Základy fotografování - u3v.vse.czu3v.vse.cz/wp-content/uploads/2009/03/U065.pdf · elektronika...

Učební text pro předmět U065 a U066

Praha 2007

Vysoká škola ekonomická v PrazeUniverzita třetího věku

doc. Ing. Stanislav Horný, CSc.

Základy fotografování

�

Obsah1.TECHNIKA - FOTOAPARÁTY A DATA 51.1. Pohled zpět a porovnání technologií 51.2 Fáze práce digitálního aparátu 51.3 Nakupujeme digitální fotoaparát 71.4 Hlavní typy digitálních fotoaparátů 81.5 Formáty a komprese dat 91.6 Optika - základní pojmy 111.7 Blesky 121.8 Filtry 122. ZÁKLADY OVLÁDÁNÍ TECHNIKY 132.1 Základní funkce - zaostřování 132.2 Základní funkce - expozice 14 2.2.1 Expozice je... 14 2.2.2 Expozice, její měření a expoziční režimy 14 2.2.3 Expozice a tzv. kreativní režimy 15 2.2.4 Expozice a kompenzace expozice 16 2.2.5 Expozice a citlivost 17 2.2.6 Expozice a nastavení bílé barvy 172.3 Hloubka ostrosti a zaostřování 18 2.3.1 Hyperfokální vzdálenost a návod jak problém obejít... 18 2.3.2 Co ovlivňuje hloubku ostrosti 193. OVLÁDÁNÍ TECHNIKY V PRAXI 203.1 Hloubka ostrosti v praxi 203.2 Ohnisková vzdálenost v praxi 213.3 Vyvážení bílé barvy v praxi 223.4 Histogram v praxi 234. KREATIVNÍ EXPOZICE 24

4.1 Kreativní expozice - úvod 24

4.2 Kreativní expozice - priorita clony 24 4.2.1 Scénické expozice 25 4.2.2 Izolované expozice 25 4.2.3 Neutrální expozice 26 4.2.4 Makro 264.3 Kreativní expozice - priorita času 27 4.3.1 Zastavení pohybu 27 4.3.2 Naznačený pohyb 27 4.3.3 Sledovaný pohyb 28

�

5. ZÁKLADY KOMPOZICE FOTOGRAFIE 285.1 Úvod do komponování fotky 285.2 Kompozice v praxi - základní rady a doporučení 29 5.3.1 Na šířku nebo na výšku? 30 5.3.2 Postup vnímání obrazu 30 5.3.3 Dělení obrazové plochy 31 5.3.4 Kam s horizontem? 335.4 Kompozice v praxi - další rady a doporučení 34 5.4.1 V jednoduchosti je krása... 34 5.4.2 Prostor ve směru... 36 5.4.3 Jak zvýraznit hlavní motiv... 37 5.4.4 Struktury a rytmus... 39 5.4.5 Středová kompozice, třetiny a zlatý řez 40 5.4.6 Šikmé linie a diagonála 41 5.4.7 Perspektiva v kompozici 43 5.4.8 Světlo a kompozice 445.5 Barva jako nástroj komponování 45

�Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství

1. Technika – fotoaparáty a data1.1. Pohled zpět a porovnání technologiíHistorie:

„Pohled z okna na dvůr“ – 1822oznámení objevu fotografie, tj. kresby světlem – 1839období „klasické technologie”elektronika doplňuje „klasiku”, technologie Polaroidskenerový zadní díl (Hasselblad)1991 - CeBIT „digitální fotokamera první generace“ fotopřístroj DigiCam kalifornské firmy Dycamnásleduje Canon: XapShot, za 400 dolarů, rozlišení cca 300 000 pixelů,???

Cesty klasické a digitální fotografie...

I v případě použití digitální technologie se vždy jedná opět pouze o fotografii, tj. o zachycování událostí a objektů v našem okolí. Výsledkem je vždy obraz. Mezi klasickou a digitální fotografií v tomto není žádný rozdíl. Zásadní rozdíly ne-jsou ani v procesu, kterým v konečné fázi získáme snímek, resp. jeho papírovou kopii. Zásadní a podstatný rozdíl je ale v absenci filmového materiálu. Digitální technologie nevyužívá nic, co by pak bylo nutno následně chemicky zpracová-vat, aby vznikl trvalý obrazový záznam.Digitální fotografie poskytuje nový prostor v oblasti záznamu reality. Tento nový prostor je charakterizován především uvolněním od mnoha „maličkostí“, které však ve svém souhrnu „klasického fotografa“ omezovaly.1.2 Fáze práce digitálního aparátu1. Objektivem dopadá světlo do prostoru přístroje a promítá se na ploše sníma-če. Objektiv je opatřen clonou, v přístroji může být (podle jeho koncepce a kon-strukce) mechanická závěrka nebo tzv. elektronická rovnou na snímači, nebo kombinace obou. Ostření se provádí zpravidla automaticky, v návaznosti na sní-mač.2. Snímač v okamžiku expozice vyčistí elektrický náboj ve svých buňkách a exponuje - v buňkách se po dobu expozice kumuluje elektrický náboj. Po skon-

−−−−−−−

−−

Jak to vlastně funguje


čení expozice se nábo-je z jednotlivých buněk odvádějí do analog digi-tálního převodníku.3. V analog-digitálním převodníku proběhne proces vyhodnocení ná-bojů. Je zde vyhodnoce-na barevná informace a stanoveny hodnoty ve třech barevných kaná-lech. Vzniká obrazový soubor ve specifickém formátu (JPEG, TIFF a pod.). Právě principu výpočtu obrazu vděčíme za obrovskou funkční pružnost digitální fotografie. 4. Obrazový soubor se ukládá buď do vnitřní paměti aparátu, anebo častěji na záznamové médium, lidově na kartu. Pro urychlení procesu je důležitá vyrovná-vací paměť (buffer), která uvolňuje elektronické zařízení přístroje pro další sní-mání ještě předtím, než je snímek zapsán na kartu. Obraz je tedy zachycen objektivem a následně dopadá na záznamové médium (nositele infor-mací):

fotografický film (emulze na bázi halo-genidů stříbra reagu-je na dopadající svět-lo)plošný senzor (kon-vertuje světlo dopa-dající na jednotlivé světlocitlivé body do elektrických signálů)

Plocha senzoru: několik miliónů světlocitlivých prvků, každý prvek představuje obrazový bod. Senzor rozlišuje jas světla, nerozlišuje barvy. Má ale předřazeny barevné filtry pro RGB (Red, Green Blue) barvy.

−

−

cca 5 x 4mm – 24 x 16mm

Zelená má dvojnásobnou citlivost, napodobuje lidské oko (je pro zelenou (žlutou) barvu nejcitlivější)

cca 5 x 4mm – 24 x 16mm

Zelená má dvojnásobnou citlivost, napodobuje lidské oko (je pro zelenou (žlutou) barvu nejcitlivější)

Barevný snímek = menší rozlišení! Do plného se dopočítává!

2200x1500 2200x1500????

2200x1500 2200x1500????

Senzor a barev-né filtry


1.3 Nakupujeme digitální fotoaparátdruh a velikost snímacího senzoru

běžně typ CCD, pozor na CMOS u levných, CMOS nebo ve špičkových zrcadlovkách, nikdy ve střední kategoriiPOZOR!: obrázek z fyzicky většího senzoru je vždy kvalitnější!

skutečné maximální rozlišení (MPix) - nikoliv tzv. interpolované (obvyklý obchodní trik!)

POZOR!: mnoho MPix u malých kompaktů s malým senzorem není vždy zárukou kvalitního obrazu! Starší model s méně MPix bude poskytovat kvalitnější fotky než nový s více MPix a stejně velkým senzorem. Vyjím-kou může být aparát opatřený opravdu vynikající optikou.

barevná hloubka, A/D převodník a počet bitůbarevná hloubka: 24 bitů (3 barvy x 8), 256 odstínů na kanál (256 x 256 x 256 - - - 16 mil. barev)problém jasů: hodnoty náboje na snímači se v A/D převodníku konver-tují do: 8bitů – 256 úrovní, 10bitů – 1024 úrovní, 12bitů – 4095 úrovní (12bitová přesnost perfektně pouze v RAW)

pracuje-li tedy A/D převodník ve více než 8bitch, je vždy lepší.

citlivost a šum (ISO ekvivalent, ISO zesilovač a šum)

citlivost v rozsahu např.: 100 – 400ISO, 800ISO, ale i 1600 a vícevyužívání vysoké citlivosti u malých kompaktů s malým senzorem je vždy zárukou nekvalitní-ho obrazu s velkým šumem!podobně jako slabě nahraná a následně zesílená audiokazeta - také šumí

u objektivu kontrolujeme rozsah ohniskové vzdále-nosti (zoom) v přepočtu na kinofilm

není ani tak důleži-tá vysoká druhá hodnota (velký zoom)užitečná je co nejnižší první hodnota (široký objektiv)

rychlost závěrky (rozsah 1/8000 s - 30 s, režim bulb?)opět není důležitá nejkratší doba otevření závěrky, ale naopak možnost otevřít závěrku až na 15 s, 30 s.užitečný je režim „bulb“ - otevření závěrky na libovolný čas

−•

•−

•

−•

•

»

−

•

•

•−

•

•

−•

•

Na které para-metry nut-no soustředit pozornost

• Technické parametry a funkceporovnání , volba...– citlivost, šum (ISO ekvivalent, ISO zesilovač a šum) – objektiv (sklo, ohnisk. vzd. – f=, světelnost – F=(f/x))– závěrka (30 - 1/8000 sek, bulb?)

př.: f=6 – 72mm (přepočet na kinofilm: f=36 – 432mm)př.: f=6 – 72mm (přepočet na kinofilm: f=36 – 432mm)

př.: F=2.8 – 3.2 př.: f/2.8 – f/3.2př.: F=2.8 – 3.2 př.: f/2.8 – f/3.2


Další podstatné parametry:existence hledáčeku je důležitá (display nestačí), stabilizátor otřesů aparátu a třesu rukou, režimy priorit clony a času (viz dále…) záznamová media podporované datové formáty (jpg, tiff, RAW!!!)napájení (tužkové baterky jsou někdy lepší než akumulátory)možnost připojení k PC a tiskárněrozměry a hmotnostdodávaný softwarecena, příslušenství v ceně

Dále je vhodné se zeptat na rozšiřující vlastnosti aparátu:lze pracovat kromě priorit clony a času i s manuálem expozice?lze videozáznam? (640x480pix?, ozvučení+zoom?)lze pořídit sérii snímků?lze nastavit sytost barev a ostrost snímku?lze pořídit sérii téhož záběru s různým nastavením expozice (nebo sytosti barev nebo ostrosti)?lze panoramata?lze propojit s počítačem a z něho jej ovládat?automatické otáčení fotky?umí aparát makrorežim?

