Základy EXCELU

Oblasti využití Program EXCEL patří do kategorie tzv.tabulkových procesorů, což jsou prostředky ke zpracování dat tabulkovou formou. Tabulky lze samozřejmě vytvářet i v textovém editoru WORD, ale tento prostředek je vhodný pouze v případě, kdy je obsah tabulky předem dán. Pokud jsou součástí tabulky data, která získáváme výpočtem nebo jiným zpracováním, je podstatně pohodlnější využít EXCEL. Druhou užitečnou funkcí EXCELU je možnost názorné grafické interpretace číselných dat formou grafů. Hotové tabulky i grafy lze jednoduše funkcemi KOPÍROVAT a VLOŽIT přenést do dalších aplikací, což využijeme především u WORDU a POWERPOINTU.

Datové typy Velká část úloh, které řešíme v EXCELU, pracuje s čísly, ale v praxi se běžně setkáváme i s daty, jimž je přiřazen jiný význam. Typickým příkladem jsou údaje jako datum a čas. K zápisu těchto hodnot používáme podobně jako u čísel číslice, ale významově i možnými operacemi se údaje podstatně liší. Například výsledkem operace sčítání u číselných hodnot je opět číslo, zatímco když provedeme následující sčítání 10.8.2007+3, bude výsledkem datum 13.8.2007, tedy kolikátého bude za 3 dny. Tabulkový procesor EXCEL proto rozlišuje tzv.datové typy, které můžeme definovat jako množiny hodnot a operací příslušejících danému datovému typu. Pro praktické využití je účelné rozlišovat čtyři základní datové typy:

• Číslo • Text • Datum a čas • Logické hodnoty

Uvedené datové typy se liší především způsobem zápisu, jenž je nutné striktně dodržovat. Nejobecnějším datovým typem je text u něhož můžeme využít všechny znaky příslušné znakové sady. Naopak množina logických hodnot má pouze dva prvky, zadávané v pevně stanoveném tvaru. Tabulkový procesor rozlišuje automaticky podle zápisu jaký datový typ jsme zadali a tím je i vymezena množina všech operací, které s údajem můžeme provádět.

Rozlišování datových typů má několik důvodů. Jednak je umožněna automatická kontrola syntaxe zápisu tj. přípustnost znaků pro daný datový typ a další pravidla formy zápisu, ale i přípustnost hodnot (např. v datumu nelze zadat hodnotu 31.dubna). Jednak ten který datový typ má různé nároky na kapacitu paměťových médií, čímž se významně šetří místo především na pevném disku počítače. Lze si snadno představit, že například k uložení logických hodnot vystačíme s jedním bitem (0-nepravda, 1-pravda), zatímco k uložení textu budeme podle jeho délky potřebovat rozhodně mnohem větší paměťovou kapacitu.

Číselná data Číselné hodnoty zobrazuje EXCEL většinou klasickým pozičním zápisem, u něhož lze volit počet zobrazených číslic za desetinou čárkou. V zápisu čísel s desetinou částí se používá výhradně čárka. Tento symbol je k dispozici na číselné části klávesnice vpravo (na příslušné klávese bývá zobrazena tečka, ale klávesa generuje čárku).

U velmi velkých nebo naopak velmi malých čísel lze využít exponenciální tvar zápisu, kdy je číslo vyjádřeno součinem tzv.mantisy a mocniny čísla 10. Například číslo 5267,3 se zapíše jako 5,2673 . 103, což EXCEL zobrazuje jako 5,2673E+03. Číslo 5,2673 představuje mantisu a 03 exponent, kterým umocňujme základ 10. Znaménko exponentu + je uvedeno u čísel větších než 1 a naopak znaménko – bude u čísel menších než 1 (např. číslo 0,04 se zobrazí jako 4,0000E-02). Mantisa je vždy číslo větší než 1 a menší než deset. Pokud chceme zadat číslo (např.420) exponenciálně z klávesnice, vypíšeme nejdříve mantisu (4,2), potom zadáme písmeno E, a zadáme exponent 02.

Pokud při zápisu čísla s desetinou částí použijeme omylem místo čárky tečku, zobrazí EXCEL tento údaj jako datum. Následné zobrazování čísel jako datumu odstraníme změnou formátu políčka na obecný (nabídka FORMÁT-BUŇKA karta ČÍSLO druh OBECNÝ).

Textová data Texty se v EXCELU využívají většinou k popisu hlavičky tabulky a zápisu dalších pomocných informací pro orientaci v tabulce. Nicméně s textem lze v tabulkách pracovat jako s daty a EXCEL nám nabízí celou řadu funkcí pro zpracování textu. Pro ilustraci lze uvést například funkci analogickou s operací sčítání u čísel, která ovšem realizuje součet textů jak jejich spojení (kolo + toč=kolotoč). Často delší text zapsaný do políčka tabulky přeteče do vedlejšího políčka, ale pořád zůstává tento údaj uložen pouze v políčku, do něhož byl zapsán. Proto, když chceme například tento text vymazat, stačí vymazat pouze políčko, kam byl vložen.

Logické hodnoty S logickými hodnotami se nejčastěji setkáme u tzv.relačních operací. Sem patří operace „je větší“, „je menší“ či „rovná se“. Například zápis typu 5+3>4 je operace jejímž výsledkem je logická hodnota, tedy zda uvedené tvrzení je PRAVDA nebo NEPRAVDA. Logické hodnoty využijeme v těch výpočtech, kde má výpočet dva nebo více možných výsledků v závislosti na nějaké podmínce. Právě podmínka bývá většinou vyjádřena některou relační operací. Například v úloze na vyúčtování dopravného budeme používat dvě sazby za 1 km podle dopravní vzdálenosti a hranicí bude 500 km. Potom podmínka pro stanovení nižší sazby bude mít tvar: vzdálenost>500 (samozřejmě v konkrétní úloze bude údaj „vzdálenost“ nahrazen odkazem na příslušné políčko v tabulce, např. B2>500).

Logické hodnoty zadáváme přímo nebo se v tabulce objeví jako výsledek operace, jejímž výsledkem je logická hodnota. Přímé zadávání využíváme v případech, kdy chceme rozlišit dvě varianty. Například zda uvedené zboží je z dovozu nebo ne. Potom stačí zapsat do příslušného políčka slovo PRAVDA či NEPRAVDA. Ke vložení lze použit i speciální funkce ve tvaru: PRAVDA() a NEPRAVDA(). Závorky zůstávají u obou funkcí prázdné. Rozlišit dvě možnosti se dají samozřejmě rozlišit i jinak (např. u dovozového zboží označíme v pomocném políčku slovem „dovoz“ a u ostatních druhů zboží neuvedeme nic), ale to by nám pak komplikovalo použití rozhodovací funkce, která příslušné políčko vyplní na základě údaje o původu zboží.

Datum a čas Datum zapisujeme do tabulky obvykle dle našich zvyklostí. Tedy ve tvaru den, měsíc a rok. Jako oddělovač používáme výhradně tečku. Měsíc můžeme zadat číselně nebo slovně. U číselného údaje lze použít i římské číslování. Obecně ale lze doporučit zadat datum arabskými čísly a vzhled zápisu dodatečně upravit formátováním.

Základní obsluha Po spuštění EXCELU se nám otevře tzv. sešit, který obsahuje několik listů. Každý list pak obsahuje rastr tabulky, v níž se provádí veškeré datové operace. Tabulky na jednotlivých listech mají řádky označené číslem a sloupce písmenem, což slouží k adresování jednotlivých políček v tabulce. Adresa políčka (buňky) je tvořena písmenem sloupce a číslem řádky. Písmeno sloupce nemusíme zadávat jako velké.

