ZÁKLADNÍ DIMENZE VZTAHOVÉ VAZBY A JEJÍ SOUVISLOSTI S ... · Prohlášení Místopřísežně...

Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta

Katedra psychologie

ZÁKLADNÍ DIMENZE VZTAHOVÉ VAZBY A JEJÍ

SOUVISLOSTI S BORDERLINE FENOMÉNY

V RORSCHACHOVĚ METODĚ

BASIC DIMENSIONS OF ATTACHMENT IN RELATION TO BORDERLINE

PHENOMENA IN THE RORSCHACH TEST

Magisterská diplomová práce

Autor: Bc. Hana Homolová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.

Olomouc

2016

Prohlášení

Místopřísežně prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Základní

dimenze vztahové vazby a její souvislosti s borderline fenomény v Rorschachově metodě“

vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího práce a uvedla jsem všechny

použité podklady a literaturu.

V Olomouci dne ……………. Podpis ……………….

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala těm, kteří cestu psaní magisterské práce procházeli

se mnou. Za jejich blízkost a důvěru.

Děkuji za konzultace a podnětné myšlenky vedoucímu práce doc. PhDr. Martinu

Lečbychovi, PhD., Mgr. Tomáši Dominikovi za obětavou pomoc se statistickým

zpracováním dat a všem respondentům výzkumné části. Děkuji Dominice, Marcovi a jeho

tatínkovi Giuseppemu. Děkuji Bohu.

OBSAH

ÚVOD ...................................................................................................................................................................................5

TEORETICKÁ ČÁST ..........................................................................................................................................................6

1 VZTAHOVÁ VAZBA ................................................................................................................................................7

1.1 Raná vztahová vazba ..................................................................................................................................................7

1.2 Typy vazby ................................................................................................................................................................8

1.3 Vztahová vazba v dospělosti ....................................................................................................................................10

2 HRANIČNÍ ORGANIZACE OSOBNOSTI .............................................................................................................12

2.1 Hranice .....................................................................................................................................................................13

2.2 Poruchy osobnosti ...........................................................................................................................................14

2.3 Hraniční porucha osobnosti ......................................................................................................................................17

2.4 Hraniční organizace osobnosti .................................................................................................................................18

2.5 Terapie .....................................................................................................................................................................21

3 VZTAHOVÁ VAZBA A HRANIČNÍ OSOBNOSTI ...............................................................................................24

4 METODY MĚŘENÍ DIMENZÍ VZTAHOVÉ VAZBY A BORDERLINE FENOMÉNŮ ..........................................27

4.1 Rorschachova metoda ..............................................................................................................................................27

4.1.1 Projekce ................................................................................................................................................................27

4.1.2 Projektivní metody ................................................................................................................................................28

4.1.3 Charakteristika Rorschachovy metody ..................................................................................................................28

4.2 Škála borderline interpersonálních vztahů ...............................................................................................................31

4.3 Škála Experience in Close Relationships (ECR) ......................................................................................................34

4.4 Inventář Borderline Personality Inventory (BPI) .....................................................................................................36

EMPIRICKÁ ČÁST ...........................................................................................................................................................38

5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM, CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY ...................................................................................39

5.1 Výzkumný problém..................................................................................................................................................39

5.2 Cíle výzkumu ...........................................................................................................................................................39

5.3 Výzkumné otázky ....................................................................................................................................................40

6 VÝZKUMNÝ DESIGN ............................................................................................................................................41

6.1 Organizace výzkumu ................................................................................................................................................41

6.2 Sběr dat ....................................................................................................................................................................41

6.3 Popis použitých metod a jejich administrace ...........................................................................................................42

6.3.1 Charakteristika a administrace Rorschachovy metody ..........................................................................................42

6.3.2 Charakteristika a administrace Škály borderline interpersonálních vztahů ...........................................................43

6.3.3 Charakteristika a administrace škály Experiences in Close Relationships (ECR) .................................................44

6.3.4 Charakteristika a administrace Borderline Personality Inventory (BPI) ................................................................44

6.4 Vyhodnocení získaných dat .....................................................................................................................................45

6.5 Etické aspekty výzkumu ..........................................................................................................................................45

7 SOUBOR ..................................................................................................................................................................46

7.1 Charakteristiky výzkumného souboru ......................................................................................................................46

8 ANALÝZA ZÍSKANÝCH DAT A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ .....................................................................48

8.1 Souhrnná deskriptivní statistika použitých metod ....................................................................................................48

8.2 Popis hlavních výsledků ...........................................................................................................................................49

8.2.1 Výzkumné otázky a jejich interpretace .................................................................................................................50

8.2.1.1 První výzkumná otázka a její zodpovězení ........................................................................................................50

8.2.1.2 Druhá výzkumná otázka a její zodpovězení .......................................................................................................57

8.2.1.3 Třetí výzkumná otázka a její zodpovězení .........................................................................................................62

8.2.2 Doplňková kvalitativní analýza k odpovědím ze Škály borderline interpersonálních vztahů ...............................64

8.3 Odpovědi na výzkumné otázky ................................................................................................................................68

9 DISKUZE .................................................................................................................................................................69

10 ZÁVĚRY..............................................................................................................................................................77

SOUHRN ............................................................................................................................................................................79

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY .......................................................................................................82

SEZNAM TABULEK ........................................................................................................................................................90

SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................................................................................91

SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................................................92

5

ÚVOD

Člověk jako vztahová bytost se od počátku svého života ocitá v existenciálním napětí

vazby a odloučení, blízkosti a odstupu, které se rytmicky opakují. Na jedné straně je

odkázán na mezilidské vztahy, v nichž nachází životně důležitou náklonnost, blízkost

a bezpečí, na straně druhé se vývoj jeho osobnosti uskutečňuje právě tehdy, když se

uvolňuje ze vztahů k primárním vazebním osobám; vymezuje se a získává tak samostatnost

a ve zdravé nezávislosti dokáže vztahy nově prožívat (Frielingsdorf, 2000). Ne vždy je ale

člověku umožněno tímto způsobem do mezilidských vztahů vstupovat a prožívat je. Ne

každý obdržel v životě možnost, aby se jeho vztahová vazba stala bezpečnou základnou, ze

které by mohl s důvěrou vstupovat do života.

V diplomové práci se tak budeme zabývat tím, jaké jsou souvislosti ne zcela bezpečné

a nedostatečně jisté vztahové vazby s výskytem hraničních fenoménů v osobnostní

dynamice člověka. V teoretické části přiblížíme hlavní poznatky v oblasti teorie vztahové

vazby a hraniční organizace osobnosti. Zároveň popíšeme metody, které následně

použijeme za účelem zkoumání daných konstruktů v empirické části práce. V ní se stane

předmětem našeho zájmu zkoumání dimenzí vztahové úzkostnosti a vztahové vyhýbavosti

škály Experiences in Close Relationships ve vztahu k přítomnosti hraničních fenoménů

Škály borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě. Sledovat budeme

zároveň také vztah mezi výskytem hraničních fenoménů ve Škále borderline

interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Borderline Personality Inventory.

Cílem naší práce je tedy propojení relevantních teoretických poznatků s výzkumem

zaměřeným na praktické užití a možnosti použitých metod v oblasti vztahové vazby

a hraniční organizace osobnosti. Vzhledem k šíři stávajících poznatků k teorii vztahové

vazby a problematiky hraniční organizace osobnosti nebylo cílem poskytnutí uceleného

pohledu, ale snahou bylo, aby zaznělo především to, co považujeme ve vztahu ke

zkoumané problematice za relevantní.

I přes to, že jsme si vědomi limitů naší práce, doufáme, že budou výsledná zjištění na poli

použité metodiky přínosná nejen proto, že se práce řadí mezi první výzkumná šetření

hraničních fenoménů za užití Škály borderline interpersonálních vztahů na vzorku české

neklinické populace.

6

TEORETICKÁ ČÁST

7

1 VZTAHOVÁ VAZBA

Celý svůj život se učíme vázat a odloučit, připoutat se a odpoutat se, odcházet a vracet se,

opouštět a znovu nacházet. Odloučení je nutné k tomu, abychom vlastnili své já, které

neustále potvrzuje svou existenci a umožňuje nám vytvářet nové vazby, nové vztahy, aniž

by hrozilo, že se v něm ztratíme (Rufo, 2009).

Následující kapitola je věnována teorii vztahové vazby – zabývat se budeme ranou

vztahovou vazbou, odlišnými typy vazeb a vztahovou vazbou v dospělosti. V úvodu je

potřeba uvést terminologické vymezení, jelikož řada autorů překládá vztahovou vazbu

(attachment) odlišně – v literatuře se setkáváme s pojmy jako vztahová vazba, citová

vazba, teorie připoutání, přimknutí, přilnutí. Pro účely této práce používáme termín

vztahová vazba, nicméně v citacích z odborné literatury budeme užívat terminologii

uvedených autorů.

1.1 Raná vztahová vazba

Nejvíce prací o připoutání u dětí pochází od zakladatele teorie vztahové vazby –

psychoanalytika Johna Bowlbyho z 50. a 60. let 20. století. Jeho teorie integruje

psychoanalytický pohled, pojmy z etologie a kognitivní psychologie (Bowlby, 2010).

Bowlby popisuje vztahovou vazbu jako „neviditelné emocionální pouto, které velmi

specificky spojuje dva lidi navzdory prostoru a času. Kojenec přichází na svět a je

geneticky vybaven k tomu, aby hledal osobu, k níž si vytvoří bezpečnou vazbu a k níž se

přimkne, aby mu poskytla ochranu, péči a podporu. Během prvního roku života si tuto

specifickou emocionální vazbu vytváří k hlavní vazební osobnosti, k nejbližší osobě. Tento

emocionální vztah zajišťuje kojenci přežití a může být označen také jako bezpečný emoční

přístav“ (Brisch, 2012, 15).

Bowlby chápal citovou vazbu jako instinktivní, biologicky daný program, který člověku

slouží k zajištění bezpečí prostřednictvím vztahu s pečující osobou (Titl, 2014). Podíl

vrozených a dědičných faktorů na biologické determinaci vztahové vazby

a neurobiologický pohled na připoutání a jeho bližší popis poskytují například Grawe

(2007) a Hašto (2005). Brisch (2012) pohlíží na bezpečnou vazbu jako na základní

potřebu, která zásadním způsobem pozitivně ovlivňuje fyzický, emocionální, intelektuální

a sociální vývoj dítěte.

8

Hašto (2006) popisuje vztahovou vazbu jako silnou potřebu kontaktu s určitými osobami,

což je přetrvávající, do značné míry stabilní a na situaci nezávislý znak vazebného

chování. Trvalé vztahové vazby navazují děti jen k několika lidem, jako jsou matka, otec,

prarodiče, sourozenci, apod. Oproti tomu vazebné chování se může podle situace

zaměřovat k širšímu spektru osob. S připoutáním úzce souvisí emoce pojící se s láskou,

radostí, pocit bezpečí a uspokojení z blízkosti, úzkost ze separace, hněv z nedostupnosti,

smutek při ztrátě.

1.2 Typy vazby

Pokračovatelka teorie J. Bowlbyho M. Ainsworthová na základě rozsáhlého pozorování

dětí a jejich matek prostřednictvím experimentální situace, kdy byla matka nepřítomna

a po chvíli se vrátila zpět do místnosti, vyvinula kategorie pro hodnocení jistoty připoutání

u dětí od 12 do 18 měsíců věku. Jsou jimi (Hašto, 2005):

a) Typ jisté citové vazby

Vyznačuje se tím, že děti jsou v neznámé situaci v době nepřítomnosti matky

znepokojeny, jakmile se vrátí, okamžitě navazují kontakt.

b) Vyhýbavý typ nejisté vazby

Pro tento typ je charakteristické, že děti během nepřítomnosti matky znepokojeně

nepůsobí a ani po jejím návratu její blízkost nevyhledávají.

c) Ambivalentní typ nejisté vazby

Při tomto typu vazby jsou děti během matčiny nepřítomnosti úzkostné a ani po

jejím návratu se je nedaří lehce uklidnit, jejich chování vykazuje ambivalenci mezi

potřebou matčiny blízkosti a jejím odmítáním.

Na základě výzkumu utrpěných traumat během raného vývoje dětí M. Mainové

a J. Solomona byl později byl přidán čtvrtý typ vazby – Dezorganizovaný typ nejisté

vazby. Je pozorován v projevech dětí, které se během neobvyklé situace i po matčině

návratu do místnosti chovají výrazně dezorganizovaně, chaoticky, chvíli se k matce

vztahují, vzápětí se od ní odvracejí a také při pohybu „zamrzají“. Jejich chování značí

ambivalenci mezi úzkostností a vyhýbavostí (Mikulincer, Shaver, 2009). Lečbych (2013,

104) uvádí, že: „ Tyto typy tyto typy vztahové vazby byly později na základě faktorových

studií sebeposouzení těchto typů redukovány na dvě ortogonální dimenze – na vztahovou

úzkostnost (attachment anxiety), která je definována jako strach z odmítnutí, strach ze

separace, opuštění a na vztahovou vyhýbavost (attachment avoidance), jež je definována

9

jako nepohoda v intimních situacích a v situacích podněcujících k závislosti na druhém“.

Shaver, Mikulincer (2009) spojují vztahovou úzkostnost se silnou touhou po blízkosti a

ochraně, intenzivními obavami o partnerovu dostupnost a vlastní hodnotu v jeho očích.

V této souvislosti jsou proto užívány hyperaktivační strategie sloužící k vyhnutí se

vztahové nejistotě a úzkosti. Vztahovou vyhýbavost uvádějí naopak v souvislosti s

diskomfortem v blízkosti a závislosti na vztahových partnerech. Proto je v tomto vazebném

stylu preferována emocionální vzdálenost a vyhýbavost za užití deaktivujících strategií,

které slouží k vyhnutí se nejistotě a úzkosti, jež by ze vztahů plynuly.

Z poznatků Bowlbyho koncepce vnitřního pracovního modelu a uvedených čtyř typů rané

vztahové vazby vyšla následně Bartholomewová a vytvořila koncept dvoudimenzionálního

modelu, který rozlišuje čtyři typy vztahové vazby propojující charakteristické prvky typů

vazby v dětství a v dospělosti (Mikulincer, Shaver, 2009).

Jsou jimi následující (Bartholomew, Horowitz, 1991):

1) Jistý typ vztahové vazby (secure attachment)

Je charakterizován pozitivním modelem Self i pozitivním modelem ostatních.

Dospělí prostřednictvím tohoto typu vazby vnímají pozitivně sebe i druhé. Mají

zvnitřnělou hodnotu sebe sama a cítí důvěru a vzájemnou oddanost v blízkých

vztazích.

2) Nadměrně zaujatý (úzkostný) typ vazby (preoccupied attachment)

Pro tento typvazby je charakteristický negativní model Self pozitivní model

druhých. Dospělí se úzkostlivě snaží získat uznání a potvrzení od druhých, zároveň

od nich očekávají přijetí pouze v případě, kdy si to zaslouží. Charakteristická je tak

úzkostnost a závislost ve vztahu k druhým.

3) Bázlivě vyhýbavý typ vazby (fearful avoidant attachment)

Je charakterizován negativním Self a dalšími modely. Dospělí tohoto typu vazby

jsou stejně jako dospělí předchozího typu vysoce závislí na názoru druhých a na

přijetí. Nicméně kvůli svému negativnímu očekávání se vyhýbají blízkosti, aby se

tak vyvarovali bolesti ze ztráty nebo odmítnutí druhého. Jejich vztahy s druhými se

proto vyznačují dezorganizovaností a nepředvídatelností.

4) Distancovaně vyhýbavý typ vazby (dissmissing avoidant attachment)

Je charakterizován pozitivním modelem Self a negativním modelem druhých. I tito

dospělí se vyhýbají blízkosti kvůli negativním očekáváním, nicméně si zachovávají

10

vlastní sebeúctu obranným popřením hodnoty blízkých vztahů. Je pro ně

charakteristická distancovanost, odstup od intimních vztahů.

Bezpečná – jistá vazba představuje pro dítě psychickou obrannou zeď, za kterou se lze

ukrýt ve chvílích konfrontace s psychickým zatížením. Díky jisté vazbě jsou děti vůči

psychické zátěži odolnější, znají více možností zvládání stresu (Brisch, 2012). Bezpečná

vazba tak slouží jako protektivní faktor proti vzniku psychických a psychosomatických

onemocnění (Hašto, 2005). Oproti tomu nejistá vazba je pro psychický vývoj rizikem.

Riziko představuje slabá odolnost vůči zátěži i nejasné možnosti zvládání psychicky

zatěžujících situací (Brisch, 2012). Nejistá vztahová vazba je považována za největší dosud

známý rizikový faktor v etiologii psychických poruch (Grawe, 2007). Ruppert (2011)

uvádí, že děti s jistotou vazby se snáze mohou otvírat okolnímu světu, vědí, že matka je

přítomná a je tu pro ně ve chvílích tísně. Dítě za ní může kdykoliv přijít a načerpat

emocionální jistotu. Oproti tomu pro dítě s nejistou vazbou je otevření se okolnímu světu

podstatně těžší. Matka totiž není dost stabilní a spolehlivá, což vyvolává u dítěte stres,

a tak se nemůže naučit, jak upokojit pocity strachu, vzteku, smutku. Jestliže tedy není rodič

schopný adekvátně reagovat na touhu dítěte po vřelosti, ochraně, podpoře, bezpečí, jistotě

a především lásce, znamená to pro dítě obrovskou duševní tíseň a nouzi. Röhr (2011)

uvádí, že bezpodmínečná láska rodičů je hlubokou potřebou každého člověka,

nepostradatelnou pro zdravý vývoj. Ne každý rodič je ale schopný přijmout své dítě,

milovat jej a později jej i propustit tak, jak by potřebovalo. Z toho vyplývá, že i přes

biologický základ, z kterého teorie attachmentu vychází (Bowlby, 2010), záleží také ve

velké míře především na pečujících osobách, jakým způsobem se díky nim vazebné

chování vytvoří.

1.3 Vztahová vazba v dospělosti

Vztahová vazba utvořená mezi dítětem a primární pečující osobou přetrvává obvykle

i v dalších letech a ovlivňuje utváření vztahů s druhými (Bowlby, 2010). Zahrnuje určitý

způsob jednání, které ovlivňuje vzorce chování dotyčného plynoucí z typu vztahové vazby.

Díky tomu může člověk očekávat chování druhých, a tak plánovat i to, jak se zachová sám

(Hašto, 2005). Vztahová vazba vytvořená v dětství tak utváří základy pro interpersonální

vztahy v pozdějších letech (Praško, 2009). Ze způsobu péče primárních vztahových osob

se utváří tzv. vnitřní pracovní model attachmentu. Z něj se postupně vytváří mentální

reprezentace vztahové vazby, přetrvávající celý život (Brisch, 2011). Podle tohoto modelu

11

tak člověk anticipuje chování druhých, chová se určitým způsobem v emočně významných

sociálních vztazích a reguluje sám sebe (Titl, 2014). Mikulincer a Shaver (2009) hovoří

o aktivaci vnitřního modelu vztahové vazby v souvislosti s ohrožením. Jedinec nacházející

se v ohrožující situaci se na základě touhy po bezpečí snaží vyhledat vazebnou osobu. Je-li

dostupná, pocit ohrožení se snižuje, či zcela vymizí. Zároveň je také prohloubena důvěra

v druhé. Model vztahové vazby může být zároveň aktivován také na základě vnitřních

zdrojů ohrožení – myšlenkami, představami, sny. Díky schopnosti aktivace mentálních

reprezentací již ale není v dospělosti k uklidnění nutná fyzická blízkost druhého člověka.

Aktivace vztahové vazby probíhá v intrapsychické rovině (Mikulincer, Shaver, 2009).

Brisch (2012) uvádí v problematice vztahové vazby také zkušenosti rodičů s vlastními

vztahy a vazbami v souvislosti s jejich chováním vůči vlastním dětem a také v souvislosti

se vzorci vztahové vazby jejich dětí. Jedná se o tzv. transgenerační přenos. Rodiče, kteří

mají k vlastním rodičům bezpečnou vazbu, disponují dostatečnou citlivostí a přiměřeně

reagují na potřeby svých dětí, tím se vytváří bezpečná vazba rovněž u jejich dětí. Naopak

rodiče s nejistou odmítavou a nejistou ambivalentní vazbou se častěji setkali s negováním

jejich potřeby vazebného připoutání, cítili odmítavý postoj rodičů, což má za následek, že

sami nedokážou citlivě vnímat potřeby svého dítěte a reagují na ně spíš záporně.

V důsledku toho je pravděpodobné vytvoření nejisté ambivalentní a nejisté odmítavé vazby

i ze strany jejich dětí. Ve vazebném chování v dětství a v dospělosti tak nacházíme zjevnou

souvislost (Bowlby, 2010).

12

2 HRANIČNÍ ORGANIZACE OSOBNOSTI

V následujícím textu vymezíme pojem hranice, následně se budeme zabývat

problematikou osobnosti z pohledu hraniční poruchy osobnosti a hraniční organizace

osobnosti. V závěru kapitoly se zaměříme na širší terapeutické možnosti s problematikou

spojené.

V literatuře se setkáváme s dvojím pojetím problematiky hraničních osobností. První –

symptomatický přístup – nahlíží na hraniční problematiku osobnosti prostřednictvím

termínu hraniční porucha osobnosti (Praško, 2009). Druhý – strukturální přístup –

pracuje s termínem hraniční organizace osobnosti. (Kernberg, 1987). Důležité je uvést, že

i přes odlišnosti a určitou nepřehlednost na úrovni terminologie se jedná o pohledy, jejichž

některé prvky se v nazírání na hraniční problematiku prolínají. Pojetí hraniční organizace

osobnosti je nicméně širší a neznamená pouze hraniční poruchu osobnosti, ale zahrnuje

i další poruchy osobnosti jako schizoidní, paranoidní, antisociální, histriónskou

a narcistickou poruchu osobnosti (Clarkin et al. 2006). Mentzos (2012) k tomu uvádí, že

mezi hraniční poruchou osobnosti a ostatními poruchami osobnosti existuje nejen na

popisné úrovni kvalitativní rozdíl – u zařazení do hraniční organizace se jedná o labilní

stavy a struktury, ostatní poruchy osobnosti se vyznačují rigidní stabilitou. Důležité je také

nechápat poruchy osobnosti jako typy hraniční organizace osobnosti. Ta je totiž odlišná od

jiných poruch osobnosti (Sundbom, 1992). Jednak se u ostatních poruch osobnosti

nevyskytuje střídavé štěpení, které je pro hraniční poruchu charakteristické, jednak se

u hraničních poruch setkáme s nedostatkem integrace, kterou sice nacházíme i u mnoha

ostatních poruch osobnosti, ale v jiné podobě, než u poruch hraničních (Mentzos, 2012).

Mentzos (2005) uvádí v dnešní psychiatrii převahu jednostranně somatického a přísně

popisně orientovaného přístupu, ten se orientuje na vnější symptomy a jejich cílenou

redukci. Je úzce spojen s klasifikacemi jednotlivých duševních poruch podle jejich

vnějších projevů a chování daného jedince.

Oproti tomu strukturální přístup se zaměřuje na strukturu osobnosti konkrétního člověka.

Předpokládá, že osoby se shodnými vnějšími symptomy, nemusí mít stejnou osobnostní

strukturu, což se odráží v individuálním přístupu terapeutického působení (Lečbych,

2010a).

13

Brömmel (2008) uvádí, že pro psychoterapii je popis psychopatologie, včetně té

podprahově vyjádřené, která se dotazuje po struktuře osobnosti, po její dynamice, mnohem

užitečnější, než počítání symptomů v rámci symptomatického přístupu. Pouze na základě

dynamiky struktury osobnosti můžeme pochopit pacientovy problémy. S tím koresponduje

tvrzení Mentzose (2004), který uvádí, že popis diagnózy může sice posloužit prvotní

orientaci pro vnější vystižení klinického obrazu, mnohotvárnost, která se s problematikou

pojí, ale nemůže být komplexně zachycená bez jejího psychodynamického pozadí.

