Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 7 9

Obr. 1 Sarkofág vezíra Ptahšepsese a jeho manželky, princezny Chamerernebtej, Abúsír, 5. dynastie (foto J. Krejčí)

Znovuzrození do posmrtného života – sarkofágy ve Staré říši

Věra Štěpánová

Sarkofág jakožto kamenná schrána sloužící k uložení těla zemřelého patřil ve starém Egyptěk důležitým prvkům pohřební výbavy. Spolu s mumifikací napomáhal k uchování těla, cožbylo v rámci egyptského náboženství nutnou podmínkou k zajištění posmrtné existence. StaříEgypťané věřili, že jejich duše ka je nesmrtelná. Ovšem aby mohla dosáhnout zásvětní exis-tence, muselo o ni být pečováno v podobě pravidelného přísunu obětin. Sarkofág byl místem,kde probíhalo znovuzrození, symbolickým lůnem nebeské bohyně, které zrození do nového ži-vota umožňovalo. Proto byl sarkofág konzistentním rysem pohřebních praktik a jeho užívánímůžeme s výjimkou určitých kratších časových úseků sledovat po celou dobu trvání faraon-ského Egypta. První dochované kamenné sarkofágy pocházejí ze 3. dynastie (2700–2630 předn. l.) z období vlády panovníka Necericheta (Džosera) a byly nalezeny v jeho pyramidovémkomplexu v Sakkáře (Lauer 1933: 155–166). Se sarkofágy se ale můžeme setkat i o několiktisíc let později, a to v sajsko-perské době např. v šachtových hrobkách v Abúsíru nebo ještěpozději v pohřebních komplexech Alexandrie pocházejících až z Římské doby (Smoláriková2009).  V následujícím  článku  se  blíže  podíváme  na  počátky  užití  kamenných  sarkofágů v období Staré říše (2700–2180 před n. l.) a jejich rozšíření v různých vrstvách egyptské spo-lečnosti.1 Budeme se zabývat také technologií výroby kamenného sarkofágu, jeho tvarem, vý-zdobou a nápisy, tak aby si čtenář mohl utvořit představu o základní charakteristice vývojekamenných sarkofágů.

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 79

Slovem sarkofág bývá zpravidla označována kamennáschrána, do které byl během pohřbu uložen zemřelý jedinec.Tato terminologie nicméně nebývá důsledně dodržována.Zvláště ve starší egyptologické literatuře se můžeme setkats užitím slova sarkofág i pro schrány z jiného materiálu nežkamene, např. hlíny, dřeva nebo rákosu (např. Brunton –Caton-Thompson 1928). Vzhledem k etymologii slova byvšak bylo přesnější označovat slovem sarkofág pouze ka-menné schrány. Termín sarkofág totiž pochází z řeckých slovσάρξ („maso“) a φάγειν („jíst“). Římský filozof Plinius Staršíve své Historii naturalis, kniha 36, kapitola 27 popisuje, žev místě zvaném Assos v Malé Asii byl nalezen kámen na-zvaný „sarcophagus“, doslova „maso pojídající“. Tento názevbyl dán druhu vápence, který se v uvedené lokalitě těžil.Kámen měl mít schopnost v průběhu čtyřiceti dní dokonalepohltit maso i kosti člověka a kvůli této vlastnosti začal býtširoce užíván k výrobě schrán. Jedná se tedy o přesně opač-nou funkci, než bylo uchování ostatků zemřelých, k níž slou-žil sarkofág ve starém Egyptě.

Jak víme z textů dochovaných na několika sarkofázích,z reliéfní výzdoby hrobek a z Textů pyramid, sami Egypťanépoužívali v období Staré říše pro označení schrány k uloženímrtvého několik termínů. Nejčastěji používaným výrazembylo slovo keresu, dalším pak džerut/džerejet. Ty doplňovaloještě slovní spojení neb anch („pán života“). Dochovalo setaké pojmenování jednotlivých částí sarkofágu. Vana sarko-fágu, do které byl mrtvý uložen, byla označovaná jako mut(„matka“). Podobně jako v matčině lůně, také zde mělo do-cházet ke zrodu nového – posmrtného života. Víko sarkofágu,které schránu uzavíralo, mělo označení aa („dveře“). Vímetaké, že Egypťané alespoň v této době terminologicky neroz-lišovali kamenný sarkofág a dřevěnou rakev. Zdá se, a výrazy„pán života“ a „matka“ to jen potvrzují, že pro Egypťanynebyl prioritní použitý materiál, ale funkce sarkofágu/rakvejako místa, kde se mrtvý „probouzel“ k posmrtnému životu.

Stěžejní publikací pro pochopení problematiky egyptskýchsarkofágů je práce italské egyptoložky Anny Marie Donado-niové Roveriové (1969), která se ve své monografii jako prvnípokusila systematicky zpracovat uvedené téma. Součástí jejípráce je katalog sarkofágů, který čítá 97 položek. Autorka bo-hužel ve své práci zcela opomíjí nálezy německé archeolo-gické expedice vedené Ludwigem Borchardtem, který prová-děl výzkum v Abúsíru na počátku 20. století a jehož výsledkybyly záhy publikovány (Borchardt 1907, 1910).2 Od konce60. let minulého století až do současnosti bylo objeveno vícenež jednou tolik sarkofágů, proto autorka tohoto článku při-stoupila k vytvoření jejich elektronické databáze, do níž za-pracovala stávající nálezy a na základě jejich statistickéhozpracování analyzovala základní trendy ve vývoji kamennýchsarkofágů. Významný podíl zde tvoří sarkofágy nalezené nakoncesi Českého egyptologického ústavu v Abúsíru. Ty před-stavují zhruba jednu sedminu z celkového počtu nálezů(30 sarkofágů z 215). Vraťme se ale nejprve k počátkům po-užívání sarkofágů, jejich inspiračnímu zdroji v období formo-vání egyptského státu a nejstarším pohřebním praktikám.

Vývoj pohřebních představ a počátky výskytu sarkofágů

Nejstarší hroby byly prosté jámy oválného, později obdélnéhotvaru vykopané v písku. V průběhu 4. tisíciletí před n. l. začaly

být hrobové jámy zpevňovány hliněným výmazem, vystýlányvětvemi nebo rohožemi a obkládány prkennou výdřevou. Tělov nich bylo uloženo ve skrčené poloze na boku, v některýchhrobech bylo pro lepší ochranu ještě omotáno rohoží. Jindeměl zesnulý dokonce pod hlavou vrstvu slámy nebo kůžepředstavující „polštář“ a dochovaly se i zbytky plátna sloužícízřejmě jako pozůstatek lněné bederní roušky (Brunton 1937:43). Na různých egyptských lokalitách se setkáváme také s pohřby v proutěných koších. Takový pohřeb tvořila obdélnáschrána z proutí seshora krytá rohoží. Tělo v ní bylo uloženozabalené v plátnu a spočívalo na vrstvě slámy (Brunton 1937:6–20).

Od pozdně Předdynastického období prošlo pohřbíváníznačným vývojem. Hrobové jámy se začaly prohlubovat,vznikaly šachty s postranními prostory pro uložení zásob.Nadzemní část tvořená zpočátku jednoduchým rovem bylaobezdívána nepálenými cihlami a na její severní, respektivevýchodní stěně se začaly objevovat kultovní niky. Na po-čátku období Nakáda III (3200 před n. l.) se začínají vysky-tovat také první keramické schrány. Díky dobré odolnostivůči vlhkosti a především kvůli snadné dostupnosti kvalitníhonilského bahna se rakev z nepálené hlíny stává nejběžnějšímtypem. Vyvíjí se také schrána ve formě „nádoby“, která bylarozšířená i později v dynastické době jako tzv. pot burial –„pohřeb v nádobě“. V neposlední řadě se pro pohřeb zesnu-lého začínají užívat také dřevěné rakve. Na některých hrobechmůžeme pozorovat, jak se z původního dřevěného obloženíkomor postupným zúžením desek směrem k tělu zemřeléhovyděluje dřevěná rakev. Na pohřebištích se nejprve setká-váme s krátkými dřevěnými rakvemi, v nichž mrtvý ležel veskrčené poloze. Uložením těla do schrán docházelo v dů-sledku ztráty přímého kontaktu s pískem, který tělo přirozeněvysušoval, ke zvýšené potřebě ochrany zemřelého a zacho-vání tělesných ostatků jinými prostředky. To vedlo k postup-nému vývoji mumifikačních technik. Od období 4. dynastiedochází v rámci mumifikace k zlepšení její kvality vyjímánímvnitřností z těla. Ty jsou zavinovány do plátna a uchováványv nádobách pro to určených – kanopách. Těla se začínají po-hřbívat v natažené poloze, což přispělo k vzniku dlouhýchrakví a sarkofágů.

