Vítězslav Čermák – Atana 2013

Radostné a bohaté chvíle

s MOHAWKY. III.

Rok 2010.

Říká se: ten, jenž nic nedělá, nic nezkazí. Ale taky nic neumí, neprožije radost i smutek. Nepozná pravdu, zášť, přátelství, pokrytectví, pohodu, bratrství, hádky, naschvály, krásu,

vítězství a upřímnost.

NNaa ssnněěžžnnýýcchh pplláánníícchh zzaa KKvvěěttnnoouu..

Na sněžné pláně za Květnou, se v nedělní čas vydala část Mohawků. Zimní počasí přálo, spousta sněhu, který neustále v mírném mrazíku přibýval a dobré vybavení účastníků znamenalo zdar výpravy. Před odchodem z klubovny uskutečnily několik nutných činností, odházení sněhu z cesty od vrat ke klubovně, přibalení kotlíku, svíček a dalších potřebných věcí k výpravě. Pět polárníků se vydává na svou pouť. Co je čeká, nikdo z nich zatím netuší.

Původní záměr jít na Třemošnou, byl shledán za dané situace nerozumným. Náhradní cíl – Květná – pláně – štoly v okolí Příbrami a zpět do klubovny se zadařil.

Všichni prožili krásný nezapomenutelný den se spoustou sněhu a klan Žlutého vlka získal mnohou zkušenost. Polární expedice se prošlapala na Květenské pláně i dost hlubokým navátým sněhem.

Po příchodu na místo určení následovalo ušlapání vrstvy sněhu, vytvoření menších suchých bivaků na batohy z bobů nebo ponča. Žádné přenosné stolečky – židličky. Dalším úkolem, na kterém se podílel každý, bylo stvoření dřevěného roštu, vyhledání suchého dřeva v zasněženém nedalekém lese zespod vrstvy sněhu a za chvilku již plápolal a hřál skutečný oheň. Žádný vařič, žádné stesky a lamentování – že to nejde. Pro klan Žlutého vlka cenné zkušenosti.

Kotlíkový čaj se začal vařit, a s ním se opékali buřty nebo brambory. Buřt je lepší. V samotný závěr pobytu za vrchem Květná, přišli na řadu hry se svíčkami a Eskymácká honička. Své si užily i boby každého účastníka na náčelnické bobové dráze. Putuje se dál přes Trhové Dušniky a okolo Litavky, štol zpět do klubovny. Sníh stále padá. Výpravy získala známku jedna, mužem výpravy se stali všichni. Atana

Dobré vědění nikdy neuškodí.

Dobré vědění nikdy neuškodí, je název další výpravy kmene Mohawků. Tato výprava se uskutečnila o posledním víkendu v měsíci Lednu. V Praze byla domluvena klubovna kmene Walden z Ligy Lesní Moudrosti. V pátek 29. Ledna odjíždíme z Příbrami vlakem. Cesta zasněženou krajinou uběhla rychle a v pohodlí. V Praze nás již vyhlížel náčelník kmene Mohawků – Kanyatara, společně odcházíme do klubovny kmene Walden. Po ubytování a večeři přicházejí ke slovu hry i plnění Totolanů z lóže Skřítků. Usínáme za četby příběhu o Indiánech. Kluci si před četbou šeptali, že půjdou ještě na noční procházku. Avšak již tuto svou aktivitku neuskutečnily.

Vstáváme okolo půl osmé ráno, je potřeba uklidit spacáky, umýt se a připravit snídani. Dnes bude Masmar z Mohawského džemu. Před desátou hodinou dopolední odcházíme do Londýnské ulice. Tam je výstava Geosvět, avšak neotevřely, i když všude psaly o možnosti návštěvy i v sobotu. Místo Geosvětu jdeme do Národního muzea, kde je expozice PŘÍBĚH PLANETY ZEMĚ.

Tato expozice popisuje vznik země od samotného začátku vesmíru, její vývoj, současnost a navozuje i několik možných zániků planety Země. Jdeme i do stálých expozic muzea a kluci se mají na co dívat a na co se ptát. K polednímu se vracíme zpět do Waldenu.

Odpolední čas byl věnován cestě do Pražského planetária. Jdeme okolo prodejní výstavy veteránů a kluci i zde mohou ledacos obdivovat. V planetáriu se dozvídáme mnohé nové věci o vzniku vesmíru, planet a i o jejich zániku. Navozující výstavní expozice astronomie, kosmonautiky a letectví byli dobrým doplněním sobotního dne. Každý si pak zakoupil nějaký ten vesmírný suvenýr, no nevím, co bude Kočička dělat s paprskometem, nebo Pája s měsíčním modulem.

Návrat do klubovny byl již za tmy a taky o dost rychleji než cesta do Planetária. K večeři se podávali vynikající brambory s párkem a sladkou tečku tvořil puding se sušenkami. Polovinu večeře připravovali kluci sami. Večerní deskové hry zakončily dnešní krásný den. Opět se jde spát před devátou hodinou večerní. Tentokrát je čtena část z Hiawathovi písně.

Ani v neděli Mohawkové nezahálejí, je nutno uklidit klubovnu kmene Walden a jít navštívit vzorkovnu Sportspecialu. Zde nám náčelník Kanyatara představil skákací boty i další věcičky. Kluci si vyzkoušeli skákací boty, rychlou patu – kolečka na boty a zahrála se i nejedna hra.

Zpět do Příbrami odjíždíme opět vlakem. Než přijel přišla na řadu krásná hra : Cukr káva limonáda čaj rum bum.