Symptomatický přístup k borderline problematice chápeme především jako reakci na

společenskou potřebnost z hlediska zařazení problematiky do diagnostického rámce –

hraniční poruchy osobnosti, zvolení vhodné farmakologie a cílené práce na redukování

symptomů. Přínosnost strukturálního přístupu k osobnosti člověka spatřujeme naopak

nejen v odstranění vnějších symptomů, ale především v trvalejším dopadu změny

terapeutického doprovázení, které se dotýká jedinečné struktury osobnosti daného člověka

bez limitů přinášených diagnostickým zařazením jedince do určité kategorie, ale naopak

v pochopení širšího kontextu jednotlivých osobnostních poruch a jejich dynamiky.

2.1 Hranice

Dle slovníkového pojetí znamená hranice limitující čáru. Jejím účelem je vymezení či

oddělení jednoho od druhého. Psychologické chápání hranice slouží k určení toho, co patří

já a co druhým. Spoluurčuje povahu našeho vztahu k druhým lidem a k objektům vnějšího

světa. Hranice potvrzují jedinečnost člověka a jeho individualitu tím, že jej odlišují od

člověka jiného. Hartmann (2015) hovoří o koncepci hranic v mysli – v podobě běžných

myšlenek, vzpomínek, pocitů, v kognitivně-psychologické terminologii na úrovni

percepčních, sémantických nebo paměťových procesů, v psychoanalytické terminologii na

úrovních id, ego, superego, v obranných mechanismech apod. Jsou to dle něj části, oblasti

nebo procesy, které se v jistém smyslu dají pokládat za vzájemně oddělené, a přesto

zároveň propojené. Tyto hranice mezi nimi nejsou absolutní, můžou být na jedné straně

relativně pevné, na druhé straně relativně tenké a propustné. Dále Hartmann (2015) uvádí,

že podle mnohých psychologů existuje množství rozličných aspektů hranic, jako jsou

percepční hranice, hranice týkající se myšlení a pocitů, hranice na různých úrovních

vědomí, hranice spánku a bdění, hranice spojené s pamětí, tělesné hranice, interpersonální

hranice, hranice související se sexuální identitou a dalšími formami identity, hranice

v rámci skupin či hranice v názorech a úsudku. Becker (2007) uvádí předpoklad

14

zakotvenosti ve vlastní integritě skrze zkušenost poznání vlastních hranic. Kopřiva (2013)

hovoří o hranicích jako o obraně před ohrožením vnitřního režimu jedince. Cloud

a Townseld (1998) nazírají na hranice jako na prostředek chránící vlastní duši. Jsou dle

jejich slov určeny k tomu, aby uvnitř udržovaly to, co je dobré a bránily vniknutí špatného.

V klinickém chápání byl pojem „borderline“ vytvořen v roce 1938 A. Sternem. Opíral se

o psychoanalytické porozumění rozvinuté S. Freudem, které stanovuje kontinuum mezi

neurotickými a psychotickými poruchami. (Woo, Keatinge, 1996). Termín „borderline“

znamená neostrou a fluktuující hraniční linii mezi těmito poruchami (Bohus, 2005). Nancy

McWilliams (2015) hovoří o pojmu „hraniční“ z podobného úhlu pohledu – jako o úrovni

psychického fungování, které značí stabilní nestabilitu na hranici mezi neurotickým

a psychotickým, pro kterou je typická nedostatečně integrovaná identita a spoléhání se na

primitivní obrany bez úplné ztráty kontaktu s realitou. Gabbard a Lester (1995) hovoří o

hranicích, které definují parametry terapeutického vztahu tak, aby bylo prostředí pro

pacienta i terapeuta bezpečné, zároveň ale i propustné a flexibilní. Praško (2009) oproti

tomu uvádí hranice v kontextu jejich narušení, které je typické pro hraniční poruchu

osobnosti ve chvíli obtížné kontroly potřeb a tužeb a náročného snášení jejich

neuspokojení, které se pojí zároveň s obtížnou kontrolu vlastních emocí a impulzů v

důsledku nesnesitelných pocitů nejistoty a napětí zažívaných v prostředí primární rodiny

daného jedince.

2.2 Poruchy osobnosti

Osobnost člověka přibližuje duševní život dotyčného. Popisuje jej v jeho jedinečnosti

a výlučnosti, kterými se odlišuje od ostatních lidí. Je složena z interpersonální

a intrapsychické části. Obě jsou navzájem propojené a nachází se ve společné interakci.

Interpersonální část vstupuje do interakce s druhými, intrapsychická utváří mysl, duši,

člověka samotného.

Praško (2006) definuje osobnost člověka jako souhrn jeho duševních a tělesných vlastností,

utvářejících se v průběhu vývoje a projevujících se v sociálních vztazích. Je tvořena

vrozenými temperamentovými dispozicemi a získanými charakterovými vlastnostmi. Ty

předurčují schopnost adaptování se v prostředí a specifický způsob chování a prožívání.

H. J. Eyesenck pojímá osobnost jako jednotný celek, který je tvořen charakterem,

temperamentem, intelektem a tělesnou konstitucí, což umožňuje jedinečné adaptování

člověka na prostředí (Hartl, Hartlová, 2000). Bowlby (2012) mluví o osobnosti v kontextu

15

důvěry v trvalou dostupnost a podporu vazebných osob, ty jsou základem růstu stabilní

a samostatné osobnosti.

Poruchy osobnosti nelze považovat za onemocnění. Zahrnují ale charakterové

a temperamentové rysy člověka, které se významně odchylují od rysů patrných u většiny

lidí.

Dle Praška (2009) jsou tyto rysy charakterizovány hluboce zakořeněnými

a přetrvávajícími vzorci chování, které se projevují ve stereotypně se opakujících

a rigidních reakcích na odlišné osobní a sociální situace (Praško, 2009). Tyto reakce bývají

často extrémně vystupňované a mají za následek potíže v sociální adaptaci. Naopak

Clarkin, Yeomans a Kernberg (2006), uvádějí, že hlavní charakteristikou psychologické

organizace pacientů s těžkými poruchami osobnosti je nedostatečná integrace

psychologických struktur. Fonagy a Target (2005) v souvislosti s poruchami osobnosti

hovoří o omezené schopnosti uchopení intrapsychického konfliktu v raném vývoji.

Predispozice ke vzniku poruch osobností je dána polygenně. Praško (2009) uvádí, že může

souviset jak s prenatálním obdobím vývoje dítěte, s porodními komplikacemi, tak

s prostředím, kde probíhal raný vývoj dítěte. Projevy poruchy osobnosti se zpravidla

poprvé objevují ve věku pozdního dětství nebo adolescence a přetrvávají prakticky celý

život. Zahrnují období kompenzace a dekompenzace stavu, ve stáří dochází ke zmírnění

některých rysů. Výskyt poruch osobnosti je v běžné populaci relativně častý, prevalence

je udávána mezi 6-9 % (Smolík, 2002), ale i vyšší mezi 10-15 % (Clarkin, 1998).

Rozdílnost v údajích prevalence je dána také tím, že lidé s poruchou osobnosti pouze zcela

výjimečně přicházejí k léčbě z osobnostního důvodu. Své osobnostní rysy považují za

přirozené. K léčbě se nicméně dostávají relativně často z důvodů náhlé krize, kvůli

depresivním stavům, úzkostným poruchám, poruchám přizpůsobení či poruchám příjmu

potravy. Vzhledem k tomu, že se jejich potíže projevují opakovaně bez změny rysů jejich

osobnosti, má léčba zaměřená právě na tuto změnu zásadní význam (Praško, 2009).

V rámci vymezení poruch osobnosti uvádíme dvojí klasifikaci dělení poruch osobnosti –

dle MKN-10 a DSM IV.

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 představují poruchy osobnosti „hluboce

zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu

osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů,

16

kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště vytváří vztahy

k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti

chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s různým

stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu“ (MKN-10, 2014).

Do klasifikace poruch osobnosti dle MKN-10 se řadí následující: – paranoidní, schizoidní,

emočně nestabilní (s hraničním a impulzivním typem), histrionská, anankastická, anxiózní,

závislá a jiné specifické poruchy osobnosti, zahrnující excentrickou, nezdrženlivou,

nezralou, narcistickou, pasivně-agresivní a psychoneurotickou poruchu osobnosti. Dále

sem spadají smíšené a jiné poruchy a přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit

poškození nebo nemoci mozku (MKN-10, 2014).

Podle Klasifikace duševních poruch a poruch osobnosti DSM-IV zahrnuje porucha

osobnosti „přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od

očekávání v kultuře, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má počátek v adolescenci

nebo raném dětství, je stabilní v průběhu času a způsobuje utrpení nebo poškození“

(Praško, 2009, 16).

Do klasifikace poruch osobnosti dle DSM-IV patří následující: paranoidní, schizoidní,

schizotypní, antisociální, hraniční, histrionská, narcistická, vyhýbavá, závislá

a obsedantně-kompulzivní a jiná specifikovaná porucha osobnosti (Praško, 2009).

I přes opírání se o platné diagnózy a jasná diagnostická kritéria obou klasifikací, jak uvádí

Praško (2009), je ale potřeba uvést také podstatné otázky pojící se s problémy klasifikace

poruch osobnosti. Frances a Widiger (1986, in Balon et al., 2002) uvádí, že jimi jsou

následující:

- Otázka toho, kde se nachází hranice normality a patologie, odlišení je jen na úrovni

kvantitativního přístupu, kvalitativní k určení kontinua mezi normou a patologií

chybí.

- Otázka nejasného vymezení patologického stavu ve smyslu poruchy osobnosti či

závažného duševního onemocnění, které spolu mohou koexistovat.

- Otázka vymezení projevů poruch osobnosti a totožných projevů nepatologické

sobnosti, které se projeví jen v určité situaci, např. důsledkem závažného stresu.

- Otázka nejasné hranice a určení jednotlivých poruch osobnosti.

17

- Otázka toho, které poruchy se mezi poruchy osobnosti řadí a kolik poruch

osobností tedy je.

- Otázka odlišné úrovně definování poruch osobnosti.

- Otázka generalizace jednotlivých kritérií poruch osobnosti vztažená na pohlaví,

kulturu, rasu.

- Otázka ego syntonního a ego dystonního přístupu k poruchám osobnosti.

- Otázka validity diagnóz poruch osobnosti, jelikož jsou obvyklá diagnostická

kritéria validity aplikovatelná obtížně.

Tyto zjevné potíže na poli kategoriální klasifikace a diagnostiky poruch osobnosti

poukazují na otázky, o kterých je potřeba v případě výzkumu problematiky poruch

osobností uvažovat, a zároveň na ně hledat odpovědi.

2.3 Hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti je v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí řazena pod

Hraniční typ emočně nestabilní poruchy osobnosti. V americkém diagnostickém manuálu

DSM-IV je hraniční porucha osobnosti uváděná samostatně.

Hraniční porucha osobnosti je velmi častou poruchou v běžné populaci, prevalence je

uváděna kolem 2-3 %. Častější je u žen, klinické vzorky ukazují převahu žen v poměru 3:1

(Praško, Pěč, 2014). Studie v populaci vyjadřují diferenciaci nižší – v poměru 60 % žen

a 40 % mužů (Torgersen, 2001).

Etiologie hraniční poruchy je dle Praška (2009) neznámá. Je zvažován podíl organicity,

dále faktory odmítání, zneužívání a týrání dítěte v dětství, nestabilita konceptu vlastního

Self

i narušení kognitivních procesů a vliv dysfunkce serotonergního systému. Pravděpodobná

je také interakce mezi jednotlivými výše zmíněnými faktory.

V rámci klinické symptomatiky uvádí Bohus (2005) pět problémových oblastí u pacientů

s diagnózou hraniční poruchy osobnosti, jsou jimi: oblast regulace afektů – zahrnující jak

časté emoční zaplavení, tak emoční tupost; dále oblast obrazu o sobě sama – která

zahrnuje nejistotu týkající se vlastní identity a integrity, oblast psychosociální integrace –

pojící se s pocity „být jiný než všichni ostatní“ a problémy regulace blízkosti a odstupu,

oblast schopnosti kognitivního fungování – zahrnující disociační a nezřídka i

18

pseudopsychotickou symptomatiku a oblast chování – s častým výskytem

sebepoškozování, vysoce rizikového chování, s poruchami příjmu potravy.

Pro diagnostikování hraniční poruchy osobnosti se v posledních letech rozvíjí množství

metod. Používají se sebeposuzující nástroje zahrnující dotazníky a strukturované

a polostrukturované rozhovory, pozorování, projektivní metody. K mezinárodnímu

vědeckému standardu se v současnosti řadí Diagnostické interview DIB-R (Zanarini et al.,

1989) a Mezinárodní strukturovaný rozhovor pro poruchy osobnosti IPDE (Lorangel et al.,

1994). Pro zjištění stupně závažnosti klinického obrazu a zhodnocení případného

terapeutického průběhu je určen borderline symptom list BSL (Bohus et al., 2001).

Celkovou osobnostní organizaci jedince dle Kernbergova psychodynamického konceptu

mapuje Strukturovaný rozhovor pro uspořádání osobnosti STIPO (Clarkin et al., 2007).

Stěžejní význam pro diagnostiku má také Rorschachova metoda, která umožňuje

identifikovat obranné mechanismy, úroveň objektních reprezentací a jejich projekci do

interpersonálních vztahů, tendence k rozvolňování hranic a stupeň jejich narušení, úroveň

ego funkcí, kvalitu testování reality a kognitivní dysfunkce (Lerner, 1991, in Křivková,

2002). Pro potřebu diagnostiky těchto oblastí slouží specifické škály jako například Škála

vzájemné autonomie, Škála borderline interpersonálních vztahů, Škála koncepce objektu

(Lečbych, 2013). Pomocí ROR je možné odlišení nejen hraniční poruchy osobnosti od

schizofrenie, ale i popis jemnějších rozdílů – mezi hraniční poruchou osobnosti na jedné

straně a narcistickou a schizotypní poruchou na straně druhé (Lerner, 1991, in Křivková,

2002). Jako významný nástroj k diagnostikování hraničních pacientů uvádějí

Rorschachovu metodu také Burla et al. (1997).

Pacienti s diagnostikovanou hraniční poruchou osobnosti nicméně netvoří homogenní

skupinu. Pacienti se potýkají s predominantními problémy v kontrole impulsů, v regulaci

afektů či s predominantní difúzní identitou. Difúze identity je důležitým kritériem pro

odlišení hraniční patologie od patologie neurotické, testování reality je hlavním znakem při

odlišování hraniční patologie od psychotického onemocnění (Brömmel, 2008). Častá je

také komorbidita s dalšími onemocněními (Bohus, 2005).

2.4 Hraniční organizace osobnosti

V roce 1967 Otto F. Kernberg poprvé uvedl koncept hraniční - borderline organizace

osobnosti (Kernberg, 1967), který opustil dosavadní psychiatrické kategorie jako syndrom,

stav, onemocnění, a zformoval pojem organizace, který je tvořen strukturovanými a k sobě

19

navzájem se vztahujícími psychickými procesy (Bohus, 2005). Byla tak poprvé popsána

psychopatologie, o které Kernberg (1970) hovoří v souvislosti s tzv. charakterovou

patologií, a která se stala společným podkladem fenomenologicky odlišných poruch

osobnosti. Jedná se zejména o množství tzv. primitivních obranných mechanismů

soustředěných kolem štěpění – popření, primitivní idealizace a znehodnocení, projektivní

identifikace a všemocného ovládání. V kombinaci s difúzí identity, tedy nedostatkem

pevného a koherentního obrazu sebe sama a významných blízkých osob a při zachovaném

testování reality, se jedná o hraniční organizaci osobnosti. Vzhledem k míře integrace

osobnosti se odlišuje vysoká nebo nízká úroveň hraniční organizace (Clarkin, Yeomans,

Kernberg, 1999, 2001, in Brömmel, 2008). Rozmanitost těchto úrovní zahrnuje rozmezí

závažnosti sahající od hranice s neurózami až k pomezí s psychózami. Tato hranice ale

není jasně vymezená, a proto nelze hraniční organizaci osobnosti považovat za přechodný

stav, který by mezi neurózami a psychózami kolísal (Kernberg, 1987).

Kernbergův koncept vychází z psychoanalytické tradice – z teorie objektních vztahů,

z integrování jednotlivých modelů především Edith Jacobsonové, Melanie Kleinové

a Margaret Mahlerové (Bohus, 2005).

Teorie objektních vztahů vychází z vnitřních objektních vztahů, které jsou stavebními

kameny psychologických struktur a slouží k organizaci motivace a chování člověka

(Clarkin et al., 2006). Základem teorie jsou rané repetitivní zkušenosti se vztahy, které jsou

buď dobré a uspokojující, nebo špatné a frustrující. Časem, v závislosti na dobrém vztahu

s pečující osobou, je dítě schopné integrovat tyto protichůdné zkušenosti a vytvořit jak

koherentní

i ambivalentní obraz sebe sama, tak blízkých – každý, tedy druhý (i já) je dobrý, i když ne

perfektní, a mohu ho (i sebe) mít rád. Takovýto jedinec je schopen vazby, uznává potřebu

vztahování se k druhým a umí zacházet s pocitem závislosti. Jedná se o tzv. objektní

stálost (Titl, 2014). V hraniční organizaci tato integrace není možná. Původní zcela dobrá

i zcela špatná zkušenost jsou odděleny štěpením, zůstávají tak částí reprezentace sebe sama

a zároveň i části reprezentace objektní (Brömmel 2008). Vztahy k objektům se tak utvářejí

pod vlivem difuzních, zahlcujících emočních stavů, které signalizují aktivaci perzekučních

vztahů mezi Self a objektem (Fonagy, Target 2005). Teorie objektních vztahů se tedy

zabývá vazbami, které si dítě vytváří k lidem během svého vývoje, stupněm připoutanosti

a zapojování do vztahů k nim (Praško, 2009).

20

Teorie Edith Jacobsonové předkládá pohled na pudové pohnutky, které vycházejí

z biologické předurčenosti, ale zároveň své charakteristické znaky získávají v kontextu

raných vztahů. Zkušenost z nich je zaznamenávána z hlediska toho, jak ji pociťuje dítě.

Pokud ve zkušenosti převládá spokojenost, stává se pevnou motivační sílou v životě dítěte,

jsou-li zkušenosti raných vztahů z velké části frustrující, vytvoří intenzivní agresivní pud,

který deformuje normální vývojový proces. Dětské zkušenosti jsou zároveň zvnitřňovány

a mají také vliv na formování superega (Mitchell, Black, 1999). Teorie tak přispívá nejen

k objasnění hraniční patologie internalizovaných objektních vztahů, ale také k pochopení

vztahu dané patologie k proměnlivosti utváření ega a superega (Kernberg, 1987).

Teorie Melanie Kleinové pracuje s pojmy paranoidně schizoidní a depresivní pozice ve

vývoji osobnosti. První, paranoidně schizoidní, pozice odpovídá vztahování se dítěte

k objektu v prvních čtyřech měsících života, v tomto období jsou v dítěti přítomny silné

agresivní a zároveň libidinózní pudy, které vedou k „rozštěpení“ objektu – matky, na

dobrou a špatnou část. Tyto procesy štěpení a projekce se později objevují v dynamice

psychických poruch, včetně hraniční poruchy osobnosti. V období jednoho roku života

dítěte je tato pozice dle Kleinové překonána a nastává pozice depresivní, která již objekt

neštěpí, ale přistupuje k němu tak, že je možno jej nenávidět, nebo milovat a také ztratit.

Aktivizace této pozice se děje v životě i později, kdykoliv při prožitku smutku a deprese z

reálné či obávané ztráty blízké osoby (Praško, 2009).

Teorie Margaret Mahlerové přináší koncept procesu separace – individuace během

nejranějších fází vývoje dítěte, jež má za následek postupný vznik oddělené psychické

struktury Self. Proces rozlišuje tři fáze raného vývoje. Jsou jimi fáze autistická, fáze

symbiotického splynutí a fáze separačně-individuačního procesu, která zahrnuje čtyři

subfáze – diferenciaci, praktikování, znovusbližování a subfázi ustálení individuality

a počátků emocionální objektní stálosti (Mahler et al., 2006). Jedná se při nich o složitou

a dynamickou interakci fyzického a kognitivního dozrávání dítěte a zároveň jeho

psychického vývoje za přítomnosti matky, která zastává klíčovou roli přiformování jeho

vyvíjející se identity (Mitchell, Black, 1999). Pro hraniční osobnosti je stěžejní subfáze

znovusbližování. Její pozůstatky se projevují touhou po splynutí s matkou a zároveň

hrůzou z tohoto splynutí (Fonagy, Target 2005).

Kernberg (1987) výše uvedené modely integruje. Vychází z předpokladu primárního

nediferencovaného vývojového stádia raného dětství, v kterém nejsou oddělené

21

reprezentace Self a objektu. Oddělené jsou od sebe polarizované formy „dobrého“

a „zlého“, což podněcuje přítomnost silných agresivních impulzů (Kernberg, 1992). Proces

tohoto štěpení představuje mezistádium. Dalším vývojem je tato polarizace postupně

překonána, dobré a zlé integrováno v celek, čímž je dosaženo zralé ego-identity. Pokud

nastanou během této diferenciace potíže, nastává specifické fixování a případně regrese na

úroveň hraniční struktury. Chybí v ní pocit jistoty vůči vlastnímu já i vůči existujícím

vnějším objektům, což má za následek potíže v interakční oblasti s druhými

i autodestruktivní chování (Bohus, 2005).

Psychodynamický diagnostický manuál PDM (2006) uvádí v souvislosti s hraniční

osobnostní organizací zjevné tendence k potížím ve vztazích, nízkou kapacitu emoční

intimity, problémy v práci, období vyznačující se depresivními a úzkostnými stavy, jejich

náchylnost k zneužívání návykových látek a k dalšímu závislostnímu chování. Časté je

také sebepoškozování bezohledným chováním, zahrnující automutilaci, sexuální riskování,

nabývání nadměrných dluhů a další sebedestruktivní aktivity. Kernberg (1987) nicméně

doplňuje, že i přes zjevnou podobnost příznaků s příznaky neuróz a poruch osobnosti nelze

bez důkladného diagnostického vyšetření osobnostní organizace zvolit adekvátní léčbu.

2.5 Terapie

Terapie znamená službu, léčení, ošetřování, uzdravení. Podstatou terapie je pečovat

o člověka tak, aby se to, co je v něm zraněné, zacelovalo, hojilo. Uzdravení není jen

žádoucí, ale i možné, ne však ve smyslu úplné dokonalosti, absolutního zdraví. Terapie je

spíše putování na cestě směřující k zvyšování kvality a důstojnosti lidského života

(Karkošková, 2014).

Psychoterapie je pro hraniční poruchu osobnosti základní a kauzální léčbou. Rozdílné

pohledy na etologii a odlišné terapeutické tradice vedou k různým druhům léčby. I přes

různorodost teoretického jazyka a etologických předpokladů jsou ale patrné i shodné

názory v pohledu na obecné zásady léčby.

Nejvíce je v terapii hraničních osobností uplatňován psychodynamický a kognitivně

behaviorální přístup. K psychodynamickým přístupům aplikovaným v léčbě hraniční

poruchy osobnosti se řadí Mentalization based treatment (MTB), která přináší pozitivní

výsledky v rychlejším ústupu intenzity symptomů, sebevražednosti a snížení počtu a délky

hospitalizací s retencí efektu 5 let po ukončení léčby a také Transference focused

psychotherapy (TFP), která má za následek zlepšení psychosociálních funkcí, osobnostní

22

organizace, suicidality a přerušení léčby. Kognitivně behaviorální přístupy zahrnují

Dialektickou behaviorální terapii (DBT), jež napomáhá snížení suicidality,

sebepoškozujícího jednání, zlosti a zlepšení symptomatických projevů. Dále Schema

Focused Therapy (SFT), která má za následek zlepšení symptomatiky a kvality života

a Systém Training for Emotional Predictability and Problem Solving (STEPPS), který

ovlivňuje snížení impulzivity, negativní afektivity a zlepšuje globální funkce (Praško, Pěč,

2014).

Nově se v rámci léčby ověřují také psychoterapeutické postupy jako dynamická

dekonstruktivní psychoterapie (DDP), trénink emoční inteligence (EI), kognitivně

analytická terapie (CAT), rodinné intervence, terapeutické komunity aj. (Praško, Pěč,

2014).

