než „bezduší duchovní“ na od-povědných místech ve SCEAV.

Pokud čteme dobové prameny našícírkve, není zde rozdíl mezi dikcí komu-nistických dokumentů a tím, co sehlavně v úvodnících dalo dočíst jakv evangelickém kalendáři, tak v Přítelilidu. Občas se můžeme oprávněně obá-vat, že nešlo o nechtěnou úlitbu totalit-ním úřadům, ale o prokomunistické

– 15 –

nadšení v křesťanském hávu. Vedení cír-kve mluvilo stejnými ústy, pokud jdeo státní dozor nad církvemi jako soci-alistický stát. Samozřejmě tyto zásadyproticírkevní státní politiky zapracovalonejen do usnesení synodů a církevnírady, ale občas také do kázání. Na jednotakové prokomunistické kázání seniorahostujícího v Oldřichovicích si do dneš-ního dne živě vzpomínám. Církevní or-gány komunistickým způsobem upravilyvlastní teologii a exegezi.

Pastor balancoval na hraně a občasse dostal i za hranu církevních předpisůtím, že navštěvoval nemocné jinýchsborů v nemocnicích i doma, že abso-lutní většinu akcí neoznamoval církevnívrchnosti, pracoval i mimo působnostsboru, kde měl sloužit, a umožňoval bib-lické pozdravy hostům z jiných sborůa z jiných církví. Zdá se, že netoužil pozamítavých odpovědích a tak se na po-volení na různé aktivity neptal. Dalo byse říci, že se řídil zásadou: Pokud mneautorita nechce přikrýt svou ochranou,tak je třeba autoritu uchránit před nad-bytečnými informacemi.

Občas dle dobových dokumentů „ne-stačil“ nahlásit počet laických pracov-níků ve sboru. Anebo počet členů nějaké„liturgické“ skupiny. Prostě: Dost častona hraně, občas za hranou.

Na hraně anebo za hranou?Dalo by se říci, že pastor byl otevřený

ke všem možnostem. Sice celý život pra-coval ve SCEAV a pro ni, ale zdá se, žeminimálně dvakrát zvažoval i jiné alter-nativy. Pokud by tato práce nebylamožná, byl snad dvakrát připraven vy-tvořit něco svého. Poprvé to bylo poválce, kdy dokonce vytvořil dokument –status nové denominace či spíše hnutí.(dokument Svobodná církev sjednocení.Hnutí křesťanské jednoty. Křesťanství

lásky.) Podruhé na konci osmdesátýchlet, kdy zbaven všech iluzí o církevníchhodnostářích, učil nás mladé, jak byměly vypadat misijní bohoslužby. Nikdyk tomu nedošlo. Myslím si, že tu církev,která ho příliš nemilovala, miloval on.

Je s podivem, že vydržel. Pokud se sestátní mocí za určitých okolností dalojednat, v čele církve byli lidé plni ryzízloby a nenávisti, kteří měli jednu jedi-nou touhu: škodit pastorovi, jeho služběa lidem, kteří díky jeho práci uvěřili.

Svaté zůstalo svatýmPastor se nedá dle mého lehce zaška-

tulkovat. Nebyl jsem sice jeho spolupra-covníkem a pouze jsem ho sledovala bezmezně obdivoval. Ale vím, že dátho do kartotéky anebo do nějaké při-hrádky s nápisem „WS“, by bylo zavádě-jící. Byl to člověk (podobně jako můjmilovaný Luther), který se nebál měnitsvé názory a postupy. S tím, že se pastorstane nejen heslem na Wikipedii, alebude po čase symbolem, heslem, vlaj-kou … se nedá nic dělat. Tak už to chodí.Ale co zůstane, budou ovoce jeho služby.Asi bychom v naší církvi nenašli nikoho,který by Pastorem nebyl tak nebo onakovlivněn. Ovlivněni byli jak stoupenci, ná-sledovníci, obdivovatelé, tak nepřátelé.

Pastor Vladislav Santarius byl odvážnýčlověk, který se pro Ježíše nebál jít dostřetu se státní mocí, s církví, s lidskoublbostí, s odlišnými představami spolu-pracovníků a dokonce i svými vlastníminázory. Dovolím si pro plastičnost doprotikladu dát lidi, kterých je většina:pracovně jsem je nazval „hodní hoši“.Lidi, kteří nedělají problémy. Kteří vědí,jak se chovat. Lidi, kteří se podle potřebypřizpůsobí. Kteří prostě občas vymění„něco za něco“. Něco svatého, Božíhoza hmotné. Jan Hus to kdysi nazval sva-tokupectvím. Pastor byl mistrem chůze

– 16 –

na hraně. Občas se dostal za hranu, alenikdy nevyměnil svaté za nesvaté.Opačně snad ano. Aby ochránil to pod-statné, ryzí a svaté použil konexí, vlivu,peněz, ale opačně nikdy. Svaté zůstalosvatým. Svatý Bůh zůstal pro pastorasvatým Bohem.

Zbyšek Kaleta

Boží služebník

Pastor Vladislav Santarius lidem uka-zoval na Krista, ve kterém je jedinámožná záchrana člověka pro věčný život.Stalo se, že po službě administrátorav Ostravě a Bohumíně, byl znovu přeřa-zen roku 1957 do Třanovic. Ovšem svět-ské úřady si s ním nevěděly rady a mělbýt znovu vyloučen z církve, protože sborv Třanovicích zase ožil!

Slyšel jsem vyprávět jednu příhodu. Přicestování autobusem se setkala jednačlenka sboru ve Stonavě s evangeličkouz Třanovic. Když se jako známé pozdra-vily, tak se ta paní z Třanovic své známéotevřeně pochlubila:

„My teď máme opět v třanovickémsboru živého Pána Ježíše!“

Sestra ze Stonavy nijak nereagovala,ale byla těmi slovy ohromena.