Obrázek 1

Obrázek 2

Obrázek 3

Pohyb v tabulce Vždy jedno políčko v tabulce je zvýrazněno silným rámečkem (kurzorem), který signalizuje, že do této buňky se vloží údaje psané na klávesnici. Přesun kurzoru provádíme buď myší nebo raději klávesnicí. Použití klávesnice výrazně urychluje vkládání příslušných dat. Většinou se používají kurzorové šipky na klávesnici, které přesunou kurzor v příslušném směru. Klávesa ENTER přesouvá kurzor vždy v jednom směru a využívá se při vyplňování větší souvislé oblasti tabulky. Někdy potřebujeme přesunout kurzor do odlehlejší buňky, což snadno docílíme vyvoláním dialogového okna klávesou F5 a zadáním adresy příslušného políčka. K tomuto úkonu lze využít i nabídku ÚPRAVY-PŘEJÍT NA nebo kombinaci CTRL a G.

Vkládání údajů Ke vkládání údajů do jednotlivých políček tabulky můžeme využíváme následující základní možnosti:

• klávesnice

• číselný kód • mapa znaků • schránka

Klávesnice nám slouží jak při zadávání textů tak i údajů číselného charakteru a dalších symbolů. Protože některé znaky nejsou při nastavení klávesnice do režimu CS (česká klávesnice) k dispozici (např. operátory < nebo >), musíme umět přepnout klávesnici do režimu EN (anglická klávesnice). Pro rychlou změnu režimu tam i zpět využíváme kombinaci levý ALT a SHIFT. Totéž lze provést pomocí myši na indikátoru režimu, který je zobrazen na hlavním panelu. Tento postup je ale pomalejší.

Při vyplňování rozsáhlejší souvislé oblasti tabulky (nejčastěji číselnými údaji) je výhodné využít automatický posun kurzoru pomocí klávesy ENTER. Oblast nejdříve označíme myší nebo klávesnicí (SHIFT a kurzorové šipky), a potom zadáváme údaje a mačkáme ENTER. Kurzor putuje postupně celou označenou oblastí.

Neustálé změny režimu klávesnice jsou nepohodlné a neúměrně zdržují. Proto lze s výhodou využít možnost zadávat příslušný znak pomocí číselného kódu, pod kterým jsou všechny znaky uloženy v paměti počítače. Technika je jednoduchá. Přidržíme klávesu levý ALT a na číselné klávesnici zadáme příslušný číselný kód. Po uvolnění klávesy ALT se zobrazí požadovaný znak. Následující tabulka obsahuje číselné kódy nejdůležitějších symbolů.

znak kód $ 36 @ 64 \ 92 ^ 94 > 62 < 60 [ 91 ] 93 { 123 | 124 } 125

Pro vkládání všech znaků dané znakové sady lze využít i aplikaci MAPA ZNAKŮ, kterou najdeme v nabídce START-PŘÍSLUŠENSTVÍ-SYSTÉMOVÉ NÁSTROJE. V zobrazené tabulce vybereme kliknutím požadovaný znak a klineme na políčko vybrat. Znak se přidá do kolonky KOPÍROVANÉ ZNAKY. Postup případně opakujeme, až jsou v kolonce všechny požadované znaky. Potom stačí kliknout na políčko KOPÍROVAT. V tabulce EXCELU následně použijeme funkci ÚPRAVY-VLOŽIT.

Texty nebo jiná data, které se v tabulce opakují, případně je chceme převzít z jiného listu nebo i sešitu, klasicky přeneseme ve dvou krocích:

1. pomocí funkce ÚPRAVY-KOPÍRUJ vytvoříme kopii do tzv. schránky 2. pomocí funkce ÚPRAVY-VLOŽIT umístíme údaj na požadované místo

Pokud kopírujeme obsah více jak jednoho políčka, musíme příslušná políčka označit (viz. kapitola FORMÁTOVÁNÍ TABULKY-OZNAČOVÁNÍ TABULKY). Místo standardní nabídky ÚPRAVY můžeme využít lokální nabídku, kterou vyvoláme pravým tlačítkem na myši. Funkci KOPÍRUJ lze také vyvolat z klávesnice kombinací CTRL a C a obdobně funkci VLOŽIT aktivujeme klávesami CTRL a V.

Úpravy vložených dat Vložené údaje lze upravit dvěma základními postupy. Jednak můžeme údaj jednoduše zadat do příslušného políčka znovu v upravené podobě, přičemž se původní znění automaticky smaže. Pokud chceme provést jen drobnější úpravy, vyvoláme editaci údaje v příslušném políčku klávesou F2.

Základní operace s daty V konkrétních úlohách, které řešíme s využitím EXCELU, se vyskytují jednak vstupní údaje a jednak vypočítané údaje. Můžeme si vše vysvětlit na elementární úloze výpočtu obvodu čtverce. Vstupním údajem je velikost strany a vypočítaným údajem obvod. Každý vypočítaný údaj se zadává ve formě tzv.vzorce (formule), který určuje, jaké operace a s jakými daty se mají provést. Každý vzorec začíná vždy znakem rovnítka. Údaje ve vzorci můžeme zadat dvojím způsobem. Buď do vzorce zapíšeme konkrétní hodnoty nebo odkaz na políčko v tabulce, kde je údaj uložen. Pokud tedy budeme chtít vypočítat obvod čtverce o straně 15 cm, můžeme příslušný vzorec pro výpočet zapsat s použitím prvního způsobu ve tvaru =4*15. Toto řešení je ale poměrně nevýhodné, protože pro jinou délku strany čtverce budeme muset přepsat celý vzorec v nové podobě. Výhodnější je zapsat velikost strany čtverce do zvoleného políčka tabulky a ve vzorci použít odkaz. Postup ukazuje následující tabulka.

A B 1 Strana čtverce [cm] Obvod čtverce [cm 2] 2 15 =4*A2

Pokud pak přepíšeme číslo v políčku A2 jinou hodnotou, zobrazí se v buňce B2 automatický nový výsledek.

Číselné operace a funkce Základní číselné operace ukazuje následující tabulka:

operace operátor v EXCELU p říklad zápis v EXCELU Sčítání + 5+3 5+3 Odčítání - 10-4 10-4 Násobení * 5.7 5*7 Dělení / 12:4 12/4 Umocňování ^ 123 12^3

Složitější výpočty jsou řešeny v EXCELU pomocí speciálních zápisů tzv.funkcí. Zápis každé funkce začíná jejím názvem a za názvem jsou kulaté závorky. Do závorek se pak zadávají doplňkové údaje tzv.argumenty. Pokud je argumentů více než jeden, oddělují se středníkem. Existují i funkce bez argumentů, ale také u nich píšeme kulaté závorky.Ty jsou ovšem prázdné.

Excel disponuje velkou škálou různých funkcí pro zpracování čísel i dalších datových typů, ale my se zaměříme na ty nejčastěji používané. Pro větší přehlednost si náš výčet funkcí rozdělíme do několika kategorií.

Speciální matematické funkce funkce popis p říklad

SUMA(seznam hodnot) Součet hodnot =SUMA(A1:A3) SOUČIN (seznam hodnot) Součin hodnot =SOUČIN (A1:A3) POWER(číslo;mocnina) Mocnina daného čísla =POWER(A1;B1) ODMOCNINA(číslo) Druhá odmocnina =ODMOCNINA(B5) CELÁ.ČÁST(číslo) Zaokrouhlí číslo na nejbližší menší celé číslo. =CELÁ.ČÁST(A1) PI() Vrátí číslo pí s přesností na 15 platných číslic =PI()

Goniometrické funkce V goniometrických funkcích se pracuje s úhly. Velikost úhlu se obvykle vyjadřuje ve stupních nebo radiánech. Goniometrické funkce v EXCELU pracují s úhly zadanými v radiánech, ale EXCEL disponuje i funkcemi pro převody radiánů na stupně a obráceně. Nejdříve si ukážeme výčet nejpoužívanějších funkcí.