McWilliams (2015) a Brömmel (2008) uvádějí typické problémy terapie, se kterými se

terapeuti při práci s hraničními jedinci setkávají. Prvním je samotné uvědomění si hraniční

struktury osobnosti daného klienta. Jelikož jsou hraniční jedinci schopni dobrého kontaktu

s realitou a mohou vystupovat způsobem, který vybízí terapeuta k empatii, jejich

osobnostní struktura se neprojeví dřív než ve stavu regrese. Dalšími jsou specifické

problémy s motivací, přání změnit a zlepšit svůj život, přijmout za něj zodpovědnost,

zvládnout zatěžující, nebezpečné symptomy a (sebe)destruktivní vzorce chování. Toto vše

jedinec v terapii s rychlostí štěpí a projikuje do terapeuta, který si problémy dotyčného dělá

starosti, zatímco dotyčný obvykle starosti nepociťuje. Tyto problémy, jež se odráží na

úrovni přenosových a protipřenosových reakcí, a vyjadřují psychopatologii daného

jedince, vedou ve svých důsledcích také často k přerušení terapie (Clarkin et al., 2001).

Důležitou proměnnou v léčbě hraničních pacientů je také terapeutova osobnost. Jelikož

hraniční pacienti své terapeuty testují stále novými způsoby, je obtížné oddělit vliv

terapeutovy osobnostní charakteristiky od protipřenosových faktorů působících v terapii a

také od použitých terapeutických technik (Kernberg, 1987). Z těchto důvodů je proto na

počátku terapie stěžejní stanovit její rámec a dosáhnout s pacientem dohody o tom, co jsou

potíže, které se budou v terapii řešit, co je cílem léčby a jakými prostředky jej bude

dosaženo, co terapeut od klienta požaduje a co nabízí. Jsou to tzv. explicitní hranice,

o které se bude moci terapeut v budoucnosti v rámci terapie opřít (Praško, Pěč, 2014). Bez

těchto jasných hranic by pacienti své chování vystupňovali natolik, dokud by nenašli meze,

které nebyly vyřčené.

23

Důležité je tedy v terapii především zabezpečení hranic, dále je uváděna důležitost

schopnosti terapeuta snášet silné emoce, pojmenovávat protikladné pocitové stavy,

interpretovat pacientovy primitivní obrany, schopnost provádět interpretaci během

klidového stavu pacienta, využít informací z protipřenosu, podporovat rozvoj individuality

pacienta, zamezit jeho regresi a v neposlední řadě i poskytnout zpětnou vazbu a pomoc při

řešení dilemat „buď“ „anebo“ získaných z podnětů od samotného pacienta (McWilliams,

2015). Kalsched (2011) doplňuje, že terapie hraničních poruch osobnosti spočívá

v identifikaci rozštěpených vnitřních aktérů, tak jak se objevují v projekci či identifikaci,

v pojmenování jich samých a i s nimi spojených emocí. Je tedy potřeba pacientovi pomoci

tolerovat úzkost při uchovávání rozporuplných dobrých a špatných obrazů vlastního já

nebo objektu. Cílem tohoto procesu je zvýšení tolerance k ambivalenci. Postupně je

pacient schopen vnímat sebe i terapeuta jako složitější lidskou bytost a tím vzniká nová

dimenze ve vnímání hloubky vlastního já a druhých lidí, která signalizuje přeměnu

částečných objektních vztahů na celkové.

Lečbych (2010b) podává shrnutí, že stanovený terapeutický rámec, konfrontace

s obrannými mechanismy daného člověka a emocionální podpora ze strany terapeuta jsou

stěžejní pro terapeutický proces, v kterém si daný člověk může postupně zvědomit

odštěpené části sebe sama, což vede k postupné úzdravě.

Clarkin et al. (2006) uvádějí také důležitost cílů léčby hraniční problematiky, které

spočívají v postupných krocích pacienta, díky kterým postupně přechází z abnormálního

fungování osobnosti k normálnímu. Prvním je integrovaný koncept Self, který se

uskutečňuje v pojetí identity. Zahrnuje realistické hodnocení druhých, ohleduplnost k nim

a empatii při současném zachování vlastní autonomie, dále sebevědomí, radost a schopnost

těšit se ze vztahů s druhými a z vlastní práce. Druhým je přítomnost širokého spektra

emočních zkušeností, které dotyčný dokáže prožít bez ztráty kontroly nad vlastní

impulzivitou. Třetím je přítomnost jednotného systému internalizovaných hodnot, který

i přes vývojové kořeny v rodičovských hodnotách, na ně není pevně vázán, ale je stabilní,

individuální, a nezávislý na vnějších vztazích s druhými. Zahrnuje smysl pro osobní

odpovědnost, realistickou sebekritiku a rozhodování, které je flexibilní a vyplývá ze

společenských norem, hodnot a ideálů. V souvislosti s třetím cílem hovoří Fonagy a Target

(2005) také o mentalizaci, tj. schopnosti pochopit interpersonální chování z hlediska

duševních stavů, která je získávána v kontextu raných vztahů přimknutí.

24

3 VZTAHOVÁ VAZBA A HRANIČNÍ OSOBNOSTI

V této kapitole přiblížíme vztahovou vazbu z pohledu jejího narušení, z pohledu, který je

spojován s hraničními osobnostmi.

Brisch (2011) uvádí, že mnohé údaje z výzkumů dokládají, že raná narušení vazby mezi

rodiči a dítětem jsou příčinou nejrůznějších dalekosáhlých psychických poškození. Kulísek

(2000) hovoří o vlivu raného citového přilnutí na pozdější vývoj osobnosti a její poruchy.

Ruppert (2011) toto doplňuje tvrzením, že narušení vztahové vazby přerůstá v psychické

poruchy proto, že jsme existenciálně odkázáni na mezilidské vztahy.

Poruchy vazby vznikají, setkají-li se děti během raného vývoje s různými formami násilí ze

strany blízké osoby. Patří sem emocionální a fyzické zanedbávání, zraňování slovy,

fyzické a sexuální násilí, ale i zkušenost násilného chování mezi dvěma dítěti blízkými

osobami. Poruchy vazby mohou zároveň vyvolat i častá odloučení od vztahové osoby,

přerušení vztahu bez možného a dostatečného času pro rozloučení (Brisch, 2012). Dojde-li

k selhání při utváření bezpečného připoutání v raném věku, je patrná souvislost

s neschopností vytvářet blízké osobní vztahy v dospělosti tak, aby byly stabilní (Praško,

2009). Röhr (2012) uvádí, že jedinou stabilitou pacientů s hraniční poruchou je právě

nestabilita ve vztazích. I když po stabilním vztahu touží, nejsou schopni udržovat jeho

kontinuitu. Buď druhého milují, nebo nenávidí. Mnohé teoretické poznatky i studie

zabývající se problematikou hraniční osobnosti (Blatt, 1997, Fonagy et al., 2000,

Gunderson, 1996) uvádějí, že základní aspekty charakterizující hraniční poruchu osobnosti,

jako jsou právě nestabilní, intenzivní mezilidské vztahy, dále pocity prázdnoty, výbuchy

vzteku, chronický strach z opuštění a nesnášenlivost samoty, vyplývají ze vztahové vazby

dotyčného. Cloud a Townseld (1998) uvádějí, že se nejdůležitější konflikty, mající za

následek hraniční organizaci, odehrávají v prvních několika letech života. Röhr (2011)

v problematice vztahové vazby u hraničních poruch osobnosti klade důraz na prvotní

důvěru. Ta vzniká, dokážou-li rodiče poskytnout dítěti jistotu, že je žádoucí a že je

v bezpečí. Nedokážou-li tuto jistotu zprostředkovat, vzniká v dítěti určitá forma závislosti.

Bowlby (2012) uvádí, že důvěra v dostupnost a ochotu vazebných osob, nebo naopak

jejich absence se vytváří během raného vývoje, a jakmile se vývoj naplní, přetrvává

v poměrně nezměněné podobě celý život. Lidé, kteří tuto prvotní důvěru nemají, po celý

život hledají ve svém nitru pevné místo, které ale nenacházejí. Absence prvotní důvěry má

25

také za následek časté propadání vnitřnímu chaosu, u jedince se v souvislosti

s nedostatečnou symbiózou mezi matkou a kojencem může vyvinout hraniční porucha

osobnosti (Röhr, 2011). Frielingsdorf (2000) pohlíží na symbiózu tak, že jestliže se

symbiotický vztah k matce neuvolní a oddělování není dovoleno, je ohrožena seberealizace

daného člověka. V dospělém věku se u něj tak opakuje vzor vztahu a strategie přežití

v zápasu mezi přizpůsobením a odporem, který neumožňuje autonomně žít a převzít

odpovědnost za vlastní život.

V Psychodynamickém diagnostickém manuálu PDM (2006) jsou uvedeny problémy, které

vyplývají z vazebného připoutání a zahrnují širokou škálu obtíží. Někteří z kojenců

a malých dětí nejsou schopni zapojit se do jakéhokoli druhu intimity, nevyhledávají

komfortní prostředí ani na něj nereagují, působí úzkostně, sklíčeně, uzavřeně do sebe sama,

jiné osobnosti jsou difúzně agresivní, neosobní a nestálé ve vztazích. Extrémní narušení

raného utváření vazebného připoutání bývá později spojeno také s problémy v kognitivní

a sociální oblasti. Nejzávažnější projevy jsou pozorovány u dětí vyrůstajících v dětských

domovech a u těch, jež zažily rozsáhlé zanedbávání či zneužívání ve vlastní rodině.

Bowlby (2010) tvrdí, že člověk je naprogramován chovat se adaptivně a utvářet si vazbu

k pečující osobě, aby přežil. Bez rodičů totiž dítě nemůže přežít, takže i nejhorší rodič se

stává osobou, k níž si dítě vytváří vztahovou vazbu. Z těchto důvodů si dítě vytváří vazbu

i s osobami, které je týrají nebo zneužívají (Titl, 2014). Bowlbyho teorie a výzkumy tak

ovlivnily klinické myšlení a výzkumu nejen zdravých jedinců, ale i klinickou populaci,

zahrnující pacienty s hraniční poruchou osobnosti (Clarkin et al., 2006).

K dispozici je řada studií zabývající se vztahovou vazbou u jedinců s hraniční organizací.

Zanarini et al. (1997) prezentují studii, která dokládá vliv patologických zkušeností

z dětství na rozvoj hraniční poruchy osobnosti. Rané traumatické zkušenosti vazebného

připoutání u hraničních poruch osobnosti uvádí také Kindl et al. (2015). Patrick et al.

(1994) ve své studii uvádějí, že ve srovnání s pacienty s dystimií je u hraničních pacientů

větší pravděpodobnost vyhýbavé a úzkostné vazby a nezpracovaného traumatu, i když obě

skupiny spojuje podobná traumatická zkušenost. Stalker a Davies (1995) zjistili, že na

vzorku žen s historií sexuálního zneužívání v dětství, měly ty, u kterých byla také

diagnostikována hraniční diagnóza, vyhýbavý a úzkostný typ nejisté vztahové vazby

a zároveň nezpracovanou traumatickou zkušenost. Také Fonagy (2000) uvádí ve své studii

zabývající se mentalizací nejistou vztahovou vazbu ve spojitosti s hraničními jedinci. Ve

studii Gundersona (1996), zabývající se intolerancí samoty u hraničních pacientů, je tato

26

intolerance uváděná v souvislosti s nejistou vztahovou vazbou. V dalším výzkumu

zaměřeném na attachment a psychopatii u hospitalizovaných adolescentů měla většina

osob diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti, úzkostný a vyhýbavý typ vztahové

vazby (Rosenstein, Horowitz, 1996). Další výzkum týkající se vztahové vazby, který byl

provedený na rozsáhlém vzorku nepsychotických hospitalizovaných pacientů, prezentoval

zjištění častého výskytu úzkostného a vyhýbavého typu vztahové vazby u pacientů

s hraniční poruchou osobnosti (Fonagy et al., 1996). Blatt a Levy (2003) uvádějí hraniční

strukturu osobnosti jako důsledek traumatu zejména v oblasti citové vazby. Potter (2011)

uvádí attachment ve zprostředkující roli mezi traumatem a jeho pozdějšími dopady

v podobě posttraumatické stresové poruchy a hraniční poruchy osobnosti. Četné jsou také

výzkumné studie na poli neurobilologického chápání zkoumané problematiky. Jmenovitě

například studie Anny Buchheimové a jejích spolupracovníků, které se zabývají nejistým

vztahovým připoutáním u hraničních poruch osobnosti v souvislosti s neurobiologickými

implikacemi zkoumaného. Uvedené studie poukazují také na spojitost s ranou

traumatickou zkušeností (Buchheim et al., 2016, 2008; Jobst et al., 2016; Juen et al., 2013).

Z uvedených studií vyplývá, že vztahová vazba jedinců s hraniční poruchou osobnosti je

úzkostná nebo vyhýbavá a souvisí často také s prožitou traumatickou zkušeností

dotyčných. Mentzos (2012) nicméně uvádí, že i když vztah hraniční poruchy a rané

traumatizace nemůžeme popřít, není možné význam traumatu jako takového absolutizovat,

jelikož existují traumatizovaní lidé, u kterých se hraniční ani jiná duševní porucha

nevyvinula. V tomto kontextu je proto potřeba zvážit i další nepříznivé okolnosti, které

ke vzniku hraniční poruchy vedly, nebo naopak, příznivé podmínky, které rozvoji hraniční

poruchy navzdory traumatizaci zabránily. Nancy Mc Williamsová (2015) nicméně

doplňuje, že současné studie zabývající se hraniční problematikou, vycházejí převážně

z empirických zjištění právě v oblasti vývoje malých dětí, citové vazby a traumatu a mají

za následek postupnou změnu chápání hraniční problematiky. I přes odlišné přístupy

ke zkoumání problematiky tak dochází ke shodě na klinických projevech problémů

v hraničním rozmezí, což má za následek snažší určení diagnózy hraniční úrovně povahové

struktury jedince.

27

4 METODY MĚŘENÍ DIMENZÍ VZTAHOVÉ

VAZBY A BORDERLINE FENOMÉNŮ

V této kapitole navazujeme na předchozí ukotvení teorie vztahové vazby a hraniční

organizace osobnosti a rozšiřujeme jej z pohledu posuzování vztahových dimenzí

a hraničních fenoménů daného člověka užitím specifických metod, jejichž výsledky

budeme později analyzovat v empirické části práce. Konkrétně popíšeme Rorschachovu

metodu, Škálu borderline interpersonálních vztahů, škálu Experience in Close

Relationships ECR a inventář Borderline Personality Inventory BPI.

4.1 Rorschachova metoda

Rorschachova metoda, jejímž autorem je švýcarský psychiatr a psychoanalytik Hermann

Rorschach, patří k nejpoužívanějším psychodiagnostickým projektivním metodám

(Svoboda, 2013). Jelikož je výchozí metodou pro aplikování Škály hraničních

interpersonálních vztahů, která je stěžejní pro praktickou část diplomové práce, přiblížíme

její podstatu spočívající v mechanismu projekce, projektivní metody, k nimž se řadí a její

celkovou charakteristiku v následujících řádcích.

4.1.1 Projekce

Rorschachova metoda je utvořena na základě projekce. Projekcí je míněn obranný

mechanismus ega, spočívající v přičítání vlastních přání a pohnutek, jež by ego mohlo

zamítnout (Šípek, 2000). Termín projekce poprvé použil Freud roku 1894. Pojmenoval jím

mechanismus obrany proti úzkosti (Svoboda, 2013) a zároveň princip ovlivňování vnímání

podnětů vzpomínkami (Nakonečný, 1995, in Šípek, 2000). Šípek (2000) z Freudova

pricipu vychází a rozšiřuje jej tvrzením, že chování každého člověka je ovlivněno projekcí

stavu psychiky, tedy psychické reprezentace světa. Vliv projekce a lidské chování uvádí

i Svoboda (2013). Princip projekce je dle něj spojen s externalizací chování. V ní plní

projektivní metody funkci katalyzátoru daného procesu. Za projekci je tedy považováno

více či méně vědomé modifikování procesu vnímání, odštěpení či jiné úpravy vnímaných

jevů. Nejobecnější pojetí pokládá projekci za mechanismus, jehož přítomnost je zjevná

v chování každého člověka (Šípek, 2000).

28

4.1.2 Projektivní metody

„V základě projektivních technik je přijetí vědomé „hry“ s méně přehlednou a neznámou

situací. Tím se umožní, aby nevědomé mechanismy vykonaly akt projekce“ (Šípek, 2000,

12).

Dělení projektivních metod je následující: verbální, expresivní a apercepčně vizuální. Do

poslední skupiny se řadí Rorschachova metoda (Šípek, 2000). Je to díky pareidoliím, které

Rorschachova metoda u zkoumaného člověka vyvolává (Svoboda, 1992). Pareidolie

popisuje Šípek (2000) následovně: Pareidolie je jev, značící připravenost k dotváření

neurčitých podnětů v okolí. To probíhá na základě dynamičnosti lidské fantazie. Podnětem

jí mohou být například útvary mraků na nebi, přírodní podněty aj. Výsledné pareidolie

následně zkoumaný jedinec verbalizuje. Rorschachova metoda vychází ze stanoviska, že

projikované představy k jednotlivým figurám testu nejsou náhodné, ale značí určité

zvláštnosti dotazovaného jedince (Svoboda, 1992). Za výhodou projektivních metod je

pokládán fakt, že téměř není možné záměrně zkreslit výsledky, protože dotazovaný jedinec

netuší, které odpovědi jsou u metody stěžejní a žádoucí. Nevýhodou je naopak nesnadné

jednotné skórování mnohovýznamových odpovědí. Ty kladou vysoké nároky na odbornou

erudici výzkumníka (Svoboda, 2013). Dle Lečbycha (2013) je kvalitní interpretace úměrná

vzdělání, zkušenostem a nadání toho, kdo výsledky metody interpretuje. Často je

projektivním technikám vytýkána sporná validita, externí kritéria pro její potvrzení nejsou

příliš pregnantní a celkové použití psychometrických postupů je nesnadné. Jelikož jsou

projektivní techniky zaměřené především na osobnost člověka z pohledu jejího

dynamického nastavení, na lidské potřeby, zájmy, interpersonální vztahy a další, je žádoucí

výsledná data těchto metod porovnat i s životní historií zkoumaného jedince (Svoboda,

2013).

4.1.3 Charakteristika Rorschachovy metody

Rorschachova metoda se v současnosti řadí mezi nejpoužívanější psychodiagnostické

metody. V ucelené podobě byla poprvé představena a publikována přímo autorem

švýcarským psychiatrem a psychoanalytikem Hermannem Rorschachem v roce 1921

v monografii Psychodiagnostik (Svoboda, 2013). H. Rorschach jako první použil málo

strukturovaný vizuální materiál k diagnostickému zkoumání osobnosti jedince.

Východiskem mu byla znalost principu volného asociování na podněty, které jsou

významově nejednoznačné. Rorschach původně předpokládal využití tohoto postupu při

diagnostikování schizofrenie (Šípek, 2000). Metoda ale odhalila svůj velký potenciál, který

29

spočíval v zachycení velmi jemných projevů psychických poruch a také individuality

daného jedince (Obuch, Polách 2011). V průběhu let se utvořilo několik stěžejních škol

Rorschachovy metody, z kterých vyšli následovníci Rorschacha, kteří interpretaci jeho

metody dále rozvinuli. Představiteli jsou jmenovitě: E. Bohm, S. J. Beck, B. Klopfer,

M. Loosi-Usteriová, E. G. Schachtel, D. Rapaport, Z. A. Piotrowský a J. E. Exner, Jr.

(Svoboda, 2013). Původní interpretace metody se odvíjela psychoanalytickým směrem,

nyní se vlivem J. E. Exnera, Jr. vrací zpět, k analýze kognitivních procesů (Šípek, 2000). Je

rozvíjeno formální skórování percepčního stylu vzhledem k osobnostním a behaviorálním

korelátům jedince (Obuch, Polák, 2011). Jedná se o tzv. „Komprehensivní systém“,

jednotný systém: „který nabízí standardizovaný postup administrace, skórování

a vyhodnocování testového materiálu a jako principiálně “ateoretický“ je přijatelný pro

kliniky bez ohledu na teoretickou školu, ze které vycházejí“ (Obuch, Polák, 2011, 9). Vývoj

metody ale probíhá i nadále a tak Exnerovi spolupracovníci a následovníci rozvíjejí

nastupující systém, tzv. Rorschach Performace Assessment System - RPAS (Obuch, Polák,

2011). Dle Weinera (1998) je pro interpretaci Rorschachova testu nejefektivnější

integrační model. Zahrnuje kombinování strukturálních dat s nomotetickým přístupem. To

znamená kombinaci empiricky odvozených poměrů, indexů a dat, jež byla odvozena

teoretickou analýzou, idiografickým přístupem.

Význam Rorschachovy metody je zjevný v celosvětovém měřítku. Již v první polovině

20. století zdůrazňuje Tarcsay (1944) vlastnosti Rorschachovy metody, které korespondují

s požadavky globální testové metody, uzpůsobené k zachycení mnoha nezávislých

vlastností zkoumaného jedince a vzájemných interakcí těchto vlastností v celkovém

osobnostním profilu. O globálním pojetí Rorschachovy metody nepochybuje ani Svoboda

(1992), který uvádí, že je nejrozšířenější projektivní metodou napříč světadíly. Vychází

přitom z existence velkého množství monografií a článků, které o Rorschachově metodě po

celém světě vyšly. A také z faktu, že jsou testu věnovány celé mezinárodní kongresy.

Z významu Rorschachovy metody plyne i její uplatnění. Přínosným nástrojem je všude

tam, kde je stěžejním cílem porozumění člověku v jeho individualitě a jedinečnosti. Díky

Rorschachově metodě získáváme nejen ty informace o jedinečnosti druhého, které se

odráží v jeho chování a jednání a jsou tak zjevné, ale také ty, které jsou při běžném

pozorování skryty (Exner, 2003 in Seitl, 2012). Rorschach se tak stává metodou nejen

k popisu explicitních projevů v chování, ale také k prozkoumání vnitřní dynamiky a řešení

vnitřních konfliktů dotyčného (Lečbych, 2013). Rorschachova metoda nachází široké

uplatnění nejen ve výzkumu psychopatologie a na poli klinické psychologie, ale je

30

přínosná i v ostatních odvětvích psychologie, jako je forenzní psychologie, psychologie

dětí, psychologie práce aj. Můžeme říci, že její uplatnění prostupuje všemi oblastmi

aplikované psychologie včetně různorodých výzkumných oblastí (Svoboda, 2013).

31

4.2 Škála borderline interpersonálních vztahů

Škálu borderline interpersonálních vztahů, která je svou povahou určena k detekci

fenoménů spojených s borderline tematikou, zpracoval a následně publikoval v roce 1979

Jay S. Kwawer. Při jejím vytváření vycházel z porozumění hraničním jevům z hlediska

klinické a vývojové psychologie s využitím Rorschachovy metody. Vycházel z teorie

hraniční organizace osobnosti, dále z poznatků o raných vztazích hraničních pacientů

k objektům a také ze svých klinických zkušeností na poli hraniční problematiky. Na tomto

základě navrhl model hraniční psychopatologie, kterou detekuje Rorschachova metoda

(Kwawer, 1979).

Specifičnost škály spočívá v tom, že vychází z odpovědí získaných Rorschachovou

metodou, na které aplikuje jednotlivá svá kritéria. Kritérií je celkově deset, reprezentují

velmi raná stádia diferenciace vlastního já a objektu a slouží k detekci fenoménů spojených

s hraniční problematikou. Stěžejními pro zařazení do jednotlivých kritérií jsou proto ve

škále ty odpovědi, jež naznačují přítomnost velmi primitivních vzorců objektních vztahů

(Kwawer, 1980, in Lečbych, 2013). Weiner a Bornstein (2009) uvádějí, že skórovací

systém pro rorschachovský obsah vyvinutý Kwawerem, se zaměřuje na identitu člověka

a na mezilidskou problematiku. Koncepty zkoumané tímto systémem zahrnují pohlcení,

symbiotické splynutí, násilnou symbiózu, separaci nebo znovusjednocení, zrození

a znovuzrození, metamorfózu a transformaci, narcistické zrcadlení, separaci – dělení,

narušení hranic a představu dělohy (Kwawer, 1980, in Lečbych, 2013).

Kwawer (1980, in Lečbych, 2013) systematizoval obvyklé borderline fenomény v ROR

protokolech, což jej vedlo ke zjištění, že tyto fenomény spolehlivě odlišují borderline

pacienty od kontrolní skupiny. V protokolech borderline pacientů se vyskytovala vždy

alespoň jedna skórovatelná odpověď ze škály, přičemž tyto odpovědi se nevyskytovaly

v kontrolní skupině.