Jednou, když jsem se s touto pro měvždy sympatickou a pravdivě věřící se-strou setkal, ona mi s opovržením řekla:

„Bratře Bogušu, představ si, že v Třa-novicích mají teď ve sboru zase Santari-use a považují ho za Ježíše!“

Povídám: „Ale to není možné, jak jstena to přišla?“

„Jedna známá mi to v autobusu řekla,že oni mají znovu ne člověka, pastora

Vladka, ale získali zpět Ježíše! Ano, v Třa-novicích jsou lidé fanatici, u kterých San-tarius je Ježíš!“

I když ta paní byla již staršího věku,musel jsem reagovat:

„Ale sestro, tak to určitě není! To jstešpatně pochopila! Já ještě tak důkladnětoho pastora neznám, ale když jsem sly-šel v Bohumíně zvěstované slovo jehoústy, jsem si jist, že pastor Santarius ne-zvěstuje nic jiného, než samotného Je-žíše! Proto v Třanovicích, jsou lidé takšťastni, že se jim ve zvěstovaném slovuPán Ježíš vrací! Jsou takoví faráři, kteřímluví stále jenom Bůh… Bůh… Bůh…Bůh, ale mocné slovo Ježíš Kristus, kterýje Spasitel světa, ve svých kázáních mocnezdůrazňují, nepoužívají! Nevím proč?Nechci věřit, že by faráři nežili v Pánu Je-žíši, to určitě ne, ale ve zvěstovanémjménu Ježíš je Boží síla! Otec Mu dal ve-škerou moc, nejenom na nebi, ale i nazemi!“

Ta milá sestra byla mojí delší řečí za-skočena a ani mi neodpověděla, jestlimám pravdu, nebo ne.

Ano i ve Stonavě, byli někteří takovíevangelíci, kteří ten láskyplný vztahk pravému Božímu svědku nemohlisnést a dokonce se radovali z toho, kdyžbyl předvoláván k disciplinární komisi,anebo přemisťován ze sboru do sboru.A byli to také křesťané.

Přišla brzy doba, kdy znovu církevní ta-jemník reagoval na pracovní zápal pas-tora Vladislava. Co mohl světský úředníkjiného dělat. Jeho úkolem bylo likvido-vat, utlumovat křesťanství. Dal proto cír-kevní radě příkaz faráře Santariuseznovu přeřadit. V Třanovicích sloužil tedypouze dva roky.

Počátkem roku 1959 byl pastor W.Santarius přeložen do naší vesničky Sto-navy.

„V té vesnici, ležící mezi městy Havířo-

– 17 –

vem a Karvinou, je málo početný sbor.Snad se ten zápal „misijní práce“ uklidnía bude od Santariuse pokoj! To bylo roz-hodnutí představených církve i státu.

Senior Buchwaldek, se kterým jsme seměli rádi, odešel po krátké době půso-bení dvou pastorů do důchodu. Pro mne,aniž bych si to tehdy uvědomoval, nastalvelice důležitý mezník mého života.Ještě jsem nevěděl, jak dalece budus tímto Božím služebníkem spojen, aleříkal jsem si:

„Že by Pán poslal pastora Santariusedo Stonavy také kvůli mně? Bude měhlouběji vzdělávat v poznávání méhoSpasitele?“

Ne, jenom kvůli mně, to ne, ale určitětaké kvůli mně!

A dnes ve svém důchodovém věku zasvého profesora teologie svému Pánuděkuji.

Část vzpomínky ze své připravované knihy, napsal

pastor Bohuslav Koukol

Myśli Pastora

„Istotą chrześcijaństwa jest zupełnazmiana w Chrystusie.” (Wolny KoścółZjednoczenia, maszynopis, pod konieclat 40tych; dalej tylko „WKZ”)

„Wierzymy mocno, iż nad światemczuwa Ojciec niebieski. W nim znajdujekażdy pomoc i ratunek, kto do Niegoprzychodzi. Rozchodzi się tylko o to, abyczłowiek się szczerze nawrócił doNiego. Bóg jest bliski człowiekowi –tylko chce, aby go poznał, jemu powie-rzył swoje życie.” (Kazanie w Dol. Błę-dowicach, 10. IX. 1939, rękopis)

„Chrzest jest widzialnym znakiem no-

wonarodzenia w Chrystusie i przyjęciado Kościoła Chrystusowego.” (WKZ)

„Večeře Páně je nejvznešenější chvílesetkání Pána Ježíše Krista s věřícímiv Něho, které se uskutečňuje po před-chozím vyznání hříchů a odpuštění.“(Zásady misijní práce na těšínskémSlezsku v ČSSR, strojopis, 1988)

„Zjednoczenie wszystkiego w Chrys-tusie jest celem i konsekwencją chrze-ścijaństwa. Do tego musi wszystkoprowadzić i wszelkie ludzkie różniceustąpić.” (WKZ)

„Všichni lidé, kteří vyznávají JežíšeKrista jako stoprocentně potřebnéhoa postačujícího pro spasení, jsou na-šimi bratry a sestrami.” (Zásady misijnípráce na těšínském Slezsku v ČSSR,strojopis, 1988)

„Miłość jest jedyną treścią życia i re-ligijności, jedynym rozwiązaniem celubytu. Ona jest ponad wszystkim i miarąwszystkiego.” (WKZ)

„Chcemy, aby żywa Ewangelia opartana przeżyciu i wierze opowiadaną byław mocy Bożej i miała wszędzie przy-stęp, aby w niej było coś ze świadectwaapostolskiego, którzy mówili, że niemogą nie mówić tego, co widzieli i sły-szeli. Tam, gdzie taka Ewangelia jestgłoszona, musi następować u słucha-czy pokuta i nowe życie. Konfesja Augsburska mówi, że to jest najprzed-niejsza część obowiązków kościoła (art.II,5).” (Projekt rozwiązania zagadnieńwewnętrzno-misyjnych na Śląsku Cie-szyńskim, maszynopis, 1947)