Funkce pro p řevod Funkce Popis Příklad

RADIANS(úhel) Převede úhel na radiány =RADIANS(B2) DEGREES(úhel) Převede úhel na stupně =DEGREES(B2)

Goniometrické funkce Funkce Popis Příklad

SIN(úhel) Vypočítá sinus úhlu =SIN(B2) COS(úhel) Vypočítá cosinus úhlu =COS(B2) TG(úhel) Vypočítá tangens úhlu =TG(B2) Pokud případně potřebujeme funkci cotangens, vyjdeme ze vztahu cotg α=1/tg α, takže například pro výpočet hodnoty cotg 37 ° ( úhel je nutné převést na radiány) použijeme vzorec =1/TG(RADIANS(37)).

Určení úhlu k p říslušné hodnot ě goniometrické funkce Funkce Popis Příklad

ARCSIN(x) =ARCSIN(B2) ARCCOS(x) =ARCCOS(B2) ARCTG(x)

K hodnotě goniometrické funkce x najde příslušný úhel vyjádřený v radiánech =ARCTG(B2)

Příklad uvedený v následující tabulce řeší úlohu výpočtu velikosti úhlů v pravoúhlém trojúhelníku, jestliže známe velikosti stran. Z matematické definice můžeme jednoduše vypočítat sinus nebo cosinus příslušného úhlu a z vypočítané hodnoty zjistíme velikost úhlu. Výsledek je ovšem v radiánech a tak ještě provedeme převod na stupně. Úhel alfa je pro názornost vypočítán jednak pomocí funkce sinus, jednak pomocí funkce cosinus.

A B C 1 a=3 cm b=4 cm c=5 cm

2222 α=? β=? γ=? 3 4 sin α α (radiány) α (stupně) 5 =3/5 =ARCSIN(A5) =DEGREES(B5) 6 cos α 7 =4/5 =ARCCOS(A7) =DEGREES(B7) 8 9 sin β β (radiány) β (stupně)

10 =4/5 =ARCSIN(A10) =DEGREES(B10) 11 12 kontrola α+β+γ =90+C5+C10

Logaritmické funkce funkce popis p říklad

=LOG(číslo) Dekadický logaritmus =LOG(A2) =LN (číslo) Přirozený logaritmus =LN (A2) =LOGZ(číslo;základ) Logaritmus čísla při daném základu =LOGZ(A2;B2) =EXP(1) Vrátí základ přirozených logaritmů =EXP(1)

Připomeňme se nejdříve matematickou definici logaritmu. Logaritmus reálného čísla je číslo, kterým když umocníme základ logaritmu, dostaneme logaritmované číslo. Tedy konkrétně. Chceme určit logaritmus čísla 8, jestliže je základ logaritmu 2. Hledáme tudíž číslo, kterým je třeba umocnit 2, aby vyšlo 8. V našem případě bude výsledkem číslo 3. V tabulce EXCELU bude vypadat příslušná funkce následovně: =LOGZ(8;2). V praxi se ovšem nejvíce používají dekadické logaritmy se základem 10 nebo přirozené logaritmy se základem e (2,71828182845904 tzv. Eulerovo číslo). Konstantu e můžeme v EXCELU vygenerovat exponenciální funkcí ve tvaru =EXP(1).

Využití logaritmů si ukážeme na příkladu výpočtu n-odmocniny. Pro názornost si zvolme úkol zjistit třetí odmocninu z čísla 125. Výpočet bude mít dva kroky. V prvním kroku vypočítáme příslušný logaritmus a ve druhém kroku umocníme základ logaritmu na výslednou hodnotu z kroku prvního. Vše demonstruje následující tabulka.

A B C D 1 číslo odmocnina logaritmus Výsledek 2 125 3 =1/B2*log(A2) =10^C2 3 125 3 =1/B3*LOGZ(A3;2) =2^C3 4 125 3 =1/B4*LN(A4) =EXP(1)^C4

V ukázkovém příkladu je pro výpočet použit dekadický logaritmus, logaritmus o základu 2 a přirozený logaritmus. Při praktické aplikaci je pochopitelně jednodušší používat logaritmus dekadický. Ve výpočtu logaritmu je využita matematická věta, podle které se logaritmus n-té odmocniny nějakého čísla x počítá jako 1/n log(x).

Statistické funkce funkce popis p říklad

PRŮMĚR(seznam hodnot) Aritmetický průměr =PRŮMĚR(B2:B6) MAX(seznam hodnot) Maximální hodnota =MAX(B2:B6) MIN(seznam hodnot) Minimální hodnota =MIN (B2:B6)

Logické operace Pro logické hodnoty jsou definovány tři základní logické operace. Logický součet, logický součin a negace. Uveďme si příklad. Potřebujeme zjistit, zda číslo ve zvoleném políčku neleží v určitém intervalu (např. od 5 do 10). Pro tento případ použijeme logický součet, který provádí funkce NEBO. Její konkrétní podoba (výsledek chceme v buňce B1) bude, pro případ že testujeme obsah políčka A1, následující: =NEBO(A110). Pokud zadáme jakékoliv číslo od 5 do 10, objeví se v políčku B1 hodnota NEPRAVDA, pro jiná čísla se zobrazí PRAVDA. Operace logická negace převádí hodnotu PRAVDA na hodnotu NEPRAVDA a opačně.

Můžeme naší předchozí úlohu obrátit a testovat naopak zda číslo v A1 leží v uvedeném intervalu. V tomto případě lze využít výhodně logickou negaci s tím, že využijeme předchozí test, a potom provedeme negaci výsledku. Zápis bude vypadat následovně: =NE(NEBO(A110)). Funkce NEBO zjistí zda zadané číslo leží mimo interval. Pokud bude výsledek PRAVDA logická negace NE změní údaj na NEPRAVDU, neboli číslo nepatří do příslušného intervalu. Naopak, když funkce NEBO vrátí NEPRAVDA (což nastane pro všechna číslo od 5 do 10), logické NE změní NEPRAVDA na PRAVDA.

Předpokládejme nyní, že zadání prvního příkladu se změní následovně. Chceme testovat zda číslo z vybraného políčka (např. A1) tabulky je větší než 5 a současně menší než 10. Pro tento případ využijeme logický součin a zápis příslušné funkce (v B1) bude následující: =A(A1>5;A15;40;50) =B2*C2 K.Doubek 4 =KDYŽ(B3>5;40;50) =B3*C3 F.Matula 2 =KDYŽ(B4>5;40;50) =B4*C4 V.Zoubek 10 =KDYŽ(B5>5;40;50) =B5*C5

Sloupeček SAZBA můžeme samozřejmě vyplnit ručně. To je ale pracné a navíc se u většího počtu zákazníků můžeme splést. Vše vyřešíme pomocí funkce KDYŽ, která pracuje právě s logickými hodnotami. Její obecná podoba je tato: KDYŽ(podmínka; hodnota1; hodnota2) .Pokud bude výsledkem vyhodnocení podmínky logická hodnota PRAVDA, objeví se v políčku tabulky, v němž je vložená funkce KDYŽ, hodnota1. Jinak se do políčka vyplní hodnota2. Pro náš konkrétní příklad bude ve sloupci SAZBA u zákazníka J.Berana v C2 zapsáno: =KDYŽ(B2>5;40;50). Sazba se automaticky nastaví na 40 Kč/den. Sloupec částka je už jednoduchý součin políček počet dnů a sazba, tedy =B2*C2 .

