Zp

ěv

ník

Vo

Ce

-čk

a …

OB

SA

H

1.

V

izo

vic

e

2.

S

evern

í vít

r

3.

T�i k�íž

e

4.

D

ob

rod

ružstv

í s B

oh

em

Pan

em

5.

F

otk

y

7.

K

luci to

nem

aj le

hký

(A

nti

ptá�ata

)

8.

P

tá�ata

9.

P

rin

cezn

a z

e m

lýn

a

10.

Oko�

11.

To

ula

vej

13.

Mars

yas a

Ap

oll

ón

14.

Jarn

í ku

rýr

15.

Ho

lky r

oh

atý

16.

Ciz

inec

17.

Fra

nta

má p

éra

19.

Dajá

na

20.

Hejk

al

21.

Jarn

í tá

ní

22.

Ješt�

jed

no

kafe

23.

Fra

nkie

Dlo

uh

án

24.

Pra

vd

a a

lež

25.

Pan

en

ka

26.

Prá

zd

ný s

ch

rán

ky

27.

Ro�n

ík 4

7

28.

Bla

žek I

29.

Die

go

30.

Eld

orá

do

31.

Drá

ku

lova z

po

v��

32.

To

ulá

m s

e k

lín

em

skal

33.

Stá

nk

y

34.

Val�

í�ek

35.

Ve�ern

í�ek

36.

Ho

l�i�

ka z

naší u

lice

37.

Ho

nec k

rav

Zp

ěv

ník

Vo

Ce

-čk

a

v.2

Viz

ovic

e

Ke

jak

Jin

dra

intro: /: G, G :/

G D G

Když se s vínem probouzí den

C G D

jen já a to víno tady jsem

C G D

já včera s vínem šel jsem i spát

C

a to mám rád

Po vínu a po slivovici

jako balón já mám bambeřici

stejně si musím ale panáka dát

já to mám rád

Tam kde ležej Vizovice

tam jsou Flereti a slivovice

a dobrech lidí, co mám tu čest znát

a co je mám rád

G D G

Tam vycházej i Trnky-brnky

C G D

v lesích jsou jak žirafy tak i srnky

C G D

tam ti nikdo život nebude brát

G D G

jenom vo játra se musíš bát

Touhle písní chtěl jsem jen říct

že jsou místa kde bude vám líp

C G D

každej má někde svoje Vizovice

G D G

kde jsou známí a ne pijavice

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Hon

ec k

rav

- P

ísn

ičk

y k

tá

bo

rák

u

Ami C

1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,

Ami C

den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav,

Ami

tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,

F Ami

když z rozervaných oblaků viděl stádo krav se hnát.

C Ami F Dmi Ami

R: |:Jipijaej, jipijajou, to přízraky táhnou tmou.:|

2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé

a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé,

oblohou se neslo jeho kopyt dunění

a za ním jeli honci až k smrti znavení.

R: Jipijaej...

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak

a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,

proudy potu máčely jim tvář i košili

a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý.

R: Jipijaej...

4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej,

svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,

bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát

a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."

R: Jipijaej... 2x

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Severn

í vít

r

Svě

rák

/ U

hlí

ř

C Ami

1. Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,

F C

jsem chudý, jsem sláb, nemocen

Ami

hlava mně pálí a v modravé dáli

F G7 C

se leskne a třpytí můj sen.

2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí,

tam zbytečně budeš mi psát,

sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě

já nechám si tisíckrát zdát.

C C7 F C G7

R: Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím,

C C7 F C G7 C

k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.

3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem,

už slyším je výt blíž a blíž,

už mají mou stopu, už větří, že kopu

svůj hrob a že stloukám si kříž.

4. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén

a opustil tvou krásnou tvář,

má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek

a nad hrobem polární zář.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Tři

kří

že

Ho

p t

rop

Dmi C Ami

1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm,

Dmi Ami Dmi

který v drápech má ďábel sám,

C Ami

bílou přídí šalupa "My Grave"

Dmi Ami Dmi

míří k útesům, který znám.

F C Ami

R: Jen tři kříže z bílýho kamení

Dmi Ami Dmi

někdo do písku poskládal,

F C Ami

slzy v očích měl a v ruce, znavený,

Dmi Ami Dmi

lodní deník, co sám do něj psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích,

samý pití a rvačky jen,

chřestot nožů, při kterým přejde smích,

srdce-kámen a jméno Stan.

R:

3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,

štěkot psa zněl, když jsem se smál,

druhej kříž mám a spím pod zemí,

že jsem falešný karty hrál.

R:

4. Třetí kříž snad vyvolá jen vztek,

Fatty Rogers těm dvoum život vzal,

svědomí měl, vedle nich si klek' ...

Rec: Snad se chtěl modlit:

"Vím, trestat je lidský,

ale odpouštět božský,

snad mi tedy Bůh odpustí ..."

R: Jen tři kříže z bílýho kamení

jsem jim do písku poskládal,

slzy v očích měl a v ruce, znavený,

lodní deník,a v něm, co jsem psal ...