1.4 Hlavní typy digitálních fotoaparátů1. Klasické kompaktní digitální aparáty jsou charakteris-tické těmito vlastnostmi:

optickým průhledovým (nebo žádným! to není ideál-ní) hledáčkemmenší rozměry, zpravidla i menší zoom, a vždy malý senzor!

2. Nepravé (digitální) zrcadlovky (nazývané i EVF zrcadlovky, ultrazoomy) jsou charakteristické těmito vlastnostmi:

elektronickým hledáčkem (EVF, Electronic View Finder)umožňuje přehled o zapnutých funkcích, hodnotách clony apod.má nízké rozlišení (reálně nelze ostřit ručně hledáč-kem)

větší zoom (8 - 18násobný)stabilizátor obrazuvelká hloubka ostrosti (je výhodou i nevýhodou)nelze měnit objektivyněkdy už i ostření na objektivu

3. Pravé zrcadlovky (DSLR, SLR) jsou charakteristické těmito vlastnostmi: obraz z objektivu do hledáčku (pomocí polopropust-ného hranolu či zrcadla)výměnné objektivy (s vlastní stabilizací)možnost dokonalého ovlivnění hloubky ostrostiněkdy stabilizátor čipuvětší čip (menší šum)větší rozměry a váha

−

−−−−−−−

−−−−−

−−−−

−

−

−•

•

−−−−−

−

−−−−−

Volba typu apa-rátu


1.5 Formáty a komprese datData jsou informace uložené v datových souborech na disku, disketě, CD-ROM apod. Formát souboru je způsob orga-nizace, jak jsou data uložena ve formě souboru. Komprese je proces, zmenšu-jící datový objem obrázku, rozeznává-me:

formáty nekomprimované (BMP) formáty s neztrátovou kompresí (TIFF)formáty se ztrátovou kompresí (JPEG)RAW (formát x surovina?).

Formát TIFF (*.tiff, hloubka 24bit): nejlepší pro snímky určené jako předlohy pro tiskrozměry a tabulky barev se ukládají jako přívlastek („tag“) do záhlaví datového sou-borumožné potíže s kompatibilitouobrazová informace může být komprimo-vána bezeztrátově metodou LZWobjem se zmenší průměrně o polovinu, zpomaluje se otevření souboru

Formát JPEG (*.jpg, hloubka 24bit):nej pro fotky na monitor, archivaciobrazová informace komprimována metodou JPEGpři každém ukládání VŽDY komprimace a tím se zhoršuje kvalita!!!

Formát GIF (*.gif, 256 barev):pouze 256 barev, barvy v tzv. paletě (kde je lze i dále editovat)lze komprimovat LZW pro obrázky obsahující grafiku (větší plochy jednotné barvy)ne pro jemné tónové přechodylze (v některých editorech) ukládat na sebe, definovat pořadí a dobu jejich zobrazení (efekt animace), lze definovat průhlednou barvu (nebo masku).

−−

−

−

−

−

−−

−

−−−

−−−−−

Data a formáty

TIFF

JPEG

GIF

10Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství

Formát RAW (*.raw):data snímače, která nepro-šla procesem zpracovánítzv. „surová data“, zapsa-ná 8, 10 nebo až 16 bity na bodne v barevných kanálech (datově menší než TIFF)lze měnit například barev-nou teplotu, ostrost, je lep-ší interpretace barev a jasůzpracování je pod kontroloulze vyzkoušet několik variant převodu a vybrat nejlepší pro zamýšlený účelideální pro archivaci špičkových fotografií (s ohledem na budoucnost)převodníky RAW formátů (Camera Raw, Adobe LightRoom, Capture One)každý výrobce aparátů má „svůj“ RAW, řešením bude formát DNG.

Formát DNG (*.dng):stejné výhody jako popsané u RAWuschopen převzít data z různých RAW formátůzaložen na TIFF/EP (TIFF rozšířený o metadata Exif)je otevřený a zdarma (výrobci fotoaparátů, tiskáren apod. i vývojáři software mohou zabudovat podporu DNG do svých produktů)je možné uložit do DNG i kompletní nezměněný RAW Adobe DNG Converter je k dispozici k stažení na www.adobe.com/dng u mnohých formátů redukují původní data (pokud nemá RAW vlastní kom-primaci - např. Nikon NEF) ukládají všechna metadata

Rozlišení obrazu jsou rozměry v bodech (ne velikost). Je určující pro rozměry případné-ho tisku fotografií.Doporučení pro nasta-vení kvality fotky:

kvalita určena rozli-šením a formátemnejvyšší kvalita: rozlišení odpovídající rozlišení snímače a formát RAW nebo TIFFběžný amatér: rozlišení snímače, JPEG (HQ, SHQ)málo místa na kartě

vždy vyšší rozlišení a výraznější kompresi JPEGdramaticky málo místa, určeno pro I-net

snížit rozlišenípojistka pro budoucnost: RAW opakovaně editovat pouze v TIFFuinterpolace pouze:

určeno k tisku větších rozměrůnelze to realizovat na počítači.

−

−

−

−

−−−−−

−−−−

−−−

−

−

−

−−

•−

•−−−

••

RAW

DNG

Důležitá dopo-ručení


1.6 Optika - základní pojmyOhnisková vzdálenost (f=) je vzdálenost od optického středu objektivu k rovině snímání, v které jsou objekty v neko-nečnu ostré. Světelnost (F=f/x) je schopnost přijímat světlo (minimální clonové číslo):

F2,0 je dost dobrá F2,8 je slušný průměr F4,5 a menší je malá.

Světelnost je podíl ohniska a průměru vstupní čočky (teoreticky).Při zoomování se většinou mění světelnost: ohnisko je proměnné, mění se tím i poměr vstupní čočky a ohniska (krajní hodnoty ohniska a krajní hodnoty světel-nosti - např.: f 6,3 – 63 (38 - 380mm), F 2,8 – 3,7).Clona (f/číslo (někdy jen f číslo nebo i F číslo) je velikost otvoru, který pro-pouští světlo. Clona sestává z lamel sestavených do kruhu. Clonové číslo: poměr ohnisk. vzdál. a velikosti otvo-ru:

např.: ohnisková vzdálenost 50 mm - při otvoru o průměru:

25 mm je clonové číslo f/2 3,125 mm je clonové číslo f/16.

Hloubka ostrosti – něco praxe pro začátek...čím je ohnisko objektivu kratší, tím větší je hloubka ostrostiobjektivy většiny kompaktů a EVF mají fyzicky tak krátká ohniska, že jejich hloubka ostrosti je vždy velikáčím dále je zaostřený objekt, tím větší je hloubka ostrostijdeme-li k objektu blíž, (spec. v režimu makro), hloubka ostrosti klesáčím větší clona (resp. číslo clony - menší otvor), tím větší je hloubka ostrostihloubku ostrosti ovládáme:

clonouohniskovou vzdálenostízaostřením na určitou vzdálenostvzdáleností od objektu

Systémy ostření většina objektivů – (auto-focus, AF):elektromotorky dle impulsů z procesoru pohybují optickými skupinami„ruční ostření“ :

pomocí impulsů ovládáme motorkyručně na objektivu

dva systémy autofokusu: aktivní - např. infračervené paprsky, odrážejí se od objektu a vyhodnocují (úhel dopadajících paprsků, nebo množství odraženého světla)pasivní - vychází z předpokladu, že ostrý obraz má méně odstínů jasu než neostrý:

objektiv „projede“ celý rozsah, průběžně měří kontrastvrátí se pak na místo, kde naměřil kontrast největšíproblémy v šeru (doostřovací lampičky)

−−−

−

••

−−

−−−−

••••

−−

••

−•

•

»»»

Světelnost

Clona

Hloubka ostrosti

Systémy ostření


1.7 BleskyFunkce: nasvětlení, dosvětlení, speciální efektyTypy:

interní - problémy: energeticky náročnédosah - do tří až pěti metrůčervené očis předsádkami a velkými objektivy

externík profesionální práciod jednoduchých až po „systémové blesky“ a ateliérová záblesková zařízení

Režimy: (auto, vždy zapnut, potlačení červených očí, synchronizace s pomalou závěrkou, apod.). Důležitá je i možnost ovládat intenzitu blesku.1.8 FiltryFunkce:

ovlivňují některé vlastnosti světla (z italsky cedník)zadržují určitou část světelného spektra, zbytek propustícíl 1: kvalitnější zobrazení realitycíl 2: změna zobrazení realitypozor! případný prodlužovací faktor expozice, redukční kroužky

Typy:UV filtr - barevně neutrální, eliminuje snížení ostrosti a mlžný opar, potlaču-je modré nádechy, ochrana objektivupolarizační filtry - slouží ke snížení reflexů na nekovových plochách, při bočním světle zvýrazňují sytost a čistotu barev, lze je využít ke ztmavnu-tí oblohy, zmenšují opar u snímků krajiny, polarizace nastává jen při dopadu světla pod určitým úhlem! šedé filtry: redukují množství světla (sníh, moře), zmenšují hloubku ostrosti (portréty), mírně potlačují jas barevpřechodové filtry - vytvářejí efekt přechodu z barvy do čirosti nebo do jiné barvy

−••••

−••

−−−−−

−

−

−

−

Typy filtrů

1�Kapitola 2: Základy ovládání techniky

2. Základy ovládání techniky2.1 Základní funkce - zaostřováníV procesu zaostřování je podstatný snímač, který shromažďuje informace nezbytné k vyhodnocení scény a k následnému nastavení objektivu (současně i k nastavení expozice – viz dále). Díky tomuto principu existuje několik režimů zaostřování.Ty levnější aparáty nabí-zejí pouze dva režimy automatického měře-ní ostrosti (někdy pou-ze jeden): automatic-ké měření (s prioritou středu) a bodové měře-ní. Automatické ostření s prioritou středu vyhodnocuje určitou oblast, zpravidla uprostřed záběru a hle-dá, na co má být zaostřeno. Může ale nastat situace, kdy se přístroj „chytí“ jiné-ho objektu, než na který má být ostřeno. Většinou to lze poznat v elektronic-kém hledáčku nebo na displeji podle posunu a následného umístění zaostřovací-ho obdélníčku na onom „jiném objektu“. Proto je důležité v tomto režimu pečli-vě sledovat tuto značku. V takovém případě lze ale použít režim bodové-ho ostření, v kterém se vyhodnocuje pouze velmi malá oblast, obvykle v geometrickém středu. Jak bude dále uvedeno, z hlediska kompozice snímku ale není středová oblast právě nejšťastnějším řeše-ním. Proto musí být aparát vybaven funkcí, která proces ostření „uzamkne“. Každý aparát je scho-pen uzamknout měření vzdálenosti (ale i expozice, proces je současný, u lepších aparátů oddělitelný) pouhým namáčknu-tím spouště.Spoušť totiž nabízí dvě polohy, v prv-ní poloze (tj. namáčknutím) se realizuje měření a v druhé poloze (tj. domáčknu-tím) se realizuje vlastní expozice. Tím-to způsobem lze eliminovat „prodlevu spouště“. Při stisku spouště bez namáčknutí, dochází ke zpoždění po dobu měře-ní, vyhodnocení, nastavení expozice a zaostření než dojde k samotné expozici. S namáčknutím lze toto zpoždění snížit až na hodnotu 0,1 sec. Tento způsob ale nemusí být vždy tím nejlepším. Proto jsou lépe vybavené apa-ráty vybaveny funkcí funkcí AFL (Autofocus Lock), nebo možností libovolně posunovat zaostřovací bod. Funkce AFL se většinou aktivuje speciálním tlačít-kem po namíření na požadovaný objekt a objektiv zůstane v té poloze zaostře-ní, v jaké byl. Zaostřování - shrnutí metod:

ostření s prioritou středu - iESPbodové ostření – SPOTvíce ostřicích bodůbodové s volbou polohy bodu – AF AREAprůběžné zaostřování (Fultime AF)