„Wpływy religijności muszą sięgać nacałe zbiorowe życie, jednak nie przezkapitał, uprzywilejowanie, upaństwo-wienie, subwencje, ale przez mocDucha, siłę moralną i zgodną wolę wy-znawców.” (WKZ)

„Veliké poselství o milosti v Kristubylo svěřeno nejen jednotlivým křesťa-

– 18 –

nům, kazatelům, farářům, ale předev-ším celé církvi. Církev má vychovávatkaždého svého příslušníka k tomu, abysám byl svým životem nejlepším evan-gelistou na každém místě, kde ho PánBůh postavil. Nejen životem, ale každýkřesťan má být schopen vydat svědec-tví také ústy.” (Evang. kalendář – Ka-lendarz Ewang., 1970, s. 24)

„Świadectwo Pisma Świętego o po-wtórnym przyjściu Pana Jezusa ma byćsłowem największej pociechy i radości(...) a w prakytce obecnej organizacji ko-ścielnej większość nominalnych chrze-ścijan nie ma o tym pojęcia, niemówiąc już o pociesze i radości z tego.”(Parę skromnych uwag..., lata 80-te,wyd. podziemne, s. 55)

Poslední dopis pastoraVladislava Santaria Církevní radě (1980)

Jedním z nejzajímavějších doku-mentů z pozůstalosti Vladislava Santa-riuse je dopis ze dne 27. září 1980,adresovaný Církevní radě Slezské cír-kve evangelické a. v. v Českém Těšíně.Tento svůj dopis napsal pastor Santa-rius bezprostředně po svém nucenémodchodu do důchodu. Psaní je po-měrně obsáhlé – zahrnuje šest stránekstrojopisu. Jeho pisatel se ohlíží za vy-konanou prací a připomíná i překážky,které mu církevní vedení kladlo docesty, a dále analyzuje tehdejší stav cír-kve a podává svou vizi jejího budoucíhorozvoje. Dopis psal na stroji zřejmě sáma bez předchozího konceptu (nasvěd-čují tomu časté překlepy). Z dopisu oti-skujeme několik úryvků:

První úryvek obsahuje popis jehopráce ve sboru a v charitativních ústa-vech v Komorní Lhotce, kam přišel roku1948: „...Przyszedłem do Ligotki w cza-sie tamtejszej anarchii, kiedy właśniemiędzy dwoma pastorami doszło dowalki a wykorzystali to adwentyści bu-dując swoją kaplicę. Wszystko powoliuciszyło się. Tak samo było w naszychówczesnych zakładach, gdzie pano-wała grabież i demoralizacja. Ludziejedli z „plechoczków” na łóżkach, mart-wych nie wnoszono do kościoła. Dzwo-niono tylko jednym dzwonem, bo takibył od dawna zwyczaj, przecież to bylitylko „biedni z Betezdy.” Wszystkichpracowników naszych było 6 a sam pro-wadziłem całą agendę bez wynagro-dzenia. Resztę wykonały brygadywierzących ludzi. Po krótkim czasie za-kłady były wzorowe i kierownictwo Ko-ścioła wprowadzało tam bardzo częstonawet zagraniczne delegacje. Szukanotam jednak „gniazda misyjnego” i dla-tego ówczesne kierownictwo Kościołabez podania powodów wprowadziłotam ks. O. Kożdonia, krewnego ówczes-nego kuratora Kościoła p. Ofioka. Za-kłady odebrano w mojej nieobecności,bo byłem w Ostrawie zaangażowanysłużbowo. Za wszystek trud i przebu-dowę zakładów nie wyrażono mi jedy-nego słowa podziękowania. (...)”

V závěru dopisu hodnotí význam tzv. „Misie“ neboli „laického hnutí” v cír-kvi, jež navazovalo na činnost předvá-lečné Społeczności Chrześcijańskiej:„…Chlubą naszego Kościoła jest tak zw.laicki ruch. Dziękuję Panu Bogu, żemogłem razem z innymi pociągnąćsetki pracowników różnych zawodówdo aktywnej slużby w naszym Kościele,masę naszych górników, hutników, rol-ników i innych robotników a tak samosporo inteligencji włączając inżynierów

– 19 –

i doktorów. Tu jest przyszłość Kościołaa zgadza się to z trendem ogólnoświa-towego Kościoła A. W. Hańbą zaś dlaobecnego kierownictwa naszego Ko-ścioła jest jego niezrozumienie tak zw.laickiego ruchu, jego lekceważeniea nawet przeszkadzanie czy wyganianietych ludzi z Kościoła. Otwarcie wyznaję,że przyszłość naszego Kościoła jestwłaśnie w zastępach prostych ludzipracy, młodzieży i wierzącej inteligencjia nie w księżach cudzołożnikach, rozbi-jaczach małżeństw i tym podobnych.Tacy księża są krzewicielami różnychsekt, niewiary i należą do czołowych lik-widatorów Kościoła.”

Posléze srovnává probuzeneckéhnutí s praxí, jakou konalo tehdejší ve-dení církve, a varuje toto vedení předdalším potíráním tohoto tzv. „laickéhohnutí”: „W praktyce kierowniczychwładz kościelnych nie ma miejsca namodlitwę, Słowo Boże, bratnią, życzliwąrozmowę i w tym duchu nie załatwia sięważnych problemów Kościoła, lecz sto-sowana jest bardzo często metoda zu-pełnie świecka – szpiclowanie,donosicielstwo, zastraszanie, groźbyi używanie przemocy. W całej swej dzia-lalności w naszym Kościele od nikogoz kierownictwa naszego Kościoła włącz-nie z Ks. Biskupem nie zostałem w cza-sie omawiania bardzo ważnych sprawwezwany do modlitwy, na kolana i niktz kierowniczych czynników nie otworzyłwtedy Słowa Bożego, aby się pytaćo stanowisko Pana Boga. Prawda, to coteraz piszę, wygląda śmiesznie, bo takstrasznie upadł nasz Kościół, że wy-gląda to śmiesznym wymagać od księżywłączając Ks. Biskupa modlitwy na ko-lanach i rozsądzania sprawy nadotwartą Biblią Świętą. Takie same prze-życia mają setki i tysiące naszych zbo-rowników po spotkaniach z naszymi

