Základy genetikyold-biomikro.vscht.cz/vyuka/b1/Markova-07-Zaklady_genetiky.pdf · Pohlavní...

Základy genetiky

Biologie I 7. přednáška

Pohlavní rozmnožování a dědičnost

7/2

Dědičnost přenos vlastností/predispozic rodičovského organismu na potomky přenos DNA s geny (chromosomální i extrachromosomální)

gen = základní jednotka dědičnosti, na chromosomu umístněn v lokusu

Rozmnožování - proces tvorby potomstva (zde ve smyslu celých organismů)

nepohlavní (vegetativní, asexuální) - klony (genetické kopie) pohlavní (generativní, sexuální) - potomek nese jedinečnou kombinaci genů získaných od obou rodičů

Améba dělící se mitoticky

100 µm

Mnohobuněčný nezmar (Hydra) množící se pučením (pupen: masa buněk vzniklá mitosou se vyvijí v nového jedince →

oddělení)

rodičovský

jedinec

pupen


7/3

v důsledku náhodné kombinace genů (chromosomů rodičů) při oplození se potomek vzhledem liší od rodičů i sourozenců

Homo sapiens sapiens

Somatická buňka rodiče: 46 chromosomů (diploidní; 2n)

2 gonosomy (pohlavní chr.) 44 autosomů (22 párů)

Potomek:

46 chromosomů (2n) 2 gonosomy (pohlavní chr.)

22 párů autosomů

gameta otec 22 autosomů + gonosom (haploidní; n)

gameta matka 22 autosomů + gonosom (haploidní; n)

Karyotyp – soubor chromosomů, rozlišitelné podle tvaru a proužkování (uspořádaný a graficky znázorněný = karyogram) zde muž (46, XY) metafázní chromosomy izolované z leukocytů po barvení (proužky)

centromera

sesterské chromatidy

pár homologních chromosomů


7/4

splynutí gamet (syngamie, oplození) za vzniku diploidní zygoty

Rozmnožovací cyklus živočichů

Adapto

váno z

Cam

pbell, Reece:

Bio

logy 6

th e

ditio

n ©

Pears

on E

ducation, In

c, publishin

g a

s B

enja

min

Cum

min

gs


7/5

Časový nástup meiozy se v životních cyklech různých organismů může lišit

Adaptováno z Campbell, Reece: Biology 6th edition © Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Meioza

7/6

redukční dělení (redukce počtu chromosomů a separace sesterských chromatid)

předchází jí replikace chromosomů

výsledkem jsou buňky nesoucí jednu sadu původních homologních autosomů (+ gonosom)

diploidní

buňka

Meioza

7/7

... 23 párů chromosomů = 223 = 8 388 608 možnosti...

1 pár homologních chromosomů = 2 možnosti... ... 2 páry homologních chromosomů = 4 možnosti... ... 3 páry homologních chromosomů

Počet možností při haploidním čísle n chromosomů je 2n Chromosomy/chromatidy se rozchází nezávisle Oplození je nahodilé (sejde se vždy 1 kombinace každého rodiče) 2 zdroje genetické variability potomků - v meioze je variabilita umocněna ještě dalším způsobem - překřižování

Meioza

7/8

Meiozu předchází meiotická interfáze s replikací chromosomů a zdvojením centrosomu

Každé dělení během meiosy pak probíhá ve 4 fázích (podobně jako mitoza)

1. profáze 2. metafáze 3. anafáze 4. telofáze

První dělení: meioza I tzv. heterotypické dělení – určité odlišnosti od mitozy – složitější v profázi Druhé dělení: meioza II tzv. homeotypické dělení – obdoba mitozy Interkineze – období mezi meiozou I a meiozou II

Meioza profáze I

7/9

může představova více než 90% času trvání meiozy Kondenzace chromosomů Mizí jadérka Vznikají kinetochory Párování homologních chromosomů a vznik synapsí (těsný podélný kontakt) Později chromosomové páry patrné jako tetrády (4 prokřížené chromatidy) V překříženích výměna homologických částí nesesterských chromatid (crossing-over) Místo překřížení = chiazma v tetrádě obvykle několik chiazmat Prodlužování mikrotubulů Oddalování centrosomů (= dělícího vřeténka) Rozpad jaderného obalu Napojování mikrotubulů na kinetochory

