CS CS

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 1.7.2014 COM(2014) 439 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o fungování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování

zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“)

1

Zpráva o fungování nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele 1. Úvod

Spotřebitelské výdaje v současné době představují více než 56 % HDP EU a jsou důležitou hnací silou evropského hospodářství1. Zlepšením podmínek pro spotřebitele a posílením důvěry v jednotný trh může spotřebitelská politika EU významným způsobem přispět k vyššímu růstu v EU. Jak uvádí evropský program pro spotřebitele z roku 2012, jednu z priorit spotřebitelské politiky představuje intenzivnější vymáhání právních předpisů na ochranu spotřebitele. Konzistentní a účinné vymáhání těchto právních předpisů má zvýšit soukromou spotřebu a zajistit rovné podmínky pro podniky. Soukromá spotřeba a rovné podmínky pak podněcují soutěž a inovace zaměřené na spotřebitele2.

Vymáhání právních předpisů EU týkajících se hospodářských zájmů spotřebitelů bylo posíleno v roce 2004, kdy bylo schváleno nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (nařízení SOOS)3. Tento jedinečný rámec spojuje vnitrostátní orgány všech členských států EU4. Jeho prvořadým cílem je řešit případy přeshraničního porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele vytvořením postupů pro výměnu informací, podávání žádostí o přeshraniční vymáhání právních předpisů a pro koordinovaná opatření, a tak zabránit obchodníkům porušujícím zákon, aby se stěhovali z jednoho členského státu do druhého a využívali mezer v hranicích mezi jurisdikcemi. Tento rámec také umožňuje uzavírání dohod o mezinárodní spolupráci. Ve dvou dvouletých zprávách5 z let 2009 a 2012 Komise posoudila fungování nařízení SOOS a uvedla způsoby, jak ve stávajícím legislativním rámci zefektivnit spolupráci při vymáhání právních předpisů. Na základě čl. 21 písm. a) bylo nařízení SOOS doplněno o ustanovení o přezkumu, jež vyžaduje, aby Komise posoudila efektivnost a operační mechanismy dotyčného nařízení. Externí hodnocení (dále jen „hodnocení“)6 v roce 2012 dospělo k závěru, že nařízení SOOS je pro příslušné orgány i spotřebitele přínosné, a potvrdilo vhodnost i důležitost cílů nařízení SOOS, přičemž bylo poznamenáno, že tyto cíle dosud nebyly zcela splněny.

1 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-491_cs.htm 2 http://ec.europa.eu/consumers/archive/strategy/docs/consumer_agenda_2012_cs.pdf 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi

vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1).

4 Zahrnuje rovněž partnerské země z EHP: Island, Lichtenštejnsko a Norsko. 5 KOM (2009) 336 a COM (2012) 100;

http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/biennial_national_reports_en.htm#biennial 6 Externí hodnocení nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, závěrečná zpráva Konsorcia pro

hodnocení spotřebitelské politiky, 17. prosinec 2012 („hodnocení“), http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf

2

V závěrech spotřebitelského summitu EU, který se konal v roce 20137, se upozorňuje, že je třeba integrovanější postup při vymáhání spotřebitelských práv na úrovni EU, a to především proto, aby se zamezilo rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele8. Vnitrostátní orgány vymáhání práva a organizace spotřebitelů mezitím podnikly proti tomuto rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele příslušná opatření, například v případech praktik, které spotřebitele uvádějí v omyl ohledně zákonné záruční doby9. Tato opatření nejen dokazují, že větší obchodníci pravděpodobně používají tytéž praktiky současně ve více členských státech, ale poskytují rovněž cenné podněty k úvahám o tom, jak co nejlépe zamezit tomuto porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, ke kterému na úrovni EU dochází ve velkém měřítku. Další krok v procesu přezkumu představovalo zveřejnění podrobného plánu Komise10 poskytujícího přehled o hlavních oblastech, ve kterých lze dosáhnout zlepšení, a jejich ověření prostřednictvím veřejné konzultace11, která proběhla od 11. října 2013 do 13. února 2014. Tyto oblasti se týkají jednotného vnímání rámce SOOS všemi aktéry, možných nedostatků v mechanismech varování, procesních a právních překážek při vyřizování žádostí o vzájemnou pomoc, pravomocí příslušných orgánů, úlohy Komise a nutnosti vytvořit společné nástroje pro zamezení rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, které se současně dotýká několika členských států (závažné porušování práva na úrovni EU).

Přezkum zatím potvrdil, že provedení nařízení SOOS vedlo v roce 2007 k vytvoření efektivních prostředků k zajištění kolektivních zájmů spotřebitelů v celé EU. Nařízení SOOS pro vnitrostátní orgány stanovilo minimální společné kapacity pro vymáhání práva a umožnilo těmto orgánům provádět společná opatření v oblasti vymáhání práva koordinovaná Evropskou komisí. Byla například provedena kontrola více než 3 000 internetových stránek elektronických obchodů v různých hospodářských odvětvích zaměřená na porušování práva EU, jež vedla k důslednějšímu dodržování právních předpisů. V posledních dvou letech byl učiněn další krok, který toto odvětví přiměl zanechat nekalých obchodních praktik v oblastech společného zájmu v celé EU – společné postupy při prosazování SOOS. Konkrétní příklad toho, jak může vymáhání právních předpisů založené na SOOS řešit aktuální problémy spotřebitelů vyskytující se v několika členských státech, je nedávné opatření v rámci SOOS týkající se in-app nákupů12, v jehož rámci vnitrostátní orgány vymáhání práva v celé EU pomohly velkým technologickým společnostem dospět ke společnému pochopení toho, jak v této oblasti používat příslušná spotřebitelská pravidla.