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Byla

jed

na h

olč

ička v

naší u

lici

- P

ísn

ičk

y k

tá

bo

rák

u

D A

Byla jedna holčička v naší ulici,

D

měla ráda chlapečka s bílou čepicí.

A

Z chlapečka se vyklubal statný námořník,

D

svaly měl jak Herkules tělo měl jak mník.

R: Nosil kalhoty dole široký,

vlněný tričko přes úzký boky.

Ona byla štíhlá jako rybička,

oba dva se vešli do jeho trička

Když vyrostla holčička v naší ulici

tak si vzala chlapečka s bílou čepicí.

Z chlapečka se vyklubal statný kapitán,

svaly měl jak Herkules, břicho jako džbán.

R: Nosil kalhoty dole široký,

vlněný tričko přes tlustý boky.

Říkal jí stále moje rybičko,

oba dva však měli své vlastní tričko

Teď chodí babička naší ulicí,

za ní cupe dědeček s bílou čepicí .

O dědečkovi se ví, že byl admirál,

že pil když byl námořníkem a že pije dál.

R: Nosí kalhoty dole široký,

vlněný svetr přes suchý boky,

Když zapadá večer za hory sluníčko,

Ona čeká na něho a plete mu tričko.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Večern

íček

- F

ilm

ové

me

lodie

C

1. Dříve, než nám klesnou víčka těsně před spaním,

uvidíme Večerníčka, jak se uklání,

F C F C

pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc,

G C

zamává čepičkou,

F C F C

z kouzelných hromádek hází lístky pohádek

G C

maličkou ručičkou.

2. Nežli Brouček složí krovky, než by řekl "smím?",

z televizní obrazovky krokem Rumcajzím

loupežník vykročí, s každým pánem zatočí,

Manku má copatou,

zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska

bradu má vousatou.

3. Červená se muchomůrka, letí motýlek,

v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek,

zkoumají pravidla, jak se vaří povidla,

vařečkou míchají,

kdopak dřív uteče, než jim hrnec přeteče,

to se nás neptají.

4. Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje,

Míček Flíček rozbil okno, nic se neděje,

opičák Hup a Hop řídí loď a barví strop,

najedou na útes,

všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší

chytrý pes maxipes-Fík.

5. = 1.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Dob

rod

ružstv

í s b

oh

em

Pan

em

(G

reen

sle

eves)

Ku

biš

ová

Ma

rta

, G

old

en

Kid

s

Ami G

1. Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,

F E

tys' mě opustil ospalou,

Ami G

tu v hloubi zahrady cítím úklady,

F E Ami

s píšťalou někdo sem kráčí,

C G

hrá náramně krásně a na mě

F E

tíha podivná doléhá,

C G

hrá náramně, zná mě, nezná mě,

F E Ami

něha a hudba až k pláči.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,

krok, a slušně se uklání,

jsem rázem ztracená, co to znamená,

odháním strach, a on praví:

Pan jméno mé, mám už renomé,

Pan se jmenuju a jsem bůh,

Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,

jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,

Pan mi zmizel i s píšťalou,

od Pana, propána, o vše obrána,

ospalou najde mě máti,

hrál a ve tmě krásně podved' mě,

kam jsem to dala oči, kam,

Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh

počítám "dal" a "má dáti".

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Fotky

Dan k!W

abi

G Gmaj7

1. V!era ukl"zel jsem ve sk#"ni,

G6 Gmaj7 D7

a kdy$ jsem chum%! prachu ze dna zvedal,

znenad%n" na&el jsem

G

ten se&it, co jsem kdysi marn' hledal,

Gmaj7

m'l desky z k($e kr%li!"

G6 Gmaj7 D7

a m"sty se u$ moli do n'j dali,

v&ak slabou v(ni jehli!",

G

tu ani moli z n'j u$ nedostali.

2. Tak sedl jsem si do k#esla

a prolistoval se&it jedn"m dechem,

co str%nka - kousek v"kendu

vyst#i$enej apar%tem s m'chem,

p%r fotek party drs)%k(,

co nev'd" a zat"m jenom tu&"

a pod krempama &ir%k(

jim odhodlan' odst%vaj" u&i.

C Hmi Ami

R: T'm fotk%m nijak neu&kodil !as,

C D G

!as inkasovat chodil kolem n%s.

3. Jak listoval jsem str%nkami

a v duchu zase &lapal suchou tr%vu,

n'jakej bacil toulavej

si na sv* pout" na&el moji hlavu,

tak dal jsem se&it do kapsy

a starou tornu na z%da si hodil

a vydal jsem se p#es lesy

tam, kam jsem kdysi s touhle partou chodil.

4. Pak jsem se toulal z m"sta na m"sto

a p#irovn%val je k t'm star*m fotk%m

a cestu st#"dal za cestou

a !ekal, $e je na jedn* zas potk%m,

zase to nekone!n* bloum%n"

a stovky ot%zek a odpov'd"

a slunce sklon" hlavu do str%n"

a str%n' budou m"t zas barvu m'di.