Meioza profáze I

7/10

5 stádií: i) leptotene – chromosomy přichyceny k jadernému obalu; homologní poblíž a silně kondenzují ii) zygotene – synapse: tvorba proteinového synaptonemálního komplexu mezi homologními chromosomy dvojice paralelních chromosomů = bivalent iii) pachytene – homologické části partnerských chromosomů „drženy“ naproti sobě, rozbalení DNA, crossing-over iv) diplotene – synaptonemální komplex se rozpadá (chiazmata přetrvávají), chromosomy dekondenzují a jsou transkripčně aktivní v) diakineze – chromosomy opět kondenzují

Meioza profáze I

7/11 The Molecular Biology of the Cell 6ed (Alberts B, Johnson A, Lewis J, Morgan D, Raff M, Roberts K, Walter P, Garland Science, 2015, ISBN 978-0-8153-4432-2)

Meioza metafáze I

7/12

Kinetochorové mikrotubuly jednoho pólu dělícího vřeténka napojeny k jednomu chromosomu z páru (na jednu stranu centromery) chiazmata se posouvají ke koncům chromosomů = terminální chiazmata (umožňuje oddálení centromer a usnadňuje správné napojení mikrotubulů) Tetrády seřazeny v metafázní destičce

Meioza anafáze I

7/13

Separace homologních chromosomů (zanikají tetrády) Každý chromosom (dvě sesterské chromatidy) transportován k opačnému pólu

Meioza telofáze I a cytokineze

7/14

Chromosomy pokračují v rozestupu a dosahují pólů Každý chromosom je stále tvořen dvěma sesterským chromatidami U některých druhů dekondenzace chromosomů, tvorba jádra i jadérka Cytokineze obvykle probíhá současně a tvoří se dvě haplodní buňky Živočišné buňky: zaškrcení Rostlinné buňky: fragmoplast Žádný z chromosomů se již nereplikuje Crossing-over mohl vyměnit části chromatid = sesterské chromatidy již nejsou geneticky identické

Meioza meiosa II

7/15

Tvorba dělího aparátu Chromosomy (dvě sesterské chromatidy)

kondenzované

Sesterské chromatidy odděleny a transportovány

k pólům

Všechny sesterské chromatidy správně napojeny na kinetochorové mikrotubuly

Sesterské chromatidy na metafázní destičce

Chromosomy (chromatidy) na opačných pólech Rozpad dělícího aparátu, tvoří se jádra Chromosomy despiralizují + jadérka

Výsledek: 4 dceřinné buňky geneticky odlišné mezi sebou i od mateřské buňky

Meioza

7/16

htt

p:/

/ww

w.v

cbio

.scie

nce.r

u.n

l/en/v

irtu

allessons/m

eio

sta

ge/

Meiosa – porovnání s mitosou

7/17

MITOSA MEIOSA

v somatických buňkách pohlavní rozmnožování

jedno dělení, vzniknou dvě dceřinné buňky dvě dělení, vzniknou čtyři buňky

v dceřiných buňkách je stejné množství chromosomů jako

v mateřské

počet chromozomů se zmenší na polovinu oproti mateřské

buňce

jedna pre-mitotická S-fáze pro každé dělení pre-meiotická S-fáze před oběma děleními

nedochází k párování homologních

chromosomů v profázi

v profázi I dojde k úplnému párování

homologních chromosomů

nedochází k rekombinaci běžně minimálně jedna rekombinace

mezi nesesterskými chromatidami

opačně orientované sesterské kinetochory shodně orientované sesterské

kinetochory v meiose I

v anafázi se centromery

od sebe oddělí

centromery se oddělují až v anafázi II,

v anafázi I zůstávají spojené

konzervativní proces, genetická informace dceřiných

buněk je identická s mateřskou

genetická informace vzniklých buněk se liší od mateřské

buňky

mateřská buňka může být diploidní i haploidní mateřská buňka musí být vždy diploidní (nebo násobek 2n)

Molecular Cell Biology, 8ed(Lodish, Berk, Kaiser, Krieger, Bretscher, Ploegh, Amon, Martin, 2016)

Meiosa – porovnání s mitosou

7/18 The Molecular Biology of the Cell 6ed (Alberts B, Johnson A, Lewis J, Morgan D, Raff M, Roberts K, Walter P, Garland Science, 2015, ISBN 978-0-8153-4432-2)