7 http://ec.europa.eu/consumers/events/ecs_2013/report/Summitconclusions.pdf 8 Evropský spotřebitelský summit, podklad k diskusi „Towards a more efficient enforcement of EU Consumer

Rights“ (Na cestě k účinnějšímu vymáhání práv spotřebitelů v EU), duben 2013, http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/07032013_consumer_summit_discussion_paper_en.pdf

9 http://www.cojef-project.eu/IMG/pdf/BEUC_PR_Apple.pdf 10 Podrobný plán „Přezkum nařízení Evropského parlamentu a Rady o spolupráci mezi vnitrostátními orgány

příslušnými pro vymáhání právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitele“, 09/2013. http://ec.europa.eu/smart-regulation/impact/planned_ia/docs/2014_sanco_001_consumer_protection_cooperation_review_en.pdf

11 Shrnutí odpovědí zúčastněných subjektů ve veřejné konzultaci k nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. (2006/2004/ES), dostupné na adrese http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/index_en.htm

12 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-187_cs.htm

3

Současně s tím, jak se ochrana spotřebitele a spotřebitelská politika v EU rozvíjely, vyvíjela Komise úsilí k vypracování vysvětlujících pokynů, aby dále usnadnila vymáhání a dodržování právních předpisů13. Připravované pokyny k používání směrnice o právech spotřebitelů14 a směrnice o nekalých obchodních praktikách15 by měly podpořit shodné posuzování případů, a zlepšit tak vymáhání právních předpisů na ochranu spotřebitele. Při výhledu do budoucna přezkum jasně naznačil, že vymáhání právních předpisů na ochranu spotřebitele se musí vyrovnat se specifickými rysy dematerializovaného obchodu i s rychlostí, kterou se může porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele šířit po celé EU. Výsledky v oblasti spotřebitelských údajů i zprávy evropských spotřebitelských center poukazují rovněž na přetrvávající nerovné podmínky pro spotřebitele v různých zemích a na vysoký počet případů přeshraničního porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Veřejná konzultace ukázala, že zúčastněné subjekty jednoznačně požadují, aby tvůrci politik zintenzivnili své úsilí o efektivní vymáhání právních předpisů na ochranu spotřebitele. Tato zpráva představuje další krok v procesu přezkumu. Obsahově spojuje všechny uvedené dokumenty, nové dvouleté zprávy předložené členskými státy v roce 201316 a výsledek veřejné konzultace. V souladu se zásadami inteligentní regulace17 bude po této zprávě následovat podrobné posouzení dopadů možných vylepšení nařízení SOOS, aby mohla Komise na začátku roku 2015 dokončit přezkum požadovaný v čl. 21 písm. a) nařízení SOOS a aby bylo možné rozhodnout o tom, zda je legislativní návrh na změnu nařízení SOOS nezbytný.

2. Spolupráce v oblasti vymáhání práva od roku 2007 zvyšuje přínos právních předpisů na ochranu spotřebitele v EU pro spotřebitele

Nařízení SOOS od roku 2007 přináší spotřebitelům v EU značný prospěch díky posílení kapacit pro vymáhání práva v celé Evropě. Spolupráce mezi orgány vymáhajícími dodržování právních předpisů na ochranu spotřebitele zajišťuje jednotnější uplatňování právních předpisů na ochranu spotřebitele v EU, což přispívá k lepšímu fungování jednotného trhu ve prospěch občanů a podniků. Konkrétně:

• Mechanismus vzájemné pomoci při SOOS poskytl srozumitelný a souhrnný právní rámec pro vzájemnou výměnu informací a pro přeshraniční opatření k vymáhání práva. Nejvýznamnější inovaci představuje možnost přeshraničního vymáhání právních předpisů na ochranu spotřebitele (článek 8 nařízení SOOS). Tato inovace nejen snižuje náklady na vymáhání, ale navíc umožňuje využívat správní prostředky jedné země ku prospěchu spotřebitelů z ostatních zemí a k zamezení toho, aby se obchodníci porušující právní předpisy stěhovali z jednoho státu do druhého.

13 http://ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/rights-contracts/directive/index_en.htm 14 Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů. 15 Směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 16 http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/index_en.htm. 17 http://ec.europa.eu/smart-regulation/index_en.htm a zejména interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů (2003/C 321/01).

4

Žádosti o vzájemnou pomoc

Nařízení SOOS příslušným orgánům umožňuje, aby si na základě žádosti vyměňovaly informace relevantní pro vyšetřování (článek 6) a požádaly jiný příslušný orgán o ukončení protiprávního jednání uvnitř Společenství (článek 8). Tyto nástroje příslušným orgánům umožňují získat důkazy pro ukončení protiprávního jednání ze strany obchodníků z jiných členských států, které poškozuje spotřebitele v oblasti jejich působnosti.

Do konce roku 2013 předložily členské státy celkem 1 454 žádostí o vzájemnou pomoc, z nichž bylo 699 žádostí o informace a 755 žádostí o donucovací opatření. Hodnocení upozorňuje na řadu výhod získaných díky mechanismu vzájemné pomoci, například na zvýšení efektivnosti přeshraničních opatření k vymáhání práva, výměnu osvědčených postupů, vyšší informovanost orgánů o nových případech porušování práva a zvýšenou správní kapacitu18.

• Kontrolní akce „sweep“ a společné postupy při vymáhání práva vycházející z článku 9 nařízení SOOS členským státům umožnily koordinovat postupy při vymáhání práva ve větším měřítku. Vznikly tak efektivní nástroje pro odhalování a potírání závažného a rozšířeného porušování práva v celé EU se zřejmým odrazujícím účinkem na ostatní obchodníky. Nápravná opatření přijatá například v oblasti elektronického zboží, služeb cestovního ruchu a digitálního obsahu jednoznačně vedla ke zřetelnému zlepšení při dodržování právních předpisů i ke zvýšené informovanosti o právech spotřebitelů mezi podniky.

Kontrolní akce „sweep“

Komise spolu s příslušnými orgány členských států vytvořila podobu kontrol internetových stránek specifickou pro EU (známou jako „sweep“). „Sweepem“ se rozumí kontrola internetových stránek prováděná v celé EU, jejímž účelem je odhalit porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele na daném elektronickém trhu a následně prostřednictvím činností při vymáhání práva zajistit dodržování těchto právních předpisů. Od roku 2007 ke sweepům dochází jednou ročně, koordinuje je Evropská komise a provádějí je v tutéž dobu vnitrostátní orgány pro vymáhání práva v zúčastněných zemích. Přestože jsou tyto kontroly dobrovolné, každý rok je prováděly téměř všechny členské státy. V letech 2007–2013 bylo zkontrolováno více než 3 000 internetových stránek:

Elektronický trh Zúčastněné členské státy

Prověřené internetové stránky

Internetové stránky s nesrovnalostmi

Míra prosazení práva*

Letenky (2007) 15 + 1 EHP 447 32 % 81 % Obsah mobilních telefonů (2008)

27 + 2 EHP 554 54 % 71 %

Elektronické zboží (2009) 26 + 2 EHP 369 55 % 71 % Elektronický prodej letenek a jízdenek (2010)

27 + 2 EHP 414 59 % 79 %

Spotřebitelské úvěry (2011) 27 + 2 EHP 565 69 % 75 % Digitální obsah (2012) 27+ 2 EHP 330 52 % 80 % Služby cestovního ruchu (2013)

27+ 2 EHP 552 69 % 62 %**

* Míra prosazení práva udává míru dodržování právních předpisů po provedení sweepu: procentní podíl vyhovujících internetových stránek z celkového počtu zkontrolovaných internetových stránek. ** Výsledky po 6 měsících. K tomu, aby mohly vnitrostátní orgány podat zprávu o konečných výsledcích svých činností při vymáhání práva, je obvykle třeba, aby od úvodního prověřování uplynulo minimálně 12 měsíců.

