ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO • DUBEN 2016 Sbírka kárných rozhodnutí · Sbírka kárných rozhodnutí...

Bulletin advokacie

Sbírka kárných rozhodnutí

ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO • DUBEN 2016

České advokátní komory2014 – 2015

1

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2014 – 2015

Sestavil JUDr. Jan Syka

Česká advokátní komoraPraha 2016

Sbírka kárných rozhodnutíČeské advokátní komory2014 – 2015

2


Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1991 až 1997 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – březen 1999.

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1998 až 1999 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – březen 2001.

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2000 až 2001 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2002.

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2002 až 2003 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2004.

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2004 až 2005viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – květen 2006.



Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2010 až 2011viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2012.

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2012 až 2013viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – srpen 2014.

Souhrnné rejstříky 1991 – 2015 najdete na webových stránkách ČAK – viz upozornění na straně 123.

3


ObsahPředmluva JUDr. Bohuslava Sedlatého a JUDr. Petra Čápa ..........................4

Úvodní poznámka ................................................................................5

Rok 2014 ...........................................................................................7

Rok 2015 .........................................................................................53

Stanoviska OKK .............................................................................. 118

Rejstříky ........................................................................................ 119

Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 2014 – 2015 ...................120

Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK

2014 – 2015 ............................................................................ 121

Upozornění na souhrnné rejstříky 1991 – 2015 ...............................123

4


Vážené kolegyně, vážení kolegové,

i tentokrát vydává v sudém kalendářním roce Česká advokátní komora sbírku obsahu-jící vybraná kárná rozhodnutí z předchozích dvou kalendářních let.

Její srovnání s obsahem sbírek předchozích potvrzuje, že mezi nejčastější prohřešky advokátů dlouhodobě patří opomenutí učinit jménem klienta podání, neodstranění vad podání a zejména neinformování klienta o stavu věci včetně zatajení profesního pochy-bení advokáta.

Mohlo by se proto zdát, že sbírka neplní onu „osvětovou“ funkci, kterou na tomto mís-tě opakovaně zdůrazňujeme. Přesto jsme i nadále přesvědčeni, že každému advokátovi může občasné nahlédnutí do této sbírky a prostudování alespoň právních vět publikova-ných kárných rozhodnutí pomoci při volbě eticky správného postupu ve věci. Pro advokát-ní koncipienty by pak měly být sbírky kárných rozhodnutí zdrojem informací nezbytných pro osvojení základních advokátních dovedností v průběhu právní praxe a studijním ma-teriálem pro řádnou přípravu k advokátní zkoušce.

Stejně jako se zodpovědný advokát nemůže při poskytování právních služeb obejít bez znalosti soudní judikatury, měl by dobře ovládat i judikaturu kárnou. Kromě jiného mu její znalost může pomoci vyvarovat se kárného provinění.

Jelikož se právní a stavovské předpisy upravující povinnosti advokátů dramaticky ne-mění, obsahuje logicky i tato sbírka několik kárných rozhodnutí k obdobným skutkům, jež se v různých modifikacích objevily rovněž ve sbírkách dřívějších. Naleznete v ní však též rozhodnutí, jimiž kárné senáty řešily zcela nové problémy, jež do oblasti právních slu-žeb přináší stále rozsáhlejší elektronizace našich životů. V neposlední řadě by rozhodnutí z této sbírky mohla advokátům znovu připomenout přísnost formálních požadavků klade-ných na advokátní úschovy a na vedení knihy o prohlášeni pravosti podpisu.

Bez ohledu na výše uvedené by si, třeba právě přečtením nejnovější sbírky kárných roz-hodnutí, měl každý z nás advokátů připomínat základní principy naší kárné odpovědnosti.

Závěrem děkujeme JUDr. Janu Sykovi za přípravu tohoto vydání sbírky, zejména za dů-kladný výběr kárných rozhodnutí v ní publikovaných.

Praha, březen 2016

JUDr. Petr Čáp JUDr. Bohuslav Sedlatý

JUDr. Petr Čáp, předseda kárné komise ČAK

JUDr. Bohuslav Sedlatý,předseda odvolací kárné komise ČAK

5


Úvodní poznámka

Snaha po uveřejnění většího počtu kárných rozhodnutí při omezeném rozsahu zvláštní-ho vydání Bulletinu advokacie mne vedla k úpravám, které umožnila skutečnost, že některé údaje jsou pro úplnost a přezkoumatelnost individuálního kárného rozhodnutí nezbytné, avšak jsou postradatelné pro účel sbírky, která se soustřeďuje na informace o skutcích, kár-ně obviněným pravomocně prokázaných, o aplikaci právních norem na tyto skutky a o práv-ních názorech kárných senátů na ně.

Z tohoto hlediska nejsou pro účel sbírky důležité postupy, které jsou opakované nebo nahodilé. Proto jsou vypuštěny tyto pravidelné texty: Z výrokové části slovní vyjádření právní kvalifikace, výrok o náhradě nákladů řízení a o splatnosti, z odůvodnění údaje o kárné žalo-bě, případném spojení řízení, většina výčtů provedených důkazů a citací právních norem, odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení, poučení, datum, podpis. U mnohých případů je vynechán i průběh dokazování, zůstává hodnocení jeho výsledků. Další krácení je prove-deno v zájmu anonymizace. To vše umožnilo, aby vybraná odůvodnění byla krácena méně, pro zachování přesnější informace o průběhu kárného řízení.

U těch rozhodnutí, která byla nebo budou otištěna v jednotlivých číslech Bulletinu advo-kacie, je k právní větě připojen odkaz na příslušné číslo Bulletinu advokacie, kde krácení je ve většině případů minimální.

Zdůrazňuji možnosti informačního propojení s webovými stránkami Komory – www.cak.cz/orgány Komory/kárná komise, kde jsou umístěny dlouhodobé rejstříky s právními větami a tabulkové i grafické přehledy.

JUDr. Jan Syka, vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK

6

poznámky

7

č. 2/2014Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2014 – 2015

ROK 2014

8

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2014 – 2015 č. 1-2/2014

č. 1

Je kárným proviněním, jestliže advokát neplní řádně svoji vyživovací povinnost.

V řízení sp. zn. K 69/2013 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 14. 3. 2014 advokátovi JUDr. T. V. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatře-ní pokuta ve výši 75 000 Kč.

Toto kárné rozhodnutí je otištěno v Bulletinu advokacie č. 7-8/2015 na str. 87.

č. 2

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako dlužník nesplní svůj závazek, navíc ani poté, kdy po splatnosti závazek uznal a zavázal se ke splnění v dodatečném termínu.

Kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 27. 6. 2013sp. zn. K 26/2013 (pravomocným se stalo znění odvolacího kárného rozhodnutí)

Kárně obviněný JUDr. P. Š., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co se ve smlouvě o půjčce, kterou uzavřel dne 3. 6. 2011 jako dlužník, kterou opatřil svým vlast-noručním podpisem a otiskem razítka své advokátní kanceláře, s B. V. jako věřitelem, za-vázal, že mu zapůjčenou finanční částku ve výši 5 000 000 Kč vrátí nejpozději do 31. 8. 2011, tento svůj závazek nejméně do 12. 10. 2012 nesplnil, a to i přesto, že dne 19. 3.2012 svůj dluh písemně uznal a prohlásil, že dlužnou částku zaplatí B. V. nejpozději do 31. 3. 2012, čímž

porušil § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném

znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z odůvodnění:

Kárný senát projednal věc při jednání 27. 6. 2013, vyslechl kárně obviněného a provedl dokazování právně relevantními listinnými důkazy, z nichž zjistil následující právně relevant-ní skutkový stav:

Stěžovatel B. V. jako věřitel uzavřel dne 3. 6. 2011 s kárně obviněným jako dlužníkem smlouvu o půjčce, na základě níž stěžovatel kárně obviněnému půjčil částku 5 000 000 Kč s tím, že se kárně obviněný zavázal tuto částku navýšenou o 250 000 Kč zaplatit stěžovatelinejpozději do 31. 8. 2011, což bylo nesporně zjištěno z písemného potvrzení kárně obvi-něného ze dne 3. 6. 2011 opatřeného jeho vlastnoručním podpisem a otiskem razítka jeho advokátní kanceláře, na němž byl podpis kárně obviněného ověřen advokátem. V potvrze-ní o přijetí částky 5 000 000 Kč, stvrzeném v Praze dne 3. 6. 2011, se kárně obviněný pre-zentoval jako advokát, a to připojením dovětku profese za jméno a použitím kulatého razítka jako advokáta evidovaného u ČAK a s uvedením jeho sídla.

9

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2014 – 2015 č. 2/2014

Vzniklý závazkový vztah byl dále potvrzen a prokázán mezi stěžovatelem jako směneč-ným věřitelem a kárně obviněným jako směnečným dlužníkem i ze směnky vlastní bez pro-testu, vystavené dne 3. 6. 2011, v níž se kárně obviněný jako advokát zavázal, že stěžovate-li zaplatí do 31. 8. 2011 částku ve výši 5 250 000 Kč.

Kárně obviněný svůj závazek v dohodnuté lhůtě nesplnil, což bylo nesporně prokázáno z vyjádření kárně obviněného ke kárné žalobě ze dne 6. 3. 2013, dále z jeho výpovědi v prů-běhu jednání kárného senátu a také z obsahu konstatovaných listinných důkazů.

Z uznání dluhu stvrzeného kárně obviněným v Praze dne 19. 3. 2012 bylo dále proká-záno, že kárně obviněný po neuhrazení svého dluhu stěžovateli v původně smluvené lhůtě do 31. 8. 2011 písemně uznal tento dluh a prohlásil, že částku 5 000 000 Kč stěžovateli za-platí dodatečně do 31. 3. 2012; jak se následně ukázalo, kárně obviněný příslib dle uzná-ní závazku opět nedodržel a uznaný dluh stěžovateli neuhradil ani do termínu jednání kárné-ho senátu.

Z písemného vyjádření kárně obviněného, doručeného na ČAK v Praze dne 25. 10. 2012, bylo zjištěno, že kárně obviněný uznal, že obnos tvrzený stěžovatelem, uvedený v po-tvrzení kárně obviněného ze dne 3. 6. 2011 v částce 5 000 000 Kč převzal, dále, že se jednalo o půjčku, s jejíž splatností je v prodlení pro prodloužení termínu projektu, na kte-rém se podílel, z něhož předpokládaný výnos včas neobdržel. Se stěžovatelem byl téměř v každodenním kontaktu až do doby, kdy svoji pohledávku postoupil, a nyní je v jednání s po-stupníkem. Zároveň se zavázal, že svůj závazek pochopitelně splní. Na svoji obranu kárně obviněný uvedl, že záležitost se netýká výkonu advokacie. Dále bylo prokázáno, že kárně obviněný nabídl stěžovateli po uplynutí splatnosti lhůty k plnění svého závazku, že mu dluh ve výši 5 250 000 Kč po termínu splatnosti uhradí ve splátkách po 100 000 Kč měsíčně.

Kárně obviněný stěžovateli přes svůj příslib do jednání kárného senátu uhradil pouze jed-nu splátku ve výši 100 000 Kč a další finanční prostředky mu již nezaslal, což bylo zjištěno z potvrzení banky ze dne 18. 2. 2013.

Z aktualizovaného podání stěžovatele doručeného ČAK dne 21. 2. 2013 kárný senát zjistil, že kárně obviněný e-mailem ze dne 14. 2. 2012 zaslal stěžovateli návrh splátek a na-bídl mu uzavření dohody o úhradě dluhu ve splátkách po 100 000 Kč, na což stěžovatel nepřistoupil, neboť kárně obviněný přes své opakované přísliby v minulosti své závazky ne-zaplatil do 31. 8. 2011 dle příslibu uvedeného v písemném potvrzení ze dne 3. 6. 2011 a dle směnky bez protestu stvrzené kárně obviněným jako advokátem, ani dodatečně dle uznání dluhu do 31. 3. 2012. Stěžovatel dále uvedl, že je přesvědčen, že kárně obviněný má finanční prostředky, neboť následně stěžovateli nabízel úhradu svého závazku ve splát-kách po 100 000 Kč, ale při úhradě jediné splátky ve výši 100 000 Kč byly peníze složeny na účet stěžovatele v hotovosti, aby nebylo vidět, z jakého účtu kárně obviněný obnos v část-ce 100 000 Kč uvolnil, resp. hradil. Stěžovatel z dosavadního chování kárně obviněného na-byl dojmu, že má zájem na oddalování úhrady jeho pohledávek, nevěří jeho slibům, a proto podal žalobu k soudu a také trestní oznámení a stížnost na ČAK.

V průběhu dokazování bylo osvědčeno ze směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 4. 2013 a z předvolání k jednání na den 27. 6. 2013, že stěžovatel uplatnil svůj nárok na úhra-du peněžitého plnění v řízení vedeném proti kárně obviněnému pro 5 000 000 Kč, a dále ze záznamu stěžovatele pro Policii ČR to, že oznamoval předložení příloh k určitému č. j. k po-danému trestnímu oznámení na Policii ČR.

10


Z vyjádření kárně obviněného ze dne 6. 3. 2013, podaného ke kárné žalobě, vzal kár-ný senát za nesporné, že kárně obviněný stěžovateli B. V. po uplynutí lhůty splatnosti svých závazků nabídl splátkový kalendář, ve kterém se zavázal uhradit dluh ve splátkách po 100 000 Kč měsíčně s tím, že již začal dluh v této výši splácet a bude se snažit uhradit dluh přednostně ze svých prostředků a prostředků rodiny co nejdříve, a to prodejem ne-movitostí. K věci dále uvedl, že stěžovatele B. V. zná již 20 let, spolupracoval s ním na jeho veškerých právních záležitostech, zajišťoval prodej jeho domu v Praze 3 a právní spory, kte-ré se domu týkaly; období od podzimu 2011 do konce roku 2012 bylo jedním z nejhorších v jeho profesní kariéře, příjmy z advokacie byly nízké, došlo ke krachu jeho stěžejního klien-ta – developera, což pro něho znamenalo podstatnou ztrátu příjmů. V průběhu kárného jed-nání ohledně aktuálního stavu věci bylo dále zjištěno, že kárně obviněný proti směnečnému platebnímu rozkazu podal námitky z důvodu, že stěžovateli uhradil částku 450 000 Kč, což nebyl schopen doložit, předvolání soudu na 27. 6. 2013 měl u sebe a založil jej do spisu. Tvrdil, že stěžovateli v březnu 2013 uhradil další splátku ve výši 100 000 Kč a další splát-ky mu nehradil z důvodu, že stěžovatel dohodu o úhradě splátek nepodepsal. Na zajištění dobytnosti pohledávek stěžovatele tomuto další návrhy neučinil, sám nemá žádný majetek, jednal o poskytnutí úvěru s bankou, ale úvěr mu nebyl poskytnut z důvodu, že splácí hy-poteční úvěr poskytnutý na nemovitost, kterou postavil za trvání manželství, nicméně před 10 lety zrušil SJM s manželkou. Žádné finanční prostředky nemá, prostředky zapůjčené stěžovatelem použil na koupi pozemku na předprodej domu ve spolupráci s další právnic-kou osobou, konkrétně s akciovou společností, v níž vlastní 30% podíl na akciích na maji-tele. Uvedená akciová společnost nakoupené nemovitosti neprodala, aby pro předčasný převod do pěti let nemusela hradit daň z příjmů, a kárně obviněný své pohledávky za akcio-vou společností zajistil zástavní smlouvou na akcie ostatních akcionářů. Z důvodu ochra-ny obchodního tajemství kárně obviněný odmítl uvést další podrobnosti ohledně zajiště-ní svých vlastních pohledávek i ohledně akciové společnosti. V závěru však uvedl, že jeho manželka inzeruje prodej bytu, a on předpokládá, že z výtěžku z prodeje bytu část pohle-dávek věřitele tomuto neprodleně uhradí. Dále uvedl, že věří, že stěžovateli jeho pohledáv-ky bude hradit dále ve splátkách po 100 000 Kč, k čemuž mu dopomůže výkon advokacie, když další finanční prostředky získá ze smluvní odměny za zastupování klienta v soudním sporu o 60 000 000 Kč.

Z výpisu z matriky ohledně kárně obviněného bylo zjištěno, že je v evidenci advokátů za-psán od 1. 7. 1990, vede knihu prohlášení od 5. 4. 2007 a nebyl dosud kárně postižen.

Kárný senát z důkazů provedených v řízení, zejména ze samotného doznání kárně obvi-něného, dospěl jednoznačně k závěru, že skutkový stav, pro který byla kárná žaloba na kár-ně obviněného podána, byl prokázán a kárně obviněný svým jednáním porušil při výkonu advokacie § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky, ne-boť při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval Pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a nedodr-žoval povinnost plnit převzaté, písemně sjednané závazky. Kárně obviněný ve vztahu ke své-mu dlouholetému klientovi velmi hrubým způsobem porušil nejen své smluvní povinnosti, ale zejména profesní povinnosti advokáta stanovené v § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky, a to pro níže uvedené:

11


Kárně obviněný zneužil své znalosti získané při výkonu profesní činnosti o stěžovateli jako o svém dlouholetém klientovi poté, když stěžovatel kárně obviněnému zapůjčil částku 5 000 000 Kč, kterou kárně obviněný ve sjednané lhůtě nevrátil, a neučinil tak ani po lhů-tě uvedené ve směnce bez protestu, ani ve lhůtě stanovené samotným kárně obviněným v uznání dluhu, ani po vydání směnečného platebního rozkazu, případně do jednání kár-ného senátu, aby odvrátil rozsah škody, zmírnil prodlení s úhradou smluvně převzatého zá-vazku. Kárně obviněný tak nesplnil své závazky převzaté v souvislosti s výkonem advoka-cie řádně a včas, jednal k tíži stěžovatele, který je vyššího věku, jehož osobní a výdělkové poměry dobře znal z výkonu advokacie, a zneužil důvěru klienta ve vztahu k sobě jako ad-vokátovi, čímž přispěl ke snížení profesní cti advokátů v očích veřejnosti, vzbudil jako advo-kát pochybnosti o své poctivosti, čestnosti a slušném chování. Kárně obviněný svým jedná-ním, popsaným ve výroku rozhodnutí, ohrozil nejen svou důstojnost a vážnost, ale značně poškodil dobré jméno advokacie. Takové chování odporuje dobrým mravům a Pravidlům profesionální etiky, což může vést ke ztrátě důvěry v čestnost, poctivost a slušnost advo-kátního stavu.

S ohledem na výše uvedené kárný senát uzavřel, že otázka kárné viny kárně obviněné-ho je nesporná, jednání kárně obviněného naplňuje znaky kárného provinění a jde o poru-šení § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky, velmi hru-bým způsobem.

Při uložení kárného opatření kárný senát zohlednil, že kárně obviněný se živí výkonem ad-vokacie od 1. 7. 1990, nebyl v minulosti kárně trestán ani projednáván před kárným sená-tem, dále že se doznal ke svému provinění, projevil upřímnou lítost nad svým jednáním a stě-žovateli po uplynutí lhůty splatnosti dluhu prokazatelně uhradil pouze 100 000 Kč na úhradu jeho závazku ve výši 5 250 000 Kč. Při uložení nejpřísnějšího kárného opatření za kárné provinění kárný senát dále zohlednil i délku trvání porušení smluvního závazku kárně obvině-ného a jeho nedůstojné, nečestné chování ve vztahu ke stěžovateli a také v průběhu jednání kárného senátu, kde vyhýbavým způsobem odpovídal na dotazy při objasňování svých po-měrů, a vzbudil tak další pochybnosti o svých prohlášeních a připravenosti dodatečně spla-tit a nezmařit úhradu závazku stěžovateli.

S ohledem na výše uvedené kárný senát s přihlédnutím i ke skutkovým okolnostem, za kterých se kárně obviněný dopustil kárného provinění, dospěl k jednoznačnému závěru, že adekvátním kárným opatřením je vyškrtnutí ze seznamu advokátů za použití § 32 odst. 3 písm. e) zák. o advokacii, neboť s výkonem advokacie je neslučitelný profesní výkon této činnosti nepoctivým způsobem, způsobilým vzbudit obavy o důstojném výkonu advokacie, když kárně obviněný zneužil osobní a majetkové poměry svého klienta a způsobil mu znač-nou škodu tím, že přes opakovaná ujištění o vrácení dluhu, resp. uznání závazku, kárně ob-viněný stěžovateli dluh neuhradil, a to ani pod vlivem zahájeného kárného a soudního řízení, při znalosti podaného trestního oznámení na kárně obviněného stěžovatelem.

Proti tomuto kárnému rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, o kterém odvo-lací kárný senát OKK ČAK rozhodl dne 9. 1. 2014 takto:

Napadené rozhodnutí senátu kárné komise ČAK ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. K 26/2013, ve věci kárně obviněného JUDr. P. Š., advokáta, se podle § 30 písm. a) vyhl. č. 244/1996 Sb.,advokátní kárný řád, zrušuje v celém rozsahu.

12


Kárně obviněný JUDr. P. Š se uznává vinným, že se dopustil kárného provinění tím, že poté, co se ve smlouvě o půjčce, kterou uzavřel dne 3. 6. 2011 jako dlužník, kterou opat-řil svým vlastnoručním podpisem a otiskem razítka své advokátní kanceláře, s B. V. jako vě-řitelem zavázal, že mu zapůjčenou finanční částku ve výši 5 000 000 Kč vrátí nejpozději do 31. 8. 2011, tento svůj závazek doposud nesplnil, a to i přesto, že dne 19. 3. 2012 svůj dluh písemně uznal a prohlásil, že dlužnou částku zaplatí B. V. nejpozději do 31. 3. 2012,

tedy nepostupoval tak, aby- poctivým a čestným chováním přispíval k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu - a plnil převzaté závazky,čímžporušil čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky.Za to se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, kár-

né opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z odůvodnění:

Rozhodnutím kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. K 26/2013, byl kárně obviněný uznán vinným kárným proviněním spočívajícím v uve-deném skutku. Toto jednání kárný senát právně kvalifikoval jako porušení § 17 zák. o advo-kacii a čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky. Za toto jednání mu pak bylo uloženo kár-né opatření ve formě vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, ve kterém zejména namítal, že doposud nebyl kárně stíhán, že se jedná o první kárné provinění, a proto je uložené kárné opatření nepřiměřeně přísné, že při uzavření půjčky měl zajištěno její vrácení ve stanoveném termínu a že podle svých možností poškozenému půjčku splácel. Poukázal rovněž na to, že je proti němu vedeno pro tento skutek trestní stíhání, a navrhl, aby bylo kárné rozhodnutí zru-šeno a kárné řízení přerušeno do doby skončení trestního řízení.

Odvolací kárný senát v souladu s § 27 odst. 1 vyhlášky č. 244/1996 Sb. (dále „advokátní kárný řád“) projednal toto odvolání bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že není ne-zbytné k řádnému posouzení věci.

Při své přezkumné činnosti odvolací kárný senát přezkoumal jak napadené rozhodnutí, tak i správnost kárného řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, přičemž přihlédl i k va-dám, které nebyly podaným odvoláním vytýkány, které však měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, pokud jde o právní kvalifikaci tohoto jednání.

Odvolací kárný senát dospěl, ve shodě se závěry kárného senátu, k závěru, že sku-tek, pro který byla kárná žaloba na kárně obviněného podána, byl jednoznačně prokázán. Nemohl se však ztotožnit s právní kvalifikací tohoto jednání, pokud kárný senát dovodil, že bylo porušeno i ustanovení § 17 zák. o advokacii. To ukládá advokátům obecnou povinnost jednat a chovat se při výkonu advokacie způsobem, který by nepoškozoval dobré jméno ad-vokátního stavu. V předmětné věci se však o výkon advokacie nejednalo, a to bez ohledu na to, že kárně obviněný opatřil smlouvu o půjčce razítkem své advokátní kanceláře a že vě-řitel byl jeho bývalým klientem. Kárně obviněný totiž poškozenému neposkytoval právní služ-bu ve smyslu § 1 zák. o advokacii.

To ovšem neznamená, že kárně obviněný není za své jednání kárně odpovědný. Pravidla

13


profesionální etiky v čl. 4 rozšiřují povinnost advokáta chovat se poctivě, čestně a slušně, a tak přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, i na chování advokátů v běžném občanském životě.

Podle čl. 4 odst. 2 je advokát povinen plnit převzaté závazky, přičemž závazek smí převzít jen tehdy, je-li si jist jeho splněním. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že na advokáta jsou kla-deny podstatně vyšší požadavky při vstupování do smluvních vztahů než na průměrného ob-čana. Pokud si proto kárně obviněný půjčil od svého bývalého klienta částku 5 000 000 Kč, mohl tak učinit pouze v případě, že si byl jist, že závazek ve sjednané lhůtě splní.

Pokud kárně obviněný ve svém odvolání namítal, že měl zajištěnu úhradu sjednaného dluhu tím, že mu měl jiný klient uhradit jeho blíže neurčenou pohledávku, pak i pokud by toto bylo pravdou, nemůže takové očekávání v žádném případě naplňovat pojem „je-li si jist jeho splněním“. Kárně obviněný nekonkretizoval ani nemovitost, kterou měl mít možnost prodat, ani klienta, od kterého očekával zaplacení odměny za právní zastupování. Jeho tvrzení ne-bylo možné přezkoumat a odvolací kárný senát je považoval za účelová.

Z usnesení státního zastupitelství ze dne 9. 10. 2013, kterým byla zamítnuta stížnost ob-viněného do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání kárně obviněného, vy-plývá, že kárně obviněný použil, s největší pravděpodobností, částku 5 000 000 Kč k vráce-ní advokátní úschovy jiné osobě.

Odvolací kárný senát proto neměl nejmenších pochyb o tom, že se kárně obviněný jed-nání, které je mu kladeno kárnou žalobou za vinu, dopustil.

Odvolací kárný senát, pokud jde o právní kvalifikaci, vypustil z výše uvedených důvodů posouzení skutku i podle § 17 zák. o advokacii. Touto úpravou nebyla porušena zásada zá-kazu reformace in peius, neboť nedošlo ke zhoršení postavení kárně obviněného.

Odvolací kárný senát proto musel napadené rozhodnutí kárného senátu v celém rozsahu zrušit, přičemž v novém rozhodnutí ponechal skutek ve shodě s rozhodnutím kárného sená-tu, avšak právně toto jednání posoudil pouze podle čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální eti-ky. Jestliže odst. 1 čl. 4 postihuje nepoctivost, nečestnost a neslušnost, dospěl odvolací kár-ný senát k závěru, že lze jednání kárně obviněného kvalifikovat jako nepoctivé a nečestné.

Při ukládání kárného opatření vycházel odvolací kárný senát ze všech hledisek uvede-ných v § 24 advokátního kárného řádu. Přihlédl zejména k závažnosti jednání kárně obvi-něného a okolnostem, za kterých bylo spácháno. Svou závažností je srovnatelné pouze se zpronevěrou advokátní úschovy.

Zejména nelze přehlédnout, že věřitelem kárně obviněného je jeho dlouholetý klient. Kárně obviněný tak využil vědomosti z předchozího právního zastupování poškozeného ohledně jeho solventnosti a zneužil důvěru, kterou měl poškozený ke kárně obviněnému jako svému býva-lému právnímu zástupci. Nezanedbatelnou okolností, která zvyšuje závažnost jednání kárně obviněného, je výše dlužné částky, věk poškozeného a doba, po kterou předmětný dluh trvá. Samotný fakt, že kárně obviněný nebyl doposud kárně stíhán, je sice polehčující okolností, která však na závěru o nutnosti uložit nejpřísnější kárné opatření nemohla nic změnit.

Odvolací kárný senát ve shodě se závěry kárného senátu dospěl k závěru, že přiměře-ným kárným opatřením je vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle § 32 odst. 3 písm. e) zák. o advokacii.

Toto kárné rozhodnutí se stalo předmětem řízení o žalobě podle zák. č. 150/2002 Sb.

14


č. 3

Je kárným proviněním, jestliže advokát neinformuje klienta o doručení rozsudku odvolacího soudu a o možnosti podat dovolání, a dále, jestliže nevyhoví žádosti nového právního zástupce o zaslání soudních rozhodnutí.

Kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 21. 10. 2011sp. zn. K 98/2011

Kárně obviněný JUDr. Z. R., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že jako právní zástupce žalobců B. V. a C. V. v řízení vedeném u okresního soudu neinformoval své klien-ty o tom, že mu nejpozději dne 5. 1. 2010 byl doručen rozsudek odvolacího soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009 a že proti tomuto rozsudku je možné za určitých podmínek podat do-volání do dvou měsíců od doručení rozsudku, v důsledku čehož B. V. a C. V. zmeškali lhů-tu k podání dovolání, popř. k podání ústavní stížnosti, a ačkoliv byl dopisem nového práv-ního zástupce B. V. a C. V. JUDr. D. U. ze dne 27. 12. 2010 požádán o zaslání soudních rozhodnutí, vydaných v uvedené věci jeho klientů, této žádosti nejméně do 17. 2. 2011 nevyhověl, čímž

porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky.

Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárně obviněný se ke kárné žalobě nevyjádřil, přestože byl o podání kárné žaloby infor-mován dopisem předsedy kontrolní rady ČAK ze dne 28. 7. 2011 a dopisem předsedy kár-né komise z 15. 8. 2011 byl vyzván k vyjádření k připojené kárné žalobě. Předtím byl kárně obviněný vyzván dopisem vedoucí kontrolního oddělení ze dne 1. 3. 2011, aby se vyjádřil ke stížnosti a předložil důležité doklady. Na tento dopis kárně obviněný nereagoval, a proto byl dopisem vedoucí kontrolního oddělení ze dne 28. 3. 2011 urgován k vyjádření a předlo-žení předmětných dokladů. Rovněž na tento dopis kárně obviněný nereagoval. Tímto svým jednáním kárně obviněný neumožnil členům kontrolní rady přístup k písemnostem důležitým pro prošetření stížnosti.

K projednání kárné žaloby bylo nařízeno ústní jednání. Kárně obviněný, ačkoliv řádně předvolaný, doručení předvolání bylo vykázáno dne 19. 9. 2011, se k jednání kárného sená-tu bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Na základě toho kárný senát rozhodl, že bude dle § 16 odst. 2 kárného řádu jednáno v nepřítomnosti kárně obviněného.

Provedením důkazů obsažených v kárném spise byl skutek nade vši pochybnost proká-zán.

Z výpisu z matriky ČAK bylo zjištěno, že kárně obviněný byl zapsán do seznamu advoká-tů ČAK dne 1. 7. 1997, advokacii od té doby vykonává nepřetržitě. V září roku 2010 byl po-stižen kárným opatřením.

Po provedeném dokazování dospěl kárný senát k závěru, že kárná žaloba je důvodná,

15


jednání kárně obviněného kvalifikuje kárný senát jako závažné porušení povinností advoká-ta stanovené mu ustanoveními uvedenými ve výroku.

Při rozhodování o uložení kárného opatření přihlížel kárný senát podle § 24 odst. 2 vyhl. č. 244/1996 Sb., advokátní kárný řád, zejména k povaze skutku a jeho následkům, k okol-nostem, za nichž byl spáchán, k osobě kárně obviněného a míře zavinění. K jeho konkrétním osobním poměrům kárný senát nemohl přihlédnout, neboť se k nim kárně obviněný nevyjád-řil, přestože k vyjádření byl vyzván dopisy z 15. 8. 2011 a 14. 9. 2011. Z tohoto důvodu kárný senát vycházel z úvahy o předpokládaných příjmech advokáta se sídlem v Praze. Kárný se-nát nemohl přehlédnout, že se jednalo o závažné porušení povinností advokáta, které mělo za následek snížení důstojnosti advokátního stavu.

Kárný senát proto dospěl k závěru, že k nápravě kárně obviněného s ohledem na závaž-nost deliktu je nutné uložit finanční postih, tedy pokutu, jejíž výše byla stanovena částkou 10 000 Kč.

č. 4

Je kárným proviněním, jestliže advokát řádně a včas neinformuje klienta o tom, že v jeho věci podal odvolání a že bylo neúspěšné a že klientovi vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení.Je kárným proviněním, jestliže advokát seznámí klienta s rozhodnutími v obdobných věcech jiných klientů, aniž by byl těmito klienty zproštěn povinnosti mlčenlivosti.

Kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 16. 4. 2014sp. zn. K 63/2013 Kárně obviněný JUDr. M. R., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že1) jako právní zástupce žalobce B. M. ve sporu proti žalovaným v řízení vedeném u okres-

ního soudu řádně a včas neinformoval B. M. o tom, že v jeho zastoupení podal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 10. 4. 2012 a že usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 8. 2012 byl rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrzen a B. M. byla uložena povinnost nahradit žalovaným náklady řízení, každému ve výši 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,

2) jako právní zástupce žalobce B. M. ve sporu proti žalovaným [týmž jako ad 1)] zaslal dne 5. 8. 2012 a dne 24. 9. 2012 B. M. rozhodnutí vydaná v obdobných věcech tří svých jiných klientů proti týmž žalovaným a B. M. seznámil s některými skutečnostmi, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb těmto třem klientům, aniž by mu tito klienti dali k tomu souhlas, popř. ho zprostili povinnosti mlčenlivosti,

čímž1) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1

Pravidel profesionální etiky, 2) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 21 odst. 1 zákona o advokacii. Za to se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., a advokacii,

v platném znění, kárné opatření pokuta ve výši 30 000 Kč.

16


Z odůvodnění:

Kárný žalobce podal dne 17. 5. 2013 na kárně obviněného kárnou žalobu pod č. j. 1268/2012, a to s obviněním z výše uvedených skutků.

Kárně obviněný se k věci vyjádřil, a to konkrétně k podané stížnosti stěžovatele, dne 18. 1. 2013, podrobně se vyjádřil nejen ke skutkům, které jsou mu kladeny za vinu, ale rovněž k samotnému průběhu právního zastoupení stěžovatele v občanskoprávním říze-ní. V tomto kontextu kárně obviněný podrobně rozepsal svůj postup v rámci uvedené-ho právního zastoupení s poukazem na jednotlivé aspekty tohoto civilního řízení a vyslo-vil přesvědčení, že své povinnosti, vyplývající pro něho z právního zastoupení, plnil řádně s nejlepším vědomím i svědomím a maximální odbornou péčí. Z toho vyvodil, že profes-ně nikterak nepochybil.

Ve svém písemném vyjádření ke kárné žalobě z 23. 6. 2013 kárně obviněný již v prvním bodu kárné žaloby připustil pochybení ve vztahu ke stěžovateli v rovině formální, jakožto i to, že svým jednáním porušil stavovský předpis. V návaznosti na to rovněž poukázal na lidský a morální aspekt jednání popsaného v bodu 1) kárné žaloby s tím, že za stěžovatele bojoval jako lev až do konce předmětné kauzy, a proto své porušení stavovské povinnosti hodno-tí jako porušení nešťastným způsobem v rámci snahy docílit co možná nejlepšího výsledku ve sporu. Ohledně bodu 2) kárné žaloby setrval kárně obviněný na svém předchozím stano-visku prezentovaném ke stížnosti, tedy že si není vědom toho, že by svým jednáním v tomto bodu porušil stavovský předpis.

Tato svá vyjádření následně kárně obviněný doplnil při jednání kárného senátu v rámci své výpovědi, kdy vedle toho, že odkázal na svá předchozí písemná vyjádření, zopakoval, že se ve druhém bodu kárné žaloby necítí být vinen z toho, že by se dopustil kárného provině-ní ve smyslu porušení mlčenlivosti advokáta, což odůvodňoval tím, že písemnosti ostatních klientů, které stěžovateli zaslal, byly již všem osobám včetně stěžovatele co do obsahu zná-my, neboť tyto osoby zastupoval v obdobné věci, kdy se za tímto účelem konaly společné porady kárně obviněného a těchto osob.

Ohledně svých osobních a majetkových poměrů se kárně obviněný vyjádřil ve svých pí-semných podáních shora zmíněných, z nichž vyplynulo, že kárně obviněný je nemajetný, ne-vlastní žádnou nemovitost ani jiné hodnotnější movité věci či cenné papíry, je rozvedený, žije v nájemním bytě o velikosti 1 + kk a má stanovenu jednu vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři ve výši 3 000 Kč měsíčně.

Kontinuálně s výše uvedeným kárně obviněný ve své závěrečné řeči navrhl, aby byl kárné žaloby zproštěn, a to proto, že žalované skutky nejsou kárným proviněním.

Kárný senát projednal shora označenou kárnou věc na svém jednání dne 16. 4. 2014, a to za přítomnosti kárně obviněného, který se ke kárné žalobě ústně vyjádřil shodně, jak je uvedeno výše, kdy nad rámec toho navrhl doplnit dokazování a vyslechnout jím jmenova-né svědky.

V rámci dalšího dokazování kárného řízení tedy byly provedeny důkazy čtením listin. Jak bylo zjištěno z matričního listu kárně obviněného ze dne 19. 11. 2012, kárně obviněný je advokátem od 16. 7. 2008, přičemž rubrika kárného řízení tohoto matričního listu vykazuje dva záznamy, podle nichž byl kárně obviněný postižen napomenutím ve dvou případech, a to na základě rozhodnutí, která nabyla právní moci 1. 3. 2011, resp. 26. 8. 2012.

17


Dále ze čtených listinných důkazů, a to konkrétně ze stížnosti stěžovatele, bylo zjištěno, že stížnost na kárně obviněného stěžovatel podal, protože se domnívá, že kárně obviněný nepostupoval správně a s náležitou péčí, když jeho právní věc neřešil s dostatečným nasa-zením a zapříčinil neúspěšnost jím vedeného pracovněprávního sporu, kdy ho mj. neinfor-moval řádně a včas o podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, které kárně obvi-něný za stěžovatele podal. Na základě tohoto odvolání odvolací soud rozsudek nalézacího soudu v napadených výrocích potvrdil a stěžovateli byla v přímém důsledku s tím uložena po-vinnost nahradit protistraně náklady řízení.

Dále byla k důkazu čtena korespondence kárně obviněného se stěžovatelem, a to ze dne 5. 8. a 24. 9. 2012, což byla korespondence ze strany kárně obviněného, a dále z 24. 9. 2012 ze strany stěžovatele. Z této vzájemné korespondence plyne, že stěžovatel požadoval od kárně obviněného zaslání listin a podání informací o průběhu a výsledku soudního řízení a že kárně obviněný na tyto podněty ze strany stěžovatele nereagoval.

V rámci dokazování byl čten též listinný důkaz, a to žaloba ze dne 29. 3. 2007, kterou podal kárně obviněný v zastoupení stěžovatele u níže označeného soudu I. stupně. Z obsa-hu této žaloby vyplývá, že stěžovatel vedl soudní řízení se svým dřívějším zaměstnavatelem o náhradu škody ve výši 63 000 Kč s přísl. a ušlého zisku ve výši 10 000 Kč s přísl.

Dokazování bylo konečně provedeno i čtením soudních rozhodnutí z řízení u soudu I. a II. stupně, z nichž následně vycházela stížnost stěžovatele. Z rozsudku soudu I. stupně, přes-ně řečeno z jeho odůvodnění, mj. vyplynulo, že žalobce neposkytl i přes opakované výzvy a poučení soudu svá tvrzení rozhodných skutečností nutných pro to, aby žaloba mohla být posouzena jako opodstatněná, a to v rozporu se svými povinnostmi účastníka řízení – žalob-ce, tak aby tvrdil s náležitou konkrétností všechny potřebné skutečnosti, které jsou určová-ny hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků řízení, v důsledku čehož byla žaloba následně zamítnuta.

Z druhého z označených rozhodnutí, a to usnesení odvolacího soudu, bylo v rámci doka-zování zjištěno, že rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích potvrzen a žalobci, tedy stěžovateli, byla skutečně uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech odvo-lacího řízení částku 960 Kč, neboť odvolací soud po přezkoumání odvolání podaného kár-ně obviněným v zastoupení stěžovatele dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele s odkazem na nesprávnost rozsudku soudu I. stupně není důvodné, a proto rozhodl tak, jak je uvede-no výše.

Jelikož na základě provedených důkazů měl kárný senát za to, že skutkový základ kárné žaloby byl provedenými důkazy dostatečně osvědčen, považoval další dokazování za nad-bytečné, a proto návrhy kárně obviněného na doplnění dokazování zamítl.

Na základě takto shora provedeného dokazování dospěl kárný senát k následujícím závě-rům. V kárném řízení bylo prokázáno, že kárně obviněný se skutečně dopustil skutku ozna-čeného pod bodem 1) kárné žaloby, a to, že v rámci svého právního zastoupení stěžovatele v občanskoprávním řízení opravdu neinformoval řádně a včas stěžovatele o podání odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, který byl rovněž k důkazu čten, byť se jednalo o odvolání, které směřovalo pouze do části tohoto rozsudku. Na základě provedeného dokazování bylo v kontextu s tím rovněž prokázáno, že v důsledku takto podaného odvolání došlo k situaci, že odvolání podané kárně obviněným nebylo úspěšné, v důsledku čehož byl stěžovatel od-volacím soudem zavázán nahradit protistraně náklady odvolacího řízení.

18


S těmito zjištěnými závěry kárného senátu koresponduje koneckonců i závěrečné vyjád-ření kárně obviněného, které učinil při jednání kárného senátu do protokolu, v tom smyslu, že připustil, že v kárném řízení bylo prokázáno, že se skutky popsané v kárné žalobě staly, stejně jako úsudek kárného senátu koresponduje rovněž s dřívějším vyjádřením kárně obvi-něného, který v rámci svého stanoviska prezentovaného ve vyjádření ke kárné žalobě, uči-nil nesporným, že pochybil a v žalobě specifikovaným jednáním pod bodem 1) porušil sta-vovský předpis.

Za daných okolností tedy kárný senát neměl důvod pochybovat o tom, že k jednání uve-denému v bodu 1) kárné žaloby došlo tak, jak je v kárné žalobě popsáno.

Co se týče bodu 2) kárné žaloby, kárný senát dospěl k názoru, že i zde je kárná žaloba důvodná, neboť v kárném řízení bylo prokázáno, a to jak výpovědí samotného kárně obvině-ného, tak i listinnými důkazy, že kárně obviněný porušil svou zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti tím, že bez souhlasu svých klientů zaslal stěžovateli rozhodnutí vydaná v obdob-ných věcech jiných svých klientů, čímž stěžovateli zpřístupnil informace, které se mu dosta-ly do dispozice v přímé souvislosti s právním zastoupením jiných klientů. V tomto směru po-važoval kárný senát za právně bezvýznamné tvrzení a obhajobu kárně obviněného, že mezi stěžovatelem a dalšími osobami, které kárně obviněný zastupoval v obdobných věcech, byly konány společné porady, a že se v různých řízeních tyto osoby vyskytovaly v různých pro-cesních pozicích.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom kárný senát odlišně od kárně ob-viněného vyhodnotil, že se v obou případech, tedy skutku pod bodem 1) a 2) kárné žaloby, jedná o kárné provinění s kvalifikací, která je uvedena ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Proto kárně obviněného uznal v obou bodech kárné žaloby vinným.

Při úvaze o druhu a výši kárného opatření vzal kárný senát v potaz jednak skutečnost, že kárné provinění, kterého se dopustil kárně obviněný, je představováno dvěma skutky, z nichž jednání pod bodem 2) kárné žaloby představuje porušení elementární povinnosti ad-vokáta v rámci právního zastoupení, a to povinnosti mlčenlivosti, což závažnost jednání kár-ně obviněného zcela jistě zvyšovalo.

Oproti tomu však kárný senát rovněž vzal v úvahu i jistou sebereflexi kárně obviněného, který, byť ne od počátku, neboť v prvotním vyjádření kárně obviněného k podané stížnostistěžovatele tato sebereflexe odražena není, připustil, že porušil své stavovské povinnostive vztahu ke stěžovateli, a to nejprve ve vztahu k bodu 1) kárné žaloby, v samotném závěru jednání kárného senátu dne 16. 4. 2014 nakonec i ve vztahu k bodu 2) kárné žaloby.

Dále nemohl kárný senát nevzít v potaz kárnou bezúhonnost kárně obviněného, neboť s ohledem na uplynutí lhůt nebylo možné k dřívějším rozhodnutím o spáchání kárného pro-vinění přihlédnout. Kárný senát rovněž zohlednil osobní a majetkové poměry kárně obvině-ného.

Na základě těchto kritérií dospěl kárný senát k závěru, že jako přiměřené kárné opatření je v daném případě nutné zvolit pokutu, přičemž za adekvátní výši považuje kárný senát část-ku 30 000 Kč. V souvislosti s rozpětím této sankce, kterou zákon kárnému senátu umožňu-je použít, je třeba uloženou pokutu vnímat jako pokutu ve spodní části jejího zákonného roz-mezí. V tomto směru kárný senát nemůže nevyslovit, než že k této, s ohledem na závažnost kárného provinění poměrně nízké výši uložené pokuty, se uchýlil právě s ohledem na čás-tečné doznání a současnou kárnou bezúhonnost kárně obviněného, když zohlednil i kárně

19


obviněným tvrzené osobní a majetkové poměry, neboť nebýt těchto okolností, výše uložené pokuty by se pohybovala v přísnější rovině.

č. 5

Je kárným proviněním, jestliže advokát sjedná smlouvu o exkluzivním poskytování právních služeb a poté ji použije k vymáhání důsledku jejího nedodržení klientem.


Kárně obviněný JUDr. J. B., advokát, se dopustil kárného provinění tím, žepoté, co dne 1. 7. 2005 spolu s JUDr. V. N. jako příkazník uzavřel s L. N. jako příkazcem

příkazní smlouvu o poskytování právních služeb s obsahem povinností, a poté, co L. N. ne-dodržel ujednání o exkluzivitě tím, že dne 12. 8. 2009 uzavřel kupní smlouvu, aniž by vy-užil jeho právních služeb a služeb JUDr. V. N., s odkazem na porušení příkazní smlouvy ze dne 1. 7. 2005 do současné doby, a spolu s JUDr. V. N. požaduje po L. N. zaplacení část-ky 183 816 Kč za neposkytnutí právních služeb, čímž

porušil § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.


Z odůvodnění:

Na kárně obviněného byla podána kárná žaloba, v níž je tvrzeno, že kárně obviněný poté, co dne 1. 7. 2005 spolu s JUDr. V. N. jako příkazník uzavřel s L. N. jako příkazcem příkazní smlouvu o poskytování právních služeb obsahující ujednání o doživotním exkluzivním posky-tování právních služeb L. N. a o povinnostech při porušení dohodnuté exkluzivity, a poté, co L. N. nedodržel ujednání o exkluzivitě tím, že dne 12. 8. 2009 uzavřel kupní smlouvu, aniž by využil jeho právních služeb a služeb JUDr. V. N., s odkazem na porušení příkazní smlou-vy ze dne 1. 7. 2005 do současné doby, a spolu s JUDr. V. N. požaduje po L. N. zaplacení částky 183 816 Kč jako ušlé odměny za neposkytnutí právních služeb, a poté, co mu smlou-vou ze dne 12. 4. 2012 JUDr. V. N. postoupil svůj podíl, se svým jménem domáhá po L. N. zaplacení částky 1 033 000 Kč jako ušlé odměny za neposkytnutí právních služeb.

Dle tvrzení kárného žalobce výše uvedeným jednáním kárně obviněný porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.

Kárně obviněný ve svých vyjádřeních (ke stížnosti ze dne 27. 11. 2012 a ke kárné žalobě ze dne 17. 4. 2013) popisoval skutkový stav de facto totožně jako kárný žalobce, nicméně neshodl se s kárným žalobcem na právní kvalifikaci svého jednání.

Kárně obviněný při jednání dne 23. 8. 2013 odkázal na svá, již výše zmíněná, vyjád-ření ke stížnosti a ke kárné žalobě. K jednotlivým bodům kárné žaloby dále uvedl, že se v předmětné věci nejednalo o exkluzivní poskytování právních služeb, protože poskytová-ní právních služeb se týkalo pouze restitučních sporů ke konkrétním nemovitostem, a neby-

20


lo tedy uzavřeno jako obecné poskytování právních služeb. Pokud se týče vymáhání částky 183 816 Kč, nejednalo se o ušlou odměnu za neposkytnutí právních služeb, ale o smluvní pokutu, která byla uzavřena pro případ, že klient zadá poskytování právních služeb někomu jinému, popř. uzavře předmětnou smlouvu bez součinnosti kárně obviněného a JUDr. V. N. Tato částka se vztahovala k určité nemovitosti. K vymáhání částky 1 033 000 Kč uvedl, že se jednalo o dorovnání odměny za prodej nemovitosti, kdy jim klient sdělil jinou částku, než která byla sjednána v předmětné smlouvě. Výše uvedené částky v současné době vymá-hají s JUDr. V. N. soudní cestou v podstatě z toho důvodu, že se cítili klientem podvedeni.

Na jednání dne 23. 8. 2013 byly rovněž provedeny veškeré listinné důkazy, které účast-níci řízení písemně před jednáním navrhli. Soupis důkazů je patrný ze zápisu z tohoto jedná-ní. Nad rámec těchto důkazů navrhl kárný žalobce doplnit dokazování o celkové vyúčtování, které kárně obviněný učinil ve vztahu ke klientovi. Po přednesu tohoto návrhu kárně obvině-ný dal kárnému senátu v úvahu, zda nedoplnit dokazování o rozsah poskytnutých právních služeb klientovi. Kárný senát však po krátké poradě tyto návrhy zamítl z důvodu, že důkaz-ní návrhy podle jeho názoru směřovaly ke zpochybnění sjednané výše odměny za poskyto-vané právní služby v příkazní smlouvě z roku 2005. Právě kárný žalobce v kárné žalobě ale konstatoval, že dopustil-li by se tímto jednáním kárně obviněný kárného provinění, je skutek promlčen. Kárný senát tak z těchto důvodů shledal návrhy na doplnění dokazování nadby-tečnými a dokazování ukončil.

Kárný žalobce ve svém závěrečném návrhu konstatoval, že rozumí stanovisku kárně obvi-něného i jeho pojetí a odůvodnění jeho postupu, který je předmětem kárného řízení. Zásadně však nesouhlasí s jeho názorem, že tento postup je v souladu s Pravidly profesionální etiky advokacie. Poznamenal, že ne všechno, co není v rozporu se zákonem, je také etické z hle-diska profesionálních postupů advokáta. Vymáhání smluvní pokuty, tedy sankce za to, že stě-žovatel nevyužil právních služeb kárně obviněného, v rozporu s etikou advokáta je. Totéž se týká i vymáhání částky 1 033 000 Kč, kterou kárný žalobce nepovažuje za odměnu, neboť takováto odměna by musela být řádně vyúčtována po skončení konkrétní kauzy a vyúčtová-ní předloženo klientovi. Kárný žalobce proto navrhl, aby kárně obviněný byl uznán vinným ve smyslu podané kárné žaloby a s ohledem na závažnost provinění i majetkové konsekven-ce aby jako kárné opatření byla uložena pokuta ve výši přibližně 50 až 100 000 Kč.

Kárně obviněný ve svém závěrečném návrhu uvedl, že se necítí vinen, když má za to, že ustanovení o smluvní pokutě neodporuje zákonu ani Pravidlům profesionální etiky a bylo řádně sjednáno ve smlouvě za souhlasu obou smluvních stran. Žádal, aby bylo přihlédnuto k okolnostem, za kterých tato kauza vznikla, kdy klient doslova podvodem chtěl docílit sní-žení sjednané odměny. Postup byl reakcí na jednání klienta a má za to, že o podané žalobě bude rozhodovat soud, který by měl určit, zda ujednání o smluvní pokutě je případně v roz-poru s dobrými mravy. Pokud jde o druhou část vyúčtování, bylo provedeno, klientovi bylo předloženo, zaplacení sjednané odměny bylo však odmítnuto a klient následně přestal ko-munikovat. Předtím, než klient přestal komunikovat, bylo učiněno několik pokusů o dohodu, avšak marných. Proto se kárně obviněný domnívá, že pokud se s kolegou bránili podáním žaloby, jedná se o právo domáhat se sjednané odměny za poskytnuté služby, o němž roz-hodne nezávislý soud. Zdůraznil, že v celé jeho praxi jde teprve o druhý takový postup vůči klientovi a je to oprávněná reakce na jednání klienta. Kárně obviněný se necítí vinen, zastu-poval stěžovatele řadu let, spolupracovali korektně, do určité míry byl vztah až téměř přátel-

21


ský, o to více je zklamán jeho jednáním a podáním stížnosti, kterou považuje za neoprávně-nou. Kárně obviněný navrhl, aby byl kárné žaloby zproštěn.

Z provedeného dokazování lze dle kárného senátu učinit následující závěry:Kárně obviněný spolu s JUDr. V. N. uzavřeli dne 1. 7. 2005 s L. N. příkazní smlouvu.

Předmětem smlouvy bylo zastupování příkazce L. N. v právních záležitostech týkajících se uplatněných restitučních nároků. Smluvní odměna byla sjednána ve výši 12 % tržní ceny vy-daných pozemků, resp. ostatních nemovitostí; nebo ve výši 12 % z finanční náhrady poskyt-nuté za tyto nemovitosti.

Kárně obviněný vymáhá u soudu po svém klientovi L. N. v současnosti dvě částky: část-ku ve výši 183 816 Kč a částku ve výši 1 033 000 Kč. Soudní řízení nejsou doposud pravo-mocně skončena.

V průběhu kárného řízení bylo zjištěno, mj. i z odpovědí kárně obviněného, že se vymáhá-ní dlužných částek uvedených v předchozím odstavci částečně liší od tvrzení uvedených v kár-né žalobě co do právního titulu, na základě kterého kárně obviněný dluh po L. N. požaduje.

Částka ve výši 183 816 Kč je vymáhána nikoliv jako ušlá odměna za neposkytnuté práv-ní služby, nýbrž jako smluvní pokuta sjednaná pro případ, že klient zadá poskytování práv-ních služeb jinému advokátovi (sjednaná exkluzivita mj. v čl. III. odst. 5 příkazní smlouvy).

Ve vymáhání částky ve výši 1 033 000 Kč se zjištěný skutkový stav shoduje s tvrzením uvedeným v kárné žalobě – dlužná částka je vymáhána jako ušlá odměna za poskytnutí právních služeb. V kárném řízení bylo prokázáno, resp. nebylo kárným žalobcem rozporová-no, že tato část odměny se týká dorovnání smluvní odměny za prodej konkrétní nemovitosti. Klient kárně obviněnému pro výpočet odměny sdělil nižší kupní cenu, než jaká byla ve sku-tečnosti uvedena v kupní smlouvě. Pro úplnost je na tomto místě zapotřebí konstatovat, že odměna byla vypočítávána jako výše uvedených 12 % kupní ceny.

Právní posouzení celého případu, jak je výše naznačeno, lze rozdělit na dvě části: na vy-máhání smluvní pokuty ve výši 183 816 Kč a na vymáhání ušlé odměny za poskytnutí práv-ních služeb ve výši 1 033 000 Kč.

Na tomto místě je nutné konstatovat, že se kárný senát blíže nezabýval tím, zda čistě ma-tematické vyčíslení uvedených částek je v kárné žalobě (či žalobách kárně obviněného proti L. N.) přesně v souladu s výše uvedenou příkazní smlouvou. Relevantní pro posouzení je práv-ní základ těchto nároků, které kárně obviněný uplatnil proti klientovi L. N. u soudu. Nadto je nut-né konstatovat, že ani L. N. ve své stížnosti samotné vyčíslení pohledávek nikterak nerozporuje.

Kárně obviněný vymáhá u soudu po svém klientovi částku ve výši 183 816 Kč jako smluvní pokutu za to, že L. N. zadal poskytování právních služeb jiné osobě (míněno i jinému advoká-tovi), tj. zadal jinému advokátovi poskytování právních služeb (nebo nevyužil služeb kárně ob-viněného), které jsou předmětem příkazní smlouvy uzavřené mezi L. N. a kárně obviněným.

Kárný senát považuje zmíněné jednání kárně obviněného, včetně sjednání takovéto smluvní pokuty, za zjevný exces v jednání advokáta. Je nasnadě, že advokát nemůže jak-koliv bránit svobodné volbě třetí osoby – svobodné volně svého klienta – ve výběru osoby advokáta či osoby poskytující právní služby nebo jakkoliv tuto svobodnou volbu sankciono-vat (v tomto případě smluvní pokutou). Toto jednání advokáta je zjevně neslučitelné se záko-nem o advokacii, resp. stavovskými předpisy, může přivodit u veřejnosti negativní obraz ne-jen ohledně jednotlivého advokáta, nýbrž i ohledně celkového vnímání advokátního stavu.

Za daných okolností se tak lze ztotožnit s kárným žalobcem. Pokud advokát sjedná smluv-

22


ní pokutu neslučitelnou s právními předpisy, lze její soudní vymáhání považovat za závažné zaviněné porušení povinností.