Mendelovská dědičnost

7/19

Gregor Johann Mendel (*1822 in Hynčice – †1884 in Brno) mnich (od 1843) a později opat (od 1868) v augistiánském kláštěře sv. Tomáše v Brně

od r. 1857 se zbýval křížením hrachu (Pisum sativum), dostupný v řadě odrůd 1865 práce Versuche über Pflanzen-Hybride vcelku bez povšimnutí, znovu objevena 1900

Hugo de Vries (NL)

Erich von Tschermak (A)

Carl Correns (D)


7/20

Křížil čisté (homozygotní) linie (P, F0), takové křížení označováno hybridizace Křížil hybridy F1 (1. filiální generace) → F2, v níž byl poměr forem znaku z P = 3:1


7/21

důležité termíny: Genom – kompletní genetický materiál daného organismu Alely – alternativní formy téhož genu (dvě alely v diploidním organismu) Homozygot – pár identických alel (čistá linie) Heterozygot – dvě rozdílné alely jednoho genu Genotyp – soubor všech alel v organismu Fenotyp – fyzické a fyziologické rysy (znaky) organismu

Adapto

váno z

Cam

pbell, R

eece: B

iolo

gy 6

th editio

n ©

Pears

on

Educatio

n, In

c, p

ublis

hin

g a

s B

enja

min

Cum

min

gs

Mendelovská dědičnost model dědičnosti pro dvě alely jednoho genu

7/22

homozygotní linie nesoucí dominantní alelu (P), která se na rozdíl od recesivní alely (p) projeví hybridizace 1. Zákon o uniformitě generace F1 při vzájemném křížení dvou homozygotů jsou potomci genotypově i fenotypově jednotní křížení tzv. monohybridů (jedinců u kterých sledujeme 1 znak) 2. Zákon o jednoduchých štěpných poměrech v F2

při křížení heterozygotů F1 může být potomkovi předána každá ze dvou alel se stejnou pravděpodobností nezávislá segregace alel → fenotypový štěpný poměr 3:1


7/23

Punnettův čtverec Heterozygotní rodiče fialoví (determinováno dominantní alelou P) Gamety: možnost P = ½ možnost p = ½ Šance zdědit genotypy PP =½×½=¼ Pp =½×½=¼ pP =½×½=¼ pp =½×½=¼ Pravděpodobnost u potomka 75% fialový a 25% bílý květ (3:1)


7/24

Testovací (zpětné) křížení odhalení genotypu křížením s recesivním homozygotem

v případě lidských vlastností raději rozbor rodokmenu

pro analýzu rizik u nemocí děděných jako jednoduché mendelovské znaky



7/25

3. Zákon o čistotě a plné kombinovatelnosti vloh vlohy pro znaky a vlastnosti se přenášejí z generace na generaci v čisté formě a vzájemně se nemísí (nezávislá segregace alel)

sledujeme 2 znaky současně (oba s možností dominance):

křížení tzv. dihybridů

(sledujeme 2 znaky)

→ fenotypový štěpný poměr 9:3:3:1

(zpětné křížení s yyrr poměr 1:1:1:1)

homozygotní P

generace F1

generace F2

samčí F1

gamety gamety

samičí F1

štěpný poměr 3:1 jako

u jednoho znaku

nebyl pozorován

alely segregují nezávisle

žluté, kulaté

zelené, kulaté

žluté, scvrklé

zelené, scvrklé

Adapto

váno z

Cam

pbell,

Reece

: B

iolo

gy 6

th e

ditio

n ©

Pears

on

Educatio

n,

Inc, publis

hin

g a

s B

enja

min

Cum

min

gs


7/26

štěpný poměr platí, pokud jsou geny na různých chromosomech

a jedním genem je determinován jeden fenotyp neovlivněný prostředím Adapto

váno z

Cam

pbell, R

eece: B

iolo

gy 6

th editio

n ©

Pears

on E

ducatio

n, In

c, p

ublis

hin

g a

s B

enja

min

Cum

min

gs

Mendelovská dědičnost speciální případy

7/27

neúplná dominance CR: alela barva červená Cw: alela barva bílá jen 1 alela CR genotyp F1 se vyjeví v F2 štěpný poměr 1:2:1 (není třeba zpětné křížení) znovu se objevily fenotypy z P = predispozice (geny/alely) se neztratily