Kwawer (1979) uvádí při sestavování kritérií škály následující klinická data: Kwawer

vyšel ze zkoumání sta psychodiagnostických testových baterií, které po čtyři roky

supervidoval v univerzitní ambulanci a z nichž bylo diagnostikovaných 16 jedinců

s hraniční poruchou osobnosti. Jejich záznamy spolu korespondovaly v charakteristicky

zhoršené funkci ega v rámci nestrukturovaných nebo afektivních kontextů s výraznou

asociativní fluiditou a primárním procesem zpracování informací.

32

Testování reality bylo naopak nenarušeno a v mnoha ze záznamů dotyčných byly patrné

tvůrčí schopností. U žádného naopak nebyl zaznamenán emocionální odstup ve vztazích.

Vztahy k objektům byly zachovány, i když zkušenost vlastního já a druhých byla zakalená

s autistickým zpracováním a několikanásobným navrstvením soukromého významu. Při

studiu záznamů si Kwawer všiml charakteristického uspořádání u odpovědí

v Rorschachově metodě, které je signifikantně odlišovaly od skupin pacientů s jinou

diagnózou. Ve shodě s poznatky z klinické a vývojové psychologie vykazovaly tyto

odpovědi selektivní, nepsychotické ego, které ale vykázalo zhoršené fungování ve chvílích,

kdy byla navozena separační úzkost – ve chvílích, kdy probandi vyjádřili v symbolické

rovině jádro svých separačních konfliktů v ROR odpovědích, které reflektovaly osobní

témata sloučení, splynutí, separace a individuace. Poskytly tak pohled na slabé, propustné

nebo difúzní hranice ega spolu se silným vnitřním tlakem v souvislosti se symbiotickým

splynutím. Bylo tak zachyceno symbiotické splývání s druhými a interpersonální kontext,

v němž se hraniční jevy vyskytují. Mnohé z odpovědí prezentovaly také fabulické

kombinace, konfabulace a kontaminace, které odrážejí fúzní objektní reprezentace. Nejvíce

pozoruhodný byl však z klinického hlediska způsob, jakým tyto odpovědi vylíčily

problémy v psychodynamice hraničních jedinců.

V následující tabulce 1 uvádíme přehled jednotlivých kritérií Škály borderline

interpersonálních vztahů a jejich charakteristiku. V českém překladu je uvádí ve své

publikaci o Rorschachově metodě Lečbych (Kwawer, 1980, in Lečbych, 2013, 112-113).

Tabulka 1: Kritéria borderline fenoménů dle Kwawera (1980)

Škála borderline interpersonálních vztahů – Kwawer, 1980

Pohlcení Objektový vztah popisuje jako přemáhající, pohlcující. FQ je často u, -. Často

zahrnuje koncepci zla a nenávisti. „Dvě obrovské růžové kapky, které

vzbuzují chuť, ale z ničeho nic vás pohltí. “

Symbiotické splynutí Symbolizované procesy poutání, slučování, splývání, pokusy

o symbiotickou vazbu nebo naopak obranu před ní. „Siamská dvojčata.“

Násilná symbióza,

separace nebo

znovusjednocení

Odpovědi indikují, že mezi vazbu objektů a jejich separaci a násilí či násilnou

destrukci se klade rovnítko. „Střetnutí dvou sil vedoucí k explozi.“ „Dvě

škaredé ženy se bijí o obsah krabice.“

33

Škodlivé vnitřní procesy

vč. primitivní inkorporace

V odpovědi jsou zastoupené včasné zážitky parazitického destruktivního

ladění. Patří sem pohledy na vnitřní orgány, transparence, pohledy do nitra.

Prožívání vnitřku těla jako kontejneru vastního Self. „Dvě růžové krysy se

šplhají po vnitřnostech člověka“. „Je to část těla, vnitřní část žaludku“.

Zrození

a znovuzrození

Zaujetí tématem raného vývoje. „Tato část vypadá jako embryo“. „Buněčné

dělení, začátek života“. „Dvě embrya v ženské děloze, připravená oddělit se“.

Metamorfóza

a transformace

Odpovědi s prvky zabrzdění se v raných stádiích počínajícího jáství. Zahrnují

prvek změny, proměny. „Dva mravenci v lidských šatech, skoro se zdá,

jakoby se proměňovali na lidská těla“. „Žena měnící se ve zvíře“.

Narcistické zrcadlení Odpovědi zahrnují prvky sebepohroužení a sebezaujetí, druhý objekt existuje

jen proto, aby zrcadlil Self, nebo je prožívaný jako rozšíření Self. „Dva muži

zrcadlící jeden druhého“. „Muž před zrcadlem“. „Zdvojený obraz“.

Separace – dělení Odpovědi zahrnují prvek ambivalence týkající se separace a opětovného

spojení. Zápas s vývojovými těžkostmi separace-individuace. „Tyto dvě věci

se jeví, jakoby byly spojené a pak se odtrhly“. „Vypadá to jako buňka při

oddělování se.“

Narušení hranic Obsahuje prvky slabosti, propustnosti hranic, zmatek mezi vnitřním

a vnějším. „Ochrana, něco se sem nemůže dostat, má to bránit aby se sem

něco nedostalo, ale není to pevné“. „Medúza, která je průhledná

a můžete vidět její žíly.“

Představa dělohy Odpovědi, ve kterých je afektivní tón odrážející vlastní fantazie ranné

prenatální zkušenosti. „Otisk zkameněliny z nějaké jeskyně … připomíná mi

to otisk kosti v nějaké jeskyni.“ „Nějaké místo, kam bych chtěl po zbytek

života odejít, pokojné místo, měkké, tajemné, pokojné, tiché.“

34

4.3 Škála Experience in Close Relationships (ECR)

Další škálou, kterou uvádíme, je škála Experiences in Close Relationships ECR, která

slouží k zmapování prožívání blízkých vztahů a k zachycení vztahové vazby zkoumaného

jedince v dospělosti. Jejími autory jsou Brennan, Clark a Shaver (1998). Škála má podobu

sebeposuzovacího dotazníku, měřícího základní dimenze vztahové vazby. Dimenzemi jsou

úzkostnost – anxiety a vyhýbavost – avoidance. Škála tak přistupuje k měření vztahové

vazby z dimenzionálního diagnostického přístupu, jejím prostřednictvím je posuzována

míra vztahové úzkostnosti a vyhýbavosti. Odlišuje se tak od kategoriálního přístupu

diagnostikování vztahové vazby, který rozlišuje jednotlivé typy vztahové vazby na základě

klinického posouzení. Fraley a Waller (in Shaver, Mikulincer, 2009) k tomu uvádějí, že

dimenzionální reprezentace vazebného stylu jsou přesnější, než kategoriální.

Brennan, Clark a Shaver (1998, in Pospišilíková, Lečbych, 2012, 3) definují dimenze škály

ECR následovně: „Vztahová úzkostnost (attachment anxiety), je definována jako strach

z odmítnutí, strach ze separace, opuštění. Druhá z nich, vztahová vyhýbavost (attachment

avoidance), je definována jako nepohoda v intimních situacích a v situacích podněcujících

k závislosti na druhém.“

Každá z dimenzí obsahuje v škále ECR celkem 18 tvrzení (Mikulincer, Shaver 2007).

Jejich hodnocení se uplatňuje na sedmibodové stupnici Likertova typu od 1 – Rozhodně

nesouhlasím po 7 – Rozhodně souhlasím. Hodnocení tvrzení vychází ze vztahování se

k druhým lidem, ke kterým má zkoumaný jedinec blízký vztah. Výsledné skóre dimenzí

úzkostnosti a vyhýbavosti předkládá typ vazebného připoutání dotyčného. Škála vztahové

úzkostnosti tvoří například tato tvrzení: „Má touha být druhým lidem velmi blízko je

někdy odhání pryč.“, „Když kolem sebe nemám blízké osoby, cítím se poněkud úzkostný/á

a nejistý/á.“ nebo „Někdy cítím, že se snažím přimět druhé, aby ukázali více citu, více

oddanosti v našich vztazích, než obvykle dávají najevo.“ Škála vyhýbavosti zahrnuje

tvrzení jako: „Jakmile se někdo začne se mnou sbližovat, přistihnu se, jak se odtahuji

pryč.“, „Je mi nepříjemné, mám-li se otevřít druhým.“ či „Chci se sblížit s druhými, ale

stejně si udržuji odstup.“

Tvrzení, která jsme uvedli, pocházejí z české verze škály ECR, kterou zpracovali Lečbych

a Pospišilíková (2012). V prvotní fázi vytvořili pilotní studii, v níž porovnali výsledky

sebehodnocení českých a amerických studentů psychologie. Cílem bylo vytvoření českého

35

překladu škály a ověření jeho vnitřní konsistence. Toto ověření přineslo uspokojivé

výsledky a také ve výsledcích sebehodnocení českých a amerických studentů nebyly

zjištěny statisticky významné rozdíly, což podpořilo předpoklad o kulturní přenositelnosti

škály včetně možného použití na české populaci. Zjištění bylo také v souladu s výsledky

obdobných studií pocházejících z dalších evropských států. Následně po pilotní studii byly

Seitlem, Charvátem a Lečbychem (2016) vytvořeny normy pro českou verzi ECR.

Škála Experiences in Close Relationships je v současnosti hojně užívaná, zájem o ní se

projevuje v množství překladů, např. do italštiny, francouzštiny, španělštiny, japonštiny či

čínštiny. Škála ECR podnítila také mezikulturní studium vztahové vazby. I přesto, že je

škála široce kulturně aplikovatelná, je potřeba neopomíjet a reflektovat určité rozdíly mezi

západní a východní kulturou při interpretování jednotlivých výsledků škály (Pospišilíková,

Lečbych, 2012). Z klinicko-psychologického hlediska je škála ECR cenná pro predikci

terapeutického vztahu, účinku terapeutického působení či případného klientova rozhodnutí

v terapii nepokračovat. Škálu ECR je možné užít také pro predikování potenciálu

k duševnímu onemocnění či budoucího vazebného rodičovského stylu k dítěti a dalších

oblastí (Pospišilíková, Lečbych, 2012).

36

4.4 Inventář Borderline Personality Inventory (BPI)

Poslední z metod, které uvádíme a následně ve výzkumné části použijeme, je Borderline

Personality Inventory BPI (Leichsenring, 1999).

Inventář BPI vychází z Kernbergova konceptu hraniční organizace osobnosti (Kernberg,

1967) a je určen k identifikaci hraničních osobností. Výsledky inventáře nesou vysoký

soulad nejen s kritérii organizace hraniční osobnosti definovanými Otto Kernbergem, ale

zároveň také s Diagnostickým a statistickým manuálem duševních nemocí DSM-IV, jeho

kritérii pro hraniční poruchy osobnosti a s Gundersonovými kritérii pro hraniční poruchy

osobnosti (DIB). Inventář BPI je doporučován jako screeningový nástroj pro hraniční

osobnostní organizaci a hraniční poruchy osobnosti a také pro dimenzionální výzkum

hraničních rysů v ose I. a ose II. poruch v DSM-IV. Inventář tak propojuje dimenzionální

a kategoriální modely hraniční osobnostní problematiky.

Inventář BPI má podobu sebeposuzující škály s 53 položkami, které jsou hodnoceny

tvrzeními „Souhlasím.“ a „Nesouhlasím“. Položky jsou dále rozděleny do subškál, jejichž

sestavení je založeno na výsledcích faktorové analýzy. Jsou jimi následující: F1: Primitivní

obranné mechanismy (4 položky), F2: Rozptýlení identity (5 položek, vztahují se také ke

zkušenosti depersonalizace či derealizace), F3: Obava z blízkosti (4 položky, zahrnují

zároveň obavy ze splynutí), F4: Snížená schopnost testování reality (3 položky týkající se

slyšení hlasů a vidění postav, které ve skutečnosti neexistují), F5: Impulzivita (3 položky

týkající se krádeží, konfliktů se zákonem, užívání drog), F6: Sebepoškozování (2 položky

vztažené k sebepoškozování či sebevražedným pokusům). Vzhledem k tomu, že jsou

faktory 5 a 6 příliš malé, nebyla pro ně vytvořena samostatná škála, ale jsou zahrnuty

v subškálách strach ze sblížení a rozptýlení identity.

Dále studie Leichsenringa (1999) uvádí informace k Cut-off skóru, který byl na základě

výsledků několika studií navržen k diagnostikování hraniční poruchy osobnosti. Cut-off

skór zahrnuje 20 položek. Dosažení 10 a více skórů lze považovat za pozitivní prediktivní

faktor hraniční poruchy osobnosti, je-li menší, pravděpodobnost poruchy osobnosti je

velmi nízká.

Na základě testování inventáře BPI v několika studiích byly obdrženy uspokojivé hodnoty

vnitřní soudržnosti a retestové reliability, shledané hodnoty se pohybovaly v rozmezí

Cronbachova alfa = 0,68 – 0,91; rtt = 0,73 – 0,89 (Leichsenring, 1999).

37

Leichsenring et al. (2003) ve své studii zabývající se psychodynamickými aspekty hraniční

poruchy osobnosti a antisociálním chováním zkoumali vztah mezi konstrukčními kritérii

hraniční osobnosti organizace – mezi difúzní identitou, primitivními obrannými

mechanismy, testováním reality a antisociálními rysy, mezi neuroticismem a mezilidskými

problémy na vzorku uvězněných pachatelů násilných trestních činů (N=91) za použití

dotazníků APQ, BPI, Neo-FFI a IIP. Byla nalezena signifikantní korelace mezi škálami

BPI – difúzí reality, primitivními obrannými mechanismy a sníženou schopností testování

reality a dále mezi strachem z uzavřenosti a antisociálními rysy, neuroticismem,

přívětivostí a sociálními problémy.

Druhá studie Chabrola a Leichsenringa (2006) se zabývala vztahem mezi hraniční

a antisociální poruchou osobnosti a také mezi těmito osobnostními rysy na neklinickém

vzorku adolescentů (N=243). Byl zkoumán vztah mezi strukturálními kritérii hraniční

osobnostní organizace, francouzskou verzí inventáře BPI a psychopatickými rysy

hodnocenými francouzskou verzí škály LSRP. Byla nalezena signifikantní souvislost mezi

BPI škálami rozptýlení identity, primitivními obrannými mechanismy, sníženou schopností

testování reality a mezi psychopatickými rysy necitlivosti a impulzivity, což naznačilo

vztah mezi hraniční organizací osobnosti a psychopatickými rysy u neklinické populace

mladistvých.

Poreh et al. (2006) na základě dalších studií (Edell, 1980, Fine, Sansione, 1990, in Poreh et

al., 2006) nicméně uvádějí, že i přesto, že byl inventář BPI vyvinut výhradně pro účely

měření hraničních osobnostních rysů, nerozlišuje dobře mezi schizofrenními, hraničními

a schizotypními pacienty.

38

EMPIRICKÁ ČÁST

39

5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM, CÍLE, VÝZKUMNÉ

OTÁZKY

V následující kapitole charakterizujeme výzkumný problém, cíle, které jsme si ve vztahu

k dané problematice zvolili a výzkumné otázky.

5.1 Výzkumný problém

Tento výzkum je věnován vzájemným souvislostem mezi vztahovou vazbou člověka

a hraničními fenomény v Rorschachově metodě, které popsal J. S. Kwawer.

Základem pro výzkum se nám stala teoretická východiska, přehled studií a výzkumů, které

vycházejí z konceptu teorie vztahové vazby a hraniční organizace osobnosti. Pracovali

jsme s výsledky psychodiagnostických metod s cílem porovnání a kvantifikování

získaných dat. Výzkumný soubor tvořila neklinická populace s převahou vysokoškolských

studentů.

Mnohé teoretické poznatky i řada studií o vztahové vazbě (Agrawal et al., 2004, Brennan

et al. 1998, Mikulincer, Shaver, 2007, Richell et al., 2003, Wolke et al., 2012, Bowlby,

2010, Blatt, 1997, Fonagy, 2000, Gunderson, 1996 a další uvedené v kapitole Vztahová

vazba a hraniční osobnosti), přisuzují vysokou úzkostnost a vysokou vyhýbavost – tedy

dezorganizovaný typ vazby – jedincům s hraničními rysy osobnosti. Na základě těchto

teorií se snažíme o ověření vztahu mezi dezorganizovaným typem vazby a hraničními

fenomény zkoumaných jedinců.

5.2 Cíle výzkumu

Na základě teoretických poznatků o souvislostech dezorganizované vztahové vazby

a hraniční organizace osobnosti popsaných v teoretické části práce si za cíl praktické části

klademe empirické ověření těchto vztahů. Zároveň si klademe za cíl prozkoumání

hraničních fenoménů vzhledem k použití odlišných metod, které je zachycují. Za tímto

účelem jsme si stanovili výzkumné cíle a z nich následně vycházející výzkumné otázky.

40

Cíle našeho výzkumu jsou následující:

Prozkoumání vztahu mezi Škálou borderline interpersonálních vztahů a škálou

Experiences in Close Relationships (ECR).

Prozkoumání vztahu mezi výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline

interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Borderline Personality

Inventory (BPI).

5.3 Výzkumné otázky

Na základě stanovených výzkumných cílů jsme si položili následující výzkumné otázky:

Jaký je vztah mezi dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských

vztazích škály ECR vzhledem ke Škále borderline interpersonálních vztahů

v Rorschachově metodě?

Jaký je vztah mezi výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline

interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI?

Existuje rozdíl ve výsledcích metod v závislosti na pohlaví respondentů?

41

6 VÝZKUMNÝ DESIGN

V následující kapitole charakterizujeme organizaci výzkumu, sběr dat, základní

a výzkumný soubor, popíšeme použité metody a jejich administraci, postup při

vyhodnocení dat těchto metod a na závěr kapitoly charakterizujeme také etické aspekty

provedeného výzkumu.

6.1 Organizace výzkumu

Data pro účely magisterské diplomové práce byla vybrána po konzultaci s vedoucím práce

doc. PhDr. Martinem Lečbychem, Ph.D., z části dat, která byla získána již pro bakalářskou

práci „Vybrané interpersonální vlastnosti osobnosti a jejich vztah k rorschachovské škále

oboustranné autonomie“. Tato data bakalářské práce byla získána v rámci širšího

výzkumu, který proběhl na katedře Psychologie FF UP v období červen 2013 – únor 2014,

a to konkrétně pro účely výzkumného tématu „Speciální diagnostické metody: Zkoumání

interpersonálních faktorů osobnosti a psychopatologie prostřednictvím projektivních metod

s důrazem na možnosti využití ROR metody“. Řešiteli výzkumu byli PhDr. Martin Seitl,

Ph.D., a doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.

Z původního sběru dat bylo pro potřeby magisterské diplomové práce využito 28 protokolů

ROR a 28 dotazníků škály ECR. Tento soubor byl následně od května 2014 do listopadu

2015 rozšířen o dalších 22 ROR protokolů a 22 dotazníků škály ECR. Nově byl do souboru

metod zařazen také inventář BPI. Původních 28 respondentů bylo osloveno opět s prosbou

o doplnění inventáře BPI. Souboru nových 22 respondentů byl inventář BPI přikládán

přímo při administraci metody ROR a ECR.

6.2 Sběr dat

Uskutečněný výzkum měl kvantitativní charakter. Výsledný soubor participantů byl získán

příležitostným výběrem. V několika případech byl také doplněn respondenty získanými

metodou sněhové koule, kdy nám několik respondentů získaných příležitostným výběrem

doporučilo známé z jejich okolí, které by výzkum také mohl zaujmout.

42

6.3 Popis použitých metod a jejich administrace

Administrace jednotlivých metod proběhla standardizovaným způsobem vždy za

přítomnosti maximálně dvou osob, a to examinátora a examinovaného na klidném,

nerušeném, dostatečně osvětleném místě. Metody byly administrovány v návaznosti za

sebou, a to v pořadí: Stratifikační dotazník – Rorschachova metoda – škála ECR – inventář

BPI. Administrace Rorschachovy metody trvala v rozmezí 1 až 2,5 hodin podle množství

odpovědí respondentů na jednotlivé tabule. Vyplnění škály ECR trvalo v rozmezí 15 až 20

minut, stejný čas byl potřebný také pro písemnou podobu inventáře BPI. On-line verze BPI

byla časově o několik minut kratší. Účastníkům byly nabídnuty obě verze s tím, že si

mohou vybrat, která se jim bude vyplňovat lépe. Administrace Rorschachovy metody ani

škály ECR a inventáře BPI nebyla časově omezená. Do výsledné doby administrace metod

byl započítán také úvodní rozhovor s respondentem a sdělení instrukcí k jednotlivým

metodám. Úvodní rozhovor předcházel samotnému výzkumu z důvodu seznámení každého

respondenta s předmětem a průběhem testové situace a také z důvodu krátkého seznámení

examinátora a respondenta a omezení případného negativního vlivu nadbytečného stresu

z testové situace. Dále bylo potřeba také eliminovat případné ovlivnění odpovědí

respondenta examinátorovým neverbálním působením, a proto seděl examinátor nikoli

naproti respondentovi, ale vedle něj. Na závěr administrace metod jsme respondentům dali

prostor pro případné dotazy a poděkovali za vstřícnost a čas, který respondenti výzkumu

věnovali.

6.3.1 Charakteristika a administrace Rorschachovy metody

Analýza Rorschachovy metody vychází z posouzení percepčně-kognitivního procesu

zkoumaného jedince (Lečbych, 2013). Testový materiál zahrnuje deset tabulí o rozměru

24x18 cm, na kterých jsou rozprostřeny specifické inkoustové skvrny. Skvrny v šedivých

barevných odstínech nacházíme u tabulí I, IV, V, VI a VII, odstíny šedivé a červeně

zbarevné u tabulí II a III a tabule VIII a X se vyznačují pestřejším barevným spektrem.

Začátek testování je charakterizován úvodním rozhovorem s respondentem. Ten je

dotazován, zda se již s Rorschachovou metodou setkal, pokud ano, při jaké příležitosti, co

mu název metody evokuje, jakou má o ní představu a případnou dosavadní znalost.

Examinátor se také ptal, zda není respondent unavený, indisponován žízní či hladem. Poté

byla zadána krátká instrukce, že respondent obdrží postupně deset jednotlivých tabulí

s inkoustovými skvrnami a jeho úkolem bude zodpovězení následující otázku: „Co to může

43

být?“ Během instrukce bylo také respondentovi sděleno, že budou jeho odpovědi

examinátorem zaznamenávány do protokolu a že potřebný čas i počet jednotlivých

odpovědí záleží na něm. Poté obdržel respondent první tabuli s dotazem: „Co to může

být?“ A stejným způsobem byl poté dotazován i u následujících tabulí. Odpovědi byly

zapisovány do protokolu. U každé tabule byla značena také poloha, v které se tabule

nachází. Jakmile byly zaznamenány odpovědi i na poslední desátou tabuli, následovala

instrukce, že respondent již viděl všechny tabule, ale je třeba se k nim ještě jedenkrát vrátit,

aby examinátor pochopil, kde konkrétně se objekt respondentovy odpovědi na tabuli

nachází, a aby jej viděl očima respondenta. Ten měl za úkol objekty examinátorovi přesně

vyznačit. Jinými slovy tedy následovala fáze zpětného dotazování examinátora, takzvaná

Inquiry. Inquiry zahrnuje informace vedoucí k lokalizaci dané skvrny, k upřesnění, jaký

objekt se na ní nachází a čím jej skvrna respondentovi připomíná, determinuje jej. Také

tyto odpovědi zaznamenával examinátor do připraveného protokolu. Po zpětném

dotazování se examinátor ještě zeptal respondenta, zda má nějaké doplňující dotazy.

Administrace Rorschachovy metody byla prováděna v souladu s pravidly

Komprehensivního systému.

6.3.2 Charakteristika a administrace Škály borderline interpersonálních

vztahů

Škála borderline interpersonálních vztahů J. S. Kwawera slouží k zachycení fenoménů

spojených s hraniční organizací osobnosti. Zahrnuje deset jednotlivých kritérií, týkajících

se stádia vývoje osobnosti, konkrétně diferenciaci Self a objektu (Lečbych, 2013). Kritéria

jsou následující: pohlcení, symbiotické splynutí, násilná symbióza, separace nebo

znovusjednocení, škodlivé vnitřní procesy včetně primitivní inkorporace, zrození

a znovuzrození, metamorfóza a transformace, narcistické zrcadlení, separace – dělení,

narušení hranic, představa dělohy. V odpovědích, řadících se do jednotlivých výše

zmíněných kritérií, jsou naznačeny primitivní vzorce objektních vztahů.

