Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. (Pokus o zhodnocení jeho literárně historického díla.)Author(s): JIŘÍ HRUBEŠSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 74, Čís. 2/3 (1950), pp. 116-125Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459562 .

Accessed: 10/06/2014 01:41

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

116 Alois Gregor: Kapitola se srovnávací skladby moravských nářečí.

(čo som sa naplakal, sivá holubička), d) u vlastních i obecných jmen mužských (na př. kde je naša věrná láska, švarný šohajíčrk). Všímá si toho, že takových „úchylných" vokativů je nejvíce v písních z východní Moravy, a vyslovuje mínění, že je to vlivem blízké slovenštiny. Správně ovšem poznamenává, že se tu velmi často klade nom. místo vokativu intensivním působením rýmu; srv. na př.: tu máš, žebrák ubohý, / daj si zhojit své nohy (str. 18) a p. Po vokativu ,pane' bývá i v lidové poesii jako jinde v morav

ských nářečích pravidlem nominativ. Místo vokativu se klade nominativ v českém jazyce již v době

staré, jak svědčí dosti četné doklady sebrané Gebauerem v HM IV 309. Pro rozšíření tohoto zjevu po subst. pán v řeči lidové již v 16. stol. je výmluvné svědectví Blahoslavovo (Grammatika čes., vyd. Hradilovo a Jirečkovo z r. 1857, str. 246): „Chasa nynější, vandrovní tovaryší a jiní hýskové v obyčej sobě vzali, aby člo věku starému říkali ,otec', však per figurám, aby bylo potvorné, t. když mají říci ,pane otče', říkají pane otec. Sr. čl. V. Mathesiusa Nominativ místo vokativu v hovorové češtině (Nřl 7, 138-140).

(Pokračování příště,)

JIŘÍ HRUBEŠ:

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. (Pokus o zhodnocení jeho literárně historického díla.)

I. Životní dílo Zdeňka Nejedlého ještě zdaleka neukončené a stále obohacované o díla, která jsou chloubou naší marxistické

literární vědy, je pilířem celé naší pokrokové vědy, ne pouze těch

disciplin, к nimž podle zvoleného thematu náleží. Všechna Nejedlého díla neisolují problém či otázku, kterou

zkoumají. Naopak zasazují ji vždy, ať jde o několikastránkový článek či mnohosvazkové dílo, do dějinných souvislostí, naplňu

jíce známé heslo, dějiny jsou jen jedny, jako život jest jen jeden, stále plněji a uvědoměleji v té kausální spojitosti a zákonitosti, jak tuto problematiku řeší historický materialismus. To právě vysvětluje, proč Nejedlý, chtěl-li napsat základní dílo pro obor, který na universitě vykládal, musil vykonat práci i za jiné obory, historii, literární historii, filologii atd. Proto tedy Nejedlého spisy, titulem poukazující na problém určité vědy, mají základní vý znam pro ostatní sociální vědy. Nejedlý je i v těchto vědách odborníkem a významným badatelem, který zasahuje iniciativně všude, kde toho vyžaduje zájem české kultury a umění. Toho faktu si musí být každý vědom, kdo se zabývá pouze jednou slož kou Nejedlého bohaté a mnohotvárné činnosti. Tento pokus o po stižení významu Nejedlého literárně historického díla se neome

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. 117

zuje jen na Nejedlého díla, soustřeďující se badatelsky na literárně historické thema, nýbrž zabývá se ostatními díly, pokud jsou základnou a předpokladem pro pochopení literárního vývoje či

jednotlivých literárních zjevů. Nečerpáme však vše z bohatého Nejedlého díla, neboť ani úctyhodné, pečlivě snesené bibliografie, uveřejněné ve sbornících к jeho padesátinám, šedesátinám a sedmdesátinám, neobsahují zápis všeho, co vyšlo zpera Nejedlého. Také okupanti se postarali, aby Nejedlého dílo nebylo ve své plnosti a celistvosti ve všech vědeckých knihovnách.

Proto se nepokoušíme o vykreslení Nejedlého profilu do všech podrobností a ve vší úplnosti, nýbrž zaostřujeme svůj vý klad na postižení Nejedlého významu pro rozvoj naši literární historie a jako základny úspěšně se rozvíjející současné marxis tické literární historie.