Kamenné sarkofágy se pravděpodobně vyvinuly z dřevě-ných rakví Raně dynastického období. Nejstarší nalezené kamenné sarkofágy pocházejí z období 3. dynastie. Byly tra-vertinové, bez výzdoby a textů. Můžeme říci, že byly jakýmsipředstupněm dalšího vývoje. Zdá se, že se na nich staří Egyp-ťané teprve seznamovali s materiálem použitým v novémkontextu. Doklady používání kamene jako stavebního mate-riálu v hrobové architektuře pocházejí sice již z období 1. dy-nastie, použití kamene se však omezuje na několik expono-vaných architektonických prvků, jakými jsou překlady,dlažba nebo stropní desky (Petrie 1901; Petrie – Wainwright– Gardiner 1913). Teprve v pyramidovém komplexu Stupňo-vité pyramidy dochází k plnému využití tohoto materiáluv podobě výstavby celého kamenného pohřebního areálu.A právě zde, v galeriích Necerichetovy (Džoserovy) pyra-midy, byly nalezeny první kamenné sarkofágy (Lauer 1933:153–166). Vzhledem k výsadnímu uložení v hrobce panov-níka šlo pravděpodobně o pohřby členů královy rodiny. Nej-starší dochovaný královský sarkofág musíme hledat až v po-hřebním komplexu Necerichetova nástupce, panovníkaSechemcheta, také v Sakkáře.3 Nálezy z 3. dynastie pak

8 0 P E S I X / 2 0 1 2 Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 80

doplňují ještě dva sarkofágy z Dáhšúru, na které je ale třebapohlížet s určitou opatrností. Určení datace i možného maji-tele jsou totiž kvůli výkopovým metodám, které během vý-zkumu v 90. letech 19. století uplatňoval Jacques de Morgan,poněkud problematické.4

Všechny výše jmenované sarkofágy jsou velmi kvalitnězpracované. Jsou vyrobené z travertinu, materiál je vysoceleštěný, bez jakékoli výzdoby nebo textů. Svou konstrukcíunikátní je mezi nimi sarkofág panovníka Sechemcheta. Pří-stup netvoří svrchu otevíratelné víko, jak je běžné u ostatníchsarkofágů, ale důmyslný posuvný panel umístěný v čele sar-kofágu (obr. 2). Tento mechanismus se později neuplatnil,nicméně dokládá velkou míru vynalézavosti a inovativníhomyšlení starých Egypťanů. Travertin byl do té doby, s výjim-kou velkých kamenných nádob nalezených v Džoserověkomplexu, používán především k výrobě drobnějších před-mětů, různých nádobek na parfémy, obětních stolků a votiv-ních předmětů. K výrobě sarkofágu však bylo třeba lámat po-měrně velké kamenné bloky a opracovat je tak zručně, abynedošlo k poškození materiálu. Vzhledem k dalšímu vývojije zřejmé, že se tento poměrně křehký materiál ukázal pro vý-robu sarkofágu jako ne zcela vhodný, a proto bylo od jehoužívání upuštěno.

Materiál a symbolika barev

První kámen, který staří Egypťané pro výrobu sarkofágu po-užili, byl tedy travertin, označovaný také jako egyptský ala-bastr či kalcit (Shaw 2010; Wissa 1997: 445–448). Tuto volbupravděpodobně ovlivnila jeho bílá až průsvitná barva, kteráevokovala čistotu. Spolu s egyptským slovem pro travertin,seš, se v dochovaných textech často vyskytuje přívlastek wab,tj. čistý. V Egyptě se setkáváme s velkým množstvím traver-tinových předmětů, které měly splňovat požadavek čistoty.Jsou to především předměty pohřebního charakteru: různé ol-tářky, obětní stolky, nádobky na parfémy, kanopy a sošky pro-sebníků. K využívání tohoto materiálu přispěla zřejmě takéblízkost a poměrně snadná dostupnost travertinových lomů,jelikož na území Egypta se nacházelo několik starověkýchnalezišť tohoto materiálu. Asi nejznámějším lomem, využí-vaným již během Staré říše, je lom v Hatnúbu ležící ve Vý-chodní poušti asi 24 km jihovýchodně od Amarny a také lomv oblasti Wádí Gráví přibližně 14 km jihovýchodně od Helu-ánu.5 Ostatní travertinové lomy nacházející se na územíEgypta byly vyžívány pravděpodobně až později, předevšímv Ptolemaiovské době.

Druhý materiál, který byl k výrobě sarkofágů hojně užíván,byla žula. Zvláště oblíbená byla růžová žula těžená v oblasti1. nilského kataraktu u Asuánu. Tato žula spjatá s nilskýmipeřejemi byla také spojována s každoročními záplavami,symbolikou věčného cyklu života a vzkříšení, což přirozeněkorespondovalo s funkcí sarkofágu. Žula byla navíc velmitvrdým a pevným materiálem, který měl dobré předpokladypro trvalé uchování lidských ostatků. Jako tvrdý materiál bylažula ovšem daleko obtížněji zpracovatelná než napříkladměkký vápenec. Z toho důvodu také vyžadovala větší eko-nomické nároky na opracování. K tomu je nutné brát v potazještě namáhavý a finančně náročný transport sarkofágu přestéměř celou oblast Egypta až na pohřebiště hlavníhoměsta Memfidy. Není proto překvapivé, že tento materiál vy-užívali především panovníci 4. dynastie, členové královskérodiny a vysocí hodnostáři.

Dalšími materiály používanými k výrobě sarkofágů bylybazalt a droba. Zde je třeba upozornit na určitou nejasnostv identifikaci materiálu. V obou případech se jedná o velmitvrdý černý kámen, který býval ve starší egyptologické lite-ratuře často zaměňován. Rozdíl mezi bazaltem a drobou jejasně zřetelný na čerstvém řezu. Ovšem u zvětralé horninya zvláště leštěného povrchu, s nimiž se zpravidla v případěsarkofágů z tohoto materiálu setkáváme, může správná iden-tifikace působit značné obtíže (Klemm – Klemm 2007: 318–320; Shiah 1942: 199–205). Je proto možné, že pro tzv. ba-zaltová pyramidia a sarkofágy pocházející ze Staré a Středníříše byla použita droba. Rozdíl byl také ve využití jednotli-vých materiálů. Zatímco bazalt panovníci často používali jakostavební materiál na dlažby svých pyramidových komplexů,droba se jako stavební materiál neužívala. Mnohem více seuplatnila v sochařství, jako materiál na výrobu obelisků, naůa pyramidií.

Na základě nedávných analýz prováděných Miriam Wis-sovou (1994: 380–387) na sarkofázích panovníků Venise, Te-tiho, Pepiho I. a Merenrea můžeme většinu sarkofágů ozna-čených dříve jako bazaltové dnes správně identifikovat jakosarkofágy vyrobené z droby. Pomineme-li nepřesnost v iden-tifikaci materiálu, symbolika obou kamenů byla stejná. Černá

Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 8 1

Obr. 2 Sarkofág panovníka Sechemcheta, Sakkára, 3. dynastie (Verner 2008: 109)

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 81

barva byla spojována s úrodným nilským bahnem, s předsta-vami regenerace a znovuzrození. Důvod pro použití tohotomateriálu můžeme spatřovat také v souvislosti s vzestupemusirovského kultu v koncepci pohřebních představ, ke kte-rému dochází od období 5. dynastie (Verner 2008: 44). Vývojpreference materiálu panovnických sarkofágů tuto skutečnostjednoznačně potvrzuje. Statistická data ukazují, že ve 4. dy-nastii u panovníků zřetelně dominují žulové sarkofágy. Nakonci této dynastie se však situace mění, u panovníka Men-kaurea se objevuje první sarkofág z tmavého kamene. V 5.dynastii černý kámen převažuje a v 6. dynastii jsou z něj jižbez výjimky zhotoveny všechny panovnické sarkofágy. Za-jímavá je také skutečnost, že tento kámen byl spjat výlučněs panovníkem a několika členy nejužší královy rodiny.Ostatní příslušníci královské rodiny používali žulové sarko-fágy nebo levnější a snáze opracovatelnou variantu – vápe-nec. Svou roli zde kromě náboženských konotací sehrálazřejmě také náročnost transportu sarkofágu ze vzdálenýchlomů na drobu ve Wádí Hammámát, což je oblast mezi městyKuft (Koptos) a Kusér na břehu Rudého moře. Transport sar-kofágu totiž obnášel nejen dlouhou plavbu po Nilu, ale navícještě i obtížnou cestu z hory Gabal Hammámát, kde se kámenbechen těžil, úzkým wádím k Nilu.