Na příkladu vyúčtování půjčovného za lyže si můžeme ještě ukázat využití jedné logické operace. Zadání částečně pozměníme tak, že nižší sazbu budeme účtovat zákazníkům do 15 let nebo zákazníkům 60 let a více. Tabulka bude sestavena následovně:

ZÁKAZNÍK POČET DNŮ VĚK SAZBA ČÁSTKA J.Beran 15 14 =KDYŽ(A(C2>15;C215;C315;C415;C515;C615;C2

Firma Datum vystavení Lhůta splatnosti Datum splatnosti TRW 8.9.2007 14 =b2+c2 ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3

Uvedené operace umožňuje způsob uložení hodnot typu datum v EXCELU. Každý datumový údaj se vnitřně ukládá jako pořadové číslo dne od 1.1.1900, ale v buňkách tabulky se toto číslo zobrazí jako datum. Malý experiment nám vše názorně osvětlí.. Nejdříve zapíšeme do tabulky EXCELU do políčka A1 číslo 1 a do políčka B1 39325. Potom v nabídce FORMÁT-BUŇKY na kartě ČÍSLO vybereme druh DATUM a zvolíme typ. Jednička v políčku A1 se zobrazí jako 1.ledna 1900 a číslo 39325 se zobrazí jako 31.srpen 2007.

Odečítání lze také použít, když potřebujeme zjistit, kolik dnů uběhlo mezi dvěma daty. Například rozdíl 2.10.2006-29.9.2006 vychází 3. V EXCELU je ale nutné dodatečně upravit číselný formát výsledku na obecný (nabídka FORMÁT-BUŇKY karta ČÍSLO druh OBECNÝ, viz kapitola „Číselný formát“). Pro hodnoty typu datum disponuje EXCEL celou řadou funkcí. Dále si ukážeme na konkrétních příkladech ty, které se nám mohou často hodit.

Vrátíme se k již uvedenému příkladu výpočtu data splatnosti u faktury. V tabulce můžeme zjišťovat ještě další údaj a to den v týdnu kdy končí lhůta splatnosti. Funkce pro tento případ zní: DENTÝDNE(datum;typ číslování). První parametr v závorce udává vyhodnocované datum. Druhý parametr určuje způsob číslování dnů v týdnu (viz tabulka).

parametr zp ůsob číslování 1 nebo neuveden Čísla od 1 (neděle) do 7 (sobota)

2 Čísla od 1 (pondělí) do 7 (neděle) 3 Čísla od 0 (pondělí) do 6 (neděle)

Drobnou nevýhodou funkce je skutečnost, že výsledek je v číselné podobě, ale není problém (např.pomocí funkce KDYŽ), převést číslo na slovní název dne. Tabulka v EXCELU pro úlohu s fakturou bude pak vypadat následovně:

Firma Datum vystavení Lhůta splatnosti Datum splatnosti den TRW 8.9.2007 14 =b2+c2 =DENTÝDNE(D2;2) ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3 =DENTÝDNE(D3;2)

Dalším vylepšením tabulky může být zjištění, kolik dnů ještě zbývá do zaplacení. Pokud případně vyjde záporné číslo, bude to znamenat, že lhůta splatnosti byla překročena o záporným číslem vyjádřený počet dnů. Pro tento výpočet využijeme operaci odčítání, kdy od aktuálního data budeme odečítat datum splatnosti. K získání aktuálního data slouží funkce DNES(). Výsledek v posledním sloupci je nutné nastavit na obecný číselný formát (nabídka FORMÁT-BUŇKY karta ČÍSLO druh OBECNÝ).

Firma Datum vystavení Lhůta splatnosti Datum splatnosti Den Zbývající lhůta TRW 8.9.2007 14 =b2+c2 =DENTÝDNE(D2;2) = D2-DNES() ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3 =DENTÝDNE(D3;2) = D3-DNES()

Další funkce V některých tabulkách požadujeme, aby byly abecedně seřazeny podle vybraného údaje. Například budeme sledovat produkci vajec v několika podnikových farmách a tabulku chceme mít abecedně seřazenou podle názvu farem. Pokud nás pak bude ještě zajímat pořadí farem podle vyprodukovaných vajec, můžeme do tabulky doplnit další údaj o pořadí, který nám poskytne požadovanou informaci. Vše se dá jednoduše zařídit funkcí RANK(číslo, seznam; typ řazení). Parametr číslo je odkaz na vyhodnocovanou hodnotu, parametr seznam určuje políčka, která se budou vyhodnocovat, a typ řazení stanoví, zda chceme pořadí vzestupné (od nejmenšího do největšího) nebo sestupné. Když nezadáme typ řazení nebo použijeme 0, bude pořadí vyhodnoceno sestupně. Pokud zadáme jako typ řazení číslo ≠ 0, bude pořadí posuzováno vzestupně.

Farma Produkce pořadí Brčislávka 8420 =RANK(B2;B$2:B$5;0) Kokodák 12560 =RANK(B3;B$2:B$5;0) Kvokalka 7840 =RANK(B4;B$2:B$5;0) Pipina 14990 =RANK(B5;B$2:B$5;0)

Znak dolaru v zápisu funkce zajistí, že při kopírování odkazu (B$2:B$5) na seznam vyhodnocovaných čísel nedojde k jeho změně.

Připomeňme si nyní příklad, ve kterém jsme k datu zjišťovali, jaký je to den v týdnu. Příslušná funkce ale vracela pouze pořadové číslo dne. Pokud budeme chtít vyjádřit den jeho názvem, můžeme s výhodou využít funkci INDEX(pole; poloha). Parametr pole představuje seznam položek uspořádaný do sloupce (lze použít i uspořádání do řádky, to je ale méně obvyklé) a parametr poloha odkazuje na položku v seznamu. Ukážeme si jak se dá touto funkcí vyřešit náš problém. Vytvoříme seznam dnů v týdnu do políček A1 až a A7. Do buňky B1 budeme zapisovat číslo od 1 do 7 do pole C1 zadáme funkce ve tvaru: =INDEX(A1:A7; B1). Nyní můžeme vše vyzkoušet. Budeme postupně měnit obsah políčka B1 a v poli C1 se budou objevovat názvy dnů v týdnu podle příslušného čísla.

pondělí 1 =INDEX(A1:A7;B1) úterý středa čtvrtek pátek sobota neděle

Tento příklad ukazuje pouze princip využíti funkce INDEX. Pro názorný praktický příklad se vrátíme k tabulce s fakturami, kde ve sloupci den budeme chtít místo číselného slovní vyjádření dne. Na listu si vytvoříme ještě pomocnou tabulku s názvy jednotlivých dnů v týdnu. Zvolíme například sloupec K. Potom ještě upravíme vzorce ve sloupci E následovně:

Firma Datum vystavení Lh ůta splatnosti Datum splatnosti Den TRW 8.9.2007 14 =b2+c2 =INDEX(K$1:K$7;DENTÝDNE(D2;2)) ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3 =INDEX(K$1:K$7;DENTÝDNE(D3;2))

Seznam dnů v týdnu lze samozřejmě uložit i na jiný list a přebírat názvy odtud. Jak se propojují listy je popsáno v jiné kapitole, ale můžeme si dopředu říci jak bude vzorec vypadat v našem případě. Za předpokladu, že hlavní tabulka bude na listu1 a pomocná tabulka na listu2 (v buňkách A1 až A7), bude vzorec pro sloupec den vypadat takto =INDEX(LIST2!A$1:LIST2!A$7;DENTÝDNE(D2;2)).

Závěrem této kapitoly si předvedeme ještě jednu užitečnou funkci. Použijeme tabulka, v níž jsme zjišťovali pořadí farem dle množství vyprodukovaných vajec. Máme ještě požadavek, aby se v tabulce automaticky zobrazil název farmy, která vyprodukovala nejvíc vajec. Dále uvedená tabulka ukazuje, jak vše vyřešíme.