Periodisačnírni předěly Nejedlého činnosti jsou data obou

světových válek. První období je uzavřeno lety 1917 áž 1918. - Y tomto údobí zaujímá Zd. Nejedlý nejpokrokovější posici v čes

kém kulturním dění, jak ukazují jeho boje, kritická praxe a vě decká činnosti Druhé období Nejedlého činnosti končí r. 1939. Je to období, kdy Nejedlý stojí politicky po boku dělnické třídy, dostává se do styku s mladou sovětskou vědou a osvojuje si

postup vědce marxisticko-leninského typu. Odchod Nejedlého do SSSR na začátku naší okupace, jeho

činnost politická a vědecká v době druhé světové války jsou za čátkem nového období Nejedlého činnosti, která se bohatě a ještě plněji rozvíjí po Nejedlého návratu do vlasti. Nejedlý je vůdčím činitelem a spolutvůrcem marxistické vědy u nás.

■ Ve svém článku se omezujeme jen na první dvě období Ne

jedlého činnosti nikoliv proto, že jsou to období uzavřená, nýbrž z aktuální potřeby současné literární historie, která sice těží a vy chází ze současné Nejedlého činnosti, nedovede však plně využít, stavět a pokračovat v díle Zd. Nejedlého z prvních čtyřiceti let jeho činnosti.

. II. Do vědeckého života vstupuje Zd. Nejedlý na konci let

devadesátých. Každá jeho práce, ať historická, z hudební vědy, z literární historie i novinový článek liší se diametrálně od vědecké

produkce; tehdejší vědy. Liší se v otázkách zásadních: pojetím, thematikou a methodou. Pro Nejedlého, jak známo, „dějiny.jsou jen jedny, jako život člověka jest jeden. I zpěv jest součástkou života a dějin". (Zd. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, 1904, str. 5.) V této větě je skryta kritika postupující tendence tehdéjšího vývoje, úzké specialisace, ústící ve vědecký atomismus, vzdalující naši vědu od života a možnosti zásahu do současné problematiky. Tento vývoj prodělávala literární histo

rie, historie i jiné sociální vědy. Nejedlý, jak ukazuje jeho čin nost, chtěl opak: spojení estetiky, literární vědy, hudební vědy s živým uměním a skrze ně zase i s celým kulturním a politic

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

118 Jiří Hrubeš:

kým životem. Samozřejmě, že toto pojetí potírá všechny forma listické tendence let devadesátých. Nejedlý proto nemůže v tvaru vidět vlastní jeho dokonalost, dokud není prostoupen ideou mys litelsky vyložitelnou. To je zase jasná polemika proti 1'artpour 1'artismu na konci minulého století.

btejne pokrokové vidi Nejedlý smysl badaní o nistorn, ději nách literatury a umění. V proslulé stati o Národním dějepisectví (Nové Čechy, roč. I) dává výraz tomu, co prostupuje všechny Nejedlého práce: „Národ se zajímá o své dějiny jako o životní hodnotu, a nenalézá-li v dílech svých dějepisců takové hodnoty, ztrácí přirozeně zájem o celé dílo. A tak pro domnělou kritičnost ztratili jsme konečně v dějepisectví i vztah к národnímu životu."

Stejným způsobem Nejedlý hodnotí problematiku uměleckou. Totéž stanovisko se projevuje i v bojích o Smetanu a Fibicha. Proto také Nejedlého výklad vůdčích uměleckých zjevů byl sta věn na této pokrokové zásadě: „Takový je poměr velkých mužů

к jejich vlastní době, jsou jejím produktem, jdou s ní a předbíhají ji, vyrůstají z přítomnosti a připravují budoucnost." Takto Ne

jedlý prohlubuje zásady, z nichž vyrůstalo dílo našich obrozen

ských vědců, aby sloužilo národu, jejž representuje lid. Lidové

masy jsou již v této době pro Nejedlého rozhodujícím činitelem dějin. Toto východisko vede Zd. Nejedlého také к výběru the mat. Kurt Konrád to správně vystihl v článku, psaném к Ne

jedlého šedesátinám. (Zd. Nejedlý jako historik husitství, Tvorba, str. 62 n.) Píše, používaje Nejedlého vlastních výroků: „Věnovat se husitským dějinám