−−−−−

Ostrost se vyhodnocu-je senzorem na základě kontra-stu hran (svis-lých), (maxima-lizace rozdílu jasů sousedních pixelů)

Shrnutí

Jak ostřit


manuální zaostřovánípřepnutí do režimu makra.

Funkce uzamykající ostřenínamáčknutí spouště funkce AFL (Autofocus Lock).

2.2 Základní funkce - expozice2.2.1 Expozice je...Celková expozice se skládá vždy z kombinace času a clony, tedy jak dlouho je otevřená závěrka a jak moc je otevřená clona v objekti-vu. Nutno připomenout, že menší clonová hodnota znamená větší otvor. Korekt-ní expozice pro jednu a tutéž světelnou situaci proto může nabývat desítky kom-binací času a clony. Například čas 1/60 vt. a clona F8,0 dává stejnou expozici jako čas 1/30 vt. a clona F11,0 nebo třeba čas 1/125 vt. a F4,0. Zkrátíme-li nebo prodloužíme expoziční čas, musíme otevřít nebo přivřít clonu. Expozice - je tedy regulace množství světla dopadají-cího na senzor, kombinace času a clony za určité citli-vosti (ISO):

clona (množství světla) - řada: 2, 2.8, 4, 5.6, 8... čas (po jakou dobu) - řada: 1/15, 1/30, 1/60... citlivost - řada: 64, 100, 200, 400, atd.

2.2.2 Expozice, její měření a expoziční režimyExpozici fotografovaného objektu lze většinou změřit třemi různými způsoby:

tzv. ESP měření - je odečteno z celé plochy, ale je preferována oblast ze středu záběrubodové měření - expozice je určena na základě měření provedených přímo pod značkou automatického zaostřování (v tomto režimu bude objekt vyfoto-grafován se správně nastavenou expozicí bez ohledu na protisvětlo)násobné (matrixové) měření - touto metodou se měří míru jasu na celé ploše a na základě těchto hodnot je vypočtena ideální průměrná expozice.

Režimy nastavování expozice:automatika (variantou je „program“ P) v režimu P lze někdy měnit kombinace času a clony – tzv. programový posun, flexibilní programpoloautomatika (v rozmezí, které je závislé na úrovni světla a na citlivosti snímače se nastavuje tzv. priorita):

priorita clony, priorita časumanuální režim kreativní (motivové) režimy.

−−

−−

−−−

−

−

−

−−

−

•−−

Funkce uzamy-kající ostření

Kombinace času a clony za určité citlivosti

Jak měřit expo-zici

Jak nastavit aparát k měření expozice


Priorita clony přizpůsobí délku nastavené cloně.

Priorita času přizpůsobí clonu nastavenému času.

2.2.3 Expozice a tzv. kreativní režimyKreativní režimy a uživatelská nastavení - princip:

lineárně pracující programová expoziční automatika totiž „pouze“ na zákla-dě stávajícího osvětlení nastaví na přístroji „nějaké“, byť „relativně správné“ hodnoty času a clonyprotože laik často význam kombinace času a clony nechápe, byly zavedeny tzv. kreativní režimypracují podobně jako programová automatika, avšak na rozdíl od ní jsou vždy nastavené pro určitý druh snímané scénybude-li tedy málo světla, fotoaparát nastaví dlouhý časv dobrých světelných podmínkách však bude preferovat časy krátkéuživatelská nastavení - namixovaný soubor nastavení, která se často používa-jí, řešení konkrétních situací.

Některé kreativní režimy:Portrét - preferováním malé hloubky ostrostiSport - maximální dosažitelná rychlost závěrky při maximálně otevřené clo-něKrajina – hodně zacloněno pro velkou hloubku ostrosti, modrá a zelená posí-lenaNoční scéna - dlouhý čas a nejvyšší rozumná citlivost (bílá na umělé světlo).

−

−

−

−−−

−−

−

−

Priorita clony

Priorita času

Přednastavené režimy


Specifika expozice digitálních fotoaparátů:určena snímačem:

primární funkce: záznam obrazové informacevyhodnocuje obrazje zdrojem dat pro zaostření a nastavení expoziceněkdy funguje jako závěrkave spolupráci s procesorem zaznamenává v různé citlivosti.

snímač většinou malé rozměry - úměrně malé objektivy - malý rozsah clon - velká hloubka ostrosti (f/5.6 odpovídá cca f/22)

clonalze nastavit i nestandardní hodnoty (např. 4,2 nebo 5,3)

časi velmi krátké časyu dlouhých časů je někdy problém (produkují šum, nebo chybí).

2.2.4 Expozice a kompenzace expoziceV souvislosti s expozicí je nutno upozornit na funkci kompenzace expozice. Někdy nemáme možnost ovlivňovat čas ani clonu a také často ani nevíme, jaké hodnoty automatika fotoaparátu nastavila. Je zde ale hodnota EV (Exposure Value). Ta ve skutečnosti odpovídá určité hladině světla, podstatné ale je, že posun o l EV představuje zdvojnásobení nebo naopak s minusovým znaménkem poloviční celkovou expozici.

„Přidat o clonu“ tedy znamená, že se buď skutečně zvětší clona, například z 5,6 na 4, nebo se prodlouží expozice, například z l/ 125 na 1/60). Potřebujeme-li zesvětlit snímanou scénu, nastavíme korekci EV do plusu. Potřebujeme-li ztma-vení, nastavíme EV do minusu. Kompenzace expozice (EV):

situace:objekty nejsou ani extrémně tmavé, ani extrémně světlé - OKzáběr světelně nevyrovnaný: volit mezi režimem „priorita středu“, bodo-vým měřením a násobným měřením, různá místa scényscény, u kterých automatika fotoaparátu nefunguje: EV

posunutí + nebo -1/3 EV značně ovlivní barevnost snímku (barevně nasytí anebo naopak barvy zeslabí)důležité i „opačně“ - např.:

málo světla: západy slunce, vodopády, podvečery, noční snímky... -EVmoc světla: sníh, pláž... +EVtímto postupem „vratíme“ jas do sku-tečné podoby (tj. večerní fotka nebude vypadat jako odpoledne a fotka poří-zená za jasného světla nebude ztma-vená).

−•••••

−•

−•

−••

−••

•−

−•

••

komp: -1.3komp: -1.3

EV neměno EV minus

Doporučení pro expozici

Kompenzace expozice (EV)

Doporučení pro EV


2.2.5 Expozice a citlivostCitlivá vrstva anebo čip digitálního aparátu má specifickou vlastnost: nějakým definovaným způsobem reaguje na světlo. Čím větší je energie dopadajících svě-telných paprsků, tím větší efekt vyvolají. Citlivost je ale nějakým způsobem definována. Tato definice je zakotvena v národních a mezinárodních normách. V současné době převládá mezinárodní norma ISO. Z praktických důvodů je citlivost nastavována tak, aby sousední stupně citlivosti byly vůči sobě opět v poměru 1:2. Takže ISO 100 má poloviční citlivost než ISO 200, avšak dvoj-násobnou než ISO 50.V aparátu máme diapozitivní film buď na denní, nebo umělé světlo, s tím nel-ze nic dělat. Také jeho citlivost je předem daná. Digitální aparát nám poskytuje možnost volby, při změně světelných podmínek lze tedy režim snímání přizpů-sobit v oblasti citlivosti a nastavení bílé. Levnější digitální apará-ty takovou schopnost nema-jí a mívají jen jednu citlivost, obvykle 100 ISO (toto je mezi-národní standard). Obvyklej-ší bývá rozpětí 100 až 400 ISO, občas 800 ISO, přístroje určené profesionálům nabíze-jí v extrémních případech až 6 400 ISO. Nutno připome-nout, že vyšší citlivost v něk-terých případech způsobuje zřetelný „šum“ v obrázku.Množství citlivost si lze představit jako množství pomyslných „trpajslíků“, kte-ří se snaží to, co zachytil senzor (za urči-tou dobu danou závěrkou a v určitém množství daném clonou) nakreslit do podoby výsledného obrázku. Čím je těch „trpajslíků“ více, tím dříve svoji práci vykonají. Nastavíme-li vyšší citlivost (ISO), lze tedy:

zkrátit čas pro danou světelnou situacizvýšit clonové číslo (zmenšit otvor clony).

2.2.6 Expozice a nastavení bílé barvyPo nastavení ostření a expozice přichází na řadu barevnost. Zde mají digitál-ní aparáty nad „klasikou“ převahu. Při fotografování na klasické médium jsou možnosti ovlivnění barevnosti omezené. Digitální fotografie nabízí funkci, kte-rá se nazývá vyvážení bílé. Každé světlo, ať už přirozené nebo umělé, má urči-tou teplotu chromatičnosti resp. barvu. Např. světlo při západu slunce je teplé, oranžově červené. Při zamračeném počasí je světlo namodralé, zářivky většinou produkují světlo studené, nazelenalé, jinak je bílé světlo v místnosti osvětlené žárovkou nebo dokonce svíčkou. Oko se snadno změnám přizpůsobí. Barevná fotografie, digitální nevyjímaje, nikoli.

−−

• Expozice– ISO

Doporučení

Pozor na šum!