18 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 98.

5

Hodnocení dokládá přínos sweepů, a to jak u porušování práva mezi státy uvnitř Unie, tak u vnitrostátních případů. Sweepy jsou dobrými ukazateli toho, jak dotyčné/ý odvětví/trh dodržuje předpisy v oblasti ochrany spotřebitele, a zviditelňují síť SOOS. Přispívají ke stejnému chápání právních a jiných otázek mezi orgány SOOS.

Společné postupy při vymáhání práva

Společný postup při vymáhání práva představuje novou podobu společných činností k vymáhání práva, vytvářenou od roku 2013 na základě článku 9 nařízení SOOS. Umožňuje příslušným orgánům členských států za pomoci Komise u konkrétního problému koordinovat postup při uplatňování právních předpisů na ochranu spotřebitele. První takové opatření se týká in-app nákupů v online hrách. Další příklad se týká odvětví půjčoven automobilů. V obou případech probíhají jednání s dotyčným odvětvím s cílem zajistit dodržování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

• Mechanismus varování při SOOS členským státům poprvé poskytl rámec pro

výměnu informací o nových případech porušování práva a pro určení takového porušování práva, které může vyžadovat koordinovaný postup.

• Společné činnosti a projekty, pracovní setkání a další události zvýšily vymáhací a správní kapacitu členských států v oblasti ochrany spotřebitele a vedly k posílení důvěry i vzájemného porozumění mezi orgány členských států zapojenými do sítě SOOS.

• Mezinárodní spolupráce umožnila výměnu osvědčených postupů s hlavními obchodními partnery EU.

Těchto úspěchů bylo dosaženo navzdory omezeným zdrojům na správu v důsledku krize. Tyto úspěchy ve skutečnosti dokazují, že mechanismus SOOS může zajistit prostředky k zamezení porušování práva v celé EU, které účinněji využívají zdroje. Provádění nařízení SOOS obecně vede k pozitivním výsledkům a vytváří mechanismus síťové spolupráce, který slouží jako příklad pro ostatní oblasti jednotného trhu.

3. Spolupráce při vymáhání práva: inteligentnější způsob, jak řešit nové problémy způsobené digitální ekonomikou Nařízení SOOS nadále zůstává velmi významným přínosem pro budoucnost spotřebitelské politiky EU. Hodnocení, dvouleté zprávy členských států a Komise a rovněž výsledek veřejné konzultace jednoznačně upozorňují na to, že síť SOOS potřebuje komplexní vedení. K dalšímu rozvoji rámce SOOS, zahrnujícímu možnou revizi nařízení SOOS, může dojít např. v těchto oblastech: • Mechanismy vzájemné pomoci, mezi něž patří právní a procesní otázky a

ustanovení zajišťující obecnou spolupráci (článek 9 nařízení SOOS), mohou vyžadovat vyjasnění a posílení19.

19 Shrnutí veřejné konzultace, s. 14–20, a http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf.

6

• Společné činnosti při vymáhání práva, například sweepy či nedávno zahájená společná opatření k vymáhání práva, jsou efektivní a měly by se rozšířit i do ostatních odvětví20. Zkušenosti s některými případy SOOS ukázaly, že je třeba pokročit v boji proti podvodným a agresivním obchodním praktikám dále, což může vyžadovat specifické prostředky k vymáhání práva21.

• Může být nezbytné vyvinout mechanismus SOOS pro monitorování trhu a pro varování, který by zajistil rychlé zjištění vznikajících hrozeb pro spotřebitele, jež by vyžadovaly opatření v rámci SOOS22. Prověřena by měla být zejména možnost zapojit ostatní aktéry, například organizace spotřebitelů a evropská spotřebitelská centra23.

• Zdá se, že překážku efektivní a účinné spolupráce představují problémy

vyplývající z různých vnitrostátních procesních pravidel a norem platných pro postupy vymáhání práva24. Tyto rozdíly mohou bránit vzájemné pomoci i spolupráci a zdržovat efektivní řešení případů porušování práva. Soubor nástrojů příslušných orgánů i jejich minimální společné pravomoci mohou rovněž vyžadovat vyjasnění25.

• Respondenti ve veřejné konzultaci v zásadě podporují, aby Komise v síti SOOS plnila aktivnější úlohu26. Příslušná opatření již byla přijata v letech 2013–2014, kdy byly zahájeny nové koordinované činnosti při vymáhání práva, jež vedly ke společnému postupu při vymáhání práva v oblasti in-app nákupů. V budoucnu je třeba přijmout další opatření proti závažnému porušování práva rozšířenému na úrovni EU, které značně poškozuje hospodářství EU27.

• Vzhledem k rostoucímu počtu problémů způsobených obchodními praktikami

třetích zemí v globalizované digitální ekonomice může být nutná další spolupráce s mezinárodními partnery28.

20 http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf. 21 Boj proti těmto praktikám de facto zahrnuje úzkou spolupráci mezi orgány na ochranu spotřebitele a trestními orgány. Jelikož tyto praktiky bývají často krátkodobé, může být nezbytné, aby orgány pro vymáhání práva jednaly i v případě, kdy dotyčná praktika skončila. 22 http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf 23 Shrnutí veřejné konzultace, s. 14–20 a 49. 24 http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf 25 Shrnutí veřejné konzultace, s. 22–29. 26 Shrnutí veřejné konzultace, s. iii a 45–48. 27 Problém rozsáhlého porušování práva byl zmíněn již ve sdělení o vymáhání spotřebitelského acquis, červenec 2009 (http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52009DC0330&from=EN) a potvrzen externím hodnocením (http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf). Skutečnost, že toto porušování práva je závažné, potvrzují rovněž výsledky veřejné konzultace – shrnutí veřejné konzultace, s. 35. 28 Několik členských států ve svých dvouletých zprávách upozorňuje na problémy spojené s vymáháním práva, které pramení z obchodu se třetími zeměmi. Viz také http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf.

