1

Zpravodaj farnosti

Ostrov a Jáchymov

Červen 2012

„Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.“

Vy jste Boží přátelé

„Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.“

(J 15,14-17) Boží přátelství; přátelství, ve kterém nás Bůh respektuje v tom, jací jsme; přátelství, ve kterém nás zve k uskutečnění svého plánu. Dává nám poznat své přikázání. Tím není nic jiného než LÁSKA. „Miluj Boha a miluj bližního.“ Jediné přikázání a většího od něho není. Sám nám tak ukazuje, jak skutečně uskutečňuje svou lásku; nazývá nás PŘÁTELI. Takový přístup a takové přijetí toho druhého nikdy nechce násilně přetvořit v někoho jiného. Naopak, odhaluje to, co je často skryto. Je to právě

to nádherné a krásné co v člověku přátelství odhaluje. Nazývá li nás Ježíš svými přáteli, ukazuje tak na naše srdce a dobro, které se v něm ukrývá. To neznamená, že jsme se tím stali bezchybní, nebo že by snad vše, co děláme bylo bez vady. On nás zve přáteli i přesto, že nejlépe ví, kolik nedokonalosti se v nás nachází. Nedívá se na nás růžovými brýlemi, ale vidí v pravdě celý náš život. S tím dobrým i s tím zlým. On nás nesoudí, ale učí, že vše co máme, může být dobré, naplníme li to láskou, dáme li všemu ve svém životě to pravé místo. Jeho přátelství k nám odhaluje pravou podstatu přátelství. Učí nás zároveň přijímat jiného člověka skrze boží lásku. Vidět v něm vždy to dobré. Také nesoudit jeho život, ale poznávat, že jako on i já jsem jenom člověk. Přijímat ho s tím, kdo je, ne jaký je. Nezlehčovat jeho nedostatky, ale přijímat ho v jeho dobrých stránkách. Objevovat v druhém Krista a Jeho lásku. O tomto přijetí nádherně píše Antoine de Saint-Exupéry v knize CITADELA: „Přijímám tě takového, jaký

2

jsi. Možná že trpíš chorobnou potřebou schovat do kapsy každou zlatou tretku, která ti padne do oka, ale při tom jsi básník. Přijmu tě tedy z lásky k poezii a zlaté tretky si z lásky k nim zamknu. Možná že zacházíš s tajemstvími, která ti někdo svěří, jako žena s diamantovou ozdobou. Jde na slavnost. A ten vzácný předmět vystavuje na odiv, aby ji dodal slávy a významu. Přitom jsi však možná

tanečník. Příjmu tě tedy z úcty k tanci, ale tajemství si z úcty k nim nechám pro sebe. Ale možná, že jsi prostě můj přítel. Přijmu tě tedy z lásky k tobě a takového, jaký jsi. Jestliže kulháš, nebudu chtít, abys tančil. Jestliže nenávidíš toho či onoho člověka, nebudu ti je vnucovat za společníky. Jestliže potřebuješ najíst, obsloužím tě.“

P. Marek Hric

SVÁTEČNÍ KALENDÁŘ

1. 6. - pátek – památka sv. Justina, mučedníka – první pátek v měsíci evang. Mk11,11-25 – ( Mezinárodní Den dětí) žaltář 4. Týdne NOC KOSTELŮ 2. 6. - sobota – sobota 8. týdne v mezidobí, sobotní památka Panny Marie evang.Mk11,27-33 3. 6. – neděle - Slavnost NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE čtení cyklu B, evang. Mt 28,16-20 žaltář 1. týdne

„Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ 5. 6. – úterý - památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka; evang. Mk12,13-17 6. 6. – středa - sv. Norberta, biskupa – nezávazná památka; evang. Mk12,18-27 7. 6. – čtvrtek - Slavnost TĚLA A KRVE PÁNĚ – doporučený svátek evang. Mk14,12-16.22-26 10. 6. - 10. neděle v mezidobí – čtení cyklu B, evang. Mk 3,20-35

žaltář 2. týdne „Každý, kdo plní vůli Boží, je můj bratr i sestra i matka.“

11. 6. – pondělí - památka sv. Barnabáše, apoštola – evang. Mt10,7-13 (Mt5,1-12) 13. 6. – středa - památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve evang. Mt5,17-19 15. 6. - pátek – Slavnost NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA čtení B, evang. J19,31-37 16. 6. – sobota - Památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie; evang.Lk2,41-51 17. 6. - 11. neděle v mezidobí – čtení B, evang.Mk4,26-34 žaltář 3. týdne

„Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu.“ 19. 6. – úterý - sv. Jana Nepomuka Neumanna, nezávazná památka; evang.Mt5,43-48 21. 6. – čtvrtek - památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka - evang.Mt6,7-15

3

22. 6. – pátek - sv. Jan Fischer a Tomáš More – nezávazná památka, Mt6,19-23 24. 6. – neděle - Slavnost NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE - evang.Lk1,57-66.80

Žaltář 4. týdne „Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina.“

28. 6. – čtvrtek - památka sv. Ireneje, biskupa a mučedníka, evang. Mt 7,21-29 29. 6. – pátek - Slavnost SV. PETRA A PAVLA, APOŠTOLŮ, evang.Mt 16,13-19 1. 7. - 13. neděle v mezidobí čtení cyklu B, evang. Mk 5,21-43 žaltář 1. týdne

„Ježíš se zeptal svých učedníků: Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Během června budeme prožívat pět SLAVNOSTÍ. Slavnosti patří mezi nejvýznamnější liturgické dny – k nim se druží svátky Páně. Připadnou-li na některou neděli v mezidobí nebo v době vánoční, zaujímají místo této neděle.