V kupé vlaku malujeme obrázky do kroniky a volíme i Muže výpravy. Nakonec výprava získala známku: jedničkovou jedničku a Mužem výpravy se stal po vyrovnaném tajném hlasování každý Mohawk. Atana

Expedice „Polární Dědek“ 13 – 16.2. 2010

Expedice s názvem „Polární Dědek“, slaví úspěch u všech účastníků. Deset polárníků se od soboty 13.2. až do úterý 16.2. vydalo na skautskou základnu, hájovna DĚDEK, hájovna patří skautům z Rožmitálu pod Třemšínem. Scházíme se v osm hodin ráno u klubovny Mohawků a za chvilku již nakládáme do Kazbundova auta vše potřebné, batohy, jídlo i boby. Nasedáme do auta a na poslední chvilku přichází Pepík. Málem jsme mu ujeli. Zapomněl však boby a Páju. Tak se pro tyto věci zastavujeme u něho doma.

Klubovna mohawků v zimním odění. Účastníci POLÁRNÍHO DĚDKA.

Naši polárníci však začátek expedice neměli snadný, bylo nutné odházet mnoho sněhu z cesty, místy až 80cm. Nanosit veškeré zásoby a materiál pro zdar expedice. Dál vše šlo již snadno. Roztopení kamen i krbu se stalo hračkou. Po celou dobu pak v hájovně panovala příjemná pokojová teplota. Důležité bylo nastavit krbovou klapku tak, aby komín netáhl veškeré teplo, ale jen spaliny. Krb potom opravdu hřeje a sálá.

Příprava věžiček. Cesta lesem. Ranní mytí sněhem. Sobotní odpolední procházka ke studánce byla v hlubokém sněhu a krásné okolní přírodě vyčerpávající. Bratři Mohawkové si vyzkoušeli tíhu vody v barelech i když je táhly na svých bobech. Večer byl věnován hře Carcasone a četbě z knížky Přístav volá, od Jaroslava Foglara. K nedělnímu obědu přijela druhá skupina účastníků expedice a tak mohla být zahájena. Expedice se účastnily : Teoš, Marek, Julča, Klárka, Vojta, Atana, Fík, Pepík, Plavčík a Páťa.

Program celé expedice sestával z experimentů a pokusů. Sněhu bylo dostatek. Základní a první experiment každého dne bylo mytí se sněhem do půl těla venku v mrazu, test prováděli každé ráno všichni účastníci expedice. Z dalších úkolů vybíráme : je plamen svíčky odolnější než sněhová koule ? Jednalo se o sestřelení soupeřovi svíčky ze sněhové věžičky.

Dovezení vody od studánky. Boj o svíčky a věžičky.

Jde vycvičit Sněžného hada ? Vhodná dlouhá hůl se pouštěla v korýtku, úkol byl jednoduchý – ujede v korýtku had delší trasu nebo menší. Spadne jedna zápalka nebo všechny z pyramidy ? Každý dostal deset zápalek a postupně je přikládal na hromádku, pokud mu zápalka spadla, musel si i vzít zpět. Kolik sněhu napadá do bot v lese, když jím musíte projít ? Lesem jsme obcházeli pracující obrovský lesní stroj. Místy bylo až pře jeden metr sněhu.

Lov Sněžných hadů. Příprava Sněžných hadů. Pouštění Sněžných hadů.

Zkouška a test nejlepší bobovací dráhy u vrchu Třemšína, vybudované firmou Mrázsníhušlapánítratěturisty. Výroba polárních sněžnic pro lov Nožomyšožrouta. Nožomyšožrout – myš jenž popadla zapadnutý nůž ve sněhu a odnesla si jej. Jednoduše bratr Pepík ztratil v závěji svůj nůž. Kluci nůž potom hledali v nedalekém mlází u stromků jejichž větve nebyli zapadány sněhem. A mnoho dalších počinů se zdařilo uskutečnit. Zkoušeli jsme vyrábět i sněžnice. Vyzkoušet si je budou muset účastníci expedice až doma.

Výroba SNĚŽNIC.

Zápalková hra. Tak to tedy uteklo jak voda. Ahoj hájovno na Dědku.

Poslední večer byl všemi členy Polární expedice Dědek, věnován celkovému zhodnocení expedice a vyprávění nejrůznějších zážitků. Například, že sníh by mněl být jen v létě, když tak studí. Je také nutno připomenout jeden slavnostní okamžik, bratr Páťa byl za své zásluhy přijat do šlechtického stavu v Lóži skřítků a byl mu propůjčen první titul, Skřítek. Poslední dopoledne věnovala celá expedice úklidu základny Dědek a stavbě velkého sněhového tunelu pro jeden osobobob i s jezdcem. Poslední ohlédnutí, zamávání a příště přijedeme na Dědka, rádi zase. Expedice se zúčastnili členové kmene Mohawk a oddílu Pathfinder z Q-klubu v Příbrami. Atana

Noc s Andersenem plná zážitků i v dalších dnech.

26 – 28. 3. 2010

Desátého ročníku Noci s Andersenem, se rovněž coby účastník a spolupořadatel, zúčastnil kmen Mohawk. Mohawkové mněli svůj sraz v klubovně. V ní došlo k přebalení batohů a následně odešli do

knihovny Jana Drdy. Oficiální začátek desátého ročníku Noci s Andersenem byl v 18,00 večer. Na dvanáct dětí a letos byli v převaze kluci, přišlo prožít jednu noc v roce do své knihovny. První zajímavostí byla návštěva knihařství paní Turečkové. Zde se děti dozvěděli, jak se tvoří vazba knih, časopisů a i jiných tiskovin. Rovněž poznali výrobu paspart, zlacení a další činnosti než je

kniha hotová.

Po návratu do knihovny následovala taneční chvilka, bratr Kanyatara z kmene Mohawk, připravil taneční podložky a vždy čtyři děti mohli vyzkoušet svou dovednost.