Princip


Praxe:automatika předvolby (zamrače-no, žárovka)ruční dolaďování (Red – Blue)nastavení dle listu bílého papíru před objektivem

2.3 Hloubka ostrosti a zaostřováníDosažení požadované hloubky ostrosti je základem pro tzv. kreativní expozici (viz dále) a obecně pro pořízení jiné, než nudné fotografie. Hloubka ostrosti před a za objektem, na který je zaostřeno, může být velká, nebo malá. Kromě místa, kam je zaostřeno (hyperfokální vzdálenost), se na tom podílí především faktory, uvedené v dalších subkapitolách.

2.3.1 Hyperfokální vzdálenost a návod jak tento problém obejít...Při fotografování krajin či architektury se někdy požaduje, aby na fotce bylo vše ostré, tj. maximální hloubka ostrosti.V takovém případě se volí vysoké clonové číslo (např. f/22) a zaostřuje se na tzv. hyperfokální vzdálenost (nikoliv na neko-nečno) tj. vzdálenost, kdy hloubka ostrosti je maximální. Zaostříte-li při f/22 na nekonečno, je hloubka ostrosti např. od 10m do nekonečna. Zaostříte-li ale na 11m, je hloubka ostrosti též do nekonečna ale už od 6m! Hyperfokální vzdálenost je nejmenší vzdá-lenost, na kterou když při dané cloně zaos-tříme, tak objekty v nekonečnu budou stále ještě ostré. Přední hranice pásma ostrosti se v tomto případě nachází v polovině hyper-fokální vzdálenosti, tj. v polovině mezi námi a místem, kam je zaostřeno.

−−

−

−

Jak na to...

Hloubka ostrosti je základ...

Hyperfokální vzdálenost


Hyperfokální vzdálenost je poměrně složitý problém, její nastavení (tj. zaostření na hyperfokální vzdálenost) závisí na ohniskové vzdálenosti a na cloně. Podrob-ně je tato problematika vysvětlována např.: na http://www.paladix.cz/clanky/digitaly-a-hyperfokalni-vzdalenost.html. Na internetu lze nalezt mnoho podob-ných tabulek, které určují polohu hyperfokální vzdálenosti při určitém ohnisku a určité cloně.

Pro běžnou praxi ale stačí jednoduchá rada: chcete-li dosáhnout maximální hloubku ostrosti, ostřete do třetiny vzdálenosti, která má být ostrá.

2.3.2 Co ovlivňuje hloubku ostrostiObecně platí, že čím delší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím užší je pásmo, kde se body zobrazí jako snesitelně malé plošky, čili pásmo ostrosti.Čím menší je clona (tedy menší clo-nové číslo = větší otvor, tím menší je hloubka ostrosti, větším zacloně-ním (menší otvor) hloubka ostros-ti roste. Čím jsou objekty dál, tím větší je hloubka ostrosti: předměty vzdále-né kilometr a půl kilometru budou stejně ostré, kdežto při makrofoto-grafii může být značný rozdíl mezi předměty vzdálenými 5 cm a 6 cm.

Řešení je jedno-duché: 1/3!

Princip hlouky ostrosti

20Kapitola 3: Ovládání techniky v praxi

Objektivy kompaktních digitálních aparátů mají kratičkou fyzickou ohnis-kovou délku. Ohniska bývají mezi 5 až 15 mm, a to je tak krátké ohnisko, že hloubka ostrosti je vždycky veliká. Obrázek se pak nikdy úplně nerozos-tří, někdy dokonce ani v režimu mak-ro. To dělá potíže, protože se chceme soustředit na kytku nebo na brouka a máme sice ne moc ostré, ale rozezna-telné pozadí. Lze však aktivovat režim priority clony a experimentovat s clo-novým číslem.Shrnutí hloubky ostrosti:

malá hloubka:velká clona (nižší číslo)dlouhé ohniskoobjekty blízko

velká hloubkamalá clona (vyšší číslo)krátké ohniskoobjekty daleko.

3. Ovládání techniky v praxi3.1 Hloubka ostrosti v praxiUžití hloubky ostrosti - malá hloubka ostrosti:

vystoupení objek-tu z rušivého chaosu detailůportréty (soustředění pozorovatele snímku)omezení rušivého vli-vu prvků, které nelze odstranit z plochyzvýraznění prostoru (rozostření)

Užití hloubky ostrosti - velká hloubka ostrosti:

krajinářské snímky, širokoúhlé celkové pohledyarchitektura (význam-ným prvkem bývá popředí budovy)interiéry (kde se v blíz-kosti nachází předměty a ve větší vzdálenosti například okna).

−•••

−•••

−

−

−

−

−

−

−

300 mm, 1/20 s, f/8 300 mm, 1/60 s, f/3.7

1/2 s, f/8.0

1/320 s, f/7.1

Velka a malá hloubka ostrosti

Kdy použít malou hloubku ostrosti

Kdy použít vel-kou hloubku ostrosti


3.2 Ohnisková vzdálenost v praxiOhnisková vzdálenost:

vzdálenost posled-ní čočky objektivu od průmětny, ve kte-ré objektiv zobra-zí bod v nekonečnu jako bodpodstatný je úhel záběru ( + ovlivnění hloubky ostrosti)!

Užití širokého úhlu záběru:

architektura (pozor! může dojít ke „káce-ní“ svislých linií), interiéry ve stísněných podmínkách, krajina, reportážní fotografieschopnost „dramatizovat perspektivu“ - popředí je výrazné, pozadí se víc zmenšujeNE! portréty (zkreslují, tzv. „portrétní objektiv“ - ohniska mezi 80 a 100 mmomezení digitální fotografie: nejširší běžně používaný úhel kompaktů odpo-vídá ohnisku cca 35 mm, výjimečně 28 mm, lze ale řešit předsádkami.

−

−

−

−

−−

35 mm + předsádka -0.7

38 mm

12 mm

Kdy použít širo-ký úhel (malý zoom)


Užití úzkého úhlu záběru:„to, co je daleko”, „jinak” težko zachytitelné objekty (zvěř,...)tzv. „zkracuje perspektivu”, tj. objekty „natlačí“ na sebevhodný pro portréty, někdy i detailypotřeba „něco“ odstranitspecifika

menší světelnost - nutné delší expoziční časy!krátké ohnisko: cca 1/60, dlouhé 1/125 nebo i 1/250 s

Pravidlo: fotografujeme-li z ruky, musí čas být kratší než převrácená hodnota ohniska (ohnisko 60 mm = čas cca 1/80, ohnisko 200 mm = čas cca 1/250!).

3.3 Vyvážení bílé barvy v praxiCílem je eliminovat vliv barvy (teploty) reality na podání barev na snímku. Někdy zabrání nebo pomůže: vzniku nažloutlých fotografií za svitu žárovky, vli-vu namodralého zářivkového osvětlení, při východech a západech slunce.

−−−−−

••

Kdy použít úzký úhel (velký zoom)

Pozor! Co lze „udržet z ruky“

Oko se přizpů-sobí, technice nutno pomoci

2�Kapitola 3: Ovládání techniky v praxi

Nejběžnější varianty nastavování:automatické (AWB)přednastavené režimy:

slunečnozamračeno žárovka a zářivky

ručnípodle vzoru (papír)zadáním hodnoty red - blue

3.4 Histogram v praxiHistogram je graf, který nám digitální fotoaparát zobrazí pro snímek buď na zadním velkém disple-ji nebo případně i v elektronickém hledáčku. Graf zobrazuje, jak mnoho jsou ve snímku zastoupeny jednotlivé jasové úrovně. V levé části grafu, kolik je ve snímku tmavých partií, v pravé naopak kolik je velmi světlých až bílých. Čím vyšší sloupec v dané čás-ti grafu je, tím více je ve fotografii partií s daným jasem.Nelze popsat ideální histogram, existuje ale několik obecně platných pravidel. Je-li graf posunutý výrazně k jedné z krajních hodnot, není něco v pořádku. Buď jde o atypickou scénu, např. zasněžená krajina musí být logicky hodně světlá, nebo není expozice v pořádku. Stejně tak není dobré, pokud nám v nějaké pasáži grafu vyskočí náhle nějaká vysoká hodnota. Pokud se tak stane v pravém rohu, je jasné, že fotografie bude vypálená od blesku nebo přeexpozice. Pokud naopak výrazně vyskočí levá část, snímek je s velkou pravděpodobností podexponován nebo jde o noční snímek. Schémata jsou návodem, jak řešit problémy histogra-mem signalizované.

−−

•••

−•••

OKOK

PřeexpoziceZvyšte clonové číslo, zkraťte expoziční čas nebo snižte ISO citlivost

PodexpoziceSnižte clonové číslo, prodlužte expoziční čas nebo zvyšte ISO citlivost

Nízký kontrastExponovat "na pravou stranu histogramu“:Snižte clonové číslo, prodlužte expoziční čas nebo zvyšte ISO citlivost

Vysoký kontrast1. Použít filtry a tím snížit

světla ve světlých místech2. Osvítit tmavá místa bleskem 3. Exponovat na 2 snímky

(na světla i stíny a PC...) 4. Obětovat světla a správně

exponovat stíny5. Obětovat stíny a správně

exponovat světla

Jak pracovat s histogramem v aparátu...

2�Kapitola 4: Kreativní expozice

4. Kreativní expozice4.1 Kreativní expozice - úvodJako vizuální zprostředkovatel reality je fotka nedokonalá:

zobrazuje pouze 2D, má velmi omezený dynamický rozsah má omezené podání barev, nevoní ani nevydává zvuky je tragicky malá - nedokáže efektivně zobrazit sférické periferní vidění okanelze prohlédnout si celou scénu pohybem hlavy

Oproti oku má však i něco navíc:dokáže zobrazit předměty, které jsou pro oko příliš malé lze fotografovat pomocí filtrů, lze experimento-vat s časem lze používat nestandardní zobrazení perspektivy, hloubky ostrosti

Kontrola obrazu:ovládacími prvky aparát ovládat - kontrola jak bude aparát fotografovat kompozicí a momentem pro zmáčknutí - kontro-la co se vyfotografujeeditací souboru - kontrola co bylo vyfotografo-váno

Pro otázku „jak bude aparát fotografovat“ existu-je mnoho variant nastavení parametrů. Již víme, že i správná expozice má více variant. Technicky a výtvarně správná expozice není totéž! Proč tedy řešit různé kombinace času a clony?:

udává-li expozimetr OK, není to vždy (výtvarně) OK!někdy expozimetr klameněkdy to nezvládáněkdy je nutno jít i proti expozimetru

Nutno proto znát tzv. kreativní (výtvarné expozice) a kompozice. Výtvarná (kre-ativní) fotografie si neklade za cíl zobrazit realitu (takové to tam bylo), ale zob-razit něco víc: emoce, pocity, nálady... (které autor na místě cítil a chce předat).Varianty výtvarných expozicí jsou založeny buď na prioritě cloně, nebo na prio-ritě času! Lze využít i tzv. programový posun v režimu P (viz výše).4.2 Kreativní expozice - priorita clonyClona ve výtvarné fotografii má své klasické funk-ce: zaclonit za slunce, otevřít v temném prostoru. Daleko důležitější je ale schopnost: ovlivnění hloub-ky ostrosti, volba pozadí, volba struktury pozadí, apod.Zopakujme si, že hloubka ostrosti závisí na:

ohniskové délce objektivuvzdálenosti ostřeného objektucloně.