OKÉNKO SVĚTCŮ Už popáté si připomínáme velkého papeže Jana Pavla II., jehož relikvii najdeme v našem farním kostele. Dnes navazujeme čtvrtou kapitolou apoštolského listu, který Jan Pavel II. vyslal do světa pod názvem „Christifideles laici“ všem „biskupům, kněžím a jáhnům, řeholníkům a řeholnicím, všem věřícím laikům: O povolání a poslání laiků v církvi a ve světě“. Čtvrtá kapitola se nazývá: Dělníci na vinici Páně – Dobří správcové mnohotvárné milosti Boží. Jan Pavel II. pak podtrhuje onu mnohotvárnost a rozmanitost, kterou se projevuje Boží působení, členěním celé kapitoly. Nejdříve se zastavuje u různosti povolání. Připomíná Řehoře Velikého a jeho výklad k úryvku Matoušova evangelia. Různá denní doba, kdy „pán vinice“ povolává dělníky na svou vinici, znamená různý lidský věk – dětství, mládí, dospělost, stáří. Tento komentář aplikuje Jan Pavel II. i na mimořádnou

rozmanitost členů církve, kteří jsou jednotlivě povoláni, aby podle různosti povolání, stavů, charismat a služeb pracovali pro příchod Božího království. Bohatství církve je tak konkrétnější a životnější. Zvláštní pozornost je věnována mládeži. V mnoha zemích světa mladí lidé tvoří polovinu všeho obyvatelstva, často i polovinu Božího lidu, který v těchto zemích žije. Mládí je dobou intenzivního objevování vlastního „já“ a vlastního „životního plánu“, mimořádné citlivosti k hodnotám spravedlnosti, nenásilí a míru. Dobou otevřeného srdce pro bratrství, přátelství, solidaritu, ale i pro kvalitu života a ochranu přírody. Mladí lidé jsou však také naplněni neklidem, zklamáními, úzkostmi a strachem, i pokušeními typickými pro jejich věk. Proto církev hlásá Ježíše Krista a jeho evangelium jako jedinou odpověď na nejhlubší touhy mladých lidí. Církev má mnoho co říci mladým lidem a mladí

4

lidé mají mnoho co říci církvi. Tento dialog musí být upřímný a odvážný. Pak podporuje vzájemnou komunikaci mezi generacemi. Děti a Boží království patří v evangeliu dohromady. „Jestli se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“, říká Ježíš. Děti jsou vzorem morálního a duchovního postoje, který je předpokladem pro vstup do Božího království. O blahodárné přítomnosti dětí v „domácí církvi“ rodiny se mluví na II. vatikánském koncilu:“Děti jako živoucí údy rodiny přispívají svým způsobem k posvěcení rodičů.“ Staří lidé a dar moudrosti by se nemělo oddělovat. Přestože se na staré lidi mnohdy pohlíží jako na neužitečné břemeno, církev jim připomíná, aby pokračovali ve svém misijním a apoštolském poslání. Jeho plnění je v tomto věku možné, dokonce právě v tomto věku nabývá zvláštního charakteru. Bible často ukazuje starého člověka jako symbol osoby naplněné moudrostí, bázní Boží, jako učitele života a nositele lásky. Staří lidé, jejichž počet ve světě roste, mají dnes jiné možnosti pro apoštolskou činnost. Musí však překonat pokušení vracet se nostalgicky do minulosti, nebo utíkat před závazky přítomnosti. Mají si být vědomi toho, že jejich úloha v církvi a společnosti není věkem rušena, pouze dostává novou podobu. Jan Pavel II. připomíná žalm 92 : „Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin.“.

Tuto část kapitoly uzavírá Jan Pavel II. svými slovy, která pronesl při jubilejní slavnosti pro staré lidi z italských diecézí: “Dosažení třetího věku je třeba považovat za privilegium: nejen proto, že všichni nemají štěstí dosáhnou této etapy, nýbrž také a především proto, že tato doba nabízí konkrétní možnosti lépe zhodnotit minulost, hlouběji poznat a prožít velikonoční tajemství a stát se v církvi příkladem pro celý Boží lid… Přes složitost vašich problémů, které je třeba vyřešit, a přes postupný úbytek sil, nedostatečné sociální zabezpečení, průtahy v sociálním zákonodárství a nepochopení egoistické společnosti nejste na okraji života církve a nemusíte si myslet, že jste pasivními elementy v překotném pohybu světa. Jste naopak aktivními subjekty lidsky a duchovně plodného období lidské existence. Ještě máte plnit poslání, ještě máte pomáhat. Podle Božího plánu je každý člověk od prvního okamžiku své existence až do posledního vydechnutí jakýmsi stále narůstajícím životem.“ Další článek (č.49) apoštolského listu se týká rozmanitosti podle rozlišení ženy a muži. Nejprve věnuje pozornost osobní důstojnosti ženy a tím i její rovnosti s mužem. Neboť jen výslovné uznání osobní důstojnosti ženy je prvním krokem k dosažení její plné účasti na životě církve i společnosti. Diskriminace mají být odstraněny tak, aby Boží obraz, který září v každém člověku, došel plného uznání. Aktivní a odpovědnou účast ženy na