7

4. Doplnění bilaterální pomoci dalšími společnými opatřeními na úrovni celé EU

Hodnocení i dvouleté zprávy ukazují, že po skončení počátečního zkušebního období v letech 2007–2009 vnitrostátní orgány v případech, které bylo v porovnání s ostatními prostředky dostupnými na vnitrostátní úrovni možné efektivněji řešit prostřednictvím sítě SOOS, používaly mechanismus vzájemné pomoci v rámci SOOS29. Větší internacionalizace maloobchodu v EU současně velké obchodníky vedla k tomu, aby na svých hlavních trzích založili místní dceřiné společnosti a používali na těchto trzích tytéž obchodní praktiky. Vnitrostátní orgány tak na svých trzích čelí témuž druhu porušování práva. Rozpočtová omezení však členské státy přiměla k tomu, aby své omezené zdroje vynakládaly na řešení vnitrostátních případů, a nikoli tolik přeshraničních problémů30. Internacionalizace maloobchodu tak v EU přispívá k šíření týchž druhů porušování práva přes hranice členských států. Síť SOOS tento problém řeší posílením společných činností, například sweepů, a od roku 2013 vytvářením nového nástroje, společného postupu při vymáhání práva. Zaměření se na otázky společného zájmu na úrovni EU umožnilo provádět efektivní opatření k vymáhání práva.

Asymetrické využívání mechanismu vzájemné pomoci členskými státy, zjištěné již v první dvouleté zprávě Komise, potvrzené hodnocením31 a zaznamenané v letech 2012–201332, ukazuje na nutnost zvýšit mezi vnitrostátními orgány povědomí o nařízení SOOS a zlepšit jeho shodné chápání. To také jednoznačně podporují odpovědi ve veřejné konzultaci33. To se týká zejména pravidel pro žádosti o opatření k vymáhání práva (například maximálních lhůt a dalších kroků, které je třeba podniknout, pokud vymáhání práva není možné) a postupů při vyřizování těchto žádostí. Dále se zdá vhodné zvážit spolupráci mezi organizacemi spotřebitelů a sítí SOOS, zejména pokud se týká výměny informací o nových praktikách, které by mohly být v rozporu s právem EU v oblasti ochrany spotřebitele. Hodnocení také doporučuje posílit sweepy prostřednictvím činností zvyšujících informovanost veřejnosti a následných opatření zajišťujících jednotnou úroveň dodržování práva v oblasti ochrany spotřebitele v daném odvětví. Navrhlo rovněž zřízení jakési „observatoře“, která by systematicky shromažďovala informace34. Výsledky veřejné konzultace rovněž poukazují na nutnost posílit mechanismy pro monitorování trhu, aby bylo možné včas odhalit porušování práva. Až na sweepy a vývoj společných postupů při vymáhání práva nebyl potenciál článku 9 v období 2007–2013 plně realizován. Článek 9 například nebyl členskými státy přímo využit ke koordinaci souběžně prováděných opatření k vymáhání práva. Jedním z důvodů zmíněných v hodnocení byla nutnost poskytnout síti SOOS další pokyny

29 Počet žádostí o vzájemnou pomoc dosáhl maxima v období 2008–2009, kdy v průměru činil 306 žádostí ročně, zatímco v následujícím období 2010–2013 průměrný počet žádostí podaných za rok poklesl na 162, http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/biennial_national_reports_en.htm#biennial a Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 76. 30 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 76. 31 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 98. 32 Dvouleté zprávy členských států (2012–2013) dostupné na http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/biennial_national_reports_en.htm#biennial 33 Shrnutí veřejné konzultace, s. 9–13. 34 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 91–92 a 98.

8

ohledně toho, jak tato opatření využívat a koordinovat35, včetně vyjasnění úlohy Komise36. Výsledky veřejné konzultace dokládají rostoucí význam závažného porušování práva rozšířeného v oblasti ochrany spotřebitele (závažné porušování práva na úrovni EU)37 a zájem na posílení mechanismů spolupráce dle článku 9 za účelem efektivního řešení takového porušování práva v budoucnu.

5. Nařízení SOOS, které účinně zamezuje novému závažnému porušování práva na úrovni EU Hodnocení upozorňuje na to, že stávající nařízení SOOS nemusí zcela zamezit porušování práva, k němuž současně dochází v několika členských státech nebo kterého se dopouští tentýž obchodník38. Toto porušování práva může výrazně poškodit spotřebitele v EU, neboť nadnárodní obchodníci působící na více místech mohou ohrozit hospodářské zájmy všech spotřebitelů v EU. Hodnocení naznačilo, že k ukončení tohoto porušování práva je třeba přísně koordinovaný postup nebo společné opatření na úrovni EU. Skutečné zamezení „závažnému porušování práva na úrovni EU“ vyžaduje jednoznačný právní základ, včetně definice závažného porušování práva na úrovni EU, a důslednou koordinaci opatření k vymáhání práva, jež může zahrnovat větší zapojení Komise39. Jak bylo uvedeno výše, článek 9 nařízení SOOS již koordinaci při vymáhání práva umožňuje. Ačkoli byly na základě článku 9 vyvinuty dva efektivní nástroje pro vymáhání práva (sweepy a společné postupy při vymáhání práva), zkušenosti ukazují, že stávající rámec pro koordinaci je stále příliš vágní a postrádá zejména patřičně určený a transparentní postup koordinace, jednoznačné vymezení příslušných úloh a povinností aktérů i důsledků nečinnosti. Úloha a povinnosti koordinátora nejsou dostatečně vymezeny. I když lze doplňující pokyny a vyjasnění považovat za jeden ze způsobů, jak přispět k častějšímu využívání mechanismu koordinace dle článku 9, zdá se nepravděpodobné, že by zcela vyřešily veškeré zjištěné problémy, zejména pokud jde o to co nejúčinněji zamezit závažnému porušování práva rozšířenému na úrovni EU. Vzhledem k možným rozsáhlým škodám, které může závažné porušení práva na úrovni EU způsobit spotřebitelům v několika členských státech, nastínil podrobný plán z roku 2013 v souvislosti s přezkumem možnost zavést účinnější mechanismus/postup koordinace při vymáhání práva pro řešení případů významných na úrovni EU40. Převážná většina subjektů účastnících se veřejné konzultace se domnívala, že tyto

35 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 99. 36 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 17. Nutnost větší podpory činnosti členských států při vymáhání práva ze strany Komise, především v případech souběžného porušování práva dotýkajícího se spotřebitelů v několika členských státech, byla zmíněna rovněž ve sdělení Komise o vymáhání spotřebitelského acquis, 2009, s. 5 (bod 2.3). 37 Shrnutí veřejné konzultace, s. 35–37. Více než 80 % respondentů se domnívalo, že toto porušování práva je velmi závažné nebo závažné, a 56 % respondentů mínilo, že pro zamezení tomuto porušování bude velmi důležité vytvořit zvláštní postup pro vymáhání práva. 38 Zpráva o externím hodnocení, s. 94–95 a 122. 39 Zpráva o externím hodnocení, s. 94. 40 Podrobný plán přezkumu nařízení SOOS z roku 2013, 09/2013.