Farma Produkce pořadí I.farma Brčislávka 8420 =RANK(B2;B$2:B$5;0) =INDEX(A2:A5;POZVYHLEDAT(1;C2:C5;0)) Kokodák 12560 =RANK(B3;B$2:B$5;0) Kvokalka 7840 =RANK(B4;B$2:B$5;0) Pipina 14990 =RANK(B5;B$2:B$5;0)

Ve vzorci jsou použity dvě funkce, kdy jedna je tzv.vnořená do druhé. Vzorec funguje následovně. Víme už, že funkce INDEX umí vypsat ze zadaného seznamu (u nás A2 až A5) údaj určený jeho pořadovým číslem. My ovšem toto pořadové číslo musíme nejdříve zjistit. K tomu slouží vnořená funkce POZVYHLEDAT, která v našem případě prohledá políčka C2 až C5, a zjistí jaké má v těchto buňkách pořadí číslo 1. U nás bude výsledkem hledání číslo 4. Uvedená funkce má tři argumenty. První je hledaný údaj, druhý udává v jaké seznamu máme údaj hledat a třetí určuje způsob hledání. Při zadávání argumentu, který určující způsob hledání, se řídíme těmito pravidly:

• argument = 1, najde funkce POZVYHLEDAT největší hodnotu, která je menší nebo rovna hledané hodnotě. Prohledávaný seznam hodnot musí být seřazený.

• argument = 0, najde funkce POZVYHLEDAT první hodnotu, která se přesně shoduje s hledanou hodnotou. Prohledávaný seznam hodnot nemusí být seřazený.

• argument = -1, najde funkce POZVYHLEDAT nejmenší hodnotu, která je větší nebo rovna hledané hodnotě. Prohledávaný seznam hodnot nemusí být seřazený.

Pokud třetí argument nezadáme, použije se argument=1

Vyhledávat lze nejen pořadí čísel v daném seznamu, ale i pořadí textových údajů. Názornou ukázku nám poskytne následující příklad. V tabulce počítáme, jaké náklady na pohonné hmoty budeme muset vynaložit u uvedených aut na 100 km, jestliže používají různé druhy benzínu nebo naftu. Součástí tabulky je i ceník pohonných hmot. Příklad opět využívá funkci INDEX a POZVYHLEDAT. Na základě druhu pohonné hmoty

ze sloupce B vyhledá funkce POZVYHLEDAT(B2;G$2:G$4;0) tento druh v ceníku ve sloupci G. Pořadí příslušného označení v seznamu od G$2 do G$4 pak využije funkce INDEX pro určení ceny za litr.

auto palivo spot řeba Kč/l náklady benzín kč/l Fiat N95 5,3 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B2;G$2:G$4;0)) =c2*d2 N95 29,6 Ford N98 6,9 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B3;G$2:G$4;0)) =c3*d3 N98 31,2 Renault NAFTA 5,1 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B4;G$2:G$4;0)) =c4*d4 NAFTA 28,7 Škoda N98 6,2 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B5;G$2:G$4;0)) =c5*d5

Úpravy tabulky

Formátování tabulky Formátováním tabulky rozumíme finální grafickou úpravu tabulky. Měnit můžeme celou řadu vlastností a ty nejdůležitější jsou popsány v dalším textu.. Formátovat lze jednotlivá políčka (buňky), vybranou souvislou nebo nesouvislou oblast tabulky, jeden nebo několik řádků, jeden nebo několik sloupců.

Označování tabulky Některé vlastnosti se vztahují vždy k vybrané části tabulky. K označování příslušné oblasti využíváme jednak klávesnici, jednak myš.

A. Klávesnice Při označování souvislé oblasti postupujeme následovně: 1. Najedeme kurzorem do levého horního rohu označované oblasti (např. do políčka B3) 2. Přidržíme klávesu SHIFT a pomocí kurzorových šipek přemístíme kurzor do pravého dolního rohu

označované oblasti (např. do políčka D8)

Někdy potřebujeme označit najednou několik oblastí. Potom postupujeme takto:

1. První oblast označíme předchozím postupem (např. A2 až B5) 2. Pak stiskneme klávesu SHIFT a F8 3. Přemístíme pomocí kurzorových šipek kurzor do nové pozice (např. D2) a známým postupem označíme

další oblast (např. D2 až E3) 4. Pokud potřebujeme přidat ještě další oblast, znovu stiskneme klávesu SHIFT a F8 a pokračujeme jako

v bodě 3

B. Myš Za vybrané políčko se v tabulce EXCELU považuje buňka orámovaná silnější čarou. Pokud tedy potřebujeme upravit pouze jedno políčko, stačí do něj kliknout myší. K označování více políček současně máme k dispozici tři následující techniky.

• Klasické tažení myši se stisknutým levým tlačítkem. U tohoto způsobu je třeba hlídat tvar kurzoru, který musí mít v průběhu celého označování pořád tvar bílého křížku . Kurzor musíme umístit vždy dovnitř příslušného políčka.

• Systémem od-do. Tento postup spočívá v tom, že nejprve klikneme myší do políčka, které představuje levý horní roh označované obdélníkové oblasti. Potom stiskneme a držíme SHIFT a klikneme na políčko v pravém dolním rohu vybírané oblasti.

• Technika označování několika nesousedících částí tabulky. V tomto případě označíme první oblast již dříve zmíněným tažením myši. Pak stiskneme a držíme klávesu CTRL a tažením myši označujeme další části.

V některých případech je užitečné označit jeden nebo několik sloupců, jednu nebo několik řádek, případně celý list. Jak postupovat v těchto případech ukazuje následující přehled.

• Označení celého sloupce nebo více sloupců

Kurzor myši umístíme na písmeno označující sloupec a klikneme na levé tlačítko. Kurzor přitom změní tvar na černou šipku (viz obrázek části tabulky, sloupec C). Pokud levé tlačítko podržíme a černou šipkou přejedeme na sousední sloupec D nebo i další sloupce, označí se několik sloupců najednou.

• Označení celé řádky nebo více řádek

Princip označování je v podstatě shodný jako v předchozím případě. Jediný rozdíl je v tom, že kurzorem myši najedeme na číslo vybírané řádky (viz obrázek).

• Označení celého listu

Kurzorem myši najedeme levého horního rohu tabulky a odklepneme levé tlačítko myši (viz obrázek).Kurzor myši má stále podobu bílého křížku.

Vzhled stránky Parametry stránek pro tisk se nastavují v nabídce SOUBOR- VZHLED STRÁNKY. Tato volba nám nabízí celou řadu možností, ale zaměříme se jen na dva základní údaje.

Především je důležité zvolit orientaci listu, na který budeme tabulku tisknout. Můžeme si vybrat ze dvou možností, jak to ukazuje následující obrázek.

Druhým důležitým parametrem jsou okraje. Běžné kancelářské tiskárny neumí většinou tisknout od kraje papíru a tak se většinou vynechává volný prostor nahoře, dole, vlevo a vpravo. V listu EXCELU je pravý okraj a konec stránky zobrazen čárkovanou čárou. Pokud zjistíme, že obsah tabulky jen o málo přesahuje zobrazené hranice, postačí zmenšit okraje. Přitom EXCEL hlídá přípustnost zadávané hodnoty pro tiskárnu připojenou k počítači. Když tedy zadáme příliš malé číslo, budeme na tuto skutečnost upozorněni, a musíme údaje opravit. Na kartě OKRAJE je ještě další zajímavá volba a to centrování tabulky ve vodorovném a svislém směru na listu papíru.

Číselný formát (text se připravuje)

Písmo (text se připravuje)

Zarovnání Zarovnávat můžeme obsah jednotlivých políček tabulky a to ve vodorovném a svislém směru. Vodorovné zarovnání má přitom smysl jen tehdy, když obsah políčka nepřetéká do sousedních polí. Můžeme v tomto případě pochopitelně rozšířit sloupec, ale pokud příslušný text představuje nadpis pro více sloupců, lze využít vodorovné zarovnání vzhledem k vybrané oblasti. Nejdříve však musíme příslušná políčka sloučit. Základní varianty zarovnání názorně ukazuje následující příklad.