— toť projevem jeho charakteru veskrze

bojovného, láska aktivistická. Byly doby, kdy přiznat se к Hu sovi, Žižkovi, Táborům, bylo kusem odvahy, statečnosti, mužného

charakteru, neboť husitství — toť silný, veliký odboj proti všem mocným tehdejšího světa. Proto hlásit se к němu ,bylo nemalou

demonstrací, výzvou proti mocným dnešního současného světa'."

2e tomu vskutku tak bylo, ukazuje osud závěru studie Česká missie Jana Kapistrana (ČČM 1900, str. 57), který musel být zmírněn na nátlak církevních kruhů (viz Teichmann, Zd. Ne

jedlý, 1938, str. 44). Stejně tak je třeba hodnotit význam Ne

jedlého boje o Fibicha a Smetanu, jeho zakladatelské dílo o hu dební kritice a vědě. Jen tak je možno pochopit přínos Nejedlého pro literární historii.

Uzavíráme tento poukaz na jedinečné rysy, spojující celé Nejedlého dílo a jeho činnost, konstatováním všeobecné situace sociálních věd a hlavně věd, zabývajících se problematikou umění. Nesmíme zapomenouti, že začátek prvního období vě

decké činnosti Zd. Nejedlého spadá do doby, „kdy světový vývoj kapitalismu, vstupující na sklonku XIX. století do svého závě rečného imperialistického stadia, projevuje se ve svých důsled cích velmi záhy i u nás". (Husa: Epochy českých dějin, 1949, str. 53.) Samozřejmě nejen v životě hospodářském, sociálním,

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. 119

politickém, ale i v problematice umělecké a ve vývoji vědeckém. Není zajisté náhodné, že v té době věda řeší své závažné

methodologické problémy. Nastává „všeobecná krise vědeckých disciplin, ne v jednom oboru, nýbrž v oborech všech". Tábor,

jejž spojily rukopisné boje, se rozpadl. A sledujeme-li příčiny tohoto rozpadu, stojí v popředí otázka světového názoru, která

jednotlivé badatele rozděluje. To také vysvětluje, proč v literární historii mladí badatelé se přiznávají к Diltheyovi a německým Geisteswissenschaften, vyrostlým na reakčních základech novo

kantismu, který je spjat s theorií ťartpomTartismu, a z toho

vyplývá jejich výběr problematiky a látky. Starší škola setrvává v podstatě na linii positivismu a odděluje přísně literární historii od literární kritiky. Jestliže zhodnotíme první odpověď, vysvítá, že prospívá vládnoucí třídě a podporuje ji, i když jasně dokumen

tuje úpadek buržoasní kultury a vědy. Druhá odpověď je odpo vědí vědy, která svými zjištěními, svými výsledky a svým od bornictvím není nebezpečná vládnoucí třídě. Srovnáme-li tento

vývoj s názory Zd. Nejedlého, jak jsme je ve zkratce citovali, můžeme vytknout jeho místo ve vědeckém životě; jeho dílo jde záměrně a bojovně proti těmto tendencím, pokračuje v linii obrozenské vědy a názorově se propracovává к možnosti přijmout učení vědeckého socialismu. Po tomto zjištění přistupme к vý kladu Nejedlého literárně historické práce. Nejprve se pokusíme vystihnout, co přinesly Nejedlého práce, které se staly rázem

zakladatelskými díly oboru, jehož byl prvním profesorem, Dějiny předhusitského zpěvu, Počátky husitského zpěvu, Dějiny husit ského zpěvu. První dílo je stále poučné pro literárního historika

pro svůj objevný a jedinečný pohled do středisek, vytvářejících toto umění, pro analysu života tvůrců středověkového umění

i literatury. Je poučné dále pro dokonalé vystižení jejich inspi račních zdrojů a pro zasazení uměleckého vývoje do dobového