Tuto činnost přerušilo jenom následné opékání buřtů na dvoře knihovny. Chutné buřty vystřídaly drobné hry a návrat do prostot knihovny. Kde je rovněž čekal Skřítek, přišel se na chvilku podívat, co se děje. Po promítnutí dvou filmů z činnosti kmene Mohawk se účastníci Noci převlékli do svých kostýmů. Nastala soutěž v maskách a k půlnoci se šlo i pro poklad do sklepení knihovny. Noc vyvrcholila půlnočním dortem s deseti svíčkami.

Sobotní ráno na sebe nenechalo dlouho čekat. Budíček, balení věcí a lahodná snídaně v podobě koláčků. Okolo deváté hodiny ranní si rodiče své děti již vyzvedávali. A co Mohawkové ? Pokračují ve své výpravě. Vracíme se do klubovny. Následný program zahrnul vaření oběda na ohni. Vařila se rýže s uzeným masem. Toto vaření přineslo nové zkušenosti a zážitky, jenom zapálení zápalky v prudkém větru se dlouho nedařilo.

Po obědě odcházíme s detektorem kovů na stará kalová pole, nad stroják. V současné době jsou zarostlé Borovicemi. Vyhledávání skrytých podzemních pokladů pomocí detektoru kovů se bylo vítané. A dařilo se. Prvním pokladem byl starý hasící přístroj Ruské výroby. Pak bratři nalezli různé drobnosti. Po návratu přišel opět tak jako včera déšť.

V neděli zkoušíme postavit přístřešek z plachty, bratrům se moc nedaří a tak ke slovu přichází několik rad. Co s provazy, kotvení, atd. Takový drobný trénink to byl.

Prožili jsme i boj o cenný špendlík, ve zkoušce Plác do vody a to chtělo dost odvahy. Před večerem sčítáme body, vyhlašují se výsledky a po rozloučení jdeme do svých domovů.

Atana

Letošní desátý ročník Noci s Andersenem, byl věnován Františku Hrubínovi.

Dlouhý šíp, oheň a shelter. 10.4.2010

Dlouhý šíp zkoušeli Mohawkové o jednodenní výpravě desátého dne měsíce Dubna, na loukách pod vrchem Květná. Chtěli si tak vyzkoušet, jak daleko jsou schopni se svými lukostřeleckými dovednostmi dostřelit. A dařilo se, bratři ve věku šest až devět let posílali šípy až do vzdálenosti 45 metrů. Atana své vlastnoručně vyrobené šípy poslal do vzdálenosti 100 metrů. Jen o dva metry dál doletěly kupované šípy.

Kouzelnou schopnost ohně uvařit polévku a další dobroty, vyzkoušeli krátce před polednem. Bratři mají v této dovednosti již poměrně dobrou zkušenost a uvařit zeleninovou polévku ze surovin se jim povedlo za minimální pomoci Atany, docela rychle. Dozvěděli se taky jak péci v popelu brambory a vajíčka.

Než nadešla chvilka pro stavbu sheltru, hledali kluci stopy po ufonech nebo tak nějak. V určitý okamžik se přiblížila imaginární bouřka s deštěm a bratři museli do dvaceti minut připravit sheltr-přístřešek. K dispozici mněli plachtu a uzlovačky. Před několika týdny se poprvé seznámili s tímto uměním.

Dnes již to pro ně problém není. Sheltr sice nebyl dokonalý, avšak chybičkami se naučí více. Vše zvládli za necelých osm minut.

Střelba z luku na daleký cíl se nedařila, snad proto, že zvládnout balistickou křivku dá zabrat. Po návratu do klubovny kmene Mohawků, bratři odpočívali podle svého způsobu – hrou. Samozřejmě na ufony. Po odpočinku přišli na řadu omalovánky s dopravními značkami a pravidly. Drobná soutěž ze zdravovědy končila jednodenní výpravu.

Sečetli se body a v tento sobotní den zvítězil bratr Fík. Známka výpravy – jednička, pokřik kmene, rozloučení. Co nás čeká příště ? Ivančena. Atana

Kameny z Příbramska a Brna v Beskydech.

Opět po roce se pět kamenů z Příbramska ocitlo v Beskydech a staly se tak součástí památníku Ivančena. V kamenné mohyle je kámen z Narysova, Dubna, Smolotel a z nejbližšího okolí klubovny skautského oddílu Mohawk. Rovněž tak skautský oddíl Stopaři, z Brna dovezl své kameny na Ivančenu. Protože. Na den připadající sv.Jiří, si skauti z celé České republiky a i ze zahraničí, připomínají položením kamenů na mohylu události, které se stali na sklonku druhé světové války. Mohyla Ivančena byla založena oddílovou radou 30.oddílu Junáka z Moravské Ostravy a to 6. Října 1946 na památku 18ti členů "Odboje slezských Junáků", který vedl se svými rovery Vladimír Čermák s Vladimírem Pachem, Milanem Rotterem, Quido Němcem, Ottou Kleinem, Zdeňkem Novákem, Vladimírem Bílkem, Janem Schindlerem a dalšími, kteří je účinně podporovali. Těchto 18 členů OSJ bylo v dubnových dnech, především však 24. Dubna ve svátek všech skautů na světě, popraveno členy ostravského gestapa na starém židovském hřbitově v polském Těšíně.

MOHYLA IVANČENA

A tak se bratři ze Svazu skautů a skautek ČR ze 4.oddílu Mohawk, přidali v sobotu 24. Dubna k dalším skoro 3000 skautům a skautek z různých skautských organizací. Spolu s nimi vystoupal k mohyle i spřátelený 92.oddíl Stopaři z organizace Skaut – Český skauting A.B.S., z Brna. Páťa, Fík, Plavčík, Titton a Atana z kmene Mohawk odjíždějí v pátek 23. Dubna, do Hranic na Moravě v časných ranních hodinách. Stopaři přijeli až v podvečer. Sobotní výstup na Ivančenu byl pro mnohé malé účastníky docela náročný, avšak zážitky vše vyváží. Po položení kamenů k mohyle a dost rychlém sestupu na vlak, následoval drobný odpočinek ve Valašském Meziříčí.