Administrace škály byla totožná s administrací Rorschachovy metody, respektive byl

administrován ROR a ze získaných rorschachovských protokolů jsme se následně ke

každému jednotlivě vrátili a skórovali jednotlivé borderline fenomény tak, jak je definoval

J. S. Kwawer.

44

6.3.3 Charakteristika a administrace škály Experiences in Close

Relationships (ECR)

Škála ECR slouží k měření dvou základních dimenzí vztahové vazby – úzkostnosti

a vyhýbavosti. Výzkum tak vychází z dimenzionálního diagnostického přístupu vztahové

vazby, kdy je škálou ECR posuzována míra vztahové úzkostnosti a vyhýbavosti. Škála má

podobu sebeposuzovacího dotazníku obsahujícího celkem 36 tvrzení. Jejich hodnocení

probíhá na sedmibodové stupnici Likertova typu od 1 – Rozhodně nesouhlasím po 7

– Rozhodně souhlasím. Hodnocení tvrzení vychází ze vztahování se k druhým lidem, ke

kterým má zkoumaný jedinec blízký vztah. Výsledné skóre dimenzí úzkostnosti

a vyhýbavosti předkládá typ vazebného připoutání respondenta.

Testování začíná předložením záznamového listu škály ECR danému respondentovi. List

obsahuje jednotlivá tvrzení a bodovou škálu, z níž respondent přiřazuje k tvrzením

bodovou hodnotu, která dané tvrzení nejlépe charakterizuje. Na záznamovém listu byla

uvedena písemná instrukce, kterou vlastními slovy sdělil také examinátor.

6.3.4 Charakteristika a administrace Borderline Personality Inventory

(BPI)

Inventář BPI slouží jako screeningový nástroj k identifikaci hraniční organizace i hraniční

poruchy osobnosti. Jeho výsledky nesou vysoký soulad s kritérii organizace hraniční

osobnosti definované Otto Kernbergem, s diagnostickým a statistickým manuálem

duševních nemocí - kritérii pro borderline poruchy osobnosti a s Gundersonovými kritérii

pro borderline poruchy osobnosti. Dotazník má podobu sebeposuzující škály s 53

položkami, které jsou hodnoceny tvrzeními: Souhlasím a Nesouhlasím. Škála obsahuje

tvrzení zahrnující subškály rozptýlení identity (12 položek), primitivní obranné

mechanismy (8 položek), testování reality (5 položek) a obavu z blízkosti (8 položek).

Sestavení škál je založeno na výsledcích faktorové analýzy. Položky a jejich hodnocení

vychází z Kernbergova konceptu organizace hraniční osobnosti.

Při administraci inventáře BPI byly respondentovi nabídnuty dvě možnosti administrace –

buď písemnou, nebo online formou vyplnění. Examinátor měl nachystaný záznamový list

BPI, tak jako online verzi. Online verzi vyplnil respondent zakliknutím zvolené položky

a na konci testování byl dotazník odeslán do elektronické databáze odpovědí. Při zvolení

písemné verze obdržel respondent záznamový list s jednotlivými výroky inventáře BPI.

45

Respondent mohl s výroky buď souhlasit, nebo nesouhlasit. Také zde byla uvedená

písemná instrukce k vyplnění, kterou examinátor ústně zopakoval.

6.4 Vyhodnocení získaných dat

Výzkumná data byla získána projektivní Rorschachovou metodou, škálou Experience in

Close Relationships ECR a Borderline Personality Inventory BPI. Respondenti obdrželi

také Stratifikační dotazník k vyplnění potřebných demografických údajů.

Při práci s rorschachovskými protokoly a s jejich následným vyhodnocováním jsme

vycházeli z primární literatury, a to ze skórovacího systému J. E. Exnera, Jr. (Exner, 2009).

Stěžejním pro vyhodnocení se nám stal Komprehensivní systém, který publikoval J. E.

Exner, Jr. se svými kolegy působícími v The Rorschach Research Foundation (Exner,

2003). Odpovědi z ROR byly zapisovány do protokolu, který byl potřebný pro následnou

aplikaci Škály borderline interpersonálních vztahů. Skórování borderline fenoménů

vycházelo z kritérií borderline fenoménů definovaných J. S. Kwawerem (Kwawer, 1980 in

Lečbych, 2013).

Výchozí metodou pro určení jednotlivých fenoménů se nám stala Škála borderline

interpersonálních vztahů. Pro skórování odpovědí s borderline fenomény, řadících se do

jednoho z deseti kritérií škály, jsme u každého protokolu zvlášť sečetli celkový počet

odpovědí, který se nám stal východiskem k pozdější analýze dat. Škála ECR byla vyplněna

respondenty formou tužka – papír, inventář BPI z části elektronickou formou, z části

písemně.

Skórování a vyhodnocení škál ECR a BPI proběhlo zadáním odpovědí do

vyhodnocovacích šablon škál ECR a PBI, které byly sestaveny doc. PhDr. M. Lečbychem,

PhD., ve vyhodnocovacím programu Microsoft Office Excel 2007. Získaná data byla dále

statisticky zpracována a vyhodnocena v programech Microsoft Office Excel 2010

a Statistica CZ 12.

6.5 Etické aspekty výzkumu

Každému respondentovi byl zdůrazněn aspekt anonymity při publikování výsledných dat.

Účast na výzkumu byla dobrovolná a zaštítěna Informovaným souhlasem s poskytnutím

údajů pro výzkumné účely v rámci psychologické diagnostiky každého z respondentů.

Výsledná výzkumná data byla anonymizována a bylo s nimi zacházeno v souladu se

zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

46

7 SOUBOR

Základním souborem byli muži a ženy ve věku 19 – 30 let žijící na území České republiky.

Pro výzkumný soubor bylo i s původním souborem respondentů zařazených pro potřebu

bakalářské práce osloveno celkově 50 respondentů, přičemž bylo dbáno na vyvážený

poměr počtu 25 žen a 25 mužů ve vymezeném věku od 19 do 30 let. Největší zastoupení

měli respondenti s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou, a to 35 respondentů,

12 s vysokoškolským vzděláním a 3 absolventi odborného učiliště s výučním listem.

Sběr dat první části souboru respondentů byl uskutečněn v Brně, v Olomouci, v Blansku

a v Telnici u Brna. Druhá část sběru proběhla převážně v Olomouci, několik respondentů

bylo osloveno v Brně. Respondenti pocházeli z rozdílných míst České republiky, jak

z Moravy, tak z Čech.

Účast ve výzkumu byla dobrovolná. Respondenti byli oslovování ústní nebo písemnou

formou. Z celkového počtu 50 oslovených se výzkumu odmítli zúčastnit tři lidé, s jedním

se z časových důvodů nepodařilo sejít, čtyři byli s předstihem osloveni, s účastí souhlasili,

ale nakonec již na konkrétní domluvu o termínu uskutečnění výzkumu nezareagovali.

Obtížnější bylo také zpětné doplňování 28 BPI inventářů. I přesto, že jsme vytvořili

elektronický formulář BPI, který byl rozesílán na mailové adresy účastníků, a mnoho

z nich zareagovalo poměrně rychle, ne každý obdržený dotazník také ihned vyplnil, a tak

jsme se na stejné respondenty obraceli s prosbou o vyplnění dotazníku vícekrát. Přes obtíže

také se změnou emailové adresy v případě dvou respondentů se nám ale podařilo vyplněné

dotazníky s odstupem času získat.

7.1 Charakteristiky výzkumného souboru

Vzorek respondentů byl vybrán s předpokladem výběru souboru neklinické populace.

K zařazení do souboru podle tohoto kritéria sloužil Stratifikační dotazník, ve kterém byli

respondenti dotazováni na to, zda jsou či v minulosti byli v péči psychologa nebo

psychiatra a případně z jakého důvodu. Výzkumu se zúčastnilo celkem 50 respondentů.

Snahou bylo získání vyváženého souboru, vyvážili jsme tedy pohlaví respondentů a to v

počtu 25 žen (50 %) ve věku od 20 do 30 let a 25 mužů (50 %) ve věku 19 až 27 let.

Věkový průměr respondentů byl 22,3 let.

47

Velikost souboru byla ovlivněna dostupností souboru v časovém horizontu sběru dat,

snahou bylo zahrnout minimálně 40 osob, počet byl nakonec ustálen na 50 účastnících.

V následující tabulce 2 je uvedeno četnostně vyvážené rozložení souboru dle pohlaví.

Tabulka 2: Četnostně vyvážené rozložení souboru dle pohlaví

Pohlaví Absolutní

četnost

Relativní četnost

(%)

muž 25 50,0

žena 25 50,0

Dále uvádíme věkové rozpětí výzkumného souboru. Pohybuje se mezi 19. a 30. rokem

věku respondentů. Nejčastější věk respondentů byl 22 let, uvedlo jej 17 studentů.

Průměrný věk, medián a modus u věku probandů jsou uvedeny v následující tabulce 3.

Tabulka 3: Věkové rozložení výzkumného souboru

Počet Minimální věk Maximální

věk

Průměrný

věk

Věk

medián

Věk

modus

Muži 25 19 27 22.3 22 22

Ženy 25 20 30 22.4 22 22

Celkem 50 22.3 22 22

48

8 ANALÝZA ZÍSKANÝCH DAT

A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

V první části následující kapitoly charakterizujeme souhrnné statistické údaje použitých

metod, v druhé části se budeme věnovat hlavním výzkumným zjištěním, která nám tyto

metody přinesly. Výzkumná zjištění z analýzy získaných dat prezentujeme v jednotlivých

krocích, které jsou současně interpretovány pro potřebnou návaznost jednotlivých kroků

postupu vyhodnocení výzkumných dat v praktické části magisterské diplomové práce.

8.1 Souhrnná deskriptivní statistika použitých metod

V následující tabulce 4 prezentujeme souhrnnou popisnou statistiku použitých

výzkumných metod.

Tabulka 4: Souhrná deskriptivní statistika použitých metod

Proměnná

Popisné statistiky

N

Průměr

Medián

Minimum

Maximum

SD

AVOIDANCE

50 3,28 3,23 1,06 5,33 0,89

ANXIETY

50 3,61 3,61 2,33 5,72 0,80

Cut-off skór BPI

50 2,78 2,00 0,00 13,00 2,67

Celkový skór BPI

50 7,12 6,50 1,00 21,00 5,05

Pro škálu Avoidance – vztahové vyhýbavosti dotazníku ECR jsme ve vzorku 50

respondentů obdrželi hodnotu průměru 3,28; hodnotu mediánu 3,23 a směrodatnou

odchylku 0,89. Pro škálu Anxiety – vztahové úzkostnosti dotazníku ECR z celkového

vzorku 50 respondentů vychází hodnota průměru 3,61; mediánu 3,61 a směrodatné

odchylky 0,80.

Pro Cut-off skór dotazníku BPI je hodnota průměru 2,78; mediánu 2; směrodatné odchylky

2,67 a pro Celkový skór dotazníku BPI je výsledná hodnota průměru 7,12; mediánu 6,5

a směrodatné odchylky 2,67 při vzorku 50 respondentů. Popisné statistiky podle skupiny 1,

2 a 3 v Škále borderline interpersonálních vztahů jsou uvedeny v přílohách.

49

8.2 Popis hlavních výsledků

V rámci výzkumné části magisterské práce jsme definovali tři výzkumné otázky, na které

se snažíme odpovědět prostřednictvím odlišných metodologických postupů.

V prvním a stěžejním postupu analýzy dat srovnáváme skupiny respondentů podle toho,

kolik jejich ROR protokol obsahoval Kwawerovských borderline fenoménů (dále jen KW

fenomén). Respondenti byli rozděleni na tři soubory – do prvního souboru byli zařazeni

respondenti s počtem 0 KW fenoménů, do druhého souboru byli zařazeni respondenti

s jedním KW fenoménem a do třetího souboru ti, jejichž ROR protokol obsahoval dva

a více KW fenoménů. Toto rozdělení respektuje realitu výzkumu a odpovídá povaze Škály

borderline interpersonálních vztahů jakožto screeningového nástroje, který slouží k detekci

rizikových fenoménů hraniční organizaci osobnosti.

Pro názorné přiblížení uvádíme tabulku 5 s četností výskytu borderline fenoménů u všech

respondentů.

Tabulka 5: Rozdělení respondentů do souborů dle četnosti výskytu borderline fenoménů

Soubor respondentů Počet borderline fenoménů Výskyt u počtu respondentů

1 0 10

2 1 11

3

2 11

3 6

4 6

5 2

6 3

7 0

8 0

9 1

Tabulka zobrazuje rozdělení respondentů do souborů dle četnosti výskytu KW fenoménů.

Konkrétně u 11 respondentů byl v protokolech nalezen jeden KW fenomén, u dalších

11 respondentů dva KW fenomény. Nejvyšší počet KW fenoménů, celkem 9, byl

zaznamenán u jednoho respondenta. Absenci KW fenoménů zahrnovaly protokoly 10

respondentů.

Druhý postup analýzy dat považujeme za sekundární. V rámci něj byl sloučen první soubor

respondentů s nulovým počtem KW fenoménů s druhým souborem obsahujícím

50

respondenty s výskytem jednoho KW fenoménu a takto vzniklý sloučený soubor byl

porovnáván s třetím souborem respondentů s výskytem dvou a více KW fenoménů

v protokolu. Snahou této analýzy bylo hledání smysluplných vztahů, pokud by se jeden

KW fenomén označil jako potenciálně nerizikový nález, jako varianta normy.

Třetí postup, který uvedeme, nabízí pohled na výsledky analýzy dat z hlediska lineárních

vztahů. V tomto případě ale již Škálu borderline interpersonálních vztahů považujeme za

spojitou škálu, nikoliv za screeningový nástroj.

8.2.1 Výzkumné otázky a jejich interpretace

V následujícím textu uvádíme tři výzkumné otázky definované pro potřeby výzkumné části

a zároveň interpretujeme získaná zjištění při jejich zodpovídání třemi odlišnými

metodologickými postupy analýzy dat.

8.2.1.1 První výzkumná otázka a její zodpovězení

První výzkumnou otázku jsme si definovali takto:

Jaký je vztah mezi dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály

ECR vzhledem ke Škále borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě?

V prvním postupu analýzy dat – meziskupinové srovnání tří souborů respondentů –

zjišťujeme, zda první skupina s výskytem 0 KW fenoménů má nižší vztahovou vyhýbavost

než skupina druhá s výskytem 1 KW fenoménu a skupina třetí s výskytem dvou a více KW

fenoménů. Jelikož vztahová vyhýbavost (avoidace) nevykazovala normální rozložení dat,

byla k meziskupinovému srovnání použita Kruskal-Wallisova ANOVA. Výsledná hodnota

není signifikantní (H = 1,96; p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší

vztahovou vyhýbavost v ECR. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 6.

51

Tabulka 6: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních

vztahů a dimenze Avoidance v ECR

Kruskal-Wallis ANOVA; AVOIDANCE ECR; dle proměn. Kwawer 1,2,3; H (2, N=50) =1,96; p =

0,38

KW skupina

N

Sčt. poř. skup.

Prům. pořadí

1 10 199,00 19,90

2 11 309,50 28,14

3 29 766,50 26,43

Pro lepší názornost uvádíme graf 1, který znázorňuje srovnání skupin Kwawer 1,2,3

vzhledem k dimenzi vyhýbavosti (avoidance) v škále ECR.

Graf 1: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů a

dimenze Avoidance v ECR

Zjišťujeme, zda první skupina s výskytem 0 KW fenoménů má nižší úzkostnost než

skupina druhá s výskytem 1 KW fenoménu a třetí s výskytem 2 a více KW fenoménů.

Jelikož vztahová úzkostnost (anxiety) nevykazovala normální rozložení dat, byla

k meziskupinovému srovnání použita Kruskal-Wallis ANOVA. Výsledná hodnota není

signifikantní (H = 1,53; p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší

úzkostnost v ECR. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 7.

Medián

25%-75%

Min-Max

1 2 3

Kwawer_skupina

0,5

1,0

1,5

2,0

2,5

3,0

3,5

4,0

4,5

5,0

5,5

6,0

AV

OID

AN

CE

52

Tabulka 7: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR

Kruskal-Wallis ANOVA; ANXIETY ECR; dle proměn. Kwawer 1,2,3; H (2,N=50) =1,53; p = 0,47

KW skupina

N

Sčt. poř. skup.

Prům. pořadí

1 10 280,50 28,05

2 11 229,50 20,86

3 29 765,00 26,38


vzhledem ke vztahové úzkostnosti (anxiety) škály ECR.


dimenze Anxiety v ECR

V druhém postupu analýzy dat – meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů

– zjišťujeme, zda první skupina s 0 a 1 KW fenoménem má nižší vztahovou vyhýbavost

než druhá skupina s výskytem dvou a více KW fenoménů. Jelikož vztahová vyhýbavost

(avoidance) nevykazovala normální rozložení dat, byl k porovnání dvou nezávislých

vzorků zvolen Mann Whitney U test. Výsledná hodnota není signifikantní (U = 277,5;

p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší vztahovou vyhýbavost

v ECR. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 8.

Medián

25%-75%

Min-Max

1 2 3

Kwawer_skupina

2,0

2,5

3,0

3,5

4,0

4,5

5,0

5,5

6,0

AN

XIE

TY

53

Tabulka 8: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Avoidance ECR

Proměnná

Mann-Whitneyův U Test, Proměn. Kwawer 2,1; označené testy jsou významné na

hladině p < 0,05

Sčt poř.

skup.

1

Sčt

poř.

skup.

2

U

Z

p-hodn.

Z

upravené

p-

hodn.

N platn.

skup.

1

N

platn.

skup.

2

2*1str.

přesné p

AVOIDANCE

766,5 508,5 277,5 0,52 0,60 0,52 0,60 29 21 0,59

Pro lepší názornost uvádíme graf 3, který znázorňuje srovnání skupin respondentů ve škále

– první skupiny Kwawer 1, která nevykazuje vyšší Avoidance v ECR oproti druhé skupině

Kwawer 2.

Graf 3: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů

a dimenze Avoidance v ECR

Zjišťujeme, zda první skupina s 0 a 1 KW fenoménem má nižší úzkostnost než druhá

skupina s výskytem 2 a více KW fenoménů. Jelikož vztahová úzkostnost (anxiety)

nevykazovala normální rozložení dat, byl k porovnání dvou nezávislých vzorků zvolen

Mann Whitney U test. Výsledná hodnota není signifikantní (U = 0,63; p > 0,05). Skupiny

v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší vztahovou úzkostnost v ECR. Výsledné hodnoty

uvádíme v následující tabulce 9.

54

Tabulka 9: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR

Proměnná

Mann-Whitneyův U Test, Proměn. Kwawer 1, proměn. Kwawer 1,0; označené testy jsou

významné na hladině p < 0,05

Sčt

poř.

skup.

1

Sčt poř.

skup. 2

U

Z

p-hodn.

Z

upravené

p-hodn.

N platn.

skup. 1

N platn.

skup. 2

2*1str.

přesné p

ANXIETY

0,63 0,63 0,63 0,63 0,63 0,63 0,63 1,00 1,00 0,63

Pro lepší názornost uvádíme graf 4, který znázorňuje srovnání skupin respondentů ve škále

– první skupiny Kwawer 1, která nevykazuje vyšší úzkostnost v ECR oproti druhé skupině

Kwawer 2.

Graf 4: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů

a dimenze Anxiety v ECR

V třetím postupu analýzy dat – korelační analýzy dat – byly za proměnné pro ověření

vztahu mezi vztahovou vyhýbavostí a Škálou borderline interpersonálních vztahů zvoleny

hodnoty vztahové vyhýbavosti (avoidance) ECR a počet jednotlivých fenoménů Škály

borderline interpersonálních vztahů. Jelikož data nevykazovala normální rozložení, byla

k analýze zvolena Spearmannova korelace. Obdrželi jsme nesignifikantní výsledek,

souvislost dimenze vyhýbavosti škály ECR a borderline fenoménů Škály borderline

interpersonálních vztahů nebyla potvrzena (r = 0,11; p > 0,05). Výsledné hodnoty uvádíme

v následující tabulce 10.

55

Tabulka 10: Spearmanova pořadová korelace dimenze vyhýbavosti škály ECR a Škály borderline

interpersonálních vztahů

Dvojice proměnných

Spearmanovy korelace; označ. korelace jsou

významné na hl. p < 0,05

N Spearman

(R) t(N-2) p-hodn.

Avoidance ECR & Škála borderline interpers.vzt. 50 0,11 0,79 0,43

Pro názorné zobrazení uvádíme také následující graf 5 korelace Avoidance ECR – Škála

borderline interpersonálních vztahů. Z grafu je patrné, že křivka signifikantně neroste ani

neklesá, korelace metod není potvrzena.

Graf 5: Korelace dimenze Avoidance ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů

Za proměnné pro ověření vztahu mezi vztahovou úzkostností měřenou ECR a Škálou

borderline interpersonálních vztahů byly zvoleny hodnoty Anxiety ECR a počet jednotlivých

fenoménů škály. Jelikož data nevykazovala normální rozložení, byla k analýze zvolena

Spearmannova korelace. Obdrželi jsme nesignifikantní výsledek, dimenze vztahové

úzkostnosti škály ECR a Škála borderline interpersonálních vztahů spolu nekorelují (r = 0,04,

p > 0,05). Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 11.

-2 0 2 4 6 8 10

Kwawer borderline f enomény

0,5

1,0

1,5

2,0

2,5

3,0

3,5

4,0

4,5

5,0

5,5

6,0

AV

OID

AN

CE

56

-2 0 2 4 6 8 10

Kwawer borderline fenomény

2,0

2,5

3,0

3,5

4,0

4,5

5,0

5,5

6,0

AN

XIE

TY

Tabulka 11: Spearmanova pořadová korelace dimenze úzkostnosti škály ECR a Škály borderline


Dvojice proměnných

Spearmanovy korelace, označ. korelace jsou


Počet

(plat.)

Spearman

(R) t (N-2) p-hodn.

ANXIETY ECR & Škála borderline

interpers.vzt. 50 0,04 0,30 0,76

Pro názorné zobrazení uvádíme také následující graf 6 korelace Anxiety – Škála borderline

interpersonálních vztahů. Z grafu je patrné, že křivka signifikantně neroste ani neklesá,

korelace metod není potvrzena.

Graf 6: Korelace dimenze Anxiety ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů

57

8.2.1.2 Druhá výzkumná otázka a její zodpovězení

Druhou výzkumnou otázku jsme vymezili takto:

Jaký je vztah mezi výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline interpersonálních

vztahů a jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI?

V prvním postupu analýzy dat – srovnání tří souborů respondentů – zjišťujeme vztah

mezi výskytem borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů a mezi

jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI. BPI umožňuje vyjádření výsledků ve dvou

formátech – v Cut-off skóru a Celkovém skóru. Analýzu jsme provedli s oběma skóry.

Cut-off BPI je výběrem klinicky nejvíce závažných položek hraniční organizace, které jsou

sečteny, Celkový skór BPI je naopak součtem veškerých položek, od mírných

zaznamenávajících emoční nepohodu až po položky závažné hraniční organizace.

Nejdříve jsme přistoupili k meziskupinovému srovnání Škály borderline interpersonálních

vztahů k Celkovému skóru BPI. Jelikož data nevykazovala normální rozložení dat, byla

použita Kruskal-Wallis ANOVA. Výsledná hodnota není signifikantní (H 3,9; p > 0,05).

Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem borderline fenoménů

Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Celkového skóru

inventáře BPI. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 12.


vztahů a Celkového skóru BPI

Kruskal-Wallis ANOVA, pořadí; Celkový skór BPI, H (2, N= 50) =3,9; p = 0,14

KW skupina

N

Součet pořadí

Průměr pořadí

1 10 208,50 20,85

2 11 227,00 20,64

3 29 839,50 28,95


vzhledem k Celkovému skóru BPI.

58


Celkového skóru BPI

Druhou analýzou bylo meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů

ku Cut-off skóru BPI. Jelikož data nevykazovala normální rozložení dat, byla použita

Kruskal-Wallis ANOVA. Výsledná hodnota není signifikantní (H = 3,75; p > 0,05).

Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem borderline fenoménů

Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Cut-off skóru

inventáře BPI. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 13.


vztahů a Cut-off skóru BPI

Kruskal-Wallis ANOVA pořadí; Cut-off skór BPI: H ( 2, N= 50) =3,75 p = 0,15

Skupina

N

Součet pořadí

Průměr pořadí

1 10 223,00 22,30

2 11 218,00 19,82

3 29 834,00 28,76


vzhledem k Cut-off skóru BPI.

Medián

25%-75%

Min-Max

1 2 3

Kwawer_skupina

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

22

Ce

lko

vý s

kó

r B

PI

59


Cut off skóru BPI

V druhém přístupu analýzy dat – meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů

– jsme nejprve přistoupili k meziskupinovému srovnání mezi Škálou borderline

interpersonálních vztahů a Celkovým skórem BPI. Jelikož data nevykazovala normální

rozložení, použili jsme Mann Whitney U test. Za závislou proměnnou byl zvolen Celkový

skór BPI. Výsledná hodnota není signifikantní (U = 204,5; p > 0,05). Skupiny v porovnání

mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem borderline fenoménů Škály borderline

interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Celkového skóru inventáře BPI.

Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 14.

Tabulka 14: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních

vztahů a Celkového skóru BPI

Proměnná

Mann-Whitneyův U Test; dle proměn. Kwawer 2,1; označené testy jsou významné na

hladině p < 0,05

Sčt poř.

skup. 1

Sčt poř.

skup. 2

U

Z

p-hodn.

Z

upravené

p-hodn.

N platn.

skup. 1

N platn.

skup. 2

2*1str.

přesné p

Celkový skór

BPI

839,50 435,50 204,50 1,96 0,06 1,96 0,06 29 21 0,06

Výše popsané zjištění podložíme následujícím grafem 9, který znázorňuje srovnání skupin

Kwawer 1 a 2 vzhledem k Celkovému skóru BPI.

Medián

25%-75%

Min-Max

1 2 3

Kwawer_skupina

-2

0

2

4

6

8

10

12

14

Cu

t-off

skó

r B

PI

60

Graf 9: Meziskupinové srovnání skupin a Celkového skóru BPI

Druhou analýzou bylo meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů

a Cut-off skóru BPI.

Jelikož data nevykazovala normální rozložení, použili jsme Mann Whitney U test. Za

závislou proměnnou byl zvolen Cut-off skór BPI. Obdrželi jsme nesignifikantní výsledek

(U = 210; p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem

borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením

dle Cut-off skóru inventáře BPI. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 15.


vztahů a Cut-off skóru BPI

Proměnná

Mann-Whitneyův U Test; označ. testy jsou významné na hladině p < 0,05

Sčt poř.

skup. 1

Sčt poř.

skup. 2

U

Z

p-hodn.

Z

upravené

p-hodn.

N platn.

skup. 1

N platn.

skup. 2

2*1 str.

přesné p

Cut-off skór BPI

834 441 210 1,85 0,07 1,89 0,07 29 21 0,06

Výše popsané zjištění podložíme následujícím grafem 10, který znázorňuje srovnání skupin

Kwawer 1 a 2 vzhledem k Cut off skóru BPI.

61

Graf 10: Meziskupinové srovnání skupin Škály borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skóru

BPI

V třetím postupu analýzy dat – korelační analýzy dat – jsme pro ověření vztahu mezi

Škálou borderline interpersonálních vztahů a Celkovým skórem inventáře BPI a mezi

Škálou borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skórem inventáře BPI z důvodu

nenormálního rozložení dat zvolili Spearmanovu korelaci. Obdrželi jsme nesignifikantní

výsledek, souvislost Škály borderline interpersonálních vztahů a Celkového skóru BPI (r =

0,27; p > 0,05) a ani souvislost Škály borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skóru

BPI (r = 0,23; p > 0,05) nebyly potvrzeny. Výsledné hodnoty uvádíme v následující

tabulce 16.

Tabulka 16: Spearmanova pořadová korelace Celkového a Cut-off skóru BPI a Škály borderline

interpersonálních vztahů:

Dvojice proměnných Spearmanovy korelace, označ. korelace jsou


Počet (plat.)

Spearman

(R) t (N-2) p-hodn.

Cut-off skór BPI & Škála borderline interpers.vztahů 50,00 0,23 1,67 0,10

Celkový skór BPI & Škála borderline interpers.vztahů 50,00 0,27 1,94 0,06

62

8.2.1.3 Třetí výzkumná otázka a její zodpovězení

Třetí výzkumnou otázku jsme si definovali takto:

Existuje rozdíl ve výsledcích metod v závislosti na pohlaví respondentů?

Třetí výzkumná otázka byla formulována z důvodu vyváženého počtu respondentu, tj. 25

mužů a 25 žen. Provedli jsme srovnání jednotlivých výsledků za účelem nalezení

případného rozdílu ve výsledcích mezi pohlavími.

Za nástroj srovnání výsledků dotazníků ECR a BPI byl zvolen neparametrický Mann

Whitneyův U test. Výsledné hodnoty srovnání výsledků mezi pohlavími zobrazuje

následující tabulka 17.

Tabulka 17: Srovnání výsledků metod ECR a BPI mezi pohlavími

Mann-Whitney U Test, ozn. testy jsou signifikantní na hladině

p < 0,05

Souč.poř.

ženy

Souč.poř.

muži

U

Z

P hodn.

Z

P hodn.

N

ž

N

m

2*1 str.

přesné p

AVOIDANCE

719 556 231 1,57 0,12 1,57 0,12 25 25 0,12

ANXIETY

717 559 234 1,52 0,13 1,52 0,13 25 25 0,13

Cut-off skór BPI

655 620 295 0,33 0,74 0,34 0,74 25 25 0,74

Celkový skór BPI

615 661 290 -0,44 0,66 -0,44 0,66 25 25 0,66

V případě Škály borderline interpersonálních vztahů, kterou jsme považovali za

dichotomickou proměnnou, jsme k výpočtu rozdílů v závislosti na pohlaví respondentů

použili test dobré shody, Pearsonův Chí kvadrát. Výsledné hodnoty srovnání výsledků

mezi pohlavími zobrazuje tabulka 18 s pozorovanými četnostmi a tabulka 19

s očekávanými četnostmi.

Tabulka 18: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – pozorované

četnosti

Pozorované četnosti; označ. buňky mají hodnoty > 10

Pohlaví

Kwawer_skupina 1

Kwawer_skupina 2

Kwawer_skupina 3

Součet

řady

Ž 3 5 17 25

M 7 6 12 25

Všechny skup. 10 11 29 50

63

Tabulka 19: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – očekávané

četnosti

Očekávané četnosti; označ. buňky mají hodnoty > 10; Pearsonův Chí kvadrát: 2,55; df = 2; p = 0,28

Pohlaví

Kwawer_skupina 1

Kwawer_skupina 2

Kwawer_skupina 3

Součet řady

Ž 5 5,50 14,50 25

M 5 5,50 14,50 25

všechny skupiny 10 11,00 29,00 50

Srovnáním výsledků respondentů v dimenzích vyhýbavosti (U= 231; p > 0,05)

a úzkostnosti (U= 234; p < 0,05) škály ECR, v Cut-off skóru BPI (U= 295; p > 0,05)

a v Celkovém skóru BPI (U= 290; p > 0,05) za použití Mann Whitney U testu se rozdíl

mezi pohlavími neprokázal. Ani u Škály borderline interpersonálních vztahů nebyla za

použití Chí kvadrátu prokázána signifikantní souvislost pohlaví s výsledky (χ2 2,55; p >

0,05).

64

8.2.2 Doplňková kvalitativní analýza k odpovědím ze Škály borderline


Jelikož je Škála borderline interpersonálních vztahů, kterou jsme specifikovali již

v teoretické části naší práce, pro náš výzkum stěžejní, a v současnosti chybí normativní

údaje k českému souboru respondentů, považujeme za přínosné přiblížit výsledná zjištění,

která jsme obdrželi analýzou získaných dat na vzorku české neklinické populace nad rámec

výzkumných otázek.

V první řadě považujeme za přínosné uvést výběrem několik odpovědí respondentů,

ve kterých jsme borderline fenomény nalezli. Každá z odpovědí je řazena pod odpovídající

škálovou položku, která jednotlivé borderline fenomény specifikuje. V závorkách jsou pod

čísly uvedeni jednotliví anonymizovaní respondenti a čísla rorschachovských tabulí, ke

kterým jejich odpověď náležela.

Tabulka 20: Ukázka odpovědí respondentů s borderline fenomény

Škálová položka - odpovědi respondentů

Pohlcení „Tato část mírumilovná – láska, druhá tmavá, naprosto oddělená,

chycená pavučinama, láska přechází do jiného citu, další emoce, která to

požírá." (r. 14/VIII)

„Nemocná osoba, jejíž nemoc se snaží pohltit jejího ducha, až ji pohltí,

čeká na ni smrťák, už kape, ten človíček; smrťák se na něj těší.“ (r.14/IX)

„Mlhavá, tekutá příšera, valí se a chce tě sežrat.“ (r.35/VIII)

Symbiotické splynutí „Nějaké zvíře, mládě, vypadá jako by pilo mateřské mléko z cecíku,

vypadá roztomile.“ (r.11/VII)

„Dvě osoby snažící se dostat na jeden břeh, přitahují se, skála, chtějí na

jednu stranu k sobě.“ (r.14/X)

„Dva andělé, těsně k sobě přitisknutí, srostlí, objímají se.“ (r.32/I)

Násilná symbióza,

separace nebo

znovusjednocení

„To začíná být divoký, několik takových zvířat, příšerek, které se po

něčem vrhají, po nějakým šutru, skále, sápou se po ní a navzájem po sobě

šlapou; někde ve vodě nebo ve vzduchu, všechno se rychle odehrává,

naráží dost na skálu, každý jde sám za sebe a šlape, ubližuje, kazí to těm

ostatním – chytnou se druhého a tím jej stahují.“ (r.9/X)

„Dvě postavy napojené na tom, berou si živiny z toho, něco ve stylu

kapačky.“ (r.35/X)

„Nějaký ženy, který drží nějaký novorozeňata a háží je do vody nebo tak

něco, myslím si, že jak koťata.“ (r.45/III)

65

Škodlivé vnitřní

procesy

vč. primitivní

inkorporace

„Plíce, krevní propojení spojující plíce, kolem různé buňky, rozříznuté,

uvnitř nich je něco vidět.“ (r.1/X)

„Řez mozkem, na okraji šedý, uprostřed bílý.“ (r.17/III)

„Rozplesklý vnitřnosti, vylezlý střeva nebo něco takového, nic fajn,

rozsekaný střeva, lezou ven.“ (r.10/II)

Zrození

a znovuzrození

„Porod, ženský otvor, kterým jde děťátko ven, je tam kolem krev.“ (r.6/II)

„To vypadá jako embryo, malý nenarozený dítě.“ (r.7/IX)

„Žena u porodu s roztaženýma nohama.“ (r.44/IX)

Metamorfóza

a transformace

„Člověk, který je převlečený v brouka, který je sklouben do člověčí

postavy, rysy brouka, nabucaná širší postava, kulatý záda, který končí až

u kolen; převlek, protože je to kulatý až ke kolenům, člověk je tenký.“

(r.4/X)

„Franz Kafka – proměna brouka.“ (r.23/III)

„No, rozhodně něco děsivýho, asi netvor, který vrůstá napůl v strom a

tak, ten se mi nelíbí, je celkově stromovitej, podivná, strašidelná

postava.“ (r.14/IV)

Narcistické zrcadlení „Nějaká stará ženská, co kouká do zrcadla, se přibližuje k hranici

zrcadla, což je takový zvláštní, že je to moc blízko.“ (r.5/VII)

„To vypadá jako vykukující obličej nějaký stařenky, jasně, zimní

královna, v rybníce je její stín.“ (r.14/V)

„První, co mě napadlo, že je to zvířátko, srnka a ta druhá část zrcadlící

se obraz ve vodě, asi pije.“ (r.37/I)

Separace – dělení „Kluk, který byl nucen opustit domov, proto má ranec, nevím,

s buchtama, nucen osamostatnit se.“ (r.14/IX)

Narušení hranic „Loď, hladina ale není zvýrazněná, pluje k tobě, obrys lodi ve tmě, je

vidět hodně spodek lodi, co bývá normálně pod vodou.“ (r.5/II)

„Připomíná mi to nějakou roztrženou hvězdici, rozplynulá, roztržená,

obojí, tj. důležitý, pokročilé stádium rozplynutí, to už ani jako cípy

nerozpoznám.“ (r.8/VII)

„Něco jako babylonská věž před rozpadem, novostavba, která se ti začne

hroutit, rozjíždějí se ti základy, směřují od sebe.“(r.34/IX)

Představa dělohy „Rentgenový snímek děcka v děloze.“ (r.11/I)

„Toto mi připomíná dělohu.“ (r.21/X)

„Děloha těhotné ženy na ultrazvuku.“ (r.22/III)

66

Dále pokládáme za zajímavé zjištění, které jsme získali během skórování jednotlivých

borderline fenoménů v rorschachovských protokolech. Konkrétně nás zaujal celkový

výskyt jejich jednotlivých druhů a také to, na kterých tabulích se nacházely nejčastěji.

Přehled zjištění zachycují následující tabulky 21 a 22.

Tabulka 21: Výskyt jednotlivých druhů borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních

vztahů

v ROR

Počet odpovědí s borderline fenomény na tabulích ROR

Druhy borderline fenoménů

Celkový

výskyt

fenoménů

I II III IV V VI VII VIII IX X

Pohlcení 10 - - - - - 4 - 2 3 1

Symbiotické splynutí 16 3 1 1 1 1 - 4 1 - 4

Násilná symbióza, separace

nebo znovusjednocení 15 2 4 4 1 - - - - 1 3

Škodlivé vnitřní procesy vč.

primitivní inkorporace 23 2 2 3 - - - 2 6 1 7

Zrození a znovuzrození 7 - 2 - - - - - - 2 3

Metamorfóza a transformace 17 1 - 3 2 3 - 5 - 1 2

Narcistické zrcadlení 15 3 1 3 - 2 1 3 2 - -

Separace – dělení 1 - - - - - - - - 1 -

Narušení hranic 6 - 1 - - 1 2 1 - 1 -

Představa dělohy 3 1 - 1 - - - - - - 1

V tabulce 21 jsou uvedeny jednotlivé druhy borderline fenoménů, jejich celkový výskyt ve

všech 50 rorschachovských protokolech, ze kterých byly získány, a také jejich výskyt na

jednotlivých tabulích ROR. Zvýrazněná čísla označují nejvyšší četnost výskytu. Konkrétně

nefrekventovanější byl borderline fenomén škodlivých vnitřních procesů vč. primitivní

inkorporace s celkovým počtem výskytu v 23 odpovědích, z toho nejvíce byl obsažen na

tabuli X tzv. „životní prostor“, s počtem 7 odpovědí a na tabuli VIII tzv. „afektivní

schopnost přizpůsobení“ s počtem 6 odpovědí. Druhým nejčastějším borderline

fenoménem byla metamorfóza a transformace s celkovým počtem 17 výskytů a nejčastěji

se nacházela na tabuli VII tzv. „mateřská“ s počtem 5 odpovědí. Třetím nejčastějším

67

borderline fenoménem se stalo symbiotické splynutí s počtem 4 odpovědí na tabulích VII

tzv. „mateřská“ a na X tzv. „životní prostor“.

Druhá tabulka 22 uvádí frekvenci všech borderline fenoménů na jednotlivých

rorschachovských tabulích.

Tabulka 22: Frekvence všech borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů v ROR

Tabule ROR I II III IV V VI VII VIII IX X

Frekvence borderline

fenomenů 12 11 15 5 7 7 14 11 10 21

Podprůměr.hodn.< 11.3 - 11 - 5 7 7 - 11 10 -

Nadprům.hodn .> 11.3 12 - 15 - - - 14 - - 21

Z výše uvedeného přehledu je patrný nejčastější výskyt borderline fenoménů v odpovědích

neklinického souboru respondentů na tabuli X tzv. „životní prostor“, s počtem 21 výskytů,

dále na tabuli III tzv. „sociální“ s počtem 15 výskytů a na tabuli VII tzv. „mateřská“

s počtem 14 výskytů. Celkový počet výskytů na všech tabulích u 50 rorschachovských

protokolů čítal 113 borderline fenoménů. Průměr obdržených fenoménů je 11,3;

směrodatná odchylka 4,64.

68

8.3 Odpovědi na výzkumné otázky

Pro přehlednost nyní uvádíme krátké shrnutí jednotlivých výzkumných zjištění na základě

položených výzkumných otázek a provedené doplňkové kvalitativní analýzy odpovědí ze

Škály borderline interpersonálních vztahů.

První otázka zněla následovně: Jaký je vztah mezi dimenzemi úzkostnosti

a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály ECR vzhledem ke Škále borderline

interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě? Byly zvoleny tři metody analýzy dat

– srovnání tří skupin dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných

ve Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2

a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů

a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod ani jedním z přístupů nebyla

prokázána.

Druhá výzkumná otázka si kladla za cíl zjistit následující: Jaký je vztah mezi výskytem

borderline fenoménů dle Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich

sebeposouzením dle Inventáře BPI?

Byly zvoleny totožné metody analýzy dat jako u první výzkumné otázky – srovnání tří

skupin dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline

interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2 a více borderline

fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů a korelační analýza.

Signifikantní souvislost metod ani jedním z přístupů nebyla prokázána.

Třetí výzkumná otázka se ptala, zda: Existuje rozdíl ve výsledcích metod mezi pohlavím

respondentů? Existence signifikantního rozdílu ve výsledcích metod mezi pohlavími

prokázána nebyla.

Nad rámec výzkumných otázek jsme provedli také doplňkovou kvalitativní analýzu

odpovědí Škály borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu

jednotlivých druhů borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích

Rorschachovy metody. Zde jsme obdrželi nejčastější výskyt borderline fenoménů

v odpovědích neklinického souboru respondentů na tabuli X tzv. „životní prostor“,

s počtem 21 výskytů, dále na tabuli III tzv. „sociální“ s počtem 15 výskytů a na tabuli VII

tzv. „mateřská“ s počtem 14 výskytů, což naznačuje možnou souvislost mezi výskytem

borderline fenoménů na určité rorschachovské tabuli, která by mohla být dále zkoumána.

69

9 DISKUZE

Hlavními výzkumnými cíli magisterské diplomové práce bylo zkoumání základních

dimenzí vztahové vazby – úzkostnosti a vyhýbavosti škály Experiences in Close

Relationships (ECR) ve vztahu k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline

interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě a zároveň zkoumání vztahu mezi

výskytem borderline fenoménů ve Škále borderline interpersonálních vztahů a jejich

sebeposouzením dle Borderline osobnostního inventáře (BPI).

Brennan, Clark, Shaver (1998) ve své studii o attachmentu zjistili, že vysoká úzkostnost

a vysoká vyhýbavost představuje nejméně výhodný typ vztahové vazby, který definovali

jako fearful avoidant, tedy bázlivě vyhýbavý. Tento typ inklinuje k rozsáhlejší psychické

dezorganizaci jedince při konfrontaci s náročnou situací (Lečbych, 2013). Tato

dezorganizace je spojována s borderline pacienty (Richell et al., 2003). Rozvoj borderline

organizace osobnosti v souvislosti se zneužíváním v dětství uvádí Wolke et al. (2012). To

odpovídá Bowlbyho teorii vztahové vazby, podle níž jsou zdroje pro jednotlivé typy

vazebného chování založeny na mentálních reprezentacích vztahových zkušeností v dětství

(Bowlby, 2010).

Tyto uvedené studie a teoretická ukotvení a také četné studie a teretické poznatky uvedené

již v teoretické části práce v kapitole Vztahová vazba a hraniční osobnosti se nám staly

podnětem k předpokladu, že u respondentů s osobnostními borderline rysy bude vyšší

úzkostnost a vyšší vyhýbavost škály ECR odpovídat vyšším skórům ve Škále borderline

interpersonálních vztahů. Vztah těmito metodami doposud nebyl ověřen, proto jsme se

rozhodli danou problematikou zabývat blíže. Tento záměr odrážela první z výzkumných

otázek. Zjistili jsme zároveň, že v současnosti chybí normativní údaje k českému souboru

Škály borderline interpersonálních vztahů, z tohoto důvodu byl zvolen ke srovnání se

Škálou borderline interpersonálních vztahů Borderline osobnostní inventář BPI,

vycházející taktéž z teoretického pojetí borderline osobnostní organizace (Leichsenring,

1999), a byla tak definována druhá výzkumná otázka. Vzhledem k vyváženému souboru

respondentů z hlediska pohlaví byla zvolena také třetí výzkumná otázka tázající se po

rozdílu ve výsledcích metod v závislosti na pohlaví respondentů.

70

Pro zodpovězení výzkumných otázek po vztahu jednotlivých metod byly zvoleny tři

odlišné metodologické postupy pro analýzu získaných dat.

V prvním postupu analýzy dat byly srovnávány skupiny respondentů podle toho, kolik

jejich ROR protokol obsahoval borderline fenoménů (dále jen KW fenomén) definovaných

Kwawerovou Škálou borderline interpersonálních vztahů. Respondenti byli rozděleni na tři

soubory – do prvního souboru byli zařazeni respondenti s počtem 0 KW fenoménů, do

druhého souboru byli zařazeni respondenti s 1 KW fenoménem a do třetího souboru ti,

jejichž ROR protokol obsahoval dva a více KW fenoménů. Toto rozdělení jsme zvolili

z důvodu respektování reality výzkumu, proto, aby odpovídalo povaze Škály borderline

interpersonálních vztahů – tedy funkci screeningového nástroje, který slouží k detekci

rizikových fenoménů hraničních organizací a zachycení jejich míry (Kwawer, 1979). Po

provedení statistické analýzy dat výše zmíněným způsobem se ale předpoklad vztahu

zvolených metod dotazníku ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů, tak jako

Škály borderline interpersonálních vztahů a Inventáře BPI nepotvrdil.

Druhý postup analýzy dat jsme považovali za sekundární. V rámci něj byl sloučen první

soubor respondentů s nulovým počtem KW fenoménů s druhým souborem obsahujícím

respondenty s výskytem jednoho KW fenoménu a takto vzniklý sloučený soubor byl

porovnáván s třetím souborem respondentů s výskytem dvou a více KW fenoménů

v protokolu. Cílem této analýzy bylo hledání smysluplných vztahů, pokud by se jeden KW

fenomén označil jako potenciálně nerizikový nález, jako varianta normy. Po provedení

statistické analýzy dat se předpoklad vztahu zvolených metod dotazníku ECR a Škály

borderline interpersonálních vztahů a ani Škály borderline interpersonálních vztahů

a Inventáře BPI nepotvrdil.

Třetí postup, který jsme použili, nabídl pohled na výsledky analýzy dat z hlediska

lineárních vztahů. Předpoklad vztahu zvolených metod Škály borderline interpersonálních

vztahů a dotazníku ECR, tak jako Škály borderline interpersonálních vztahů a inventáře

BPI nebyl potvrzen. Považujeme za podstatné uvést, že jsme v případě tohoto postupu

považovali Škálu borderline interpersonálních vztahů za spojitou škálu, která rozlišuje, zda

určitý jev přítomen je, či není, a nikoliv za screeningový nástroj použitelný v klinickém

prostředí, jak jsme o něm uvažovali v postupech předcházejících.

71

Po zodpovídání první a druhé výzkumné otázky odlišnými metodologickými postupy byla

ověřována také třetí výzkumná otázka tázající se po rozdílu ve výsledcích metod

v závislosti na pohlaví respondentů. Rozdíl nebyl prokázán.

Na základě získaných výsledků jsme si kladli otázku po možných faktorech ovlivňujících

výsledná zjištění, v kterých se námi očekávané vztahy nepotvrdily.