života. I konsument tohoto umění je zde vykreslen. Umělecký

vývoj je vykládán v závislosti na společenském vývoji. A proto roste před čtenářem živý obraz epochy. Čtenář se naučí tudíž

poznávat historický význam každého jevu. Literární historie, vyjímajíc J. Vlčka, nedosáhla doposud ještě takového výsledku při líčení nejvzdálenějších epoch našeho literárního vývoje. Zů stala příliš v zajetí filologické methody, která se jí nestala pro středkem, nýbrž cílem. Toto je třeba si uvědomit, abychom do cenili přehodnocující význam tohoto díla pro literární historii, pro to odvětví literárního dějepisu, které studuje a vykládá slo vesnou složku duchovních písní, duchovních básní a her liturgic kých.

Nemohouc se opřít předtím o solidní dílo hudební, nedovedla naše literární historie dobře rozlišovat mezi duchovní básní a du chovni písní. Domnívala se, že tyto básnické druhy existují i u nás trvale. Neuměla proto pochopit funkci těchto básnických

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

120 Jiři Hrubeš:

druhů ve své době, ani stanovit jejich rozšíření. Nejedlého prací jsou tyto zábrany odstraněny a literární historie může kreslit skutečně pravdivě obraz epochy. Stejný význam má kapitola o umělém zpěvu, nutná, к pochopení vývoje a významu lyriky v době Karla IV. Důležitá jsou zejména zjištění o lidovém vlivu na tuto poesii, zjištění porážející již ve své době theorie šablono vitého komparativismu, stálého to nebezpečí pro vědeckou a

pravdivou literární historii. Kapitola o zpěvu dramatickém je přínosem pro pochopení vývoje liturgických her, hlavně však pa mátky nejdůležitější, representující stadium, kdy už proces ze světšťováni liturgických her došel vrcholu, Mastičkáře. Nejcen nější jsou pak kapitoly o lidovém zpěvu světském a duchovním, kapitoly, bez nichž nelze pochopit vývoj zpěvu v době husitské, kdy píseň v náboženské formě vyjadřuje požadavky politické a sociální širokých mas. Tolik přináší Nejedlý v díle, které je prologem obou vrcholných děl Počátky husitského zpěvu a Dějin husitského zpěvu za válek husitských. Obě díla byla v své době

bojovnou obranou husitského revolučního hnutí. Nejedlý si ne zaclonil cestu к pravdě domněnkou, že husitské hnutí je zjevem čistě náboženským nebo zjevem čistě středověkým. Nemluvil o husitství ani způsobem Masarykovým, to jest jako o reformním

hnutí. Husitství a jeho uměleckou kulturu a problematiku hod notil jako problematiku hnutí revolučního. Jeho zájem utkvěl

především u širokých mas lidových, u lidu pražského, jehož před stavitelem po Husovi je Jan Želivský, a u lidu táborského. Z detailního poznání historie husitství vyhmátl jedinečně jeho kulturní zásady, problémy a vývoj. Proto nově osvětlil význam lidové písně jako výrazu politických, sociálních a mravních postu látů nejširších mas. Osvětlil nově význam Husův, jeho zásluhu

o pěstování písně a její rozšíření a tak osvětlil význam Husovy

reformy lidového zpěvu. Zhodnotil význam skladeb pamfletic kých a satirických a vystihl, které z protivných stran sloužily, a podle toho je také cenil. Nejedlý právě tím postihl, jak dife renciace jednotlivých složek, zapříčiněná odlišnými zájmy poli tickými, sociálními, se projevuje v kultuře. Ukázal literární

historii, jak je důležité znát a pochopit traktátovou literaturu, hledat její odraz v duchovní písni a v modlitbách a celém písem nictví. Nejedlý svým dílem nesporně přivedl literární historii к poznání, že lidová píseň je nej významnějším literárním genrem tohoto období, genrem, který nejlépe odráží podstatu bojů a

osvědčuje tvořivost nejširších mas. Rozbor Jistebnického kan cionálu je proto příkladný pro literární historii.