R:

Valč

íček

Ne

dvě

di

& B

ro

nto

sa

uři

C G7

R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,

C

ať ti každej den připomíná

C7 F C

[: toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,

G7 C

ať ti každej den připomíná. :]

1. Kluka jako ty hledám už spoustu let,

takový trošku trhlý mý já.

Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět,

i když obrovskou práci to dá.

R:

2. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš,

ani já nejsem žádný ideál,

hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,

to je pouto, co vede nás dál.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Stá

nky

Ne

dvě

di

& B

ron

tosa

uři

D G

1. U stánků na levnou krásu

D Edim

postávaj' a smějou se času,

D A D

s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.

2. Skleniček pár a pár tahů z trávy,

uteče den jak večerní zprávy,

neuměj' žít a bouřej' se a neposlouchaj'.

D7 G A

R: Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky,

D Gmi

tak málo je, málo je lásky,

D A D

ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.

3. U stánků na levnou krásu

postávaj', a ze slov a hlasů

poznávám, jak málo jsme jim stačili dát.

R:

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

5. J coural mezi skalami

a tuil, e co hledm, u tu nen,

Tom obas pe z Panamy

a Danny, ten se dneska znovu en,

i ostatn u sebral as

a jako voda obrousil jim hrany

a z veliknskch balvan!

na drobn psek semlel vechny plny.

6. Pak va"il jsem si sndani

a ze seitu p"ikldal jsem listy,

skonilo m hledn,

zejtra do n#j vlepm zase ist,

te$ lapu dol! k ndra

a lidi kolem slep jsou a hlu,

nesly m zpvn

a nevid, e odstvaj' mi ui.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Klu

ci to

taky n

em

aj'

leh

ký (

An

tip

táčata

)

Da

ně

k W

abi

A

1. Na kytaru hrála a zpívala moc krásně,

že prý holky těžší to maj',

já poslouchal a koukal a říkal si: no jasně,

je to krása, ještě mi hraj,

D

a na lásku jsem myslel a na podobný věci,

A

já v hudbě jako po vodě plul,

H7

a potom mi to došlo a já jsem zařval: kecy,

E

to, co zpíváš, pravdy je půl!

D7 A

R: Víš, mužský to taky nemaj' lehký,

H7 E

kříž je občas s holkama žít,

D7 A

víš, mužský to vážně nemaj' lehký,

H7 E A

spíš je to tak, že jsme si kvit.

2. Pak sbalili jsme bágly a vyrazili spolu

a táhli spolu hromadu let

a cejtili se vobčas na pomocnou školu,

to jak se s náma vobracel svět,

v týhle naší písni změnili jsme větu,

takže trochu jinak teď zní,

nehrajeme sami, šli jsme do duetu,

zpívá se mnou a já pak s ní, a vona zpívá:

R: Víš, mužský to vážně nemaj' lehký,

kříž je s náma holkama žít, a já na to:

víš, ale holky, ty to taky nemaj' lehký,

spíš je to tak, že jsme si kvit, a teď ten duet:

D7 A

víš, nikdo to vlastně nemá lehký,

H7 E A

víš, asi tak musí to být.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Tou

lám

se k

lín

em

skal

Ne

dvě

di

& B

ro

nto

sa

uři

G F C G

1. Toulám se klínem skal s tou rukou tvou a s kytarou,

F C G

písně, co jsem ti hrál, zní údolím ozvěnou.

D7 G

R: Ty chvíle mám rád, když jde den, den už spát,

D7 G

stín tuláků, ohňů dým,

D7 E7 C

pláč stromů na stráních, když je vítr ohýbá,

G D7 G D7 G D7 G

jako nás divná doba bláznivá.

2. Mávám ti, lásko má, zbývá už jen, jen pár chvil,

na kámen teď napíšem pár řádek kdo, kdo tu byl.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Drá

ku

lova z

pověď

Pa

leče

k M

iro

sla

v &

Ja

ník

Mic

ha

el

Emi Ami

Hádej mi prosím hádej mi cikánko z ruky

Cdim H7 Emi

chci slyšet co mě čeká a nemine

Emi Ami

nebudu asi případ jednoduchý

Cdim H7 Emi

nepatřím mezi bytosti nevinné

Vám není snadné hádat z ruky pane,

byla bych raději kdyby jste nepřišel

až vám přečtu to co máte v očích psané

bylo by lépe kdyby jste neslyšel

G D C G Emi H7

Nestraš mě cikánko já se stejně nebudu bát

G D C G Emi H7

Doufám že se mě nepokusíš obelhat

Čeká vás neštěstí a velká láska vás zradí

den se vám stane nocí a noc dnem

Věrnější bude Vám připadat přátelství hadí

nakonec sám se rozžehnáte se světem

Asi Ti cikánko nebyla platná má ruka

dávno už jedině noc je mým dnem

dalších sto let budu zakoušet pekelná muka

neboť věz, že hřbitov je mým domovem

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Ptáčata

Ne

dvě

di

& B

ro

nto

sa

uři

G

1. Na kolejích stála a za uchem květ,

vlasy trávou zavázaný,

C G

s kytarou na zádech, strun už jen pět,

D7 G

hezký oči uplakaný.

2. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět,

hnízda hledaj', neví, co dál,

vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět,

za tejden jsem u trati stál.

C G

R: Víš, holky těžší to maj',

Ami C G

víš, holky těžší to maj'.

3. Říkal jsem jí "štístko zatoulaný",

vždycky smála se a začala hrát

o potocích v trávě a o znamení,

co lidi uměj' ze zloby dát.

R:

4.=1.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Pri

ncezn

a z

e m

lejn

a

- P

ísn

ičk

y z

po

há

de

k

D A7 D

1. Vím jedno návrší zámek nádhernej

G

z nejhezčích pohádek ho znám.

Emi D

|:Stavěnej z křišťálu sahá k nebi pomálu

A7 D

povětří přijde k duhu princeznám:|

2. Bílé je lilium bílej krásnej sen

bílé je pravé hedvábí.

|:Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou

jiná mě na tom světě nevábí:|

3. Šípková růžičko z dávnejch příběhů

odkvítáš tiše v ústraní.

|:Odpusť mi svatej Ján, že tvou krásu nehledám

na jinou myslím večer před spaním:|

4. Stříbrná tůňka se zhlíží ve hvězdách

Velký vůz ztratil zákolník

|:Rozsypal nad náma celou fůru s hvězdama

jenom já nemám štěstí za troník:|

5. Já vím, že v tej noci plnej zázraků

vykvet' můj kvítek z poupěte.

|:Pomoz mi svatej Ján ať tu chvíli nezmeškám

než planě nazdařbůh odkvete:|

6. Vím jeden bílej mlejn, zámek stříbrnej,

v údolí znám to návrší.

|:V tom pěkným stavění je moje potěšení,

že na něj myslím, zatím netuší:|

7. Bílý je pátěří bílej dobrej den,

bílej je ubrus sváteční.

|: Ten kterýho já chci, nosí bílou čepici,

ostatní ženiši jsou zbyteční:|

8. Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn,

už všechny kořeny v něm znám.

|:Bydlí tam panenka, voči má jak pomněnka,

jinou už na tom světě nehledám:|

9. Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn,

míří sem cesta s přívozem.

|:Jde cesta - necesta, tady je má nevěsta,

nerovná se jí žádná z princezen:|

10. Vím jedno údolí, vím ja pěknej mlejn,

vedle něj rybník s rákosím.

|:Ta dívčí, co já znám, je má bílá princezna,

Eld

orád

o

Ma

tu

šk

a W

ald

em

ar

Ami G Ami G Ami

1. V dálných dálkách zámoří, ční prý zlaté pohoří,

C D Dmi C G E7

příchozího pohostí, nádherou a hojností.

2. Dík těm svůdným pověstím, zástupy šly za štěstím,

chátra i ti bohatí s vírou, že se vyplatí...

Ami G C D G E7

R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí,

Ami G C D Emi

jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí.

posun Ami - Hmi

Hmi A Hmi A Hmi

3. Báchorce té uvěří, dávno už jen někteří,

D E Emi D A F#

spíš než zlatonosný štít, nám dnes rozum káže jít.

Hmi A D E A F#

R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí,

Hmi A D E F#mi

jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí.

v pozadí refrén, stále od Hmi

Rec: Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství

je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi

v dálce, ale docela blízko v našich srdcích

a v našem vědomí, a že jeho pravé jméno je láska

mír a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na

něj je naše přirozená povinnost.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Diego

Chrpa

D Emi G D

R: Diego, don Diego, krásný koně máš,

Emi G D

Diego, don Diego, proč máš v očích pláč?

D Emi G D

1. Za to hříbě, done Diego, tady nuggety všechny mé máš,

Emi G D

za to hříbě, done Diego, za tu malou bílou tvář.

R:

2. Do očí pohleď svýmu koni, až v nich uzříš ohňů zář,

pak skloň hlavu do jeho hřívy a vzpomeň na těch chvil pár.

R:

Rec: Tenkrát, tenkrát jsem ještě nevěděl, stařičký done Diego, co

to hříbě pro tebe znamenalo, nevěděl jsem, že se přihnalo

ráno štváno září ohňů až k vratům tvýho ranče s malým živým

uzlíčkem v sedle.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Okoř

- P

ísn

ičk

y k

tá

bo

rák

u

G

1. Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,

D7 G

vroubená je stromama,

když jdu po ní v létě, samoten na světě,

D7 G G7

sotva pletu nohama,

C G A7 D7

na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,

G

tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,

D7 G

začli sobě notovat.

