ZLÍNSKÝ KRAJKONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ

DĚJINY HUDBYNázev školy Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0433Autor Mgr. Miloslav BubeníčekNázev šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICTNázev DUMu VY_32_INOVACE_DEH_0206Stupeň a typ vzdělávání Střední odborné vzdělání v konzervatořiVzdělávací oblast Společný odborný základVzdělávací obor 82-44-P/01 Hudba, 82-45-P/01 ZpěvTematický okruh 6. Claudio Monteverdi II.Druh učebního materiálu Výukový materiálCílová skupina Žák, 16 – 19 letAnotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit

výkladem.

Vybavení, pomůcky DataprojektorKlíčová slova Monteverdi, život, díloDatum 9. 9. 2013– datum ověření ve výuce

Anotace

Text s názvem Claudio Monteverdi II. slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

Claudio Monteverdi II.

V roce 1600 boloňský duchovní a hudební teoretik Giovanni Maria Artusi ve spisu L´Artusi ovvero delle imperfettioni della moderna musica (Artusi, aneb O nedokonalosti moderní hudby) odsuzuje skladby Claudia Monteverdiho pro netradičnost a porušování zásad vokálního kontrapunktu. Napadá skladby, které pak vyšly tiskem později: ukázky ze 4. knihy madrigalů (1603), 5. knihy madrigalů (1605), Scherzi musicali (1607).

Je to pro nás důkaz, že Monteverdiho skladby byly v oblibě, v opisech se dostaly mimo hranice Mantovy a byly známé. Odpověď je pak zapsána v předmluvě tiskem vydané 5. knihy madrigalů (1605), kde autor slibuje podrobné vysvětlení v novém spise. Neví se, zda Monteverdi slib splnil a spis napsal.Když 26. 11. 1601 zemřel Benedetto Pallavicino, dožadoval se Claudio Monteverdi písemně místa kapelníka. Bylo mu tentokrát vyhověno.

1. Faksimile dopisu Monteverdiho V. Gonzagovi

Když v roce 1603 vyšla 4. kniha madrigalů, vzbudila zájem i kritiku. Znamenala totiž změnu v kompozičním stylu a posun k harmonickému cítění a novému chápání deklamace. V té době se dostal Monteverdi do finančních těžkostí, vévoda málo platil. Monteverdi tedy odjel ke svému otci do Cremony, tam pracoval na hudbě k dvorním zábavám a baletům, skladby pak posílal do Mantovy. O zvýšení platu žádal marně.

V jeho kompoziční práci došlo ke zlomu roku 1605, kdy v Benátkách vyšla 5. kniha madrigalů. Poprvé se objevil madrigal s nástrojovým doprovodem. Dne 24. února 1607 se v paláci vévody Gonzagy v Mantově sešla společnost Accademia degli Invaghiti – Společnost okouzlených – při příležitosti tradičního karnevalu. Vrcholem této společenské akce bylo uvedení premiéry opery.

Jednalo se o dílo Claudia Monteverdiho L´Orfeo – favola in musica. Autentickým dokladem o této události je dopis vévodova syna Francesca Gonzagy, adresovaný bratranci Ferdinandovi do Pisy. Dopis je z 23. února 1609. Francesco v něm píše o nové premiéře, o vytištěném textu, aby mohl každý sledovat děj. Ohlas byl mimořádný, opera se pak hrála i v Cremoně, Turínu a ve Florencii. Partitura vyšla tiskem v r. 1609 a 1615.

Orfeo je jediná Monteverdiho opera dochovaná v tištěné podobě. Je tedy pro nás důležitým zdrojem informací o raně barokní opeře. Přináší údaje o pěveckém i nástrojovém obsazení: 8 zpěváků sólovýchsbor nymf, pastýřů a duchů36 nástrojů, mezi nimi 2 cembala, varhany, regál, 4 pozouny, klariny, 3 trumpety.

Autorem libreta byl mantovský dvořan Alessandro Striggio mladší. Pozměnil děj – oproti Ovidiovým Proměnám, kde Orfeo končí špatně, v této verzi truchlí jen krátce nad nezdařeným pokusem osvobodit Euridiku. Jelikož je totiž bůh Apollon dojat Orfeovou láskou, stoupá s ním na nebesa, aby mohl vidět Euridiku mezi blaženými. Sbor pastýřů k tomu tančí morescu. Důvodem změny bylo nejspíš ukázat na dobrotu vrchnosti.

2. Titulní strana tisku opery Orfeo (1609)

Rok 1607 je významný ještě jednou událostí. Jak již bylo uvedeno, toho roku vyšla Monteverdiho sbírka skladeb s názvem Scherzi musicali a tre voci. Byla dedikována Francescu Gonzagovi, text tříhlasých kompozic je dílem Gabriela Chiabrery, 1 balletto a další dvě skladby Claudiova bratra Giulia Caesara. Ten v úvodu sbírky reagoval na již zmíněného G. M. Artusiho. Vysvětlil rozdíl mezi stylem prima prattica a seconda prattica.

Styl prima prattica je hudba minulosti a představuje vládu hudby nad slovem. Naproti tomu seconda prattica je styl moderní, text je upřednostňován před hudbou. Obhajuje také to, co dále Artusi vytýkal: jiné chápání disonancí, na pomoc si bere matematiku, respekt k požadavkům řeči, ale také lidské smysly. Nový styl seconda prattica dokáže vyjádřit hnutí mysli a emoce člověka.

Doporučený poslech

Claudio Monteverdi: 4. nebo 5. kniha madrigalů

Otázky k ověření znalostí:

1. Kdy a kde byla premiéra opery Orfeo?2. Kdo napsal kritiku na Monteverdiho novoty v

hudbě?3. Ve které sbírce Monteverdiho skladeb je

odpověď a kdo je jejím autorem?

Doporučená literatura:

1. Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III, Baroko, Euromedia Group – Ikar, Praha 20092. Smolka, Jaroslav: TOGGA, Praha 20013. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002

Seznam vyobrazení:

1. Faksimile dopisu Monteverdiho V. Gonzagovi http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Monteverdi-letter.jpg 7.9.2013

2. Titulní strana tisku opery Orfeo (1609) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Frontispiece_of_L%27Orfeo.jpg 7.9.2013