Naproti tomu odměna ve výši 1 033 000 Kč odpovídala dorovnání odměny za prodej konkrétní nemovitosti (viz výše popsaný rozdíl v kupní ceně). Dorovnání odpovídá sjedna-né smluvní odměně ve výši 12 % tržní ceny vydaných pozemků, resp. ostatních nemovitostí; nebo ve výši 12 % z finanční náhrady poskytnuté za tyto nemovitosti.

Kárný senát v prvé řadě konstatuje, že takto sjednaná smluvní odměna není v rozporu se žádným soukromoprávním předpisem. Ostatně ani kárný žalobce toto netvrdil.

Kárný senát je dále toho názoru, že Česká advokátní komora, potažmo její kontrolní or-gány, nemohou fungovat jako jakýsi orgán určující výši odměny, kterou advokát může s kli-entem sjednat. V tomto ohledu kárná žaloba neodpovídá stavovským předpisům – žádný stavovský předpis neurčuje konkrétní přesný limit pro sjednání odměny advokáta za poskyt-nutí právní služby. Navíc výkon advokacie je výkonem svobodného povolání, což by mělo být respektováno i ze strany dozorujících orgánů České advokátní komory.

Závěrem je k této části odměny možné konstatovat, že kárný senát neshledal sjednanou odměnu „nemravnou“ ve vztahu k tomu, jakých právních služeb se týkala. Restituční kauzy, jak je obecně známo, mnohdy probíhaly v řádu několika let a některé doposud stále nejsou soudně ukončeny, ačkoliv jejich zrod směřuje na začátek 90. let minulého století. Agenda restituční kauzy byla vždy časově náročná a vyžadovala i poměrně značnou erudici jednotli-vých právních zástupců, kteří se těmito kauzami zabývají.

Kárný senát se tak neztotožnil s názorem kárného žalobce, když sjednanou odměnu po-važuje za přiměřenou a současně plně respektuje právo kárně obviněného na soudní vymá-hání dlužné částky.

Kárný senát při svém rozhodování vzal v úvahu i osobní poměry kárně obviněného. Kárně obviněný ve vyjádření ke kárné žalobě uvedl, že osobní poměry má uspořádané a zdravot-ní stav uspokojivý.

Kárný senát rovněž přihlédl k tomu, že kárně obviněný po celou dobu komunikoval s pří-slušnými orgány České advokátní komory a poskytl těmto orgánům veškerou součinnost.

Současně je třeba zmínit i aktuální výpis z matriky ČAK. Z tohoto výpisu vyplývá, že kárně obviněný doposud nebyl postižen kárným opatřením a advokátem je od 1. 1. 1993.

Kárný senát z provedeného dokazování, a po zvážení všech relevantních skutečností a okolností, dospěl k závěru, že kárně obviněný svým jednáním, které je uvedeno ve výroku tohoto kárného rozhodnutí, snížil abstraktní důstojnost advokacie jako takové a zpochybnil předpokládanou čestnost a poctivost jednání advokáta při výkonu advokacie. Kárně obvině-ný se dopustil závažného zaviněného porušení povinností, které jsou advokátovi stanoveny zákonem o advokacii a stavovskými předpisy.

Ze všech výše uvedených důvodů kárný senát dospěl k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady pro použití kárného opatření ve smyslu § 32 odst. 3 písm. c) zák. o advokacii a rozhodl se uložit kárně obviněnému kárné opatření pokutu ve výši 20 000 Kč. Kárný senát je toho názoru, že výše uložené pokuty v podstatě odpovídá návrhu kárného žalobce, jelikož kárně obviněný byl shledán vinným pouze co do části kárné žaloby.

Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, o němž odvolací kárný senát odvolací kárné komise ČAK rozhodl dne 27. 6. 2014 takto:

23


Odvolání kárně obviněného JUDr. J. B. proti kárnému rozhodnutí kárného senátu kár-né komise České advokátní komory ze dne 23. 8. 2013, sp. zn. K 44/2013, se podle § 32 písm. c) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb. zamítá a uvedené rozhodnu-tí se potvrzuje.

Z odůvodnění:

Kárně obviněný v odvolání navrhl, aby odvolací senát kárné rozhodnutí zrušil a kárné ža-loby jej zprostil, event. věc vrátil kárnému senátu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Kárně obvi-něný své odvolání zdůvodnil tak, že předně považuje již samotný výrok kárného rozhodnu-tí jako nepřesný a nepřezkoumatelný, neboť jednání popsané v první části výroku (uzavření příkazní smlouvy) je dle jeho názoru promlčené. Co se týče druhého výroku, lze z odvolá-ní vyčíst, že důvodem tvrzené nepřesnosti a nepřezkoumatelnosti tohoto výroku je jeho ne-správný popis, neboť, podle kárně obviněného, lze z něj nabýt dojmu, že požaduje po L. N. uvedenou částku (183 816 Kč) za to, že L. N. neposkytl kárně obviněnému právní služby, což však neodpovídá dokazování a skutkovému stavu věci. Dále kárně obviněný v odvolá-ní uvádí, že dle jeho názoru je nesprávně vykládáno i ustanovení příkazní smlouvy o tzv. ex-kluzivitě, kdy kárné obvinění tvrdí, že smluvní pokuta se sjednává pro případ, že klient zadá poskytování právních služeb jinému advokátovi, avšak v jiné části rozhodnutí se uvádí jiné osobě (míněno i jinému advokátovi); ve smlouvě je však sjednáno svěření právních záleži-tostí pro případ zcizení nemovitostí výhradně příkazníkovi. Dle názoru kárně obviněného se kárné rozhodnutí vůbec nezabývá účelem tohoto ujednání, které navíc bylo sjednáno na vý-slovné přání klienta, tedy L. N. Účelem uvedeného ujednání měla být, dle názoru kárně ob-viněného, možnost kontroly příkazníků, kteří takto měli získat přehled o prodávaných ne-movitostech a kupní ceně, ze které se odvíjela sjednaná odměna. Toto ujednání nemělo dle kárně obviněného bránit svobodné volbě třetí osoby; ujednání o tzv. exkluzivitě není dle kár-ně obviněného v rozporu se zákonem, přičemž pokud za jeho porušení nehrozí sankce, ztrá-cí smysl. Dále kárně obviněný namítá, že v kárném rozhodnutí je nesprávně uvedeno, že po-žaduje zaplacení uvedené částky do současné doby, aniž by bylo patrné, kdy se údajného kárného provinění měl kárně obviněný skutečně dopustit. Kárné obvinění je, jak lze vyčíst z kárného rozhodnutí, považováno za delikt trvající, není však jasně vymezen počátek tohoto deliktu a ani nelze zjistit, kdy bude delikt ukončen. Kárné provinění je tedy vymezeno skutko-vě neurčitě, a je tudíž nepřezkoumatelné. Dále kárně obviněný v odvolání namítá, že ve výro-kové části rozhodnutí je jako první část skutku uvedeno jednání (uzavření smlouvy v r. 2005, které však mělo být pouze prolongací smlouvy z r. 1999), jež by za předpokladu kárné od-povědnosti bylo mnoho let promlčeno. Je tudíž otázkou, zda je kárně obviněný postihován za jednání z roku 2005 (resp. 1999), které je koncipováno jako jeden skutek společně s dal-ším časově neurčitě vymezeným jednáním. Konečně, kárně obviněný v závěru odvolání uvá-dí, že si není vědom jednání, které by bylo v rozporu se zákonem o advokacii a stavovskými předpisy, a že nesouhlasí se závěrem, že se dopustil kárného obvinění.

Kárný žalobce se k odvolání vyjádřil, přičemž, co se týče namítané nepřesnosti a ne-přezkoumatelnosti, pak dle jeho názoru platí, že bylo-li v příkazní smlouvě domluveno, že v případě jejího porušení ze strany klienta je možné po něm považovat zaplacení jakéko-liv finan ční částky (smluvní pokutu), jedná se o ujednání, které samo o sobě naplňuje poru-

24


šení zájmů chráněných zákonem o advokacii, a tím i skutkovou podstatu kárného provině-ní. Pokud nebylo uvedené ujednání změněno nebo zrušeno, nemohla začít běžet promlčecí doba, neboť se jedná o čin trvající. Dle názoru kárného žalobce nelze sankcionovat klien-tovo rozhodnutí o ukončení právního zastoupení smluvní pokutou, neboť takové jednání je v rozporu se zákonem o advokacii i Pravidly profesionální etiky. Dále kárný žalobce ve svém vyjádření uvedl, že pokud kárně obviněný neupustil od aktivit směřujících k tomu, aby mu L. N. zaplatil částku 183 816 Kč, tak se jedná o delikt skutečně trvající do doby, než byla podá-na kárná žaloba. Z uvedeného je dle kárného žalobce zjevné, že popis skutku není nepřes-ný a nepřezkoumatelný; sám kárně obviněný po stránce skutkové nepopisuje jednání jinak než kárný žalobce, jen mu dává jiný smysl. Konečně, kárný žalobce ve vyjádření poukazuje na skutečnost, že problematika uzavírání příkazních smluv obsahujících pro klienta sankci v případě předčasného ukončení smlouvy je poměrně bohatě judikovaná jak v kárných roz-hodnutích, tak i v rozhodnutích soudu, a je evidentní, že takovýto postup ze strany advokáta je nesprávný. Z uvedených důvodů je kárný žalobce názoru, že odvolání kárně obviněného není důvodné, takže navrhuje jeho zamítnutí a potvrzení rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK jako správné.

Odvolací kárný senát OKK (podle § 27 odst. 1 advokátního kárného řádu bez nařízení jed-nání) přezkoumal napadené rozhodnutí s ohledem na podání odvolání, jakož i na správnost řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, přičemž přihlížel i k vadám, které nejsou odvolá-ním vytýkány, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to vše v souladu s § 28 advokátního kárného řádu, a neshledal odvolání kárně obviněného důvodným.

Skutkový stav byl, dle názoru senátu OKK, kárným senátem dostatečně zjištěn důkazy provedenými v řízení předcházejícím kárnému rozhodnutí (některé z těchto důkazů jsou za-loženy ve spise K 43/2013). Nejvýznamnější z těchto důkazů je existence, resp. obsah pří-kazní smlouvy, která byla uzavřena mezi stěžovatelem (jako příkazcem) a kárně obviněným a JUDr. V. N. (jakožto příkazníky) dne 1. 7. 2005 (dál jen „příkazní smlouva“) a která obsa-huje mj. ujednání o exkluzivitě sjednané v čl. III odst. 5 příkazní smlouvy a sankci za poruše-ní uvedeného ujednání (v podobě sjednání povinnosti uhradit mimosmluvní odměnu). Dalším podstatným důkazem byla skutečnost, že, jak vyplývá z kopie dále uvedené žaloby, kárně obviněný s JUDr. V. N. požadovali po stěžovateli uhrazení částky 183 816 Kč jako ušlé od-měny; zaplacení této částky s příslušenstvím se následně domáhali u soudu, a to žalobou ze dne 5. 3. 2012. Ani sám kárně obviněný uzavření příkazní smlouvy a podání uvedené žaloby nezpochybnil, pouze obsah příkazní smlouvy vykládal odlišným způsobem.

Co se týče námitek proti rozhodnutí kárného senátu, uvedených v odvolání kárně obviněné-ho, tedy že kárné rozhodnutí je nepřesné a nepřezkoumatelné a že skutek byl již promlčen, se-nát OKK se s těmito námitkami kárně obviněného neztotožnil. Důvody jsou zejména následující:

- přestože v závěru příkazní smlouvy je uvedeno, že: „tato příkazní smlouva doplňuje a mění původní příkazní smlouvu ze dne 6. 1. 1999“ (viz čl. V smlouvy), její celkový kontext naznačuje, že se jedná o novou smlouvu nahrazující předchozí smlouvu (původní příkazní smlouvu nijak nedoplňuje, obsahuje úplné ujednání jejích účastníků o poskytovaných služ-bách). S ohledem na skutečnost, že stranou příkazní smlouvy byl kárně obviněný a JUDr. V. N.(jakožto příkazníci), tedy právníci s odpovídajícím právním vzděláním, lze předpokládat, že pokud by měli v úmyslu uzavřít dodatek k původní smlouvě, příkazní smlouvu by takovým-to způsobem jasně konstruovali; navíc, jak uvedeno, z celkového obsahu příkazní smlouvy

25


neplyne, že by se jednalo jen o doplnění původní smlouvy. I kdyby příkazní smlouva měla představovat novaci původní příkazní smlouvy, neměnilo by to nic na skutečnosti, že příkaz-ní smlouva byla dne 1. 7. 2005 uzavřena. V tomto směru tedy senát OKK nespatřuje jakou-koliv nejasnost či nepřezkoumatelnost prvního výroku kárného rozhodnutí;

- co se týče pojmu „exkluzivita“ užitého rovněž v prvním výroku kárného rozhodnutí, pak dle názoru odvolacího kárného senátu OKK ujednání obsažené v čl. III odst. 5 příkazní smlouvy, tedy o tom, že se stěžovatel zavazuje svěřit své právní záležitosti výhradně příkaz-níkům, s tím, že v případě nedodržení uvedeného závazku je stěžovatel povinen uhradit mi-mosmluvní odměnu, lze jinými slovy popsat jako ujednání o exkluzivitě a o sankci za její po-rušení. Koneckonců, i sama příkazní smlouva pojem „exkluzivita“ obsahuje (viz druhá věta čl. III odst. 5 příkazní smlouvy). Těžko lze takovéto ujednání interpretovat jako nevyloučení možnosti svobodné volby jiného advokáta, když takováto „svobodná“ volba je sankcionová-na v podobě povinnosti uhradit mimosmluvní odměnu. Ani v tomto směru tedy odvolací kárný senát OKK nespatřuje nejasnost či nepřezkoumatelnost prvního výroku kárného rozhodnutí;

- co se týče druhého výroku, ohledně kterého kárně obviněný uvádí, že z něj vyplývá, že požaduje po L. N. uvedenou částku za to, že „neposkytl kárně obviněnému právní služby“, pak odvolací kárný senát OKK se neztotožňuje s takovýmto výkladem, neboť ani samotný ja-zykový výklad, při použití a správném čtení diakritických znamének tohoto výroku, nemůže vést k výkladu naznačenému kárně obviněným;

- co se týče posuzování možnosti sjednat exkluzivitu (byť by se týkala jen určité čás-ti právních služeb, resp. případů), jakož i možnosti ujednání sankce za porušení takového závazku, neztotožňuje se odvolací kárný senát OKK s právním názorem kárně obviněného; naopak, plně se ztotožňuje s právním názorem uvedeným v kárném rozhodnutí. Již v úvodu zákona o advokacii (viz § 2a uvedeného zákona) je jasně zakotven princip svobodné volby každé osoby zvolit si svého advokáta („každý má právo na svobodnou volbu advokáta…“). Každý advokát by tuto stěžejní zásadu měl ctít. Jestliže příkazní smlouva obsahuje ujedná-ní, které zní: „Příkazce se dále zavazuje, že i pro případ pozdějšího zcizení každé z nemo-vitostí, označených v čl. I. a II. této smlouvy, svěří tyto právní záležitosti výhradně příkaz-níkům, kterým za takové výhradní právní zastoupení bude příslušet odměna, dohodnutá mezi příkazcem a příkazníky, eventuálně určená jako odměna mimosmluvní ve smyslu platného advokátního tarifu. I v případě, že příkazce nedodrží tato ujednání o exkluzivi-tě, je povinen vyplatit příkazníkům mimosmluvní odměnu, která by příkazníkům náleže-la za každý i dílčí převod nemovitostí vždy v rozsahu tří úkonů právní pomoci“ (viz čl. III odst. 5 příkazní smlouvy), pak toto ujednání není možné vykládat jinak než jako omezení uve-dené svobodné volby, a tedy i porušení základní zásady zakotvené v zákoně o advokacii;

- co se týče otázky promlčení skutku popsaného v prvním výroku (uzavření příkaz-ní smlouvy), odvolací kárný senát OKK uzavírá, že samotné ujednání o sankci zakotvené v čl. III odst. 5 příkazní smlouvy (tedy smlouvy z roku 2005) samo o sobě naplňuje porušení zájmů chráněných zákonem o advokacii a Pravidly profesionální etiky, a tím i skutkovou pod-statu kárného provinění. Pokud nebylo změněno nebo jejími účastníky zrušeno, což z prove-dených důkazů a koneckonců ani z podání kárně obviněného nevyplývá, nemohla začít bě-žet promlčecí doba, protože se jedná o jednání trvající;

- co se týče otázky kárně obviněného nadnesené v jeho odvolání, že není jasné, kdy se měl kárného provinění skutečně dopustit, tak dle názoru odvolacího kárného senátu OKK

26


je zjevné, že vymáhá-li kárně obviněný příslušnou částku 183 816 Kč po stěžovateli, jedná se o delikt skutečně trvající do doby, než byla podána kárná žaloba. I ze samotného sdělení kárně obviněného při jednání kárného senátu kárné komise vyplynulo (viz protokol z jedná-ní ze dne 23. 8. 2013 založený v kárném spise), že soudní řízení o uhrazení uvedené částky zahájené na základě žaloby nebylo k datu 23. 8. 2013 pravomocně meritorně rozhodnuto.

Odvolací kárný senát OKK se ztotožňuje se závěry uvedenými v kárném rozhodnutí.Odvolací kárný senát OKK tedy dospěl k závěru, že napadené kárné rozhodnutí vychází

ze správně zjištěného skutkového stavu, který byl i správně právně posouzen. Pokud se týče uloženého kárného opatření, přihlédl kárný senát k vážnosti provinění, ja-

kož i k osobním a majetkovým poměrům kárně obviněného a uložil kárné opatření v přimě-řené výši.


č. 6

Je kárným proviněním, jestliže advokát po uzavření dohody o smluvní odměně odešle nepodepsanou fakturu s nepřezkoumatelným obsahem, a dále když pak k vymáhání použije informace, které získal v souvislosti s poskytováním právní služby.


Kárně obviněný Mgr. D. S., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že1) poté, co dne 3. 11. 2010 uzavřel s B. V. smlouvu o poskytnutí právní pomoci, jejímž

předmětem bylo poskytování právních porad a konzultací a zastupování B. V. dle plné moci ze dne 3. 11. 2010, která dále obsahovala v čl. III smlouvy ujednání o smluvní odměně z úspě-chu ve věci ve výši 20 % z částky odpovídající částce ve výši ročního výživného přiznané-ho soudem v řízení o úpravě výživného pro nezletilé děti i pro ni jako manželku, dále částku ve výši 10 000 Kč za dokončené řízení o rozvodu a dále 10 % ze získané majetkové hodno-ty obvyklé v čase a místě, pokud se účastníci nedohodnou jinak, s připočtením DPH ve výši 20 % s výhradou úpravy odlišné odměny pouze směrem dolů za předpokladu oboustranné dohody, a poté, co B. V. dne 9. 5. 2012 odstoupila od smlouvy o poskytnutí právní pomo-ci a vypověděla mu udělenou plnou moc, vyúčtoval B. V. svoji odměnu za poskytnuté právní služby nepodepsanou fakturou ze dne 14. 5. 2012, znějící na částku 380 274 Kč včetně DPH s nepřezkoumatelným obsahem, doplněnou nepřezkoumatelným přehledem úkonů a stejně nepřezkoumatelným seznamem provedených činností,

2) poté, co B. V. dopisem ze dne 25. 5. 2012 odmítla vyúčtovanou částku uhradit s tím, že je nutné se spolu dohodnout na přiměřené částce, již dne 5. 6. 2012 podal k soudu proti B. V.palmární žalobu o zaplacení 380 274 Kč s příslušenstvím a návrh na vydání předběžného opatření, kterým by žalovaná částka byla zajištěna z osobních účtů B. V. a z účtu úschovy u advokátky JUDr. H. S., která zajišťovala prodej společných nemovitostí B. V. a jejího man-

27


žela C. V., kdy pro podání takového návrhu použil informace, které o B. V. získal v souvislos-ti s poskytováním právní služby,

čímž1) porušil § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 Pravidel pro-

fesionální etiky, 2) porušil § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 6 odst. 4 Pravidel pro-

fesionální etiky.Za to se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,

v platném znění, kárné opatření pokuta ve výši 80 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárný senát, po vyjádření kárně obviněného, procesním postupu a provedeném dokazo-vání, uvedl tyto úvahy, hodnocení a závěry.

Kárný senát považuje za nezbytné zejména zdůraznit, že při svém rozhodování je vázán toliko totožností skutku, nikoliv doslovným popisem skutkových okolností. Totožnost skutku je zachována tehdy, je-li zachována v podstatných rysech alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Totožnost jednání nebo následku pak zůstává nedotčena upřesněním skutečností vyplývajících z provedeného dokazování, resp. předložených důkazů. Kárný se-nát pak není vázán právní kvalifikací učiněnou kárným žalobcem v podané kárné žalobě.

Ohledně skutku pod bodem 1) byl kárný senát nucen vypořádat se se smlouvou o po-skytnutí právní pomoci, zejména čl. III. Platební ujednání, ve spojení s plnou mocí ze dne 3. 11. 2010. Plnou mocí ze dne 3. 11. 2010 byl kárně obviněný zmocněn B. V. k zastupování ve věci podání návrhu na určení výživného pro dvě nezletilé děti a návrhu na výživné pro B. V. jako manželku, a to proti panu C. V., včetně podání žaloby, ve věci podání návrhu na rozvod, dále pro vypořádání společného jmění manželů, včetně jednání s bankou i ve věci hypoteč-ního úvěru. Podle čl. III. bod 3. 1. věty první se za poskytování právní pomoci B. V. zaváza-la zaplatit kárně obviněnému odměnu z úspěchu ve věci ve výši 20 % z částky odpovídající částce ve výši ročního výživného přiznaného soudem v řízení o úpravě výživného pro nezleti-lé děti i pro B. V. jako manželku, a to proti C. V., a dále částku ve výši 10 000 Kč za dokonče-né řízení o rozvodu a dále 10 % ze získané majetkové hodnoty obvyklé v čase a místě, pokud se účastníci nedohodnou jinak. Vedle toho se B. V. zavázala, v souvislosti s poskytováním právní pomoci, uhradit hotové účelně vynaložené výdaje při zajišťování předmětu smlouvy (čl. III. bod 3. 3. smlouvy o poskytnutí právní pomoci).

Kárný senát tak stál před otázkami, zda byl kárně obviněný oprávněn sjednat smluvní od-měnu vážící se na výsledek v jím řešené věci, zda takto sjednaná odměna byla přiměřená povaze a složitosti věci a zda je jím vyúčtovaná odměna přezkoumatelná.

Podle čl. 10 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů ČR je advo-kát povinen klientovi poskytnout pravdivé informace o očekávaném rozsahu svých výkonů a na jeho žádost i úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny v dané věci. Podle odst. 2 pak musí být smluvní odměna přiměřená a nesmí být v nepoměru k hodnotě a složitosti věci. Podle odst. 6 uvedeného článku pak advokát nesmí uzavřít s klientem odměnu stanovenou podílem na výsledku, ledaže jsou pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména majetkové nebo so-ciální, a odměna je přiměřená ustanovení odst. 2 a 3 článku 10 Pravidel profesionální etiky.

28


Sjednání smluvní odměny podílem na výsledku ve věci, jejímž předmětem je výživné na nezletilé děti, kdy výživné je nárokem dětí, nikoliv jejich matky, považuje kárný senát za nevhodné. Obvykle je totiž možné výsledkovou odměnu výjimečně sjednat např. při spo-rech o náhradu škody při pracovních úrazech, při sporech o výživné, avšak mezi zletilými osobami, kdy schopnost žadatele o právní službu uhradit odměnu je závislá od výsledku sporu. Jako přípustné se v daném případě jeví sjednání smluvní odměny stanovené podí-lem na výsledku ze získané majetkové hodnoty obvyklé v čase a místě, avšak za předpokla-du, že je výsledek dostatečně určitě vymezen. V daném případě je toto vymezení výsled-ku ve smlouvě uzavřené mezi stěžovatelkou a kárně obviněným značně neurčité, když není patrné, jak vykládat pojem „ze získané majetkové hodnoty“. Logicky se jeví, že jde o majet-kovou hodnotu, kterou výlučně získá vypořádáním SJM, avšak nemovitosti, jež byly v SJM, byly prodány za trvání manželství. Nelze tedy jednoznačně určit, co bylo záměrem účastní-ků smlouvy, tedy zda odměna měla být počítána z majetkové hodnoty získané z vypořádá-ní SJM či z majetkové hodnoty získané nad rámec poloviny majetku náležejícího do SJM, či mohlo jít i o jinou právní službu než vypořádání SJM. Dle názoru kárného senátu je výsled-ková odměna sjednána kárně obviněným neurčitě, a navíc nepamatuje na případ, kdy právní pomoc nebude poskytnuta v původně dohodnutém rozsahu či způsobu.

Druhou otázkou, týkající se smluvní odměny vázané na výsledek ve věci, je otázka přimě-řenosti odměny, zejména pak její poměr či nepoměr k hodnotě a složitosti věci.

Ačkoliv otázka přiměřenosti smluvní odměny je velmi relativní, neboť ne vždy lze vystih-nout např. časovou náročnost poskytované právní služby, nelze vycházet toliko ze subjek-tivního vnímání přiměřenosti, ale je nezbytné vycházet alespoň z rámcových pravidel pro její stanovování a posuzovaní. Toho si byli ostatně vědomi i autoři Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů ČR.

Pro posuzování přiměřenosti sjednané odměny byl totiž do Pravidel profesionální etiky vtělen čl. 10 odst. 3 obsahující demonstrativní výčet okolností, ke kterým je třeba přihlížet. Podle nich je třeba přihlédnout zejména k poměru vyjednávacích schopností a možností ad-vokáta a možností klienta, k rozsahu informací o poměrech na trhu právních služeb, ke spe-ciálním znalostem, zkušenostem, pověsti a schopnostem advokáta, k povaze a době trvání vztahů mezi klientem a advokátem, k časovým požadavkům klienta na vyřízení věci, k obtíž-nosti a novosti skutkových i právních problémů spojených s věcí a k pravděpodobnosti, že v důsledku převzetí věcí klienta bude advokát muset odmítnout převzetí jiných věcí.

Z doložených záznamů ze spisu kárně obviněného se podává, že kárně obviněný podal návrh ve věci výživného na nezletilé děti a zúčastnil se v této věci jednání u soudu. Klientka B. V. se za ním do kanceláře dostavovala v období od 5. 10. 2010 do 18. 4. 2012, z počát-ku v krátkých intervalech, od poloviny roku 2011 ve dvouměsíčních intervalech. Byť v rám-ci těchto jednání s klientem nebyly probírány nikterak skutkově ani právně složité otázky, jak plyne z předložených záznamů, nelze přehlížet jejich četnost. Kárně obviněný dále uváděl, že pro B. V. nad sjednaný rámec provedl a účtoval návrh na vydání předběžného opatření, dopis pro OÚ, sepsání dvou trestních oznámení, připomínkoval kupní smlouvu na nemovi-tost v SJM, připomínkoval smlouvu kupní na movité věci, zřejmě i smlouvu o úschově. V těch-to záležitostech se dne 11. 5. 2012 zúčastnil jednání s protistranou. Při své výpovědi uvedl, že také podal návrh na rozvod a jednal s úvěrující bankou o posunutí splátek.

K posouzení náročnosti kárný senát předvolal zástupkyni protistrany, která k činnosti kár-

29


ně obviněného v daných záležitostech uvedla, že řízení mezi jejich klienty bylo složité, klienti se nemohli dohodnout ani v jediné záležitosti. Proběhlo velké množství schůzek a e-mailové korespondence, klientka kárně obviněného měnila názory, a jelikož vznikaly i dluhy na úvě-ru, na nákladech za užívání bytu, bylo úspěchem, že se podařilo sepsat dohodu o vypořá-dání SJM podle § 24a zákona o rodině, kde byl stanoven způsob rozdělení majetku klientů. Nikdo z účastníků si neuvědomil, že tento postup není možný, důležité bylo, že se podepsa-la pravidla a klienti se jimi skutečně řídili.