przełożonymi w Kościele. Wiemy prze-cież dobrze z kart Nowego Testamentu,jako załatwiali sprawy apostołowie,a tak samo wiemy o stanowisku refor-macji i jej przodownika Dr M. Lutra. Dla-tego w naszym Kościele jest tak zimno,bo szczerze wierzący ludzie są krytyko-wani, nie dopuszcza się ich do żadnychstanowisk a wszystko przejmują ludzieświeccy i nie według Boga postępujący.Historia Kościoła dowodzi, że taki stanKościoła był zawsze i jest zły i prowadziz jednej strony do katastrofy a z drugiejstrony za łaską Bożą do nowego odro-dzenia, bardzo często poza oficjalnymprądem kierownictwa Kościoła. Dlategorozerwanie w Kościele nie powodująwierzący ludzie, lecz nieustępliwe kie-rownictwo, które nie widzi potrzeb duchownych szerokich rzesz a w du-chownej ślepocie wywołuje podział Ko-ścioła na szczupłą grupę zewnętrznąmoc mających koryciarzy i masę tych,których Duch Boży budzi do nowegożycia. Potrzebujemy dowodów? Ślepikapłani a Jezus, rada żydowska a apos-tołowie, papiestwo a reformatorzy. Nammożna wyrzucać grzechy i upadki,a przecież Jezusa, który był bez winyjako Boży Syn kapłani i rada najwyższaprześladowała, policzkowała i uznałaprzestępcą, godnego śmierci. Oby w na-szym Kościele i w Radzie Kościelnejznaleźli się za łaską Bożą nowi Gama-lielowie, którzyby rozeznali prąd DuchaBożego i powiedzieli: „Odstąpcie odtych ludzi, i zaniechajcie ich, jeśli bo-wiem to postanowienie, albo ta sprawajest z ludzi, wniwecz się obróci. Jeśli jed-nak jest z Boga, nie zdołacie ich znisz-czyć a przy tym mogłoby się okazać, żewalczycie z Bogiem.” (Dzieje Ap. 5,38-39)”

Připravil Daniel Spratek

– 20 –

Všeobecné kněžství!podle bratra faráře W. Santariuse

Jaká byla duchovní struktura KristovyCírkve za života apoštolů? Na to je ve-lice jednoduchá a prostá odpověď:

„Práce Ducha Svatého se silně usku-tečňovala prostřednictvím všeobec-ného kněžství.“ Ne pouze jeden člověkbyl vedoucím sboru tím, že vykonávalkazatelskou službu, ale každý znovuz-rozený byl zároveň svědkem Pána Je-žíše. Sloužil lidem dary Ducha svatého,které získal, vzal na sebe závazek šířitevangelium životem i slovem a mělk těmto úkolům Boží právo ve sborui Kristově církvi. Církev není světská or-ganizace, ale je živým nástrojem DuchaSvatého. O všeobecném kněžství mluvíPísmo Svaté:

„Vy jste rod vyvolený, královské kněž-stvo, národ svatý, lid náležející Bohu,abyste hlásali mocné skutky toho, kdovás povolal ze tmy do Svého podivu-hodného světla!“ (1 Pt 2,9)

Toto není v Bibli zaznamenané pronějakou zvláštní skupinu lidí, ale pro ve-škerý Boží lid, pro všechny lidi znovuz-rozené.

Tuto důležitou myšlenku danouPánem, prosazoval v „Misijní práci“věrný Kristův služebník, aby mohl mezinámi plně pracovat Duch Svatý! Protoměl v církvi velké problémy!

Bohuslav Koukol

V čem vidí hlavní odkazpastora Santariuse

Charles Wesley řekl, že jeho farnostíje celý svět. O pastoru Santariusovi jemožno říci, že jeho farností bylo celéTěšínské Slezsko.

Velmi populární byla a dosud sezpívá píseň „My jsme tu všichni jednarodina …“ Chtěl bych vyzvednout slova„… jeden druhého zná …“

Ano, v celé Santariusově „farnosti“jsme jeden druhého znali. Když ještěza socialismu nás navštívili misionářiKadlecovi z USA, jezdil jsem s nimi odPísku u Jablunkova až po Albrechtice.Nestačili se divit, že „mám všudeznámé a všude znají mne“. Ne, nebyloto proto, že bych byl nějak výjimečný.To prostě jsme všichni členové tétovelké „farnosti“ znali jeden druhéhoprávě tak, jak jsme to zpívali ve shorauvedené písni.

Vilém Spratek

Osobní vztah s živým Bohem, býtvzorem v osobní zbožnosti. Životemv praxi dokazovat svou víru v JežíšeKrista. Věřit v Boží vedení DuchemSvatým, zvěstovat evangelium jasněa srozumitelně („Ježíš stoprocentněpotřebný a postačující“). Přivádět k Je-žíši Kristu a k opravdovému životu víryv praxi, k osobnímu studiu Bible,k modlitbě, k svědectví a vzdělávání(BŠP - příprava misijních pracovníků).Mít vizi pro Boží dílo nejen na Slezsku(probuzení, duchovní živé církve).Sloužit a povzbuzovat ke službě,s dary které jsme obdrželi od Pána,nabádat k odpovědnosti za práci naBožím díle. Zakládat a navštěvovatbiblické hodiny v domácnostech (sku-

– 21 –

pinky), zvlášť u nemocných, starýcha vést k tomu i mladé. Pracovat sevšemi generacemi, nedělat rozdíly (žítjako velká Boží rodina), být přátelskýke všem a být příkladem k následo-vání. To je odkaz pastora Santariuse.