CESTA VLAKEM DO HRANIC NA MORAVĚ.

Soutěž v podobě sbírání víček se zprávou byla vítaným zpestřením. Návrat do domečku v Hranicích byl již v podvečer. Společný večer při karimatkových hrách zakončil sobotní den.

CESTA VLAKEM K MOHYLE.

V závěru víkendu přišel návrh na setkání obou skautských organizací u mohyly Ivančena mimo termín konání oficiálního výstupu. Neděle byla věnována prohlídce města Hranice a přípravám na návrat do svých měst. Mohawkové do Příbrami a Stopaři do Brna. Cesta skautského oddílu Mohawk na Ivančenu, byla z části uskutečněna za podpory MÚ Příbram. Atana

U STUDÁNKY A U PLACEK.

VÍČKOVÁ SOUTĚŽ A BOJOVÁ SOUTĚŽ.

Zlatá výprava pro Lobinův závod se ztracenými noži.

Zlatá výprava pro Lobinův závod se ztracenými noži se uskutečnila o nádherném víkendu 21 –

23.5. 2010. Kmen Mohawk, tentokrát zavítal do Smolotel na Smolotelský dvůr bratra Fíka a jeho rodičů. Scházíme se v půl čtvrté v klubovně. Čas do odjezdu autobusu byl vyplněn hrami jenž vymysleli sami bratři. Pokus o splnění dalšího Totolanu v hodu na cíl se nepovedl, snad příště. A už je zde čas jít na autobus. Ten nás odváží až do Smolotel. Páteční podvečerní čas byl věnován seznámení se s rodinou bratra Fíka a prostředím i se širším domácím zvířectvem. S kočičkou Rozárkou a jejími koťátky s fenkou Mery, pískomilem Pepíkem a s koníky. Dvůr též obývá králičí slečna ve své králíkárně. Bývalý chlév obsadily už po několikátou generaci vlaštovky.

Sobota přinesla začátek pilné přípravy na Lobinův závod, kde bratři Mohawkové budou hájit nejen svoje barvy, ale i svůj Příbramský kraj. Cesta na poutní místo, Makovou horu se stala procházkou v botanické zahradě. Květiny, stromy a jiné byliny přibyli do znalostí Mohawků. Na vlastní Makové hoře potom proběhlo divadelní představení s názvem „T5i WC“. Sportovním výkonem bylo i zasáhnou přesně mířeným míčkem strom.

Zpáteční cestu jsme si krátily hrou klínec a míčkovou vybíjenou. I ve vaření jsme se pocvičily, i když máme stále drobné mezery v udržení plamenů pro vaření a ne ve výrobě signálního čouďáčku.

V sobotním odpoledni jdeme po historických stopách skautingu, navštěvujeme stará tábořiště na Drahách a u Pod Stěžovského mlýna. Tam je stále na skále vytesána skautská Lilie. Vytesal ji bratr Václav Pechar – Pluto, v roce 1968, kdy zde tábořil se svým skautským oddílem - 2. chlapecký skautský oddíl Příbram. Tábořiště nyní zarůstá a mizí v dějinách času. Zůstávají pouze vzpomínky.

Kluci využívají místní skály a šplhají po nich jak Lasičky. V závěru dne vypouštíme horkovzdušný balón plný přání. Super věc !

Neděle na sebe nedala dlouho čekat, a Párník na Smolotelsku taky ne. Bratři se nejprve podivovali, že by zde mohl plout Párník, avšak jak za pár chvil zjistili, jednalo se o bývalý parní mlýn s názvem Párník.

Z mlýna zůstal pouze komín. Jedná se o 36 metrový komín s netradiční cihelnou konstrukcí. V České republice a v Evropě jsou pouze dva takto stavěné komíny. Oba dva se nacházejí v okrese Příbram.

Smolotelský dvůr se datuje od šestnáctého století, a tak ke slovu přišel i detektor kovů. Samozřejmě poklad žádný – zatím. Výprava byla završena jízdou na koni. Výprava získala známku jedna. Mužem výpravy se stali všichni. Všude na polích zlátla Řepka olejka, a dva bratři Mohawkové ztratily při putování svoje nože. Dalším podnikem kmene Mohawk bude účast na Lobinově závodě, jedná se o 24 hodinovou soutěž ve skautských znalostech. Lobinův závod je otevřen pro všechny skautské organizace v České republice, bez rozdílu.

Atana

KLOKANÍ KAPSA, OTEVŘENÉ MISTROVSTVÍ JIŽNÍHO KŘÍŽE

Další ročník KLOKANÍ KAPSY se uskutečnil v neděli 30. Května. Čtyřicet jedna dětí zápolilo v desetiboji. Jednalo se o disciplíny, v nichž mohl každý změřit své síly i dovednosti. A tak se střílelo z luku, z foukačky, šlo se po slepu po provázku a sbírali se kelímky, ke slovu přišla i lanová lávka nebo disciplína Dětský úklid, a další. Inu bohatý program čekal na všechny účastníky. I počasí si se všemi pohrálo, chvilku drobně pršelo a chvilku svítilo sluníčko. A při troše štěstí si každý mohl odnést Putovní pohár.

Klokaní kapsa byla příležitost pro každého, kdo se nebál sportu a rád soutěžil. Hodnotily se zvlášť dívky a zvlášť kluci. Naši Mohawkové se rovněž zúčastnily všech disciplín, a s úspěchem. bratr Plavčík získal ve své kategorii druhé místo, Páťa páté a Titton šesté. Po absolvování všech stanovišť a odevzdání registrační kartičky, si každý mohl zakoupit za poukázku nějakou tu dobrůtku. Třináctá hodina ukončila Klokaní Kapsu a nastalo tak dlouho očekávané vyhlášení výsledků.