Není možno jmenovitě vyčerpat, oč musikologická práce Zd. Nejedlého rozšiřuje materiál a tím i obzory literární historie, jak nově učí hodnotit koledy, hymny, výroční písně a zejména písně válečné. Nový materiál literárně historický obraz této

epochy také rozmnožuje o jména nových autorů (Jeroným Praž

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. 121

ský, Jan Čapek ze Sán, a u sloupů literárního tvoření pak o dalM

důležitou složku jejich činnosti (M. Jan Hus a j.). Těmito hledisky je třeba hodnotit i význam studie Mládí

M. Jana z Rokycan (ČČM, 1900) a konečně dílo Prameny к syno dám strany pražské a táborské v letech 1415—1441 (1900). Praxe ukázala, že nelze psát literární dějiny epochy feudalismu bez znalostí těchto prací. Marxistická literární historie bude na těchto pracích stavět, protože nejsou zasaženy úpadkovými ten dencemi, jimž podléhaly jiné práce v době před první světovou válkou. Pojetí těchto prací, hodnocení materiálu, důraz na lidové

vrstvy, na jejich zájmy a jejich boj, činí tato díla stále živými a platnými.

Přistupme к Nejedlého literárně historicky zaměřeným dí lům. Je to málo citovaný, ale stále důležitý objev o podstatě a estetické hodnotě Langrových krakowiaků. Nejedlý podal pře svědčivý důkaz, že tyto skladby nejsou ohlasem neživotné lite

ratury anakreontické, nýbrž vyvěrají z básníkovy životní zkuše nosti. V tom možno spatřovat právě protest proti úpadkovým

„vlivologickým" tendencím, které ovládly literárně historické bádání té doby. Vydání libreta Smetanovy Prodané nevěsty ve Světové knihovně podnítilo Zd. Nejedlého, aby se zamyslil nad

slovesným a dramatickým uměním Smetanova libretisty K. Sa

biny, spisovatele až příliš přezíraného. Nejedlý vyzdvihl vysoko Sabinovu koncepci národního umění, jeho pokrokové názory o společenském významu umění. Odkryl zároveň meze Sabinova

talentu, které nedovolovaly Sabinovi, aby uskutečnil své tvůrčí

záměry a programové zásady. Při tom ukázal na významnou a tvůrčí spoluúčast Smetany při tvorbě libret, které vedly Sabinu

výše, než kam sám Sabina v jiných pracích dospíval. Nejedlý v této době i theoreticky prospívá literární historii. Je to charak teristika let šedesátých básníkem, spisovatelem a učencem, po střeh významný právě tím, že popírá vžitou tehdy thesi, že umění

a věda spolu nesouvisí. Nejedlý svou charakteristikou vyvrací toto běžné mínění a naopak zdůrazňuje, že existuje mezi uměním

a vědou vztah, že umění a věda svými specifickými prostředky a svým způsobem obrážejí potřeby určité doby, doplňují se, plníce úkol, který jim vytkla společnost.

Zvláštní položkou Nejedlého díla jsou jeho práce o Jiráskovi.

Zejména studie uveřejněná r. 1901 v ČČM je významná pro po znání, jakým originálním způsobem Nejedlý provádí estetický rozbor. Již tím, že zdůraznil Nejedlý při Mistrově padesátce národní význam jeho díla, šel proti linii tehdejší kritiky a literární historie. Nejedlý odkryl rozborem uměleckou individualitu Jirás kovu a zdůraznil, jak pokračuje Jirásek v pokrokových tenden cích naší literatury, jak dokonale ztvárňuje svůj tvůrčí záměr.

Nejedlý proto objevně vystihl koncepci a stavbu Jiráskových děl, odkryl a obhájil Jiráskovo spisovatelské umění. Položil důraz

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

122 Jiří Hrubeš:

na lidovost Jiráskova díla. Ukázal svou studií, že jen opravdový umělec může se stát umělcem lidovým. Tímto poznáním Nejedlý přiřadil Jiráska do Pantheonu největších duchů našeho národa к Němcové, Mánesovi, Smetanovi. Dnešek dal Nejedlému za

pravdu. A tak všechny studie literárně historické mají trvalý význam, studie o Jiráskovi je stále východiskem pro pochopení tohoto národního umělce.