5

životě a poslání církve už doporučil II. vatikánský koncil: „Protože v nynější době mají na celkovém společenském životě stále větší podíl ženy, je důležité, aby se zvýšila jejich účast i v různých oborech církevního apoštolátu.“ Podle svědectví evangelia ženy sice nebyly povolány k apoštolátu Dvanácti, ale mnohé provázely Ježíše, pomáhaly apoštolům, stály pod křížem, účastnily se Ježíšova pohřbu, o velikonočním ránu přijaly a předaly zprávu o zmrtvýchvstání, modlily se spolu s apoštoly před letnicemi. Ve stopách evangelia prvotní církev povolala ženu k úkolům spojeným s evangelizací. Apoštol Pavel ve svých listech jmenuje mnoho žen a mnoho jejich úkolů. I v pozdějším vývoji byly v církvi vždycky ženy, které měly mnohdy rozhodující roli a plnily pro církev velmi důležité úkoly. Proto Jan Pavel II. uzavírá tuto část listu slovy synodního dokumentu: „Církev musí uznat všechny dary mužů a žen pro svůj život a poslání a musí je uvádět do praxe.“ Po uvedení antropologických a teologických základů je citován závěr: „Oba, muž i žena, jsou stejnou měrou schopni přijmout dar božské pravdy a lásky v Duchu svatém. Oba přijímají jeho „navštívení“.“ Také žena je zavázána k základnímu apoštolátu církve, k evangelizaci. V rovině funkce však nemůže přijmout svátost kněžství. V další části 4. kapitoly je zdůrazněna úloha ženy v církvi na rovině rozhodování – „příkladem může být účast v diecézních a farních pastoračních radách, na diecézních synodách a provinciálních

koncilech“. Jan Pavel II. zdůrazňuje, že “je třeba více podporovat úlohu ženy ve specifických oblastech evangelizace a katecheze, při předávání víry nejen v rodině, ale i na jiných místech, kde se vychovává, a obecně všude, kde jde o přijetí Božího slova, o jeho pochopení a předávání, třeba i prostřednictvím studia, bádání, vyučování teologie“. Poté se Jan Pavel II. obrací k úloze žen ve světě a říká, že problémy současného světa nelze bez žen vyřešit. Nejen v oblasti manželství a mateřství, ale též v oblasti morální dimenze kultury čekají na ženy další úkoly. Zdá se, že žena má na základě zkušenosti mateřství specifickou citlivost pro člověka a pro vše, co je jeho pravým dobrem, počínaje základní hodnotou života. V debatách během synodu se ozývaly hlasy varující před opomíjením muže. V různých situacích života církve skutečně muže postrádáme. Někteří se vyhýbají odpovědnosti v církvi – takže ji na sebe berou jen ženy. Ovšem spolupráce mužů a žen je nutná. Vždyť je tu hlavním důvodem původní záměr Stvořitele, který od počátku chtěl člověka jako „jednotu dvou“, muže a ženu jako prvé společenství osob a zároveň jako znamení společenství lásky, které vytváří tajemný vnitřní život trojjediného Boha. Následující tři strany jsou věnovány nemocným a trpícím. Nemocní jsou nejčastějším projevem lidského utrpení. I k nim se ale obrací volání Pána: i vy jděte jako dělníci na vinici. „Má velký význam objasňovat, že křesťané, jejichž

6

život je poznamenán nemocí, bolestí nebo stářím, jsou Bohem voláni nejen k tomu, aby svou bolest spojovali s Kristovým utrpením, ale také k tomu, aby už teď přijímali a dále předávali obnovující sílu a radost zmrtvýchvstalého Krista. Příště nás čeká poslední část dokumentu. A nyní ještě něco k zamyšlení: Kdy a jak

jste byli povoláni na vinici Páně? Řekněte si navzájem, kde vidíte u druhého „zakopanou hřivnu“? Žijeme svůj život v radosti? Jsem nemocný nebo nějak trpím – nezatrpknul jsem vůči Ježíši?