9

případy porušování práva jsou závažné a že jejich řešení bude vyžadovat zvláštní postup na úrovni EU41. Zúčastněné subjekty vyjádřily přesvědčení, že k zamezení závažnému porušování práva na úrovni EU budou nejefektivnější tyto přístupy: i) povinnost členských států upozornit ostatní členské státy na veškerá podniknutá opatření k vymáhání práva; ii) povinnost členských států oznámit případy odpovídající vymezeným kritériím významnosti na úrovni EU; iii) povinná společná opatření k vymáhání práva a iv) vzájemné uznávání rozhodnutí o vymáhání práva. Více než 75 % všech zúčastněných subjektů, především na straně sdružení spotřebitelů a evropských spotřebitelských center, bylo navíc přesvědčeno o tom, že pokud by Komise nebo členský stát dokázaly předložit důkazy o závažném porušování práva na úrovni EU, byl by při ukončení závažného porušování práva na úrovni EU nebo při odrazování od takového jednání společný postup na úrovni EU vysoce efektivní. Orgány veřejné moci a vlády vyjádřily poněkud umírněnější názory42.

Podle nařízení SOOS si příslušné orgány vyměňují informace o domnělém porušování práva uvnitř Unie i o svých opatřeních k vymáhání práva. Tento mechanismus včasného a vzájemného varování pomáhá orgánům účastnícím se SOOS včas odhalovat porušování práva uvnitř Unie a umožňuje jim lépe koordinovat činnosti při vymáhání práva a využívat společná opatření k vymáhání práva prováděná dle článku 9 nařízení SOOS.

V prvních dvou letech existence sítě SOOS byl mechanismus varování využíván častěji než v následujícím období43. Tuto skutečnost lze vysvětlit také počátečním zkušebním obdobím a rostoucím chápáním úlohy tohoto nástroje mezi ostatními nástroji SOOS. V následujících letech (tj. v období 2009–2013) zůstal počet varování předaných za rok relativně stabilní44. Hodnocení označuje za možné příčiny celkového poklesu počtu varování nedostatečnou srozumitelnost, pokud jde o účel, využívání informací poskytovaných prostřednictvím varování i na ně navazující opatření, a jejich zaměňování s žádostmi o informace45. Ačkoli by pokyny nebo prováděcí opatření bývaly mohly tyto problémy vyjasnit, je nepravděpodobné, že by tato opatření vyřešila obecnější problémy týkající se toho, jak v případě varování dál postupovat, nebo zapojení ostatních aktérů do mechanismu varování. Výsledky veřejné konzultace v zásadě odpovídají závěrům hodnocení. Většina zúčastněných subjektů shledala, že stávající systém varování potřebuje vylepšení, umožňující například, aby Komise a ostatní organizace zasílaly varování (organizacím spotřebitelů a evropským spotřebitelským centrům) a aby byla zavedena kategorizace varovných opatření na základě očekávaného následného postupu (např. pouze pro opatření/informace)46. Zúčastněné subjekty rovněž podpořily dodatečná opatření, například povinná koordinovaná kontrolní opatření členských států a mechanismus pro shromažďování a analýzu zpráv v oblasti vymáhání práva.

41 Shrnutí veřejné konzultace, s. 35–38. 42 Shrnutí veřejné konzultace, s. 51–53. 43 Počet předaných varování dosáhl maxima v roce 2008, které činilo více než 100 varování ročně, v následujících letech počet předaných varování klesl na méně než polovinu této hodnoty. 44 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 85–88. 45 Zprávy o externím hodnocení z roku 2012, s. 85–87. 46 Shrnutí veřejné konzultace, s. 15–21.

10

6. Vyjasnění hlavních složek nařízení SOOS Síť SOOS Nařízení SOOS vyžaduje, aby členské státy určily veřejné orgány pro vymáhání práva (dále jen „příslušné orgány“) odpovědné za vymáhání právních předpisů EU na ochranu zájmů spotřebitele uvedených v příloze nařízení SOOS a rovněž ústřední styčný úřad odpovědný za koordinaci záležitostí SOOS v každém členském státě. Tyto orgány tvoří síť SOOS. Členské státy musí zajistit, aby tyto orgány měly dostatečné zdroje k plnění svých povinností v rámci SOOS. Síť příslušných orgánů se v letech 2007–2013 výrazným způsobem rozšiřovala. Hlavním důvodem bylo postupné rozšiřování oblasti věcné působnosti nařízení SOOS, neboť do jeho přílohy byly zařazeny nové právní předpisy EU. Členské státy mají různé přístupy, pokud jde o vnitrostátní institucionální uspořádání související s nařízením SOOS: spolupráce může být koncentrována do jednoho či několika málo orgánů nebo rozdělena mezi řadu orgánů s povinnostmi specifickými pro dotyčné odvětví a/nebo ve federálních státech mezi regionální orgány. Hodnocení poukázalo na problémy patrně způsobené složitými a rozdílnými institucionálními rámci, například na dlouhé komunikační linky způsobující zdržení při vyřizování žádostí. Zdůraznilo významnost úlohy ústředního styčného úřadu, zejména v případě složitého institucionálního uspořádání47. Tento názor podpořily také odpovědi ve veřejné konzultaci48. Hodnocení, jakož i dvouleté zprávy Komise a členských států ukazují, že SOOS aktivně a často využívají pouze některé členské státy, nikoli všechny49. I když to má pravděpodobně více příčin, hodnocení naznačuje, že některým členským státům může ve využívání veškerých výhod mechanismů spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele bránit nedostatek vhodných zdrojů50. Hodnocení zjistilo významné rozdíly ve zdrojích i kapacitě členských států pro vymáhání práva51.

Různorodost vnitrostátních systémů vymáhání práva a překážky spolupráce Nařízení SOOS uznává úlohu, kterou mohou soudní orgány hrát ve vnitrostátních systémech vymáhání práva: příslušné orgány mohou vykonávat své pravomoci buď v rámci vlastní kompetence, pod dohledem soudních orgánů nebo prostřednictvím podání k soudům. Mezi členskými státy existují značné rozdíly, pokud jde o zapojení soudních orgánů do veřejných postupů vymáhání práva52.

47 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 76–77. 48 Shrnutí veřejné konzultace, s. 9–13. 49 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 78, a http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/biennial_national_reports_en.htm#biennial. 50 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 78, a http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/biennial_national_reports_en.htm#biennial. 51 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 76. 52 V některých členských státech smí příkazy k ukončení porušování práva a k upuštění od tohoto jednání vydávat pouze soudy, zatímco v jiných se soudy zabývají hlavně soudním přezkumem rozhodnutí příslušných orgánů.