V kategorii A, děti od 4 do 6 let zvítězili Martin Šípek a Denisa Kadeřábková. V kategorii B, děti od 7 do 9 let zvítězili Marek Hrdinka a Dominika Králíková. V kategorii C, děti od 10 do 12 let zvítězili Tomáš Drda a Anežka Vondrášková. V kategorii D, děti od 13 do 15 let zvítězili Jakub Kudrna a Denisa Jeřábková. A Putovní pohár opět putoval do Písku, vyhrál jej Jakub Kudrna a obhájil tak své loňské prvenství.

Kompletní výsledky lze najít na webové adrese : www.pathfinder.cz. Poděkování patří majitelům areálu Nový rybník, OS Klubu Pathfinder, Q-klubu Příbram a skautskému oddílu – kmen Mohawk.

Atana

Zahájení školního roku na Horní Oboře

Zahájení nového školního roku je vždy důvodem k oslavě. Také tomu tak bylo prvního Září na Horní Oboře. Město Příbram rovněž nabídlo účast i nám Mohawkům na spolupořádání této slavnosti. Byla to pro nás velká čest a zároveň velký závazek. Myslím, že jsme se jej zhostily dobře. Umístění našich zábavných i dovednostních atrakcí bylo nedaleko altánu v zadní části Horní Obory. Návštěvníci z řad dětí a jejich rodičů si prohlížely informační panely o činnosti kmene Mohawk, a zatímco jejich děti dováděly, mohli si prolistovat i pročíst nejednu kroniku. Pro děti jsme připravily házení mincí do kotlíku, hod hadů do okýnka, prohnání špalíku pomocí hole tratí, poznávání několika druhů šišek, malování dřevěných placek voskovkami, bloudění ve dvou bludištích, uvazování uzlů, zatloukání hřebíků, zapalování svíčky poslepu a mnoho dalších zábaviček. Některé děti se i během slavnosti několikrát se svými rodiči vraceli a hrály dál. Jiné děti naopak nechtěli od nás odejít a jejich rodiče je museli přemlouvat. Nejoblíbenější u všech dětí bylo zatloukání hřebíků, někteří hřebík zatloukli poprvé ve svém životě. Druhé místo v pomyslném žebříčku obsadilo házení hadů do okýnka. To nebylo zdánlivě jednoduché. Třetí místo může patřit dvěma bludištím, v kterých se trasa hledala pomocí prstu. Mladší členové kmene Mohawk roznášeli po celé Horní Oboře informační letáky a potom pro účastníky slavnosti malovali dřevěné placky. Zahájení školního roku 2010 / 2011 se z pohledu Mohawků vydařilo. A dá se říci, že se líbilo i všem zúčastněným dětem. Poděkování patří městu Příbram za nabídku podílet se na slavnosti a dále Dík patří všem Mohawkům, kteří dali vše ve zdar akce.

Atana

Skála Skřítků a Plešivec u Jinců. 10 -12.9. 2010

První letošní výprava kmene MOHAWK se uskutečnila na vrch Plešivec u Jinců. Cílem bylo seznámit se podrobněji s okolím a historií vrchu. První páteční kroky, nás zavedly ke skále Skřítků. Leží nedaleko vrchu Plešivce, cca 600m. Cesta z Rejkovic byla pomalá, pořád do kopce. Bágly hochů těžkly s přibývajícími metry. Inu nesly vše co mněli zabaleno ať již rodiči nebo sami.

Cestu provázelo mnoho přestávek, při každé se začalo se stavbou domečků a hradů pro Skřítky. Úkol pro pátek byl již předem znám. Upravit – opravit zubem času pobořený kemp a zabydlet se.

Kemp je na velmi dobré pozici, 50m ke studánce s dobrým pramenem a odtokem, je pod šikmou skalní stěnou v kopci. Z cesty na něho není vidět. Polovina kempu však utrpěla zubem času, propadl

se strop z klád, moc velká zátěž na nosnou kládu u stěny skály. Bylo nutné vše propadlé dřevo odstranit a vyčistit „místnost“, obvodové stěny jsou vyskládané z balvanů a drží.

Položily jsme novou nosnou kládu a napnuly nad „místnost“ plachtu. Celková oprava kempu do původní podoby by zabrala více času. Druhá polovina kempu je zcela v pořádku, taky je menší plocha střechy. Provizorní oprava a zabydlení se, povedlo. Kouzelné a tajemné místo, kamarádi věděli kde jej postavit.

Za nadcházející tmy plápolal oheň, který byl vidět pouze z několika málo metrů a tak za krásného lesního ticha i večera pomalu usínáme. Noc je jasná, vlahá a plná hvězd. Kemp má výbornou polohu, nad skálou mírně fouká vítr, ale zde dole je bezvětří.

Ranní paprsky vycházejícího slunce dávají vědět, že den prožijeme v pohodě a prohlédneme skoro všechny zajímavosti Plešivce. Po snídani, vajíčka s cibulkou, putujeme ze skal Skřítků dolu na lesní silnici. Hoši cestou z kopce prožívají asi velké dobrodružství, není jednoduché jít dolu s batohem na zádech.

Na lesní silnici se jde již lépe, upíjíme z několika studánek vodu a po chvilce jsme u Smaragdového jezírka, jeho voda je průzračná a krásná, na hlubině opravdu Smaragdová. Bludný kořen, který nám však vstoupil pod naše nohy – špatně značené cesty, zavedl naše kročeje mimo Fabiánovu zahradu. Díky busole a mapě se za chvilku ocitáme přímo na Plešivecké vyhlídce. Hoši započali stavět domečky pro skřítky, je čas a hezký výhled, nespěcháme. Po hodince odcházíme zpět do našeho kempu u skály Skřítků. Zbývající čas do soumraku je věnován tvorbě dřeva pro oheň, přípravě jídla, hrám ve skalách a i vědomostní soutěži. Dnešní večer a noc je obzvlášť krásná. Neděle je časem návratu do civilizace. Mohawkové vždy opouštějí svá tábořiště i vypůjčené prostory, uklizené a vysmýčené. Tak tomu je i zde na prastarém trempském kempu. Nesmí zde zůstat žádný odpadek, je dobrým mravem připravit drobnou zásobu dřeva i březové kůry, zanecháváme jednu svíčku a v igelitovém sáčku jednu krabičku zápalek.