III. Dosavadní životopisy souhlasně označují r. 1917 za datum vstupu Zd. Nejedlého do politického života. Za první politické činy pokládají Smetanovu výstavu r. 1917 a Nejedlého podpis na manifestu českých spisovatelů. Od roku 1918 politická aktivita Nejedlého roste a mohutní po boku dělnické třídy. Na stává nové údobí Nejedlého vědecké činnosti. Pro naše thema

právě v této spojitosti je důležitá otázka, jak methodologicky a ideologicky tato činnost prohloubila vědecký vývoj Zd. Nejed lého. Abychom to vyjádřili jeho vlastními slovy, je potřeba po znat, čemu se naučil od lidu. Stejně důležité je vysvětlit seznamo vání Zd. Nejedlého se sovětskou vědou, jejímž je dnes největším naším znalcem. Nelze dát dnes na tyto otázky podrobnou odpo věď. Jedno je však významné, že v Nejedlého činnosti není odchylky od linie, kterou pro umění určili klasikové marxismu leninismu. Jen tak si totiž vysvětlíme to, co doposud se tak málo zdůrazňuje, že Nejedlý nepřitakal nikdy formalistním tenden cím, jimiž bylo napojeno mnohé dílo příslušníka levice, nikdy Nejedlý za to nikoho nepochválil. Také se nedal Nejedlý mýlit ruským formalismem Šklovského, který byl u nás propagován.

A nyní přistupme к vlastní činnosti Zdeňka Nejedlého. Musíme učinit zmínku, abychom ji pochopili, o článcích theoretic kých, které psal ve Varu, které nám ukazují, jak se Nejedlý snažil marxisticky promýšlet otázky nejzávažnější, které souvisí s pro blémy, které řeší jeho vědecká díla. Takový význam má podle mého soudu článek Vlastenectví a třídní boj (Var II) a přednáška 0 nacionalismu, vydaná v Knihovně Svazu nár. osvobození

v Praze 1932. Tyto stati jsou důležité zejména proto, že Nejedlý se snaží vidět kulturu třídně, jako odraz třídního boje a nebál se s tohoto hlediska o pohled na obrozence. V tom směru je vyznačen také jeho návrat к husitství, jak nás poučuje studie Mistr Jan Hus a jeho pravda. Zde je patrno, jak se prohlubuje Nejedlého pojetí učení Husova. Důležitý je důraz na význam revolučních tradic. Zde je Nejedlý vědomým protikladem toho, co hlásá oficiální historiografie ústy Pekařovými, která chce uskutečnit zásadní odvrat od revolučních tradic. Tak třeba hodnotiti i spisy Od Husa к Táboru a Bílá hora, Habsburk a český národ. Zdá se mi, že ujasnění těchto otázek bylo pro Nejedlého předpokladem, aby mohl tyto otázky rozvést na širší ploše ve svých monumen tálních monografiích Smetana, Masaryk a Lenin. Přispěly к tomu 1 přednášky o Velké říjnové revoluci a novém Rusku, jehož se stal

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. 123

Nejedlý největším propagátorem. To jsou všechny páky a fak

tory, které Nejedlého dílo ovlivňovaly a přibližovaly к marxistic kému pohledu a řešení problematiky. Po těchto poznámkách při

stupme již к líčení literárně historického přínosu Zd. Nejedlého. Několik poznámek o Smetanovi. Pro literárního historika je

v tomto díle dvojí přínos. Řešení Nejedlého má povahu faktu, na němž možno dále stavět. Dalším přínosem, m. j. stejně velikým, je nový pohled na mnohé neřešené otázky literárně historické a postavy našeho obrození. Nově Nejedlý vyzdvihl lidovou účast v našem obrození a tím zhodnotil nově význam obou patentů Josefa II., které uvolnily příliv svěžích sil z venkova do města, které byly hlavními nositeli našeho obrození. Obrození postihl proto jako proces. Neomezil jej jen na Prahu, jak se to dálo, nýbrž na celý venkov. Ukázal na jeho vedoucí faktor, hospodář

ský a sociální vývoj. Na základě této mravenčí práce zpřítomnil pro nás tehdejšího člověka. Mohl proto přesně ukázat, jakou úlohu plnila za tohoto procesu literatura a ostatní umění. Nejedlý specifikuje přesně jejich společenskou potřebu a ukazuje na umě lecké genry, které pro obrozenský proces byly nejvýznamnější: zdůrazňuje zejména význam společenského zpěvu. Tím Nejedlý ukázal na citlivé mezery literárně historického bádání. Příkladně