7/28

Pleiotropie Gen ovlivní více než jeden fenotypový znak jedince Případ fenylketourie: - gen pro fenylalanin hydroxylasu na autosomu - mutace = recesivní alela; autosomálně recesivní onemocnění - porucha přeměny aminokyseliny fenylalaninu na tyrosin Fenotypové projevy: - mentální retardace, epileptické záchvaty - bledá pleť, modré oči, světlé vlasy (nedostatek tyrosinu pro tvorbu melaninu) - časté ekzémy a vyrážky


7/29

Kodominance a vícealelové systémy

Případ dědičnosti krevních skupin: 3 alely pro dědičnost krevních skupin: Alela IA - antigen A na povrchu erythrocytů - protilátky proti B v séru (anti-B) Alela IB - antigen B na povrchu erythrocytů - protilátky proti A v séru (anti-A) Alela i - erythrocyt bez antigenu A nebo B - v séru protilátky proti A i B - 6 možných genotypů - fenotypy krevní skupina A, B, AB nebo 0

• IA a IB jsou vůči sobě kodominantní • IA a IB jsou vůči alele i dominantní

krevní skupina

genotypy

sérum

erythrocyty po přidání séra

krevních skupin ve sloupci


7/30

Polygenní dědičnost Účinky více genů na jednu fenotypovou vlastnost Fenotyp je dán součtem účinků genů (aditivní, kumulativní efekt) Pozn. pro znaky, měnící se v populaci plynule = znaky kvantitativní – velikost těla, barva kůže (rozdíl proti kvalitativním znakům = diskrétní znaky – např. krevní skupina)

Vliv prostředí na fenotyp norma reakce = různost fenotypů, které mohou vzniknout z jediného genotypu vlivem vnějšího prostředí norma reakce nulová – např. krevní skupiny, barva květu hrachu norma reakce nenulová – např. barva květu hortenzie zásaditá kyselá

půda

Genové interakce Na sledovaném kvalitativním znaku se podílí více než jeden gen Alely dominantní a recesivní


Chromosomální základ dědičnosti

7/31

Fenotypy po křížení F1 … všichni červené oči F2 … červené:bílé = 3:1 (štěpný poměr odpovídá mendelovské dědíčnosti)

ALE: bílé oči pouze u samečků → → znak vázaný na chromosom X

Thomas Hunt Morgan

(1866 – 1945)

Drosophila melanogaster

sameček samička

divoký typ mutant

XY XX

homozygotní

P

generace

F1

vajíčka

generace

F2

spermie

vajíčka spermie

Adaptováno z Campbell, Reece: Biology 6th edition ©

Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings


7/32

Vazba vloh / genů na libovolném chromosomu

Znaky: barva těla a vývoj křídel

Alely:

b+ : normální šedé tělo

b : černé tělo (black)

vg+ : normální křídla

vg : zakrnělá (vestingal) křídla

rodiče v

zpětném

křížení

většina

potomků

nebo


Převahu rodičovských fenotypů vysvětluje vazba genů na jednom chromosomu. ale proč pak není poměr 1:1:0:0?


7/33

Rekombinantní fenotypy jsou důsledkem crossing-over

Frekvence

rekombinace

gamety

dihybrid F1

šedé tělo,

normální křídla

dvojitý mutant

černé tělo,

zakrnělá křídla

ZPĚTNÉ

KŘÍŽENÍ

rodičovský fenotyp rekombinovaný fenotyp

replikace

MEIOZA I

a crossing-over

MEIOZA II

separace

chromatid

MEIOZA I a II

crossing-over

neutrální

rekombinantní

chromosomy

vajíčko spermie

vajíčko

spermie

potomci

křížení

(391 / 2300) x 100 = 17%

Adapto

váno z

Cam

pbell, R

eece: B

iolo

gy 6

th editio

n ©

Pears

on E

ducatio

n, In

c, p

ublis

hin

g a

s B

enja

min

Cum

min

gs

Fenotypy (tělo - křídla):

1. gray – normal

šedé – normální

2. Black – vestingal

černé – zakrnělá

3. Gray – vestingal

šedé – zakrnělá

4. Black – normal

černý– normální

{

{

83%

17%


7/34

Morganovy zákony

1. Geny jsou lineárně uspořádány v chromosomech.

2. Geny jednoho chromosomu tvoří vazebnou skupinu.

Počet vazebných skupin = počet párů homologních chromosomů

3. Mezi geny homologického páru chromosomů může probíhat

genová výměna prostřednictvím crossing-over.