G D7

R: Na hradě Okoři světla už nehoří,

G D7 G

bílá paní šla už dávno spát,

D7

ta měla ve zvyku podle svého budíku

G D7 G G7

o půlnoci chodit strašívat,

C G

od těch dob, co jsou tam trampové,

A7 D7

nesmí z hradu pryč,

G D7

a tak dole v podhradí se šerifem dovádí,

G D7 G

on jí sebral od komůrky klíč.

2. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,

že byl Okoř vykraden.

nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes',

nikdo nebyl dopaden,

šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,

místo, aby hlídal, vášnivě jí líbal,

dostal z toho zimnici.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Toulavej

Ki ák!Tomáko!Vojta

Ami G

1. N!kdo z v"s, kdo chutnal d"lku,

Ami E

jeden z t!ch, co rozum!j',

Ami G

a# v"m pov$, pro% mi &$kaj',

F Ami

pro% mi &$kaj' Toulavej.

2. Kdo m! zn" a v s"le sed$,

kdo si mysl$: je mu hej,

tomu zp$v" pro v(edn$ den,

tomu zp$v" Toulavej.

F G

R: Sobotn$ r"no m! neuvid$

C

u cesty s klukama st"t,

F G

na p)d! celta se prachem styd$

F G

a star* songy jsem zapomn!l hr"t,

Ami

zapomn!l hr"t.

3. N!kdy v noci je mi smutno,

%asto bejv"m doma zlej,

mal" da+ za va(e -um$-,

kterou spl"c$ Toulavej.

4. Ka/dej m!s$c jin" (tace,

%ek"(, kam t! ulo/ej',

je to fajn, v/dy# p&ece zp$v",

t&eba smutn!, Toulavej.

R:

5. V$m, /e jednou n!kdo p&ijde,

ti(e p$skne: no tak jdem,

zn"m$ kluci ruku stisknou,

&eknou: v$tej, Toulavej.

6. Budou hv!zdy jako tenkr"t,

a/ t! v o%$ch zabolej',

celou noc jim bude zp$vat

jeden bl"zen 0 Toulavej.

R: Sobotn$ r"no n"m polet$ vst&$c,

budeme u cesty st"t,

vypr"($m celtu a m)/u v"m &$ct,

/e na star* songy si vzpomenu r"d,

vzpomenu r"d.

Ami G

Bla

žek I

.

Do

be

š P

ave

l

C F C

1. Měl sem rad Blažka jak svojiho synka,

F C G

z jedneho hrnka sme kafe pili,

F C F C

vymetli sme kina, takovi sme byli,

G C

a žadnu srandu sme nězkazili.

2. Žizeň sme hasili v knajpě na nadraži,

a jak byl v raži, jak už ho měl,

do jedne tlapy chytnul dva chlapy,

aji do lochu bych misto ňho šel.

3. Loni se u nas povyšovalo,

na vyšši mista za vyšši plat,

to se robi dycky automaticky,

jak kerysi chachar zdrhně na Zapad.

4. Za ten děň pluvnul by sem si do ksichtu,

bo sem se zdržel u jedne ženy,

a jak sem po absenci přišel na šichtu,

tak už byl Blažek povyšeny.

5. Tym padem Blažek mi včil robi šefa,

tuš to je trefa, tuš to je gol,

tuš to je drama, takovy flama,

ulice máma, otec alkohol.

6. Dejtě se všeci přejeť rychlikem,

kozla zahradnikem stě zrobili

a pytlaka hajnym a zloděja tajnym,

to stě se pěkně vybarvili.

7. Dyť je to gauner a sviňa sprosta,

duševně silně zakřiknuty,

na prstach s bidu počita do sta

a vyšmatlane nosi buty.

8. Od jiste doby němam rad Blažka,

k svatku mu ruku něpodam,

a jak na mopedu přes kaluž pojedu,

schvalně ho dycky ochlustam!

Ročn

ík 4

7

Da

něk

Wa

bi

A Emi Emi7 A

1. Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,

Emi Emi7 A

a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,

F#mi C#mi Hmi D

E7

však sotva pátek odhoukaj', to pomyšlení každýho z nás svádí:

A Emi Emi7 A

svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.

2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby,

jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr

troubí,

zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,

a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,

a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,

text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,

tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,

každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,

[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,

čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří ... :]

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

7. Nkdo z vs, kdo chutnal dlku,

Ami E

jeden z tch, co rozumj',

Ami G F E Ami

a vm pov, pro mi kaj' Toulavej ...

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Mars

yas a

Ap

ollón

Ma

rsya

s

G Ami D

1. Ta krásná dívka, co se bojí o svoji krásu,

G Emi C G

Athéna jméno má za starých dávných časů,

Ami D

odhodí flétnu, hrát nejde s nehybnou tváří,

G Emi C G

kdo si ji najde dřív, tomu se přání zmaří.

Emi D Emi C

R: Tak i Marsyas zmámen flétnou věří, že musí přetnout

G D C G D G

[: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :]

2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří,

Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří,

král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá,

o život soupeří, jen jeden vítěz bývá.

R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout

[: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :]

3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen,

prohrál a zápolí, podveden vůlí krále,

sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno,

satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou.