(han)

Svatý Norbert

„Jaká zaslepenost bažit po slávě, která pomine, hledat bohatství, které ochuzuje duši a milovat svět, ve kterém není radovánky bez trní a v němž duše nenalezne pokoj.“ Tato moudrá slova prý vyslovil Norbert při své primici v Kolíně nad Rýnem, v adventu roku 1115. Předcházela jim cenná duchovní zkušenost z cesty koňmo do vestfálského Wredenu. Norbert byl náhle, jakoby bleskem sražen z koně, poté se uchýlil do kláštera Siegburg, kde setrval v hlubokém pokání. Nedlouho po kněžském svěcení rozdal všechno své jmění chudým, procházel německým i francouzským krajem a kázal. Ke kázání „za pochodu“ dostal souhlas papeže Gelasia II. Norbert, syn německého hraběte z Xanten, patřil mezi špičku evropské vzdělanosti. Byl v předešlých letech kanovníkem v Kolíně nad Rýnem a dvorním kaplanem Jindřicha V. Jako účastník remešského koncilu se setkal s biskupem francouzského Laonu, který mu nabídl údolí Prémontré, nepříliš daleko od

Remeše, k založení klášterní komunity. V roce 1120 složil se svými třinácti žáky řeholní sliby, přijal reguli sv. Augustina – a vznikl tak řád premonstrátů. Do vínku mu byla dána starost o vzdělanost a studium. V roce 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem v Magdeburku. Premonstráti tak měli možnost další misijní činnosti. V Prémontré však zůstalo sídlo generálního opata. Norbert, jehož jméno znamená „zářící na severu“, zemřel v Magdeburku v roce 1134. Tam byl také pochován. Svatořečen byl v roce 1582. Po rozšíření reformace do Saska byly jeho ostatky roku 1626 převezeny do Čech a uloženy v klášterním kostele na Strahově. Svatý Norbert byl později začleněn mezi české národní patrony. V Praze na Strahově, naproti Pražskému hradu, vznikl premonstrátský klášter v roce 1143 a byl osazen dvanácti mnichy. Patřil mezi nejprostornější klášterní stavby ve střední Evropě. Zpočátku zde sídlila i ženská větev řádu, ale řeholnice se záhy přestěhovaly do

7

Doksan. V Čechách posléze vzniklo několik dalších premonstráckých komunit a klášterů. Nám je nejbližší klášter v Teplé, který založil šlechtic Hroznata v roce 1193 spolu s ženským klášterem v Chotěšově (1202).

Do Teplé přejeme bratru Norbertovi, který několikrát navštívil Ostrov, aby ho jeho patron mocně ochraňoval nejen v den svátku 6. 6., ale každý den v roce.

(han)

Pomoc nemocným v Indii a Africe

Před časem se naše farnost připojila k pomoci leprosáliím, formou pletení vrchních obvazů pro nemocné. Přihlásilo se pět žen, které dodnes upletly 25 pružných obvazů, z nichž každý je dlouhý 150 cm. Obvazy budou odeslány na sběrné místo v Kyjově, odkud půjdou do světa. Pletařkám i přispěvatelům na materiál patří velké poděkování.

Ze života farnosti MUDr. Zdeněk Kopecký, dlouholetý člen naší farnosti, zemřel v Praze 30. dubna 2012 ve věku 80 let. Po přestěhování do Prahy byl aktivním členem farnosti při kostele sv. Jakuba v Praze 5 – Stodůlkách, kde se také za něj konala zádušní mše sv. 9. května ve 12 hodin, poté pohřeb. Prosme za něj slovy jeho oblíbené písně: Aby jej Pán Bůh miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal. Farní knihovna sv. Anny bude v červnu opět otevřena, po dokončení přestavby fary. Můžete si knížky zapůjčit, ale také i některé tituly zakoupit. Už na vás čekají novinky z různých křesťanských nakladatelství. K červnové Slavnosti Těla a krve Páně můžeme doporučit např. brožurku s názvem: Eucharistie znovu objevená, věnovaná „muži století Janu Pavlovi II., prvnímu apoštolovi nové evangelizace“. Útlá knížka obsahuje

výpověď bolívijské mystičky Cataliny Rivas o jednotlivých částech mše svaté. Cena brožurky je 35,-Kč. Blíží se konec školního roku. Za vysvědčení se hodí kniha. Přijďte si včas vybrat, abychom mohly knížky i objednat. Změnila se totiž spolupráce s knihkupectvím. Přesto však, i když v omezeném počtu, vždy budou knížky k zakoupení k dispozici a vždy budou na vás čekat. „Když se o letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden nezůstal sedět na své židli, aby vychutnával své vnitřní hnutí. Hnalo je to ven do ulic, a to s takovým nadšením, že se lidé ptali, co asi pili.“ Louis Vely Pobožnosti k Božskému srdci Měsíc červen je měsícem, kdy si zvláště připomínáme lásku Krista při pohledu na

8

jeho probodené srdce. Jako minulý rok i letos si uctíme Krista v jeho obětí, kterou pro nás vykonal nedělními pobožnostmi. Zveme vás na Eucharistické pobožnosti

k Božskému srdci každou neděli od 17-ti hodin v kostele sv. Michaela a Panny Marie Věrné v Ostrově.