−−−−

−

−

−

−

−

−

−−−−

−−−

• malá hloubka:– malá clona (nižší číslo)– dlouhé ohnisko– objekty blízko

• velká hloubka– velká clona (vyšší číslo)– krátké ohnisko– objekty daleko

Správná expozi-ce má více vari-ant

Začátek cesty ke kreativní expo-zici

Clona a její použití u krea-tivní expozice

Opakování: hloubka ostrosti


Varianty kreativní expozice založené na cloně:scénické – (f/8), f/22, f/32izolované – f/2, f/2.8, f/4, (f/5.6)neutrální – f/5.6, f/8makra – clona zdůrazňuje, rozmazává, tvoří různé tvary

4.2.1 Scénické expoziceTechnické nástroje:

širokoúhlé zoomy (12 – 35mm), wide předsádkypriorita clony, co nejvyšší hodnota clony (co největší hloubka ostrosti!)správné zaostření (hyperfokální vzdálenost, 1/3 hloubky scény)

Kompoziční nástroje:více „kulis” (tzv. plánů), zmenšující se podobné objektypřekrývání objektů, diagonályněco v popředí, tzv. orámování, cílem je ostrá celá scéna.

4.2.2 Izolované expoziceTechnické nástroje:

dlouhé zoomy (70 – 350 mm), priorita clony, co nejmenší hodnota clony, co nejmenší hloubka ostrostisprávné zaostření na hlavní objekt

Kompoziční nástroj: platí vizuální zákon (tzv. vizuální váha): na co je zaostřeno, to poutá pozornost. Cílem je izolovaný objekt a neostré pozadí.

−−−−

−−−

−−−

−−−

300 mm, 1/100 s, f/2.8250 mm, 1/500 s, f/3.2

Kreativní expo-zice a priorita clony

Jak dosáhnout scénické expo-zice

Jak dosáhnout izolované expo-zice


4.2.3 Neutrální expoziceZde nezáleží na hloubce ostrosti, objekty jsou relativně v jedné rovině. Záleží ale na co nejlepším prokreslení celé plochy (i rohů). Levnější objektivy nekres-lí dobře při příliš malé a velké cloně. Obecně proto nedoporučuji používat kraj-ní hodnoty clony.Technické nástroje:

hodnota clony „někde uprostřed” – tam, kde daný objektiv nejlépe kreslí optimální ostrost a kontrast.

Kompoziční nástroje:zajímavá barevnost, objekty v relativně stejné vzdálenosti, cílem je dokona-lá kresba celé fotky.

4.2.4 MakroMakrorežim má svá specifika. Hlavním je velice malá hloubka ostrosti.Technické nástroje:

schopnost aparátu maximálního při-blíženímakroobjektivy, mezikroužkypokud se k objektu se nelze dostat blízko a při blízkém snímání je nedostatek světla:

fotografovat s teleobjektivem ze vzdálenosti cca 50 a více cmvýsledkem je stejné zvětšení, ale jiná hloubka ostrosti a perspektiva

správné zaostření a dostatek světla pro osvětlení miniaturních objektůstativ, ministativ

Kompoziční nástroje:objekty v relativně stejné roviněnejsou-li, je nutno rozhodnout o hloubce ostrosti správné umístění objektu, zdroje světla a fotoapa-rátuobjekt ve stabilní poloze

souběžně s rovinou snímačešikmo

−−

−

−

−−

•

•

−

−

−−

−

−••

50 mm, 1/100 s, f/5.6

50 mm, 1/100 s, f/5.6

Jak dosáhnout neutrální expo-zice

Jak na makro


kompozici lze hledat ve vnitřních strukturách objektuzajímavé může být použití speciálního pozadí (barevně i kresbou dostatečně neutrální!)

Fotografujeme:LCD displejpozor! selhává automatická balance barevdosažení ideální hloubky ostrosti:

ploché objekty - co nejmenší hloubka ostrosti (aby pozadí bylo rozmazané)prostorové objekty - hloubka ostrosti závisí na poměru hloubky objektu a vzdálenosti fotoaparátu

režim priority clony, minimalizovat vibrace fotoaparátu a objektuhlídat délku expozice a správnost ostření

4.3 Kreativní expozice - priorita časuKlasickou funkcí nastavování času je zajištění vstupu světla po určitou dobu a řešení problémů slabého osvětlení. Daleko důležitější je zachycení efektu pohy-bu (pohyb je důsledkem: pohybu objektů, pohybu fotoaparátu). Nikoliv tedy pouze dokonale ostré fotky!, určující je výtvarný záměr! Kdy je tedy čas maxi-málně důležitý?: na scéně je pohyb, nebo je málo světla.Princip kreativní expozice založené na čase:

krátký čas: zastavuje (zmrazuje) pohybdlouhý čas: naznačuje nebo sleduje pohyb

Varianty kreativní expozice založené na čase:zastavující pohyb – 1/250, 1/500, 1/1000 secnaznačující pohyb – 1/8, 1/4, 1/2, 1 secsledující pohyb – 1/15, 1/30, 1/60 (někdy i více) sec.

4.3.1 Zastavení pohybuTechnické nástroje:

priorita času krátké časy (dle kompozice)sekvenční expozice

Kompoziční nástroje:objekt relativně izolovánvelmi krátké časy:

objekty blízkorychlý pohybpohyb napříč scénoudlouhé ohnisko

4.3.2 Naznačený pohybPři této variantě vznikají jedny z nejefektnějších fotografií. Je to ale i jeden z nejtěžších úkolů.Technické nástroje:

manuální režim, příp. priorita časudelší časy a stativšedý filtr před objektiv (zmenší množství svět-la dopadající na senzor, a lze nastavit delší časy).

−

−

−−−

•

•

−−

−−

−−−

−−−

−−

••••

−−−

Čas a jeho použití u krea-tivní expozice

Kreativní expo-zice a času

Jak dosáhnout zastavení pohy-bu

Jak dosáhnout naznačení pohy-bu

2�Kapitola 5: Základy kompozice fotografie

Kompoziční nástroje:dosáhnout:

ostrosti pevných objektůrozostření pohybujících

metoda pokusů a omylů

4.3.3 Sledovaný pohybPrincip této varianty spočívá v sladě-ní pohybu fotoaprátu s pohybujícím se objektem a v exponování. Cílem je dosáhnout, aby pohybující se objekt byl ostrý a pozadí bylo rozmazané.Technické nástroje:

čas: 1/60 a kratšíKompoziční nástroje:

tzv. panning (švenkování - pohyb aparátem souhlasně s objektem)vhodné pozadí:

tak strukturované, aby bylo rozostření sledovatelné (ne modrá obloha!)

5. Základy kompozice fotografie5.1 Úvod do komponování fotkyFotografování patří díky použití současné techniky mezi nejjednodušší tvůrčí postupy, u kterých může každý rozvíjet své vidění a svojí kreativitu. Kreativ-ní práce s digitálním obrazem se rozšiřuje díky možnostem editace v počítači. V případě fotografie digitální se jedná i o postup nejrychlejší. Lze se naučit lep-šímu vnímaní okolí, práci se světlem, barvou, s výběrem motivů, a tak zdoko-nalovat kompozici. Automatika umožňuje soustředit se právě na kompozici a vystižení správného okamžiku k expozici.Automatika ale není absolutní, někdy je lepší ji vypnout a pracovat s prioritami, s volbou kreativní expozice:

fotografování rychle se pohybujících objektůpotřeba dosáhnout různou hloubku ostrosti prokreslení jasů, práce s protisvětlem, noční snímky, fotografování tmavých nebo světlých ploch...

−••

−

−

−−

•

−−−

80 mm, 1 s, f/29

Jak dosáhnout sledování pohy-bu

„Nejsnadnější“ kreativní postup

Od automatiky, přes priority ke komponování...

Experimentujte s dlouhým časem: vodopády, pouť, sport...

2�Kapitola 5: Základy kompozice fotografie

Komponování, nebo-li hledání kompozice jako hlavní tvůrčí proces při fotogra-fování spočívá v uspořádání hlavních a vedlejších objektů do formátu obrazu. Kompozice by měla být srozumitelná, jednoduchá, hlavní objekt musí domino-vat. Podmínkou úspěchu je ale (téměř) automatické používání fotografické tech-niky, které umožní:

plné soustředění na vlastní tvorbunásleduje radost ze samotného tvůrčího procesu

Následuje již pouze: 1. výběr druhu (tématu) fotografie: technická fotografie, práce s krajinou, architekturou, práce s lidmi, portrét, reportážní nebo dokumentární fotografiespeciální monotémata

např.: cesty, struktury, linie…např.: strašáci v polích, ...

Následuje již pouze: 2. přístup k tvorbě fotografie:dokumentační, technická, katalogová (přesně zachycující realitu)

cíl: fakta co nejvěrněji, nejjednodušeji a co nejpřímější cestoukreativní (odlišně zobrazující realitu, netradiční pohled…)

cíl: překvapit, zaujmout a probudit emoce (emoce ve fotografii by měly: zachycovat reálný okamžik, vyjadřovat momentální náladu nebo silně emotivně působit na diváka).

Následuje již pouze: 3. komu je fotka určena?:babička ze Lhoty, kreativní a vnímavý pozorovatel, kamarádi, účastníci akce…

Zásadní otázky, které je nutno si položit před komponováním a před zmáčknu-tím spouště:

Co chceme vlastně vyfotografovat? Je to zajímavé? (světlo, mraky, lidi a jejich život, keř, strom, brouk, květina, moře, abstraktní fotografie…) Co je hlavní objekt a proč?Bude fotografie něčím zajímavá? A pro koho? A čím pro koho? Jakou emoci chceme předat? (radost, štěstí, smutek, tíži života, dramatickou atmosféru, je to abstrakce či dokument?) Je-li to dokument, tak čeho je to dokument?Jak fotografii zjednodušit? Co lze vynechat a jak se toho zbavit? Jak zdůraznit a izolovat hlavní objekt? Je teď dobré světlo? Je ho dost? Jak zvládnout případné obtížné světelné podmínky? Zvládne se fotografie technicky? Stihne se zaostřit, nepřekročí se dynamic-ký rozsah, zvládne se (zejména u DSLR) hloubka ostrosti, jak vyvážit bílou, vhodný objektiv?Máme teď trochu toho fotoštěstí?Jakou z kreativních expozic zvolíme?Jak budeme fotografii orientovat, komponovat, jaké bude popředí a pozadí?