Frekvence crossing over je přímo úměrná vzdálenosti genů.

případ třech genů na chromosomu II

b, vg a cn (cinnabar, rumělka)

fenotyp cn: světlejší oči než

divoký typ

Frekvence rekombinací:

9% pro cn a b

9,5% pro cn a vg

17% b a vg

Vzdálenější geny – větší šance, že mezi nimi proběhne crossing-over

chromosom

frekvence rekombinace


Genové interakce

7/35

interakce bez změny štěpných poměrů 9:3:3:1 – reciproká interakce oba geny se projevují samostatně, interakce až na úrovni fenotypu

Barva plodu papriky: Alely: R – červený pigment ANO r – červený pigment NE Cl – rozklad chlorofylu ANO cl – rozklad chlorofylu NE (pomlčky v obr. = jakákoliv alela) objevují se fenotypy, které byly u rodičovských rostlin (P1 nebo P2) (pomlčka = jakákoliv alela)

výsledek zpětného křížení s rrclcl je 1:1:1:1

x x

Převzato z Nečásek a kol. Obecná genetika. SPN Praha 1979

Genové interakce

7/36

dominantní epistaze dominantní alela epistatického genu potlačí projev hypostatického genu (obdoba dominance)

Barva květů jiřiny: Alely: Y – žlutý pigment ANO I – pigment ‘slonová kost’ ANO y a i – pigment NE štěpný poměr v F2 12:3:1 přítomnost žlutého pigmentu překryje barvu slonové kosti výsledek zpětného křížení F1 s yyii je 2:1:1


F2 YI Yi yI yi

YI YYII YYIi YyII YyIi

Yi YYIi YYii YyIi Yyii

yI YyII YyIi yyII yyIi

yi YyIi Yyii yyIi yyii

Genové interakce

7/37

recesivní epistaze gen v homozygotně recesivní stavu potlačí/neumožní projev alely druhého genu

Barva květů šalvěje: Alely: P / p – červený pigment ANO / NE A / a – methylace červeného pigmentu = fialová ANO / NE štěpný poměr v F2 9:3:4 výsledek zpětného křížení F1 s ppaa je 1:1:2


F2 PA Pa pA pa

PA PPAA PPAa PpAA PpAa

Pa PPAa PPaa PpAa Ppaa

pA PpAA PpAa ppAA ppAa

pa PpAa Ppaa ppAa ppaa

Genové interakce

7/38

komplementarita alespoň jedna dominantní alela obou genů

Barva květů hrachoru: Alely: C a R – červený pigment ANO produkt C je stále bezbarvý štěpný poměr v F2 9:7 výsledek zpětného křížení F1 s ccrr je 1:3


F2 CR Cr cR cr

CR CCRR CCRr CcRR CcRr

Cr CCRr CCrr CcRr Ccrr

cR CcRR CcRr ccRR ccRr

cr CcRr Ccrr ccRr ccrr

Genové interakce

7/39

inhibice dominantní alela “inhibitoru” zamezí projevu druhého genu (inhibitor sám jiný projev nemá)

Barva peří kura domácího: Alely: C / c – červený melanin ANO / NE I / i – inhibice depozice melaninu v keratinu peří ANO / NE štěpný poměr v F2 13:3 výsledek zpětného křížení F1 s ccii je 3:1


F2 CI Ci cI ci

CI CCII CCIi CcII CcIi

Ci CCIi CCii CcIi Ccii

cI CcII CcIi ccII ccIi

ci CcIi Ccii ccIi ccii

Genové interakce

7/40

duplicita (nekumulativní) dva geny téhož účinku a postačuje jedna dominantní alela

Tvar šešule kokošky patuší tobolky: Alely: T1 nebo T2 – zajistí normální tvar t1 a t2 v homozygotně recesivním stavu – špičatý tvar štěpný poměr v F2 15:1 výsledek zpětného křížení F1 s ccii je 3:1


Genové interakce polygenní dědičnost

7/41

Zjednodušený model polygenní dědičnosti barvy kůže 3 geny: - alely A, B, C – tmavá kůže (v obr. černé tečky bez rozlišení alel) - alely a, b, c – světlá kůže (v obr. bílé tečky bez rozlišení alel) - vztah neúplné dominance například zbarvení AaBbCc = AABbcc barvu kůže ovlivní i vlivy prostředí (→spojitá Gausova křivka)