Svědkyně B. V. uvedla, že nebyla poučena o právních službách ani o údaji 10 % z majetkové hodnoty, a potvrdila, že byla v tíživé situaci, když jí manžel přestal přispívat na domácnost, výži-vu dětí i splátky úvěru a že všechny tyto okolnosti kárně obviněnému sdělila. Dále konstatova-la, že od počátku bylo jasné, že majetek v SJM, tj. byt, bude muset být prodán, což kárně obvi-něnému rovněž sdělila i s informacemi, že se k bytu váží dluhy, tj. nesplacený úvěr na pořízení bytu, dlužné splátky úvěru a dluh u SVJ. Uvedla, že jí posléze nezbylo než kárně obviněnému odvolat plnou moc, neboť nebyla spokojena s poskytovanými právními službami, že sice podal návrh k soudu ve věci nezletilých dětí, chtěla výživné na děti i zpětně, neboť bydlely obě s ní, ale toto se v návrhu neobjevilo a nakonec z tohoto řízení vyšla jako dlužník sama. Tvrdila, že vše tr-valo dlouho, což způsobilo i snížení ceny bytu, že protistrana trvala na uzavření smlouvy o vypo-řádání SJM podle § 24a zákona o rodině, že tento návrh zcela připravila protistrana, že k návrhu kárně obviněný nedal žádné stanovisko, že jí dokonce sdělil, že musí vzít zpět odvolání do roz-sudku týkající se nezl. dětí, když se současně podepíše smlouva o vypořádání SJM podle § 24a zákona o rodině. Trvala na tom, že kárně obviněný ji neinformoval, že pro takovou smlouvu ne-jsou splněny podmínky, že jí to sdělil až nový právní zástupce a že podle smlouvy o vypořádá-ní SJM se skutečně řídily další kroky, že podle ní šly k její tíži všechny dluhy týkající se bytu, a že tedy na vypořádání SJM obdržela cca částku ve výši 1 500 000 Kč. Současně předloži-la smlouvu o úschově, kterou musela s kárně obviněným uzavřít, což bylo ve stejný den, kdy se uzavírala smlouva o vypořádání SJM. Z této smlouvy byl konstatován podstatný obsah, že kárně obviněný na svůj úschovní účet obdrží v souladu se smlouvou o vypořádání částku minimálně ve výši 1 500 000 Kč a že tento předmět úschovy je povinen převést až poté, co bude sepsán k této smlouvě dodatek reflektující přesná plnění ve prospěch úschovy a doložení oprávněnos-ti třetích osob, jako je banka či SVJ. Dále svědkyně předložila svoje odstoupení od této smlou-vy o úschově uzavřené s kárně obviněným ze dne 23. 4. 2012 s odůvodněním, že nedojde-li mezi nimi k dohodě o odměně, bude řešit úschovu u notáře nebo jiného advokáta. Sdělila, že již předtím několik týdnů žádala o informaci, týkající se vyúčtování právních služeb, jež jí poskytl kárně obviněný, avšak ničeho se nedočkala. Fakturu obdržela až poté, co mu vypověděla práv-ní služby zcela, a to e-mailem, bez podpisu a bez vysvětlení. Potvrdila, že se s kárně obviněným po tomto jeho vyúčtování sešla, že mu sdělila, že snad by se mohli domluvit na 50 000 Kč, že netušila, že by jí právní služby na sjednané úkony mohly stát více než 200 000 Kč; a že jí na této schůzce kárně obviněný nabídl, že vyúčtuje 220 000 Kč plus DPH, a toto vyúčtování musí uznat. Nesouhlasila, a tak jí kárně obviněný sdělil, že podá návrh na předběžné opatření a za-jistí si prostředky u AK S. Tato slova vzala jako vyhrožování. Rovněž vypověděla, že kárně obvi-něný byl účasten i při uzavírání smluv o prodeji bytu dne 11. 5. 2012, přestože již měl vypověze-nou plnou moc, že návrhy těchto smluv mu pravděpodobně poslala advokátka manžela; nedal jí k nim žádné stanovisko, nechápala, proč je na jednání přítomen. K rozsahu e-mailové komu-nikace uvedla, že se spíše týkala otázek typu: „Kdy mohu přijít“ apod.

30


Lze konstatovat, že provedené právní služby se nejeví jako komplikované, vyžadující mi-mořádné znalosti a nelze je skutkově ani právně považovat za obtížné. Poněkud složitější je však otázka časové náročnosti, jejíž vnímání je kategorií značně relativní. Ačkoliv z obsahu spisu není patrné, že by úkony právní služby byly vykonávány v nestandardní dobu, jak tvr-dil kárně obviněný, je z obsahu předloženého spisu patrna větší frekvence porad s klientkou i zvýšená komunikace s právní zástupkyní C. V.

Z provedeného dokazování má kárný senát značné pochybnosti o přiměřenosti sjedna-né odměny, ale i o náročnosti a odbornosti poskytnutých právních služeb, avšak s ohledem na neurčitost sjednané odměny s podílem na výsledku a na provedené vyúčtování právních služeb s nepřezkoumatelným obsahem dospěl kárný senát k závěru, že za dané situace není možné učinit jednoznačný závěr o tom, že sjednaná odměna byla nepřiměřená a že je v roz-poru s čl. 10 Pravidel profesionální etiky.

Pro úplnost kárný senát dodává, že sjednání smluvní odměny s podílem na výsledku, zvláště není-li tento výsledek přesně stanoven, předpokládá, že takto stanovená odměna náleží za poskytnutí všech právních služeb, které jsou pro dosažení sjednaného výsled-ku nezbytné. Advokát poskytující právní služby, za něž mu náleží odměna z výsledku, není oprávněn klientovi účtovat za úkony právní služby, které předcházejí a jsou spojeny s do-sažením výsledku. S argumentací kárně obviněného, že nad rámec dohodnuté výsledko-vé odměny mohl dále vyúčtovat mimosmluvní odměnu za úkony, které specifikoval a vyčíslil ve svém vyjádření ke kárné žalobě (zejména za kupní smlouvu o prodeji nemovitostí v SJM s uvedením úkonů příprava a převzetí, právní rozbor a připomínkování, jednání s klientkou a účast na jednání, tytéž úkony u kupní smlouvy na movité věci v SJM a zcela stejné úkony u smlouvy o úschově k těmto kupním smlouvám), nemůže kárný senát souhlasit. Jak již bylo uvedeno dříve, kárně obviněný tvrdil, že účtoval výsledkovou odměnu 10 % ze získané ma-jetkové hodnoty, tj. z části kupní ceny za prodej nemovitostí a movitostí ze SJM po odečte-ní jejího plnění na hypoteční úvěr. Nejenže má kárný senát jednoznačně za to, že se jedná o úkony, které jako jediné směřovaly ke sjednané výsledkové odměně, tedy k získané ma-jetkové hodnotě (vypořádání SJM), ale účtovaná částka dalece přesahuje 10 % získané ma-jetkového hodnoty, neboť B. V. z majetkového vypořádání získala maximálně částku cca 1 500 000 Kč, jak vyplývá z výpovědi B. V. a ze smlouvy o úschově.

Co však shledal kárný senát za nejzávažnější porušení, je samotný způsob vyúčtování právních služeb. Kárně obviněný vyúčtoval právní služby své klientce fakturou ze dne 14. 5. 2012 s datem splatnosti 21. 5. 2012. Zde je účtována smluvní odměna ve výši 247 100 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 67 914 Kč, paušální náhrada nákladů ve výši 0 Kč, vynalože-né náklady 1 868,30 Kč, tj. 316 882,30 Kč a DPH ve výši 63 391,70 Kč, celkem tedy část-ka 380 274 Kč. Přílohou této faktury je přehled úkonů, ze kterého se podává, že účtuje ná-hradu hotových výdajů, aniž by tyto byly jakkoliv specifikovány (kromě cestovného 4x soud a zpět ve výši 1 188,30 Kč, parkovné ve výši 680 Kč a 11 900 Kč za promeškaný čas). Jedná se tak o položky hotových výdajů v částce 40 200 Kč, dále ve výši 20 000 Kč, také ve výši 600 Kč nebo 2 000 Kč, zcela bez jejich konkretizace. Dokonce je např. náhrada hotových výdajů ve výši 40 200 Kč uvedena u úkonu e-mailová komunikace dle dnů s nulovým vyúč-továním, či ve výši 20 400 Kč jsou hotové výdaje uvedeny u e-mailové komunikace s AK S., rovněž s nulovým vyúčtováním. Ani účtované položky „promeškaný čas“ nejsou konkretizo-vány. Nemluvě o tom, že úkony nejsou určeny ani časem.

31


Podstatnou vadou také je, že přehled úkonů zcela nekoresponduje s částkami uvede-nými na faktuře. Zaslané vyúčtování je nepřezkoumatelné, jak z hlediska smluvní, tak mi-mosmluvní odměny, zcela chybí způsob určení výše odměny, její přiřazení k provedeným právním službám, právní úkony zde nejsou nikterak definovány, není zde uveden způsob je-jich ohodnocení, počet úkonů, ani tarifní hodnota, ani forma úkonu, ani výpočet odměny z podílu na výsledku, ani nic podobného.

Úkony, které kárně obviněný sumarizoval a ohodnotil ve svém písemném vyjádření, ne-pochybně směřovaly k vypořádání SJM, tj. k jednomu z dohodnutých výsledků, na nějž byla vázána odměna. Sjednal-li by kárně obviněný přiměřenou odměnu, měl již odměnu za tyto úkony zahrnutou ve sjednané odměně a nebyl oprávněn je klientce účtovat podruhé. Jen na okraj pak kárný senát poznamenává, že je i otázkou, zda vůbec kárně obviněnému vznikl nějaký nárok na odměnu z titulu přiznaného nároku na výživné na děti, když nebylo dosaže-no druhého výsledku, byť nejasně určeného, a to výživného na manželku.

Kárný senát má i za to, že na výsledkovou odměnu mu ani nárok nevznikl, neboť výsle-dek, kterého mělo být dosaženo, nebyl určitě vymezen, a nelze proto posoudit, zda bylo vý-sledku dosaženo, a zda tedy vůbec vznikl nárok na odměnu. Fakturu vystavenou kárně obvi-něným s přehledem úkonů však nelze považovat za řádné vyúčtování poskytnutých služeb, neboť obsah tohoto dokumentu je nepřezkoumatelný, není z něho patrné, jaké úkony byly provedeny, ani z jaké částky byla vypočítávána smluvní odměna. Ani vyúčtování obsažené ve vyjádření kárně obviněného neodpovídá skutečně nárokům kárně obviněného, které by mohl požadovat. Učiněný projev kárně obviněného, tj. vyúčtování právních služeb, nelze po-važovat za střízlivý ani pravdivý.

Kárný senát na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že kárně obviněný za-slal klientce zcela nepodložené a nepřezkoumatelné vyúčtování právních služeb, a tedy ne-jednal vůči ní čestně a pravdivě. Tímto jednáním tak porušil §16 odst. 2 a § 17 zák. o advo-kacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky.

Předmětem projednání bylo dále 2) jednání kárně obviněného spočívající v tom, že poté, co B. V. dopisem ze dne 25. 5. 2012 odmítla vyúčtovanou částku uhradit s tím, že je nutné se spolu dohodnout na přiměřené částce, již dne 5. 6. 2012 podal k soudu proti B. V. pal-mární žalobu o zaplacení 380 274 Kč s příslušenstvím a návrh na vydání předběžného opat-ření, kterým by žalovaná částka byla zajištěna z osobních účtů B. V. a z účtu úschovy u ad-vokátky JUDr. H. S., která zajišťovala prodej společných nemovitostí B. V. a jejího manžela C. V., kdy pro podání takového návrhu použil informace, které o B. V. získal v souvislosti s poskytováním právní služby.

Kárný senát ohledně tohoto skutku vycházel zejména z vyjádření kárně obviněného, kte-rý nepopřel, že podal tzv. palmární žalobu včetně návrhu na předběžné opatření, a dále z obsahu usnesení OS ze dne 8. 12. 2012, kterým byl zamítnut návrh kárně obviněného na předběžné opatření, kde se domáhal, aby žalovaná, resp. schovatel JUDr. H. S., advo-kátka, která měla na účtu úschovy plnění ve prospěch žalované B. V., nebyla s tímto plněním do výše 380 274 Kč oprávněna nakládat do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o ža-lobě na zaplacení, kterou kárně obviněný podal proti B. V.

Kárný senát v žádném případě nerozporuje právo kárně obviněného obrátit se na soud v případech, kdy klient odmítá uhradit odměnu za poskytnuté právní služby. Samotné toto jednání žádnou skutkovou podstatu kárného provinění nenaplňuje. Je však zcela v rozporu

32


s etikou advokáta, aby při uplatňování svého nároku soudní cestou využíval k dosažení úspě-chu ve své věci, potažmo ve věci jiného klienta, informace, které se dozvěděl od svého dří-vějšího klienta, tj. v souvislosti s poskytováním právní pomoci.

V daném případě kárně obviněný disponoval informacemi, které se vztahovaly k vypořá-dání SJM, konkrétně mu bylo známo, že prostředky z prodeje nemovitosti B. V. a C. V. jsou složeny na účtu svěřenského správce JUDr. H. S.

Kárně obviněný tuto informaci zneužil k zajištění svého zažalovaného nároku na odměnu za poskytnutí právních služeb a učinil návrh na předběžné opatření, kterým mělo být dosa-ženo toho, aby prostředky jeho klientky B. V. jí nebyly vyplaceny z účtu svěřenského správ-ce. Jednalo se o informaci, která není veřejně dostupná, dozvěděl se o ní právě a pou-ze v souvislosti s jím poskytovanou právní službou a tuto informaci využil při podání návrhu na zajištění prostředků na účtu svěřenského správce v rámci předběžného opatření.

Kárný senát neuvěřil ani vyjádřením kárně obviněného, že nakonec po stěžovatelce po-žaduje pouze částku 200 000 Kč nebo že byl ochoten se na této částce se stěžovatelkou dohodnout. Nejenže takový návrh nikdy písemně neučinil, ale již z jeho palmární žaloby a ná-vrhu na předběžné opatření je zřejmé, že kárně obviněný po stěžovatelce požadoval a nadá-le požaduje částku 380 274 Kč, kterou jí vyúčtoval.

Kárný senát vzhledem k výše uvedenému shledal, že kárně obviněný při výkonu advo-kacie nejednal čestně a svědomitě, nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátní-ho stavu, když nedodržoval Pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního sta-vu, použil na újmu svého klienta a ve svůj vlastní prospěch informace, které od klienta nebo o klientovi získal v souvislosti s poskytováním právní služby. Tento jeho čin zásadně oslabu-je důvěru v advokáty jako osoby, kterým lze věřit, že informace, které jsou jim sděleny, nikdy nevyzradí, natož aby je pak využívaly ve svůj prospěch.

Takové jednání vykazuje znaky kárného provinění ve smyslu porušení § 16 odst. 2 a § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 6 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Kárný senát proto shledal kárně obviněného kárně vinným v obou bodech kárné žaloby.

K osobě kárně obviněného zjistil kárný senát z matričního listu (č. l. 15, 16 p. v.), že kár-ně obviněný vykonává advokacii jako samostatný advokát od 6. 11. 2009. Dosud nebyl pro-jednáván pro kárné provinění.

Kárně obviněný sdělil, že provozuje advokátní praxi v pronajaté kanceláři, má jednoho za-městnaného koncipienta a na smlouvu o spolupráci je povinován k administrativním pracov-nicím. Pravidelně hradí splátku hypotečního úvěru na koupi a rekonstrukci nemovitosti a má vyživovací povinnost k částečně invalidnímu otci, je plátcem DPH. Dle zjištění je dále jedi-ným akcionářem společnosti E., a. s., se základním kapitálem 2 000 000 Kč, dále je spo-lečníkem nejméně ve čtyřech společnostech s ručením omezeným, a nejméně v dalších 12 společnostech je členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady, jak se podává z obchodního rejstříku, což jeho majetkové poměry nepochybně výrazně vylepšuje.

Při ukládání kárného opatření kárný senát přihlédl zejména k tomu, že se jednalo o dva skutky, byť vzájemně na sebe navazující, k závažnosti spáchaných provinění, kdy došlo k zá-sadnímu porušení stavovských předpisů, kdy byla výrazně narušena důvěryhodnost v ad-vokátní stav, a to jednak ve směru, že advokáti při sjednávání odměn a vyúčtovávání odměn a hotových nákladů postupují čestně a solidně, že z jejich strany nejsou požadované odmě-

33


ny zjevně nepřiměřené k výkonu poskytnuté právní služby. Dále pak v tom směru, že není zneužívána důvěra v advokáty, kterou do nich klienti vkládají, že informace, které advokát získá, nebudou v žádném ohledu, natožpak k vymožení svého práva na odměnu, zneužity. Kárný senát vnímá jak sjednání neurčité odměny a předložení nepřezkoumatelného vyúčto-vání, tak zneužití informací, za velmi vážná provinění, která ohrožují podstatu advokacie, kte-rou je důvěra klienta v to, že advokátní služby vyúčtuje způsobem nevzbuzujícím pochybnos-ti, a dále, že advokát nezneužije nikdy svého postavení vůči klientovi a vždy bude stát na jeho straně. Vzhledem k této vysoké škodlivosti i skutečnosti, že celé počínání kárně obviněného směřovalo k získání významného majetkového prospěchu, dospěl kárný senát k závěru, že se jako nejpřiléhavější jeví uložení kárného opatření ve smyslu § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle něhož lze uložit pokutu až do výše stonásobku minimál-ní měsíční mzdy stanovené zvláštním předpisem. Jako přiměřené shledal kárný senát kárné opatření ve výměře 80 000 Kč.

Proti tomuto kárnému rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, o kterém odvo-lací kárný senát odvolací kárné komise ČAK rozhodl dne 9. 1. 2014 takto:

Odvolání kárně obviněného proti rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advo-kátní komory se zamítá a kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 15. 7. 2013, sp. zn. K 134/2012, se podle § 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb., advokátní kárný řád, potvrzuje.

Z odůvodnění:

Kárně obviněný podal včas odvolání, které zaměřil proti výroku o vině pod body 1) a 2) a proti uložení kárného opatření. Vytýká kárnému senátu nesprávné posouzení, spočívající podle něho na neúplných skutkových zjištěních, a rovněž podotýká, že uložené kárné opat-ření je nepřiměřeně přísné.

Ohledně skutku ad 1) má kárně obviněný za to, že zastupování klientky B. V. bylo velmi složité a obtížné, když šlo o jednání s manželem klientky jako protistranou za situace vel-mi narušených vztahů mezi manžely, a také proto, že klientka často měnila své názory, a tím i pokyny svému zástupci. Proti poskytování právních služeb nevznášela klientka po celou dobu žádné výhrady a uplatnila je vlastně v době, kdy byla na řadě úhrada odměny za právní služby. Kárně obviněný zdůraznil, že přejímá odpovědnost za nesprávný obsah přílohy fak-tury odeslané klientce, kterou sestavil jeho koncipient, nicméně toto pochybení nepovažuje za kárné provinění. Snažil se totiž s klientkou dospět k dohodě o odměně za právní služby, ta však dohodu odmítla, vyslovila ochotu uhradit maximálně částku 20 000 Kč a o jiné odměně se s ním odmítla bavit, odmítla také jím nabízenou dohodu o úhradě ve výši 200 000 Kč bez DPH. Kárně obviněný se vyjádřil tak, že odmítnutí jím předloženého vyúčtování klientkou ne-lze přičítat k jeho tíži. Uvedl dále, že původně nesprávné a neurčité vyúčtování napravil tím, že jí při osobní schůzce předložil vyúčtování správné.

Ohledně skutku ad 2) kárně obviněný uvedl, že kárný senát pochybil, pokud ho uznal vin-ným z porušení jiné právní povinnosti, než které bylo vytýkáno v kárné žalobě. Kárná žalo-ba ho totiž vinila z toho, že podáním palmární žaloby a návrhu na vydání předběžného opat-ření upřednostnil svoje vlastní zájmy před zájmy stěžovatelky, zatímco napadené rozhodnutí

34


ho uznává vinným pro tzv. zneužití informací. Kárně obviněný tím byl zkrácen na svém právu na obhajobu, neboť se soustředil na to, co mu bylo vytýkáno kárnou žalobou, a nemohl vést svoji obranu proti obvinění z porušení jiné povinnosti. Kárný senát měl podle názoru kárně obviněného vyzvat kárného žalobce k odstranění vad kárné žaloby, což neučinil.

K samotnému podání palmární žaloby se kárně obviněný vyjádřil tak, že zákonným způ-sobem svůj nárok na uhrazení odměny uplatnil u soudu a u tohoto soudu se může stěžova-telka procesně bránit proti žalovanému nároku; „tedy tímto jednáním (tj. uplatněním nároku u soudu) rozhodně nejsou jakkoliv krácena práva stěžovatelky a není možné tento postup ani vytýkat kárně obviněnému, když jde navíc o standardní postup při uplatňování náro-ků advokáta vůči klientovi“. Předběžné opatření navrhoval proto, že klientka nejenom od-mítla hradit jeho odměnu, ale sdělila mu, že se odstěhuje z ČR poté, co jí budou vyplaceny finanční prostředky z advokátní úschovy.

Mimo to vyslovil kárně obviněný přesvědčení, že kárné rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť ho odsuzuje za použití informace získané při poskytování právních služeb stěžova-telce ve svůj prospěch, ač zastupování stěžovatelky bylo ukončeno 9. 5. 2012 odstoupe-ním klientky od smlouvy o poskytování právní pomoci. Přitom je zde uvedeno, že informa-ci o účtu, na kterém budou deponovány „prostředky z majetkových dispozic stěžovatelky a jejího manžela“, se kárně obviněný dozvěděl teprve 11. 5. 2012, kdy se zúčastnil uzavírá-ní kupních smluv a smlouvy o advokátní úschově. Podle kárně obviněného tedy tyto informa-ce, které použil při podávání návrhu na předběžné opatření, nezískal v souvislosti s posky-továním právních služeb ve smyslu čl. 6 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Kárně obviněný rovněž uvedl, že informace, které použil při podání návrhu, byly dostupné v katastru nemo-vitostí, takže nešlo o informace důvěrné.

Odvolací kárný senát rozhodl bez nařízení jednání, které nepovažoval za nutné. Především odvolací kárný senát konstatuje, že v procesním postupu kárného senátu ne-

shledal žádné závady, zejména takové, které by porušily právo kárně obviněného na obha-jobu anebo které by spočívaly v neúplném zjištění skutkového stavu. Kárný senát provedl všechny navrhované důkazy a v jejich posouzení se nedopustil žádné nelogičnosti, takže lze na odůvodnění kárného rozhodnutí v převážné části odkázat.

Ve vztahu ke skutku ad 1) je možné poukázat na podrobné odůvodnění napadeného roz-hodnutí, se kterým se odvolací kárný senát ztotožňuje, s výjimkou odchylného právního názo-ru k otázce přiměřenosti výše vyúčtované odměny za poskytnuté právní služby. Prvostupňový kárný senát provedl v této věci potřebné důkazy a v podstatě i jejich rozbor došel však k závě-ru, že ačkoliv má o přiměřenosti sjednané odměny značné pochybnosti, nemůže v tomto smě-ru dospět k jednoznačnému závěru o její nepřiměřenosti, a tedy o rozporu s čl. 10 Pravidel pro-fesionální etiky. Odvolací kárný senát však tento závěr nesdílí.

Odvolací kárný senát zde vychází z následujících úvah. Z tvrzení kárně obviněného ohledně účtovaných částek vyplývá, že částka 9 600 Kč

představuje smluvní odměnu za zastupování ve věci výživného na děti, částka 237 500 Kč má představovat smluvní odměnu za právní služby ve věci vypořádání společného jmění manželů a částka 67 914 Kč má představovat mimosmluvní odměnu za právní služby sou-visející s prodejem nemovitosti a movitých věcí, sepsání trestních oznámení, dopisy ob-vodnímu úřadu, částka 1 868,30 Kč má představovat náhradu hotových výdajů a částka 63 391,70 Kč představuje daň z přidané hodnoty.

35


Odvolací kárný senát konstatuje, že k majetkovému vypořádání společného jmění účast-níků – bývalých manželů – prostřednictvím úkonů kárně obviněného, které si účtoval, nedo-šlo. V této právní věci se ve spise nachází písemná „Smlouva o vypořádání vzájemných ma-jetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství“ mezi manžely, datovaná 20. 4. 2012, která byla uzavírána „dle § 150 občanského zákoníku a § 24a zákona o rodině“. Tento účel vyplývá nejen z označení smlouvy, ale i z jejího obsahu, zejména z čl. 6 odst. 1, podle něhož je tato smlouva účinná dnem právní moci výroku rozsudku soudu o rozvodu manžel-ství. Podle nyní již konstantní judikatury je takováto smlouva zákonem připuštěnou výjimkou ze zásady, že společné jmění manželů lze vypořádat až po jeho zániku, a pokud nedojde k tzv. nespornému rozvodu podle ust. § 24a zákona o rodině, nemá smlouva právní účinky.

V daném případě nebylo rozhodnuto o rozvodu ve smyslu výše uvedeného ustanove-ní, a proto k vypořádání společného jmění bývalých manželů touto smlouvou dojít nemohlo. Protože bývalí manželé B. V. a C. V. patrně neuzavřeli po rozvodu dohodu o vypořádání SJM ani nebylo jejich společné jmění vypořádáno rozhodnutím soudu, lze mít za to, že dosud je-jich SJM není vypořádáno.

Kárně obviněný ale ani onu „Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství“, datovanou 20. 4. 2012, sám nevypracoval, jak vyplývá z jeho vyjádření ke kárné žalobě. Zde uvádí, že smlouva o vypořádání byla vyhotovena advokátkou protistrany, tuto smlouvu s klientkou „konzultoval“ a upozorňoval ji na „podmínku požadav-ku zpětvzetí odvolání ve věci péče o nezletilé“.

Z uvedených důvodů nemohl kárně obviněnému vzniknout nárok na smluvní odměnu za vypořádání SJM, když v důsledku jím poskytnutých právních služeb jeho klientka nezís-kala žádnou hodnotu vypořádáním SJM.

Pokud jde o částku, která je prezentována kárně obviněným jako mimosmluvní odměna, pak jakýsi seznam položek, nazvaný „přehled úkonů“, svědčí buď o naprosté neznalosti ad-vokátního tarifu kárně obviněným, anebo o cílené snaze klientku zmást a poškodit. Za zcela alarmující považuje odvolací kárný senát skutečnost, že v tomto „přehledu“ označuje kárně obviněný jako „úkon“ nejenom položky cestovné a parkování, což by mohly být hotové výdaje, ale položku „náhrada hotových výdajů“ ve výši 40 200 Kč a „náhrada hotových výdajů“ ve výši 20 400 Kč, ale i „náhrady hotových výdajů“ u celé řady položek, které nejen žádnými úkony právní služby nejsou, ale nemohou představovat ani advokátní službu, ke které by se paušální náhrada hotových výdajů či za promeškaný čas mohla vztahovat. Kárně obviněný se zřetelně neorientuje v základních principech advokátního tarifu, když si – alespoň podle tohoto přehle-du – představuje, že schůzky s klientkou jsou promeškaným časem podle advokátního tarifu.

Dále je třeba poukázat na obsah smlouvy o poskytnutí právní pomoci, kde je v čl. III odst. 1 uvedeno, že „odměna z úspěchu na věci“ bude „dále činit“ (což snad znamená mimo pří-pady uvedené výše, tj. ve vztahu k výživnému na děti a na manželku a k řízení o rozvodu man-želství) „10 % ze získané majetkové hodnoty obvyklé v čase a místě“. I když by se dalo vý-kladem dovodit, že je zde míněna „hodnota“ získaná klientkou, pak není jasné, čeho se ona majetková hodnota má týkat a co znamená „získaná“ – jakým způsobem získaná. Není jasné, jaký má být vztah mezi službami advokáta a onou získanou hodnotou, tj. zda by se o „získání“ měl advokát přičinit anebo šlo o jakýmkoliv způsobem získanou hodnotu. Z uvedeného důvo-du předmětná smlouva o poskytování právní pomoci mezi kárně obviněným a klientkou, při-nejmenším ohledně popsaného ujednání, nemůže být platná, a to pro neurčitost.