Domníváme se, že výsledná data, která jsme obdrželi, mohla být ovlivněná následujícím:

Limity výběru výzkumného souboru – otázkou je, zda bylo vhodné zvolení respondentů

výzkumného souboru pouze z běžné populace k lepšímu porovnání jednotlivých metod,

zda nemá vliv věkové rozložení souboru v období mladé dospělosti, zda výsledné

odpovědi respondentů neovlivnil sběr dat pouze metodou příležitostného výběru a metodou

sněhové koule či zda byl soubor čítající 50 respondentů, kteří byli navíc v prvním

z postupů rozděleni do tří skupin, dle počtu nalezených borderline fenoménů v jejich ROR

protokolech, velikostně dostačující. U tohoto rozdělení se domníváme, že svou roli mohly

hrát také vyšší stupně volnosti. Také zvažujeme možné ovlivnění výsledných dat

administrací dotazníku BPI, která u první skupiny 28 respondentů proběhla s odstupem

času dvou let od prvního sběru dat Rorschachovy metody a dotazníku ECR.

Dále je potřeba zmínit, že uvažujeme nad úskalím hledání vztahů odlišnými metodami –

metodami dotazníkového a projektivního posouzení – v našem případě mezi Škálou

borderline interpersonálních vztahů a inventářem BPI a mezi Škálou borderline

interpersonálních vztahů a škálou ECR. Škála borderline interpersonálních vztahů vychází

z čistě symbolického projekčního materiálu rorschachovských protokolů, u kterého se

pracuje s dynamikou fantazie dotyčného respondenta a je tak pro něj bezpečná. Při tom

nevědomé mechanismy vykonají akt projekce (Šípek, 2000), díky níž mohou být

borderline fenomény lépe zachyceny, odkryty. Přínosnost Rorschachovy metody u klientů,

kteří inklinují k předstírání či popírání existující psychopatologie zmiňují ve své studii také

Seamons et al. (1981). Weiner (1966 in Kwawer, 1979) uvádí, že je pro hraniční pacienty

typické, že působí poměrně konvenčně a zároveň integrovaně ve vysoce strukturovaných

testech, ale v nestrukturovaném kontextu, jaký nacházíme u Rorschachova testu, jsou

zjevná poškození ega a patologické mechanismy. Singer (1977 in Kwawer, 1979)

doplňuje, že hraniční pacienti prezentují sebeobraz, který zakrývá jejich vnitřní patologické

vlastnosti ega – zejména primární proces myšlení, který v souvislosti s pozoruhodnou sílou

adaptace a nesníženým testováním reality je považován za centrální diagnostický rys.

Oproti výše uvedenému je Inventář BPI strukturovaný, vychází z explicitních

72

dotazníkových otázek. Na ty nám respondenti reagovali často údivem nad jejich zněním

a poté odstupem, určitou distancí. Dle našeho názoru tedy inventář BPI obsahuje otázky,

které překračují frustrační toleranci respondentů, což má za následek projevení se aktu

popření. Podobnou úvahu vztahujeme i na hledání souvislosti mezi Škálou borderline

interpersonálních vztahů a škálou ECR. S tím korespondují výzkumná zjištění Lečbycha

a Seitla (2013), kteří zkoumali vztah mezi dimenzemi škály ECR a rorschachovskou

Škálou orální závislosti ROD. Výsledky studie indikovaly signifikantní vztah mezi

vztahovou úzkostností měřenou škálou ECR a skóry škály ROD, nicméně výsledná

korelace mezi ROD skóry a vztahovou úzkostností prokázala signifikantní vztah pouze

u skupiny respondentů bez psychiatrické nebo psychologické péče v osobní anamnéze.

U respondentů s psychiatrickou či psychologickou péčí vztah prokázán nebyl, což

poukázalo na odlišné prezentování sebeobrazu u zkoumaných skupin, u neklinické

populace byl kongruentní s výsledky v rorschachovské škále ROD, u klinické nikoliv.

Uvažujeme proto, zda kdyby za účelem nalezení souvislosti mezi vztahovou vazbou

a borderline fenomény definovanými Škálou borderline interpersonálních vztahů byla

použita odlišná metoda, například Adult Attachment Projective Test AAP, který stejně

jako Škála borderline interpersonálních vztahů vychází z čistě symbolického projekčního

materiálu osmi obrazových tabulí souvisejících s tématem vztahové vazby, na kterých jsou

vyobrazené různé konfliktní situace navozující emoční atmosféru zkoumaného jedince

(Ravitz et al., 2010), zda by se předpokládaná souvislost u neklinické populace projevila.

S tím koresponduje McWilliams (2015), která uvádí, že i přes dříve běžný psychiatrický

postup posouzení pacientova náhledu na nemoc, může hraniční klient psychopatologii

vytrvale popírat, jelikož dokáže posoudit určitý stupeň toho, co je reálné či obvyklé. Berant

a Shraga (2013) ve své studii nicméně souběžné použití sebeposuzujících a projektivních

metod nevylučují a uvádějí, že použitím sebeposuzujících a projektivních metod při

zjišťování stylu vazby jsou projektivními metodami získány specifičtější informace o její

dynamice. Podobné tvrzení formuluje také Lečbych (2014), uvádí, že nevýhodou

sebeposuzujících škál je riziko jejich zkreslení účelovými tendencemi, úmyslnou

i nevědomou potřebou ovlivnit skutečnost. Jako vhodné doplnění škál proto doporučuje

projektivní metody, které jsou na vědomé a jejich účelové ovlivnění mnohem náročnější.

Dále v této úvaze vycházíme také ze zkušeností klinických psychologů a terapeutů, ze

kterých je známo, že člověk v zátěžových situacích vstupuje do regrese a tudíž

předpokládáme, že stupeň psychopatologie se projeví zřetelněji až v zátěžové situaci,

nikoliv v pro respondenta relativně bezpečném prostředí, na které jsme během

73

administrace metod kladli při výzkumu důraz. Tento předpoklad potvrzuje také studie

zabývající se teorií mysli u psychopatických jedinců, jež uvádí, že přijetí určité role, která

se od dotyčného očekává, se podílí na inhibici antisociálního chování (Richell et al., 2003).

V našem případě je tedy rolí myšlena role jedince, který se zapojí do výzkumu, aby tím

pomohl svému vrstevníkovi. Východiskem výše uvedeného je tedy úvaha, nakolik je

možné zachycení hraničních fenoménů u respondenty předem očekávané relativně

bezpečné testové situace. Pokládáme proto postup dotazníkového a zároveň projektivního

posouzení zkoumaných za další významný faktor, který mohl ovlivnit výsledná zjištění.

Naše úvahy směřují také k samotné Škále borderline interpersonálních vztahů. Na základě

použitých odlišných metodologických postupů analýzy dat, obdržených výsledných hodnot

uvažujeme, nakolik je škála vhodná pro statistickou analýzu dat. Uvažujeme v tomto

ohledu nad jejími možnými limity. Prvním úskalím se v tomto ohledu stala dostupnost

literatury

a především výzkumných studií, v kterých by byla použita. Po provedené rešerši zdrojů

jsme zjistili jejich nedostatek a nedostupnost, proto jsme přistoupili i k oslovení autora

škály,

Dr. Jay S. Kwawera, s kterým se nám sice podařilo navázat kontakt, ale byl později

přerušen, a nepodařilo se nám tak od něj získat potřebné podrobnější informace. Při

porozumění škále tedy vycházíme ze studie Dr. Kwawera (Kwawer, 1979, Kwawer 1980

in Lečbych, 2013), kde byla použita v rámci klinického přístupu. Dále vycházíme

z výzkumné studie Gacona (1990), která posuzovala objektní vztahy, obranné operace

a úroveň psychopatologie a narcismu ve skupině pachatelů s antisociální poruchou

osobnosti. Ve výzkumu byla užita široká testová baterie, Škála borderline

interpersonálních vztahů zde byla využita jako další z nástrojů k posouzení antisociální

poruchy osobnosti dotyčných.

Dále jsme si při vyhodnocování odpovědí v Rorschachově metodě kladli otázku po

odpovědní váze jednotlivých kritérií škály. Dle našeho názoru není stejná, ale

zaznamenává odpovědi od náznaků vývojové nezralosti respondentů – př. „Pták a jeho

odraz na vodě“ (tab. V) dle kritéria škály „narcistické zrcadlení“, až po odpovědi

psychopatologicky závažné – př. „Mlhavá, tekutá příšera, valí se a chce tě sežrat,

připomíná mi okrajem, kterým to přetéká“ (tab. VIII) – dle kritéria škály „pohlcení“, což

vnáší otázky po míře závažnosti jednotlivých kritérií vztažených k základnímu konceptu

74

hranic. Domníváme se proto, že by se míra závažnosti jednotlivých položek škály mohla

stát námětem pro další výzkumnou práci.

Dalším úskalím, se kterým jsme se při vyhodnocování odpovědí na základě kritérii škály

setkali, bylo skórování odpovědí a zařazení ke konkrétní položce škály. Z naší zkušenosti

ne vždy bylo zařazení borderline fenoménů zcela jednoznačné, v některých případech jsme

uvažovali, zda danou odpověď mezi borderline fenomén zařadit lze – např. u škálové

položky Škodlivé vnitřní procesy vč. primitivní inkorporace, kdy se v odpovědích vyskytly

vnitřní orgány a různá propojení v těle, ale ne přímo jejich průřez – př. odpovědi: „To je

napojení, nějaké cévy, vedoucí do orgánů.“ (tab. X) či „Ženské pohlavní orgány v těle,

děloha, vejcovody, připomnělo mi to těma krajema s čárami, jak je to vajíčko.“ (tab. VIII).

Dále bylo také otázkou, ke které škálové položce danou odpověď zařadit (i když přesné

zařazení pro následnou analýzu dat, pro kterou byl stěžejný pouze celkový počet

fenoménů, nebylo zásadní) a zda ji počítat dvakrát, jelikož se v ní vyskytly dva propojené

fenomény v jedné odpovědi – př.: „Mraky, ze shora se odráží v kaluži, působí tak, kaluž

celá, ohraničena šedým, od kaluže se odráží nebe; je to roztrhaný, není jednolitý, působí

dojmem, že se to za chvíli utrhne, má to takový slabý místa.“ (tab. VII) Zde nacházíme

fenomén Narcistické zrcadlení propojený s fenoménem Narušení hranic. Nebo: „Dvojčata,

dvojvaječná, ve vývinu v děloze.“ (tab. III) Tedy se jedná o odpověď spojenou

s fenoménem Symbiotické splynutí propojenou s fenoménem Představa dělohy. Při

skórování fenoménů jsme proto provedli také celkovou revizi fenoménů a konzultaci nad

spornými položkami a u sedmi respondentů se tak výsledný počet fenoménů o jeden

pozměnil. Dále se domníváme, že výsledné vyhodnocení borderline femoménů mohlo být

ovlivněno také faktory ze strany osobnosti daného výzkumníka, který borderline fenomény

skóroval. Také toto může mít za následek ovlivnění výsledného počtu fenoménů. K tomu

Urbánek, Denglerová a Širůček (2011, 84) uvádějí: „Osobní chyby jsou způsobovány

konkrétním člověkem nebo konkrétními lidmi, kteří administrují, vyhodnocují a interpretují

výsledky psychologického vyšetření. Ve fázi administrace diagnostické metody může

psychodiagnostik zkreslit instrukci, nesprávně změřit čas nebo vytvořit atmosféru, která

nepřispěje k žádoucímu výkonu probanda v testu, ve fázi vyhodnocení může nesprávně

vypočítat dílčí a celkové skóry a ve fázi interpretace může dát výsledky do neadekvátního

kontextu, a znehodnotit tak vyšetření.“ I když jsme se výše zmíněným chybám snažili

vyhout, připouštíme, že mohly administraci, vyhodnocení či interpretaci výzkumných

výsledků ovlivnit a vytvořit tak limity výzkumu.

75

Z výše uvedeného ke Škále borderline interpersonálních vztahů se proto domníváme, že

užití škály je vhodné především v rámci klinického přístupu, v kterém slouží jako

podpůrný screeningový nástroj k detekci borderline fenoménů zkoumaného člověka. S tím

koresponduje tvrzení Urbánka, Denglerové a Širůčka (2011, 56), kteří uvádějí, že:

„Klinický přístup má jasnou výhodu oproti statistickému v tom, že může upotřebit řídce se

vyskytující jevy.“ V našem případě tedy můžeme v rámci klinického přístupu upotřebit

řídce se vyskytující hraniční fenomény u neklinické populace v souvislosti s komplexním

a tvůrčím uvažováním o osobnosti daného jedince. To odpovídá také

následujícímu tvrzení: „U klinického přístupu jsou závěry o daném klientovi založeny na

důkladné znalosti teoretického přístupu, v jehož vztahovém rámci daný psycholog uvažuje,

a jedná se o výsledek tvůrčího procesu, který může provádět pouze odborně vzdělaný

profesionál“ (Urbánek, Denglerová, Širůček, 2011, 56).

Dále považujeme za cenné uvést zjištěné souvislosti plynoucí z kvalitativní analýzy

odpovědí ze Škály borderline interpersonálních vztahů, které byly blíže popsány již

v kapitole Doplňková kvalitativní analýza odpovědí ze Škály borderline interpersonálních

vztahů. V rámci kvalitativní analýzy jsme zjistili, že nejfrekventovanějším byl borderline

fenomén škodlivých vnitřních procesů vč. primitivní inkorporace s počtem 23 odpovědí

respondentů

a s nejčastějším výskytem na tabuli X (7x) – tabule tzv. „životní prostor“, na tabuli VIII

(6x) – tabule „afektivní schopnost přizpůsobení“. Druhým nejčastějším borderline

fenoménem byla metamorfóza a transformace s celkovým počtem 17 výskytů a nejčastěji

se nacházel na tabuli VII (5x), - tabule „mateřská“. Třetím nejčastějším borderline

fenoménem se stalo symbiotické splynutí na tabuli VII (4x) – tabule „mateřská“, na tabuli

X (4x) – tabule „životní prostor“. Zároveň byl celkový výskyt borderline fenoménů

v odpovědích neklinického souboru respondentů nejčastější na tabuli X (21x) – tabule

„životní prostor“, na tabuli III (15x), tabule „sociální“ a na tabuli VII (14x), tabule

„mateřská“.

I když není možné soustředit pozornost na odpovědi nebo dokonce založit na odpovědích

k jednotlivým tabulím interpretaci celého rorschachovského protokolu (Choca, 2013),

domníváme se, že častější výskyt konkrétních borderline fenoménů na určité

rorschachovské tabuli vztahující se k specifickým faktorům osobnosti jedince nemusí být

náhodný, a je zde nastíněna možná souvislost, která by mohla být dále prozkoumána

a případně i využita ke klinickému uvažování o dotyčném jedinci.

76

I přes to, že jsme si vědomi limitů naší práce, se domníváme, že jsou prezentovaná zjištění

magisterské diplomové práce přínosná nejen na poli použité metodiky, v jejímž rámci by

se mohla stát podnětnými pro rozšíření a prohloubení dosavadního výzkumu, ale také že by

se Škála borderline interpersonálních vztahů mohla stát cenným podpůrným nástrojem

pro porozumění hraniční organizaci osobnosti v klinickém prostředí.

77

10 ZÁVĚRY

Závěrem shrnujeme nejdůležitější výzkumná zjištění. Hlavním výzkumným cílem

kvantitativně zaměřeného výzkumu magisterské diplomové práce bylo zkoumání

základních dimenzí vztahové vazby – úzkostnosti a vyhýbavosti škály Experiences in

Close Relationships (ECR) ve vztahu k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline

interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě a zároveň zkoumání vztahu mezi

výskytem borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich

sebeposouzením dle Borderline osobnostního inventáře (BPI). Výzkumu se zúčastnilo 50

respondentů neklinické populace ve věku 19 – 30 let.

Byly položeny tří výzkumné otázky. První se tázala se po možném vztahu mezi dimenzemi

úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály ECR vzhledem ke Škále

borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě, druhá po vztahu mezi

výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich

sebeposouzením dle Inventáře BPI a třetí po existenci rozdílu ve výsledcích metod

v závislosti na pohlaví respondentů.

Pro zodpovězení první výzkumné otázky byly zvoleny tři metody analýzy dat – srovnání

tří skupin respondentů dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných

v Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2

a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů

a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla ani jedním z přístupů

prokázána.

U druhé výzkumné otázky byly zvoleny totožné metody analýzy dat – srovnání tří skupin

respondentů dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných v Škále

borderline interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2 a více

borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů a korelační

analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla prokázána.

Třetí výzkumná otázka se ptala po existenci rozdílu ve výsledcích metod v závislosti na

pohlaví respondentů. Existence signifikantního rozdílu nebyla nalezena.

78

Nad rámec výzkumných otázek byla provedena také kvalitativní analýza odpovědí ze

Škály borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu jednotlivých druhů

borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích Rorschachovy metody.

Nejčastější výskyt borderline fenoménů byl obdržen na tabuli X tzv. „životní prostor“,

s počtem 21 výskytů, dále na tabuli III tzv. „sociální“, s počtem 15 výskytů, a na tabuli

VII tzv. „mateřská“, s celkovým počtem 14 výskytů.

79

SOUHRN

Magisterská práce se věnuje vztahové vazbě a její souvislostí s hraničními fenomény

v Rorschachově metodě. Zároveň se zabývá projektivním a dotazníkovým posouzením

těchto fenoménů. Teoretická část práce popisuje hlavní poznatky v oblasti vztahové vazby,

hraniční osobnostní problematiky, metod použitých za účelem zkoumání daných

konstruktů a také oblast dosavadních výzkumů na poli vztahové vazby hraničních

osobnostních struktur. V empirické části je sledován a objasňován vztah mezi dimenzemi

vztahové úzkostnosti a vztahové vyhýbavosti s hraničními fenomény. Zároveň je na

hraniční fenomény pohlíženo dle projektivního a dotazníkového posouzení.

Vztahová vazba je definována jako neviditelné emocionální pouto, které velmi specificky

spojuje dva lidi navzdory prostoru a času. Kojenec přichází na svět a je geneticky vybaven

k tomu, aby hledal osobu, k níž si vytvoří bezpečnou vazbu a k níž se přimkne, aby mu

poskytla ochranu, péči a podporu. Během prvního roku života si tuto specifickou

emocionální vazbu vytváří k hlavní vazební osobnosti, k nejbližší osobě. Tento

emocionální vztah zajišťuje kojenci přežití a bezpečí (Brisch, 2012). Vztahová vazba

vytvořená v dětství utváří zároveň základy pro interpersonální vztahy v pozdějších letech

(Praško, 2009). Ze způsobu péče primárních vztahových osob je utvořen vnitřní pracovní

model attachmentu, na jehož základě se vytváří mentální reprezentace vztahové vazby,

přetrvávající celý život (Brisch, 2011). Podle tohoto vnitřního modelu attachmentu pak

člověk anticipuje chování druhých, chová se určitým způsobem v emočně významných

sociálních vztazích a reguluje sám sebe (Titl, 2014). Na základě rozsáhlých výzkumů byl

popsán typ jisté a tři typy nejisté vztahové vazby. Později byly tyto typy nejisté vztahové

vazby redukovány na dvě ortogonální dimenze – na vztahovou úzkostnost, která je

definována jako strach z odmítnutí, strach ze separace, opuštění a na vztahovou

vyhýbavost, jež je definována jako nepohoda v intimních situacích

a v situacích podněcujících k závislosti na druhém (Lečbych, 2013).

Jistá vztahová vazba slouží jako protektivní faktor proti vzniku psychických

a psychosomatických onemocnění (Hašto, 2005) Nejistá vztahová vazba je oproti tomu

považována za největší dosud známý rizikový faktor v etiologii psychických poruch

(Grawe, 2007). Nejistá vztahová vazba je spojována s hraniční osobnostní patologií

(Agrawal et al., 2003). V literatuře se setkáváme s dvojím pojetím hraniční osobnostní

80

problematiky. První – symptomatický přístup – nahlíží na hraniční problematiku osobnosti

v termínu hraniční porucha osobnosti (Praško, 2009). V dnešní psychiatrii převažuje tento

jednostranně somatický a přísně popisně orientovaný přístup. Orientuje se na vnější

symptomy a jejich cílenou redukci. Je úzce spojen s klasifikacemi jednotlivých duševních

poruch podle jejich vnějších projevů a chování daného jedince (Mentzos, 2005).

Druhý – strukturální přístup – pracuje s termínem hraniční organizace osobnosti.

(Kernberg, 1987). Oproti přístupu zaměřenému na symptomy se zaměřuje na strukturu

osobnosti konkrétního člověka. Předpokládá, že osoby se shodnými vnějšími symptomy

nemusí mít stejnou osobnostní strukturu, což se odráží v individuálním přístupu

terapeutického působení (Lečbych, 2010a).

Z teoretického ukotvení vycházíme v empirické části práce. Hlavními výzkumnými cíli

kvantitativně zaměřeného výzkumu bylo zkoumání dimenzí vztahové úzkostnosti

a vztahové vyhýbavosti škály Experiences in Close Relationships (ECR) ve vztahu

k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů

v Rorschachově metodě a druhým výzkumným cílem bylo zkoumání vztahu mezi

výskytem borderline fenoménů ve Škále borderline interpersonálních vztahů a jejich

sebeposouzením dle Borderline osobnostního inventáře (BPI). Výzkumu se zúčastnilo 50

respondentů z neklinické populace, 25 mužů a 25 žen, ve věku od 19 do 30 let.

Byly položeny tři výzkumné otázky. V první výzkumné otázce jsme se tázali po možném

vztahu mezi dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály ECR

vzhledem ke Škále borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě. Byly

zvoleny tři přístupy analýzy dat – srovnání tří skupin respondentů dle počtu 0, 1 a 2 a více

borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání

dvou skupin dle počtu 0 a 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline

interpersonálních vztahů a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla

prokázána.

V druhé výzkumné otázce jsme sledovali vztah mezi výskytem borderline fenoménů dle

Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI. Byly

zvoleny totožné přístupy analýzy dat – srovnání tří skupin respondentů dle počtu 0, 1 a 2 a

více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání

dvou skupin dle počtu 0 a 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline

81

interpersonálních vztahů a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla

prokázána.

Třetí výzkumná otázka se dotazovala na existenci rozdílu ve výsledcích metod v závislosti

na pohlaví respondentů. Existence signifikantního rozdílu nebyla doložena.

Nad rámec výzkumných otázek byla provedena kvalitativní analýza odpovědí

z rorschachovské Škály borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu

jednotlivých druhů borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích

Rorschachovy metody. Zde jsme v odpovědích neklinického souboru respondentů obdrželi

nejčastější výskyt borderline fenoménů na tabuli X tzv. „životní prostor“, celkem 21

výskytů, dále na tabuli III tzv. „sociální“, celkem 15 výskytů, a na tabuli VII tzv.

„mateřská“, 14 výskytů, což naznačilo možnou souvislost mezi výskytem borderline

fenoménů a konkrétní tabulí ROR.

82

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY

1) Agrawal, R. H.; Gunderson, J.; Holmes, B. M.; Lyons-Ruth, K. (2004). Attachment

Studies with Borderline Patients: A Review. Harvard Review of Psychiatry. 12(2),

94-104. doi:10.1080/10673220490447218

2) Balon, R.; Kosová, J.; Praško, J. (2002). Poruchy osobnosti. In Höschl, C.; Libiger,

J.; Švestka, J. (Ed), Psychiatrie (527-553). Praha: Tigis.

3) Bartholomew, K, Horowitz, L. M. (1991). Attachment styles among young adults:

a test of a four-category model. Journal of personality & social psychology, 61(2),

226-244.

4) Becker, Ch. (2007). Jádro věci. Brno: Emitos a Nakladatelství Tomáše Janečka.

5) Berant, E., Shraga, Z. (2013). Integration of attachment self-report scales with the

Rorschach. Rorschachiana: Journal of international Society for the Rorschach, 34,

156-187. doi:10.1027/1192-5604/a000047

6) Blatt, S. J.; Auerbach, J. S.; Levy, K. N. (1997) Mental representations in

personality development, psychopathology, and the therapeutic process. Review of

General Psychology, 1(4), 351-374. doi:10.1037/1089-2680.1.4.351

7) Blatt, S. J.; Levy, K. N. (2003). Attachment theory, psychoanalysis, personality

development, and psychopathology. Psychoanalytic Inquiry 23, 102-150.

8) Bohus, M. (2005). Borderline porucha osobnosti, pokroky v psychoterapii. Trenčín:

Vydavateľstvo F.

9) Bohus, M.; Limberger, M., Sender, I., Grathwohl, T.; Sieglitz, R.D. (2001).

Entwicklung der Borderline-Symptom_Liste. Psychotherapie, Psychosomatik und

medizinische Psychologie, 51, 1-11.