Skála Skřítků – jak ji pojmenovali naši bratři Mohawkové opět bude žít svým tichým životem, čas od času ji však někdo probudí ze snů. Mužem výpravy se stal bratr Fík a známka výpravy je JEDNIČKA s hvězdičkou. A to i přes celkovou náročnost. I takovýto jednoduchý víkendový život v lese, s dobrým programem zanechá mnohé poučení našim dětem a mládeži. Byť ne vždy přímo musíme říkat, co mají a co nemají činit. Důležitá je pravidelnost a vlastní příklad.

Atana

Návštěva etnografické expozice, Náprstkova muzea.

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, se nachází na Betlémském náměstí v Praze.

Je sestaveno výhradně ze sbírek VOJTI NÁPRSTKA (1826-1894) a ze sbírek Čechů žijících v zahraničí a dalších cestovatelů. Muzeum má jednak stálé expozice : AMERIKA, KULTURY AUSTRÁLIE A OCEÁNIE, NIAS – OSTROV PŘEDKŮ A MÝTŮ. Muzeum pořádá rovněž výstavy, například : Komunální politik Vojta Náprstek, Příběh cestovatele Ve stálé expozici AMERIKA, můžeme vidět kulturu původních obyvatel Arktidy, Severozápadního pobřeží, Kalifornie a Jihozápadu Severní Ameriky, Velké pláně a Prérie a Východní lesy, dále sbírky z Mexika a Střední Ameriky, nebo Jižní Ameriky. Ať už se jedná o etnický popis kultury-národa nebo ukázky a sbírky ze života kultury. Oděvy, zbraně, výrobky z hlíny, dřeva a jiných materiálů. Je zde zobrazen jejich každodenní život, rituály, náboženství.

Expozice KULTURY AUSTRÁLIE A OCEÁNIE nám ukazuje život v již zmiňovaných oblastech. Základem sbírek z této oblasti se stal dar kyje za souostroví Rádži. Stalo se tak roku 1877 a dárcem byl Jindřich Malý. Od poloviny dvacátého století byli sbírky rozšiřovány a kompletovány. Sbírka obsahuje přes 6000 předmětů.

Všestranný bojovník MOHAWKŮ.

Všestranný bojovník – je tradiční klání jednotlivců i klanů v různých sportovních i v jiných disciplínách. Během roku se vždy uskuteční jedno nebo dvě kola Všestranného bojovníka. Letošní rok přinesl pouze jedno kolo. To se uskutečnilo o víkendu 13 – 14. Listopadu. Bojovalo se v šestnácti nejrůznějších disciplínách, část se uskutečnila na Novém rybníce a většina soutěží v okolí klubovny skautského oddílu kmen Mohawk. Pořadí jednotlivých disciplín se dalo velmi dobře měnit, v závislosti na daném okamžiku, čase a podobně. Umístění jednotlivých hochů se rovněž měnilo a to podle toho jak se jim dařilo nebo nedařilo. Soutěžilo se v chůzi na jeden kilometr, v běhu na šedesát metrů v hodu míčkem a železnou 4 a 7 kg koulí, skákalo se z místa, střílelo se z luku, Kimova hra přinesla promíchání pořadí umístěných hochů, kliky a dřepy ukázali, že i nejmenší a nejmladší bráška může porazit své starší bratry, přitáhnout se na hrazdě dalo též zabrat a co takový vis na rukou, sklapovačky prověřily břišní svaly, …

Fík plní jeden kilometr ch ůze.

Ze silových cviků nejlépe vyšel bratr Páťa (7), oproti svým starším bratrům má sílu na rozdávání i když je nejmenší, nejlehčí a na první pohled nejslabší. Inu zdání klame. Dokázal se přitáhnout na hrazdě tak jak to má vypadat – celkem 2x, ostatní bratři max 0,5 přitažení, umí dobré kliky – celkem 12 kliků.

Páťa, Fík a Plavčík vrhají GULU.

Do všestranného bojovníka také patří plavání a tak se odpoledne šlo do aquaparku, po prvních nezdarech s klíči od šatních skříněk, si již užíváme velmi příjemnou teplou vodu v bazénu i ve vířivkách. Po návratu do klubovny začali bratři Mohawkové bojovat v uzlování a jiných drobných dovednostech. Malování – lepení obrázků ze sobotního dne.

Jááá tě vymáááčknůů !! Lepíš, lepím, lepíme. To bude bazééén.

Sobotní den pomalu končil a ke slovu přišla drobná indiánská tvořivost, tentokrát se bratři naučili zdobit „Orlí“ pera a udělat z nich ozdobné pero pomocí kožených řemínků, barevné látky i korálků. Z počátku se prstům a jehle s nití moc nechtělo spolupracovat, ale ke konci byli na světě zdobená „Orlí“ pera. Hoši rovněž domu dostali sadu per a pár dobrých rad jak dál pokračovat.

Páťa vystřílel 15 bodů, Plavčík překonal žebřiny za 16 vt, Tunýlek nejlépe zdolal Fík za 10vt.