5.2 Kompozice v praxi - základní rady a doporučeníPozor: všechna dále uvedená doporučení jsou pouze více či méně izolovaný-mi návody, kompozici je nutno vždy řešit v kontextu konkrétní situace, světla, objektů a cíle, kterého se snažíme kompozicí dosáhnout. Někdy jdou doporučení proti sobě, někdy neplatí. A někdy je lepší na vše zapomenout a řídit se citem!

−−

−

−••

−•

−•

−

−−

−−−

−−−−

−

−−−

Uspořádání hlavních a ved-lejších objektů

1. Výběr tématu fotografie

2. Dokument nebo kreativ-ní přístup (nebo kombinace)

3. Komu je fotka určena?

Než zmáčkneme spoušť...

Rady jsou užitečné, někdy je ale lepší spo-lehnout na cit...

�0Kapitola 5: Základy kompozice fotografie

5.3.1 Na šířku nebo na výšku?Lidské oko je spíše orientováno na obdélníkové vnímání kompozice v horizon-tálním formátu. Ale nutno počítat s tím, že monitory jsou na šířku a naopak vět-šina tištěných dokumentů je na výšku (fotku na výšku lze vytisknout větší).Obecně platí, že:

horizontální formát zdůrazní vztahy mezi prvky vlevo a vpravovertikální formát zdůrazní vztahy mezi prvky v popředí a pozadí, výšku objektůpro portréty a lidi svislý formátale je nutno přizpůsobit se objektům a situaci.

5.3.2 Postup vnímání obrazuJe nutno si uvědomit odlišnosti vnímání okolní reality člověkem od „vnímá-ní fotoaparátem“ a následného vnímání fotografie. Člověk vnímá nejenom oči-ma, realitu vyhodnocuje a vnímá i na základě znalostí, zkušeností a citu. Člo-věk zaostří na „to nejdůležitější“. Člověk navíc vidí prostorově, funguje i jakési „periferní vidění“ a vnímá i hloubku prostoru.Při vnímání fotografie se trojrozměrná realita redukuje. Fotografie jsou dvojroz-měrné a přesně ohraničené svým formátem. Fotoaparát není schopen „automa-ticky“ vyhodnotit kde je nejdůležitější objekt a na ten zaostřit. Člověk se hledáč-kem automaticky dívá na „důležitý objekt“. Zpravidla jej i umístí do středu zábě-

−−

−−

Aparát „vnímá“ realitu jiným způsobem než člověk...

Začátečníkovy chyby

Vlevo: vztah mezi objekty vle-vo a vpravo

Vpravo: popředí a pozadí

Portréty a lidi svislý formát, ale...


ru. Nevšímá si toho, co je kolem a tiskne spoušť. Na fotografii ale bude vše, co je vidět v hledáčku (někdy i více).Je nutno vnímat resp. postupně prohlížet celou plochu hledáčku nebo displeje. Všechno, co je na snímku, musí mít nějaký smysl. Kompozici lze někdy snadno změnit i pouhým krokem kupředu nebo stranou. Čím blíže je fotografovaný objekt, tím důležitější je polo-ha aparátu a úhel jeho „pohledu“. Časem se lze „naučit vnímat“ i realitu okolo nás tak, jak ji „vnímá“ fotoapa-rát. Užitečnou pomůckou je starý kameramanský trik – sledování reality obdélníkem, vytvořeným z palců a ukazováků obou rukou.Při vnímání rozevřené dvoustránky jako celku, spočine lidské oko nejdří-ve na pravé stránce. Při vnímání samo-statné stránky jako celku, spočine lid-ské oko nejdříve zpravidla v oblasti tzv. optického středu stránky – tj. na rozhra-ní horní a střední třetiny stránky. Jed-notlivé textové bloky čteme zpravidla zleva doprava. Obraz ale většinou vní-máme horizontálně, zhruba podle toho-to schématu:

nejdříve nahoře zleva doprava,posléze diagonálně doleva dolů,a nakonec vodorovně doprava.

Objekt, na který má být upozorněno co nejdříve, by měl proto být v horní levé části obrazu, naopak ty prv-ky, u kterých má být vnímání obrazu okem ukončeno, patří doprava dolů (lze ale i stranově opačně).Vodítkem oka mohou ale být i linie, nejlépe diagoná-ly, nebo pomocí linky v tvaru S (ta velmi lahodí oku).

5.3.3 Dělení obrazové plochyVýše uvedené rozdělení plochy na třetiny je dalším z často používaných základních pra-videl kompozice. Bez ohledu na umístění hlavních objektů do průsečíku třetin. Hovoříme o tzv. horizontálním vyplnění tře-tin...

−−−

Horizontální vyplnění třetin...

Jak na to...

Jak obvykle „čteme“ stránky

Jak obvykle „čteme“ obraz

Hlavní motiv na horní průsečíky třetin

Vlevo: sbíhají-cí se linie dove-dou oko k objek-tu, který proto ani nemusí být zvlášť výraznýVpravo: křiv-ka plotu dovede oko k díře ve zdi


Dělení obrazové plochy na třetiny (horizontálně a vertikálně) lze někdy využít i k vyjádření klidu a harmonie na straně jedné, a k vyjádření dynamiky a napětí na straně druhé. Princip spočívá v umístění hlavního objektu do jednoho ze čtyř průsečíku dle následujících schémat.

Tyto čtyři varianty lze kombinovat s výše uvedeným pravidlem, že vodorovný formát zdůrazňuje šířku prostoru a svislý výšku.

Shrnutí výše uvedených pravidel:objekty do průsečíku třetinklid / dynamikašířka a hloubka.

Posledním je pravidlo „něco s něčím“. Chceme-li objekt umístěný podle výše uvedených pravidel zvýraznit, necháme jej „vystupovat“ nad horizont. Chceme-li naopak zvýraznit okolí tohoto objektu, necháme jej pod horizontem.Následně lze pomocí všech těchto pravidel vytvářet různé kompozice, které ale budou vždy vyjadřovat něco jiného.

−−−

Vyjádření klidu a harmoniea vyjádře-ní dynamiky a napětí

klid, harmonie

klid, harmonie

dynamika, napětí

dynamika, napětí

dynamika, napětía šířka prostoru dynamika, napětí

a hloubka prostoru

Klid, dynamika a prostor (šířka, výška)

Kombinujeme pravidla

Pravidlo „něco s něčím“

��Kapitola 5: Základy kompozice fotografie

5.3.4 Kam s horizontem?Při řešení kompozice obrazu je nutno připomenout, že umístění horizontu na střed formátu je nespráv-né, obraz se rozdělí na dvě stejné plochy a divák hle-dá pohledem v horní i dolní polovině, nemá se čeho

zachytit. Zdůraznit dramatičnost scé-ny lze pomocí mraků, nebo snížením / zvýšením horizontu.Vyjímkou jsou vodní plochy s odrazem. Zde se naopak snažíme umístit přechod vodní plochy a pevniny přesně na střed. Lze samozřejmě kombinovat s pravidly uvedenými v subkapitole 5.3.3.

krajina s křížkem… křížek s krajinou…

dynamika, napětí + krajina s majákem + šířka prostoru…

Vlevo: hlavní je krajina, v které je i křížek

Vpravo: hlavní je křížek, který je v jakési kra-jině

Kombinujeme pravidla

Horizont nikdy na střed!

Vodní plochy jsou vyjímkou

Umístění hori-zontu: na třeti-ny, případně i blíže k okraji.

Horizont dole: důraz na oblo-hu.Horizont naho-ře: důraz na krajinu


5.4 Kompozice v praxi - další rady a doporučeníZde je nutno opět připomenout:

všechny již uvedené a dále prezentované rady jsou pouze příkladem jednotli-vých faktorů, které hrají podstatnou roli při kompozicive skutečnosti se faktory doplňují, ovlivňují a někdy i vzájemně negujíje nutno to nevytrhávat z kontextu, resp. přizpůsobit konkrétní situaci a záměruněkdy je lepší na vše zapomenout a řídit se citem…

Postup:ujasnit si smysl, cíl fotky!ujasnit si co je třeba zachytit, co tím a komu říci!snažit se odlišit, zvýraznit nejdůležitější – hlavní motiv (barvou, zoomem)! přemýšlet o kompozici předem (dobrou pomůckou je stativ)!zvolit správné stanoviště!snažit se:

o „čistý formát“ (minimalizovat následnou editaci)využít zoomu ke kompoziciřezat a transplantovat lze, přioperovat chybějící NE!

−

−−

−

−−−−−−

•••

A opět připomí-nám!

Jak na to...

Správné umís-tění horizontu, vpravo i s hlav-ním objektem na třetině

Vlevo: chaos, objekty se v něm ztrácejíVpravo: objekty vyniknou (vypl-ňují velkou plo-chu)

Vlevo: chaos, květy se „tlu-čou“ s pozadímVpravo: objek-ty vyniknou (vyplňují velkou plochu a jsou barevně v kon-trastu)


5.4.1 V jednoduchosti je krása...Základem hezké fotky je její srozumitelnost, jednoduchost. Hlavní objekt musí dominovat a neměl by se nevhodně překrývat s pozadím!Je nutno se snažit o sevřené, kompaktní celky. Větší souvislé plochy vynik-nou lépe než chaos drobných detailů. Fotografie je oproti reálné scéně drama-ticky malá! Nutno zjednodušovat! Čím jednodušší kompozice, tím působivější bude sdělení (emoce)! Na malých fotografiích působí nejsilněji spíše detail nebo sevřená kompozice než složitý celek! Nechte hlavnímu motivu prostor! Měl by vyplňovat co největší plochu!

Nejenom v krajinářské fotografii se často používá metody zarámování motivu nějakým výrazným tvarem v popředí. Metodu „objekt v popředí“ lze kombi-novat s využitím výrazných linií v kompozici. Je nutno si ujasnit, co je hlavní

Zarámování motivu

Vlevo: chaos, zbytečné plochyVpravo: objek-ty vynikne (vypl-ňuje velkou plo-chu a je barevně v kontrastu)

Oko má rádo jednoduchost...

Klasickým nástrojem rámo-vání jsou stro-my, ale lze vymyslet i jiné „rámy“


objekt, a následně se snažit najít prvky, které jej „orámují“ a které by pomohly k jeho zvýraznění. Někdy to může být i zdánlivě bezvýznamný a nesouvisející objekt a nemusí být pouze v popředí (a nemusí být dokonale ostrý).