36


Vzhledem k tomu, že k vypořádání SJM nedošlo, nemohla klientka vypořádáním majetku získat žádnou majetkovou hodnotu. Proto také nemohl vzniknout kárně obviněnému nárok na odměnu ve výši 10 % ze získané majetkové hodnoty (ani v případě, že by dohoda o tako-véto podílové odměně byla uzavřena platně). Klientka „získala“ při prodeji nemovitosti urči-tou část kupní ceny, nikoliv však z vypořádání SJM, ale z prodeje věci. Právní služby spojené s prodejem si kárně obviněný účtoval zvlášť, takže nárok na další nějakou „provizi“ mu z pro-deje nemovitosti nemohl plynout. Právní služba ve věci vypořádání SJM byla ze strany kár-ně obviněného vadná, a v důsledku této vady ani k vypořádání dojít nemohlo. Nemohlo dojít tedy k vypořádání SJM podle § 24a zákona o rodině, neboť nedošlo mezi účastníky k doho-dě o rodičovské odpovědnosti, a protože smlouva byla uzavřena v době, kdy SJM nezaniklorozvodem ani jinak, nemohlo dojít na jejím základě k vypořádání SJM ani podle § 150 ob-čanského zákoníku. Odvolací kárný senát nemohl uvěřit tvrzení kárně obviněného – ostat-ně předneseném až v závěru kárného řízení –, že klientku upozornil na to, že smlouvu ne-lze použít pro rozhodování soudu o rozvodu manželství a ani pro vypořádání majetku, když si stěží lze představit, že by si klientka přála uzavřít smlouvu bez právních účinků. Lze odká-zat i na výpověď svědkyně JUDr. S. při jednání dne 13. 6. 2013, která se jednoznačně vyjá-dřila tak, že žádný z právních zástupců si nemožnost užití smlouvy podle ust. § 24a zákona o rodině neuvědomil. To, že uzavřením smlouvy ze dne 20. 4. 2012 nedošlo k vypořádání společného jmění manželů B. V. a C. V., je skutečností objektivní, bez ohledu na to, jak se „účastníci chovali“ a co si mysleli. Nedošlo-li tím k vypořádání SJM, nemohla klientka kár-ně obviněného vypořádáním získat žádnou hodnotu a kárně obviněnému nemohl vzniknout žádný nárok vyjádřený procentní částkou z takové hodnoty.

V důsledku vadné právní služby tak nemohlo dojít ke splnění podmínek pro vznik nároku na odměnu kárně obviněného. Z tohoto hlediska se jeví vyúčtovaná výše odměny jako vý-razně nepřiměřená, neboť částka představující odměnu za vypořádání SJM tvoří převážnou část celkové sumy.

Nesprávná je i výše požadované odměny ve zbývající části, která má podle kárně ob-viněného představovat mimosmluvní odměnu za právní služby, související s prodejem ne-movitosti a movitých věcí, sepsání trestních oznámení, dopisy obvodnímu úřadu. Částky uvedené v přehledu úkonů, který je připojen k faktuře, vůbec nekorespondují ani s obsa-hem vyjádření kárně obviněného ke kárné žalobě, ani s advokátním tarifem, a to v žád-ném směru.

Odvolací kárný senát v této části tedy uzavírá, že odměnu požadovanou kárně obviněným považuje za zjevně nepřiměřenou, a tudíž odporující čl. 10 odst. 2 a 3 Pravidel profesionální etiky. Tento závěr však nemůže mít vliv na výrok o vině ani na výrok o trestu, neboť je pro kár-ně obviněného méně příznivý než rozhodnutí vydané prvostupňovým kárným senátem, kár-ný žalobce odvolání nepodal, a ke zhoršení postavení kárně obviněného tedy nemůže dojít.

Odvolací kárný senát připomíná, že podstatou výroku o vině není přiměřenost či nepři-měřenost výše požadované odměny, ale nepřezkoumatelnost vyúčtování. Pod pojem nepře-zkoumatelnost je v daném případě zahrnuto i účtování úkonů, které podle advokátního tarifu úkony nejsou, a to ke škodě klienta, což by již samo o sobě bylo kárným proviněním. Při po-suzování závažnosti pochybení advokáta, a tedy i toho, zda se jedná o kárné provinění, bylo třeba hodnotit skutečnost, že klientka se opravy vyúčtování a jeho odůvodnění domáhala, ale toho se jí nedostalo. Navíc kárně obviněný poté, co klientka nesouhlasila s vyúčtováním,

37


které bylo objektivně vadné, toto vyúčtování nejenže neopravil, ale prakticky okamžitě podal na svoji bývalou klientku žalobu.

Ve vztahu ke skutku ad 2) odvolací kárný senát zcela přejímá skutková zjištění i práv-ní hodnocení provedené prvostupňovým kárným senátem a považuje je za logická a úplná.

Ohledně námitky, obsažené v odvolání, že totiž kárné rozhodnutí uznává kárně obvině-ného vinným porušením jiné povinnosti, než tvrdila kárná žaloba, je možné jednak odkázat na pasáž kárného rozhodnutí nacházející se na str. 6 v předposledním odstavci, která zdů-razňuje, že kárný senát je při svém rozhodování vázán skutkem popsaným v kárné žalobě, nikoliv jeho právní kvalifikací (zásada zachování totožnosti skutku, aplikovaná přímo z trest-ního řádu), jednak je třeba dodat následující: Určení povinnosti, která byla jednáním kárně obviněného porušena, znamená podřazení určitého jednání pod normu stanovenou záko-nem. Jinými slovy, jde o právní kvalifikaci popsaného jednání. Právní kvalifikací, užitou v kár-né žalobě, není kárný senát vázán a případná nesprávná právní kvalifikace, obsažená v kár-né žalobě, není ani důvodem k výzvě předsedovi kárné komise k doplnění kárné žaloby. Argumentaci kárně obviněného by bylo možné přiznat relevanci v případě, že by kárný senát při popisu jednání kárně obviněného, případně jeho následku, rozšířil skutek popsaný v kár-né žalobě o další jednání v kárné žalobě neuvedené. Pokud by kárný senát měl v úmyslu roz-šířit popis jednání kárně obviněného – při zachování totožnosti skutku – o další skutečnosti, pak by to byl důvod nikoliv k vrácení kárné žaloby kárnému žalobci, anebo k výzvě k doplně-ní, ale k upozornění kárně obviněného na takovouto možnost a měl by mu být dán prostor k uplatnění další obrany. Tak tomu však v daném případě nebylo, neboť jak v kárné žalobě, tak v kárném rozhodnutí je kárně obviněný viněn z naprosto stejného jednání. Nebylo shle-dáno nic, z čeho by bylo možné dovozovat jakékoliv omezení práva na obhajobu.

Nelze v žádném případě přisvědčit úvaze kárně obviněného o tom, že pokud inkrimino-vanou informaci o depozitním účtu, na němž měly být uloženy peníze určené pro klientku, získal při podpisu příslušných smluv dne 11. 5. 2012, kdy již nebyl právním zástupcem stě-žovatelky, která mu vypověděla plnou moc 9. 5. 2012, pak nešlo o informaci získanou v sou-vislosti s poskytováním právních služeb. Zde kárně obviněný prezentuje stanovisko, jako by souvislost s poskytováním právních služeb byla dána pouze okamžikem, ve kterém je inkri-minovaná informace získána – pokud se tak stane v době trvání zastoupení, pak zde sou-vislost existuje, a pokud se tak stane v době po ukončení zastoupení, souvislost neexistuje. Takto pojem „v souvislosti s poskytováním právních služeb“ nelze vykládat. Tato souvis-lost je totiž logicky širší než vztah zastoupení, takže v souvislosti s poskytováním právních služeb advokát získává i takové informace, které nabyl v době nespadající do časového roz-mezí poskytování právních služeb. Jinak by totiž normotvůrce užil jednodušší slovní spojení „při poskytování právních služeb“.

Pokud kárně obviněný argumentuje tím, že se jedná o „standardní způsob“ uplatňování práv advokáta, pak se rovněž mýlí. Ani palmární žaloba není standardním způsobem řešení problémů mezi advokátem a klientem (bývalým klientem), natožpak podávání návrhů na vydání předběžných opatření. Palmární žaloba by měla být až krajním prostředkem ve vztahu advokát – klient (bývalý klient), v případech, kdy se veškeré pokusy najít smírné řešení míjejí účinkem.

V daném případě kárně obviněný ani nepředložil klientce řádné, srozumitelné a podlože-né vyúčtování, přestože jej vyžadovala a dokonce se za účelem dosažení dohody dostavila do kanceláře kárně obviněného. Nelze přijmout tvrzení kárně obviněného, že klientce ob-

38


sah vyúčtování srozumitelně vysvětlil, když jeho smysl nedokázal srozumitelně vysvětlit ani v kárném řízení. Mimoto palmární žalobu podal prakticky bezprostředně po uplynutí lhůty splatnosti uvedené na faktuře, kterou vystavil, což je naprosto nestandardní postup v běž-ném obchodním styku mezi obchodními partnery, natož ve vztahu advokát – klient. Podiv vzbuzuje tvrzení kárně obviněného ve vyjádření ke kárné žalobě (č. l. 36), že „se po celou dobu od ukončení poskytování právních služeb pokoušel o smírné vyřešení věci…“, když zprávu o tom, že klientka nehodlá částky uvedené v jeho faktuře hradit, dostal 25. 5. 2012 a už dne 5. 6. 2012 podal žalobu a návrh na vydání předběžného opatření. Z těchto údajů vyplývá, že se pokoušel o smírné vyřešení věci „po celou dobu“ 10 dní.

Podání návrhu na předběžné opatření je prostředkem užívaným výjimečně a za standard-ní jej nelze označit v žádném případě. Kárně obviněný jako advokát si jistě uvědomuje, že předběžné opatření významně zasahuje do práv subjektu, aniž k tomu existuje objektivní zjištění skutkového a právního stavu. Proto by tento prostředek měl být užit pouze v mimo-řádných případech, kdy v případě prodlení reálně hrozí nebezpečí významné újmy na prá-vech navrhovatele.

V daném případě kárně obviněný argumentuje tím, že mu prý klientka sdělila, že se hodlá vystěhovat z ČR, proto podal návrh na vydání předběžného opatření. Především věrohodnost tohoto údaje kárně obviněného je pochybná, když úmyslu stěžovatelky vystěhovat se do za-hraničí nic nenasvědčuje a po dobu kárného řízení pobývala v ČR a na předvolání kárného se-nátu se dostavila k jednání a vypovídala zde. Mimoto ani vystěhování účastníka mimo území re-publiky není důvodem pro vydání předběžného opatření na zablokování jeho majetku soudem.

Odvolací kárný senát neuvěřil tvrzení kárně obviněného o tom, že o odvolání plné moci ze strany klientky se dozvěděl až několik hodin po jednání s protistranou a podepsání smlou-vy o úschově a kupní smlouvy dne 11. 5. 2012, a naopak se přiklání k názoru, že kárně ob-viněný se právě s ohledem na výpověď plné moci dostavil do advokátní kanceláře JUDr. S. za účelem získání informací využitelných pro vymáhání vyfakturované odměny. Odvolací kár-ný senát uvěřil výpovědi svědkyně B. V., která uvádí, že kárně obviněný předložené smlou-vy nijak neupravoval ani k textům neměl výhrady či připomínky a jeho účast u podpisů ji udi-vila, i s ohledem na skutečnost, že zastoupení mu vypověděla.

Podstatou žalovaného skutku však zůstává nikoliv skutečnost, že se něco dozvěděl či si informace opatřil, ale to, že je použil ve svůj prospěch proti bývalé klientce. Jednou z hlav-ních zásad advokátní etiky je, že „advokát je povinen chránit informace nabyté v souvis-losti s poskytováním právních služeb i po skončení zastoupení (poskytování právních služeb) a nepoužít je za žádných okolností proti klientovi“. Porušování této povinnosti nebo tolerování takového porušování by vedlo ke ztrátě společenské prestiže a kreditu ad-vokacie, kdy veřejnost by neměla důvěru v to, že u advokáta jsou klientem poskytnuté infor-mace v bezpečí. Není zde rozdílu v tom, zda jsou získané informace důvěrného či intimního charakteru anebo jsou nějakým způsobem zjistitelné. V tomto směru škodlivý dopad postu-pu kárně obviněného přesahuje jeho osobní zájmy či prospěch. Protože po skutkové strán-ce není pochyb o tom, že kárně obviněný informace získané v souvislosti s poskytováním právních služeb použil ve svůj prospěch proti bývalému klientovi, nemá odvolací kárný senát žádný důvod k jakékoliv korekci závěrů prvoinstančního kárného senátu.

Ve vztahu k uloženému kárnému opatření, když výrok o jeho uložení byl rovněž odvoláním dotčen, je posouzení odvolacího kárného senátu následující:

39


Především je možné odkázat na zjištění kárného senátu o majetkových poměrech kárně obviněného, která nebyla ani v odvolání zpochybněna. Kárný senát rovněž v podstatě správ-ně vyhodnotil závažnost kárných provinění, byť toto vyhodnocení, jakožto velmi vážných provinění, se zcela nepromítlo do rozhodnutí o výši uložené pokuty. Odvolací kárný senát byl povinen závažnost provinění posoudit samostatně, ovšem s dodržením zásady omeze-né diskrece (limitované rozhodovací autonomie) prvostupňového kárného orgánu. Odvolací kárný senát nepovažuje projednávané skutky za velmi vážná provinění, při kterých by bylo nutno uvažovat o skončení výkonu advokátní činnosti kárně obviněného nebo o dočasném zákazu. O takový případ by se jednalo tehdy, pokud by jednání kárně obviněného bylo mno-hačetné, anebo by se opakovalo po předchozím kárném odsouzení pro obdobný skutek. Zároveň se však nejedná o kárné provinění nízké závažnosti, a to proto, že se nejedna-lo o nějakou administrativní chybu anebo o jednání nedbalostní, ale naopak šlo o úmyslné uplatnění nepodložených nároků v poměrně vysoké výši, které se navíc (při neochotě kli-entky těmto požadavkům vyhovět) snažil prosazovat způsobem nepřijatelným pro advoká-ta. Z těchto důvodů nepřicházela v úvahu při ukládání kárného opatření sankce napomenu-tí nebo veřejného napomenutí a odpovídajícím druhem sankce – i vzhledem ke snaze kárně obviněného získat nepřiměřený majetkový prospěch – se jeví uložení pokuty. Jestliže zá-kon o advokacii určuje rozsah uložené sankce do stonásobku minimální mzdy, pak v kon-krétním případě by se výše sankce měla odvíjet od prospěchu, který se kárně obviněný sna-žil nedovoleným jednáním neoprávněně získat. Tato částka by měla být korigována směrem dolů proto, že kárně obviněný žádné plnění doposud od bývalé klientky nezískal, takže šlo z jeho strany v tomto smyslu o pokus. Při těchto úvahách nemůže být uložená sankce ve výši 80 000 Kč považována za nepřiměřeně přísnou, když ani osobní majetkové poměry kárně obviněného neodůvodňují nějaký mimořádný moderační postup.

Proto bylo napadené rozhodnutí shledáno správným a jako takové bylo potvrzeno a od-volání kárně obviněného bylo zamítnuto.

Toto kárné rozhodnutí se stalo předmětem řízení o žalobě podle zák. č. 150/2002 Sb.Žaloba i následná kasační stížnost byly zamítnuty.

č. 7

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako ustanovený obhájce podá odvolání po uplynutí zákonné lhůty.

Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 6. 5. 2014sp. zn. K 16/2014

Kárně obviněný JUDr. Z. J., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co byl opatřením okresního soudu ze dne 9. 11. 2011 ustanoven obhájcem uprchlého obžalované-ho B. N. v trestní věci, vedené u jiného soudu, mu byl dne 21. 12. 2012 doručen rozsudek ze dne 11. 12. 2012, kterým byl B. N. uznán vinným pokračujícím trestným činem podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s dozorem a současně k trestu vyhoštění na dobu neurčitou, a proti tomuto roz-

40


sudku podal odvolání až dne 2. 1. 2013, ačkoliv poslední den lhůty k podání odvolání připa-dl na den 31. 12. 2012, v důsledku čehož bylo odvolání B. N. usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2013 jako opožděné zamítnuto,

čímžporušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 6 odst. 2 Pravidel pro-

fesionální etiky. Za to se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném zně-

ní, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárně obviněný se ke stížnosti vyjádřil písemně dne 13. 12. 2013 a ke kárné žalobě dne 17. 3. 2014, kdy sice odmítl nařčení stěžovatele, že by chtěl ustanoveného klienta poško-dit, že by věc podcenil či odvolání zdůvodnil jen formálně, nicméně podrobně vysvětlil okol-nosti, za kterých k opožděnému podání odvolání došlo, svou chybu uznal, když uvedl, že vyznačený běh a konec lhůty k odvolání včas nezkontroloval a řídil se nesprávně vyznače-ným údajem, za což se současně ve svém podání ze dne 13. 12. 2013 stěžovateli omluvil.

Kárný senát má, po prostudování kárného spisu, za nesporné, že skutkový stav, popsaný v kárné žalobě, byl spolehlivě zjištěn, když obsahuje důkazy potřebné k rozhodnutí. Kárně obviněný byl ustanoven soudem jako obhájce stěžovateli B. N. a jeho povinností bylo ho hájit řádně tak, jak to mají na mysli výše citovaná ustanovení zákona o advokacii i příslušná usta-novení Pravidel profesionální etiky. Kárně obviněný porušil výše zmíněná ustanovení, toto porušení je závažné, a dopustil se tedy kárného provinění, jak je v kárné žalobě uvedeno. Protože byl zjištěn, ve smyslu § 34a zák. o advokacii, spolehlivě skutkový stav věci, neby-lo nařizováno jednání a bylo rozhodnuto, jak je výše uvedeno, a to uložením pokuty ve výši, která se jeví kárnému senátu jako přiměřená, když kárně obviněný nebyl v minulosti kárně postihován, v advokacii působí od ledna 1993 a k porušení výše uvedených ustanovení zá-kona o advokacii došlo zcela výjimečně, a lze tedy předpokládat, že se nebude u zkušené-ho advokáta opakovat.

č. 8

Je kárným proviněním, jestliže advokát neinformuje klienta o doručení rozsudku a vzniklé povinnosti, s důsledkem exekuce, a navíc nesplní slib k náhradě škody.


Kárně obviněný JUDr. J. S., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co jako právní zástupce R. Z. v řízení vedeném u okresního soudu o umožnění přístupu ke studni, do června 2012 neinformoval R. Z., že mu byl dne 4. 1. 2012 doručen rozsudek odvolací-ho soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a R. Z. byla uložena povinnost zaplatit protistraně na náhradě nákladů řízení částku přibližně 4 500 Kč, v důsledku čehož R. Z. soudem uloženou povinnost nesplnil, takže protistrana se domáhala jejího splnění

41


v exekučním řízení, čímž R. Z. vznikla škoda ve výši 30 980 Kč, a ačkoliv kárně obviněný opakovaně sliboval, že tuto škodu v plné výši R. Z. nahradí ze své pojistky, tento slib nejmé-ně do 17. 12. 2013 nesplnil,

čímžporušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9

odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu dle § 34a odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, uklá-

dá kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč.

č. 9

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako zástupce podá vyjádření k žalobě po uplynutí lhůty, neinformuje pak klienta o doručení rozsudku pro uznání a nepodá odvolání, neinformuje ani o právní moci a vzniklé povinnosti, s důsledkem exekuce.


Kárně obviněný JUDr. L. P., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co dne 14. 12. 2011 převzal právní zastoupení V. L. jako žalovaného v řízení vedeném u okresní-ho soudu, o zaplacení 8 300 Kč s přísl., a svým klientem byl seznámen s tím, že v soudem stanovené lhůtě, a to nejpozději do 28. 12. 2011, je nutné podat vyjádření k žalobě, jinak soud bude mít za to, že V. L. nárok uplatňovaný proti němu uznává a soud rozhodne rozsud-kem pro uznání, vyjádření k žalobě podal k poštovní přepravě až dne 2. 1. 2012, v důsledku čehož byla V. L. rozsudkem pro uznání ze dne 26. 1. 2012 uložena povinnost zaplatit pro-tistraně částku 8 300 Kč s přísl. a na nákladech řízení částku 10 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a poté, co byl tento rozsudek doručen k jeho rukám, V. L. o jeho doručení ani o možnosti za určitých podmínek podat proti němu odvolání neinformo-val a sám odvolání nepodal, přičemž o tom, že rozsudek nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, a V. L. je tak povinen uloženou povinnost splnit nejpozději do 24. 2. 2012, V. L. informoval až dne 9. 4. 2012, v důsledku čehož V. L. soudem uloženou povinnost řádně a včas nespl-nil a protistrana se domáhala jejího splnění cestou exekuce, čímž

porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.


Z odůvodnění:

Kárně obviněný se vyjádřil pouze ke stížnosti, nikoliv pak ke kárné žalobě. Obsahem vy-jádření stěžovatele, vztahujícím se k tomu, co je kárně obviněnému kárnou žalobou kladeno za vinu, je, že stěžovatel prohlásil při podpisu plné moci kárně obviněnému, že své bývalé manželce nezaplatí 8 300 Kč, dále že stěžovatel nereagoval na telefonáty kárně obviněného a že nedošlo k poradě až do května 2012, kdy stěžovatel zmocnil jiného právního zástupce.

42


E-mailové zprávy od stěžovatele byly kárně obviněnému doručeny pro poruchu počítače až v červnu 2012. Exekuční řízení kárně obviněný svým jednáním nezapříčinil a svým jednáním nikterak nezpůsobil stěžovateli škodu.

Z provedených důkazů kárný senát učinil následující skutkové závěry:Z odporu podaného stěžovatelem byl učiněn závěr, že odpor byl soudu doručen dne

28. 11. 2011, z vyjádření ve věci byl učiněn závěr, že vyjádření je datováno dne 27. 12. 2011 a že jej sepsal kárně obviněný, z rozsudku ze dne 26. 1. 2012 byl učiněn závěr, že posled-ním dnem pro podání vyjádření ve věci byl den 28. 12. 2011, avšak vyjádření bylo podáno na poštu dne 2. 1. 2012, tedy po uplynutí lhůty, a dále z doložky právní moci na rozsudku vy-značené, že rozsudek nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, s ohledem na zákonnou patnácti-denní lhůtu pro odvolání byl učiněn závěr o tom, že rozsudek byl doručen kárně obviněnému nejpozději 5. 2. 2012, z e-mailové korespondence stěžovatele, adresované kárně obvině-nému, byl učiněn závěr, že stěžovatel psal kárně obviněnému dne 9. 4. 2012 s dotazy ohled-ně rozsudku na 8 300 Kč, dne 15. 4. 2012, kdy se připomínal s tím, že nemá žádnou reak-ci a chce znát další postup, a dne 20. 4. 2012, kdy znovu sděluje, že nemá žádnou reakci kárně obviněného, z přípisu exekutorského úřadu ze dne 14. 2. 2012 a příkazu k úhradě ná-kladů exekuce ze dne 22. 2. 2012 byl učiněn závěr, že exekutor k žádosti stěžovatele vyčís-lil nedoplatek ve výši 13 885,50 Kč, a to ve věci povinného, jímž byl stěžovatel, z e-mailo-vé korespondence založené do spisu kárně obviněným byl učiněn závěr, že dne 6. 3. 2012 si stěžovatel a kárně obviněný vyměnili zprávu, která se však netýkala skutků projednáva-ných v předmětném řízení. Ze stížnosti a z vyjádření kárně obviněného ke stížnosti bylo vza-to za nesporné, že stěžovatel udělil kárně obviněnému plnou moc ve věci vedené o zaplace-ní 8 300 Kč s příslušenstvím.

Z faktur a vyúčtování, provedených kárně obviněným ve věci stěžovatele, kárný senát ne-činil žádné skutkové závěry s ohledem na znění kárné žaloby, jež kárně obviněnému neklade nic, co by se týkalo vyúčtování právní služby anebo fakturace, za vinu. Kárný senát neuvěřil tvrzení kárně obviněného o tom, že mu e-maily stěžovatele byly doručeny chybou v počíta-či až v červnu 2012, avšak pro posouzení a rozhodnutí ve věci toto tvrzení ani nepovažoval za důležité z důvodu, že kárně obviněnému je kladeno za vinu, že podal opožděně vyjádření ve věci, v důsledku čehož došlo k vynesení rozsudku pro uznání, a že neinformoval bez pro-dlení stěžovatele o tom, že mu byl rozsudek pro uznání doručen a jaké povinnosti z toho stě-žovateli vznikají. Nic z toho stěžovatel svými e-maily nemohl ovlivnit.

Tedy, kárný senát učinil ve věci podstatné skutkové závěry, že stěžovatel udělil kárně ob-viněnému plnou moc k zastupování v soudním řízení poté, co ve věci sám stěžovatel podal odpor proti platebnímu rozkazu, kárně obviněný sepsal vyjádření ve věci, doručil jej soudu až po lhůtě, která končila 28. 12. 2011, a to dne 2. 1. 2012, soud vynesl rozsudek pro uzná-ní z důvodu, že mu ve lhůtě nebylo doručeno vyjádření účastníka řízení ve věci, stěžovatel se o rozsudku pro uznání dozvěděl dne 9. 4. 2012, ačkoliv rozsudek nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, a ve věci bylo proti stěžovateli vedeno exekuční řízení.

Kárný senát má za prokázané, že kárně obviněný postupoval v rozporu s § 16 odst. 1 zák. o advokacii, když se neřídil pokynem klienta a nepodal za něho včas vyjádření ve věci, v níž převzal právní zastoupení, dále že kárně obviněný v rozporu s § 16 odst. 2 zák. o advokacii nejednal svědomitě a nevyužil všechny zákonné prostředky k uplatnění oprávněných zájmů klienta, když nepodal včas vyjádření ve věci, čímž způsobil vynesení rozsudku pro uznání,

43


v rozporu s § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky snížil opožděným podáním k soudu, tedy svou nedbalostí, důstojnost advokátního stavu a v roz-poru s čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky svého klienta včas a řádně neinformoval o vy-řizování věci, konkrétně o tom, že došlo k opožděnému podání k soudu a k vynesení a doru-čení rozsudku pro uznání, a jaké povinnosti z toho stěžovateli vznikají.

K osobním poměrům kárně obviněného kárný senát zjistil, že kárně obviněný nevlastní žádnou nemovitost ani drahý movitý majetek, vlastní vozidlo Škoda Superb, jeho příjem je ročně do 130 000 Kč.

Kárné opatření uložil kárný senát podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. o advokacii, tedy uložil kárně obviněnému pokutu, a to ve výši při samé spodní hranici. Kárný senát při úvaze o kár-ném opatření vyšel ze skutečnosti, že advokát se dopustil kárného provinění, spočívajícího v nedbalém jednání, v jehož důsledku došlo k marnému uplynutí lhůty pro podání povinného vyjádření ve věci a v následném neinformování klienta, v němž nebyl shledán úmysl. Kárný senát přihlédl i k tomu, že stěžovateli vznikla škoda ve výši nákladů exekučního řízení, ačko-liv nemohl učinit závěr o tom, že k exekuci by nedošlo v případě, že by kárně obviněný stě-žovatele včas informoval o povinnostech z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7. Zde kár-ný senát vzal v potaz skutečnost, že stěžovatel vlivem nedbalosti kárně obviněného nedostal na výběr, zda povinnosti z rozsudku splní dobrovolně nebo se nechá exekuovat. Kárný senát přihlédl také k osobním poměrům kárně obviněného.

č. 10

Je kárným proviněním, jestliže advokát postoupí svoji pohledávku vůči klientovi a pak zastupuje při vymáhání proti bývalému klientovi.

Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 10. 10. 2014 sp. zn. K 62/2014

Kárně obviněný Mgr. R. T., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co na zá-kladě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 23. 9. 2010 zastupoval M. Z., a to až do 22. 3. 2013, kdy jí vypověděl plnou moc, ve sporu o zaplacení částky 40 000 Kč a v sou-vislosti s tím získal o M. Z. řadu informací a poté, co mu M. Z. nezaplatila částku 500 Kč jako odměnu za poskytnuté právní služby, kterou jí vyúčtoval fakturou ze dne 9. 12. 2010 s da-tem splatnosti 23. 12. 2010, a poté, co smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 3. 2013 postoupil tuto svoji tvrzenou pohledávku za M. Z. obchodní společnosti V., s. r. o., kte-rá se žalobou podanou dne 5. 6. 2013 domáhá po M. Z. zaplacení postoupené pohledáv-ky 500 Kč, na základě generální plné moci, kterou mu společnost V., s. r. o., udělila již dne 1. 9. 2010, ve výše uvedeném řízení zastupuje společnost V., s. r. o., jako žalobce proti bý-valé klientce M. Z. jako žalované,

čímž porušil § 16 odst. 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel

profesio nální etiky, § 19 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii. Za to se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) s přihlédnutím k § 34a odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,

o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 15 000 Kč.

44


Kárně obviněný je povinen podle § 33a odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. ve znění Usnesení představenstva ČAK č. 2/1999, dotčeného změnou Usnesení ČAK č. 2/2014, zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 8 000 Kč.

č. 11

Je kárným proviněním, jestliže advokát bývalému klientovi nevydá doklady a navíc část dokladů vydá jiné osobě.

V řízení sp. zn. K 66/2013 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 28. 2. 2014 advokátce P. K. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatření po-kuta ve výši 20 000 Kč.

Toto kárné rozhodnutí je otištěno v Bulletinu advokacie č. 6/2015 na str. 66-67.

č. 12

Je kárným proviněním, jestliže advokát neoznámí ČAK do týdne, že byl obžalován.


Kárně obviněný JUDr. R. R., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co mu byla dne 3. 4. 2013 doručena obžaloba OSZ podaná na něho dne 2. 7. 2012 k soudu pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, ve znění do 31. 12. 2009, spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona, ve znění do 31. 12. 2009, tuto skutečnost do jednoho týdne neoznámil České advokátní komoře,

čímž porušil § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, § 29

odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném

znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárný senát v uvedené věci zasedal dne 24. 10. 2014 a kárně obviněný, ačkoliv u něho bylo doručení vykázáno dnem 3. 9. 2014, se k jednání, které senát zahájil v 10.30 hod., ne-dostavil. Bylo proto rozhodnuto, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Kárně obviněný se ke kárné žalobě vyjádřil písemně svým podáním ve spise dne 25. 8. 2014, když již předtím zaslal své písemné vyjádření ze dne 30. 4. 2014 kontrolnímu oddělení ČAK.

Kárný senát při jednání provedl důkazy listinami obsaženými ve spise.Jak vyplývá z provedených důkazů, je kárně obviněný advokátem zapsaným v seznamu

advokátů vedeném Českou advokátní komorou od 1. 7. 1990. Kárně obviněný v přesně ne-zjištěný den v roce 2010 převzal usnesení Policie ČR ze dne 12. 9. 2010, kterým bylo proti

45


němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu. Kárně obviněný si proti tomuto usne-sení podal stížnost, která byla usnesením státního zástupce ze dne 10. 1. 2011 zamítnuta jako nedůvodná. Z logiky věci vyplývá, že usnesení o zahájení trestního stíhání muselo být kárně obviněnému doručeno nejpozději dne 10. 1. 2011.

Z § 29 odst. 2 zák. o advokacii vyplývá, že advokát je povinen oznámit bez odkladu Komoře veškeré skutečnosti, které by mohly být důvodem k pozastavení výkonu advokacie nebo vyškrtnutí ze seznamu advokátů, a to nejpozději do jednoho týdne poté, co tyto sku-tečnosti nastaly. Podle § 9 odst. 2 písm. a) zák. o advokacii může Komora advokátovi po-zastavit výkon advokacie, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin (přečin), a skutečnosti nasvědčují tomu, že byl takový trestný čin spáchán, a tyto skuteč-nosti ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem. Trestný čin dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona je trestným činem úmyslným. Kárně obviněný sice svoji oznamovací po-vinnost nesplnil, ale s ohledem na lhůtu uvedenou v § 33 odst. 2 zák. o advokacii již nelze toto jednání kárně obviněnému klást za vinu.

Dne 2. 7. 2012 podal státní zástupce OSZ pro Prahu 1 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 obžalobu, a to mj. i na kárně obviněného, pro výše uvedený trestný čin, tato obžaloba byla kárně obviněnému doručena dne 3. 4. 2013. Kárně obviněný však poté, co se dozvěděl, že na něho byla v trestním řízení podána obžaloba, tuto skutečnost Komoře do jednoho týdne, tedy nejpozději do 10. 4. 2013, neoznámil. V řízení bylo zjištěno, že Komora se tuto skuteč-nost dozvěděla až z obžaloby, která jí byla zaslána na vědomí.

Přípisem ze dne 22. 10. 2013 proto sdělil předseda ČAK kárně obviněnému, že bylo pro-ti němu zahájeno řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie dle § 9 odst. 2 písm. a) zák. o advokacii. Dne 9. 12. 2013 vydalo představenstvo ČAK pod č. j. P 54/13 rozhodnu-tí, kterým kárně obviněnému výkon advokacie nebyl pozastaven.

Kárně obviněný ve svém vyjádření uvedl, že se v souvislosti s obhajobou klienta dostal do sporu s přítomným policistou. Poté, co mu sdělil, že na něho podá stížnost k jeho nadří-zenému, policista mu pohrozil, že se s ním „vypořádá po svém“. Následně bylo kárně obvi-něnému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání proti jeho osobě. Kárně obviněný ve svém vyjádření podrobně popsal průběh celé věci a přiložil rozsudek ze dne 29. 4. 2014, kterým byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn. Dále uvedl, že v dané věci podal státní zá-stupce odvolání vůči dvěma obžalovaným, ohledně ostatních obžalovaných, tedy i ohledně něho, si ponechal lhůtu pro případné podání odvolání. Skutečnost, že ČAK neoznámil, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, odůvodnil tím, že celou záležitost považoval za zce-la absurdní a vůbec nepředpokládal, že by v dané situaci mohlo dojít k podání obžaloby, když jediným a skutečným důvodem zahájení trestního stíhání proti němu bylo, že řádně pl-nil své povinnosti advokáta při provádění obhajoby klienta v trestním řízení. Poté, co se do-zvěděl o podané obžalobě, si neuvědomil, že neoznámením ČAK došlo k porušení povin-ností advokáta.

Kárný senát mohl za této situace učinit zcela spolehlivá zjištění a na jejich základě pak do-spěl k jednoznačnému závěru, kterým nezbylo než kárné žalobě vyhovět. Oznamovací povin-nosti, jak ukládá § 29 odst. 2 zák. o advokacii, se kárně obviněný nemůže zbavit ani tvrzením, později skutečně doloženým, že státní zástupce s obžalobou proti němu u soudu neuspěl.

Kárný senát pečlivě zhodnotil všechny kárným žalobcem navrhované důkazy i obra-nu kárně obviněného, který své pochybení, zejména ve svém písemném vyjádření ze dne

46


30. 4. 2014 uznává, když uvádí, že si neuvědomil, že by neoznámením podání obžalo-by na něho došlo k porušení povinností advokáta. Kárný senát proto rozhodl o kárné vině a o uložení přiměřeného kárného opatření.

č. 13

Je kárným proviněním, jestliže advokát neplní řádně své povinnosti správce konkursní podstaty.

V řízení sp. zn. K 76/2013 bylo kárným příkazem kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 4. 12. 2013 advokátovi JUDr. I. M. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč.

Toto kárné rozhodnutí je otištěno v Bulletinu advokacie č. 3/2014 na str. 69.

č. 14

Je kárným proviněním, jestliže advokát nepoužívá datovou schránku k přijímání dokumentů od orgánů veřejné moci.

V řízení sp. zn. K 97/2013 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 17. 1. 2014 advokátce JUDr. L. P., Ph.D., za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč.


č. 15

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako obhájce převezme od klienta, bez kontroly Vězeňskou službou, dopis pro jeho spoluobviněného a zařídí jeho předání.

V řízení sp. zn. K 112/2012 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 7. 3. 2014 advokátovi Mgr. Š. J. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatření pokuta ve výši 25 000 Kč.


č. 16

Je kárným proviněním, jestliže advokát při prohlášeních o pravosti podpisu nepostu-puje přesně podle § 25a zákona o advokacii ve spojení s Usnesením představenstva ČAK č. 4/2006 Věstníku a jestliže zaplněnou knihu odevzdá ČAK opožděně.

Kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 17. 1. 2014 sp. zn. K 78/2013

47


Kárně obviněný JUDr. F. N., advokát, se dopustil kárného provinění tím, žepoté, co dne 7. 3. 2007 převzal od České advokátní komory Knihu o prohlášeních o pra-

vosti podpisu č. 2947, porušil povinnosti a zásady při vedení záznamů v knize a nakládání s knihou, když

a) ve sloupci č. 3 určeném pro identifikaci jednající osoby a její podpis počínaje zázna-mem dne 27. 7. 2011 a konče záznamem dne 27. 8. 2012 zaznamenal pro jedno a totéž běž-né číslo (sloupec 1) více jednajících osob k běžnému číslu 351, 353 až 357, 359, 361, 362, 364 až 402, 431, 433, 434, 449, 456, 463, 465, 466, 477, 480, 481, tedy nepřidělil kaž-dému prohlášení ohledně podpisu každé jednající osoby samostatné běžné číslo knihy, a to i v případech, že stejnou listinu podepsalo více jednajících osob,

b) ve sloupci č. 3 určeném pro identifikaci jednající osoby a její podpis počínaje zázna-mem dne 5. 8. 2011 a konče záznamem dne 25. 9. 2012 uváděl u všech běžných čísel od č. 357 až 500, vyjma u běžných čísel 398 až 400, 408, 410 rodná čísla jednajících osob namísto jejich data narození,

c) ve sloupci č. 5 určeném k označení listiny, na nichž advokát činil prohlášení o pravos-ti podpisu, počínaje záznamem dne 27. 7. 2011 a konče záznamem dne 25. 9. 2012 k běž-ným číslům 351 až 500 označoval listinu neurčitě bez náležité specifikace tak, aby ji neby-lo možné zaměnit s jinou listinou,

d) ve sloupci č. 3 určeném pro identifikaci jednající osoby a její podpis počínaje zázna-mem dne 27. 7. 2011 a konče záznamem dne 6. 9. 2012 k běžným číslům 351 až 483 chy-bí podpisy jednajících osob,

e) poté, co byla kniha dne 25. 9. 2012 zcela vyplněna, ji nevrátil Komoře do dvou týdnů, ale až dne 20. 3. 2013,

čímžporušil § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální

etiky, a dále § 25a zákona o advokacii ve spojení s Usnesením představenstva ČAK č. 4/2006 Věstníku, v platném znění, a s jeho přílohou č. 4 cit. usnesení, a to jednáním popsaným

ad a) čl. 8 odst. 1 cit. usnesení,ad b) § 25a odst. 2 písm. b) zák. o advokacii,ad c) čl. 13 odst. 2 cit. usnesení,ad d) čl. 9 písm. b) cit. usnesení, ad e) čl. 14 odst. 1 písm. a), odst. 2 cit. usnesení.Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


Z odůvodnění:

Kárně obviněný nevyhověl výzvám a ke stížnosti ani k později doručené kárné žalobě se nevyjádřil.

Dne 18. 9. 2013 byl vydán kárný příkaz, který shledal kárně obviněného vinným a bylo mu uloženo kárné opatření – pokuta ve výši 40 000 Kč.

Proti kárnému příkazu podal kárně obviněný v zákonné lhůtě odpor, který byl doručen kárné komisi České advokátní komory dne 29. 10. 2013.

V odporu kárně obviněný mj. uvedl, že uložená pokuta je nepřiměřená, neboť se jednalo

48


o jeho první kárné provinění, žádná škoda nevznikla, nebyla snížena důstojnost a etika advo-kátního stavu a jednalo se pouze o nesprávné vedení záznamů při vedení Knihy o prohláše-ních o pravosti podpisu (dále také jen „kniha“). Kárně obviněný své pochybení uznal a uvedl, že se z celé záležitosti poučil. Dále uvedl, že uložené kárné opatření by pro něho bylo likvi-dační a na jeho zaplacení by musel požádat Českou advokátní komoru o poskytnutí půjčky.

Kárný žalobce se vyjádřil k odporu kárně obviněného podáním, které bylo doručeno kár-né komisi ČAK dne 2. 12. 2013.

Ve vyjádření kárný žalobce mj. uvedl, že uložené kárné opatření zcela odpovídá hledis-kům uvedeným v § 24 odst. 2 advokátního kárného řádu i ustálené kárné praxi. Kárný ža-lobce zdůrazňuje, že advokacie velmi dlouhou dobu usilovala o to, aby jí byla dána mož-nost úředně ověřovat podpisy, popř. nahradit úřední ověření podpisu svým prohlášením se stejnými účinky. Důležitost je potvrzena i díky faktu, že danou agendu může kontrolovat Ministerstvo spravedlnosti České republiky.

Kárný žalobce konstatuje, že kárně obviněný porušil celou řadu povinností a zásad v dané agendě a porušení se dopouštěl po dlouhou dobu. O skutečnostech, že kárně ob-viněný nevěnuje náležitou pozornost dodržování svých povinností, svědčí i to, že kárně ob-viněný neumožnil přístup k písemnostem důležitým k prošetření stížnosti a ani nereagoval na zaslané výzvy.

Na ústním jednání, na které se kárně obviněný dostavil, odkázal na své písemné vyjádře-ní, své pochybení uznával, poučil se a lituje svého jednání. Uvedl, že v současné době nemá žádný velký majetek, pouze novější auto. Výpisy z jediného podnikatelského účtu doložil ne-dobrou finanční situaci.

Kárný senát provedl dokazování listinnými důkazy, zejména Knihou o prohlášeních o pra-vosti podpisu, která byla kárně obviněnému vydána dne 7. 3. 2007, a předloženými dokla-dy o majetku kárně obviněného.

Jednání kárně obviněného popsané ve výroku tohoto rozhodnutí je prokázáno a je kár-ným proviněním. Kárný senát neshledal podmínky pro upuštění od uložení kárného opatře-ní. S ohledem na zjištěné skutečnosti je porušení povinností kárně obviněným výrazně závaž-nější než „méně závažné“, které by umožňovalo postup podle § 32 odst. 5 zák. o advokacii.

Kárně obviněný se dopustil všech skutků, které mu jsou kárnou žalobou kladeny za vinu, a svou vinu uznal. K pochybení kárně obviněného docházelo opakovaně po dlouhou dobu. Fakt, že k porušení došlo v tolika případech, vylučuje možnost, že by se jednalo o ojedinělé přehlédnutí či nepozornost. Kárně obviněný svého jednání litoval a poučil se z něj.

Kárné opatření bylo stanoveno při dolní hranici s ohledem na doložené příjmy kárně obvi-něného. Příjmy kárně obviněného totiž v poslední době podstatně poklesly. Osobní a majet-kové poměry kárně obviněného, zjištěné z výše citovaných listinných důkazů, však rozhodně uložení pokuty umožňují. Kárný senát nepovažuje za dostačující postih kárné opatření napo-menutí, zejména s ohledem na počet pochybení kárně obviněného a zvláště skutky uvedené pod bodem c), kdy v předmětné knize nebyly řádně označeny listiny, kterých se ověření týká, resp. listiny byly označeny velmi nekonkrétně, např. „darovací smlouva“.

Skutečnost, že z jednání kárně obviněného nevznikla škoda, není pro uložení kárného opatření podstatná. Kárný senát zejména zhodnotil, jaký dopad mohlo mít jednání kárně ob-viněného na pověst advokacie, pokud by v důsledku pochybení kárně obviněného vznik-la škoda nebo byť i jen nedorozumění. Advokátům je svěřena odpovědná činnost ověřová-

49


ní podpisů, které může být kontrolováno Ministerstvem spravedlnosti ČR. Advokátní stav má zájem, aby jeho činnost byla solidní, odpovědná a důvěryhodná a také byla tak vnímána. Činnost, kterou je ověřování podpisů na listinách, které souvisí se změnou vlastníků nemo-vitostí, musí být nutně prováděna řádně a bezvadně. Kárně obviněný ovšem danou činnost vykonával vadně, čímž mohl ohrozit náhled veřejnosti na advokátní stav. Nemovitosti jsou jedním z nejcennějších majetků a možnost, že by vznikly pochybnosti o platnosti převodů nemovitostí v důsledku vadného ověřování podpisů, představuje pro společnost velké riziko, a tedy také velké pochybení kárně obviněného v rámci výkonu advokacie.

Při úvaze o druhu kárného opatření kárný senát zohlednil jako polehčující okolnosti sku-tečnosti, že kárně obviněný vyslovil nad věcí lítost, jakož i to, že doposud nebyl postižen kár-ným opatřením.

č. 17

Je kárným proviněním, jestliže advokát nedodrží přesně postup při vyplňování Knihy o prohlášení o pravosti podpisu a jestliže zaplněnou knihu odevzdá ČAK opožděně.

V řízení sp. zn. K 31/2014 bylo kárným příkazem kárného senátu kárné komise ČAK ze

dne 5. 9. 2014 advokátovi Mgr. R. K. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatření po-kuta ve výši 5 000 Kč.


č. 18

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako svěřenský správce deponovanou částku po splnění podmínek nevrátí, navíc ve třech případech, jindy vyplatí pouze část úschovy a ve splátkách, dále v době pozastavení výkonu advokacie poskytuje právní služby, dále nesplní slib odůvodnit blanketové odvolání, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, dále se nedostaví jako zástupce k jednání u soudu, klienta neinformuje a později ho informuje nepravdivě. Dále žaluje promlčený nárok, s námitkou promlčení klienta neseznámí, a zapříčiní tak klientovi povinnost k náhradě nákladů řízení, a dále neoznámí ČAK, že veřejná obchodní společnost, jejímž jménem vykonával advokacii, byla zrušena.


Kárně obviněný JUDr. R. P., advokát, se dopustil kárného proviněnítím, že1) poté, co na základě svěřenské smlouvy ze dne 26. 7. 2011, kterou uzavřel jako svě-

řenský správce s A. B. jako složitelem, převzal do depozita částku 1 800 000 Kč, kterou se zavázal po splnění dohodnutých podmínek vrátit A. B., a poté, co byly dohodnuté pod-

50


mínky pro vrácení depozita splněny, a částku 1 800 000 Kč tak měl A. B. vrátit nejpozdě-ji do 9. 12. 2011, tuto částku nejméně do 20. 6. 2012 A. B. nevrátil, a poté, co na základě svěřenské smlouvy ze dne 16. 9. 2011, kterou uzavřel jako svěřenský správce s A. B. jako složitelem, převzal do depozita částku 900 000 Kč, kterou se zavázal po splnění dohodnu-tých podmínek vrátit A. B., a poté, co byly dohodnuté podmínky pro vrácení depozita splně-ny, a částku 900 000 Kč tak měl A. B. vrátit nejpozději do 28. 12. 2011, tuto částku nejmé-ně do 20. 6. 2012 A. B. nevrátil,

2) poté, co na základě svěřenské smlouvy ze dne 17. 3. 2011, kterou uzavřel jako svě-řenský správce s C. D. jako složitelem, převzal od C. D. téhož dne do své úschovy částku 1 500 000 Kč, kterou se zavázal vydat C. D. do pěti pracovních dnů po splnění podmínek dohodnutých v čl. II. odst. 4 svěřenské smlouvy, a poté, co tyto podmínky pro výplatu depo-zita byly splněny a částku 1 500 000 Kč měl vydat do 12. 5. 2011, tuto částku C. D. v této lhůtě nevrátil, přičemž C. D. vyplatil ve splátkách pouze část úschovy ve výši 1 200 000 Kč, a to dne 11. 7. 2011 ve výši 500 000 Kč, dne 23. 8. 2011 ve výši 100 000 Kč, dne 13. 9. 2011 ve výši 200 000 Kč, dne 14. 9. 2011 ve výši 200 000 Kč a dne 26. 9. 2011 ve výši 200 000 Kč, a přesto, že byl opakovaně C. D. a dopisem jeho právního zástupce ze dne 2. 5. 2012 vyzván k vrácení zbývající částky 300 000 Kč, na tyto výzvy nereagoval a částku 300 000 Kč C. D. nejméně do 18. 9. 2012 nevydal,

3) poté, co na základě svěřenské smlouvy ze dne 15. 5. 2012, kterou uzavřel jako svě-řenský správce s E. F. jako složitelem, převzal od E. F. dne 18. 5. 2012 do své úschovy částku 1 700 000 Kč, kterou se zavázal vrátit E. F. nejpozději do 19. 11. 2012, pokud ne-budou splněny podmínky pro výplatu úschovy dohodnuté v čl. II. odst. 3 svěřenské smlou-vy, a poté, co podmínky pro vrácení depozita byly splněny a částku 1 700 000 Kč měl vy-dat do 19. 11. 2012, tuto částku E. F. nejméně do 14. 1. 2013 nevyplatil, ačkoliv byl k tomu opakovaně E. F. formou SMS zpráv a dopisů jejího právního zástupce advokáta JUDr. T. H., LL.M., ze dne 20. 11. 2012 a ze dne 2. 1. 2013 vyzýván,

4) ačkoliv mu byl rozhodnutím představenstva České advokátní komory pozastaven vý-kon advokacie s účinností od 24. 11. 2010 do 23. 8. 2011, v této době poskytoval právní služby G. H., když ji zastupoval jako žalovanou v řízení vedeném u OS a jako žalobkyni v ří-zení vedeném u OS,

5) poté, co se jako právní zástupce žalované G. H. v řízení u OS v blanketovém odvolání ze dne 9. 5. 2012 proti rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 3. 2012 zavázal toto odvolání do-datečně odůvodnit do 20 dnů, odvolání v této lhůtě neodůvodnil, a poté, co mu dne 30. 5. 2012 bylo doručeno usnesení OS ze dne 23. 5. 2012, kterým bylo G. H. uloženo odvolá-ní doplnit do tří dnů od doručení tohoto usnesení, G. H. neinformoval a sám odvolání ve sta-novené lhůtě nedoplnil, v důsledku čehož bylo odvolání G. H. usnesením KS ze dne 2. 7. 2012 odmítnuto,

6) jako právní zástupce žalobkyně G. H. v řízení vedeném u OS se bez omluvy nedostavil k jednání nařízenému u tohoto soudu na den 2. 2. 2012 a poté, co tento soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2012 žalobu G. H. v celém rozsahu zamítl a G. H. uložil povinnost zaplatit protistra-ně náklady řízení, a poté, co proti tomuto rozsudku podal dne 6. 2. 2012 blanketové odvolá-ní, které se zavázal odůvodnit do 20 dnů, v této lhůtě odvolání neodůvodnil, a poté, co G. H. byla usnesením OS ze dne 14. 5. 2012, které mu bylo doručeno dne 15. 5. 2012, vyzvána k doplnění odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení, G. H. neinformoval o této

51


výzvě a sám v soudem stanovené lhůtě odvolání nedoplnil, v důsledku čehož bylo odvolání G. H. usnesením KS ze dne 21. 6. 2012 odmítnuto, přičemž G. H. nepravdivě tvrdil, že pro-tistrana její nárok uznala, že věc skončila smírem a že může očekávat částku na svém účtu,

7) ačkoliv mu jako právnímu zástupci G. H. ve sporu proti společnosti Ch., s. r. o., o za-placení částky 100 000 Kč s přísl. tato společnost dopisem ze dne 18. 4. 2011 kvalifikova-ně oznámila, že právo G. H. na náhradu škody je promlčeno a navíc byl její nárok již uspo-kojen, v zastoupení G. H. jako žalobkyně podal dne 16. 1. 2012 k OS žalobu, jíž se G. H. domáhala, aby společnosti Ch., s. r. o., jako žalované byla uložena povinnost zaplatit jí část-ku 100 000 Kč s přísl., a přestože protistrana ve svém vyjádření k žalobě ze dne 3. 5. 2012 vznesla opakovaně námitku promlčení práva G. H. a navrhla zamítnutí žaloby, svoji klient-ku s tímto procesním stanoviskem protistrany neseznámil a neučinil žádné procesní opatře-ní a na žalobě trval, ačkoliv mu muselo být známo, že žaloba G. H. nemá naději na úspěch, v důsledku čehož byla rozsudkem OS ze dne 20. 9. 2012 ve výrokové části I. žaloba G. H. v plném rozsahu zamítnuta a ve výrokové části II. byla G. H. uložena povinnost zaplatit ná-hradu nákladů protistraně a vedlejšímu účastníku v celkové výši 60 480 Kč, a to mj. s odů-vodněním, že právo G. H. na náhradu škody bylo promlčeno,

8) do současné doby neoznámil Komoře, že S. p. s., v. o. s., v níž byl ode dne 9. 10. 1996 statutárním orgánem a společníkem a jejímž jménem vykonával advokacii, byla ke dni 4. 12. 2008 zrušena dle § 88 odst. 1 písm. f) obch. zák., že dnem 4. 3. 2009 tato společ-nost vstoupila do likvidace, že usnesením krajského soudu ze dne 2. 10. 2009, které na-bylo právní moci dne 9. 12. 2009, byl jmenován likvidátorem „S. p. s., v. o. s., v likvidaci“, a že od 4. 12. 2008 vykonává advokacii již jako samostatný advokát, a nikoliv jako společ-ník v. o. s., přičemž Komoře do současné doby změny týkající se S. p. s., v. o. s., neoznámil písemně a nedoložil originálem nebo úředně ověřenou kopií výpisu z obchodního rejstříku,

čímžad 1) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3

a čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spojení s čl. 2 odst. 4 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku,

ad 2) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a čl. 9 odst. 2 a čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spo-jení s čl. 2 odst. 4 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku,

ad 3) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a čl. 9 odst. 2 a čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spo-jení s čl. 2 odst. 4 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku,

ad 4) porušil § 9a odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, ad 5) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9

odst. 1 Pravidel profesionální etiky,ad 6) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9

odst. 1 Pravidel profesionální etiky,ad 7) porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3

a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky,ad 8) porušil § 29 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s čl. 46 odst. 1 písm. j), l), odst. 2

poslední věta a odst. 3 organizačního řádu a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.

52


Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z odůvodnění:

Kárný senát po podrobném popisu procesního postupu (mj. konstatování, že dvěma omluvám kárně obviněného bylo vyhověno odročením jednání, na další jednání se bez omlu-vy nedostavil, na četné výzvy se ke stížnostem a kárným žalobám vyjádřil pouze tak, že se cítí nevinen) a rozsáhlém dokazování uvedl následující hodnocení a závěry.

Kárný senát při hodnocení jednotlivých skutků vycházel primárně z listinných důkazů za-ložených ve všech kárných spisech. Z důvodu nepřítomnosti kárně obviněného při ústním projednání kárných žalob se kárný senát musel zabývat skutečností, zda by výpověď kárně obviněného mohla zásadním způsobem změnit důkazní situaci, a následně vyhodnotil, že nikoliv. Převážná většina dokladů předložených stěžovateli má vysokou vypovídací hodnotu, řada skutkových tvrzení je podepřena informacemi z veřejných zdrojů, má charakter rozhod-nutí státních orgánů nebo potvrzení třetích osob bez vztahu k osobám stěžovatelů. Je obtíž-ně představitelné, že by takto prokazovaná tvrzení mohla být jednoduše vyvrácena pouhým konstatováním opaku ze strany kárně obviněného. Pokud by měl kárně obviněný věrohod-né důkazy o své nevině, mohl je předložit kdykoliv v průběhu kárného řízení, resp. nepro-dleně v okamžiku, kdy byl vyzýván, a to opakovaně, aby se vyjádřil k jednotlivým stížnostem. Takový postup však nikdy nezvolil, což pochopitelně nelze považovat za přitěžující okolnost, nicméně do jisté míry to vypovídá o zodpovědnosti a celkovém přístupu kárně obviněného k řešení problémů i o jeho vztahu k orgánům samosprávné komory.

V otázce nevydání finančních prostředků z účtu úschov oprávněné osobě se podle kár-ného senátu zcela nepochybně jedná o závažné zaviněné porušení povinností advokáta, v daných souvislostech dokonce opětovné.

V širším kontextu všech kárných žalob je v nich popsané a dokládané jednání kárně ob-viněného nutné klasifikovat jako absolutně nečestné, nesvědomité, nepoctivé a neslušné, snižující důstojnost a vážnost advokátního stavu.

Kárně obviněný porušil povinnosti advokáta, uložené předpisy uvedenými ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

Shora popsané chování kárně obviněného tak podle názoru kárného senátu vykazuje znaky jednání neslučitelného s výkonem advokacie, proto je namístě uložení velmi citelného kárného opatření v podobě vyškrtnutí kárně obviněného ze seznamu advokátů.

Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že kárný senát neměl možnost přezkoumat osobní a majetkové poměry kárně obviněného, neboť kárně obviněný svého práva zohled-nit je nevyužil. Kárný senát nad rámec výše uvedeného konstatování dodává, že ani nepříz-nivé osobní a majetkové poměry kárně obviněného by neměly na jeho verdikt významnější vliv, neboť bezprecedentní porušování povinností advokáta v rozsahu a intenzitě, v nichž se jich dopouštěl kárně obviněný, není jakkoliv omluvitelné.

53


ROK 2015

54


č. 1

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako zástupce nepřipojí k odporu nutné vyjádření k žalobě.


Kárně obviněný Mgr. L. S., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co dne 18. 12. 2013 převzal právní zastoupení L. V. jako žalovaného v řízení vedeném u okres-ního soudu o zaplacení 52 536,91 Kč s přísl., a poté, co ho L. V. seznámil s platebním rozkazem tohoto soudu ze dne 5. 12. 2013 doručeným mu dne 6. 12. 2013, kterým bylo žalobě protistrany v plném rozsahu vyhověno a L. V. uložena povinnost zaplatit na náhra-dě nákladů řízení částku 11 148 Kč, přičemž L. V. byl v tomto platebním rozkazu poučen o možnosti podat proti němu odpor do 15 dnů ode dne jeho doručení a pro případ, že by odpor byl podán, byla mu uložena povinnost, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynu-tí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě s poučením, že pokud se ve věci samé včas písemně nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný dů-vod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňo-ván, uznává, a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání, dne 19. 12. 2013 po-dal v zastoupení L. V. proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, avšak ve stanovené lhůtě soudu nepředložil vyjádření k žalobě, v důsledku čehož soud dne 27. 1. 2014 vydal rozsu-dek pro uznání, kterým byla L. V. uložena povinnost zaplatit žalobci částku 52 536,91 Kč s přísl. a na náhradě nákladů řízení částku 11 148,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,

čímž porušil § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii.Za toto se mu podle § 34a odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění,

ukládá kárné opatření napomenutí.

č. 2

Je kárným proviněním, jestliže advokát jedná přímo s protistranou, zastoupenou advokátem, bez jeho předchozího souhlasu, a navíc s odůvodněním, že nepředložil plnou moc.

V řízení sp. zn. K 93/2014 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 10. 2. 2015 advokátce JUDr. Z. T. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatře-ní napomenutí.


55


č. 3

Je kárným proviněním, jestliže advokát dluží nájemné.


Kárně obviněný JUDr. V. V., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že ačkoliv se ve smlouvě o nájmu nebytových prostor, kterou uzavřel dne 31. 12. 2008 jako nájemce s pronajímateli, zavázal platit nájemné ve výši 9 360 Kč měsíčně a dále zálohy na služby spojené s užíváním nebytových prostor ve výši 1 000 Kč měsíčně, od ledna 2014 do června 2014 přestal platit nájemné, přičemž i přes důrazné upozornění ze strany ČAK ze dne 5. 8. 2014 dlužné nájemné do současné doby zcela neuhradil,

čímž porušil § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


Z odůvodnění:

Kárně obviněný se ke kárné žalobě písemně nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván předsedou kárné komise České advokátní komory dopisem ze dne 1. 4. 2015.

Neučinil tak ani při jednání kárného senátu, kterého se nezúčastnil, byť byl k němu řád-ně předvolán. Sám svoji účast na jednání neomluvil a o odročení jednání nežádal. Kárnému senátu byla pouze doručena e-mailová zpráva sekretářky kárně obviněného, ve které žáda-la o jeho omluvu z jednání z důvodu nemoci, avšak odročení jednání rovněž nepožadovala.

Za tohoto stavu kárný senát postupoval podle § 16 odst. 2 vyhl. č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád) a věc projednal v nepřítomnosti kárně obviněného.

Kárný senát provedl v řízení důkaz listinami obsaženými ve spise.Kárný senát z těchto listin zjistil, že kárně obviněný advokát uzavřel dne 31. 12. 2008

smlouvu o nájmu shora uvedených nebytových prostor se stěžovatelkou a jejich další podílo-vou spoluvlastnicí, ve které účastníci sjednali mj. i výši a způsob úhrady nájemného a poplat-ku za služby spojené s nájmem. Podle stěžovatelky a správce nemovitosti se měl kárně ob-viněný advokát opakovaně ocitnout v prodlení se zaplacením těchto plateb, vyplývajících ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, a to nejméně od počátku roku 2013, přičemž od ledna 2014 do června 2014 neplatil nájemné vůbec. Stěžovatelka se po kárně obviněném opako-vaně domáhala zaplacení dlužných částek spojených s nájmem dotčených nebytových pro-stor, avšak marně, což ji vedlo k podání stížnosti na kárně obviněného.

K žádostem vedoucí kontrolního oddělení ČAK o vyjádření ke stížnosti kárně obviněný sdělil dopisem ze dne 28. 4. 2014, že nájemné a služby platil víceméně pravidelně kromě posledního roku, kdy byl ve stavu nemocných a občas se dostal do prodlení. Namítal, že vy-účtování služeb v rámci užívání nebytového prostoru není ze strany pronajímatelek transpa-rentní a je sporné. Nejdříve poukazoval na to, že není veden žádný soudní spor z nájemní

56


smlouvy uzavřené dne 31. 12. 2008. V dopisu ze dne 13. 10. 2014 pak připustil, že je ve-deno soudní řízení, v němž stěžovatelka po něm vymáhá nároky z nájemního vztahu, avšak opět poukazoval na jejich spornost. Avizoval však, že pravděpodobně dojde k mimosoudní dohodě a že poté uhradí dlužnou částku.

Kárný senát dále provedl důkaz elektronickým platebním rozkazem ze dne 7. 11. 2014 a rozsudkem ze dne 15. 1. 2015. Z těchto soudních rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka vy-máhala po kárně obviněném zaplacení dlužných pohledávek z nájemního vztahu, zalo-ženého nájemní smlouvou ze dne 31. 12. 2008, v soudním řízení, mj. se domáhala i za-placení nájmu za měsíce leden až červen 2014 ve výši 9 360 Kč měsíčně. Vymáhaná pohledávka včetně příslušenství jí byla nejdříve přisouzena shora uvedeným elektronic-kým platebním rozkazem, proti kterému podal kárně obviněný odpor. Tento odpor však v zákonné lhůtě neodůvodnil, a proto Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl ve věci ve pro-spěch stěžovatelky rozsudkem pro uznání, neboť postupem kárně obviněného v řízení došlo k naplnění fikce, podle které kárně obviněný žalovaný nárok uznal. Z údajů uve-dených na serveru justice.cz kárný senát zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 3. 2015.

Kárný senát dále provedl důkaz e-mailovou korespondencí zaměstnankyně kárně ob-viněného, ve které sdělila, že dlužná částka na nájemném ve výši 100 000 Kč byla kárně obviněným uhrazena, přičemž zbytek dluhu bude zaplacen do konce února (zřejmě 2015) s tím, že o úhradě zbytku dluhu bude co nejdříve informovat (zřejmě orgány České advo-kátní komory). Tato zpráva však neobsahuje žádné bližší údaje o úhradě pohledávek stěžo-vatelky za kárně obviněným a sám kárně obviněný ji později již žádným způsobem nedopl-nil, ne upřesnil a ani neinformoval orgány ČAK o tom, že by dluh stěžovatelce řádně uhradil či doplatil.

Po provedeném dokazování kárný senát dospěl k závěru, že kárná žaloba je důvodná a že se skutek stal tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku rozhodnutí.

Kárný senát zjistil, že kromě prodlení s úhradou jiných platebních povinností z uvedené smlouvy o nájmu nebytových prostor kárně obviněný skutečně řádně nezaplatil pronajíma-telkám nájemné od ledna 2014 do června 2014, ač byl dopisem předsedy kontrolní rady ČAK ze dne 5. 8. 2014 důrazně upozorněn, že řádným neplacením nájemného porušuje své povinnosti advokáta, které mu vyplývají ze zákona o advokacii a ze stavovského Etické-ho kodexu.

Kárně obviněný ani po tomto upozornění vzniklou situaci nenapravil, byť ve svém vyjád-ření, adresovaném dne 13. 10. 2014 k rukám vedoucí kontrolního oddělení ČAK, přislíbil, že tak pravděpodobně učiní do poloviny listopadu 2014, poté, co dojde k odstranění sporu o výši dlužné částky. V tomto termínu však žádné opatření k úhradě svého dluhu vůči stěžo-vatelce či odstranění případného sporu neučinil, přičemž tento stav trval nejméně do 15. 1. 2015, tedy do doby vyhlášení rozsudku, kterým byla kárně obviněnému uložena povinnost zaplatit stěžovatelce mj. i nájemné z dotčených nebytových prostor za dobu od počátku led-na 2014 do konce června 2014.

Pokud kárně obviněný ve svém vyjádření zaslaném k rukám vedoucí kontrolního od-dělení ČAK dne 13. 10. 2014 tvrdí, že svůj dluh uhradí po odstranění spornosti dluž-né částky, pak z citovaného rozsudku vyplývá, že v průběhu soudního řízení, ve kterém se stěžovatelka domáhala proti kárně obviněnému úhrady nároků z nájemního vztahu,

57


k žádnému faktickému sporu nedošlo, když kárně obviněný žádné sporné skutečnosti, kterými by se žalobě bránil, nenamítl. Z provedených důkazů rovněž není zřejmé, že by v průběhu nájemního vztahu měla nastat jakákoliv skutečnost, která by činila spornou povinnost kárně obviněného k úhradě nájmu z nebytových prostor za období od ledna do června 2014.

Tím, že kárně obviněný řádně nezaplatil stěžovatelce a paní H. K. nájemné z nájmu neby-tových prostor, ve kterých vykonával advokacii, minimálně za dobu od ledna 2014 do června 2014, neučinil tak ani na opakované výzvy stěžovatelky a správce nemovitosti po splatnos-ti nájmu a dlužný nájem nezaplatil ani poté, co byl na povinnost řádně plnit převzaté závazky důrazně upozorněn předsedou kontrolní rady ČAK, přičemž toto jeho jednání vedlo k podá-ní důvodné žaloby stěžovatelky vůči němu, kterým se musela před soudem zaplacení nájmu domáhat, nejednal poctivě, čestně a slušně, a snižoval tím minimálně ve vztahu ke stěžova-telce důstojnost a vážnost advokátního stavu. Právě takovým jednáním porušil povinnosti, které jsou mu jako příslušníkovi advokátního stavu ukládány právními předpisy, kterými je vý-kon advokacie upraven.

Vzhledem k časovému rozsahu, ve kterém docházelo k porušování povinností kárně ob-viněným, jeho liknavému postoji k nápravě vzniklého stavu a alespoň dodatečnému splnění závazků a důsledkům porušení jeho povinností, spočívajících v narušení důvěry stěžovatel-ky a dalších zúčastněných osob v advokátní stav, je nutné hodnotit jeho jednání jako kárné provinění podle § 32 odst. 2 zák. o advokacii, neboť se jedná o závažné porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii a Pravidly profesionální etiky.

Při úvaze o druhu kárného opatření, kterým je třeba na kárně obviněného pro kárné pro-vinění působit, přihlédl kárný senát podle § 24 odst. 2 vyhl. č. 244/1996 Sb. k povaze skut-ku, tedy k tomu, že se jednalo o porušení smluvní povinnosti s důsledky v majetkové sféře kárně obviněného i stěžovatelky, a dále k intenzitě porušení povinností, které je sice pod-statné, nicméně ještě neodůvodňuje užití kárného opatření, které by omezovalo další výkon advokacie kárně obviněným.

Kárný senát zejména s ohledem na tyto skutečnosti dospěl k závěru, že nejvhodnějším kárným opatřením je uložení pokuty podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. o advokacii, neboť lze předpokládat, že tento druh kárného opatření bude ještě postačovat k preventivnímu půso-bení na kárně obviněného. Kárně obviněnému přitěžuje, že závazek vůči stěžovatelce nepl-nil po poměrně dlouhou dobu, ač jej sám smluvně přijal, neučinil v průběhu šetření stížnosti žádný pokus k nápravě vzniklé situace, ač byl na porušení povinnosti orgánem České advo-kátní komory upozorněn, a bez vážného důvodu se vystavil soudnímu řízení, ve kterém byl ke splnění povinnosti pravomocně odsouzen.

Při stanovení výše pokuty pak kárný senát přihlédl k tomu, že se na kárně obviněného do-sud hledí jako na osobu kárně bezúhonnou a že na jednání kárně obviněného mohly mít vliv i jeho opakované zdravotní problémy.

Kárně obviněnému však, jak je již výše uvedeno, naopak přitěžuje, že závazek vůči stěžovatelce neplnil po delší dobu, ač ho sám smluvně přijal, neučinil v průběhu šetře-ní stížnosti opatření k nápravě vzniklé situace, ač byl na porušení povinností kontrolní ra-dou České advokátní komory upozorněn, a bez vážného důvodu se vystavil soudnímu ří-zení, ve kterém byl ke splnění povinnosti k úhradě dluhu vůči stěžovatelce pravomocně odsouzen.

58


č. 4

Je kárným proviněním, jestliže advokát, byť prostřednictvím svého zaměstnance, zašle e-mail s nevyžádanou nabídkou právních služeb.


Kárně obviněný JUDr. A. B., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že dne 15. 11. 2013 zaslal prostřednictvím svého zaměstnance Ing. B. V. realitní společnosti R., s. r. o.,e-mail, obsahující nevyžádanou nabídku právních služeb, která obsahovala „realitní balíček“ v ceně 5 000 Kč plus DPH za jeden obchodní případ, jehož součástí je vypracování rezer-vační smlouvy, budoucí kupní smlouvy, smlouvy o advokátní úschově, kupní smlouvy, návr-hu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, smlouvy o převodu členského po-dílu v bytovém družstvu, oznámení bytovému družstvu o převodu členského podílu s tím, že tyto služby zahrnují vypracování, posouzení, úpravy a projednání realitních dokumentů i sa-motnou advokátní úschovu,

čímž porušil § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a článek 31 odst. 1 Pravidel

profesionální etiky.Za to se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném zně-

ní, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 15 000 Kč.

Z odůvodnění:

Při jednání byly provedeny listinné důkazy ze spisu a byl vyslechnut kárně obviněný a svědek Ing. B. V.

Z provedeného dokazování je patrné, že došlo k odeslání e-mailu, uvedeného ve výro-ku, s tím, že obsahoval označení AK kárně obviněného, s několika údaji o možném spojení.

Kárně obviněný se vyjádřil, že skutečně jeho kancelář zastupuje některé realitní kancelá-ře a díky předpokládaným objemům a standardizované spolupráci skutečně poskytuje služ-by ve výši 5 000 Kč plus DPH s tím, že na trhu se objevují nabídky za 4 000 Kč za obdobné právní služby a ve výběrových řízeních na veřejné zakázky se nabízejí sazby, které jdou pod 500 Kč/hodinu plus DPH, i nižší.

Co se týče konkrétního e-mailu odeslaného Ing. B. V., uvedl, že jde o problém v činnostitohoto pracovníka, se kterým měl následně vážný osobní pohovor. Ing. B. V. mu sdělil, že s oslovenou realitní kanceláří měl předchozí osobní kontakt a byl jí požádán o cenovou na-bídku služeb a na základě této žádosti poslal uvedenou nabídku jako stvrzení toho, co s rea-litní kanceláří projednával. Ing. B. V. údajně nebyl schopen sdělit počet a jména oslovených kanceláří, ale dle něj se jednalo o absolutně minoritní počet realitních kanceláří. Kárně ob-viněný Ing. B. V. toto počínání výrazně vytkl a zakázal mu v takovémto jednání jakkoliv po-kračovat.

Nabídka realitních balíčků byla určena pro stávající klienty. Kárně obviněný uvedl, že ne-věděl, že by byla zasílána někomu jinému, to zjistil, až když přišel e-mail od stěžovatelky.

59


Jednání Ing. B. V. vytkl. Dodal, že mají v jeho kanceláři sepsány vnitřní etické předpisy, kte-ré vycházejí z advokátních předpisů.

Svědek Ing. B. V. uvedl, že e-mail z 15. 11. 2013 zaslal v podstatě náhodou, měl zájem získat klienta, a proto tuto realitní kancelář oslovil. Našel ji náhodně na internetu a byla to je-diná kancelář, kterou oslovil, věc předem s JUDr. A. B. nekonzultoval, v jeho kanceláři má na starosti kontakt s klienty. Uvedl dále, že v osobním kontaktu s oslovenou realitní kanceláří určitě nebyl, má za to, že ji oslovil telefonicky a následně zaslal e-mail s nabídkou.

Po provedeném dokazování dospěl kárný senát k následujícím skutkovým závěrům:Je zde zjevný rozpor mezi prvním vyjádřením kárně obviněného ze dne 28. 11. 2013 a vý-

povědí kárně obviněného a zejména svědka Ing. B. V., a to v tom směru, že původně ve svém vyjádření kárně obviněný uváděl, že Ing. B. V. měl být v předchozím osobním kontaktu s pra-covníky oslovené realitní kanceláře, na základě kterého byl požádán o cenovou nabídku služeb, s tím, že z tohoto vyjádření je zřejmě, že Ing. B. V. měl nabídku rozeslat zřejmě více realitním kancelářím, když měl ujistit kárně obviněného, že šlo spíše o minoritní počet realit-ních kanceláří. Oproti tomu ve svém výslechu kárně obviněný uvedl, že se jednalo o oslove-ní pouze jedné realitní kanceláře, o dalších kárně obviněný neví. Ing. B. V. ve své svědecké výpovědi uvedl, že v žádném kontaktu s pracovníky oslovené realitní kanceláře nebyl, zřej-mě ji před odesláním e-mailu oslovil telefonicky, následně pak zaslal e-mailovou nabídku.

Je tedy zřejmé, že lze s pravděpodobností hraničící s jistotou konstatovat, zejména na zá-kladě vyjádření kárně obviněného z 28. 11. 2013 a Ing. B. V. jako svědka při jednání dne 12. 12. 2014, že to byl Ing. B. V., kdo oslovil realitní kancelář, přinejmenším předem telefo-nicky, a učinil jí nabídku poskytování právních služeb, pokud jí rovnou nabídku nezaslal e--mailem, a lze tedy vyloučit, že by realitní kancelář o zaslání nabídky sama požádala. Navíc ze shora uvedených rozporných vyjádření lze s velkou pravděpodobností uzavřít, že nebyla zřejmě jedinou realitní kanceláří, která byla takovýmto způsobem oslovena. Ohledně těchto dalších případných realitních kanceláří však nejsou k dispozici žádná zjištění a tato jednání nebyla předmětem kárné žaloby.

Kárný senát má za to, že buď kárně obviněný v rámci své činnosti nevykonává řádný do-zor nad činností pracovníků své kanceláře ve smyslu čl. 16 odst. 2 Pravidel profesionální etiky, nebo k rozesílání nabídek dal přímo pokyn, nebo s ním byl přinejmenším srozuměn.

Zavinění kárně obviněného je tedy dáno a uložené kárné opatření, pokuta 15 000 Kč, je zjevně při dolní hranici a byla uložena v této výši kárným senátem pouze z toho důvodu, že šlo o jediné prokázané porušení zákona o advokacii a etických předpisů kárně obviněným, který dosud nebyl kárně projednáván, a jde tedy spíše o sankci výchovného charakteru, která je navíc nepochybně zcela přiměřená majetkovým poměrům kárně obviněného. Kár-ný senát se nezabýval velmi pravděpodobnou možností, že obdobné e-maily byly z advokát-ní kanceláře kárně obviněného zaslány více realitním kancelářím, což vyplývá i z původního vyjádření kárně obviněného, a jelikož to nebylo předmětem kárné žaloby, nezabýval se kár-ný senát ani výší cenové nabídky, která je zjevně vzhledem k obvyklým cenám nemovitostí na trhu značně podbízivá, zvláště pokud vezmeme sazbu mimosmluvní odměny dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., a je otázkou, zda se může jednat ještě o „přiměřenou odměnu“ ve smys-lu čl. 10 odst. 2 Pravidel profesionální etiky, když odměna nesmí být ve zřejmém nepomě-ru k hodnotě a složitosti věci. Nepoměrem lze jistě rozumět jak odměnu příliš vysokou, tak odměnu příliš nízkou.

60


č. 5

Je kárným proviněním, jestliže advokát neinformuje řádně klienta o stavu jeho věci a nevyhoví jeho žádosti o vydání dokladů a vyúčtování.

V řízení sp. zn. K 8/2015 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 11. 9. 2015 advokátce JUDr. M. K. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatře-ní pokuta ve výši 15 000 Kč.


č. 6

Je kárným proviněním, jestliže advokát zadrží část plnění určeného klientovi s odůvodněním, že čeká na konečné vyúčtování.

V řízení sp. zn. K 18/2015 bylo kárným příkazem kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 26. 6. 2015 advokátovi JUDr. J. R. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatře-ní napomenutí.


č. 7

Je kárným proviněním, jestliže advokát po převzetí zastoupení a zálohy na odměnu je nečinný a po odvolání plné moci nereaguje na žádost o vydání dokladů.

V řízení sp. zn. K 5/2014 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 27. 5. 2014 advokátce JUDr. Š. H. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatře-ní pokuta ve výši 40 000 Kč.

Toto kárné rozhodnutí bude otištěno v Bulletinu advokacie č. 5/2016.

č. 8

Je kárným proviněním, jestliže advokát, po určení rozhodnutím předsedy ČAK podle § 18 zákona o advokacii, klientovi, který byl vyzván k odstranění vad ústavní stížnosti, s klientem ve výkonu trestu nejedná a vady neodstraní.

V řízení sp. zn. K 110/2014 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 27. 2. 2015 advokátovi Mgr. Ing. P. S. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opat-ření pokuta ve výši 17 000 Kč.

Toto kárné rozhodnutí je otištěno v Bulletinu advokacie č. 1-2/2016.

61


č. 9

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako zástupce neinformuje klienta o výzvě k odstranění vad žaloby, sám vady neodstraní a neinformuje klienta ani o nastalých důsledcích.


Kárně obviněný JUDr. M. S., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co v zastoupení V. N. podal dne 16. 1. 2012 k OS žalobu o náhradu škody, a poté, co V. N. byla usnesením tohoto soudu ze dne 14. 3. 2012, které bylo doručeno dne 4. 6. 2012, vyzvána k odstranění vad podané žaloby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usne-sení, o této výzvě V. N. neinformoval a sám vady podání ve stanovené lhůtě neodstranil, v důsledku čehož byla žaloba V. N. usnesením tohoto soudu ze dne 29. 6. 2012 odmít-nuta, přičemž V. N. neinformoval o doručení tohoto usnesení a o možnosti podat pro-ti němu odvolání a sám odvolání nepodal, v důsledku čehož toto usnesení nabylo práv-ní moci,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1

Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


Z odůvodnění:

Kárně obviněný se po podání kárné žaloby k ní vyjádřil, a to přípisy ze dne 21. 3. 2014 a 22. 10. 2014.

Při ústním jednání kárného senátu kárně obviněný odkázal na svá vyjádření a uvedl, že na výzvu soudu reagovat měl, v tomto smyslu samozřejmě uznal své pochybení, ovšem na svou obhajobu uvedl, že klientka nespolupracovala, na výzvy nereagovala, a proto došlo k neodůvodnění žaloby. Dále ale uvedl, že klientce se věnoval a byl jím pověřen k jednání jeho koncipient JUDr. H., který mu poskytl informaci v tom smyslu, že klientka s ním nespo-lupracuje. K podání žaloby ho stěžovatelka zplnomocnila, žalobu podával JUDr. H., ovšem na výzvu soudu ze dne 4. 6. 2012 nereagoval ani kárně obviněný, ani JUDr. H. v jeho za-stoupení. Usnesení kárně obviněný JUDr. H. předal, aby se s ním vypořádal a žalobu řád-ně doplnil, což se nestalo.

O prodloužení lhůty k odstranění vad podané žaloby kárně obviněný nepožádal. Neučinil tak proto, že klientka nespolupracovala, a proto kárně obviněný nereagoval na výzvu soudu.

Klientku vyzýval dle kárně obviněného JUDr. H. telefonicky, ale klientka mu nikdy po-třebné informace neposkytla. Dle tvrzení kárně obviněného se ani na výzvu nedostavila, což však nebyl kárně obviněný schopen prokázat, a proto kárný senát vzal za prokázané tvrze-ní stěžovatelky, že o výzvě soudu k doplnění žaloby se dozvěděla až ona sama nahlédnu-tím do soudního spisu.

62


K dotazu člena kárného senátu kárně obviněný uvedl, že klientský spis vedl, má jej k dis-pozici JUDr. H., který ale není jeho zaměstnancem, se stěžovatelkou nikdy osobně nemluvil, plnou moc nevypověděl. Žádnou zálohu kárně obviněný od stěžovatelky nevybral, smlou-vu o právní pomoci písemně neuzavřel. Celou věc tedy dle vyjádření kárně obviněného vy-řizoval JUDr. H., který se se stěžovatelkou znal. Kárně obviněný podpis plné moci považo-val za formalitu a podepsal ji.

V příručním spise kárně obviněného je založena plná moc od klientky s tím, že na jejím základě byla podána soudní žaloba, a pokud je kárně obviněnému známo, soudní poplatek uhrazen nebyl.

Kárný senát po projednání věci a po provedení všech důkazů, které byly k dispozici, kon-statoval podstatný obsah kárného spisu a k důkazu byly čteny listiny, které jsou obsahem kárného spisu.

Z provedených důkazů a průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že skutek, tak jak je popsán v kárné žalobě, se skutečně stal, kárně obviněný se tedy dopustil kárného provinění.

Kárně obviněný na závěr uvedl, že pochybil v tom, když řádně nekontroloval svého kon-cipienta a netrval na tom, aby žalobu řádně odůvodnil. Přesto se však kárně obviněný do-mnívá, že stěžovatelce svým postupem žádnou škodu nezpůsobil, a navrhoval, aby byl kár-né žaloby zproštěn.

Kárný senát při zjišťování skutkového stavu věci vycházel jak z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny, tak z osobního vyjádření kárně obviněného a mj. z obsahu podané stížnosti.

Bylo prokázáno, že kárně obviněný stěžovatelku o doručení usnesení s výzvou k odstra-nění vad a zejména o následku neodůvodnění žaloby neinformoval a vady neodstranil. Ještě v měsíci listopadu 2012 advokátní koncipient kárně obviněného stěžovatelku uklidňoval, že se soud nekoná a že pomalé vyřizování věci ze strany soudu je obvyklé. Nesoučinnost stě-žovatelky kárně obviněný nikterak neprokázal.

Kárný senát tedy uvěřil tvrzení stěžovatelky, že o skutečnosti, že žaloba byla odmítnuta, se stěžovatelka dozvěděla až v srpnu 2013, když sama nahlédla do soudního spisu. Svůj nárok na náhradu škody stěžovatelka již nemohla účinně uplatnit, jelikož je promlčen. Stě-žovatelce svou nečinností kárně obviněný způsobil škodu minimálně ve výši 148 475 Kč.

Obhajoba kárně obviněného v tom smyslu, že celou věc měl na starosti jeho koncipient, nemůže obstát, neboť plnou moc stěžovatelka samozřejmě podepsala kárně obviněnému advokátovi, který odpovídá za průběh zastupování.

Kárně obviněný nemohl ani předložit klientský spis, neboť z nepochopitelných důvodů má tento spis u sebe JUDr. H., který ale není jeho zaměstnancem.

Jednáním kárně obviněného došlo ke zkrácení majetku stěžovatelky, a proto kárný senát dospěl k závěru, že nečinnost, jíž se kárně obviněný dopustil, je kárným proviněním a jedná se o závažné porušení povinnosti advokáta.

Kárný senát přihlédl při svém rozhodování o uložení kárného opatření k dosud řádnému profesnímu životu kárně obviněného, k závěrečnému postoji kárně obviněného, který čás-tečně své pochybení uznal, ke kárné žalobě, skutku kladenému mu za vinu, majetkovým a osobním poměrům kárně obviněného.

Právě z důvodů osobních poměrů kárně obviněného a jeho špatného zdravotního stavu mu uložil pokutu toliko ve výši 20 000 Kč, která dle názoru kárného senátu odpovídá závaž-nosti kárného provinění, jehož se kárně obviněný dopustil.

63



Odvolání kárně obviněného JUDr. M. S., advokáta, proti rozhodnutí kárného senátu kár-né komise ČAK ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. K 14/2014, se podle § 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb., advokátní kárný řád, zamítá a kárné rozhodnutí se potvrzuje.

Z odůvodnění:

Kárně obviněný podal včas odvolání, a to dne 5. 12. 2014, s tím, že jej podrobně odůvod-ní ve lhůtě deseti pracovních dnů. Přestože přípisem ze dne 5. 1. 2015 byl předsedou kárné komise ČAK vyzván ke zdůvodnění podaného odvolání, doposud tak neučinil.

I když kárně obviněný podané odvolání neodůvodnil, odvolací kárný senát v rámci své přezkumné pravomoci v souladu s ust. § 28 advokátního kárného řádu přezkoumal jak vý-rok o vině, tak i výrok o uloženém kárném opatření, jakož i správnost kárného řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo.

Především je nutné konstatovat, že kárné řízení je prosto jakýchkoliv procesních vad. Kárný senát kárnou žalobu za účasti kárně obviněného projednal dne 24. 10. 2014, při tomto jednání provedl navržené důkazy a kárně obviněného vyslechl. Na základě prove-dených důkazů pak kárně obviněného uznal vinným skutkem uvedeným v kárné žalobě a uložil mu pokutu ve výši 20 000 Kč a zavázal kárně obviněného k úhradě nákladů kár-ného řízení.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí kárný senát vyhodnotil všechny provedené důka-zy, zejména pak přihlédl i k samotné výpovědi kárně obviněného, který výslovně uvedl, že pochybil, pokud řádně nekontroloval svého koncipienta a netrval na tom, aby žalobu řádně odůvodnil. Současně odůvodnil, proč při svém rozhodnutí vycházel z tvrzení stěžovatelky, že o stavu věci nebyla kárně obviněným informována a že jej zjistila sama až po nahlédnutí do soudního spisu. Kárný senát také správně dovodil, že nemůže obstát obhajoba kárně ob-viněného spočívající v tvrzení, že celou věc měl na starosti jeho koncipient a že on sám pod-pis plné moci považoval za pouhou formalitu.