11

Hodnocení poukazuje na překážky způsobené rozdíly v povaze řízení i pravomocích příslušných orgánů v jednotlivých členských státech53. Tyto překážky mohou nejen způsobit průtahy ve spolupráci a vyřizování případů, ale mohou také ovlivnit efektivnost vymáhání právních předpisů EU na ochranu zájmů spotřebitele a důvěru v systém. Hodnocení doporučuje řešit tyto problémy prostřednictvím cílené koordinace příslušných procesních otázek týkajících se SOOS54.

Převážná většina subjektů účastnících se veřejné konzultace se shodla na tom, že by bylo prospěšné zavést společné normy pro řešení případů porušování práva relevantních z hlediska SOOS, a vyjádřila názor, že definování těchto norem bude hlavní prioritou v oblasti zveřejňování rozhodnutí o vymáhání práva, uvádění obchodníků porušujících zákon, přístupu k dokumentům, shromažďování důkazů a prověřování internetových stránek55.

Pravomoci příslušných orgánů podle nařízení SOOS Příslušným orgánům musí být svěřeny pravomoci nezbytné pro plnění jejich povinností dle nařízení SOOS. Nařízení uvádí seznam minimálních pravomocí nezbytných pro bezproblémové fungování sítě SOOS. K těmto pravomocem patří schopnost získávat informace a důkazy nezbytné pro řešení případů porušování práva uvnitř Unie, provádět kontroly na místě, požadovat ukončení či zákaz porušování práva uvnitř Unie a získávat od obchodníků závazky a platby do veřejného rozpočtu. Zdá se, že většina orgánů využívá soubor minimálních pravomocí stanovených nařízením SOOS buď přímo, nebo na základě vnitrostátní legislativy, jež zajišťuje podobné pravomoci56. Příslušné orgány jsou k ukončení porušování práva oprávněny případně využívat také ostatní pravomoci, které jim byly uděleny na vnitrostátní úrovni. Ukázalo se však, že rozdílnosti mezi státy, pokud jde o dostupnost některých z těchto doplňujících pravomocí, jsou překážkou efektivnější spolupráce57. Rozdíly pramenící z odlišných vnitrostátních právních tradic a systémů vymáhání práva lze do určité míry překonat pomocí pokynů a vyjasnění, jež zvýší vzájemné porozumění možnostem a omezením různých vnitrostátních nástrojů a systémů. Ani podrobné pokyny však nemohou nahradit chybějící pravomoci na vnitrostátní úrovni v některých členských státech, což může snižovat celkovou účinnost opatření k vymáhání práva v rámci SOOS. Vzhledem k těmto skutečnostem velká většina subjektů účastnících se veřejné konzultace podpořila návrh, aby byly do textu nařízení SOOS začleněny doplňující nástroje pro příslušné orgány, konkrétně pravomoc provádět zkušební nákupy za účelem prověřování, uvádět jména obchodníků porušujících zákon, požadovat zaplacení sankce nahrazující nezákonně nabyté příjmy a požadovat prozatímní

53 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 60. 54 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 60–61. 55 Shrnutí veřejné konzultace, s. 27–33. 56 Dvouleté zprávy http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/biennial_national_reports_en.htm#biennial a zpráva o externím hodnocení z roku 2012. 57 To se týká například pravomoci provádět zkušební nákupy, pravomoci veřejně jmenovat obchodníky porušující zákon nebo přijímat prozatímní opatření. Zatímco v některých členských státech tvoří zkušební nákupy běžnou součást řízení při porušení práva, v jiných zemích není tento nástroj k dispozici. To může působit problémy související s přípustností a dostupností důkazů o porušování práva získaných v jiném členském státě.

12

opatření58. Jasná většina zúčastněných subjektů také podpořila opatření, jež by spotřebitelům usnadnila vymáhání náhrady59. Interakce s trestním stíháním Podle nařízení SOOS by měly příslušné orgány k ukončení porušování práva uvnitř Unie využívat i jiné pravomoci či opatření, které jim jsou umožněny na vnitrostátní úrovni, včetně doporučení trestního stíhání. Dosavadní zkušenosti poukazují na nutnost zajistit bezproblémovou výměnu informací mezi orgány činnými v trestním řízení a příslušnými orgány, zejména pokud se informace týkají agresivních nebo podvodných praktik. Zapojení organizací spotřebitelů a dalších aktérů do spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele Nařízení SOOS uznává, že organizace spotřebitelů hrají klíčovou úlohu v ochraně zájmů spotřebitele. Nařízení konkrétně členským státům umožňuje, aby vedle orgánů veřejné moci určily i jiné subjekty, které mají oprávněný zájem na ukončení porušování práva uvnitř Unie. Orgány SOOS mohou dát těmto subjektům pokyny, aby k ukončení porušování práva uvnitř Unie podnikly nezbytná opatření k vymáhání práva, jež mají k dispozici dle vnitrostátního práva.

V období 2007–2013 několik členských států tyto subjekty určilo. Většinou se jedná o sdružení spotřebitelů a zájmová sdružení jednající vlastním jménem. Vnitrostátní organizace spotřebitelů také již několik let úzce spolupracují a koordinují činnosti při vymáhání práva v rámci projektu nazvaného Consumer Justice Enforcement Forum (Fórum pro vymáhání spravedlnosti pro spotřebitele, COJEF)60. Mnoho členských států navázalo spolupráci se sdruženími spotřebitelů a evropskými spotřebitelskými centry, aby získalo informace o vývoji na trhu a o porušování práva. Hodnocení zdůrazňuje, že sdružení spotřebitelů jednající ve společném zájmu spotřebitelů hrají významnou úlohu při vymáhání spotřebitelských práv61 (směrnice o žalobách na zdržení se jednání jim svěřuje oficiální úlohu62). Subjekty účastnící se veřejné konzultace rovněž upozornily na to, že pro včasné odhalení a efektivní řešení případů porušování práva je nezbytná pravidelná spolupráce mezi orgány SOOS a organizacemi spotřebitelů. Zúčastněné subjekty dále naznačily, že efektivnost a účinnost vymáhání právních předpisů EU v oblasti ochrany spotřebitele by zvýšila pravidelná výměna informací s organizacemi spotřebitelů a evropskými spotřebitelskými centry, jejich zapojení do mechanismu varování při SOOS a do určování prioritních oblastí vymáhání práva. Cyklus plánování a stanovování priorit SOOS

58 Shrnutí veřejné konzultace, s. 22–26. 59 Shrnutí veřejné konzultace, s. 26–27. Cílem nařízení SOOS je ochrana společných zájmů spotřebitelů. Odškodněním jednotlivých spotřebitelů se zabývají jiné nástroje, například směrnice 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů, nařízení č. 524/2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a nařízení č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. 60 www.cojef-project.eu. 61 Zpráva o externím hodnocení z roku 2012, s. 81–83. 62 Směrnice 2009/22/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, Úř. věst. L 110, 1.5.2009, s. 30.