Posledním druhem materiálu využívaným pro výrobu sar-kofágů ve Staré říši byl vápenec. Tento relativně měkkýkámen byl poměrně dobře opracovatelný a k jeho masivnímurozšíření přispěla i jeho snadná dostupnost. Lomy na kvalitníbílý jemnozrnný vápenec se nacházely necelých 6,5 km jižněod Káhiry na východním břehu Nilu v Tuře a Maasaře. Uží-vání tohoto materiálu dokládají nejen archeologické nálezy,ale také zmínky o lomech v Tuře v biografických nápisechvezírů Veniho a Senedžemiba Intiho v jejich hrobkáchv Abydu a Gíze.

Levnější variantu kvalitního turského vápence předsta -voval lokální vápenec, který tvořil podklad memfidských pohřebišť. Pro gízskou plošinu a oblast Sakkáry kolem Ne-cerichetovy pyramidy i Venisovy vzestupné cesty je to na-příklad typický šedožlutý tzv. numulitický vápenec, bohatýna skořápky korýšů a pískovcová zrna. Osoby, které si ne-mohly dovolit ani tuto variantu, volily v mnoha případechještě levnější formu pohřbu označovanou jako tzv. coffin pit(„sarkofágová jáma“). Vanu takového „sarkofágu“ tvořilapouze dutina vysekaná v rostlé skále podlahy pohřební ko-mory. Tento prostor byl pak překryt jednoduchým kamen-ným blokem (obr. 3).

Obecně můžeme říci, že vápenec využívaly pro své sarko-fágy po celé období Staré říše především osoby nekrálov-ského původu. Zvláště ke konci Staré říše dochází v rámciekonomizace zádušního kultu k velkému nárůstu těchto sarkofágů a výroba sarkofágů z dražších, kvalitnějších mate-riálů – droby a žuly se stává výlučně záležitostí panovníkaa jeho rodiny.

Výroba sarkofágu

Společenské postavení egyptského hodnostáře, jak bylo na-značeno v předchozí pasáži, do velké míry předurčovalovolbu materiálu. Druh materiálu a také kvalita zpracování ka-mene – stopy dlát po opracování a závěrečná úprava povrchu,jako je leštění, rytí reliéfů a výzdobných prvků –, to všechnospolečně vytváří představu o nutné časové náročnosti zhoto-

vení sarkofágu a charakteristicky to také vypovídá o osobě,která si toto mohla dovolit.

Nedávná studie britského inženýra Denyse A. Stockse sepokusila odpovědět na otázku, jak náročná mohla taková vý-roba kamenného sarkofágu být. Stocks simuloval v oblastiasuánských lomů výrobu sarkofágu pomocí replik staro -říšských měděných a kamenných nástrojů (Stocks 2003: 170–175).6 Výroba sarkofágu ve starověku probíhala tak, žev příslušném lomu byl odlomen kamenný blok potřebné veli-kosti, který byl hned na místě opracován. Nejprve byly mě-děnými pilami upraveny vnější rozměry vany sarkofágu a pakodříznuta horní část tvořící víko. Potom následovalo vyhlou-bení vnitřní dutiny. Zde svou roli sehrály duté měděné vrtáky,kterými byl vždy po vrstvách hlouben vnitřní prostor. Poslednífází výroby byla finální úprava sarkofágu, hlazení a leštěníjeho povrchu.

Takto se snažil postupovat při svém experimentu takéD. A. Stocks. Výsledky asuánského experimentu poukazujímimo jiné na velký rozdíl mezi dobou výroby sarkofáguz měkkého kamene (travertinu a vápence) a výrobou sarko-fágu z kamene tvrdého (žuly nebo droby). Zhotovení schrányz tvrdého materiálu bylo mnohanásobně náročnější. Pro ilustraci uveďme několik čísel. Za hodinu bylo možné podleasuánského experimentu vyvrtat 12–30 cm3 hmoty v případěžulového sarkofágu oproti 180–450 cm3 u sarkofágu vápen-cového nebo travertinového. Stocks se domnívá, že vrtání sarkofágu mohla zajišťovat pracovní skupina tvořená třemitrojčlennými týmy. Další dva dvoučlenné týmy pak mohlysouběžně pracovat s pilami na opačné straně sarkofágu. Tytotýmy by musely pracovat čtyři až deset měsíců, pak by násle-

8 2 P E S I X / 2 0 1 2 Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA

Obr. 3 Tzv. coffin pit (Junker 1943: fig. 65)

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 82

dovalo ještě hlazení povrchu a výroba víka. Celkem tedymohlo být pro výrobu kamenného sarkofágu (konkrétně žu-lového sarkofágu panovníka Chufua) potřeba zhruba 28 000pracovních hodin, tedy více než tři roky práce minimálně tři-náctičlenné skupiny lidí.

Jednalo se tedy o poměrně dlouhodobý projekt, jehož ná-ročnost nutně vyžadovala dosažení určité úrovně společen-ského postavení. V úvahu je třeba brát ještě skutečnost, žemonopol na těžbu kamene měl ve starém Egyptě panovník.Z biografií vytesaných na stěnách hrobek v 5. a 6. dynastii sedozvídáme, že panovník nechal pro své věrné úředníky zho-tovit určité části hrobky, jako např. nepravé dveře, obětní stůl,dveřní překlady, sarkofág, ve výjimečných případech i celouhrobku (Vachala 2000: 30, 311). Král tak tímto způsobem od-měňoval věrnost svých poddaných a oceňoval jejich zásluhy.Na kamenném bloku znovu použitém v hrobce G 2188 v Gízese dochoval text, ve kterém Jeho Veličenstvo přikazuje, abybyl sarkofág přidělen dokonce věrnému psu a ten aby byl ná-ležitě pohřben se vším zaopatřením v podobě plátna, kadidlaa oleje (Strudwick 2005: 425–426).

Tvar sarkofágu

Na rozdíl od antropomorfních sarkofágů (ve tvaru ležícímumie), vyskytujících se od 26. dynastie do Ptolemaiovskédoby, a některých sarkofágů z 18. dynastie zaoblených vetvaru kartuše (např. sarkofág Thutmose III.) je kamenný sar-kofág v období Staré říše výlučně obdélným předmětems rovným nebo vyklenutým víkem.7 Skládá se ze dvou kom-ponentů: schrány, vyrobené většinou z jediného kamennéhobloku, s vytesanou dutinou pro uložení zemřelého (sarkofá-gové vany) a vodorovného poklopu (víka). Sarkofágová vanaje, až na výjimky v podobě zkosení bočních hran, jasně defi-novaného hranatého tvaru. U víka sarkofágu rozlišujeme třizákladní typy: víko ploché, klenuté a ploché s tzv. egyptskýmhrdélkem (Donadoni Roveri 1969: 66–67). Víka sarkofágůmohla být doplněna ještě výstupky umístěnými na kratšíchstranách pro snadnější manipulaci s víkem.

Ploché víko tvoří jednoduchá deska, volně položená na sar-kofágovou vanu (obr. 4a). Druhý typ – klenuté víko, označo-vané jako víko typu keresu, je v horní části vyklenuté podéldelší osy sarkofágu. Směrem ke stranám se snižuje. Na krat-ších stranách jsou čela sarkofágu zvednutá výše, než je za-klenutá střední část víka, a vytvářejí tak po stranách „příčnétrámy“ (obr. 4b). Klenutý sarkofág symbolizuje v kameniznázorněnou charakteristickou formu determinativu po-užívaného ve starém Egyptě pro slovo „pohřbít“, keres, odněhož je odvozeno slovo „sarkofág“, keresu, i slovo „po-hřeb“, kereset (Erman – Grapow 1953: 65, 13–14). Za před -obraz tohoto typu sarkofágu bývá pokládána dolnoegyptskásvatyně per-nu/per-neseret, postavená z lehkých materiálů,jejíž hieroglyfický znak znázorňoval klenutou střechu s pi-lastry po stranách (Brovarski 1980: 472). Tvarem této sva-tyně byly zřejmě inspirovány již dřevěné rakve Raně dynas-tického období, jak dokládají například nálezy z Tarchánu,Sakkáry a Gabalénu (Donadoni Roveri 1969: tav. VIII–XV).Třetí typ víka, s tzv. egyptským hrdélkem, svým tvarem na-podobuje stylizovaný boží stánek seh-necer, který je spojován s bohem zemřelých Anupem. Toto víko je tvořenokonkávní římsou a oblounkem – typickým egyptským archi-tektonickým prvkem inspirovaným rostlinnými materiály

(obr. 4c). Tento typ víka se ze Staré říše dochoval pouze vetřech exemplářích: u panovníka Menkaurea, královny Mere-sanch III. (Menkaureovy manželky) a prince Ptahšepsese(syna Pepiho II.?), a můžeme jej proto spojovat výhradněs královskou rodinou.8 Zbylé dva typy vík – víka plocháa klenutá – byly užívány jak členy královské rodiny, takúřednickým aparátem.

Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 8 3

Obr. 4a Víko ploché (podle Donadoni Roveri 1969: 62–66)

Obr. 4b Víko klenuté (podle Donadoni Roveri 1969: 62–66)

Obr. 4c Víko s konkávní římsou a oblounkem (podle Donadoni Roveri1969: 62–66)

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 83

Četnost používání různých typů vík v průběhu Staré říše je následující. V období 4. dynastie jsou oba typy užívány poměrně rovnocenně. V 5. dynastii však dochází ke změně,ve všech vrstvách společnosti převládají klenutá víka. Naopakna konci Staré říše, v období 6. dynastie, získala jedno -značnou převahu víka plochá, pravděpodobně v souvislostis tehdy převažujícím materiálem (vápencem) a jeho méněkvalitním zpracováním. Často se totiž vyskytují masivní,pouze nahrubo opracované sarkofágy se stejně masivním plo-chým víkem (obr. 5).

Vedle typu víka věnovali staří Egypťané péči také různýmzpůsobům jeho usazení na vanu, aby tak zabránili nežádou-címu vniknutí do sarkofágu (Donadoni Roveri 1969: 66–67).Nejjednodušší formou bylo prosté položení víka na sarkofá-govou vanu bez jakékoli úpravy styčných ploch. Zároveňbyly vyvinuty také propracovanější způsoby, při kterých bylotvarováním styčných ploch vany a víka znemožněno pronik-nout do sarkofágu pouhým odsunutím víka. Nejdůmyslnějšímmechanismem, který byl vyvinut u sarkofágů příslušníků krá-lovské rodiny, byl systém „zámku“. Ve styčných plocháchbyly proti sobě ve víku a vaně vyvrtány dvojice otvorů pročepy. Čepy po uzavření sarkofágu vlastní vahou zapadly dootvorů ve vaně, a sarkofág tak definitivně uzamkly (obr. 6).Tyto důmyslné systémy uzávěrů byly však již starověkýmizloději obcházeny tak, že vykradači hrobek pronikli dovnitřvybouráním otvoru ve stěně sarkofágu.

V souvislosti s morfologií sarkofágu je zajímavý též sa-motný způsob jeho dvojrozměrného znázornění. V Gíze veskalní hrobce královny Meresanch III. se nachází reliéf za-chycující výrobu jednotlivých částí pohřební výbavy, nepra-vých dveří a sarkofágu. Dva řemeslníci jsou zde znázorněnipři závěrečné fázi úpravy sarkofágu – při leštění povrchu(obr. 7). Jiným dochovaným zobrazením je transport sarko-fágu z lomů v reliéfní výzdobě hrobky vezíra SenedžemibaIntiho v Gíze (obr. 8). Vana i víko sarkofágu jsou zde zachy-ceny při převozu na lodi. Na obou uvedených reliéfech je vy-obrazeno klenuté víko typu keresu, přestože v hrobce krá-lovny byl nalezen sarkofág s víkem s konkávní římsoua oblounkem a u Senedžemiba Intiho zase víko ploché. Z uve-dených příkladů lze usuzovat, že ikonografické znázorněnívíka sarkofágu kopírovalo ideální zobrazení sarkofágu v po-době jeho hieroglyfické značky , bez ohledu na skutečnýtvar víka.

Výzdoba sarkofágu

Výzdoba sarkofágu podobně jako tvar víka odrážela společen-ské postavení jeho majitele. Královské sarkofágy zdobené nejsou (s výjimkou Menkaureova sarkofágu zdobeného mo-tivem palácové fasády), vyznačují se ale vysokou kvalitouzpracování a leštěným povrchem stěn. U sarkofágů patřícíchkrálovské rodině a osobám nekrálovského původu se naopak

8 4 P E S I X / 2 0 1 2 Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA

Obr. 5 Sarkofág Senedžemiba,Abúsír, 6. dynastie

(foto K. Voděra)

Obr. 6 Uzávěr sarkofágu, typ C5 (Donadoni Roveri 1969: fig. 13c)

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 84

můžeme od 4. dynastie setkat s několika různými výzdobnýmiprvky. Nejčastějším motivem bylo znázornění stylizovanéhoprůčelí palácové fasády. Inspirací pro tento výzdobný motivbyl jeden z prvků nejstarší palácové architektury – průčelí krá-lovského paláce zdobené výklenky. Tento prvek se stal sou-částí egyptského umění i hrobové architektury. V případě hro-bové architektury vycházel ze symbolické koncepce hrobkyjako příbytku věčnosti. Důležitou roli zde hrála představao posmrtné existenci jako pokračování života na zemi, protohrobky přejímaly v nadzemní i podzemní části podobu obyt-ného domu, respektive paláce. Charakteristickým příklademjsou nikami zdobené hrobky vysokých hodnostářů ze Sakkáryz období 1. a 2. dynastie. Podobně byly také vnější stěny dře-věných rakví, které napodobovaly hrobku, již od 2. dynastiezdobeny výklenky (Donadoni Roveri 1969: 76). V průběhu4. dynastie pak tuto výzdobu přejaly i kamenné sarkofágy.

Nejjednodušším typem motivu jsou prosté výklenky, lehcezapuštěné ve stěně vany. Složitější podobu představuje prů-čelí palácové fasády symbolizující brány paláce, v horní částise stylizovaným „válcem“ znázorňujícím svinutou rohož.9

Tento prvek palácové fasády byl mimo jiné také inspirací pronepravé dveře – kamennou stélu, která v hrobce vymezovalahranici mezi tímto a oním světem.

Dalším prvkem použitým na výzdobu sarkofágu je kůžekočkovité šelmy vytesaná na vrchní ploše víka. Hlava zvířetebyla umístěna nad hlavu zesnulého, tělo s tlapami pokrývalotéměř celou plochu víka. Tento motiv se dochoval pouzeu dvou sarkofágů z období Staré říše (Gauthier 1930: 174–183, pl. 3). Z pozdější doby existuje několik nálezů sestejným motivem, použitým však na jiných předmětech po-hřební výbavy. Na jednom ze zmíněných sarkofágů jsou nakůži zvířete zřetelné hvězdičky, které podle nepublikovaného

Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 8 5

Obr. 7 Výroba sarkofágu v hrobcekrálovny Meresanch, 4. dynastie(Dunham – Simpson 1974: fig. 5)

Obr. 8 Transport sarkofáguv hrobce Senedžemiba Intiho,Gíza, 5. dynastie (Brovarski 2001: pl. 80a)

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 85

názoru Jiřího Janáka odkazují na pozdější dochovaná znázor-nění bohyně Nuty s tělem pokrytým hvězdami. Jak dokládáříkání z Textů pyramid (Allen 2005: § 616), samotný sarkofágbývá s bohyní Nutou ztotožňován, a znázornění bohyně najeho víku tuto představu ještě umocňuje.