R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit,

[: nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :]

4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu,

dárkyně moudrosti za starých dávných časů,

teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása,

Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása.

R: Ty dy dy ...

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Prá

zdn

ý s

chrá

nky

Ža

lma

n P

ave

l Lo

ho

nk

a

G

1. Smím, všechno smím,

jenom nesmím ti dát kytky do vlasů,

D

kapsy jsou schránky prázdný,

C Emi

jenom ruce se v nich hřejou,

D

neříkáme slova žádný,

C G

a děti se nám smějou.

R: Čekáme od bývalých přátel pozvání,

D C G

co vyšli z nás, co vyšli z nás,

Emi

trochu vůně lesů, trochu lásky dáme,

G C G

na tu láhev smutný pravdy,

D G

na tu ještě máme.

2. Spím, dlouho spím,

jenom nespím, když mi s jinou utíkáš,

pak vstávám jako slůně,

připadá mi hrozně hloupý,

proč vůbec dítě stůně,

a štěstí že se koupí.

R:

3. Vím, nic nevím,

jen to jaký bude zítra počasí,

kapsy jsou schránky prázdný,

řekni, kde peníze sejou,

nikdo neví jak je krásný,

když se nám děti smějou.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

�������

�����

�

�������������������������������������

��������

��

����������������������������

����������������������������������������

����������������

�������� �������!���"����

��������������������������������������

���#����������#�����

�����������

������

����������������������������������

����� ����$�������������������������

������������������������������������������

%&�'#��( ��� ��#�����)���������������������

������������������������������������������������������

����#��( ��� ��#������������������������!����� �������

*��+"�� ����,�� �

�#�� �(�#��������#

�

��������!������-!�����������������

���������������-" �# �����

��#�

���

���"��������!� ���������-�#���

������

%&�

��������

����

����������

��������

������

���������������

��

�

����

����������

�� ����

��

������

���!��"�#�$

Jarn

í ku

rýr

Ryvo

la M

iki

C F C

1. Dunění kopyt večer slýchávám,

Emi E

údolím jarní kurýr jede k nám,

Ami G F E7

v peřejích řeka zvoní a jarem vítr voní,

Ami G F E7 Ami

přijíždí jarní kurýr, dobře ho znám,

G

ví, celej kraj to ví:

F G F E7 Ami

veze nám jaro v brašně sedlový.

2. Zase jdou krajem vánky voňavý,

vobouvám svoje boty toulavý,

dobře ví moje milá: i kdyby víla byla,

tyhle toulavý boty nezastaví,

mám boty toulavý,

ty ani kouzlem nezastaví.

3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou,

musím jít stopou bílou toulavou,

neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím,

prošlapám cestu domů jarní travou,

víš, ty to dobře víš,

ty moje boty nezastavíš.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Holk

y r

oh

atý

Ke

jak

Jin

dra

Emi C Emi C

intro: , , ,

Emi D

Hádej co dál bude hádej co bude pak

C D

Můžem jen si v duchu přát peklo nebo nebe to je fakt

Emi D

Já až to tady zabalím nechci do nebe jít

C D

Já jsem podle pekla žil ženský měl a pivo pil

Emi D G

Nechci v nebi drnkat na harfu a banány jíst

C D Emi

Radši budu v pekle se ženskejma pivo pít

Emi D G

Nechci v nebi drnkat na harfu a banány jíst

C D Emi

Radši budu v pekle se ženskejma pivo pít

Místo vody v potoku tam bourbon poteče

A ze sprchy šampaňský z kohoutků pivo plzeňský

A taky holky rohatý kolem nás budou tancovat

Do půl těla nahatý a se mnou to bude lomcovat

Nechci v nebi drnkat na harfu a banány jíst

Radši budu v pekle se ženskejma pivo pít

Nechci v nebi drnkat na harfu a banány jíst

Radši budu v pekle se ženskejma pivo pít

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Pravd

a a

Le

No

ha

vic

a J

aro

mír

Ami Dmi

1. !la Pravda sv"tem a na chud# duchem se sm$la,

E Ami

pro blahoslaven# navl%kla honosn# &at,

A7 Dmi

v z$kout% &pinav#m drz$ Le' ve st%nu st$la,

E Ami

ta Pravdu pozvala k sob" p(enocovat,

G C

a Pravda znaven$ usnula, jen co si sedla,

A7 Dmi

ze sna se culila, naivka d)v"(iv$,

Ami

jen o*i zav(ela, u' se Le' z postele zvedla

E Ami

a za*la si pokradmu zkou&et ten jej% h$v.

2. S Pravdou mi m)'ete leda tak pol%bit z$da,

'ensk$ je 'ensk$, tak jak#pak cavyky s n%,

kdopak tu rozpozn$, kter$ je Le', kter$ Pravda,

a' budou ob" dv" donaha vysvle*en#,

na jej% bl)zu si jej% bro' fe&$cky p(ipla,

pod pa'i st(%kla si jej%m dezodorem,

pen%ze, doklady, hodinky, v&echno j% &t%pla,

odplivla, odporn" zaklela, vypadla ven.