Rozpis úklidu a výzdoby – Červen 2012

1. 6.: Běhounková; 8. 6.: Prvá; 15. 6.: Michalová; 22. 6.: Srncová 29. 6.: Běhounková Skupiny pro úklid: 1. Běhounková Marie; Breindlová Jitka 2. Prvá Elena; Kamarádová Věra 3. Michalová Anna; Velemanová Jarka 4. Srncová Marie, Terezka Jéchová

Na rozložení skupin je patrná potřeba doplnit je. Zvláště prosíme o pomoc mladší. Zvláště bychom prosili o posílení čtvrté skupiny. Úklid probíhá každý pátek, ve skupině je možné domluvit i jiný termín. Hodinu si dohodnou členové skupin mezi sebou. Výzdoba kostela: Božena Matláková a Mariana Nežatická

Rozpis lektorů – Červen 2012

Červen 2012 1. Čtení 2. čtení 3. 6. - Nejsvětější Trojice Kamarád st. Faltová 7. 6. - Těla a krve Páně upřesní se 10. 6. - 10. neděle v mezidobí Poledníček Radová 15. 6. - Nejsvětějšího Srdce Ježíšova upřesní se 17. 6. - 11. neděle v mezidobí Kamarád ml. Hynk 24. 6. – Narození sv. Jana Křtitele Hanzlová Kamarád st. 29. 6. - Sv. Petra a Pavla upřesní se Za rozdělení služby je odpovědný Pavel Breindl. Pokud nemůžete v stanovený den číst, prosím zajistěte si náhradu, nebo kontaktujte P. Breindla na telefonu 736 685 876.

Diecéze čte bibli Co vás oslovilo v měsíci květnu

1J 2,15-17 - Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí

jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

9

1J 3,18 - Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. 1J 4,2 - Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. 1J 4,7-8 - Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 1J 5,13-15 - Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. 2J 6 - A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít. 2Petr 1,16 - Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. 2Petr 1,19 - Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. 2Petr 3,13 - Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Zj 1,13-19 - Uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy

bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to co se má stát potom. Zj 7,3 - „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“ Zj 7,14b-17 - A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“ Zj 11,15 - Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: „Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.“ Zj 14,12 - Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši. Zj 21,3-6 - A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou

10

jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo. Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i

konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Zj 22,4-5 - Budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

Jean Daniélou: Znamení tau Jean Daniélou, „Le signe du tav“, in Jean Danielou, Les symboles chrétiens primitifs, Éditions du Seuil: Paris, 1961, s. 143–152. Označení čela znamením kříže je jeden z nejstarších ritů křesťanské církve. Svatý Basil ho zmiňuje společně s modlitbou směrem k východu mezi nezapsanými tradicemi, které sahají k apoštolům. Za chvíli ukážeme, že tato věc je pravděpodobná a že znamení kříže je spjato s prvotní žido-křesťanskou komunitou. Někdo by mohl hledat tento symbol obdobně ve světě řeckořímském, ale to jsou sekundární zjištění. Nejprve zhodnotíme užití kříže ve staré liturgii, pak budeme hledat jeho původ a nakonec budeme zkoumat jeho význam. Znamení kříže se nejprve objevuje v křestním ritu. To je jeho nejstarší užití. Je to znamení, o kterém nám podává zprávu svatý Basil. Původně je spojen se samotným křtem, kterému předchází nebo po kterém následuje. Tento obřad nacházíme ve starých dobách syrské církve, která uchovává velmi starobylé zvyky. Staří autoři vysvětlují, že často označuje samotný křest. Tak zpráva

Abercia, na konci druhého století, mluví o lidech, kteří nosí zářivou pečeť. Slovo „pečeť“- „sphragis“ označuje znamení kříže napsané na čele. Mnohem později, když se křestní obřad rozvinul, „sphragis“ byl první ritus vykonaný na katechumenech jako výraz prvního zasvěcení Kristu. O tom píše Quodvultdeus, africký biskup ze 4. století: „Ještě jste se znovu nezrodili prostřednictvím křtu, avšak prostřednictvím znamení kříže jste byli počati v lůně církve.“ Svatý Augustin vypráví ve svých Vyznáních, že po jeho narození mu matka učinila znamení kříže na čelo a dala mu trochu soli. Nejednalo se o křest, pokřtěn byl čtyřicet let později. Avšak znamení kříže nebylo vyhrazeno pouze pro křest. Má svou úlohu v dalších svátostech, při biřmování, při pomazání nemocných a obzvlášť při eucharistii. Ještě častěji se křesťané označovali na čele před důležitými činnostmi v jejich životě. Tak píše svatý Jan Zlatoústý: „Je to kříž, skrze něhož se vše uskutečňuje. Křest je udělen skrze kříž (je totiž třeba přijmout „sphragis“), vzkládání rukou se děje skrze kříž. A ať už bychom byli na