10) Bowlby, J. (2010). Vazba. Teorie ranných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha:

Portál.

11) Bowlby, J. (2012). Odloučení. Kritické období raného vztahu mezi matkou

a dítětem. Praha: Portál

12) Brennan, K. A., Clark, C. L. & Shaver, P. R. (1998). Self-report Measurement of

Adult Romantic Attachment: an Integrative Overview. In J. A. Simpson, J. A.;

Rholes, W. S. (Eds.), Attachment theory and close relationships (46-76) New York:

Guilford Press.

83

13) Brisch, K. H. (2012). Bezpečná výchova, Budování jisté vztahové vazby mezi rodiči

a dětmi. Praha: Portál.

14) Brisch, K. H. (2011). Poruchy vztahové vazby. Od teorie k terapii. Praha: Portál.

15) Brömmel, B. (2008). Charakteristické problémy při léčbě pacientů s těžkými

poruchami osobnosti. In Bürgi-Kraus, M.; Kottje-Birnbach, L.; Reichmann, I.;

Wilke, E. (Ed.), Vývoj v imaginaci – imaginativní vývoj (47-55). Háj ve Slezsku –

Chabičov: MAJ – tiskárna, s.r.o.

16) Buchheim, A.; Erk, S.; George, C.; Kächele, H.; Kircherd, T.; Martinus, P.,

… Walter, H. (2008). Neural correlates of attachment trauma in borderline

personality disorder: A functional magnetic resonance imaging study. Psychiatry

Research: Neuroimaging 163, 223–235. doi:10.1016/j.pscychresns.2007.07.001

17) Buchheim, A.; Erk, S.; George, C.; Kächele, H.; Martius, P.; Pokorny, D.; Walter,

H. (2016). Neural Response during the Activation of the Attachment System in

Patients with Borderline Personality Disorder: An fMRI Study. Frontiers in Human

Neuroscience 10, 389. doi:10.3389/fnhum.2016.00389

18) Burla, F.; Ferracuti, S.; Lazzari, R. (1997). Borderline personality disorder: Content

and formal analysis of the Rorschach. Rorschachiana, 22(1), 149-162.

doi:10.1027/1192-5604.22.1.149

19) Clarkin, J. F. (1998). Research findings on personality disorders. Psychotherapy in

practice. 4, 91-102.

20) Clarkin, J. F.; Foelsch, P. A.; Levy, K. N.; Hull, J. W.; Delaney, J. C.; Kernberg, O.

F. (2001). The development of a psychodynamic treatment for patients with

borderline personality disorder: a preliminary study of behavior change. Journal

Personality Disorder, 15, 487-95, New York: Guilford Press.

doi:10.1521/pedi.15.6.487.19190

21) Clarkin, J. F.; Yelomans, F. E.; Kernberg, O. F. (2006). Psychotherapy for

borderline personality: focusing on object relations. Washington D.C.: American

Psychiatric Publishing, Inc.

22) Clarkin, J. F.; Caligor, E.; Stern, B. L.; Kernberg, O. F. (2007). The Structured

Interview of Personality Organization (STIPO). New York: Personality Disorders

Institute, Weill Medical College of Cornell University.

23) Cloud, H.; Townseld, J. (1998). Hranice. Praha: Návrat domů.

24) Exner Jr., J. E. (2003). The Rorschach: A comprehensive systém. Basic foundations

and Principles of Interpretation. Volume 1. (4 ed). New Jersey: Wiley and Sons.

84

25) Exner Jr., J. E. (2009). RORSCHACH - Praktická příručka. A Rorschach Workbook

for the Comprehensive System, 5th Ed. Praha: Hogrefe – Testcentrum.

26) Frielingsdorf, K. (2000). Agrese vytváří vztahy. Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství.

27) Fonagy, P. (2000). Attachment and borderline personality disorder. Journal of the

American Psychoanaytic Association 48 (4), 1129-1146. doi:10.1016/S0193-

953X(05)70146-5

28) Fonagy, P.; Target, M. (2005). Psychoanalytické teorie: Perspektivy z pohledu

vývojové psychopatologie. Praha: Portál.

29) Gabbard, G., Lester, E. (1995). Boundaries and Boundary Violations in

Psychoalalysis. New York: Basic Books, Inc.

30) Gacono, C. B. (1990). An empirical study of object relations and defensive

operations in antisocial personality disorder. Journal of Personality Assessment 54

(3-4), 589-600.

31) Grawe, K. (2007). Neuropsychoterapie. Praha: Portál.

32) Gunderson, J. G. (1996). The borderline patient's intolerance of aloneness: insecure

attachments and therapist availability. The American Journal of Psychiatry, 153(6),

752-8.

33) Hašto, J. (2006). Vzťahová väzba, pripútavacie správanie a psychiatria –

psychoterapia. Psychiatrie 10 (1), 36-40.

34) Hašto, J. (2005). Vzťahová väzba: ku koreňom lásky a úzkosti. Trenčín:

Vydavateľstvo F.

35) Hartl, P., Hartlová H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.

36) Hartmann, E. (2015). Hranice v nás a vo svete. Trenčín: Vydavateľstvo F.

37) Chabrol, H.; Leichsenring, F. (2006) Borderline personality organization and

psychopathic traits in nonclinical adolescents: Relationships of identity diffusion,

primitive defense mechanisms and reality testing with callousness and impulsivity

traits. Bulletin of the Menninger Clinic, 70(2), 160-170.

38) Choca, J. P. (2013). The Rorschach Inkblot Test: An Interpretative Guide for

Clinicians. Washington, DC: American Psychological Association.

39) Jobst, A.; Padberg, F.; Mauer, M. Ch.; Tanja Daltrozzo, T.; Bauriedl-Schmidt, Ch.;

Sabass, L.; … Buchheim, A. (2016). Lower Oxytocin Plasma Levels in Borderline

Patients with Unresolved Attachment Representations. Frontiers in Human

Neuroscience 10, 125. doi:10.3389/fnhum.2016.00125

85

40) Juen, F.; Arnold, L.; Meissner, D.; Nolte, T.; Buchheim, A. (2013). Attachment

disorganization in different clinical groups: what underpins unresolved attachment?

PSIHOLOGIJA, 46 (2), 127–141.

41) Karkošková, S. (2014). Obete sexuálního zneužívania detí medzi nami. Velký Šariš

– Kanaš: Ascend.

42) Kalsched, D. (2011). Vnitřní svět traumatu. Praha: Portál.

43) Kernberg, O. F. (1987). Borderline Conditions and Pathological Narcissism. U. S.:

New Printing.

44) Kernberg, O. F. (1992). Aggression in Personality Disorders and Perversions. U.

S.: Vail-Ballou Press.

45) Kernberg, O. F. (1970). A psychoanalytic classification of character pathology.

Journal of the American Psychoanalytic Association 18(4), 800-822.

doi:10.1177/000306517001800403

46) Kernberg, O. F. (1967). Borderline Personality Organization. Journal of the

American Psychoanalytic Association 15, 641-685.

47) Kindl, S.; Hüther, K.; Hörz-Sagstetter, S.; Rentrop, M.; Doering, S.; Fischer-Kern,

M.; … Buchheim, A. (2015) Spezifische Bindungstraumata bei Patientinnen mit

einer Borderline-Persönlichkeitsstörung: Eine Inhaltsanalyse. Zeitschrift für

Sexualforschung 28 (3), 227-244.

48) Kopřiva, K. (2013). Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál.

49) Křivková, E. (2002). Hraničná porucha osobnosti - diagnostické a terapeutické

prístupy. Psychiatrie 1, 41-50.

50) Kulísek, P. (2000). Problémy teorie raného citového přilnutí (attachment).

Československá psychologie, 44 (5), 404-423.

51) Kwawer, Jay S. (1979). Borderline phenomena, interpersonal relations, and the

Rorschach test. Bulletin of the Menninger Clinic, Vol 43(6), Nov, 1979. pp. 515-

524.

52) Lečbych, M. (2013). Rorschachova metoda. Praha: Grada.

53) Lečbych, M., Pospišilíková, K. (2012). Česká verze škály Experience in Close

Relationships (ECR): pilotní studie posouzení vztahové vazby v dospělosti.

Epsychologie, 6 (3). Získáno 8. února 2016 z: http://e-psycholog.eu/pdf/lecbych-

pospisilikova.pdf

86

54) Lečbych, M. (2014). Rorschachova metoda při posuzování dopadů

psychologického traumatu. Československá psychologie LVIII (1).

55) Lečbych, M. (2010a). Úvod do psychoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého.

56) Lečbych, M. (2010b). Vybrané kapitoly z obecné psychoterapie. Olomouc:

Univerzita Palackého.

57) Lečbych, M.; Seitl, M. (2013). The Association Between Self-Report Attachment

Dimensions and the Rorschach Oral Dependency Scale in a Sample of Czech

Adults. Rorschachiana 34, 137-155.

58) Leichsenring, F. (1991). Development and First Results of the Borderline

Personality Inventory: A Self-Report Instrument for Assessing Borderline

Personality Organization. Journal of Personality Assessment, 73(1), 45-63.

59) Leichsenring, F.; Kunst, H.; Hoyer, J. (2003). Borderline personality organization

in violent offenders: Correlations of identity diffusion and primitive defense

mechanisms with antisocial features, neuroticism, and interpersonal problems. The

Bulletin of the Menninger Clinic 67 (4), 314-327.

60) Loranger AW.; Sartorius N., Andreoli A.; Berger, P.; Buchheim, P.;

Channabasavanna, SM.; … Ferguson, B. (1994). The International Personality

Disorder Examination. The World Health Organization/Alcohol, Drug Abuse, and

Mental Health Administration international pilot study of personality disorders.

Archives of General Psychiatry 51, 215-224.

61) Mahler, M. S.; Pine, F.; Bergman, A. (2006). Psychologický zrod dítěte. Praha:

TRITON.

62) Mentzos, S. (2004). Psychodynamické modely v psychiatrii. Trenčín:

Vydavateľstvo F.

63) Mentzos, S. (2005). Dynamika duševní nemoci. Praha: Portál.

64) Mentzos, S. (2012). Přehled psychodynamiky. Praha: Portál.

65) Mikulincer, M., Shaver, P. R. (2007). Attachment in Adulthood: Structure,

Dynamics, and Change. New York: The Guilford Press.

66) Mikulincer, M., & Shaver, P. R. (2009). An Overview of Adult Attachment Theory.

In Obegi, J. H., Berant, E. (Eds.), Attachment Theory and Reseach in Clinical Work

with Adults (17-45). New York: The Guilford Press.

67) Mitchel, S. A.; Black, M. J. (1999). Freud a po Freudovi. Praha: TRITON.

68) McWilliams, N. (2015). Psychoanalytická diagnóza: Porozumění struktuře

osobnosti v klinickém procesu. Praha: Portál.

87

69) MKN-10 (2014). Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených

zdravotních problémů MKN-10. Získáno 18. března 2016 z Ústav zdravotnických

informací a statistiky ČR: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

70) Obuch, I. & Polák, A. (2011). Komprehensivní systém J. E. Exnera, Jr.:

Standardizovaný přístup k vyhodnocování Rorschachovy metody. Praha: Hogrefe –

Testcentrum.

71) Patrick, M.; Hobson, P. R.; Castle, D.; Howard, R.; Maughan, B. (1994).

Personality disorder and the mental representation of early social experience.

Development and Psychopathology, 6(2),375-388.

doi:10.1017/S0954579400004648

72) PDM Task Force (2006). Psychodynamic Diagnostic Manual. Silver Spring, MD:

Alliance of Psychoanalytic Organizations.

73) Poreh, M. A.; Rawlings, D.; Claridge, G.; Freeman, J. L.; Faulkner, C.; Shelton, C.

(2006). THE BPQ: A scale for the assessment of borderline personality based on

DSM IV criteria. Journal of Personality Disorders. 20(3), 247-258.

74) Pospišilíková, K. (2012). Srovnání stylů citové vazby u českých a amerických

studentů psychologie. (Nepublikovaná diplomová práce). Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci.

75) Potter, D. (2011). The Role of Attachment in the Relation of Trauma to

Posttraumatic Stress and Borderline Personality Disorder. Ottawa: Carleton

University.

76) Praško, J. a kol. (2009). Poruchy osobnosti. Praha: Portál.

77) Praško, J.; Pěč, O. (2014). Hraniční porucha osobnosti. In Raboch, J.; Uhlíková, P.;

Hellerová, P.; Anders, M.; Šusta, M. (Ed.). PSYCHIATRIE: Doporučené postupy

psychiatrické péče IV. (156-164). Psychiatrická společnost ČLS JEP

78) Ravitz, P., Maunder, R., Hunter, J., Sthankiya, B., & Lancee, W. (2010). Adult

attachment measures: A 25-year review. Journal of Psychosomatic Research. 69,

419 – 432. doi:10.1016/j.jpsychores.2009.08.006

79) Richell, R. A., Mitchell, D. G. V., Newman, C., Leonard, A., Baron-Cohen, S.,

Blair, R. J. R. (2003). Theory of mind and psychopathy: can psychopathic

individuals read the ‘language of the eyes’? Neuropsychologia 41, 523–526.

doi:10.1016/S0028-3932(02)00175-6

80) Röhr, H. P. (2011). Záviské vztahy. Praha: Portál.

81) Röhr, H. P. (2012). Hraniční porucha osobnosti. Praha: Portál.

88

82) Ruppert, F. (2011). Symbióza a autonomie: Traumata z narušeného systému

rodinných vazeb. Praha: Portál.

83) Rufo, M. (2009). Pusť mě, ale neopouštěj! Utváření zdravé vazby mezi rodiči a

dětmi. Praha: Portál.

84) Shaver, P. R.; Mikulincer, M. (2009). Attachment theory: I. Motivational,

individual-differences and structural aspects. In P. J. Corr; G. Matthews (Ed.) The

Cambridge Handbook of Personality Psychology. (228-246). U.S.: Cambridge

University Press.

85) Seamons, D. T., Howell, R. J., Carlisle, A. L., Roe, A. V. (1981). Rorschach

simulation of mental illness and normality by psychotic and nonpsychotic legal

offenders. Journal of Personality Assesment 45 (2), 130

86) Seitl, M. (2012). Poznávání interpersonálních charakteristik osobnosti. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci.

87) Seitl, M.; Charvát, M.; Lečbych, M. (2016). Psychometrické charakteristiky české

verze škály Experiences in Close Relationships (ECR). Československá

psychologie, LX, 4

88) Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Průvodce klasifikací. Nástin

nosologie. Diagnostika. Praha: Maxdorf.

89) Stalker, C. A.; Davies, F. (1995). Attachment organization and adaptation in

sexually-abused women. Can. J. Psychiatry 40 (5), 234-40.

90) Sundbom, E. (1992). Borderline Psychopathology and the Defense Mechanism

Test. Umeå: University of Umeå.

91) Svoboda, M. (1992). Metody psychologické diagnostiky dospělých. Praha: CAPA.

92) Svoboda, M. et al. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.

93) Šípek, J. (2000). Projektivní metody. Praha: ISV nakladatelství.

94) Tarcsay, I. (1944). Grundriss der Psychodiagnostik. Zürich: Rascher Verlag.

95) Titl, S. (2014). Psychoanalytická párová terapie. Praha: Portál.

96) Torgersen, S., Kringlen, E. G., Cramer, V. (2001). The prevalence of personality

disorders in a community sample. Archives of General Psychiatry 58(6), 590-596.

97) Urbánek, T., Denglerová, D., Širůček, J. (2011). Psychometrika Měření

v psychologii. Praha: Portál.

98) Weiner, I. B. (1998). Principles of Rorschach Interpretation. Mahwah: Lawrence

Erlbaum Associates, Inc.

89

99) Weiner, I. B.; Bornstein R. F. (2009). Principles of Psychotherapy: Promoting

Evidence-Based Psychodynamic Practice, 3rd Edition. New Jersey: John

Wiley&Sons, Inc.

100) Wolke, D.; Schreier, A.; Zanarini, C. M.; Winsper, C. (2012). Bullied by peers in

childhood and borderline personality symptoms at 11 years of age: A prospective

study. Journal of Child Psychology and Psychiatry 53 (8), 846–855.

doi:10.1111/j.1469-7610.2012.02542.x

101) Woo, S. M.; Keatinge, C. (1996). Diagnosis and Treatment of Mental Disorders

Across the Lifespan. New Jersey: John Wiley&Sons, Inc.

102) Zanarini, M.C.; Gunderson, J.G. ; Frankenburg, F.R.; Chauncey, D.L. (1989). The

Revised Diagnostic Interview for Borderlines: Discriminating BPD from other Axis

II Disorders. Journal of Personality Disorders 3 (1), 57-63.

103) Zanarini, M. C.; Williams, A. A.; Lewis, R. E.; Reich, R. B.; Vera, S. C.; Marino,

M. F.; … Frankenburg, F. R. (1997). Reported Pathological Childhood Experiences

Associated with the Development of Borderline Personality Disorder. The

American Journal of Psychiatry 154, 1101-1106.

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Kritéria borderline fenoménů dle Kwawera (1980) ............................................................. 32

Tabulka 2: Četnostně vyvážené rozložení souboru dle pohlaví ............................................................. 47

Tabulka 3: Věkové rozložení výzkumného souboru .............................................................................. 47

Tabulka 4: Souhrná deskriptivní statistika použitých metod ................................................................. 48

Tabulka 5: Rozdělení respondentů do souborů dle četnosti výskytu borderline fenoménů ................... 49


vztahů a dimenze Avoidance v ECR ...................................................................................................... 51

Tabulka 7: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR ......... 52

Tabulka 8: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Avoidance ECR ..... 53

Tabulka 9: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR ......... 54

Tabulka 10: Spearmanova pořadová korelace dimenze vyhýbavosti škály ECR a Škály borderline

interpersonálních vztahů ........................................................................................................................ 55

Tabulka 11: Spearmanova pořadová korelace dimenze úzkostnosti škály ECR a Škály borderline

interpersonálních vztahů ........................................................................................................................ 56


vztahů a Celkového skóru BPI ............................................................................................................... 57


vztahů a Cut-off skóru BPI .................................................................................................................... 58


vztahů a Celkového skóru BPI ............................................................................................................... 59


vztahů a Cut-off skóru BPI .................................................................................................................... 60

Tabulka 16: Spearmanova pořadová korelace Celkového a Cut-off skóru BPI a Škály borderline

interpersonálních vztahů: ....................................................................................................................... 61

Tabulka 17: Srovnání výsledků metod ECR a BPI mezi pohlavími ...................................................... 62

Tabulka 18: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – pozorované

četnosti ................................................................................................................................................... 62

Tabulka 19: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – očekávané

četnosti ................................................................................................................................................... 63

Tabulka 20: Ukázka odpovědí respondentů s borderline fenomény ...................................................... 64

Tabulka 21: Výskyt jednotlivých druhů borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních

vztahů v ROR ........................................................................................................................................ 66

Tabulka 22: Frekvence všech borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů v

ROR ....................................................................................................................................................... 67

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů

a dimenze Avoidance v ECR.............................................................................................................51


a dimenze Anxiety v ECR.................................................................................................................52

Graf 3: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních

vztahů a dimenze Avoidance v ECR.................................................................................................53

Graf 4: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních

vztahů a dimenze Anxiety v ECR.....................................................................................................54

Graf 5: Korelace dimenze Avoidance ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů................55

Graf 6: Korelace dimenze Anxiety ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů....................56


a Celkového skóru BPI......................................................................................................................58


a Cut off skóru BPI............................................................................................................................59

Graf 9: Meziskupinové srovnání skupin a Celkového skóru BPI......................................................60

Graf 10: Meziskupinové srovnání skupin Škály borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skóru

BPI.....................................................................................................................................................61

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Zadání diplomové práce................................................................................................... 94

Příloha 2: Český a anglický abstrakt diplomové práce......................................................................95

Příloha 3: Deskriptivní statistika podle skupin ve Škále borderline interpersonálních vztahů.........97

Příloha č. 1: Zadání diplomové práce

Příloha č. 2: Český a cizojazyčný abstrakt diplomové práce

ABSTRAKT DIPLOMOVÉ PRÁCE

Název práce: Základní dimenze vztahové vazby a její souvislosti s borderline fenomény

v Rorschachově metodě

Autor práce: Bc. Hana Homolová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.

Počet stran a znaků: 89 stran, 164 261 znaků

Počet příloh: 3

Počet titulů použité literatury: 103

Abstrakt: Hlavním výzkumným cílem diplomové práce bylo prozkoumání dimenzí

vztahové úzkostnosti a vztahové vyhýbavosti škály Experiences in Close Relationships

(ECR) ve vztahu k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních

vztahů v Rorschachově metodě. Dále byl sledován vztah mezi výskytem borderline

fenoménů v Škále borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle

Borderline Personality Inventory (BPI). Výzkumu se zúčastnilo 50 respondentů z

neklinické populace, 25 mužů a 25 žen ve věku od 19 do 30 let. Statisticky významná

souvislost použitými metodami nebyla prokázána.

Nad rámec výzkumných cílů byla provedena kvalitativní analýza k odpovědím ze Škály

borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu jednotlivých druhů

borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích Rorschachovy metody. Práce se

tak řadí mezi první výzkumná šetření hraničních fenoménů za užití Škály borderline

interpersonálních vztahů na vzorku české neklinické populace.

Klíčová slova: vztahová vazba, hraniční organizace osobnosti, Rorschachova metoda,

Škála borderline interpersonálních vztahů, škála ECR, Inventář BPI

ABSTRACT OF THESIS

Title: Basic dimensions of attachment in relation to borderline phenomena in the

Rorschach Test

Author: Bc. Hana Homolová

Supervisor: doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.

Number of pages and characters: 89 pages, 164 261 characters

Number of appendices: 3

Number of references: 103

Abstract: The principal aim of this diploma thesis was to examine the dimensions of

attachment anxiety and avoidance on the Experiences in Close Relationships (ECR) scale

in relation to the presence of borderline phenomena on Rorschach test’s Borderline

Interpersonal Relations Scale (BIRS). A secondary aim was to observe a possible

connection between the occurrence of borderline phenomena in the BIRP and their self-

evaluation based on the Borderline Personality Inventory (BPI). A group of 50 respondents

between the ages of 19 and 30 participated in the testing of which 25 were male and 25

female. A statistically significant correlation was not found using the methods of diagnosis.

The next step was to conduct a qualitative analysis to the BIRS responses. This was

beyond the framework outlined by the research questions. The analysis consists of an

occurrence record of the different types of borderline phenomena along with their overall

frequency on Rorschach test tables. This thesis can be counted among the first attempts to

examine borderline phenomena on a sample of Czech non-clinical population while using

the BIRS.

Key words: attachment, borderline personality organization, Rorschach test, Borderline

Interpersonal Relations Scale (BIRS), Experiences in Close Relationships (ECR),

Borderline Personality Inventory (BPI)

Příloha č. 3: Deskriptivní statistika podle skupin ve Škále borderline interpersonálních

vztahů

Proměnná

Kwawer skupina=3

Platných N

Průměr

Medián

Minimum

Maximum

Stdt.odch.

AVOIDANCE

29 3,34 3,28 1,06 5,3 1,03

ANXIETY

29 3,65 3,67 2,33 5,3 0,79

Cut-off skór BPI

29 3,45 3,00 0,00 13,0 3,05

Celkový skór BPI

29 8,24 7,00 1,00 21,0 5,28

Proměnná

Kwawer skupina=2

Platných N

Průměr

Medián

Minimum

Maximum

Stdt.odch.

AVOIDANCE

11 3,39 3,44 2,56 4,7 0,61

ANXIETY

11 3,35 3,06 2,33 4,7 0,76

Cut-off skór BPI

11 1,55 1,00 0,00 4,0 1,13

Celkový skór BPI

11 5,09 4,00 2,00 10,0 3,27

Proměnná

Kwawer skupina=1

Platných N

Průměr

Medián

Minimum

Maximum

Stdt.odch.

AVOIDANCE

10 3,01 2,89 2,17 4,1 0,68

ANXIETY

10 3,78 3,75 2,61 5,7 0,89

Cut-off skór BPI

10 2,20 1,00 0,00 6,0 2,15

Celkový skór BPI

10 6,10 3,00 2,00 16,0 5,51

Date post:	24-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

ZÁKLADNÍ DIMENZE VZTAHOVÉ VAZBY A JEJÍ SOUVISLOSTI S ... · Prohlášení Místopřísežně...

Documents