3. K r$nu a' zjistila Pravda, co v&echno j% sch$z%,

p(ed zrcadlem se pak notn" podivila:

n"kdo u' odn"kud donesl hrst *ern#ch saz%,

aby se ta *ist$ Pravda tak neli&ila,

Pravda se sm$la, 'e na ni kameny h$z%:

+V'dy- Le' je to v&echno a Le' taky m# &aty m$,+

blahoslaven% s n% protokol sepsali r$zem,

byla to rozmluva dost m$lo p(%v"tiv$.

4. Vyf$sla pokutu a je&t" mohla bejt r$da,

ostatn" ciz% &mouhy p(i&ili j%,

n"jak$ mrcha tu tvrd%, 'e je prej Pravda

a zat%m se potlouk$ nah$ a ve &karp" sp%,

Pravda se br$n% a p(iznat se nechce,

to m$&, holka, marn#, jak chce& se du&uj a k(i*,

Le' zat%m, potvora, ukradla vzrostl#ho h(ebce

a dlouh# a p"st"n# nohy ji odnesly pry*.

5. Leckter# hlup$k se dodne&ka o Pravdu h$d$,

pravdy se ov&em v t"ch (e*i*k$ch nedobere&,

jist", 'e ve sv"t" nakonec zv%t"z% Pravda,

ale a' dok$'e to, co dok$'e Le',

*asto je k m$n% vodky jen p)l litru na t(i

a ani nev%&, s k#m dneska p(enocuje&,

n"kdo t" vysvl%kne, (eknou ti, 'e ti to pat(%,

a d(%v, ne' se nad"je&, nos% tvé kalhoty,

a d(%v, ne' se nad"je&, nos% tvé hodinky,

a d(%v, ne' se nad"je&, jede na tvém koni Le'.

Fran

kie

Dlo

uh

án

Ne

dvě

di

& B

ro

nto

sa

uři

C F C

Kolik je smutného, když mraky černé jdou

G7 F C

lidem nad hlavou, smutnou dálavou,

F C

já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,

G7 F C

za čas odletěl, každý zapomněl.

C G7

R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán,

F C

po Státech toulal se jen sám,

F C G

a že byl veselej, tak každej měl ho rád.

F C Ami

tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,

F G

a každý, kdo s ním chvilku byl,

F G7 C

ten dlouho se pak smál.

Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl,

slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,

a když pak večer ranče tiše usínaj',

Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.

R: Měl kapsu prázdnou ...

Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít,

jeho srdce spí, tiše smutně spí,

bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl,

farář píseň pěl, umíráček zněl.

R: Měl kapsu prázdnou ...

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Ciz

inec

Tu

čn

ý M

ich

al

Na kraji pouště, slunkem spálený

stojí naše malý město dřevěný.

Jednoho dne právě čas oběda byl

se na kraji města jezdec objevil.

Měl černý sombréro, na něm bílej prach

pod ním hadí oči ze kterejch šel strach.

Místo cigarety měl v ústech růži

na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.

R: Tu jeho tvář tu každý z nás poznal,

na každým nároží zatykač vlál,

na něm cifra za kterou by sis žil

a přece nikdo z nás nevystřelil.

Pomalu projížděl hlavní ulicí,

město bylo tichý jak město spící.

Před saloonem zastavil a z koně slez,

jeho stín šel s ním a za stínem děs.

I zábava u baru prudce zvadla,

když vešel dovnitř tváří u zrcadla.

Obědnal si pití a v místnostech těch

každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech.

R:

On jenom se usmál a dopil svůj drink,

mexickým dolarem o barpult cink.

Pak ke koni došel krokem pomalým,

za chvíli zmizel jak z doutníku dým.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Fra

nta

má p

éra

Da

n!

k W

abi

D E

R: Franta m! péra,

A D E

jé"i#i, Franta m! péra,

A D E

barevn$ péra,

A D E

je"i#i, Franta m! péra.

D E

1. %el jsem v nov$m kv!dru na trh,

A D E

n&kdo mi ho zezadu natrh,

D E

natrh mi ho h'eb(kem,

A D E

j! p'i tom vlek pytl(k s ml(kem,

A D E

je to setsakramentsk$,

A D E

v )em budu proh!*et... caramba, se*ority.

R: Franta m! péra, ...

2. Vejda do kav!rny z'el jsem mloka,

jak sed& zp'(ma lokal moka,

m&l )ern$ kv!dro s "lut$mi fleky,

j! p'i tom pohledu pukal vzteky,

od t&ch dob, kdy" vid(m mloka,

fl!knu ho p&st( do voka.

R: Franta m! péra, ...

3. R!no jsem vy#el z Liberce

a u" m& z toho bol( bérce,

ten kdo to tu zn!, jist& uzn!,

"e jsou tu cesty sam! d"uzna,

tak #lapu od Je#t&du

a jsem r!d, "e je#t& jdu.