11

cestě, doma, kdekoli, kříž je veliké dobro, spásná zbroj, nedobytná štít proti ďáblu.“ Zde potkáváme důležitou myšlenku, že kříž brání pokřtěného proti démonům, dává mu nedotknutelnost a odhání démony. Tuto skutečnost ilustruje množství humorných příběhů, které vyprávějí otcové. Především znamení kříže zneschopňuje démony, kteří působí v pohanských kultech. Prudence popisuje, co se přihodilo ve dni, kdy Julián Apostata obětoval bohyni Hekatě. Kněz, který se dotazoval vnitřností oběti, náhle zbledl a padl: „Vládce, vyděšený jakoby osobně viděl Krista mu hrozit za zvuku hromu (?), sundal svůj diadém, zbledl a rozhlížel se do svého okolí, zda nějaké pokřtěné dítě neoznačilo své čelo znamením kříže a nepřekazilo tak zaklínadla Zarathuštry.“ Lactance vysvětluje stejně tak, že přítomnost křesťana označeného „sphragis“ znemožňuje orákulum a haruspicium. Řehoř Divotvorný vstoupil do pohanského chrámu a očistil vzduch znečistěný hnilobným zápachem znamením kříže. Kříž má také význam v exorcismu. Kříž na čele katechumena má moc od něj odehnat démona. Stejně po smrti, když duše křesťana opustí tělo a prochází ovzduším, které obývají démoni, „sphragis“, kterým je označeno čelo, všechny odhání, zatímco duše která nemá pečeť se stává jejich kořistí. „Jako ovce bez pastýře je vydaná jako snadná kořist napospas všem šelmám, tak duše která nemá „sphragis“ je vydaná napospas nástrahám démonů.“ „Poklad,

který nemá zámek, je vydán napospas zlodějům, ovce bez značky pána je vydána napospas nástrahám.“ Ne pouze křesťané si označovali prstem čelo znamením kříže, máme také svědectví, které dosvědčuje skutečné tetování. Tetování je známo v pohanských kultech Dionýzia nebo Mitry. Avšak zdá se, že ho lze nalézt u křesťanů jako znamení kříže. Je možné, že o něm mluví svatý Augustin v případě Afriky. Ten totiž říká, že když pohané odcházeli z amfiteátru, poznávali křesťany podle jejich oblečení, podle účesů a podle jejich čela. Více zřetelně Marek diakon, z pátého století, v knize Život Porphyria z Gazy mluví o třech dětech, které spadly do studny a byly zázračně zachráněny, protože nosily červeně namalované kříže na čele. Vedle znamení kříže na čele, vidíme, že se objevuje znamení kříže také na obličeji. Šalomounovy ódy a Justin tuto skutečnost zmiňují v druhém století. Ukazuje ji sgrafito v kryptě ve Viale Manzoni ze třetího století. Je ještě dosvědčena v třináctém století Lucasem de Thuy. Ale souběžně se vyvíjí velké znamení, které je stále přítomné v současné době v běžném užívání: přechází z čela na hruď a z levého na pravé rameno (přinejmenším na Západě). Neobjevuje se před vrcholným středověkem. Je možné, že se objevuje spíše jako gesto požehnání nebo exorcismu. Liturgické gesto, znamení kříže, se objevuje také jako symbol na

12

památnících, freskách, reliéfech, mosaikách, objektech všeho druhu. Je přítomné ve druhém a třetím století v katakombách, ať už ve formě kříže řeckého, nebo římského. Křesťané také objevují kříž naznačený v různých vyjádřeních, které více či méně napodobují jeho podobu. Ve 2. století Justin spatřuje kříž vyjádřený ve stěžni lodě se svým ráhnem, v pluhu, v sekyře, ve válečné zástavě. Viděli jsme, že některé z těchto symbolů měly v umění takový smysl. Znamení kříže nám většinou každodenně vyvolává představu popravčího nástroje, na kterém byl pověšený Kristus. Musíme se však ptát, jestli toto je první původ znamení kříže značeného na čelech první křesťanské komunity. Zdá se totiž, že to takto nebylo a že počátek musíme hledat v znamení, které má jiný význam. Můžeme si všimnout, že množství starobylých textů srovnává znamení kříže s písmenem tau, který má v řečtině formu T. Tak například o tom pojednává List Barnabášův ze 2. století, stejně tak Řehoř z Nyssy ze 4. století. Tyto texty byly shromážděny Hugo Rahnerem. Příbuznost kříže a tau se může vztahovat k podobnosti ve formě. Ale tato podobnost není dostatečná, neboť tau, v řecké formě T, nesouhlasí se znamením kříže značeném na čele. Je třeba nejít jiný důvod. Otcové církve se odvolávali na to, jak kniha Ezechiel předpovídá, že členové mesiánské komunity budou označeni na čele znamením tau. Vzpomínka na tento text byla přítomna v židovském prostředí

v době Ježíše Krista. Vždyť eséni, kteří zamýšleli ustavit eschatologickou komunitu, nosili na čele Ezechielovo znamení. Avšak máme více dokladů. Svatý Jan na své cestě Apokalypsou dosvědčuje, že vyvolení budou označeni na čele. Čteme totiž, že anděl zabránil pohromám zničit svět, dokud „neoznačíme pečetí na čele služebníky Boha (Jan 7, 3). A dále vizionář vidí 140.000 osob, „které měly jméno beránka a jeho Otce napsáno na čele“ (Jan 14, 1). Neboť tato pečeť (sphragis), které je jméno otce, je Ezechielovo znamení, totiž hebrejské tau. Toto písmeno je posledním písmenem v abecedě a označuje Boha, jako v řečtině omega. Zdá se tedy, že první křesťané byli označeni na čele tau, což popisuje jméno Hospodinovo. To však vyvolává dvě otázky. První obtíž je, že víme, že tau nemá formu kříže. Avšak právě tato složitá příbuznost potvrzuje naše úvahy. V Kristově době totiž v hebrejské abecedě tau mohlo být vyjádřeno prostřednictvím symbolu + nebo symbolu X. V této formě se s ním setkáváme v palestinských osuáriích z prvního století našeho letopočtu, kde je možné, že vidíme nejstarší křesťanské zpodobení kříže jako vyjádření Hospodinova jména. Zůstává druhá obtíž. Proč se křesťané označovali znamením, které označuje jméno Jahve? Na druhém straně pávě výraz „nosit jméno (Pána)“ se objevuje často jako popsání křtu ve starém křesťanském textu, ve kterém je patrný