Tržby za vejce (Kč) I.čtvrtletí II.čtvrtletí

středisko leden únor březen duben květen červen

Lhota Hůrka Bodlov celkem

V první řádce ukázkové tabulky jsou sloučena všechna políčka do jednoho a text je zarovnán na střed. Text „středisko“ je umístěn do sloučených dvou polí a zarovnán ve svislém směru na střed. Také nadpisy „I.čtvrtletí“ i „II.čtvrtletí“ jsou zapsány do sloučených buněk a zarovnány na střed. Názvy měsíců jsou zarovnány na střed a názvy středisek vlevo. Způsob zarovnání ve zvoleném políčku nebo skupině polí nastavíme v nabídce FORMÁT-BUŇKY-ZAROVNÁNÍ. Pokud nastavujeme pouze zarovnání ve vodorovném směru, můžeme použít nástroje na panelu FORMÁT (viz obrázek).

Ke slučování polí lze použít nástroj , který současně zarovná text na střed. Nejdříve ovšem musíme příslušná políčka označit. Operaci slučování lze taktéž provádět v nabídce FORMÁT-BUŇKY-ZAROVNÁNÍ. Zde také můžeme sloučení v případě potřeby zrušit (viz obrázek).

Rámečky Rastr (mřížka) tabulky zobrazený na jednotlivých listech je pouze pomocný a na vytisknuté sestavě se neobjeví. Proto se do hotové tabulky přidávají rámečky, které už tisková sestava obsahuje. Rámuje se vždy označená část tabulky a to přes nabídku FORMÁT-BUŇKY karta OHRANIČENÍ. Karta nám nabízí jednak předdefinované varianty mřížky, jednak vlastnosti čáry (varianta, tloušťka a barva). Čáry přidáváme v sekci OHRANIČENÍ pomocí tlačítek nebo přímo na schématu kliknutím na příslušnou hranu. Tlačítka fungují jako přepínače, to znamená, že tlačítkem čáru na příslušné místo přidáváme nebo naopak čáru odebíráme. Pokud nechceme vytvořit vlastní rámečky, můžeme v nabídce SOUBOR-VZHLED STRÁNKY karta LIST zaškrtnout políčko MŘÍŽKA. V tomto případě se tabulka vytiskne i s pomocnou mřížkou (viz obrázek).

Pozadí Pozadím se myslí barva podkladu zvolených políček a využívá se především ke zvýrazněni hlavičky tabulky nebo výsledků výpočtu. Procedura volby barvy začíná označením polí, u kterých chceme pozadí nastavit,

a pokračuje otevřením nabídky FORMÁT-BUŇKY-VZORKY. Použít lze i nástroj , v němž šipka na pravé straně slouží k vyvolání nabídky barev. Kromě barvy lze u pozadí zvolit i některý z nabízených vzorků (viz následující obrázek).

Vzorky nelze ovšem doporučit u políček, která obsahují nějaké údaje, protože text je na pozadí vzorku špatně čitelný. Vzorek lze například využít u prázdných pro políček tabulky (viz malá ukázka).

Vlastnosti sloupců a řádků (text se připravuje)

Šablony Některé tabulky používáme opakovaně a měníme pouze vstupní údaje. Potom je výhodné po navržení tabulky vytvořit předlohu tzv.šablonu, která obsahuje jen popisné údaje, vzorce pro vypočítané údaje a je graficky upravena do výsledné podoby. Představme si jednoduchou úlohu pro výpočet stran v pravoúhlém trojúhelníku podle Pythagorovy věty.

A B C 1 Strany trojúhelníku výsledky 2 Odvěsna a Odvěsna b Přepona c 3 =odmocnina(a3^2+b3^2) 4 Přepona c Odvěsna a Odvěsna b 5 =odmocnina(a5^2-b5^2) 6 Přepona c Odvěsna b Odvěsna a 7 =odmocnina(a7^2-b7^2)

Uvedenou tabulku můžeme použít pro libovolný pravoúhlý trojúhelník a bude proto výhodné vytvořit z tabulky šablonu. Celou operaci provedeme prostřednictvím nabídky SOUBOR-ULOŽIT JAKO. Dříve než začneme šablonu ukládat, je dobré pro další použití nastavit v tabulce ještě dva důležité parametry. V konkrétním případě budeme měnit pouze obsah políček A3, B3, A5, B5, A7 a B7 a není tedy nutné mít přístup do dalších buněk tabulky. Zrušíme tedy u uvedených políček vlastnost uzamčeno, což lze provést v nabídce FORMÁT-BUŇKY karta ZÁMEK.

Následně ještě musíme v nabídce NÁSTROJE-ZÁMEK odkliknout volbu ZAMKNOUT LIST. Teprve nyní šablonu uložíme. V okně ULOŽIT JAKO se omezíme na zadání názvu souboru a především na určení typu souboru. Z nabízených možností v okénku TYP SOUBORU vybereme šablona (*.xlt).

Umístění souboru šablony (složku ŠABLONY) v rubrice ULOŽIT DO ponecháme nezměněné.

Použití šablony pro konkrétní úlohu je už snadné.

Tisk tabulek (text se připravuje)

Propojování tabulek Většinou propojujeme tabulky umístěné na různých listech stejného sešitu, ale je možné propojit i tabulky z různých sešitů.

Propojování listů Některé úlohy je výhodné kvůli větší přehlednosti rozčlenit na jednotlivé listy. Potom zpravidla potřebujeme vyřešit přenos dat z jednoho listu na druhý. Příslušné údaje lze sice přenést pomocí kopírování, ale to má jednu nevýhodu. Pokud dodatečně změníme data na zdrojovém listu, zůstanou přenesené údaje na cílovém listu v původním znění. Proto se používá technika propojování listů. Propojování si ukážeme názorně na následujícím příkladu. Budeme sledovat tržby v jednotlivých měsících kalendářního roku a vždy za čtvrtletí a potom za celý rok potřebujeme provádět sumarizaci. Následující ukázka demonstruje I.čtvrtletí.

list LEDEN zboží tržba

mouka cukr sůl krupice celkem

list ÚNOR

zboží tržba mouka cukr sůl krupice celkem

list BŘEZEN

zboží tržba mouka cukr sůl krupice celkem

list SUMÁŘ

zboží I. II. III. mouka cukr sůl krupice celkem

Tržby z listu LEDEN, ÚNOR a BŘEZEN přeneseme na list SUMÁŘ pomocí vzorce, který obsahuje odkaz na příslušné políčko na příslušném listu. V našem konkrétním případě použijeme například pro přenos tržby za mouku v lednu do políčka B2 na listu SUMÁŘ vzorec: =leden!B2 (v daném případě byl list předem přejmenován na LEDEN, pokud bychom ponechali původní název LIST1 bude vzorec následující: =list1!B2). Ve vzorcích se nerozlišují malá a velká písmena. Vzorec lze vygenerovat i „klikací“ procedurou, která je následující:

I.varianta

1. Na listu LEDEN klikneme na políčko s přenášeným údajem 2. Provedeme kopírování údaje (např. v nabídce ÚPRAVY-KOPÍROVAT) 3. Přejdeme na list SUMÁŘ a klikneme do cílového políčka 4. Provedeme operaci VLOŽIT JINAK (nabídka ÚPRAVY- VLOŽIT JINAK tlačítko VLOŽIT PROPOJENÍ)