V 5. dynastii zobrazení na víku sarkofágu mizí, k výzdoběje využíván pouze motiv palácové fasády. Žádný další vý-zdobný prvek se z této doby nezachoval. K rozšíření výzdobysarkofágů dochází až za vlády panovníka Tetiho na začátku6. dynastie, a to pouze u sarkofágů nejvyšších egyptskýchhodnostářů. Tato změna souvisí s důrazem kladeným z bez-pečnostních důvodů na podzemní prostory hrobky. Nadzemníprostory byly ohroženy častou recyklací materiálu, který bylz důvodu nedostatku jiných zdrojů používán na výstavbu no-vých hrobek. Podzemí hrobky proto přejímá výzdobu vyhra-zenou původně pro nadzemní prostory. Stěny pohřebníchkomor hodnostářů jsou již od vlády Džedkarea Isesiho (konec5. dynastie) zdobeny obětními scénami a seznamy obětina podobné motivy se od začátku 6. dynastie objevují také nasarkofázích. Mezi nové prvky patří pár očí, vedžat, sedm po-svátných olejů a sedm sýpek. Oči vedžat byly samy o soběsymbolem obětování, zajišťovaly zemřelému ochranu a vzhlí-žely směrem k vycházejícímu Slunci symbolizujícímu zno-vuzrození. Sýpky ztělesňovaly zdroj potravy a posvátné olejebyly zase součástí procesu zmrtvýchvstání, měly regenerovattělo a poskytnout mu péči v posmrtném životě. Říkání 1511z Textů pyramid význam posvátných olejů na onom světě zře-telně potvrzuje (Sethe 1910: 320, Pyr. 1511 a, b). Aby se ze-mřelý člověk stal blaženým zesnulým, „musí být pomazánnejlepším olejem, být oděn do červeného plátna, žít z fíkůa pít víno“ (Vachala 2006: 467).

Pouze v jednom případě se dochoval ještě jiný výzdobnýmotiv – vyobrazení hlavy na severní vnitřní stěně sarkofáguve formě hieroglyfické značky představující hlavu, tep (Has-san 1944: 16–17). Vzhledem k obdobným zobrazením malo-vaným na stěnách dřevěných rakví či jejich variaci v podoběznačky pro jih (resut) se zdá pravděpodobné, že zobrazenímělo čistě praktickou funkci k určení správné orientace při

ukládání zemřelého, tak aby zesnulý mohl vzhlížet směremk vycházejícímu Slunci.

Zcela unikátní v rámci výzdobných prvků sarkofágu je paknález monolitické vápencové stély v pohřební komoře sou-dce Intiho v jižním Abúsíru (obr. 9). Šlo vlastně o zhmotněníjedné z bran palácového průčelí. Stéla ve tvaru nepravýchdveří z pozdní Staré říše se opírala o východní stěnu sarko-fágu, svou výškou dosahovala zhruba k hornímu okraji sar-kofágové vany. Celá plocha nepravých dveří byla pokrytahieroglyfickým textem obsahujícím jméno a tituly zemře-lého, obětní formule a seznamy obětin s výčtem drůbeže,skotu, chleba, piva, oděvů, alabastrových nádob a měděnýchlibačních souprav. Funkcí kamenné stély bylo umožnit ničímnerušený přístup majitelova ka ze sarkofágu šachtou dokaple, kde se mohlo účastnit podávání obětin. Není jistě ná-hodou, že ve stejné době se motiv nepravých dveří objevujetaké na dřevěných rakvích (Schmitz 1996: 21, obr. 3 a 24,foto 2–3). Tam býval znázorněn v podobě malého obrázkumalovaného na vnitřní stěně rakve, naproti tomu u Intiho bylv trojrozměrné podobě kamenné stély. Šlo o různé ztvárněnítéhož motivu, ale v zásadě o stejný princip uplatněný v oboupřípadech: vytvořit bránu spojující zásvětí se světemv hrobce, kde má majitelovo ka vše potřebné k životu – la-hodné potraviny, osvěžující nápoje, vonné oleje i vzácnélátky.

Texty pro zajištění nesmrtelnosti

V rámci úsilí o dosažení nerušeného posmrtného životamohly být na stěnách sarkofágu hieroglyfické nápisy napo-máhající k identifikaci jeho majitele. S výjimkou vnitřní plo-chy víka mohly být texty zaznamenávány na všechny stěnysarkofágu z vnější i vnitřní strany. Východní a západní stěnynabízely pro zapsání textů největší prostor, a proto byly vy-užívány nejčastěji. Texty byly buď vytesány v nízkém reliéfu,nebo mohly být malované na bíle omítnuté stěně sarkofágu.Základní linka textu běžela většinou podél horního okrajestěn vany a mohla být doplněna několika svislými sloupci

8 6 P E S I X / 2 0 1 2 Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA

Obr. 9 Sarkofág soudce Intiho,Abúsír, 6. dynastie

(foto K. Voděra)

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 86

textu. Text byl často umísťován také uvnitř vany, na čelníchstěnách sarkofágu i na horní ploše víka.

Panovnické sarkofágy byly s výjimkou Textů pyramid, ježbyly zaznamenány u čtyř panovníků 6. dynastie (Tetiho, Pe-piho, Merenrea a Pepiho II.), anepigrafické. Jiná byla situaceu členů královské rodiny a vysokých úředníků. První texty nasarkofázích se objevují už od vlády panovníka Chufua. Zprvuse jedná o zachycení jména a titulů majitele sarkofágu, poz-ději se texty prodlužují a přidávají se další typy. Texty na sar-kofázích můžeme rozdělit do tří hlavních skupin. Texty sejménem a tituly majitele, texty s obětní formulí hetep di nesut(„oběť, již dává král“) a texty obsahující seznam obětin. Se-znamy obětin jsou uváděny v kanonickém pořadí, a někdejsou dokonce doplněny o svátky, během nichž mají být obě-tiny předkládány. Poměrně často se na sarkofázích objevujetaké formule kerestejfej („nechť je pohřben“, případně „nechťje krásně pohřben ve své hrobce na pohřebišti v západnípoušti“). V rámci obětních formulí jsou v textech zmiňovánataké některá božstva. Nejprve se v nich ve 4. dynastii obje-vuje bůh zemřelých, pohřbu a mumifikace Anup. Na konci 5.dynastie za vlády panovníka Venise začíná být v textech zmi-ňováno druhé božstvo úzce spojené se smrtí a vzkříšením –Usir. Teprve od 6. dynastie dochází k zásadnějšímu rozšířenítextů a pronikání nových trendů v typech nápisů. Z Tetiho po-hřebiště v Sakkáře pochází několik sarkofágů, v jejichž tex-tech jsou oslovováni muži, kteří mají na starosti pohřebiště.Zemřelý je žádá, aby po vykonání náležitých pohřebních ob-řadů pečlivě uzavřeli víko sarkofágu, a nic tak nenarušovalojeho cestu na onen svět (Strudwick 2005: 424). Opět jsme takkonfrontováni s důrazem na zachování tělesných ostatků proposmrtný život. Pokud by bylo tělo zničeno, nemělo by se kamrtvého kam navracet a jeho existence na onom světě by bylaohrožena.

Velikost a hmotnost sarkofágu

Průměrný staroříšský sarkofág měřil kolem 2,2–2,8 m nadélku, 0,9–1,3 m na šířku a 0,8–1,2 m na výšku. Postavenímajitele sarkofágu se ve velikosti sarkofágu příliš neodráží,rozdíly mezi velikostí sarkofágu královské rodiny a úřednickévrstvy společnosti jsou minimální. Nepopiratelná je ovšemskutečnost, že v průběhu Staré říše dochází k poměrně kon-stantnímu nárůstu velikosti sarkofágů ve všech vrstváchegyptské společnosti. V 6. dynastii vykazují hodnoty horníhranice uvedených rozměrů. Odlišná situace je pouze u pa-novnických sarkofágů, zde jako by působila určitá standardi-zace rozměrů. Sarkofágy si v průměru udržují konstantní ve-likost po celou dobu Staré říše (2,65–2,70 m na délku,1,24–1,30 m na šířku a kolem 1–1,15 m na výšku). Svou rolitu sehrává také absence masivních vápencových sarkofágů,u nichž rozměry vzrostly nejvíce.