Nedělní slunečné ráno a celý den byl stvořený pro další část Všestranného bojovníka, v zahradě klubovny Mohawků se nalézá tunýlek i žebřiny, překonat tyto dvě prolézačky byla hračka, rozhodoval však čas. Před polednem se Mohawkové odebrali ke svému ohništi, aby uvařily ze surovin dobrou polévku. Ta se povedla. Další část dne využili bratři pro výrobu dřevěných panáčků ze špalků Jasanu a dařilo se jim, následný příběh Špalíků na sebe nedal dlouho čekat. Slavnostní vyhodnocení Všestranného bojovníka s udílením cen se uskutečnilo před třetí hodinou odpolední, letošním nejlepším Všestranným bojovníkem se stal bratr Fík, druhé místo obsadil bratr Páťa a třetí místo patří bratru Plavčíkovi. Atana

Zahájení Adventu s dětmi a pro děti. Zahájení Adventu v Příbrami, 25. Listopadu na náměstí T.G.Masaryka bylo rovněž věnováno dětem. V malém bílém kouzelném stanu děti při čekání na večerní ohňostroj tvořili z nejrůznějších materiálů denního života, drobná a hezká výtvarná dílka. Světlo světa tak spatřily malované a lepené dřevěné doktorské špachtle, ze skleniček se pomocí krepového papíru, ozdobného drátku a dalších drobností staly lampičky, šikovné dětské ruce taky proměnily stará CD na květiny a jiné obrázky. Pet láhve měnily svou podobu na chobotnice. I procházka v bludišti naplnila pohodou nejednoho malého občana našeho předvánočního města. Pro děti a s dětmi tvořily čtyři organizace. Mateřské centrum Matylda, skautský oddíl MOHAWK, sdružení Salamandr a Junák – 1. středisko Hiawatha. Malý bílý kouzelný stan navštívilo mnoho dětí i se svými rodinnými příslušníky. Další výhodou byla možnost ponechat ratolest ve stanu při tvorbě a využít tento čas k procházce po náměstí T.G.Masaryka. Zájem o činnost z řad dětí i rodičů byl velký. Poděkování patří městu Příbrami za umožnění podílet se na Zahájení Adventu a za poskytnutí zázemí.

Atana

Nadílka Lesní zvěři kmenem Mohawk. Tradiční předvánoční akcí Mohawků je nadílka Lesní zvěři. Ani letošní rok Mohawkové nezapomněli a v mrazivý sobotní čtvrtý den měsíce Prosince se vydali na vrch Květná, aby přilepšily lesní zvěři. Skauti Mohawkové se schází v devět hodin ráno ve své klubovně. Venku je mnoho sněhu a to dává tušit skvělou výpravu. Před tím než se vydáváme do lesa je nutno přizpůsobit své věci. Zatím nepotřebné věci se zanechávají v klubovně a to co patří zvěři se naopak nakládá. Cesta na vrch Květná bude mnohokrát zpříjemněna jízdou na Bobech. Pokud bude kde bobovat, sníh je totiž moc prašný i když ho je okolo 40cm.

Bráška Ondra tvrdil, že již Boby nemá, byť je na ně moc starý, odložil je už loni. Ale za pár okamžiků si vypůjčil kmenové Boby. Spousta sněhu dávala o sobě vědět, chůze i jízda na bobech nebyla jednoduchá, avšak Mohawkové vše zvládly. Cestou se několikrát odpočívalo. Sníh a mráz dokonale prověřoval boty a oblečení bojovníků kmene. Ne moc dobré boty mněl Ondra. Rozvázané a plné sněhu. Avšak nestěžoval si.

V lese můžeme číst stopy zvěře, i kam se asi ubírala. Nacházíme i hotové dálnice. U krmelce, který na nás po mnoho let vždy čeká, bylo prázdné korýtko. Za chvilku již tak trochu přetéká „dobrotami“ pro zvěř. Na zpáteční cestě překonáváme suchou nohou potok, i když pokušení bratrů je obrovské, namočit botu do vody. Sněhové hry nás mění ve sněhuláky. Sníh na oblečení přimrzá a někteří bojovníci mají sníh všude i pod oblečením na těle.

Příchod do vyhřáté klubovny byl po dvanácté hodině. První úkol odsněhovat sebe, boty, oblečení, (ten sníh je opravdu všudypřítomný), druhý úkol zatopit v kamnech a dát vše sušit, třetí úkol jídlo, čtvrtý úkol další důležité činnosti. Ve zbývajícím čase přišla na řadu výroba Adventních věnců, procvičení záludného uzle s názvem lodní smyčka, ne a ne se uvázat. Dvouroční etapová hra CESTA, každý tah a hod kostkou nese riziko, postoupím o několik polí či půjdu na start.

A mnoho další nepostradatelných zajímavostí kmene. V závěru dne byl bratru Páťovi slavnostně udělen třetí šlechtický titul Plamínek, za dosažené – vybojované Totolany (dovednostní úkoly) v Lóži Skřítků.

V nejbližší době kmen Mohawk připravuje kmenovou Vánoční nadílku (16.12. 2010) a Silvestr s Mohawky na skautské základně Dědek u Rožmitálu pod Třemšínem.

Atana

Vánoce u Mohawků

16.12.2010

Sníh tiše křupal pod podrážkami našich bot, když jsme se přiblížili k rozzářenému Vánočnímu stromu, nikdo slůvka nevydal a jemně položil svůj obětní předmět k jeho kmenu. S indiánskou motlitbou se pomalu v hlubokém sněhu a mrazivém vzduchu vzdalujeme……

Vánoční kmenová nadílka skautského oddílu Mohawk, opět přinesla radost a mnoho zážitků pro členy kmene a jejich rodiče. Šestnáctý Prosincový den se scházíme ve Vánočně vyzdobené klubovně. Napřed přišel Plavčík, potom Páťa, Ondra a nakonec Fík. Bratr Titton je nemocen a bratr Martin odjel s rodiči na hory. Postupně však přicházejí další bratři a sestry, Šakoh, Kanyatara a sestra Pája a rodiče našich mladších bratrů Mohawků.

