+ All Categories
Home > Documents > Základy buněčné biologie

Základy buněčné biologie

Date post: 19-Jan-2016
Category:
Upload: anson
View: 59 times
Download: 1 times
Share this document with a friend
Description:
Základy buněčné biologie. Ivo Šauman [email protected] Julius Lukeš [email protected] Roman Sobotka sobotka @alga.cz Michal Žurovec [email protected]. http://kmb.prf.jcu.cz/cs. Struktura membrán. Přenos látek přes membrán y. Význam buněčných membrán - PowerPoint PPT Presentation
75
Základy buněčné biologie Ivo Šauman [email protected] Julius Lukeš [email protected] Roman Sobotka [email protected] Michal Žurovec http://kmb.prf.jcu.cz/cs
Transcript
Page 1: Základy buněčné biologie

Základy buněčné biologie

• Ivo Šauman [email protected]

• Julius Lukeš [email protected]• Roman Sobotka [email protected]• Michal Žurovec

[email protected]

http://kmb.prf.jcu.cz/cs

Page 2: Základy buněčné biologie

Struktura membrán

Přenos látek přes membrány

Page 3: Základy buněčné biologie

Význam buněčných membrán

•Plasmatická membrána odděluje buněčné složky od okolního prostředí.

•Umožňuje organelám vykonávat specializované funkce udržováním obsahu organel odděleně od zbytku buňky (kompartmentalizace).

•Zajišťuje rozhraní pro vytváření elektrochemických gradientů, které jsou nutné pro syntézu ATP a vytváření nervových vzruchů.

Page 4: Základy buněčné biologie

Amfipatické lipidyProteinyNekovalentní interakce

Page 5: Základy buněčné biologie

Polá

rní h

lavič

kaN

epolá

rní ko

nec

Uhlovodíkový konec odvozený z mastných kyselin

Nenasycenýuhlovodíkovýřetězec

Nasycený uhlovodíkový řetězec

fosfatidylcholin (fosfolipid)

Page 6: Základy buněčné biologie

**

**

*

Mastné kyseliny

Page 7: Základy buněčné biologie

Tři typy membránových lipidů

Page 8: Základy buněčné biologie

Fosfolipidy

Page 9: Základy buněčné biologie

Amfipatické molekuly minimalizují interakce mezi vodním (polárním) prostředím a svými nepolárními částmi.

Page 10: Základy buněčné biologie
Page 11: Základy buněčné biologie

•Cholesterol snižuje fluiditu membrány protože omezuje pohyb uhlovodíkových řetězců.

Důležité chemické vlastnosti cholesterolu:• Hydroxylová skupina představuje polární hlavičku.• OH je navázána na pevný cholesterolový zbytek.•Má jeden uhlovodíkový konec.

Cholesterol

Page 12: Základy buněčné biologie

Cholesterol

Page 13: Základy buněčné biologie

Fluidita membrány

Page 14: Základy buněčné biologie

Fluidita plasmatické membrány

Page 15: Základy buněčné biologie

FRAP(Fluorescence Recovery After Photobleaching)

Page 16: Základy buněčné biologie

FLIP (Fluorescence Loss In Photobleaching)

Page 17: Základy buněčné biologie
Page 18: Základy buněčné biologie

Růst membrán

Page 19: Základy buněčné biologie

Polarizace membrán

FosfatidylcholinSfingomyelinGlykolipidy

Cholesterol

FosfatidylserinFosfatidylethanolaminFosfatidylinositol

Page 20: Základy buněčné biologie

Polarizace membrán

Page 21: Základy buněčné biologie

Glykolipidy

Page 22: Základy buněčné biologie
Page 23: Základy buněčné biologie
Page 24: Základy buněčné biologie

Polarita cytoplasmatické membrány

Page 25: Základy buněčné biologie

Membránové proteiny

Transport

Komunikace mezi buňkami

Enzymatické aktivity

Page 26: Základy buněčné biologie

Typy membránových proteinů

Page 27: Základy buněčné biologie

alpha Helix

Page 28: Základy buněčné biologie

Typy aminokyselin

Page 29: Základy buněčné biologie

Tloušťka hydrofobní části lipidické membrány je 3 nm.

Jedna otáčka šroubovije měří 0.54 nm and je tvořena 3.5 a.a. Takže transmembránová doména tvořená alfa-šroubovicí je dlouhá přibližně 20 aminokyselin.

Transmembránová alfa šroubovice

Page 30: Základy buněčné biologie

Hydropatický graf

Page 31: Základy buněčné biologie

Hydropathy plots

Page 32: Základy buněčné biologie

Další vlastnosti mnoha alfa helikálních transmembránových proteinů:•SH skupiny na cytoplasmatické straně membrány jsou redukované a na vnější straně jsou oxidované na S-S.•Cukry jsou kovalentně navázány na určité aminokyseliny na vnější straně plasmatické membrány (glykosylace).