II.varianta

1. Na listu SUMÁŘ klikneme do cílového políčka (B2) 2. Napíšeme symbol rovnítka 3. Klikneme na záložku listu LEDEN (případně LIST1) 4. Na listu LEDEN klikneme do políčka B2 5. Stiskneme ENTER nebo klikneme na tlačítko ZADAT (políčko se zelenou „fajfkou“)

Kromě případu, kdy políčko cílového listu obsahuje pouze údaj z listu jiného, řešíme často úlohu, kde do výpočtu potřebujeme jeden nebo více údajů z jiných listů. Názorný příklad takové úlohy je následující. Počítáme tržby za zboží, ale ceny jsou umístěny na zvláštním listu, a tržby počítáme také na jiném listu.

list CENÍK produkt cena

speciál 29,6 natural 95 30,9 natural 98 31,4 nafta 28,6

list TRŽBA

produkt prodej (l) tržba (K č) speciál 820 natural 95 1240 natural 98 960 nafta 1480

celkem

Při zápisu vzorce pro výpočet tržby za SPECIÁL s použitím ceny z listu CENÍK postupujeme následovně: 1. V políčku C2 na listu TRŽBA napíšeme první část vzorce tj. =B2* 2. Potom klikneme na záložku listu CENÍK

3. Na listu CENÍK klikneme na políčko B2 4. Stiskneme ENTER nebo klikneme na tlačítko ZADAT (políčko se zelenou „fajfkou“) Vzorec lze samozřejmě zadat celý z klávesnice s použitím odkazu na příslušný list tj. =B2* CENÍK!B2

Propojování sešitů Propojování sešitů je v podstatě stejné jako propojování listů. Jenom je vhodné zdrojový sešit před propojením uložit. Nicméně propojení bude fungovat i při uložení dodatečném. Celý postup propojování vypadá následovně: 1. Otevřeme zdrojový sešit a klikneme na políčko s přenášeným údajem 2. Provedeme kopírování údaje (např. v nabídce ÚPRAVY-KOPÍROVAT) 3. Přejdeme na list cílového sešitu a klikneme do cílového políčka 4. Provedeme operaci VLOŽIT JINAK (nabídka ÚPRAVY- VLOŽIT JINAK stisknout tlačítko VLOŽIT

PROPOJENÍ)

Tvorba základních graf ů

Výsečový Výsečový graf je vhodný pro grafické vyjádřeni struktury, tedy když chceme porovnat zastoupení jednotlivých složek v nějakém celku. Zastoupení složek je znázorněno velikostí kruhové výseče, ale pro upřesnění používáme většinou v grafu i procentické údaje. Následující příklad, v němž chceme grafem znázornit zastoupení jednotlivých plodin, ukazuje celou proceduru tvorby grafu krok za krokem. Nejdříve zapíšeme do tabulky EXCELU podkladové údaje (viz následující tabulka).

Potom označíme v tabulce oblast s údaji a otevřeme nabídku VLOŽIT, v níž vyberme možnost GRAF. Tím otevřeme PRŮVODCE GRAFEM a dále již pokračujeme jednoduchým vyplňováním postupně otevíraných oken. Průvodce lze vyvolat i pomocí panelu nástrojů. Příslušnou ikonu ukazuje následující obrázek.

Celý postup tvorby grafu můžeme sledovat na našem příkladu.

V prvním okně PRŮVODCE GRAFEM zvolíme typ výse čový (případně ještě podtyp) a klikneme na políčko další. Raději volíme podtyp plošný, který lépe vyjadřuje proporce, než nabízené prostorové varianty.

Druhé okno slouží k určení způsobu uspořádání podkladových číselných údajů. Číselné údaje zapisujeme většinou do sloupce, ale je samozřejmě možné uspořádat číselnou řadu i do řádky. Pokud pracujeme s jednou číselnou řadou, nastaví EXCEL automaticky správnou volbu. U dalších typů grafů už můžeme pracovat s několika číselnými řadami a rozhodnutí, jakou možnost vybereme, je na nás. V našem případě jsou výměry jednotlivých plodin zapsány do sloupce.

Předposlední krok nám dává možnost zadat poslední nezbytné prvky grafu. Každý graf by měl mít především název, který nastavujeme ve třetím okně na kartě NÁZVY.

Dalším nezbytným prvkem grafu je tzv. LEGENDA, která popisuje co která kruhová výseč představuje. Popis lze udělat i přímým popisem jednotlivých výsečí, což provedeme na kartě POPISKY DAT. Pak je ovšem dobré zobrazování legendy nepovolit. Vše potřebné opět snadno nastavíme ve třetím okně PRŮVODCE GRAFEM na kartě LEGENDA.

V kartě POPISKY DAT většinou volíme zobrazování procent a případně i konkrétních číselných hodnot. Pokud jsme na kartě LEGENDA nepovolili její zobrazování, zaškrtneme ještě políčko NÁZEV KATEGORIE, aby bylo jasné, co která kruhová výseč představuje.

Posledním krokem je určit umístění grafu. Graf lze sice umístit do listu s podkladovými údaji, ale nejlepším řešením je možnost JAKO NOVÝ LIST. Celou proceduru uzavřeme kliknutím na políčko DOKONČIT. Hotový graf můžeme ještě dále upravovat. Většinou se zaměříme na úpravu textu (tedy názvu, legendy a popisek dat), u kterého můžeme měnit základní vlastnosti písma úplně stejně jako v programu WORD. Označování textu, jehož vlastnosti chceme měnit, provedeme jednoduchým kliknutím na příslušný prvek. Hotový graf lze snadno kopírováním přenášet do dalších aplikaci sady OFFICE, tedy především do WORDU a POWERPOINTU. V grafu nic neoznačujeme, pouze otevřeme nabídku ÚPRAVY a použijeme volbu KOPÍROVAT. Pokud je nabídka nepřístupná, zkontrolujeme zda není v grafu označen nějaký prvek. Po zrušení označení kliknutím mimo graf, bude funkce KOPÍROVAT již dostupná.

Výsledný graf ukazuje následující obrázek.

Struktura plodin

26%

21%

14%

16%

23%

pšenice

ječmen

žito

oves

kukuřice

Sloupcový graf Sloupcový graf je vhodný v případě, když chceme porovnat nějaké veličiny, které jsou zadány v absolutní hodnotě. V následující ukázce porovnáváme hektarové výnosy pšenice v rozmezí let 2003 až 2006. Výška sloupečku nám pak umožňuje názornou představu, jaké výsledky byly v jednotlivých letech dosaženy. Celkový postup si ukážeme krok za krokem. Obligátně začínáme výběrem typu a podtypu grafu.

Podkladové údaje byly v tabulce uspořádány do sloupce, což EXCEL automaticky rozpoznal, a je tedy vybrána možnost SLOUPCE (viz obrázek).

V předposledním okně využijeme karty NÁZVY, LEGENDA A POPISKY DAT. Jak vyplnit příslušné kolonky, které volby zaškrtnout nebo zrušit, vidíme opět na obrázcích.

Výsledný graf je lepší umístit na nový list. Označíme tedy příslušnou možnost a tlačítkem dokončit proceduru tvorby grafu uzavřeme.

Výslednou podobu sloupcového grafu ukazuje následující obrázek.

Výnosy pšenice 2003 - 2006

5,1

4,9

5,2

5,3

4,7

4,8

4,9

5

5,1

5,2

5,3

5,4

r.2003 r.2004 r.2005 r.2006

rok

výno

s t/h

a

Podkladem pro sloupcový graf může být i několik číselných řad. Vyjdeme například z následující podkladové tabulky, která obsahuje údaje o produkci vajec na 2 farmách v období leden až březen.