13

Od roku 2009 určují činnost sítě SOOS roční akční plány pro vymáhání právních předpisů63. Plány zpočátku uváděly oblasti společného zájmu, například náměty sweepů a témata pracovních setkání. Dvouletá zpráva z roku 2012 jednoznačně poukázala na nutnost sdílení zdrojů a upřednostnění kroků vedoucích k vymáhání práva. Nezbytný byl společný přístup k prioritám64. V prosinci 2011 proběhl přezkum procesu plánování a stanovování priorit SOOS. V roce 2013 došlo k vymezení pěti prioritních oblastí a k jejich schválení výborem SOOS65, čímž byl zajištěn víceletý rámec pro společná opatření na období 2014–2016. Na tomto základě schválil výbor SOOS roční akční plán pro vymáhání právních předpisů. Tento proces zvýšil efektivitu sítě SOOS a vedl k efektivnějšímu využívání omezených zdrojů. Subjekty účastnící se veřejné konzultace však upozornily na nezbytnost dalších opatření na podporu znalostní základny pro stanovení priorit při vymáhání práva66. Většina respondentů podpořila koordinovaná kontrolní opatření, IT platformu pro sdílení odborných znalostí v oblasti vymáhání práva a účast organizací spotřebitelů i evropských spotřebitelských center na zjišťování tržních trendů i porušování právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele67.

Legislativní působnost nařízení SOOS

Spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele zahrnuje směrnice provedené v právním řádu členských států a také nařízení uvedená v příloze nařízení SOOS. Od roku 2007 byl rozsah působnosti přílohy postupně rozšiřován a na konci roku 2013 zahrnoval 18 právních předpisů EU v oblasti ochrany spotřebitele. Hodnocení dospělo k závěru, že rozsah působnosti stávajícího nařízení SOOS je víceméně přiměřený68. Některé oblasti mohou být při spolupráci méně významné, neboť se na ně vztahují právní předpisy EU specifické pro dotčené odvětví a působí v nich jiné současné mechanismy a/nebo specifické orgány pro spolupráci na úrovni EU69. Tam, kde to je na místě, by se měly dále zvažovat způsoby, jak zajistit koordinaci a výměnu informací mezi těmito sítěmi a sítí SOOS, aby byl zajištěn soulad mezi různými oblastmi politik. Pokud by mělo dojít k přezkumu rozsahu působnosti právních předpisů spadajících do působnosti nařízení SOOS, tento přezkum by měl zohlednit vývoj nových prodejních

63 Sdělení „O vymáhání spotřebitelského acquis“, KOM(2009) 330 v konečném znění, s. 8. 64 Dvouletá zpráva z roku 2012, s. 10 a 13. 65 Výbor pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele byl ustaven na základě článků 19 a 20 nařízení SOOS. 66 Shrnutí veřejné konzultace, s. 11–13 a 14–18. 67 Shrnutí veřejné konzultace, s. 15–17. 68 Externí hodnocení z roku 2012, s. 40. 69 Například v oblasti elektronických komunikací Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC), zřízené nařízením č. 1211/2009, poskytuje rámec pro spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány i mezi vnitrostátními regulačními orgány a Komisí, aby se docílilo jednotného používání regulačního rámce EU pro elektronické komunikace, jež má spotřebitelům a podnikům přinést výhody spojené s jednotným trhem. Další mechanismy pro vymáhání práva zajišťují ochranu práv cestujících. Nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, nařízení č. 1177/2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a nařízení č. 181/2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě vytvářejí mechanismy pro vymáhání práva, které zahrnují určené vnitrostátní subjekty pro vymáhání práva a vztahují se jak na přeshraniční, tak na vnitrostátní porušování práva.

14

metod a postupů i schválení či revize právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele, které mají konkrétně řešit problémy v digitální oblasti, zejména transparentnost cen. Databáze SOOS Nařízení SOOS (článek 10) pověřuje Komisi, aby vedla elektronickou databázi, ve které se uchovávají a zpracovávají informace týkající se žádostí o vzájemnou pomoc a varování. Za tímto účelem Komise zavedla systém SOOS. Od roku 2007 je tento systém vylepšován, aby orgánům SOOS umožnil vyměňovat si informace a dokumenty vztahující se k žádostem o vzájemnou pomoc. Dvouleté zprávy, hodnocení i výsledky veřejné konzultace však naznačují nespokojenost se systémem SOOS70. Zdůrazňují, že absence řádně fungujícího IT nástroje brání efektivní spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

7. Podpora společných a mezinárodních aktivit v rámci SOOS Společné aktivity a výměna úředníků financované z Programu EU pro spotřebitele Od roku 2007 orgány SOOS uskutečnily celou řadu společných aktivit, včetně internetových seminářů, pracovních setkání, opatření ke zvýšení informovanosti, projektů vytvářejících společné normy, metody a techniky vymáhání práva a výměn úředníků, které byly financovány z Programu EU pro spotřebitele.

Příklady společných aktivit financovaných od roku 2007 z Programu pro spotřebitele

• Společný projekt, který v letech 2010–2011 vedly Francie a Portugalsko a jehož se účastnilo deset členských států, měl za cíl zvýšit viditelnost sítě SOOS. Projekt vedl ke zřízení komunikační buňky, vypracování návrhu protokolu o spolupráci mezi příslušnými orgány a představiteli evropských spotřebitelských center71 a k vydání informačního bulletinu o síti SOOS.

• V roce 2012 se devět členských států účastnilo společného projektu koordinovaného Lotyšskem, který se zaměřil na otázky vymáhání práva související se směrnicí 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

• „Budování evropských schopností pro vymáhání práva na internetu“, projekt na období 2010–2011 a na něj navazující opatření (2012–2013) pod vedením Spojeného království, do kterých se zapojilo dalších jedenáct členských států. Cílem tohoto projektu bylo zlepšit schopnost sítě SOOS provádět online šetření i činnosti při vymáhání práva a předávat orgánům pro vymáhání práva poznatky týkající se nejnovějšího právního vývoje a problémů v oblasti technologií na internetových stránkách. V rámci navazujících opatření, na kterých se podílelo patnáct členských států, vznikla odborná příprava v oblasti online šetření jako dlouhodobý zdroj pro orgány provádějící šetření na internetu. Byla také vytvořena společná databáze judikatury v oblasti elektronického obchodování.