Glycophorin

Page 33: Základy buněčné biologie

Protein 3 je znám jako beta-soudek (beta barrel) a je složen z antiparalelních beta skládaných listů stočených do soudkovitého tvaru. •Mnohem vzácnější než alfa-šroubovicové transmembránové domény – omezen na vnější membrány bakterií, chloroplastů a mitochondrií (Porin).•Polární aminokyselinové postranní řetězce jsou umístěny uvnitř soudku a nepolární aminokyselinové řetězce se nacházejí na vnější straně.

*

Page 34: Základy buněčné biologie

beta-skládaný list

Page 35: Základy buněčné biologie

beta barrels

receptor enzyme channel

transporter

Page 36: Základy buněčné biologie

Ionické detergenty rozpustí membrány a denaturují proteiny.

Slabé neionické detergenty rozpustí membrány bez toho, aby denaturovaly membránové proteiny.

Detergenty

Page 37: Základy buněčné biologie

Buněčný kortex

Page 38: Základy buněčné biologie

Kompartmentalizace membránových proteinů

Page 39: Základy buněčné biologie

Červené krvinky (SEM)

Page 40: Základy buněčné biologie

Přenos látekpřes membrány

Page 41: Základy buněčné biologie
Page 42: Základy buněčné biologie

Propustnost plasmatické membrány

Page 43: Základy buněčné biologie

Transport molekul, které nejsou propustné přes plasmatickou membránu je zajišťován dvěmi hlavními třídami membránových transportních proteinů.

Konformační změna “přenese” molekulu přes membránu.

Vodní pór umožňuje průchod molekul přes membránu.

Page 44: Základy buněčné biologie

Čtyři cesty molekul a iontů přes membránu

Page 45: Základy buněčné biologie

Elekrochemický gradient

Page 46: Základy buněčné biologie

Přenašečový protein naváže transportovanou molekulu na jedné straně membrány, projde konformační změnou a uvolní molekulu na druhé straně membrány.

Přenašečové proteiny (Carrier proteins)

Page 47: Základy buněčné biologie

Přenašečové proteiny jsou podobné enzymům

Enzym Přenašečový protein

Vazebná místa pro substrát Vazebná místa pro transportované molekuly Chemicky modifikuje substrát Transportuje molekuly Rychlost reakce je saturována při Rychlost transportu je saturována při vysoké koncentraci substrátu vysoké koncentraci přenášené látky

Page 48: Základy buněčné biologie

Spojením konformační změny se zdrojem energie mohou přenašečové proteiny provádět aktivní transport.

Page 49: Základy buněčné biologie

V závislosti na tom kolik různých molekul je transportováno a kterým směrem, rozlišujeme tři základní typy transportu: uniport, symport a antiport.

Page 50: Základy buněčné biologie

Na+-K+ pumpa (Na+-K+ ATPase) v plasmatické membráně je antiporter, který provádí aktivní transport.

Tento protein vytváří koncentrační gradient Na+ a K+ iontů.

Page 51: Základy buněčné biologie

Přímý aktivní transport: Na+-K+ pumpa

Page 52: Základy buněčné biologie

Na+ gradient vytvořený Na+ - K+ ATPázou pohání transport glukózy do buňky pomocí Na+ -poháněného glukózového symporteru.

Energeticky příznivý pohyb Na+ po svém electrochemickém gradientu je spřažen s energeticky nepříznivým transportem glukózy proti svému koncentračnímu gradientu.

Page 53: Základy buněčné biologie

Vápníková pumpa sarkoplasmatického retikula

Page 54: Základy buněčné biologie

Iontové kanály aMembránový potenciál

Page 55: Základy buněčné biologie

Iontové kanály jsou iontově selektivní a uzavíratelné

boční pohled

horní pohled – každý kruh představuje alfa-helix a R-skupiny jsou aminokyselinové postranní řetězce, které uvnitř kanálu vytvářejí tzv. selekční filtr (selectivity filter).

R RR

RR

R

R

R

RR

R

R

R RR

Page 56: Základy buněčné biologie

Selectivita sodného kanálu

Page 57: Základy buněčné biologie

Jak může K+ kanál rozlišit mezi K+ and Na+ když oba mají stejný náboj a Na+ je menší K+?

Odpověď: Při průchodu iontu přes selekční filtr, se iont musí zbavit vodního obalu. Molekuly kyslíku z karboxylových skupin mají částečný záporný náboj a mohou nahradit molekuly vody u K+, ale Na+ je příliš malý. Tudíž Na+ zůstává přednostně asociován s vodou a hydratovaný iont je příliš veliký pro průchod selekčním filtrem.

Page 58: Základy buněčné biologie

Iontové kanály oscilují mezi otevřeným a uzavřeným stavem za účelem regulace toku iontů.

•Napěťově (elektricky) ovládané kanály reagují na membránový potenciál.•Chemicky ovládané kanály reagují na navázání malých molekul = ligandy.•Mechanicky ovládané kanály reagují na pohyb.