Prvním úkolem každého je uložení dárečků do tajemné dřevěné bedny, potom naplnění táců cukrovým. Již tradičně mněl každý skautský kroj s krátkými kalhotami i když venkovní teplota byla -10˚C. V klubovně však panovalo příjemné teplo, nyní nezbývá nic jiného než zahájit Vánoční

kmenovou nadílku a započít s činností. Ve chvilce ticha byla řečena Vánoční indiánská motlitba. Dále zpěvu koled a ochutnávání cukrový byla zahájena Vánoční kmenová soutěž v nejrůznějších disciplínách. Bojovalo se v zatloukání hřebíků, štípání třísek, navlékání korálků, skládání zápalek a z mnoha dalších úkolů.

Vítězem se stává bratr Ondra, na „štít Vánoc“ si připnul zlatou stužku se svým jménem. Kdo jej asi překoná příští Vánoce ? Před rozdáváním dárečků provádíme i dva lidové obyčeje rozkrajování jablka a lití olova, místo olova jsme však použily rozehřátý vosk. Ve správný okamžik se bratr Fík ujal rozdávání dárečků z tajemné bedny. Před každým se započali kupit hromádky balíčků. Rozbalování začalo, až když v bedně nezbyl ani jeden. To bylo radosti a překvapení. Každý Mohawk i rodiče bratrů Mohawků mněli co rozbalovat. Před ukončením Vánoční kmenové nadílky přišlo ke slovu i hodnocení uplynulého roku – od Vánoc do Vánoc. A bylo mnohé k uznání. Krátce se povídalo o Silvestru s Mohawky, který na nás již čeká a pak zazněl klubovnou kmenový pokřik. Neloučíme se však na dlouho.

Atana

RRRooozzzzzzááářřřeeennnýýý SSSiiilllvvveeessstttrrr sss MMMooohhhaaawwwkkkyyy Rozzářený Silvestr se skautským oddílem Mohawk, byl již v třetím v historii Mohawků. První se uskutečnil v roce 2008, druhý 2009. Veškeré radovánky a i trochu práce se odehrávala na skautské základně „DĚDEK“ u Rožmitálu Třemšínem. Spolu s Mohawky se zde třicátý Prosincový den sešli bratři a sestry z 91. oddílu vodních skautů KOTVA (Plzeň) a turistický oddíl HVĚZDA SEVERU z Brna.

Spousta sněhu a krásná zimní příroda uvedla v činnost všech čtrnáct účastníků. Oslavit příchod Nového roku však není jen tak. Počáteční chaos – mnohooo batožiny, mnohooo sněhu, málooo času v den, byl velmi a záhy úspěšně překonán. Napřed krátké seznámení a za krátko již bylo jedno, že já jsem z Brna a ty z Plzně nebo Příbrami. Jako bychom se znali od dávných věků. Prvotním úkolem bylo vynosit matrace a vyklepat z nich prach, nanosit vodu do kuchyně ze studny o hloubce 25m. Začít tvořit dřevo do kuchyně i do krbu. Čtvrteční den byl zakončen výpravou ke studánce i do lomu, také jsme se šli podívat k tůňce, byla však zamrzlá. Led pokrýval její hladinu, to však jen do té doby než Atana vstoupil na led. Ozval se třesk a tůňka byla bez ledu. Led kryl pouze prázdnou dutinu.

Bratři si poprvé v životě mohli užít ranních rozcviček na sněhu, bez kabátů a triček - jen do půl těla. Mnohý se přesvědčil o možnosti umýt se i sněhem. (moderní maminky to nevidí rády) Nevěříce svým uším a očím se ne moc odvážně svlékly do půl těla a okusili sníh na svých zádech či ramenou. A hle, ono to není tak hrozné. (pořádně se tam oblékej, ať tě nic neofoukne…) V dopoledních hodinách bylo nutné připravit dřevo do kuchyně a i do krbu v hájovně. Dobývání zasněžených Smrkových výřezů připomínalo hledání pokladů, jejich doprava na hájovnu a následné zpracování na polínka bylo občas podobné jízdě se psím spřežením. Největším pokladem byl suchý kmen Buku, sice náročná doprava i zpracování avšak odměnou bylo pohodové prostředí v hájovně.

Odpoledne všech dní byla využita k výletům do okolních lesů a na vrch Třemšína, k využití došla i trampolína bratr Kanyatary a simulační akční hra při níž si sestry a bratři vyzkoušeli záchranu tonoucího v zimním počasí, vytažení z vody, převlečení do suchého+rozdělání ohně. Večery vyplnily deskové hry, korálkování, výroba váčku s kůže i prohlížení kronik a fotoalb. Zpívání s kytarou, povídání o skautingu, wodcraftu a dalších věcech.

Nový rok 2011, byl přivítán obyčejnými prskavkami a přípitkem s přáním mnoha dobrých akcí každého oddílu.

Mužem výpravy se stal bratr Hřebík z Hvězdy severu a sestra Ilča z Kotvy. Správným ROYeM se stala sestra Ilča a bratr Hřebík. Známka výpravy je 1,5. Tudíž v překladu velmi zdařilé. Silvestra s Mohawky se zúčastnili bratři : Hřebík, Fajráč, Jóó, Štěkal, Shedow, Ilič, Kaštan, Kondor, Kanyatara, Atana a sestry Píďa, Ilča, Sokolí máma, Pája. Perličky : Shedow jeho záliba v plamínku mnoha svíček. Snězená či nesnězená Condorova čokoláda. Záhadně zmizelé a zase objevené Gulášové polévky. Dlouhé krmení zvěře u krmelce sestrami Píďou a Ilčou. Bratr Shedow přijel v džínech, ale nikdo to neviděl a tak jsou asi v Plzni, avšak po celý pobyt se hledali. Jídlo přibývalo, než aby mizelo.

Atana