13

židovský vliv, v Hermově Pastýři: „Jestliže neseš Jméno, aniž bys vlastnil jeho ctnost, je nadarmo, že neseš jméno. Ty odvržené kameny to jsou ti, kteří nosí jeho jméno, aniž by oblékli šat panen.“ Smysl je jasný: Ti, co jsou pokřtěni, avšak ne posvěceni, nemohou být spaseni. Výraz „nosit jméno“ se objevuje v této pasáži a v mnoha dalších, aby ukázal skutečnost znamení tau na čele, tedy znamení kříže. Dinkler přinesl zajímavé potvrzení. Výraz „nosit jméno“ může totiž být blízký vyjádřením, které nacházíme v Evangeliu. Lukáš totiž, v návaznosti na formulaci u Matouše: „Ti, kteří neberou svůj kříž a nenásledují mě, nejsou mě hodni (Mt 10,38)“ píše: Ti, kteří nenesou svůj kříž a nenásledují mě, nemohou být mými učedníky. (Lk 14, 27). Tato formule může zahrnovat liturgickou narážku na kříž označený na čele. Avšak přesto znamení, které vyjadřuje jméno Jahve, zůstává v křesťanském pojetí cizí. Nesmíme zapomenout, že pro prvotní křesťanskou komunitu „Jméno“, které ve Starém zákoně označuje zjevení Boha ve světě, podobně jako Slovo, je označením Krista, v němž je inkarnováno Slovo Boha. To nacházíme zřetelně vyjádřené v Hermově Pastýři, ale také v Didaché, kde čteme: Vzdáváme Ti díky, Otče svatý, pro tvé svaté Jméno, které si usídlil v našem srdci.“ V tomto případě Jméno, jak ukázal Peterson, označuje Slovo. Ještě zřejmější je Evangelium Pravdy, homilie z druhého století, která je protknutá žido-křesťanskou teologií: „Neboť Jméno Otce je Syn.“

Můžeme tedy považovat jako jisté, že znamení kříže, kterým se označovali první křesťané, pro ně znamenalo Jméno Pána, tedy Slovo, a vyjadřovalo, že jím byli posvěceni. Tato symbolika se stala v řeckém prostředí nesrozumitelnou, proto se kříž interpretoval jinak. Ve formě +, byl považován jako vyjádření nástroje popravy Ježíše, ve formě X, byl chápán jako první písmeno X(ριστός). Avšak původní idea zůstává stejná: jedná se o posvěcení pokřtěného v Krista. Doposud jsme zamýšleli nad znamením kříže v liturgii a v umění v nejednodušší formě řeckého kříže. Avšak v průběhu času přijal komplikovanější formy, jak víme především z archeologických svědectvích. Informace je možné ho nalézt ve článku „Kříž“ ve Slovníku křesťanské archeologie a liturgie. Osobně bych chtěl věnovat pozornost pouze málo známému vyjádření, které je velmi staré a které spojuje znamení kříže s jménem Ježíš, dříve než začne vyjadřovat Ježíše ukřižovaného. Nejprve můžeme pozorovat, že spojení mezi křížem a jménem Ježíš se objevuje ve velmi staré době ve zvláštní pasáži Barnabášova listu. Jedná se o interpretaci čísla 318, což je počet služebníků Abraháma. Autor vysvětluje, „že 18 znamená: I deset a H osm: máme IH (σους) - Ježíš.“ Pak pokračuje a vysvětluje, že 300 se píše jako tau, což je kříž. Tedy 318 označuje zároveň kříž a zároveň jméno Ježíš. Zde máme první formu znamení IHS, která bude tak často

14

opakována a která vyjadřuje tři první písmena IHS (ους). Avšak Jméno Ježíš mělo ve staré době jiný symbol, písmeno vau Je složeno v řečtině ze šesti písmen, neboť písmeno vau je šesté v staré řecké abecedě. V abecedě sice zaniklo, ale existovalo v seznamu čísel. Gnostikové vytvářeli spekulace o této zvláštní vlastnosti. Ještě před řeckou interpretací nacházíme základ žido-křesťanský. M. Dupot-Sommer ukázal totiž, že na křesťansko-aramejské lamele vau označuje jméno Boha, tedy Krista. Mezi monogramy Krista poznáváme jeden, který připomíná kříž. Nachází se u svatého Jeronýma. Tento popisuje