Pokud jde o hmotnost sarkofágů, uveďme alespoň několikpříkladů, abychom si vytvořili lepší představu o nárocích kladených na transport sarkofágu z lomů i na manipulaci přijeho ukládání do desítek metrů hluboké pohřební komory.Nejstarší žulový sarkofág, který pochází z mastaby M 17v Médúmu, vážil 8,2 tuny. Nejlehčí ze sledovaných sarkofágůje nález pocházející z Gabalénu z 5. dynastie, jenž váží 0,87 tuny. Absolutně nejtěžším sarkofágem z období Staréříše je Meruův sarkofág z Héliopole datovaný do 6. dynastiea vážící 32 tun. Podobně jako u velikosti sarkofágu, i zde

můžeme sledovat postupné zvýšení hodnot. Průměrný sarko-fág vážící ve 4. dynastii kolem tří tun, vážil v 5. dynastii tunšest a v 6. dynastii již něco málo přes jedenáct tun. Kromětoho lze u sarkofágů sledovat ještě jeden zřetelný trend. Sle-dované parametry jsou ve 4. dynastii nejvyšší u panovníkaa členů královské rodiny. Naproti tomu v 6. dynastii zjištěnéhodnoty výrazně vynikají u vezírů a vyšších úředníků. Tatozměna názorně ilustruje celkový vývoj společnosti v obdobíStaré říše. V období 4. dynastie je egyptský panovník abso-lutním vládcem považovaným za boha. Správa státu je zalo-žena na příbuzenských vztazích, téměř všichni vezírové jsousynové panovníka. Hegemonie panovníka se odráží v monu-mentalitě královských hrobových komplexů. Ty se postupněproměňují, důraz je v 5. a 6. dynastii místo na monumentalitupamátníků kladen na propracovanost a kvalitu výzdobnéhoprogramu. Vysocí egyptští hodnostáři získávají v průběhu5. dynastie, přinejmenším od vlády panovníka Niuserrea, čímdál větší moc (Bárta 2008b: 133–134). Do svých hrobovýchkomplexů si nechávají začleňovat architektonické prvky,které byly do té doby vyhrazeny pouze pro panovníka: mo-numentální sloupové průčelí, velký otevřený dvůr lemovanýpilíři nebo východozápadně orientovanou kultovní kapli. Ná-zorným příkladem hrobky tohoto typu je Ptahšepsesova mas-taba v Abúsíru.10 Její majitel byl významnou osobností svédoby – vezírem, představeným všech královských pracía v neposlední řadě manželem královské dcery panovníka Niuserrea. Sarkofágy tohoto hodnostáře a jeho manželky,princezny Chamerernebtej, pravděpodobně pocházely přímoz královských dílen a byly rovnocennými protějšky králov-ských sarkofágů – Ptahšepsesův sarkofág byl pravděpodobněvětší než sarkofág panovníka Raneferefa (Verner 2000: 574;obr. 1). Na tomto příkladu tedy můžeme sledovat, jak se vý-jimečné postavení význačných vysokých úředníků v období5. a 6. dynastie promítá do velikosti, kvality zpracování i va-riability výzdoby jejich sarkofágů.

Majitelé sarkofágů

Sarkofág patřil společně s kamennými nádobami, měděnýminástroji, kvalitním syropalestinským vínem i dalšími před-měty k luxusnímu zboží, jehož vlastnictví bylo výsadou velmiomezené vrstvy staroegyptské společnosti. Vzhledem k ča-sové náročnosti výroby sarkofágu, nemalému nároku na jehopřesun z lomů na pohřebiště a nesnadnému usazení v po-hřební komoře si tuto část pohřební výbavy mohla dovolitpouze elita egyptské společnosti. Většina prostých Egypťanůbyla pohřbena v jednoduchých jámách a pouze s několika mi-lodary. Aby byl jedinec pohřben na královském pohřebištia vybaven kamenným sarkofágem, musel zastávat význačnýúřad a dosáhnout odpovídajícího sociálního postavení.

Vezmeme-li v úvahu hrubý odhad počtu obyvatel Egyptav období Staré říše, který se pohyboval kolem 1,2 mil. (Bárta2008a: 128), pak dosud dochované sarkofágy tvoří opravdunepatrný zlomek tohoto čísla. Počet dochovaných sarkofágůje nicméně dostatečný pro provedení potřebné statistické ana-lýzy.11 Na základě monografie o administrativě ve Staré říši(Kanawati 1977) můžeme staroegyptský úřednický aparátrozdělit na několik vrstev podle titulů, specifických pro určitésociální postavení. Naguib Kanawati zde vyděluje čtyři různévrstvy úředníků. Nejvyšším představitelem správy je vezír,následují vyšší, střední a nižší úředníci. Prozkoumáme-li

Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 8 7

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 87

důkladněji skladbu staroříšských majitelů sarkofágů s ohle-dem na toto rozdělení, zaznamenáme určitou proměnu (ně-kolik prvních sarkofágů z období 3. dynastie ponechme stra-nou). Ve 4. dynastii patří více než polovina dochovanýchsarkofágů (56 %) královské rodině, zbytek tvoří představitelévyšší úřednické vrstvy – vyšší úředníci a pouze v jediném pří-padě úředník vrstvy střední (graf 1).12 V období 5. dynastiedochází ve společnosti ke zřetelnému posunu. Přístup k sar-kofágům se otevírá ve větší míře pro střední a také pro nižšíúředníky, i když pouze v „levnější“ vápencové podobě. Zá-roveň dochází k nárůstu podílu sarkofágů vyšších úředníkůa vezírů v 5. a především v 6. dynastii. Osobám nekrálov-ského původu v 5. dynastii náleží již 75 % sarkofágů (graf2). V 6. dynastii nastolený trend vrcholí. Podíl sarkofágů krá-lovské rodiny tvoří již jen pouhých 16 % z celkového počtutéměř 80 nalezených sarkofágů (graf 3). Souběžně s nárůstemúřednické složky dochází ve společnosti 6. dynastie k prohlu-bování rozdílu mezi velmi bohatými velmoži a zbytkem stát-ního aparátu. V souvislosti s kumulací důležitých úřadův rukou několika nejvyšších úředníků dochází na konci Staré

říše k chudnutí nižších složek státní správy. To je patrnéi u sarkofágů – nižší úředníci až na výjimky přístup k sarko-fágům zcela ztrácejí.

Prostorová distribuce sarkofágů

První exempláře sarkofágů byly nalezeny přímo v hrobce pa-novníků Necericheta a Sechemcheta v Sakkáře. Další nálezysarkofágů v zásadě kopírují polohu královského hrobovéhokomplexu. Ve 4. dynastii jsou hrobky se sarkofágy umístěnypředevším na gízské plošině v blízkosti pyramidových kom-plexů panovníků. V 5. dynastii se v umístění hrobek odrážípřesun pyramidových komplexů z Gízy do severní Sakkárya Abúsíru. Největší počet sarkofágů byl nalezen právěv hrobkách na těchto dvou lokalitách. V průběhu 5. dynastiese také poprvé přidávají oblasti mimo sídelní město Mem-fidu, jedná se však pouze o několik ojedinělých nálezůz Edfú, Hagarsy a Gabalénu. V období 6. dynastie už téměřtři čtvrtiny sarkofágů pocházejí ze sakkárských nekropolí,především z Tetiho pohřebiště, jižního Abúsíru a jižní Sak-

8 8 P E S I X / 2 0 1 2 Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA

Graf 1 Skladba majitelůsarkofágů ve 4. dynastii

Graf 2 Skladba majitelůsarkofágů v 5. dynastii

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 88

káry. Pouze jediný exemplář byl nalezen na nekropoli v hor-noegyptském Abydu.

Rozmístění hrobek poukazuje na skutečnost, že sarkofágybyly až na pár výjimek výlučně záležitostí rezidenčních ne-kropolí. Ve 4. dynastii bylo mimo sídelní město pohřbenopouze malé množství úředníků, proto není absence sarkofágůz této oblasti nijak překvapivá. Nicméně ani nárůst „provin -čních“ úředníků, k němuž došlo ve 2. polovině 5. dynastiev souvislosti s reformami správního systému země zavede-nými panovníkem Niuserreem, se do skladby majitelů sarko-fágů nepromítl nijak zásadně.13 Ze všech dosud nalezenýchstaroříšských sarkofágů se to týká pouze pěti exemplářů. Nazákladě této skutečnosti můžeme usuzovat, že vlastnictví sar-kofágu neovlivňovala ani tak lokace hrobky, jako spíše soci-ální postavení majitele. Nákladnost hrobek vysokých hodnos-tářů pohřbených mimo hlavní město a přítomnost sarkofáguv těchto hrobkách pouze odrážejí snahu následovat trend za-vedený jejich protějšky v rezidenci.

Co se stalo se sarkofágy po kolapsu Staré říše?