Poslední dvě společná opatření vedla v dubnu 2014 k založení stálé skupiny pro elektronické vymáhání práva, čímž se zvýšily kapacity sítě SOOS v oblasti elektronického vymáhání práva. Členové skupiny budou sdílet odborné znalosti, aby síti SOOS pomohli odhalit nové online hrozby pro spotřebitele a lépe zacílit její opatření v oblasti vymáhání práva online. Skupina bude vnitrostátním orgánům pomáhat s odbornou přípravou a s nejmodernějšími nástroji při online šetřeních. V roce 2014 je skupina vedena Spojeným královstvím a Slovenskem a sdružuje 12 členských států. Nový společný projekt SOOS zaměřený na šetření na internetu, který v letech 2014 a 2015 vede Španělsko, přispěje k vytváření materiálů pro odbornou přípravu a Španělsko bude pořádat pracovní setkání, jež má podpořit opatření čtrnácti projektových partnerů v oblasti mini sweepů.

Tyto aktivity vytvořily rámec pro stálou výměnu osvědčených postupů mezi orgány vymáhání práva a posílily vzájemné porozumění i důvěru mezi různými aktéry. Tyto

70 Externí hodnocení z roku 2012, s. 89–90, shrnutí veřejné konzultace, s. iii a 51–52. 71 http://ec.europa.eu/consumers/ecc/index_cs.htm

15

aktivity lze dále rozvíjet a zároveň může být třeba zjednodušit správní postupy při jejich financování, které vnitrostátní orgány často uvádějí jako překážku rozšíření těchto aktivit.

Mezinárodní spolupráce při vymáhání práv spotřebitele

Vývoj v oblasti technologií a spotřebních zvyklostí domácností směřující k častějšímu využívání mezinárodních nákupů online zvýšil nutnost odradit nepoctivé obchodníky ze třetích zemí a prosazovat ochranu spotřebitele mimo hranice EHP. Nařízení SOOS stanoví, že Unie „spolupracuje se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi v oblasti působnosti tohoto nařízení s cílem posílit ochranu ekonomických zájmů spotřebitelů“. Unie má navíc možnost usilovat o strukturovanější spolupráci se třetími zeměmi při vymáhání práva na základě mezinárodních smluv. Příslušné orgány sítě SOOS dále pravidelně spolupracují v rámci ICPEN či OECD nebo na bilaterálním základě se třetími zeměmi považovanými za prioritní partnery pro spolupráci v oblasti vymáhání práva, například s USA. Tato spolupráce představuje velmi významný aspekt spotřebitelské politiky a mohla by být přínosná především v oblasti ochrany osobních údajů.

Mezinárodní síť pro ochranu spotřebitele a vymáhání práva (ICPEN) ICPEN je neformální mezinárodní síť tvořená orgány na ochranu spotřebitele z více než 50 zemí, jež má za cíl zabránit přeshraničnímu porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele mimo Evropu a pro spotřebitele vytvořit spravedlivé podmínky na trzích. Pravidelné konference, pracovní skupiny a telefonické konference umožňují intenzivní výměnu zkušeností mezi zúčastněnými orgány. Komise představuje styčný orgán mezi předními členy ICPEN a sítí SOOS. Síť SOOS uvítala záměr Komise působit jako styčný orgán a aktivně se zapojit do některých společných aktivit ICPEN. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Evropská komise se jakožto pozorovatel spolu s členskými státy EU podílí na činnosti Výboru OECD pro spotřebitelskou politiku. Spolupráce s Federální obchodní komisí Spojených států Vzhledem k velmi intenzivním obchodním stykům a společnému zájmu na boji proti nezákonným praktikám poškozujícím zájmy spotřebitelů na obou stranách Atlantiku považuje síť SOOS za prioritního mezinárodního partnera právě USA, přesněji řečeno Federální obchodní komisi (FTC)72. Po dobu, než bude vytvořen příslušný rámec vycházející z mezinárodní smlouvy, navázaly síť SOOS a FTC neformální spolupráci. V dubnu 2013 se například konal společný seminář pro orgány SOOS a FTC vymáhající právo, jehož výsledkem byla plodná výměna informací a odborných znalostí o konkrétních případech, například o problému klamavých praktik při in-app nákupech.

8. Závěr a další kroky

V posledních sedmi letech nařízení SOOS poskytuje účinné prostředky k ochraně kolektivních zájmů spotřebitelů v celé EU. V mnoha odvětvích, ve kterých probíhají sweepy, vedlo toto nařízení k důslednějšímu dodržování právních předpisů EU na ochranu spotřebitele, a to ku prospěchu spotřebitelů i podniků. Společné postupy při vymáhání práva vedené účastníky SOOS ukázaly, že nové problémy spotřebitelů, ke

72 Jednání o příslušné mezinárodní smlouvě byla v roce 2012 na základě vzájemné dohody pozastavena kvůli probíhajícím procesům, které mohou mít dopad na potřeby obou stran relevantní pro podmínky spolupráce.

16

kterým současně dochází ve více členských státech, lze nejlépe řešit pomocí úzké koordinace a společných opatření všech členských států.

Flexibilní a moderní spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele schopná rychle reagovat na nové výzvy spojené s vymáháním práva je v rychle se vyvíjejícím digitálním světě nutná pro snížení ztrát způsobených spotřebitelům i zachování rovných podmínek pro podniky na jednotném trhu. Lepší a jednotnější vymáhání předpisů v oblasti ochrany spotřebitele by mělo přispět k vyšší transparentnosti na trhu i ke snížení nákladů pro podniky působící přes hranice spojených s dodržováním práva, posílit soutěž a inovace a také významně přispět k hospodářskému růstu.

Lepší mechanismus spolupráce na úrovni EU může zajistit rychlejší a nákladově efektivní odpověď na porušování předpisů EU na ochranu spotřebitele, které se týká několika členských států. To je zvlášť důležité vzhledem k omezeným zdrojům v budoucnu a snížení administrativní zátěže. Díky zlepšené administrativní spolupráci, zkrácení průtahů při vymáhání práva a nakonec i díky lépe fungujícím trhům lze ve členských státech i na úrovni EU očekávat přínos pro veřejnou správu. Komise v současné době provádí studie zaměřené na posouzení dopadů, aby zjistila nejlepší možný způsob, jak spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele využít ve prospěch členských států, a zajistila výhody všem zúčastněným subjektům. Tyto studie budou prověřovat celou škálu dostupných možností, jak řešit budoucí problémy při vymáhání práva – od zachování stávajícího rámce až po přijetí nové legislativy – a měly by být podkladem pro rozhodnutí Komise o nejúčinnější politické odpovědi.