přispěl však к jejich zacelení a tak vykonal velkou část práce sám. O plodnosti tohoto pojetí Smetany podal svědectví B. Václavek, který к výsledkům svého К. H. Máchy došel na základě pronikavé charakteristiky Nejedlého let třicátých. Profily literátů před březnové doby a pozdějších let ve Smetanovi jsou přehodnocením do nedávná oficiálně platných názorů literární historie včerejška a východiskem к dnešnímu hodnocení našeho kulturního dě

dictví. Není možno vše vyjmenovat. Připomeňme jen nový profil Tyla dramatika, J. Rubeše, vzpomeňme na popis Havlíčkových

mladých let. Stejným způsobem se můžeme zastavit i nad Nejedlého

Masarykem. Obraz české Vídně, osmdesátých let, vývoje univer

sity, prehistorie rukopisných bojů, to jsou základy, na kterých se bude stavět.· Stejně portrét Fiircha, Šembery je již konečný.

To je toliko náznak, co Nejedlého díla přinesla. Význam Ne

jedlého Smetany a Masaryka a jeho podnětnost roste totiž stále. Při vytýkání Nejedlého přínosu si nesmíme počínat staticky. Tím

bychom si zamezili cestu к tomu, co Nejedlý přinesl к theorii

literatury а к otázkám speciálním. Je to problém vůdčího před stavitele lit. života, literární generace, problém revolučnosti a progresivnosti literárního díla, otázka, jak se v literatuře určité

doby odráží skutečnost a třídní boj, jak tvořivost lidu působí na

spisovatele, který je jeho mluvčím, i konečně konkrétní otázka

periodisace našeho obrození. I vlastní literárně historické dílo Zd. Nejedlého vychází z té

hož methodologického východiska jako v dílech, která jsou věno

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

124 Jiří Hrubeš:

vána naší společnosti v XIX. století. Mnohde, na př. v práci, kte

rou napsal Nejedlý o Jiráskovi к jeho sedmdesátce, AI. Jirásek, studie historická, je naznačeno průbojně, co Nejedlý ukázal

později na větší ploše při líčení dějin celé společnosti. Zamysleme se nad Nejedlého Jiráskem v tomto smyslu. Snad tak doplníme soudy, které o knize byly napsány, když nedávno vyšla.

Je to způsob, jakým Nejedlý zjišťuje základní problémy, když stanoví společenský význam Jiráskova díla. Nejedlého dílo

je prvním rozborem ideologie Jiráskova díla. Důležitý je postup, jakým řeší tuto otázku. Nejedlý vychází z rozboru jeho charak

teru, postoje к jednotlivým tvůrčím otázkám, zabývá se Jirás kovou životní zkušeností, představivostí, fantasií. Pak přechází к zjišťování historických pramenů а к širokému rozboru umělec

kých podmínek. Po této práci teprve říká Nejedlý konečný soud o ideovém základu Jiráskova umění historického. Tento soud je doložen v druhé části díla a z ní vyplývá jasně poučení o pokro

kových tradicích našich dějin. Tento výklad osvětlil Jiráskovo životní dílo jako dílo pokrokové a ideově průbojné, a tak zdů vodnil, že tyto složky jsou příčinou jeho lidovosti a stálé život nosti. Trvalý přínos pro marxistickou historii je právě v tom, iaké otázky si Nejedlý položil a zodpověděl.

Methoda Nejedlého práce o Boženě Němcové je poněkud jiná. Zde není položen důraz jen na dílo, nýbrž i na autorku, na

její bohatý život. Důraz na tyto složky jeví se nám jako polemika proti pojetí, které vidělo v Němcové nešťastnou ženu. Nejedlý nezapírá nic ze životního osudu Němcové, ale ukazuje ji správně

jako bojující spisovatelku, srostlou s lidem, s jeho sociálními

problémy, nabývající pro tyto zkušenosti své vlastní moudrosti,

jíž je naplněna především Babička. S tohoto hlediska je vysvět len také Němcové zájem o socialismus a komunismus, projevený v dopisech Klácelovi.