R: Franta m! péra, ...

4. M&l jsem jet hr!t do T'eb()e,

jen"e jsem v aut& zlomil kl()e,

tla)it se ned!, je to t&"k$,

nezb$v!, ne" to doj(t p&#ky,

tak #lapu ku T'eb()i,

no je to... prost& t&"k$.

Ještě

jed

no k

afe

(O

ne M

ore

Cu

p O

f C

off

ee)

Dru

há

trá

va

kapo 3 - Gmi

Emi D

1. Máš sladkej dech a oči, kterým patří svatozář,

C H7

a vlasy máš jak hedvábí, když je vhodíš na polštář,

Emi D

ale já se o tvou lásku ani vděčnost neprosím,

C H7

ty děkuješ jen hvězdám a jseš věrná jenom jim.

C H7

R: Ještě jedno kafe bych si dal,

C H7 Emi

ještě jedno kafe, krucinál, než pojedu dál.

2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh

a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech,

a taky házet nožem a držet pospolu

a brada se mu třese, když se nosí ke stolu.

R:

3. Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet

a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,

a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana.,

jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma.

R:

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Jarn

í tán

í

Ne

dvě

di

& B

ro

nto

sa

uři

Hmi Emi D

1. Když první tání cestu sněhu zkříží

G Emi F# Hmi

a nad ledem se voda objeví,

Emi D

voňavá zem se sněhem tiše plíží,

G Emi F# Hmi

tak nějak líp si balím, proč, bůhví.

G D

R: Přišel čas slunce, zrození a tratí,

G D F#

na kterejch potkáš kluky ze všech stran,

Hmi Emi

[: Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,

G F# Hmi

oživne kemp, jaro, vítej k nám. :]

2. Kdo ví, jak voní země, když se budí,

pocit má vždy, jak zrodil by se sám,

jaro je lék na řeči, co nás nudí,

na lidi, co chtěj' zkazit život nám.

R:

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo,

srdce těch pánů, co je jim vše fuk,

pak bych měl naději, že i příští jaro

bude má země zdravá jako buk.

G F# Hmi

R: + oživne kemp, jaro, vítej k nám ...

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

R: Franta m péra, ...

5. Dnes rno u dve mého bytu

potkal jsem na schodech vepovou ktu,

to ovem zdaleka nen vecko,

s tou ktou se za lachu vedlo plecko,

asi byl bezmas ptek,

tak ly na prochzku z jatek.

R: Franta m péra, ...

R: Franta m péra,

jéii, Franta m péra,

barevn péra,

z ocasu foxteriéra.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Dajá

na

- P

ísn

ičk

y k

tá

bo

rák

u

C Ami F G

1. Tam, kde leží věčný sníh, tam uslyšíš dívčí smích,

C Ami F G

tam, kde můžeš jenom snít, věrnou lásku těžko mít.

C Ami F G

přece ta zem dívku má, je smutná a je sama,

C Ami F G C Ami F G

krásné jméno má Dajána.

2. Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná,

ona zatím potají jediného v mysli má,

na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál,

krásná, bláhová Dajána.

F Fmi

R: Srdce které zasteklo si

C C7

s úsměvem teď žal svůj nosí.

F Fmi

Stále však, čeká dál.

G

Óo óo óooo oooo..

3. Ten, kdo jí klid navždy vzal, odešel si bůhvíkam,

Dajána má v srdci žal, žije v marných vzpomínkách,

předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných,

krásná,bláhová Dajána.

4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout,

sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout,

navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid,

krásná, bláhová Dajána.

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z

Hejk

al

Da

ně

k W

abi

Ami

1. Divnej jekot po lesích se prohání,

Dmi Ami F E

až v žilách tuhne krev a zuby cvakaj' SOS,

Ami

utichá až u potoka pod strání,

Dmi Ami E Ami

jó, takovýhle řvaní by nesnes' ani pes.

Dmi Ami Dmi Ami

Žhavý rudý oči a drápy krvavý,

F E

kosti chřestěj' v rytmu kastanět,

Dmi Ami Dmi Ami

strašidelný vytí a skřeky chraplavý,

F E Ami

tak to je hejkal, na to vemte jed.

C F C

R: U nás hej, hej, hejkal straší v lese,

D7 G

jen ten, kdo něco snese, tam může v noci jít,

C F C

jeho hej, hej, hejkání se nese,

F C F C

každej se strachy třese, k ohni nesesedneme se,

F C G C E

neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt.

2. Kdo z vás tady na hejkaly nevěří,

ten může u nás přespat, až se zastaví,

nevystrčí špičku nosu ze dveří

a bude jásat, že se dožil rána ve zdraví.

Jenom kalný oči a rysy ztrhané,

kalhoty si bude muset prát,

a děs a hrůza v hlase, jó, to mu zůstane,

až koktavě bude povídat, že:

F C G C

R: + neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt, hej!

Zdro

j: h

ttp:/

/zpevnik

.wz.c

z