Volná plocha působí lépe než mnoho dalších objektů. Snažte se odstranit (fyzic-ky nebo následně editací) rušivé a přebytečné objekty.5.4.2 Prostor ve směru...Jsou-li v obraze pohybující se objekty, je vhodné nechat prostor ve směru pohy-bu (pohledu), v případě rychle se pohybujících předmětů až dvojnásobek než je na opačné straně.

U portrétu je to obdobné, opět více prostoru, tentokrát ve směru pohledu. Někdy zde vůbec nevadí, když je část objektu z obrazu vysunuta. V případě objektů obecně známých tvarů tak má příjemce prostor sám si představovat jak tvar objektu pokračuje. Vždy je nutné se snažit o co nejzdaře-nější kompozicí snímku již při fotogra-fování. Při komponování je nutné hlídat rušivé objekty (sloupy, dráty, odpadko-vé koše, ale i výrazně tmavší nebo svět-lejší plochy). Nejhorší je, když se tyto objekty překrývají s hlavním motivem - tzv. srostlice (lidem roste z hlavy tele-grafní sloup, apod.)Vhodnou změnou úhlu záběru je nutné tyto rušící objekty odstranit ze zábě-ru. Lze je sice následně odstranit retuší v počítači, ne vždy je to však snadné a někdy je to i nerealizovatelné. Je to pouze záchrana z nejhoršího.

Volná plocha působí lépe...

Odstraňujte pře-bytečné...

Více prostoru před objektem, ve směru pohy-bu a pohledu...

Je nutno hlídat rušivé objekty...

Změna kompozi-ce zabere méně času než retuš v PC...


V této souvislosti je asi vhodné připomenout jeden velký oříšek všech fotogra-fů, a to schopnost zachytit ten správný moment. Slabým místem většiny levněj-ších aparátů je a ještě dlouho bude relativní pomalost práce. Typický fotoapa-rát v roce 2007 startuje s náběhem cca 2 sec. Ovšem nejnepříjemnější je prodle-va mezi okamžikem stisku spouště a skutečnou expozicí. Toto zpoždění lze řešit metodou namáčknutí spouště. Je nutno se naučit spoušť tisknout o desetinu vte-řiny dřív, než nastane ten „správný“ moment. Lze využít i metody, kdy se aparátem „sleduje“ objekt a spoušť se tiskne v pohy-bu. Pozadí bude sice rozmazané, ale to nevadí - naopak, zvyšuje to dojem pohy-bu. Lze též zaostřit a namáčknout na objektu, který je ve stejné vzdálenosti jako objekt, který se blíží do scény a má být hlavním motivem. Relativně problematické je například zachycení lidí, když mluví. Obvykle se v souvislosti s prodlevou stává, že mají zavřené oči nebo sevřenou pusu. Řeše-ním je pořídit větší počet snímků v sekvenčním snímání a vybrat nejlepší.Správný moment není pouze zachycením pohybu, ale i zachycením určité (zají-mavé) světelné situace, případně kombinací obojího. Podaří-li se tak ale nějakým způsobem správný moment zachytit, je to obvykle vynikající, zajímavá fotka.

5.4.3 Jak zvýraznit hlavní motiv...Při pohledu na obraz by mělo být na první pohled zřejmé, co zobrazuje. Kromě hlavního motivu většina snímků zobrazuje i mnoho dalších detailů, které nemají s hlavním motivem co společného. Hlavní motiv by měl být dominantou obrazu a vše ostatní, by mělo sloužit pouze k jejímu zvýraznění. Řešení:

co láká pozornost nejvíce, by měl být hlavní objekt přemýšlet o hlavním objektu a o jeho pozadíujasnit 1. co je hlavním objektem zájmu, 2. proč a 3. jak to vyjádřitpřemýšlet o tom, jak na něj upoutat pozornost.

Nástroji zvýraznění jsou:celková kompozice snímku, linie a křivkykontrast (tonální a barevný)hloubka ostrosti.

−−−−

•••

Správný moment a pomalá tech-nika...

Jak na to...

Bez komentáře

Hlavní mmotiv musí být domi-nantou!

Jak na to...


Hlavní motiv by měl být na nejdůležitějším místě v kompozici. Dalšími nástroji upoutání pozornosti na hlavní motiv jsou:

správné umístění do formátu (svisle/vodorovně/šikmo) a na průsečíky třetin nasměrování šikmých linií volba vhodného orámování využití objektů v popředí.

−−−−

celková kompozice snímku

linie + kontrast (barevný)

kontrast (tonální) hloubka ostrosti

na nejdůležitějším místě v kompozici

nasměrováním šikmých linií...

Vlevo. správně umístěný objekt na průsečíku třetin.Vpravo: linie vedou oko a vše je umocně-no barevným i tonálním kon-trastem

Vlevo: využi-tí tonálního kon-trastuVpravo: využi-tí minimální hloubky ostros-ti a barevného kontrastu

Bez komentáře


Hlavní úkol fotografa při fotografické kompozici je odstraňování všeho, co do obrazu nepatří a soustřeďováni pozornosti na dominantu (která nemusí nutně být v popředí obrazu).Je to především o volbě stanoviště. Vždy je nutné snažit být co nejblíže foto-grafovanému objektu a vyhledat správný směr záběru (většina lidi vypadá lépe zepředu...), tj. nebýt líný a pohybovat se. Zoom je v tomto případě nastaven na nejširší ohnisko. Použití širokoúhlého objektivu stojí za mnoha dobrými repor-tážními fotografiemi. Širokoúhlý objektiv totiž podporuje perspektivu. Objekty v popředí jsou větší oproti pozadí více, než vnímáme zrakem. Širokoúhlý objek-tiv může snadno zvýraznit hlavní motiv, pokud se fotograf k objektu přiblíží dostatečně blízko.

Existuje tedy opačné řešení - využití delšího ohniska zoomu. S dlouhým ohnis-kem se poměrně lze snadno „vypíchnout“ hlavní objekt v obraze: zoomováním a změnami stanoviště lze snadno „odstranit“ vše, co do obrazu nepatří. Je nutno počítat s tím, že dlouhé ohnisko perspektivu „stlačuje“, vzdálené objekty nám připadají bližší, než jsme zvyklí je vnímat prostýma očima.

Kratší vzdálenost při použití širokoúhlého ohniska vede k reportážním fotogra-fiím, kdy hlavní objekt či postava je zasazena do širokého prostředí kde se nalé-zá (krásné fotky National Geographic). Teleobjektiv a delší snímací vzdálenost obvykle vede k izolování hlavního objektu z pozadí.5.4.4 Struktury a rytmus...Struktury a rytmus:

lahodí oku, představují pro něj řád a harmoniinutno hledat, ale lze nalézt téměř všude

v architektuře (zábradlí, schodiště, věže)v přírodě (hejno ptáků, listy květin, podzimní listí, brouci, květy) v technice (ozubená kola, mozaiky, soubory předmětů)

−−

•••

Jděte k objek-tům co nejblíže, použijte co nej-širší ohnisko!

Dlouhým zoo-mem přiblíží-te, zvýrazníte, odstraníte...

Oko je má rádo


5.4.5 Středová kompozice, třetiny a zlatý řez Jak již bylo uvedeno, středová kompozice je většinou prvním kompozičním řešením a nápa-dem začátečníků. Je pravda, že například posta-vám dodává důstojnosti, ale je výrazně static-ká – viz dále. Postava umístěná ve středu kom-pozice působí nezajímavě (podobně to platí i o umístění horizontu krajiny v polovině kom-pozice). Středová kompozice je poklidná, divá-ka nezaujme. Je zapotřebí středové uspořádá-ní porušit, někdy pouze stačí barevný či světelný akcent. Stejně tak to platí i pro vertikální stanoviště, většinou se fotografuje z výšky očí a tento pohled je „nor-mální“.Malá změna úhlu pohledu aparátu však způsobí, že se hlavní objekt ocitne mimo střed, kompozice náhle získá napětí. Také pohled z „žabí perspektivy“ zdůrazní popředí a naopak dramatickým nadhledem lze zdůraznit prostor.

Jak již bylo uvedeno, je zde vždy rozdíl mezi vnímáním fyziologickým (vní-mání očima) a fotografickým. Fyziologicky se vždy díváme na něco, tudíž toto „něco“ je ve středu našeho zájmu. Obvykle je i fyzicky ve středu zorného pole, protože obvykle se díváme tak, že natáčíme hlavu a díváme se rovně. Tento zvyk se bohužel automaticky promítá i do tvorby kompozice. V běžné praxi totiž platí, že přísná symetrie působí nepěkně, uměle, škrobeně a strnule, a proto je vhodné se středovým oblastem kompozice vyhnout. Zvlášť důrazně je proto třeba varo-vat před umístěním celé postavy přesně doprostřed kompozice a také při portré-tu je nutno být opatrný.

Sruktury lze nalézt v přírodě i v technice

Středová kom-pozice je poklid-ná, diváka neza-ujme...

Z výšky očí foto-grafuje každý (vlevo)...Z podhledu je to ale zajímavější...


První „zákony“ obrazové kompozice byly objeveny v renesanci na základě antic-kých poznatků. Tehdejší umělci přišli na to, že oblast středu je pro působivost obrazu nebezpečná. Již tehdy byl za ideální rozdělení plochy (i úsečky) považo-ván tzv. zlatý řez, v němž se úsečka dělí na dva díly zhruba v poměru 8:13, nebo o něco méně než dvě třetiny k jedné. Matematicky je zlatý řez poměrně kompli-kovaná záležitost, v praxi zcela k ničemu. Po zjednodušení ale platí, že pásmo maximální účinnosti je vždy kolem třetiny plochy: svisle vlevo i vpravo, vodo-rovně nahoře a dole. Kompozičně nejlepší je umístění podstatné části obrazu do zlatého řezu. Nejčastější je umístění hlavní části motivu v pravém horní bodě zlatého řezu. Zlatý řez (vpravo) ale bude vždy zajímavější, než umístění na „kla-sické“ třetiny (vlevo).