Vašek Hrachovec

Pastora Santariuse mám stále předočima jako člověka, který:1. byl Božím svědkem, kterému bez-

výhradně záleželo na lidech, bezohledu na vzdělání či společensképostavení,

2. s neúnavným zápalem bojoval o zá-chranu duše každého člověka,

3. svým zcela osobitým způsobem do-kázal lidi doslova nadchnout a pod-pořit v práci na Božím díle a přiblížitdětem, mladým i starším lidem Božípravdy (nikdy později jsem nestrá-vila více času při sborové práci, nežza doby 15letého působení pastorav Ostravě),

4. dokázal lidi stmelovat a vytvářetv nich silný pocit sounáležitosti,

5. měl velký zájem na tom, aby mladílidé investovali síly do svého vzdělání,

6. i přes četné překážky, které mu veslužbě kladla státní moc, neoch-vějně stál na svých zásadách a ne-zpronevěřil se svému přesvědčení,že jedině víra v Boha má v životěčlověka smysl,

7. byl příkladem Božího služebníka,který dokázal svá slova z kazatelnypřenést do každodenního praktic-kého života,

8. měl velmi silné sociální cítění,spolu se svou manželkou se nevá-hal sklonit k těm nejpotřebnějšímlidem ve sboru a nezištně přispí-val materiální pomocí všude, kdebylo potřeba.

Magda Mertová

1. Jeho život byl naplněn Boží přítom-ností, celým srdcem miloval PanaJežíše.

2. Byl opravdovým pastorem, kterýměl rád lidi, šlo mu o jejich spasení.

3. Boží slovo bylo pro pastora Santari-use jedinou autoritou, nebal se vý-hrůžek církevní ani státní moci.

4. Zdůrazňoval všeobecné kněžství vesboru – zapojení věřících do službymezi dětmi, mladými, manželstvímia také seniory.

5. Povzbuzoval k tomu, že neděle, densvatý, celý náleží Pánu ve shromáž-dění jak dopoledne na bohosluž-bách, tak odpoledne na biblickýchhodinách.

Karel Niemiec, Bystřice n. Olší

Můj pohled na pastora VladislavaSantariuse se časem radikálně mění.Od rozhodného odmítnutí k respektu,uznání a obdivu. Z jeho života sicením mnohých věcí. Mám-li jmenovatjednu, připomněl bych dar povolávat(v jeho případě mnohdy nutit – vzpo-mínáte si, kdo se odvážil mu odmít-nout?) převážně mladé lidí ke služběsvědectví, Slovem a k vedení. Mám zato, že to je věc, která nám dnes scházísnad nejvíce.

Jan Walach, Oldřichovice

Každopádně linie, kterou pastorSantarius prosazoval, byla a jesprávná. Jako důkaz po šestadvacetiletech jsou sbory, kde působil a za-kládal často tajné biblické hodiny,které utvrzovaly ve víře účastníky.Jeho zvěst byla kristocentrická a ne-bylo třeba k ní nic přidávat. Zdůrazňo-val skutečnost, že Boží slovo jejedinou normou víry a života křesťana,a proto úkolem církve - všech věří-cích křesťanů je vést lidi ke Kristu

– 22 –

a k znovuzrození. Duch svatý uskuteč-ňuje Kristův program spasení a vedeke službě a činům lásky z vděčnosti,avšak ne jako záslužný čin. Jsmev očekávání na druhý příchod Pána Je-žíše Krista pro svou církev a jen namně osobně záleží, zda jsem Jej přijaldo svého srdce a života, nebo ne.A k tomu se snažil pastor Santariuspřivést všechny generace.

Chvála Pánu Bohu za něj.Jan Kaleta, Bystřice n. Ol.

Exorcismus a Luther

„… pane, já jsem to sama zažila.Kněz, který byl i exorcista, se na mněupřeně podíval, vytáhl virguli z kapsy.Pomocí virgule zjistil, že jsem posedláa pak ….“

„… u vás luteránů vyháníte dé-mony?“

Toto jsou malé úryvky z konkrétníchrozhovorů. Z rozhovorů, do kterých semůžete dostat i vy. Já jsem měl „tučest“ zrovna nedávno …

Byl jsem onehdy na přednášce, kdeamerický luterský teolog velice fun-dovaně a zajímavě hovořil o činnostiZlého a možnostech, co a jak s tímdělat. Ze studia Lutherových dopisůa spisů je možno zjistit, že ten s čin-ností ďábla opravdu počítal. Za proti-venstvími vůči reformaci nevidělpouze jednotlivé nepřátelské lidi, aleviděl v tom cílevědomé jednání satanaa jeho duchovních sluhů. (Na rozdíl odarcibiskupky švédské luterské státnícírkve Antjé Jackelén, která navzdoryBibli a reformaci tvrdí, že démoni ne-jsou.)

Přednášející si dal tu práci a vyhle-dal v jednotlivých symbolických kni-hách odkazy na činnost ďábla. Desítkymíst! Přiznám se, že i když leccosjsem z Knihy svornosti přečetl - ně-které části několikrát - ale nevšimljsem si této skutečnosti. Měl jsem tytoodkazy na satana za verbální dobovýkolorit. Středověk. Omyl. Opravdu Lu-ther s aktivní činností satana velice re-álně počítal. Nejen to. Z dobovýchdokumentů je zřejmé, že se mu nebálpostavit na odpor.

Asi se zeptáte: jak?Pokud bychom čekali velkolepou

show ve stylu moderních exorcistů,tak bychom se nedočkali. V reformá-torově pastorační práci jsou dokoncedoklady na to, že i osobně se nebáldémonům postavit. Dokonce doporu-čoval s odvoláním se na Kristovo ví-tězství démonům se vysmívat. Ale tojenom na okraj. Podstatné je něco ji-ného: Luther a obecně všichni prota-gonisté reformace bezmezně věřilimoci Božího slova. A byli skálopevněpřesvědčeni, že na tom slovu semáme vírou postavit. Kázání Slova ne-dává démonům šanci.

Svátost křtu, je také oznámením doduchovního světa, že člověk patří Je-žíši. A tímto nepatří zlým mocnostem.Donedávna (snad do padesátých letminulého století) byl i u nás tzv. malýkřestní exorcismus součástí křestní li-turgie naší církve. Večeře Páně je tak-též místem, kde jsou úspěšně úmyslyZlého ničeny. Modlitba je nebývaleúčinnou zbraní. V podstatě každé pro-slovení modlitby Otčenáš s vírou jeexorcismus.

Takže když se mne nedávno ptaliv jedné malé jihomoravské vesnici „…a u luteránů vyháníte démony?“, mohl

– 23 –

jsem s klidem odpovědět: „Ano vyhá-níme. A jak…!“

(více v rámci Biblické školy pracov-níků v bloku pastorace)

Zbyšek Kaleta, upoutávka na BŠP(program viz v příloze)

Zpráva o projektu Srdce pro Afriku

Všechny příznivce projektu Srdcepro Afriku chceme informovat o sou-časném stavu projektu. OrganizaceStřediska naděje pro děti v Africe(HCCA) ve Spojených státech v tomtoroce ukončila podporu Střediska na-děje v Bunii v Demokratické republiceKongo. Důvodem bylo dosažení sobě-stačnosti střediska. Organizace HCCAse zaměřila nyní na sirotky v Uganděa v Demokratické republice Kongo ak-tuálně nepůsobí.

Díky návštěvě Lukáše Kalety a Krys-tyny Sikorové v Bunii v roce 2013máme kontakty na studenty vysokéškoly, kteří se však v nové situaci ocitlibez finančních prostředků potřebnýchk dokončení studia. Ve všech přípa-dech se jedná o absolventy BarakaAcademy v Bunii, tedy školy, která pat-řila pod Středisko naděje pro dětiv Bunii. Konkrétně se jedná o tyto stu-denty (viz také fotografie):

Asimwe BagumaStuduje angličtinu a africkou kul-

turu. Jeden rok učil francouzštinu veškole, kterou vede Furaha a Bisokev Bunii (tzv. Baraka Academy). Otceztratil před několika lety, stará seo matku a nemocného bratra.

Tambaki NjeheStuduje francouzštinu. Jeden rok

učil francouzštinu v Baraka Academy(ve škole při centru pro sirotky). Nemáotce, bydlí s matkou.

Sylvie DhenzamaStuduje dějiny. Ztratila matku, otce

má, ale ten žije s jinou ženou a dvaroky ho neviděla. Sylvie bydlí a pracujeu své tety.

Heritier BamunobaStuduje biologii a chemii. Nemá

otce, matka žije.

Všichni jmenovaní studenti v sou-časné době studují třetím rokem Vy-sokou školu v Bunii (Institut superieurde Bunia) a v tomto akademickémroce by měli ukončit vzdělání, kteréodpovídá našemu bakalářskémustupni. Ve všech případech se jednáo křesťany.

V květnu t.r. jsme podpořili částkou600 USD tři studenty tehdy ještě dru-hého ročníku, kterým chyběla částškolného. Podporu z projektu Srdcepro Afriku ve výši 200 USD pro kaž-dého obdrželi Tambaki, Sylvii a Heri-tier. Asimwe byl podpořen jednou

– 24 –

Podporovaní studenti. Zleva: Asimwe, Sylvie, Heritier, Tambaki.

soukromou osobou mimo finančnízdroje projektu.

Nyní jsme se v pracovním týmu pro-jektu Srdce pro Afriku dohodli, že čty-řem studentům zaplatíme ještěškolné na třetí rok studia, aby mohliukončit bakalářské studium. V záříbyla zaslána částka 1600 USD všemčtyřem studentům, tedy 400 USD prokaždého.

Podporu jsme zaslali pomocí službyWestern Union. Od každého studentajsme obdrželi jednak fotokopii jejichstudentského průkazu a po zaslánípeněz jsme dostali potvrzující zprávu(„sms“) o přijetí podpory. Před zaslá-ním druhé části podpory na studiumstudenti vypracují individuální vizeo tom, jak chtějí dosažené vzdělání vy-užít pro rozvoj své země a křesťan-skou službu.

Vzhledem k vývoji situace jsme sedále v pracovním týmu dohodli, ženaši podporu v Demokratické repub-lice Kongo dočasně přerušíme a bu-deme hledat nové možnosti misijníhopůsobení.

Lydie a Štěpán Rucki

Aktuality ze světa

Brazílie. V zemi kvapem ubývá kato-líků; zatímco v roce 1980 tvořili 89%populace země, dnes tvoří jen 59% oby-vatelstva. Největší propad zaznamená-vají velká města a nejmladší věkovéskupiny. Bývalí katolíci se buďto staliprotestanty (nyní tvoří asi 20-25 % po-pulace) nebo se zařadili mezi osoby bezvyznání (asi 8-10 % populace). Mezi

konvertity od katolictví k protestan-tismu byl proveden průzkum, kde bylidotazováni na důvody opuštění kato-lické církve: 77 % respondentů toužilopo „osobním spojení s Bohem“, pro68 % to byl „nový styl uctívání“, pro61 % „větší důraz na morálku“, 62 %respondentů „našlo církev, která vícepomáhá svým členům“. Vatikán. – Svět. V červnu zveřejnilpapež František svou druhou encyklikunazvanou Laudato si' (česky Tobě buďchvála). Encyklika má podtitul „O péčio společný domov“. Papež v ní kritizujekonzumní způsob života a vyzývá k bojiproti zhoršování životního prostředí. En-cyklika byla vydána v italštině (nikoliv latině).Německo. Stále více bohoslužebv Evangelické zemské církvi ve Würt-tembersku vykonávají neordinovaní ka-zatelé (tzv. predikanti). V loňském roceodsloužili téměř 11 tisíc bohoslužeb.(Württemberská církev je charakteris-tická silnou tradicí pietismu.)Francie. V květnu byla v alsaském Mul-house posvěcena velká protestantskámodlitebna. Její hlavní sál pojme na2 400 návštěvníků. Již několik let evan-gelikální církve ve Francii rostou. Itálie. Dne 22. 6. 2015 navštívil papežFrantišek v Turíně valdenský kostel,v němž se valdenské církvi omluvil zapronásledování, které musela od kato-líků v minulosti vytrpět. Papež se setkals komunitami valdenských už v rodnéArgentině, kam právě před pronásledo-váním z Evropy řada z nich uprchla.Svět. Počátkem července byla na půděRady OSN pro lidská práva jednoznač-nou většinou 29 států přijata resoluce,která vyzývá členské státy k podpoře ro-diny. Podle přijatého usnesení je rodinazákladní společenskou jednotkou,která je v současnosti konfrontována

– 25 –

s rostoucí zranitelností; rodina vytvářípřirozené prostředí pro růst a spokoje-nost svých členů, zvláště dětí. Proti rezoluci hlasovaly zejména západoe-vropské země, které nesouhlasily s tím,že do ní nebyly zařazeny „alternativnírodinné modely“ (zejména homosexu-ální soužití) a „reprodukční práva“(právo na potrat).Čína. Rostoucí počet křesťanů a na-růstající vliv křesťanství ve společnostiznervózňuje komunistické vedení Číny.Zejména na jihovýchodě země, kde sesoučasně stále výrazněji prosazuje tržníekonomika, přikročily regionální a lo-kální úřady k tomu, že místním křes-ťanským komunitám je nařizovánoodstraňovat kříže zdobící nově posta-vené kostely, někdy úřady přistupujíi k bourání leckdy monumentálních sva-tostánků z důvodu údajného porušenístavebních předpisů. Nedávno tak bylzbořen kostel ve městě Wen-čou, kte-rému se přezdívá „čínský Jeruzalém“.USA. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutíze dne 26. 7. 2015 legalizoval manžel-ství osob téhož pohlaví ve všech stá-tech USA. Předseda soudu Robertss rozhodnutím ostře nesouhlasil, ozna-čil jeho odůvodnění za výplod filozofiea nikoli práva; podotkl také, že se stej-ným odůvodněním by bylo možno za-vést v zemi i polygamii.Evropa. Evropský soud pro lidská právave svém rozsudku ze dne 27. 8. 2015ve věci Parillo proti Itálii vyslovil, že stě-žovatelce nebylo zasaženo do práva naochranu jejího soukromí tím, že jí ne-bylo italskými úřady dovoleno věnovatembrya, která vznikla umělým oplod-něním jejích vajíček, pro vědecký vý-zkum. Organizace na ochranunenarozeného života přijaly rozsudeks uspokojením, neboť dle nich vyja-dřuje, že lidské embryo nelze pokládat

za pouhou věc, ale požívá alespoň čás-tečné ochrany jako lidská bytost.Itálie. Náměstí v centru Říma nedalekoKolosea ponese v budoucnu jménoMartina Luthera (Piazza Martin Lutero).Návrh na přejmenování podpořili mluvčí Vatikánu Ciro Benedettini.Německo. Do úřadu saského biskupabyl dne 29. 8. 2015 v Kostele sv. křížev Drážďanech instalován sedmačtyři-cetiletý Carsten Rentzing. Skutečnost,že se úřadu ujímá teolog s poměrněkonzervativními názory, je nutnov rámci německé církve považovat zamalý zázrak. Do úřadu byl zvolenv květnu po vyčerpávající šestikolovévolbě.Německo. – Svět. Na přelomu srpnaa září se ve Wittenbergu uskutečnilo se-tkání 140 mládežníků z členských cír-kví SLF – „Mladí reformátoři“. Akce bylasoučástí příprav oslav 500. jubilea Re-formace. Polsko. Evangelicko-augsburská církevv Polsku diskutuje otázku, zda zavéstordinaci žen do úřadu pastora. K tétootázce byla založena i stránkahttp://ordynacjakobiet.pl. Hlasovánío zmíněné otázce je na programu sy-nodu církve v roce 2016.Polsko. Na základě rozhodnutí konzis-toře Evangelicko-augsburské církvev Polsku dojde k výměně na postu Ce-lopolského duchovního pro mládež. Grzegorze Giemzu nahradí od 1. ledna2016 Marcin Konieczny z Tychů.Polsko. – Svět. Koncem července2016 by se měly v Krakově uskutečnitkatolické Světové dny mládeže.

– 26 –

Literární hlídkaKniha Ašera Intratera Kdo obědval

s Abrahamem, o níž jsme na strán-kách Idey již psali, vyšla v českém pře-kladu nákladem spolku Železná berla.

Biblion vydal Bibli v překladu 21.století, a to včetně deuterokanonic-kých knih.

K Husovskému výročí vyšly dvědrobné publikace obsahující vlastníHusův text: jsou to jednak Listyz Kostnice, jejichž text převedl do mo-derní češtiny Alexandr Flek, a Knihacitátů Jana Husa, které vybral DavidLoula.

V říjnu by měla vyjít nová kniha jed-noho z nejpopulárnějších křesťan-ských autorů současnosti JohnaPipera; nese název A Godward Life(Život obrácený k Bohu). Představujepříručku k pěstování osobní zbožnostia prohloubení duchovního života.Chce vést čtenáře k tomu, aby se vě-domě a radostně podřídili svrchova-nosti a slávě Boží.

Aktuality z KSSynod SCEAV. Na zasedání synodu dne30. 5. 2015 byl Třineckým seniorátempředložen návrh na zrušení partnerstvímezi SCEAV a Zemskou luterskou církvív Braunschweigu. Návrh podpořilo Křes-ťanské společenství, z. s., a 799 členůSCEAV, kteří podepsali petici na pod-poru návrhu. Z přítomných 56 synodálůpro zrušení hlasovalo 25, zdrželi se 3,jeden hlas byl neplatný a 27 hlasovaloproti zrušení partnerství. (Oproti loň-skému roku se poměr zlepšil, neboťv roce 2014 byl obdobný návrh zamít-nut poměrem 38 hlasů k 17 hlasům.)