Během 6. dynastie dochází na pohřebištích starověké Mem-fidy k postupné změně. Výstavní hrobky s velkým počtemnadzemních prostor a nádhernou reliéfní výzdobou ustupujído pozadí, rezidenční nekropole pozvolna chudnou. Stále vícese objevují malé a prosté mastaby postavené z odpadního ka-mene a sušených cihel. Jejich úsporná podoba i nevelká kva-lita provedení dokládají úpadek centrální moci. Král už nefunguje jako garant společenské struktury, o dodržovánípráva a pořádku na sklonku Staré říše a v 1. přechodné době(2180–1994 před n. l.) pečují provinční hodnostáři. Slabá cen-trální administrativa už zřejmě nekontroluje přístup k lomůmv Horním Egyptě, a tak nedokáže zajistit přísun materiálu po-třebného k výrobě sarkofágů. Těžiště vývoje se přenáší dooblastí mimo rezidenci, kde místní vládci (nomarchové) za-kládají bohatá lokální pohřebiště. Místo kamenného sarko-fágu jsou zde mrtví pohřbíváni v dřevěných rakvích, jež nasvých stěnách nesou Texty rakví. Ty mají zajistit blaženouposmrtnou existenci osobám nižšího společenského postavenía nekrálovského původu, podobně jako ji zabezpečovalyTexty pyramid panovníkovi. Pravděpodobně v důsledku

špatné společenské i ekonomické situace na určitou dobukončí užívání kamenných sarkofágů a v jejich funkci je zcelanahrazuje právě dřevěná rakev.

Sarkofágy mizí nejen u vysokých úředníků, ale též u pa-novníka a jeho rodiny. Situaci v královské rodině na konci 6.dynastie ilustruje již zmiňovaný pohřeb prince Ptahšepsesev opětovně použitém sarkofágu, jenž byl uložen na terase Ve-nisova údolního chrámu. Podobně netradičně byla uloženak poslednímu odpočinku také královna Anchesenpepi IV.(jedna z manželek Pepiho II.). Její sarkofág, pravděpodobněopět recyklovaný, byl umístěn ve skladištní prostoře záduš-ního chrámu Iputy II. (jiné manželky Pepiho II.) v jižní Sak-káře. Tyto dva pohřby jsou dokladem rychlého zchudnutí krá-lovského domu a jen dokreslují hlubokou krizi, kterouegyptský stát na sklonku Staré říše procházel.

S uklidněním poměrů na konci 1. přechodné doby a nástu-pem silného panovníka, který dává egyptskému státu opětcentralizovaný ráz, se sarkofág v duchu navazování na staro-říšské vzory navrací jako tradiční součást pohřební výbavy.Od období opětovného sjednocení Egypta thébskými vládciza Mentuhotepa II. tak znovu funguje model pohřbívání nej-vyšší vrstvy společnosti vytvořený ve Staré říši.

Poznámky:1 Autorka článku si je vědoma odlišného vymezení Staré říše v nejno -

vější chronologické příručce Ancient Egyptian Chronology (Hornung –Krauss – Warburton 2006), která vymezuje období Staré říše mezi lety2543+25–2120+25 před n. l., přičemž vyjímá 3. dynastii z období Staré říšea začleňuje ji do Raně dynastického období. Nicméně pro potřeby článkuse chronologické datování Staré říše řídí Encyklopedií starověkého Egypta(Verner – Bareš –Vachala 2007).

2 Jedná se především o nálezy sarkofágů z tzv. mastaby princezen a z mas-tab vysokých hodnostářů Veserkafancha a Džadžaemancha, jež jsou pohřbeni na tzv. Niuserreově pohřebišti v Abúsíru.

3 Podrobně o celé historii odkrývání panovníkova pyramidového komplexui nálezu jeho sarkofágu viz monografie Zakarii M. Gonéma (1963).

4 De Morganovu dataci zpochybňuje Pierre L. Lacau (1906: 105), který da-tuje de Morganem nalezené sarkofágy až do 12. dynastie. V poznámce aleuvádí, že datace je pouze „předběžná“. Lauer (1933: 165–166) k tomuuvádí, že de Morgan datuje sarkofágy na základě nádob z 3. dynastie

Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 8 9

Graf 3 Skladba majitelůsarkofágů v 6. dynastii

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 89

nalezených v blízkosti sarkofágu. Zpochybňuje však archeologický kon-text obou nálezů a dataci do 3. dynastie považuje také za nejistou.

5 Dosud nebyl nalezen doklad využívání lomů před obdobím 4. dynastie,a tak zůstává otázka zdroje materiálu pro travertinové sarkofágy 3. dy -nastie i další travertinové předměty z dřívější doby otevřená. Nejstaršímdatovaným nálezem, který dokládá těžbu v travertinových lomech, je textz lomu v Hatnúbu. Jedná se o nápis číslo I a II zaznamenávající Horovoa trůnní jméno panovníka Chufua (Shaw 2010: 137–138).

6 O výrobě kamenného sarkofágu v češtině viz kapitola v publikaci Miro-slava Bárty (2008b: 320–323).

7 Jedinou výjimkou je oválný sarkofág nalezený Alexandrem Barsantimv nedokončené pyramidě v Záwijit el-Arjánu, patřící pravděpodobně Ba-kovi (synovi panovníka Radžedefa) (Verner 2008: 183).

8 Místo nálezu i samotná osobnost prince Ptahšepsese jsou značně proble-matické. Sarkofág byl nalezen během výkopové sezóny 1943–1944 přivykopávkách prováděných Étiennem Driotonem na velmi neobvyklémmístě – na terase údolního chrámu panovníka Venise. Britský egyptologGuy Brunton (1947: 125–133) považuje Ptahšepsese za možného Veni-sova syna, jehož zde „nouzově“ pohřbili po vykradení jeho hrobky. Na-proti tomu jiný britský egyptolog Aidan Dodson datuje Ptahšepsese nakonec 6. dynastie jako syna Pepiho II., který se v důsledku chudnutí krá-lovského dvora na konci Staré říše uchýlil k sekundárnímu užití sarkofáguze 4. dynastie a místo výstavby hrobky zvolil toto náhradní řešení. Vícek nálezu sarkofágu viz Miroslav Verner (2008: 265).

9 K různým typům znázornění palácové fasády podrobněji viz A. M. Do-nadoniová Roveriová (1969: 76).

10 Více o architektuře této unikátní hrobky viz monografie Jaromíra Krejčího(2009).

11 Podkladem pro analýzu dat je databáze sarkofágů vytvořená v rámci auto-rčiny magisterské diplomové práce Kamenné sarkofágy v Egyptě ve 3. ti-síciletí před Kr. Zde jsou také další přehledné grafy zachycující vývoj ve-likosti, tvaru, materiálu a výzdoby sarkofágů v závislosti na společenskémpostavení majitelů, které se pro svou obsáhlost do tohoto článku nevešly.

12 Pod označení „královská rodina“ jsou kromě „panovníka“ a „členů krá-lovské rodiny“ zahrnuti také „vezírové“. Těmi se v období 4. dynastie stá-vali téměř výhradně členové královské rodiny (v případě sarkofágů bez-výhradně), což souviselo se strukturou fungování egyptského státu, ježbyla v uvedené době založena na příbuzenských vztazích. Na konci 4. dy-nastie se situace začíná pozvolna měnit, dochází k rozrůstání státní správy,k profesionalizaci a byrokratizaci úředníků a k pronikání hodnostářů ne-královského původu do významných úřadů ve státě. Proto již pro následnéobdobí 5. dynastie (graf 2) nejsou vezírové mezi královskou rodinu zapo-čítáni. K problematice vezírského titulu podrobněji viz Veronika Dulíková(2008), obecně o proměně struktury státní administrativy viz MiroslavBárta (2008a: 132) a Petra Andrássyová (1991: 1–10).

13 Podrobněji k vývoji staroegyptských provincií viz Dulíková – Jirásková2010: 56–64.

Literatura:Allen, James P.: 2005 The Ancient Egyptian Pyramid Texts, Atlanta: Society

of Biblical Literature.Andrássy, Petra: 1991 „Zur Struktur der Verwaltung des Alten Reiches“,

Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde 118, s.1–10.Bárta, Miroslav: 2005 „A New Gate to the Netherworld“, in: Daoud, Khaled

(ed.). Studies in Honour of Ali Radwan, Cairo: Conseil Supreme des Antiquités de l’Égypte, s. 183–191.

2008a „Kolaps Staré říše, éry stavitelů pyramid?“, in: Pokorný, Petr – Bárta,Miroslav (eds.). Něco překrásného se končí. Kolapsy v přírodě a společ-nosti, Praha: Dokořán, s. 121–144.

2008b Život a smrt ve stínu pyramid. Staroegyptská hrobka a společnostv době stavitelů pyramid, Praha: Paseka.