Literárně historický přínos Zd. Nejedlého z tohoto údobí je možno dokumentovat ještě na řadě dalších studií. Za nejpříznač nější pokládám studii o Teréze Novákové, z jejíhož díla, které

Nejedlý vysoce oceňuje, upozorňuje na román Jiří Šmatlán a Děti čistého živého, pro skvělé vystižení sociálních názorů výcho dočeského člověka.

Vysoko si Nejedlý cenil Jiřího Wolkera. Jeho dílo rozebíral v protikladu к tehdejším tendencím literární historie a kritiky jako umělce, který dal své "umění do služeb nejpokrokovější myšlenky. Zdůraznil jako klad na Wolkerovi jeho lidovost, jeho příklon к tradici české lidové poesie а к Erbenovi. Dnešek dal

teprve Nejedlému za pravdu. Těmito poznámkami uzavíráme druhou kapitolu obrovité

Nejedlého činnosti mezi dvěma světovými válkami. Vytkli jsme otázky i přínos jen v náznaku. Nemusíme dokládat, že díla tohoto údobí, psaná v době přechodu a dosažení posic i pojetí

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zdeněk Nejedlý jako literární historik. 125

historického materialismu, jsou základem marxistické literární historie a vědy.

Třetí období Nejedlého literárně historické činnosti je známo. Stojí již pevně na posicích dialektického materialismu. S tohoto hlediska provádí autor korekturu nebo doplnění toho, co napsal.

Vidíme, že Nejedlý nemusil a nemusí mnoho opravovat a měnit.

V celém jeho životním díle je logika a řád, postup к stále lepšímu poznání pravdy.

Nejedlého literárně kritickým dílem žijeme přítomnost. Využijme však také všeho, co nám poskytla jeho bohatá

činnost v prvních čtyřiceti letech jeho mohutného pracovního rozletu.

Prameny a literatura.

a) Spisy a články Zd. Nejedlého, které citujeme v této studii: Mládí M. Jana z Rokycan, CČM 1899. Česká missie Jana Kapistrana, ČČM 1900.

Prameny к synodám strany Pražské a Táborské (1900). Alois Jirásek (1902). Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (1904). Počátky husitského zpěvu (1907). Dějiny husitského zpěvu za válek husitských (1913). Alois Jirásek, studie historická (1921). Bílá hora (1921). Od Husa к Táboru (1921). Božena Němcová (1922). Nacionalismus a národnost ve sborn. Tři přednášky o nacionalismu (1932). Bedřich Smetana I, II, III, IV (1924, 1925, 1929, 1933). T. G. Masaryk I, II, III, IV, V (1930, 1931, 1932, 1935, 1937). Krise estetiky, Česká kultura I, č. 1—3. O národním dějepisectví, Nové Čechy I (1918), čís. 6. Vlastenectví a třídní boj, Var II, č. 8. Tereza Nováková, Var II, č. 1. Jiří Wolker zemřel, Var III, d. 1.

b) Literatura o Zd. Nejedlém: V. Pekárek: Zd. Nejedlý (1949). J. Teichmann: Zd. Nejedlý (1938). Kurt Konrád: Zd. Nejedlý jako historik husitství, Tvorba 1938, str. 62. Padesát let Zd. Nejedlého (1928). Sborník prací к padesátým narozeninám prof. Zd. Nejedlého (1929). Alb. Pražák: Zásluhy Zd. Nejedlého o náš literární dějepis ve sb. O Zd.

Nejedlém (1938).

VÁCLAV POLÁK:

Na okraj Vrchlického Loutek.

Nejrozsáhlejší prosaická práce Vrchlického Loutky, spíše po vídka než román, byla napsána na vybízení přátel téměř v před večer životní katastrofy básníkovy r. 1906. Loutky nejdříve vy cházely s ilustracemi Scheinerovými na pokračování v Máji (1908 v čís. 1—44). Knižně vyšly současně (1908).

This content downloaded from 193.104.110.128 on Tue, 10 Jun 2014 01:41:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions