17
Zrak
Zrak
Zrak
• Nejdůležitější lidský smysl (až 80% informací vnímáme zrakem)
• Zaznamenává intenzitu a barvu dopadajícího světla
• Zrakem vnímáme okolní prostředí, předměty, prostorové uspořádání, pohyb
• Orgánem zraku je oko
Řez okem
Řez okem
Řez okem
Anatomie oka(boční řez)
Anatomie okaBělima• vnější vrstva oka, vazivová blána• vpředu přechází v rohovkuCévnatka• střední vrstva oka, vyživuje oko, • vpředu přechází v duhovkuSítnice• vnitřní vrstva oka, obsahuje
světločivné• buňky (tyčinky a čípky), umožňuje
viděníSklivec• průhledná rosolovitá hmota,
vyplňuje• vnitřní prostor oka
Anatomie oka• Duhovka – barva duhovky závisí
na množství pigmentu, uprostřed je otvor zornice.
• Zornice – stahováním svalů duhovky se mění velikost zornice, tím se řídí množství světla dopadajícího na sítnici
• Čočka – průhledná dvojvypuklá pružná čočka změnou svého tvaru zaostřuje obraz (akomodace), průměr asi 10 mm.
• Rohovka – průhledná vypuklá vrstva, pokrývá přední část oční koule.
Anatomie oka• Okohybné svaly – umožňují
pohyb oční koulí, např. při pozorování pohybujícího se předmětu.
• Žlutá skvrna – místo na sítnici, obsahuje velké množství čípků, je zde nejostřejší vidění , velikost asi 5 mm.
• Slepá skvrna – místo na sítnici, odkud vystupuje zrakový nerv, neobsahuje tyčinky ani čípky.
• Zrakový nerv – přenáší informace ze sítnice do zrakového centra mozkové kůry.
Anatomie oka• Kost čelní a lícní – oční koule je
uložena v očnici mezi nadočnicovým obloukem a lícní kostí, chráněna tukovou tkání.
• Řasnaté tělísko – vazivové tělísko připojené na čočku svým stahem mění tvar čočky.
• Spojivka – vnitřní sliznice víček připojená k okraji rohovky, do spojivkové štěrbiny ústí slzné žlázy.
• Oční komora – prostor mezi rohovkou a čočkou, vyplněný tekutinou.
•Sítnice je vnitřní vrstvou oční koule. •Pokrývá zadní 2/3 její plochy s výjimkou míst, kde z oční
koule vychází zrakový nerv. Toto místo se nazývá slepá skvrna. •V sítnici jsou uloženy vlastní receptorové buňky pro
vnímání světla: Tyčinky – rozlišují pouze odstíny šedi. Jsou citlivější na světlo,
umožňují vidění za šera. Základem je barvivo rodopsin, které absorbuje světlo a převádí ho na nervový vzruch. Nenacházejí se ve žluté skvrně.
Čípky – buňky umožňující barevné vidění (modrá, zelená a červená). Největší hustota čípků je asi 4 mm od slepé skvrny, ve žluté skvrně (místo nejostřejšího vidění).
Sítnice
Vlnová délka světla, na kterou jsou citlivé tyčinky a čípky
Světločivné buňky lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400 – 760 nm.
Zorný úhel oka
Celkový zorný úhel oka ve vodorovné rovině je asi 140°. Ve svislé rovině ve směru dolů je zorný úhel asi 50°, směrem nahoru, kde brání víčko, o trochu méně.
Optická soustava oka
Díky optické soustavě oka (rohovka, oční komora, čočka, sklivec) dopadá na sítnici zmenšený, převrácený obraz.
• Ohnisková vzdálenost čočky odpovídá přibližně její vzdálenosti od sítnice - asi 1,6 cm.
• Optická mohutnost oka je 62,5D.• Rozsah vzdáleností, na které se může oko akomodovat, je určen
dvěma body:1. vzdálený bod oka - největší vzdálenost, při které se pozorovaný předmět zobrazí ostře. Pro zdravé oko se nachází v nekonečnu. 2. blízký bod oka - nejmenší vzdálenost pozorovaného předmětu, při níž se daný předmět zobrazí ostře. Pro zdravé oko je tato vzdálenost maximálně 25 cm.
• Poloha blízkého bodu se s rostoucím věkem člověka posouvá dál od oka. Mění se totiž optická mohutnost oka, schopnost akomodace, složení a množství bílkovin v oku.
• Pokud budou dva body od sebe vzdálené méně než 0,072 mm, rozeznáme je pouze jako bod jeden.
Optická soustava oka
Změna tvaru čočky – akomodacePři pozorování vzdálených předmětů se čočka zploští.
Při zaostření oka na velmi blízké předměty je čočka vypouklá.
Zornicový reflex – adaptace
• Duhovka je tvořena z hladkého svalstva, uprostřed je kruhový otvor zornice. Paprsčitě nebo kruhovitě uspořádaná svalovina rozšiřuje nebo zužuje zornici.
• K rozšíření zornice dochází reflexivně při malém osvětlení a při stresové situaci. K zúžení zornice dochází při vysokém osvětlení nebo pod vlivem některých drog.