Borchardt, Ludwig: 1907 Das Grabdenkmal des Königs Ne-user-rea, Leip-zig: Hinrichs’sche Buchhandlung.

1910 Das Grabdenkmal des Königs ŚaA-Hu-rea, I–II, Leipzig: Hinrichs’scheBuchhandlung.

Brovarski, Edward: 1980 „Sarkophag“, in: Helck, Wolfgang – Westendorf,Wolfhart (eds.). Lexikon der Ägyptologie 3, Wiesbaden: Harrassowitz,sl. 471–485.

Brunton, Guy: 1937 Mostagedda and the Tasian culture, London: Quaritch.1947 „The Burial of Prince Ptah-Shepses at Saqqara“, Annales du Service

des Antiquites de l’Égypte 67, s. 125–133.Brunton, Guy – Caton-Thompson, Gertrude: 1928 The Badarien civilisation

and Predynastic Remains Near Badari, London: Quaritch.de Morgan, Jacques: 1895 Fouilles a Dahchour, mars-juin 1894, Vienne:

Holzhausen.Donadoni Roveri, Anna Maria: 1969 I Sarcofagi egizi dalle origini alla fine

dell’ antico regno, Roma: Instituto di studi del Vicino Oriente.Dulíková, Veronika: 2008 Instituce vezirátu ve Staré říši, Praha (nepubliko-

vaná magisterská diplomová práce).Dulíková, Veronika – Jirásková, Lucie: 2010 „Vývoj ve staroegyptských pro-

vinciích do konce Staré říše“, in: Dulíková, Veronika – Jirásková, Lucie– Mynářová, Jana (eds.). Pražské egyptologické studie 7, Praha: UniverzitaKarlova v Praze, Filozofická fakulta, Český egyptologický ústav, s. 56–64.

Dunham, Dows – Simpson, William Kelly: 1974 The Mastaba of QueenMersyankh III: G 7530–7540, Boston: Museum of Fine Arts.

Erman, Adolf – Grapow, Hermann: 1953 Das Wörterbuch der ägyptischenSprache: zur Geschichte eines großen wissenschaftlichen Unternehmensder Akademie V, Berlin: Akademie Verlag.

Gauthier, Henri: 1930 „Le sarcophage no 6007 du musée du Caire“, Annalesdu Service des Antiquites de l’Égypte 30, s. 174–183.

Goném, Mohammed Zakaria: 1963 Ztracená pyramida, Praha: Mladá fronta.Hassan, Selim: 1944 Excavations at Giza. Vol. 5, 1933–1934, Cairo:

Government Press.Hornung, Erik – Krauss, Rolf – Warburton, David A.: 2006 Ancient Egyptian

Chronology, Leiden: Brill.Junker, Hermann: 1943 Giza: Bericht über die von der Akademie der Wis-

senschaften in Wien auf gemeinsame Kosten mit Dr. Wilhelm Pelizaeusunternommenen Grabungen auf dem Friedhof des Alten Reiches bei denPyramiden von Giza. Bd. 6, die Mastabas des Nfr (Nefer), Kdfjj (Kedfi),K3hjf (Kahjef) und die westlich anschliessenden Grabanlagen, Wien: Hölder-Pichler-Tempsky.

Kanawati, Naguib: 1977 The Egyptian Administration in the Old Kingdom:Evidence of its Economic Decline, Warminster: Aris & Phillips.

Klemm, Rosemarie – Klemm, Dietrich D.: 2007 Stones and Quarries in Ancient Egypt, London: British Museum Press.

Krejčí, Jaromír: 2009 The Architecture of the Mastaba of Ptahshepses, Prague: Charles University in Prague, Faculty of Arts, Czech Institute of Egyptology [Abusir 11].

Lacau, Pierre Lucien: 1906 Catalogue generál des Antiquités égyptiennesdu musée du Caire nos 28087–28126. Sarcophages antérieurs au NouvelEmpire, Le Caire: Institut Français d’Archéologie Orientale.

Lauer, Jean-Phillippe: 1933 „Fouilles du service des antiquités a Saqqarah(secteur nord) (Novembre 1932 – Mai 1933)“, Annales du Service des Antiquites de l’Égypte 33, s. 155–166.

Smoláriková, Květa: 2009 „Pozdní doba (664–332 před n. l.), Řecko-římskéobdobí (332 před n. l. – 395 n. l.) “, in: Maříková Vlčková, Petra et al.:Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů, Praha: Libri, s. 304–348.

Petrie, William Matthew Flinders: 1901 The Royal Tombs of the Earliest Dy-nasties. P. 2, London: Egypt Exploration Fund.

Petrie, William Matthew Flinders – Wainwright, Gerald Avery – Gardiner,Alan Henderson: 1913 Tarkhan I and Memphis V, London: Quaritch.

9 0 P E S I X / 2 0 1 2 Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 90

Sethe, Kurt: 1910 Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papier -abdrücken und Photographien des Berliner Museums II, Leipzig: Hinrichs’sche Buchhandlung.

Shaw, Ian: 2010 Hatnub: Quarrying Travertine in Ancient Egypt, London:Egypt Exploration Society.

Schmitz, Bettina (ed.): 1996 Untersuchung zur Idu II, Giza. Ein interdiszi-plinäres Projekt, Hildesheim: Gerstenberg [Hildesheimer ägyptologischeBeiträge 38].

Stocks, Denys A.: 2003 Experiments in Egyptian Archeology. Stoneworkingtechnology in Ancient Egypt, London – New York: Routledge.

Strudwick, Nigel C.: 2005 Texts from the Pyramid Age, Atlanta: Society ofBiblical Literature.

Štěpánová, Věra: 2011 Kamenné sarkofágy v Egyptě ve 3. tisíciletí před Kris-tem, Praha (nepublikovaná magisterská diplomová práce).

Vachala, Břetislav: 2000 Nejstarší literární texty v nekrálovských hrobkáchegyptské Staré říše, Brno: Nauma.

2006 „Tabulky posvátných olejů z jižního Abúsíru (Egypt)“, in: Hašek, Vla-dimír – Nekuda, Rostislav – Ruttkay, Matej (eds.). Ve službách archeolo-gie VII. Sborník věnovaný 85. narozeninám Karla Valocha, Brno: Muzejnía vlastivědná společnost v Brně, s. 465–471.

Verner, Miroslav: 2000 „Newly discovered royal sarcophagi from Abusir“,in: Bárta, Miroslav – Coppens, Filip – Krejčí, Jaromír (eds.). Abusir andSaqqara in the Year 2000. Prague: Academy of Sciences of the Czech Re-public, Oriental Institute [Archiv orientální, Supplementa IX], s. 561–580.

2008 Pyramidy, Praha: Academia (2. vydání).Verner, Miroslav – Bareš, Ladislav – Vachala, Břetislav: 2007 Encyklopedie

starověkého Egypta, Praha: Libri.Wissa, Miriam: 1994 „Le sarcophage de Merenre et l’expedition a Ibhat

(I)“, in: Berger, Catherine – Clerc, Gisèle – Grimal, Nicolas (eds.). Hom-mages à Jean Leclant. Vol. 1, Études Pharaoniques, Cairo: InstitutFrançais d’Archéologie Orientale, [Bibliothèque d’Étude 106/1], s. 379–387.

1997 „A propos du sarcophage de Sékhemkhet“, in: Berger, Catherine – Ma-thieu, Bernard, Études sur l’Ancient Empire et la nécropole de Saqqâradédiées a Jean-Philippe Lauer. T. II, Montpellier: Université Paul Valéry,s. 445–448.

Abstract:

New life in the netherworld – stone sarcophagiin the Old Kingdom

The paper deals with the origin and development of stone sar-cophagi in the Old Kingdom. Based on the documentation offinds and their statistical processing it aims to characterisethe main diachronic trends in specific social classes of the an-cient Egyptian society.

Z N OV U Z R O Z E N Í D O P O S M RT N É H O Ž I VOTA P E S I X / 2 0 1 2 9 1

Na jaře letošního roku zemřel náš dlouholetý spolupracovník při archeologických výzkumech v Abúsíru Cháled, řečený„Abú Ezzat“, „Cháled, ten co má (nejstaršího syna) Ezzata“, který téměř dvacet let hlídal prostor velkých šachtovýchhrobek před zloději. Na snímcích, pořízených v roce 2007, je s profesorem Ladislavem Barešem a v abúsírském hlídačském domku (foto M. Ottmar).

PES IX_2012_clanky_18_92_PES 11.10.12 8:24 Stránka 91