― Na základě rozhodnutí synodu ne-bude KS od roku 2016 dostávat žádnésubvence od SCEAV.Investice. U Karmelu byla položenazámková dlažba; kromě sponzorskýchdarů z řad podnikatelů byla významnýmpříspěvkem na její financování i sbírkauskutečněná na Setkání pro všechnygenerace a na XcamPu. Na pokrytí ná-kladů na položení dlažby je možno při-spívat na účet č. 260182314/0300s variabilním symbolem 6840111.XcamP 2015. Tématem XcamPu bylapilátovská otázka: „Co je pravda?“ Na-hrávky přednášek, seminářů a evange-lizací jsou dostupné nahttp://www.xcamp.cz/mp3/.Pobyt seniorů pod Lípou se uskutečnilod 30. 8. do 4. 9. 2015; ústředním té-matem byla modlitba „Otče náš“. Ně-kolik desítek stálých i dojíždějícíchúčastníků se mohlo těšit z bohatéhoduchovního i kulturního programu.Šance Podaná ruka. Vedení KS se za-bývalo návrhem na organizační trans-formaci služby Šance na formu ústavu.Návštěva ze SRN. V říjnu nás krátcenavštíví skupina německých seniorů,vedená br. Theo Schneiderem.

Poděkování

Vedení KS děkuje bratru GustavoviKotajnému za zorganizování a čás-tečné sponzorování položení dlažbypod stan na XcamPu. I když způsobprovedení byl nestandardní, přestodílo je užitečné pro nás všechny...

Děkujeme i dalším sponzorům, alei Vám všem, kteří jste na toto dílo ja-kýmkoli způsobem přispěli.

Milan Pecka

– 27 –

Pohoda, klídek a… reformace?

V každém jazyce jsou ustálená slovníspojení. Většinu Čechů při vyslovení dvouslov: „pohoda, klídek, …“ napadne zcelajiné slovo než reformace. Skupina China-ski doplňuje slovíčkem „tabáček“. Nenívůbec snadné vysvětlit kouzelné českéslovíčko „pohoda“ cizinci nevládnoucímudobře češtinou. Benjamin Kuras se o topokusil ve své knize Češi na vlásku. Alezdá se, že to vysvětlil pouze českým čte-nářům. Prostě „pohoda“ je něco, coúdajně bytostně patří k české identitě.

Proč toto slovní spojení s reformací?Protože zrovna problém určitého klidu,míru a pohody řešil Dr. Martin Luther.Musel čelit docela zásadní výtce jednakz řad opozice, a jednak i od lidí z vlastníhotábora: Proč s reformací přišlo do církvea společnosti tolik neklidu a nepokoje?Proč tam, kde vše šlo, jak na drátkách,kdy nikdo nic zásadního neřešil, je najed-nou nevraživost a otevřený boj? Stojívůbec věc reformace za to? Nemělo by sevrátit vše do původního klidného a poho-dového stavu? Luter přiznává: „Zdánlivíkřesťané nás spolu s Kristem považují zasvůdce a obviňují naše učení z toho, žepřináší jen neštěstí.“

Na tyto výtky a výhrady musel Lutherodpovídat. Odpovídal s vrozenou razancía odvahou. Tyto reakce lze nalézt roz-troušeny v celém reformátorově díle. Aleabychom měli radost a prospěch z četbysilných Lutherových slov, nemusíme ten-tokrát číst mnoho stránek textu. Vydava-telství Tranoscius vydalo před časem na

každý den v roce krátké citace z Luthero-vých myšlenek (možný dárek k Váno-cům?). Vydavatel kromě jinýchzajímavých citací vybral právě několik re-akcí na výhrady výše zmíněného druhu.(Publikace se jmenuje Smerovník biblic-kej cesty)

Reformátor třeba vysvětluje: „Všechnyspory a boje Staré smlouvy se staly obra-zem evangelijního kázání, které musí vy-volávat spory, rozdělení, hádky a boj.V takové situaci se ocitlo křesťanstvov čase apoštolů a mučedníků, když bylona svém vrcholu. Je požehnaný nepokoj,nepořádek a hádky, vyvolané Božím slo-vem. Když jde o pravou víru, nechybí anidnes utrpení a pronásledování, ale vý-sledkem jsou opravdoví křesťané.“

K textu Jan 14,27 „Pokoj vám zane-chávám“ vysvětluje: „Ježíš nedává pokoj,který nikoho nevyrušuje, neboť takovýpokoj je pokoj světa.“

Anebo jinde: „Dříve, než dostane vol-nou cestu pravda, musí být propuštěni zeslužby všichni ďáblové.“

Velmi často jsem se kdysi i teď setká-val s názorem: Proč bojovat? Proč radějivše nenechat při starém. „O co vám jde?Nechte to být! Na stávající stav jsme sitak krásně zvykli!“ Evangelium, refor-mace a obecně celé dějiny křesťanstvíjsou bojem o zachování biblické identitylidí následujících Krista. Jan Hus, Jednotabratrská, Luther, další reformátoři přineslipožehnaný nepokoj. Opravdu tito lidéžádný „klídek“ a „pohodu“ neměli a aninepřinášeli. Pravé křesťanství nepřinášížádnou „pohodu, klídek“ (…a už vůbec ne„tabáček“).

Zbyszek Kaleta

Časopis „Idea” je určen pro vnitřní potřebu Křesťanského Společenství–Społeczności Chrześcijańskiej při SCEAV.

Redakce časopisu: Vedoucí redaktor: Štěpán Rucki.Redakční rada: Milan Pecka, Jan Rucki, Urszula Szymeczek,

Daniel Spratek, Zbyšek Kaleta, Lukáš Borski, Martin Tomala.Kontaktní adresa: Idea c/o MUDr. Štěpán Rucki,CSc.,Oldřichovice 544, 739 61 Třinec 1, tel.: 558 348 011,

email: stepan.rucki@seznam.cz.viz také webová stránka: http://www.ks-sch.cz/idea