V jakékoli tvorbě, fotografickou nevyjímaje, neplatí žádná pravidla, jež by neby-lo možno porušit. Existuje spousta dobrých fotografií komponovaných na střed, eventuálně na svislou nebo vodorovnou osu. Jde většinou ale o výjimku a toto řešení mělo nějaký podstatný důvod. 5.4.6 Šikmé linie a diagonálaMezi další první „zákony“ obrazové kompozice patří i poznatek, že obraz založený na prioritě svislých nebo vodorovných linií působí staticky. Zdá se nám, ze na něj působí zemská tíže, která si vše přitáhla k sobě a pevně to drží. Je-li řešen podél šikmých linií, je v něm pohyb, zdá se, že je dynamický.To co pomáhá vnímání, cítíme jako že se „to líbí“, to, co vnímání znesnadňuje, se nám „nelíbí“. Jak již bylo uvedeno, v našem kontinentě jsme zvyklí číst zleva doprava a shora dolů a že se podobně prohlíží obrazy. A zde je důvod, proč jsou šikmé linie tak důležité. Jsou to jakási přemostění, po kterých zrak sjede. Šikmé linie a diagonála poprvé:

svislé (vodorovné) linie = působí statickyšikmé linie jsou přemostění, po kterých zrak sjede... a připadá mu to „hezké“co je lepší - šikmé linie zleva dolů, nebo zprava dolů?diagonála vedená z pravého horního rohu doleva dolů působí méně dramatic-ky než diagonála vedená opačně - proti směru vnímánípřímky či něco jim podobné by se měly umístit na úhlopříčku.

−−−−

−

Třetiny a zlatý řez...

Šikmé je hezčí...

Diagonála zleva doprava půso-bí dramatičtěji a zajímavěji...

„Zákony“ obra-zové kompozice


Šikmé linie a diagonála podruhé:přerušení diagonálního směru další menší diagonálou dodá kompozici zají-mavý neklid oko se zarazí na přerušení směru pohledu a sleduje další směrpokud lze na diagonálu „umístit“ nějaké (nejlépe rytmizující) prvky, výsled-kem je zajímavé kompoziční působení.

Efektní je esovitá křivka přes diagonáludává pocit prostoru, hloubky a rytmuneměla by úplně opustit záběr někdy by se neměla i dotknout okraje.

Efektní je i úmyslné sbíhání linií:dovede oko k hlavnímu objektu dodá scéně prostor a hloubku.

−

−−

−−−

−−

Přerušte diago-nálu jinou dia-gonálou nebo opakujícími se objekty...

Esovitá křivka je efektní

Sbíhající se linie vedou oko...


5.4.7 Perspektiva v kompoziciSvět je prostorový, fotografie má rozměry jen dva. Lze však využít triků, které vyvolají pocit prostoru. Podaří-li se například dosáhnout výrazného perspektiv-ního zmenšování (objekty v popředí jsou větší než objekty v pozadí), je to ten nejčastěji používaný trik k vytvoření hlubokého prostorového dojmu.

V krajinářské fotografii se často používá metody zarámování motivu nějakým výrazným tvarem v popředí. Metodu „objekt v popředí“ lze kombinovat s využi-tím výrazných linií v kompozici. Je nutno si ujasnit, co je hlavní objekt, a násled-ně se snažit najít prvky, které by pomohly k jeho zvýraznění. Někdy to může být i zdánlivě bezvýznamný a nesouvisející objekt v popředí. Moderní fotografie se snaží o dynamičtější výraz. I v krajině tak lze vyvolat dojem pohybu, napětí.Další metodou vytváření iluze prostoru je princip vzdušné perspektivy. Popře-dí, je nejen větší, ale je i zřetelnější, objekty v pozadí splývají, jsou rozmaza-né. Je vhodné, když je popředí tmavší než objek-ty v pozadí. Například při fotografování v mlž-ném oparu je nutné v kompozici do popředí umís-tit nějaký výrazný kontrastní objekt.U architektury bude vždy zajímavější vždy kom-pozice, kdy jsou více než dva rozměry…

pozor! dlouhý zoom perspektivu potlačí!

Jak vyjádřit pro-stor...

Dlouhé ohnis-ko (velký zoom) ale perspektivu potlačí!

Stejná scé-na: vlevo špat-ně (plochá, není zřetelný pro-stor), vpravo dobře (pomohl objekt v popředí a stín hory)...

Vzdušná per-spektiva a kon-trastní objekty v popředí...


V souvislosti s popředím a pozadím se setkáme i s termínem „obrazové plány“ (vrstvená kompozice, kulisy). Je to popředí a pozadí s tím, že na některých foto-grafiích bývá i střední plán mezi popředím a pozadím. Snímky, které mají popředí, střední plán i pozadí působí obvykle ještě plastičtě-ji než snímky pouze s popředím a pozadím.

5.4.8 Světlo a kompoziceSvětlo je nezbytnou podmínkou pro vznik fotografie a zároveň hlavní kreativ-ní nástroj řešení kompozice fotografického obrazu. Současná digitální techni-ka umožňuje fotografovat i při minimálním osvětlení. Kromě využití stávající-ho světla, lze objekty i přisvětlovat. Nejjednodušší způsob je použití vestavěné-ho blesku fotoaparátu. Přídavným bleskem můžeme ale svítit do stropu, do boč-ní zdi a využívat rozptýlenějšího odraženého světla.Světlo modeluje předměty a tím zvýrazňuje prostor, to platí v krajině, architek-tuře, při portrétu, u fotografování soch a prakticky u všech trojrozměrných foto-grafovaných scén. V této souvislosti je nutno zmínit i důležitost je světelného kontrast a kontrastu obecně:

kontrast obsahový - daný obsahem snímku a jeho interpretací (chudoba a bohatství, mládí a stáří, něha a drsnost...)kontrast tonální - pracuje s jasem (kontrast světla a tmy...)kontrast barevný - založen na odlišné (často doplňkové) barevnosti objektů.

Nejvíce se využívá světlo shora (slunce, osvětlení místností). Na toto osvětle-ní jsme nejvíce navyklí, a proto každý jiný směr je nezvyklý. Neobvyklé světlo podvědomě poutá pozornost, ať již jde o siluetu díky protisvětlu nebo o výraz-ný vržený stín. Správně uplatněné světlo v kompozici navodí klid, vzruch, dodá obrazu dramatičnost. Podpoříme-li dramatické světlo i kompozicí obrazu, lze dokonale postihnout příslušnou atmosféru.

−

−−

Popředí, střední plán i pozadí

Světlo modeluje předměty a tím zvýrazňuje pro-stor

Kontrasty

Neobvyklé svět-lo poutá pozor-nost...


Spodní osvětlení působí dramaticky, tajuplně až děsivě. Lze tak zdůraznit dramatičnosti určité scény. Mezi svě-telné efekty patří i stíny, které mohou zajímavě pomoci dotvořit kompozici. Chceme se naopak vyvarovat tvrdých stínů za plného slunečního svitu, lze využít rozptýlení světla stromy nebo mraky a lze přesunout fotografovaný objekt do stínu domů apod.Používaným nástrojem je i protisvětlo, lze fotografovat pouze siluetu, případ-ně lze dosvětlením bleskem fotoapa-rátu nebo odraznou plochou projasnit některé části fotografovaného objektu.

5.5 Barva jako nástroj komponováníDalším tvůrčím nástrojem kompozice je barva, resp. její působení na příjem-ce. Barvou lze vyvolat, změnit nebo zvýraznit atmosféru, lze evokovat nálady a pocity. Barvy mohou být agresivní i klidné. Rozlišujeme teplé barvy, je to žlutá, oranžová, červená, a studené barvy, modrá, azurová, zelená. Sytost barvy i její tón závisí na intenzitě světla.Pestré barvy:

nejvíce vynikají v přímém slunečním osvětlení (zvyšuje jejich sytost)barevnost se vytrácí za mlhy a oparupestré barevné plochy by neměly poutat větší pozornost než hlavní motivzrcadlící se světlo ve vodě je velmi efektníbarevné plochy se odráží i na nelesklých objektech.

−−−−−

Spodní osvětle-ní, stíny, proti-světlo, siluety...

Bez komentáře...

Experimentujte s barvou


Chceme-li dosáhnout zvýšení barevného účinku fotografie lze využít barevný kontrast teplé a pasivní barvy (červená x modrá). Zajímavý efekt má i využití jedné barvy ve více tónech (jarní zelená pole). Klasikou je využití jedné barvy na co největší ploše kompozice v kombinaci dal-ší jednou (nejlépe pestrou) barvou která tvoří barevnou dominantu. Podobný lze využít i pestré barvy hlavního motivu na neutrálním pozadí. Barevný objekt vyniká na neutrálním pozadí tím víc, čím je barva sytější.Další možností je využití barevného rytmu, zvláště pokud zvolíme účinnou kom-pozici, která rytmus ještě zdramatizuje (například diagonální umístění aleje stro-mů). Někdy je ale zajímavá i klidná kompozice, založená na horizontální poloze rytmických barevných prvků.

Shrnutí - působení barev a jejich vztahy:barevným okolím lze objekty potlačit nebo zdůraznitefekty založeny na použití doplňkových barev (žlutá x modrá, atd.)barevný kontrast teplé a pasivní jedna barva ve více tónechjedna barva v kombinaci s barevnou dominan-toubarevný objekt vyniká na neutrálním pozadívyužití barevného rytmu.

−−−−−

−−

Barevný kon-trast teplé a pasivní barvy

Efekty založeny na použi-tí doplňkových barev

Jedna barva ve více tónech (monochrom)


Barevná teplota světla se mění v průbě-hu dne. Ráno a večer převládá žlutá a červená (delším průchodem slunečních paprsků atmosférou). Změnu barevné teploty lze vyvážením bílé nebo pomo-cí filtru skylight odstranit. U krajin lze tento efekt naopak využít, případně jej ještě zdůraznit barevným posunem v počítači. Východy a západy slunce s převládající červenou barev-ností se mohou snadno stát kýčem. Stačí ale využít vhodného krajinného prvku (tvarů horizontu, pohoří, lesů) a při nepříliš složité kompozici budou působit velmi efektně. Západ slunce u vody (zvláště u moře) bude vždy efektní vzhledem k odlesku slunce ve vodě. Barevnému zkreslení obrazu u moře přes den a ve vysokých horách lze zabránit UV filtrem. Barevná teplota denního světla (na slunečním světle) je 5500 °K, tuto barevnou teplotu vnímáme jako bílé světlo. Protože podobnou teplotu má i světlo bles-ku, není většinou nutná korekce vyvážení k bílé při vzájemném míchání obojí-ho světla. V praxi tak lze prosvětlit obličej bleskem fotoaparátu při protisvětle u portrétu (součet obou zdrojů světla nemění barevnou teplotu). Jak již bylo uve-deno, za umělého světla je ale vyvážení bílé nutné. Automatické vyvážení zpra-vidla nefunguje, zvláště při zářivkovém osvětlení. Literatura: autorovy podklady k přednáškám a cvičením.

Vlevo: jedna barva v kombi-naci s barevnou dominantouVpravo: barev-ný objekt vyniká na neutrálním pozadí

Vpravo: barevné rytmy

Date post:	06-Feb-2018
Category:	Documents
Upload:	trinhtu
View:	224 times
Download:	0 times

Základy fotografování - u3v.vse.czu3v.vse.cz/wp-content/uploads/2009/03/U065.pdf · elektronika...

Documents