Postup tvorby grafu se nijak neliší od předcházejícího příkladu. Rozdíl je pouze v tom, že z jedné tabulky můžeme vytvořit tři 4 varianty grafů. První dvě možnosti nabízí úvodní okno PRŮVODCE GRAFEM, kde volíme, zda budou sloupce grafu vedle sebe nebo na sobě. Druhé okno průvodce nabízí volbu způsobu uspořádání číselných údajů (řádky nebo sloupce). Názorně vše vidíme na následujících hotových grafech.

I. varianta – sloupce vedle sebe, uspořádaní číselných údajů do sloupce

Produkce vajec leden-b řezen 2006

8200

7960

8120

8060

8190

8140

7800

7850

7900

7950

8000

8050

8100

8150

8200

8250

Kvokalka Pipina

farma

prod

ukce

(ks

)

leden

únor

březen

II. varianta – sloupce vedle sebe, uspořádaní číselných údajů do řádky

Produkce vajec leden-b řezen 2006

8200

8120

8190

7960

8060

8140

7800

7850

7900

7950

8000

8050

8100

8150

8200

8250

leden únor březen

měsíc

pro

du

kce

(ks)

Kv okalka

Pipina

III. varianta – sloupce na sobě, uspořádaní číselných údajů do sloupce

Produkce vajec leden-b řezen 2006

8200 7960

8120 8060

8190 8140

0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

Kv okalka Pipina

farma

pro

du

kce

(ks) březen

únor

leden

IV. varianta – sloupce na sobě, uspořádaní číselných údajů do řádky

Produkce vajec leden-b řezen 2006

8200 8120 8190

7960 8060 8140

0

2000

4000

6000

8000

10000

12000

14000

16000

18000

leden únor březen

měsíc

pro

du

kce

(ks)

Pipina

Kv okalka

Spojnicový graf Spojnicový graf používáme především v případě, kdy chceme graficky znázornit trend některé veličiny ve zvoleném časovém intervalu. V následujícím příkladu je graficky vyjádřen vývoj průměrných teplot v jednotlivých měsících roku 2006. Názvy měsíců ve sloupci A nemusíme vypisovat všechny. Stačí zapsat leden a zbývající měsíce generujeme kopírováním pomocí pravého dolního rohu rámečku, který ohraničuje políčko A2 (viz červený kroužek v obrázku). Průměrné teploty ve sloupci B musíme pochopitelně vypsat ručně.

Další postup je podobný jako u tvorby sloupcového grafu. V druhém okně PRŮVODCE GRAFEM necháme samozřejmě označenou volbu SLOUPCE (hodnoty průměrných teplot jsou uspořádány do sloupce). Volba ŘÁDKY ani nedává v našem případě smysl. Protože je graf tvořen pouze jednou lomenou čárou, není potřeba zobrazovat legendu. Ve výsledném grafu jsou tedy využity jen popisy os x a y, název grafu a popisky dat (průměrné teploty v jednotlivých měsících). Výsledný graf ukazuje následující obrázek.

Průměrné teploty v roce 2006

-1

1

3

7

11

1413

15

12

5

01

-2

0

2

4

6

8

10

12

14

16

leden

únor

břez

en

dube

n

květ

en

červe

n

červe

nec

srpe

nzáří

říjen

listop

ad

pros

inec

měsíc

tep

lota

°C

Spojnicový graf můžeme použít i pro více číselných řad. Například budeme chtít graficky zobrazit vývoj průměrných teplot ve třech po sobě jdoucích letech. Z grafu můžeme vyčíst nejen teplotní trend v každém roce, ale i vzájemné porovnání jednotlivých roků. Graf bude zobrazen jak trojice lomených čar. Postup tvorby grafu se nijak neliší od předchozího příkladu, pouze musíme v tomto případě zobrazit i legendu. Je dobré upozornit na jedno malé úskalí a to na nadpisy sloupců s číselnými údaji. Sloupce B, C a D nestačí nadepsat pouze číslem letopočtu, protože by EXCEL zahrnul tato čísla do grafu. Musíme rok zadat jako text, což snadno docílíme například tak, že před číslo napíšeme slovo rok (viz obrázek).

Jak bude výsledný graf vypadat, vidíme na následujícím obrázku.

Průběh teplot 2004 - 2006

-3

1

4

7

11

1617

1617

13

8

2

-10

6

9

13

1719

2018

14

9

3

-4-2

56

12

15

18

1513

8

0

17

-10

-5

0

5

10

15

20

25

leden

únor

břez

en

dube

n

květ

en

červe

n

červe

nec

srpe

nzáří

říjen

listop

ad

pros

inec

měsíc

tep

lota

°C

rok 2004

rok 2005

rok 2006

Graf XY Tento graf zobrazuje průběh závislosti proměnné označené jako y na proměnné x. Může se jednat například o závislost vyjádřenou matematickým zápisem y=2x3+x2-24. Nemusí ale nutně jít o závislost v matematickém smyslu. Můžeme například získat hodnoty x i y statistickým šetřením a graficky potom zobrazit, jak se mění hodnota y v závislosti na hodnotě x. Je ovšem zřejmé, že se musí jednat o závislost reálnou, u které nedovedeme pouze pospat přesnou matematickou funkcí vnitřní mechanismus. Například hektarové výnosy obilovin jsou nepochybně závislé na dávce příslušného hnojiva. Pokud získáme například z pokusných políček dostatečný počet údajů, můžeme z těchto čísel graficky znázornit příslušný průběh závislosti. Dá se dopředu odhadnout, že výnosy nejprve porostou, od určité množství hnojiva mohou stagnovat, a při dalším zvyšování dávky dokonce klesat. Vše si ukážeme na dvou příkladech. Začneme uvedenou matematickou funkcí. Nejdříve vložíme do tabulky hodnoty proměnné x třeba v rozmezí od -5 do +5 po krocích 0,2. Všechny hodnoty není nutné psát ručně, můžeme je snadno vygenerovat. Připomeňme si postup. Zapíšeme pouze první dvě hodnoty do políček A2 a A3 a potom tato políčka označíme. Zbývající čísla vygenerujeme protažením za pravý dolní roh rámečku (viz červený kroužek) vyznačené oblasti, jak ukazuje následující obrázek.

Potom vložíme do políčka B2 vzorec pro výpočet hodnoty y. Původní matematický zápis ve tvaru 2x3+x2-24 bude mít v přepisu pro EXCEL následující podobu:

=2*A2^3+A2^2-24 Tento vzorec ještě nakopírujeme do zbývajících políček a můžeme začít s tvorbou grafu. Nejdříve označíme políčka A1 až B52 a to nejlépe metodou od-do. Tedy nejdříve klikneme do políčka A1 a potom popojedeme v tabulce tak, až uvidíme pole B52. Načež přidržíme klávesu SHIFT a klikneme do B52. Potom už můžeme vyvolat PRŮVODCE GRAFEM. V prvním okně průvodce zvolíme typ grafu XY bodový a podtyp grafu (viz obrázek).

Další okno nabízí volbu uspořádání číselných údajů, která se ovšem v našem případě nastavila automaticky na možnost SLOUPCE. Následuje třetí okno, v němž postačí vyplnit kartu NÁZVY a ještě v kartě LEGENDA zrušíme zobrazování legendy, protože pro náš graf není nutná (viz obrázky).

Přejdeme ještě na čtvrté okno a zvolíme zobrazení grafu na novém listu.

Ukážeme si ještě, jak v názvu hotového grafu upravíme zápis mocnin dle matematických zvyklostí. Klikneme na název grafu a označíme 3. Potom otevřeme nabídku FORMÁT a zvolíme VYBRANÝ NÁZEV GRAFU. V okně FORMÁT NÁZVU GRAFU zaškrtneme políčko HORNÍ INDEX. Stejně postupujeme i u druhé mocniny.

Výsledný graf ukazuje následující obrázek.

Graf funkce y=2x 3+x2-24

-300

-200

-100

0

100

200

300

-6 -4 -2 0 2 4 6

x

y