Adapto

váno z

Cam

pbell, R

eece

: Bio

logy 6

th editio

n ©

Pears

on E

ducatio

n, In

c, p

ublis

hin

g a

s B

enja

min

Cum

min

gs

Molekulární biologie

7/42

Centrální dogma molekulární biologie


7/43

Replikace je semikonzervativní Každý řetězec původní dvojšroubovice slouží jako templát (matrice) pro syntézu nového komplementárního vlákna

Nové řetězce jsou syntetizovány jako Vedoucí řetězec (leading strand): kontinuální molekula Opožďující se řetězec (lagging strand): diskontinuální syntéza krátkých DNA (Okazakiho fragmenty); pro dokončení celého vlákna - degradace primerů RNA, dosyntetizování DNA a spojení (ligace)

G C

A T

G C

G C

P

P

P

P

P

P

P

P

P

P

P

C

C C

C

H H

H

H H

OH

OH O

3

konec

5 konec

3 konec

templátový řetězec nový řetězec

primer RNA

3

5

3

5

5

helikasa rozbaluje dsDNA

= replikační vidlice

leading

strand

lagging strand

DNA polymerasa

DNA ligasa Okazakiho

fragment

5

7

6

4

3

2

1 4

3 2

1

5

konec

3

DNA polymerasa připojí

další nukleotid na 3’ uhlík

(-OH) ribosy nukleotidu

předchozího.

DNA polymerasa

3

původní řetězec (templát)

původní

DNA

● Nový řetězec syntetizován na základě komplementarity bazí

● Replikaci katalyzuje DNA polymerasa (v počátku replikace vyžaduje primer RNA poskytující 3’OH ribosy)

● DNA se rozbalí a dojde k oddělení vláken

Nerozbalené

dvojšroubovice

DNA

G

G

G

T

A

A

C

C

3' 5'

A T

C G

A T A

G

G C C G

A

oblast

dokončené

replikace původní

řetězec

nový

řetězec

C C A A

T T

G G

T A

T A

C G

A T

A T

A

C G A T A

T A

T A

G C

G A

G

T

A

C

G

C

G

A

oblast

probíhající

replikace

C


7/44

Replikace

Prokaryota

jeden počátek replikace na cirkulárním chromosomu jedna „replikační bublina“ rostoucí oběma směry

Eukaryota

mnoho počátků replikace na lineárním chromosomu replikační vidlice rostou oběma směry a tvoří replikační bublinu po setkání vidlic/bublin jsou nové řetězce kovalentně spojeny


7/45

Genetická informace je přepsána (transkribována) do sekvence RNA Přepis začíná sestavením komplexu RNA polymerasy na promotoru genu a oddělením vláken DNA (promotor: specifická sekvence před přepisovanou oblastí) Přepis končí terminací transkripce (specifické sekvence nebo proteinové faktory) Transkripce genu není nahodilá - konstitutivní – stálá (housekeeping geny) - podléhá indukci - podléhá represi

Transkripce


7/46

Transkripce

Eukaryota Pre-mRNA obsahuje kódující sekvence (exony) a intervenující nekódující sekvence (introny) Transkript je dále vybaven nekódovanými nukleotidy (na 3‘ konci nukletidem tvořícím „čepičku“ a na 5’ konci je modifikován polyadenylací Introny jsou vystřiženy (sestřih RNA, splicing) a exony spojeny v kontinuální kódující řetězec (introns occuring in between exons are to be excised through RNA splicing) Sestřih probíhá v jádře, katalyzován nukleoproteinovým komplexem (spliceosomem)

Prokaryota mRNA je v podstatě připravena na translaci bez úprav možnost kontinuální polycistronní mRNA: transkripce operonu (tandemně uspořádané kódující sekvence několika proteinů pod kontrolou jednoho promotoru)


7/47

Translace

na ribosomu prerekvizity: ribosomy, mRNA, tRNA, energie, aminokyseliny a info o jejich pozici molekula tRNA má 2 vazebná místa: antikodon (vodíkové můstky, komplementarita) místo pro vazbu aminokyseliny (kovaletní vazba) kodon tvořen 3 bázemi 64 možných kombinací: - 3 kodony jako info pro STOP translaci - 61 jako info o identitě připojované aminokyseliny


7/48

Translace

Date post:	15-Jun-2019
Category:	Documents
Upload:	vantram
View:	219 times
Download:	0 times

Základy genetikyold-biomikro.vscht.cz/vyuka/b1/Markova-07-Zaklady_genetiky.pdf · Pohlavní...

Documents