monogram podobný , což je symbol známý na počátku třetího století. Jeroným vysvětluje, že rameno sestupuje z leva doprava ve formě vau, zatímco dvě další ramena se setkají v jednom bodu v tradiční podobě kříže(?). Avšak zajímavější je interpretace, kterou dává Jeroným, když vidí vau v jednotě s křížem. Je velmi pravděpodobné, že vau označuje jméno „Ježíš“. Je také pravděpodobné, že tato forma připomíná nejznámější vyjádření, které spojuje Krista a kříž: měděného hada vztyčeného na kůlu na poušti. Toto vyjádření je použito samotným Kristem v Janově Evangeliu: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak je třeba, aby Syn člověka byl vyvýšen.“ (Jan 3, 4). Avšak

had má formu vau a co se týče kůlu, který ho nese, již Justin mu dal formu kříže. Toto vyjádření je pravidelně zmiňováno u otců církve. Jeho novozákonní původ mu dává totiž zvláštní autoritu. Ale zároveň je toto vyjádření tak trochu skandální. Jak může být Kristus presentován jako had? Ozvěnu tohoto překvapení nacházíme v Životě Mojžíše od Řehoře z Nyssy. Je pochopitelné, že se hledá ospravedlnění takového vyjádření. Jedno z nejsnadnějších způsobů ospravedlnit takové vyjádření bylo ukázat, že had má formu písmena vau, které bylo symbolem Ježíšova Jména. M. Dupont-Sommer poznamenal, že příbuznost formy vau a hada byla jedním z důvodů, proč toto písmo dostalo posvátný charakter. To, co se ustálilo pro hebrejské vau, platí pro řecké digamma. Na druhé straně také v řecké interpretaci nacházíme starověký základ aramejského křesťanství. A přítomnost tohoto znamení na židokřesťanských hřbitovech v Palestině je zjevným potvrzením této skutečnosti. Na závěr se vyplatí poznamenat. Znamení kříže se původně neobjevuje jako narážka na utrpení Kristovo, ale jako označení jeho božské slávy. Stejně tak když toto znamení bude odkazovat na kříž, na kterém umřel Kristus, bude chápáno jako výraz Boží moci, která jedná skrze tuto smrt. Třetí rameno kříže se ukáže jako symbol kosmického významu tohoto spásného činu.

P. Pavel Frývaldský

15

Dětské okénko DUCH SVATÝ PŮSOBÍ Když sestoupil Duch svatý o Letnicích na apoštoly, celý jejich život se proměnil. Dočetli bychom se o tom ve Skutcích apoštolů. Také v našem životě Duch svatý působí, a to mnoha způsoby! Například nám dává … (dokončení v tajence). DOPLŇOVAČKA: Místo, kde se věřící scházejí k bohoslužbě: 5 8 9 11 2 6

Kdo vyvedl Izraelity z Egypta? 7 8 4 13 3 10

Radostné velikonoční zvolání: 1 6 2 6 12 4 1

NÁVOD K LUŠTĚNÍ: Písmena z doplňovačky dosaď podle čísel do připravených okének tajenky. TÁJENKA: DUCH SVATÝ NÁM DÁVÁ 9 3 6 12

13 3 11

4 1 5 8

4 2 13 3 10 !

16

Úterý Ostrov 1700/1800

1800/1900

Mše svatá + Nešpory - (Z/L); ! Farní společenství

Středa Ostrov 800 Pernink 1000 1630

1715

Mše svatá - ! Farní kancelář v Perninku Mše svatá Společenství

Čtvrtek Hroznětín 1630 Ostrov 1700/1800 1735/1835

Mše svatá Mše svatá - (Z/L); !-kaple Sv. Rodiny Adorace - (Z/L); !-kaple Sv. Rodiny

Pátek Ostrov 1600 1600 1700/1800 1900

Jáchymov 1600 1900

Adorace prvního pátku a sv. smíření ** Klub seniorů Mše svatá - (Z/L); ! Schola - nácvik Mše svatá Společenství

Sobota Ostrov 1800 Abertamy 1600 H. Blatná 1430

Radošov 1430

Mše svatá (kaple sv. Rodiny) * Mše svatá Mše svatá (první týden) ** Mše svatá (třetí týden) **

Neděle Ostrov 830

1230

1700 Jáchymov 1000 Hroznětín 1130

Mše svatá Řeckokatolická liturgie*** Modlitba večerních chval Mše svatá Mše svatá

Poznámky * - Mše svatá s nedělní platností ** - Mše svatá s nedělní platností, vyskytuje se jednou za měsíc *** - Vyskytuje se vždy na první a třetí neděli v měsíci (Z/L) – Čas bohoslužby podle zimního „Z“ a letního „L“ času ! – V období zimního času jsou bohoslužby přesunuty do sálu (kaple).

Farní zpravodaj je vydáván farním společenstvím Římskokatolické farnosti v Ostrově. Příspěvky zasílejte na adresu: knihovnauSv.Anny@seznam.cz, nebo na poštovní adresu: Malé nám. 25; 363 01 Ostrov. Publikováno taky na stránkách farnosti: farnostostrov.wordpress.com Redakce: Redakční rada Knihovny sv. Anny pod vedením Lidmily Hanzlové; redakční uzávěrka příštího čísla: 21. 6. 2012