Page 59: Základy buněčné biologie

Klidový membránový potenciál eukaryotických buněk je výsledkem koordinované činnosti přenašečových proteinů a iontových kanálů.

1. Na+-K+ ATPáza koncentruje K+ uvnitř buňky a Na+ vně buňky (aktivní transport).2. K+ výtokové kanály umožňují K+ difundovat ven z buňky po svém koncentračním gradientu (pasivní transport).3. Negativní náboj zanechaný v cytoplasmě však brání odtoku K+, takže pouze velmi malé množství (1/100,000) K+ se dostane ven z buňky.4. Odtok malého množství K+ je dostatečný k vytvoření membránového potenciálu (-70 mV) – positivní vně a negativní uvnitř.

Page 60: Základy buněčné biologie

Membránový potenciál

Page 61: Základy buněčné biologie

Nervová buňka - neuron

Nervový impuls (vzruch) je výsledkem elektrického narušení v plasmatické membráně, které se šíří z jedné části buňky do jiné. Toto elektrické narušení membrány se nazývá akční potenciál a spočívá ve vlně depolarizace membrány pohybující se podél axonu.

Tělo buňky – umístění jádra a buněčných organel. Dendrity – rozvětvené výběžky, které přijímají signály z axonů.Axon – jediný dlouhý výběžek, který vede signál směrem od těla buňky.

Page 62: Základy buněčné biologie

Napěťově ovládané Na+ iontové kanály jsou klíčové pro vznik a šíření akčního potenciálu.

Page 63: Základy buněčné biologie

Po obdržení nervového signálu dochází k mírné depolarizaci membrány. Dosáhne-li depolarizace tzv. prahové hodnoty, všechny napěťově ovládané Na+ kanály v dané oblasti se současně otevřou. Na+ vteče dovnitř buňky a způsobí rychlou a velkou depolarizaci membrány. Tato rychlá a velká depolarizace představuje akční potenciál.

Nadprahová depolarizace způsobí vznik akčního potenciálu.

Page 64: Základy buněčné biologie

Cyklus tří konformací Na+ kanálu – uzavřený, otevřený, inaktivovaný - zajišťuje propagaci akčního potenciálu podél axonu.

Page 65: Základy buněčné biologie

Vznik akčního potenciálu vyžaduje depolarizaci membrány nad hodnotu prahového potenciálu. Tento proces začíná na synapsích.

presynaptická buňka postsynaptická buňka

Page 66: Základy buněčné biologie

Neurotransmitery jsou malé molekuly, které přenáší nervové impulsy na chemických synapsích

Figure 21-28

Page 67: Základy buněčné biologie

Excitační vs. Inhibiční synapse

Page 68: Základy buněčné biologie

Jediný neuron kombinuje a vyhodnocuje tisíce excitačních a inhibičních signálů z mnoha dalších neuronů, které ovládají spouštění a frekvenci akčních potenciálů podél axonu.

Neurotransmitery uvolněné z každé synapse vyvolají postsynaptický potenciál (PSP).

Napěťově ovládané Na+ kanály jsou umístěny na počátku axonu (axon hillock).

Akční potenciál vznikne na počátku axonu jen tehdy, když součet všech excitačních a inhibičních PSP v tomto místě přesáhne prahovou hodnotu.

Page 69: Základy buněčné biologie

Čím větší je “kombinovaný PSP”, tím vyšší je frekvence akčních potenciálů vznikajících na počátku axonu (axon hillock). Vlastní hodnota akčního potenciálu je však ve všech případech stejná, protože membránový potenciál je limitován koncentrací Na+ iontů vně buňky.

Page 70: Základy buněčné biologie

Myelinace zvyšuje rychlost a účinnost šíření akčního potenciálu.

Gliální (Schwann cells) buňky okolo axonu vytváří elektrickou izolaci bohatou na glykolipidy. Ranvierovi zářezy rozmístěné v pravidelných intervalech podél axonu jsou místa s přerušenou izolací. Zde se nacházejí napěťově ovládané Na+ kanály. Vtok Na+ v místě jednoho Ranvierova zářezu způsobí depolarizaci v zářezu následujícím v důsledku rychlé difuze Na+ v cytoplasmě. Akční potenciál tímto způsobem přeskakuje z jednoho zářezu na druhý, čímž se značně zvyšuje rychlost a účinnost vedení vzruchu. Tento proces se nazývá saltatorní vedení vzruchu.

Page 71: Základy buněčné biologie

Akční potenciál přeskakuje rychle z jednoho zářezu na druhý

Page 72: Základy buněčné biologie

Neuromuskulární spoj je příklad, jak akční potenciál z neuronu spouští odpověď v jiném typu buňky.

Page 73: Základy buněčné biologie

Elektrické synapse

Page 74: Základy buněčné biologie

Srovnání přenosu akčního potenciálu přes elektrické a chemické synapse

Page 75: Základy buněčné biologie

The End


Recommended