Způsobu, jakým kárný senát vyhodnotil provedené důkazy, nelze nic vytknout. Přihlédl ke všem provedeným důkazům a jeho závěry o vině kárně obviněného jsou zcela logické.

Kárný senát ani nepochybil, pokud za toto jednání kárně obviněnému uložil pokutu ve výši 20 000 Kč. Tento druh i výše kárného opatření odpovídá závažnosti kárného provi-nění i majetkovým poměrům kárně obviněného.

č. 10

Je kárným proviněním, jestliže advokát podá dovolání proti rozhodnutí prvostupňového soudu.

Kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 10. dubna 2015sp. zn. K 95/2014

64


Kárně obviněný Mgr. Ing. O. M., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co byl rozhodnutím předsedy ČAK ze dne 16. 1. 2014 určen advokátem C. D. k „posouzení právního stavu ve věci dovolání proti usnesení krajského soudu, příp. sepisu a zastoupení v řízení“, v zastoupení C. D. podal dne 20. 1. 2014 prostřednictvím okresního soudu k Nej-vyššímu soudu ČR dovolání, které nesprávně směřovalo proti rozsudku okresního soudu jako soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2013, a nikoliv proti usnesení krajského soudu jako soudu odvolacího ze dne 24. 10. 2013, v důsledku čehož bylo dovolání usnesením Nejvyš-šího soudu ze dne 26. 2. 2014 jako nepřípustné odmítnuto.


Z odůvodnění:

Kárně obviněný uvedl, že si je vědom pochybení, kterého litoval, klienta po rozhodnu-tí Nejvyššího soudu kontaktoval a vše vysvětlil. Dále poukázal na složitost kauzy, na to, že se jedná o problematického klienta, na časovou tíseň mezi rozhodnutím o určení advoká-ta a lhůtou k podání dovolání, na to, že s klientem věc projednal, poučil ho o jeho možnos-tech v dovolacím řízení, zejména s ohledem na předcházející rozhodnutí soudu I. i II. stupně. O rozhodnutí Nejvyššího soudu klienta obratem informoval.

Kárně obviněný se na závěr vyjádřil tak, že profesně pochybil, tak jak uvedl kárný ža-lobce, i když v průběhu poskytování právní služby klientovi poskytl maximální péči, provedl právní rozbor a sepsal dovolání, nicméně to nemění nic na skutečnosti, že v důsledku uvede-ného pochybení právní stav svědčil v neprospěch klienta jeho zaviněním. S navrženým kár-ným opatřením se ztotožnil a přijal by je.

Kárný senát po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění uvedeného ve výroku kárného rozhodnutí. Při úvaze o kár-ném opatření přihlédl k povaze skutku, k závažnosti a následkům jednání kárně obviněného, k jeho osobě a i k tomu, že vypracoval v krátké lhůtě dovolání, které mělo obsahové i formál-ní náležitosti, k přístupu kárně obviněného, který si plně uvědomil své pochybení a litoval, že k němu došlo, a dále k jeho osobním a majetkovým poměrům. Dospěl k závěru, že dostateč-ným kárným opatřením je pokuta ve výši 10 000 Kč.

č. 11

Je kárným proviněním, jestliže advokát podá návrh na povolení oddlužení bez potřebných příloh a na výzvu soudu k odstranění vad nereaguje, a aniž by informoval klienta, vezme návrh zpět, dále jestliže i sepis druhého návrhu svěří své asistentce, takže je opět podán bez potřebných příloh, a i v tomto případě na výzvu soudu návrh nedoplní, a dále, jestliže postup zopakuje.


65


Kárně obviněný Mgr. A. V., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že v rámci posky-tování právních služeb N. U. v její insolvenční věci spojené s návrhem na oddlužení, na je-jichž odměnu přijal od N. U. průběžně zálohy v celkové výši 28 000 Kč,

1) dne 4. 1. 2012 prostřednictvím své asistentky sepsal návrh na povolení oddlužení N. U., podaný ke krajskému soudu, k němuž nedoložil potřebné přílohy, a poté, co usnese-ním ze dne 10. 8. 2012 byla N. U. vyzvána, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení toho-to usnesení doplnila svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že k němu připojí originál nebo úředně ověřenou kopii aktuálního znaleckého posudku na ne-movitosti, a usnesením ze dne 10. 8. 2012 vyzvána, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doru-čení tohoto usnesení předložila aktuální výpis z Rejstříku trestů a potvrzení o svých příjmech za rok 2012, ve stanovené lhůtě návrh nedoplnil o předložení požadovaného znaleckého po-sudku a poté, co vzal návrh N. U. v jejím zastoupení zpět podáním ze dne 12. 9. 2012, usne-sením ze dne 18. 9. 2012 bylo insolvenční řízení zastaveno,

2) dne 31. 10. 2012 prostřednictvím své asistentky sepsal druhý návrh na povolení od-dlužení N. U., podaný ke Krajskému soudu v Brně dne 1. 11. 2012, k němuž opět nedoložil potřebné přílohy, a poté, co byla usnesením ze dne 12. 11. 2012 N. U. vyzvána, aby ve lhů-tě sedmi dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že doloží znalecký posudek na odhadní cenu nemovitého majetku, doloží příjem, kte-rý pobírala v roce 2012, a aby uvedla další údaje, a poté, co usnesením ze dne 12. 2. 2013 byla N. U. vyzvána, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení složila na účet tohoto soudu částku 50 000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení, ve stanovené lhůtě ná-vrh nedoplnil tak, jak byla N. U. soudem vyzvána, v důsledku čehož bylo usnesením ze dne 10. 4. 2013 insolvenční řízení zastaveno,

3) dne 31. 1. 2014 prostřednictvím své asistentky sepsal třetí návrh na povolení oddluže-ní N. U., podaný ke krajskému soudu, k němuž opět nedoložil potřebné přílohy, a poté, co usnesením ze dne 26. 3. 2014 byla N. U. vyzvána, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doruče-ní tohoto usnesení doplnila insolvenční návrh dle výzvy soudu a předložila požadované listi-ny, na výzvu soudu nereagoval a návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnil, v důsledku če-hož byl usnesením ze dne 15. 4. 2014 insolvenční návrh odmítnut,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst.

2 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


Z odůvodnění:

Kárný žalobce odůvodnil kárnou žalobu konstatováním skutkového stavu detailně po-psaného v žalobě, z nějž vyplývá, že kárně obviněný podal třikrát návrh na oddlužení, k ně-muž ani v jednom případě nedoložil požadované přílohy, s tím, že některé z příloh (včetně aktuálního posudku na nemovitosti a potvrzení o příjmech za rok 2012) nebyly dolože-ny opakovaně. Kárný žalobce spatřoval zásadní pochybení v tom, že kárně obviněný uza-vřel se stěžovatelkou smlouvu o poskytování právních služeb, k nimž zřejmě neměl do-statek zkušeností nebo speciálních znalostí, přičemž poskytováním těchto služeb pověřil

66


svoji asistentku, která zřejmě také tyto zkušenosti a znalosti neměla. Dle kárného žalob-ce vše nasvědčovalo tomu, že na její činnost soustavně nedohlížel. Kárný žalobce dále uvedl, že stěžovatelka dopisem ze dne 29. 4. 2014 odstoupila od smlouvy o poskytová-ní právních služeb.

Kárně žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 6. 2014, doručeném ČAK dne 17. 6. 2014, potvrdil, že jeho asistentka sepsala pro stěžovatelku celkem tři návrhy na povole-ní oddlužení a byla v telefonním a osobním kontaktu se stěžovatelkou. Zcela odmítl tvrzení stěžovatelky, že ji poškodil. Jako důvody odmítnutí uvedl špatnou komunikaci jeho advo-kátní kanceláře se stěžovatelkou, která měla přinést chybějící doklady a poskytnout po-třebnou součinnost, což neučinila. Uvedl, že nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjis-til, že si klientka podala nový návrh, a je tedy schopna si potřebné úkony zajistit. Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatelky kárně obviněného osočoval, vulgárně napadal a domá-hal se vrácení zaplacených záloh na právní zastoupení a denně ho obtěžoval výhružnými SMS zprávami, kárně obviněný plnou moc k zastupování stěžovatelce vypověděl a všech-ny přijaté zálohy jí vrátil.

V dalším vyjádření z 29. 12. 2014, které bylo ČAK doručeno dne 31. 12. 2014, kárně ob-viněný uvedl, že pověřil svoji asistentku případem stěžovatelky, protože k ní měl maximální důvěru, neboť již dříve v minulosti připravovala návrhy na povolení oddlužení. Dále zopako-val, že komunikace se stěžovatelkou byla vždy velmi složitá, protože klientka nebrala telefo-ny a podklady ke zpracování nosila vždy s velkým zpožděním. Kárně obviněný ve svém vyjád-ření navrhl, aby kárná žalobě byla vzata zpět nebo kárný senát upustil od uložení kárného opatření, protože skutečnost, že na něho byla podána kárná žaloba, je pro něho dostateč-ným ponaučením a sankcí. Uvedl, že vzhledem k povaze případu (velmi neserióznímu jedná-ní stěžovatelky, povaze skutku a jeho následkům, když oddlužení bylo stěžovatelce nakonec povoleno) je projednání před kárným senátem postačující. Ke svým osobním a majetkovým poměrům se vyjádřil tak, že je ženatý, má čtyři děti, bydlí v rodinném domě své manželky, splácí úvěr, nevlastní žádnou nemovitost ani motorové vozidlo, jeho průměrný měsíční pří-jem je cca 60 000 Kč, jeho měsíční náklady převyšují příjmy.

Kárně obviněný se ke kárné žalobě dále vyjádřil ústně do protokolu při jednání kárného senátu. Přiznal, že svoji asistentku dostatečně nekontroloval. Potvrdil, že stěžovatelce vrátil veškeré peněžní částky, které od ní v souvislosti s právním zastoupením obdržel. Toto tvrze-ní doložil dvěma poštovními složenkami.

K dotazům kárně obviněný uvedl, že byl poptán znalec, kterému však nebyl umožněn pří-stup do nemovitosti tak, aby posudek mohl být vypracován včas, že nemá žádné písemné doklady o tom, že by jeho advokátní kancelář informovala před podáním jednotlivých návrhů stěžovatelku o tom, které přílohy chybí a jaký bude postup soudu. Dále uvedl, že byť jednot-livé návrhy byly nekompletní, tyto byly podány na naléhání klientky, která žila v nuzných po-měrech, a kárně obviněný jí tím chtěl vyjít vstříc.

Při jednání kárného senátu byly na návrh kárného žalobce a kárně obviněného provede-ny listinné důkazy.

Kárně obviněný zopakoval, že tato kárná věc je pro něho velkým ponaučením. Do bu-doucna se bude snažit vyvarovat podobných pochybení.

Předložením poštovních poukázek bylo prokázáno, že kárně obviněný vrátil složené zálohy.

67


Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že k žádnému z insolvenčních návrhů, kte-ré byly sepsány v horizontu jednoho roku, nebyly přiloženy všechny požadované přílohy, s tím, že některé z nich (např. znalecký posudek a potvrzení o příjmech za rok 2012) do-konce nebyly předloženy opakovaně. V případě každého insolvenčního návrhu chybělo příloh několik.

Argument, že stěžovatelka nedostatečně s advokátní kanceláří kárně obviněného spo-lupracovala, je irelevantní v situaci, kdy znalecký posudek v době podání prvního ani dru-hého návrhu vůbec neexistoval, a to zejména s ohledem na krátkou zákonnou lhůtu sed-mi dnů pro doplnění návrhu. Stejně tak kárný senát považuje za zásadní skutečnost, že kárně obviněný nebyl schopen prokázat, že by stěžovatelku před podáním jednotlivých in-solvenčních návrhů informoval o nedostatečnosti příloh a možných důsledcích s tím spo-jených.

Kárně obviněný sám přiznal, že svoji asistentku dostatečně nekontroloval. Skutečnost, že tato asistentka již v minulosti insolvenční návrhy připravovala, advokáta nezbavuje povin-nosti na její činnost soustavně dohlížet.

Při rozhodování o stanovení výše pokuty kárný senát přihlédl kromě majetkových pomě-rů kárně obviněného také k tomu, že kárně obviněný stěžovatelce vrátil veškeré částky, kte-ré mu stěžovatelka zaplatila, a dále k tomu, že stěžovatelka následně dosáhla oddlužení, tj. že kárně obviněný kárným proviněním nezpůsobil neodčinitelné důsledky.

č. 12

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako ustanovený zástupce bez pokynu klienta vezme žalobu zpět, vzdá se odvolání proti usnesení o zastavení řízení a klienta o stavu věci neinformuje.


Kárně obviněný JUDr. J. B., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co byl usnesením OS ze dne 14. 3. 2012, které nabylo právní moci dne 23. 5. 2012, ustanoven zástupcem V. N. jako žalobkyně k ochraně jejích zájmů v řízení vedeném u OS o vypořádá-ní SJM, aniž by měl od V. N. k tomu pokyn, před zahájením nařízeného jednání dne 17. 8. 2012 vzal žalobu V. N., podanou k tomuto soudu dne 27. 12. 2007, v celém rozsahu zpět a zároveň se do protokolu výslovně vzdal odvolání proti vyhlášenému usnesení o zastave-ní řízení, v důsledku čehož usnesení OS ze dne 17. 8. 2012, kterým bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nabylo právní moci dne 2. 9. 2012, přičemž až do listopadu 2013 se s V. N. nezkontaktoval a neinformo-val ji o stavu její věci,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 2

a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


68


Z odůvodnění:

Žalobou podanou dne 27. 12. 2007 se stěžovatelka V. N. domáhala vypořádání společ-ného jmění manželů po rozvodu.

Usnesením OS doručeným kárně obviněnému dne 14. 3. 2012 byl kárně obviněný usta-noven stěžovatelce k ochraně jejích zájmů v této věci zástupcem, přičemž toto usnesení na-bylo právní moci dne 23. 5. 2012.

Stěžovatelce bylo usnesení doručováno vyvěšením na úřední desce. Stěžovatelka se však o ustanovení kárně obviněného nedozvěděla, a proto se s ním sama nezkontaktovala.

Po ustanovení zástupcem se se stěžovatelkou nezkontaktoval ani kárně obviněný, takže o skutečnosti, že kárně obviněný je jejím zástupcem, se stěžovatelka dozvěděla až v roce 2013 od soudní úřednice, když se začala zajímat o stav své věci.

Z protokolu o jednání ze dne 17. 8. 2012 je patrné, že kárně obviněný se k nařízenému jednání dostavil. Stěžovatelka se k jednání nedostavila, přičemž byla omluvena, a to zřejmě kárně obviněným.

Kárně obviněný před zahájením jednání dne 17. 8. 2012, aniž by se předtím se stěžova-telkou zkontaktoval a aniž by měl k tomu od ní pokyn, tedy bez jejího souhlasu a bez jejího vě-domí, vzal žalobu v celém rozsahu zpět. Na to soud vyhlásil usnesení, kterým řízení ve věci zastavil, a poté se kárně obviněný výslovně vzdal práva na odvolání.

Kárně obviněný po skončení věci, a to dne 18. 1. 2013 v době od 9.29 do 9.39 ho-din, nahlédl do soudního spisu. Lze se jen domnívat, že důvodem nahlédnutí do spi-su bylo získat podklady pro vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby (viz přílo-ha k faktuře).

Ani poté, co bylo řízení zastaveno, se kárně obviněný se stěžovatelkou nezkontaktoval a neinformoval ji o stavu její věci. Jak je výše uvedeno, stěžovatelka se o zastavení řízení do-zvěděla až v roce 2013 od soudní úřednice.

Takto popsaný skutkový stav byl zjištěn ze stížnosti ze dne 19. 3. 2014 a z jejích příloh. Podstatný obsah těchto listin je výše citován.

Kárně obviněný se ke stížnosti vyjádřil dopisem ze dne 27. 4. 2014. Ve svém vyjádření potvrdil, že byl stěžovatelce ustanoven zástupcem v řízení o vypořádání SJM. Po ustanovení se s ním stěžovatelka nijak nespojila a nepředala mu na sebe ani žádné spojení. Před jedná-ním, nařízeným na den 17. 8. 2012, se ji pokoušel třikrát najít na adrese uvedené v žalobě, avšak marně. Za těchto okolností nebyl schopen zjistit další podrobnosti a údaje k navrho-vanému vypořádání SJM.

Soud rovněž vyčerpal možnosti ke zjištění pobytu stěžovatelky, a to taktéž bezúspěšně, přičemž předvolání k jednání jí bylo doručováno prostřednictvím úřední desky.

Vzhledem k velmi povšechným informacím uvedeným v žalobě nebylo možné předmět-ný spor dále vést a zpětvzetí žaloby tak bylo jedinou možností. Pokud by existovala možnost kontaktu se stěžovatelkou a doplnění žaloby, bylo by možné v řízení pokračovat. Kárně obvi-něný má za to, že pro nalezení klientky a vyžádání informací nutných pro vedení sporu udě-lal vše, co bylo v jeho možnostech.

Kárně obviněný uvedl, že někdy v listopadu 2013 ho na ulici kontaktovala neznámá žena, která se představila jako V. N., přičemž s ní tedy dohodl osobní jednání, na které však nerea-govala a již se mu neozvala.

69


K podané kárné žalobě se kárně obviněný vyjádřil svým podáním ze dne 20. 11. 2014. V něm zopakoval, že očekával kontakt ze strany zastupované, a jelikož tomu tak nebylo, sám se ji pokoušel kontaktovat na adrese uvedené v žalobě. Tam se měl dotazovat ve třech by-tech, nikdo z oslovených obyvatel domu však nebyl schopen uvést nic konkrétního k poby-tu jmenované, ani nic k její osobě. Kárně obviněný dále uvedl, že v daném případě se jedná o dům se sociálními byty a je zde poměrně značná migrace nájemníků. Pokud jde o vylíčení souvislostí s nařízeným ústním jednáním u okresního soudu, kárně obviněný zopakoval ten-týž průběh jako ve svém vyjádření ze dne 27. 4. 2014. Stejně tak potvrdil i další vývoj udá-lostí po kontaktu se stěžovatelkou.

Na základě všech skutečností zjištěných během kárného řízení je nepochybné, že kár-ně obviněný, ačkoliv si byl vědom povinností advokáta ve vztahu ke stěžovatelce (v tomto případě šlo o klienta, kterému byl kárně obviněný ustanoven zástupcem k ochraně jeho zájmů, a za dané situace bylo jeho povinností postupovat ve věci se stejnou svědomitostí a péčí jako ve věcech ostatních klientů), nejenže stěžovatelku dostatečně a řádně předem neinformoval, jak její věci vyřizuje nebo v jejích věcech postupuje nebo hodlá postupovat, ale dokonce bez souhlasu stěžovatelky/klientky vzal při ústním jednání soudu dne 17. 8. 2012 zpět jí podanou žalobu na vypořádání SJM a současně se vzdal práva na odvolání proti rozhodnutí o zastavení předmětného soudního řízení. Tímto svým jednáním tak sou-časně fakticky znemožnil stěžovatelce/klientce takovou žalobu znovu podat, když si mu-sel být vědom § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť od zániku SJM stěžovatelky a jejího bývalého manžela uplynuly více než tři roky. Ani poté, co obdr-žel rozhodnutí soudu o zastavení předmětného soudního řízení o vypořádání SJM, stěžo-vatelku nekontaktoval a neseznámil ji s výsledkem jejího řízení a učinil tak až poté, kdy ho sama kontaktovala. Ke své obhajobě pak kárně obviněný nepředložil žádné důkazy, kte-rými by jakkoliv vyvrátil skutečnosti popsané v kárné žalobě. Kárný senát má za prokázá-no, že skutek, který je kárně obviněnému kladen za vinu, se stal tak, jak je popsán v kár-né žalobě.

Pokud jde o výši sankce za kárné provinění, přiklonil se kárný senát k návrhu kárného ža-lobce a vzhledem k závažnosti kárného provinění a s ohledem na skutečnost, že v případě kárně obviněného nešlo o první projednávané kárné provinění, se rozhodl uložit kárné opat-ření ve formě pokuty ve výši 50 000 Kč. Toto kárné opatření bylo kárně obviněnému ulože-no i vzhledem k jeho majetkovým poměrům, když se nejedná o opatření jakkoliv likvidační, nepochybně je v možnostech kárně obviněného toto opatření unést.

č. 13

Je kárným proviněním, jestliže advokát, který ví o zastoupení, kontaktuje protistranu bez předchozího souhlasu advokáta, který ji zastupuje.

V řízení sp. zn. K 88/2014 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 17. 12. 2014 advokátce JUDr. M. K. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opat-ření napomenutí.

Toto kárné rozhodnutí bude otištěno v Bulletinu advokacie č. 6/2016.

70


č. 14

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako ustanovený obhájce se nedostaví k hlavnímu líčení ani nezajistí obhajobu substitučně.


Kárně obviněná JUDr. I. K., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že poté, co byla opatřením OS ze dne 2. 12. 2009 ustanovena obhájcem obž. R. V. ve skupino-vé trestní věci celkem 10 obžalovaných později vedené u KS a tímto soudem byla řádně a včas vyrozuměna o termínech hlavního líčení nařízeného k tomuto soudu na dny 2. až 5. 4. 2013, 13. až 17. 5. 2013 a 10. až 14. 6. 2013, k hlavnímu líčení dne 2. 4. 2013 se nedostavila, ani nezajistila obhajobu obž. R. V. substitučně, a přesto, že KS přípisem ze dne 6. 5. 2013 nevyhověl její žádosti o odročení dalšího hlavního líčení nařízeného na dny 13. až 17. 5. 2013, k hlavnímu líčení ve dnech 13. až 17. 5. 2013 se nedostavila, ani ne-zajistila obhajobu obž. R. V. substitučně, v důsledku čehož byl soud nucen věc obž. R. V. vyloučit ze společného řízení,

čímž porušila § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1, 3

Pravidel profesionální etiky. Za to se jí ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v plat-

ném znění, kárné opatření pokuta ve výši 20 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárné řízení bylo vedeno z podnětu KS v Praze, a to na základě usnesení ze dne 13. 5. 2013, kdy podle § 66 odst. 3 tr. řádu byla obhájkyně JUDr. I. K. předána příslušnému or-gánu ČAK ke kárnému postihu. Z tohoto podnětu předseda kontrolní rady ČAK podal dne 9. 5. 2014 kárnou žalobu.

Kárně obviněná se jednak vyjádřila již k podané stížnosti dne 2. 12. 2013 a následně dne 23. 5. 2014 k podané kárné žalobě. Připustila, že se k jednání soudu nařízeného na den 2. 4. 2013 nedostavila, a na vysvětlenou uvedla, že si do diáře zapsala namísto datum 2. 4. 2013 den 2. 7. 2013. Ve chvíli, kdy tento omyl zjistila, se soudu omluvila a chybu uzna-la. Pokud jde o její neúčast u hlavního líčení ve dnech 13. až 17. 5. 2013, pak uvedla, že na základě lékařského potvrzení požádala o odročení tohoto jednání, ovšem až poté, co se jí nepodařilo zajistit substituci na toto jednání. Oslovila několik advokátů, avšak ani jeden jí nemohl ve věci substitučně zastoupit. O odročení požádala dne 3. 5. 2013, tedy 10 dní před soudním jednáním, což je dostatečně dlouhá doba, dříve se o pobytu v lázních nedozvědě-la. Jedinou reakcí soudu bylo, že se odročení nevyhovuje, a tuto reakci obdržela dne 8. 5. 2013 do datové schránky. Dne 9. 5. 2013 nastupovala lázeňský pobyt. Dále kárně obvině-ná ve vyjádření ke kárné žalobě uvedla, že jakmile se dozvěděla termín nástupu do lázní, po-koušela se jej odsunout na jiný termín, avšak nebylo jí vyhověno. Lékař pouze napsal potvr-zení, že se má lázeňsky léčit.

71


Z listinných důkazů, které byly při jednání čteny, kárný senát zjistil následující výše uve-dený skutkový stav, který kárný senát kvalifikoval jako kárné provinění.

Při úvahách o druhu a výši kárného opatření kárný senát hodnotil všechny okolnosti případu i průběh soudního jednání a rovněž to, jaká byla míra podílu neúčasti kárně ob-viněné při hlavním líčení na nutnosti odročení tohoto hlavního líčení a vyloučení věci ob-žalovaného R. V. k samostatnému řízení. Z provedených důkazů vyplynulo, že i když se kárně obviněná nedostavila dne 2. 4. 2014 k tomuto hlavnímu líčení, hlavní líčení bylo odročeno nejen z důvodu její neúčasti, ale rovněž z důvodu neúčasti některých obžalo-vaných. Svou nedbalostí, kdy si opomněla správně poznačit termín prvního hlavního líče-ní a nedostavila se, tak nezmařila zcela průběh tohoto hlavního líčení, když hlavní líčení bylo již dříve nařízeno i na další termíny. Kárný senát se neztotožnil s názorem soudu, kte-rý je uveden v usnesení ze dne 13. 5. 2013, kdy v odůvodnění tohoto usnesení konsta-toval, že kárně obviněná vůči soudu nezachovala náležitou úctu, zdvořilost a její chování je urážlivé. Kárný senát má za to, že chování kárně obviněné nelze vyhodnotit jako uráž-livé, když objektivní důvod, tedy nařízení lázeňské léčby v předstihu 10 dnů před hlavním líčením, byl důvodem k žádosti o odročení a z textu žádosti nelze vyvodit, že by se kár-ně obviněná chovala vůči soudu urážlivě či použila jakýkoliv dehonestující způsob komu-nikace. Pokud však soud této žádosti o odročení nevyhověl, bylo již věcí kárně obvině-né, aby vyvinula maximální snahu na zajištění substituce u tohoto hlavního líčení a aby tuto snahu soudu rovněž doložila. V případě, že tak neučinila, lze toto její chování pova-žovat za porušení povinností stanovených v ustanoveních, která jsou shora citována, ne-boť tímto svým jednáním nevyužila všechny zákonné prostředky, které měla využít v zá-jmu klienta. V této souvislosti však je třeba opětovně konstatovat, že toto nedostavení se kárně obviněné k hlavnímu líčení nezmařilo konání hlavního líčení, a obžalovaný R. V. ne-byl jediným obžalovaným, kvůli kterému byla věc vyloučena k samostatnému projednání, kromě něho byli k samostatnému projednání vyloučeni ještě další dva obžalovaní. Kom-plikace spočívající v nutnosti řešit další trestní věc nebyla tedy způsobena výhradně zavi-něním kárně obviněné.

Za těchto okolností kárný senát s přihlédnutím k majetkovým a osobním poměrům kárně obviněné dospěl k závěru, že odpovídajícím kárným opatřením je pokuta, a s ohledem na sku-tečnost, kterou kárně obviněná sama uvedla, že splácí hypotéku ve výši 3 500 000 Kč, má kárný senát za to, že pokuta ve výši 20 000 Kč bude přiměřená okolnostem případu a majet-kovým poměrům kárně obviněné.

č. 15

Je kárným proviněním, jestliže advokát neinformuje klienta o tom, že přijal od soudu vrácenou jistotu, a navíc ji ani na pozdější výzvy nevydá.


Kárně obviněný JUDr. O. K., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co mu dne 6. 6. 2014 jako právnímu zástupci žalobce, společnosti C., v řízení vedeném u KS ten-

72


to soud poukázal částku 50 000 Kč jako vrácenou jistotu složenou jeho klientem společ-ností C., o přijetí částky 50 000 Kč svého klienta neinformoval a tuto částku mu nejméně do 5. 3. 2015 nevydal, a to ani poté, co byl dopisem právní zástupkyně společnosti C. Mgr. V. K., LL.M., ze dne 3. 9. 2014 k tomu vyzýván,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1, 2

Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném

znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z odůvodnění:

Kárně obviněný se ke stížnosti ani ke kárné žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani na jed-nání kárného senátu dne 18. 9. 2015 a ani se řádně neomluvil.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem bylo vycházeno při rozhodování z listinných důkazů.

Nade vši pochybnost bylo prokázáno, že kárně obviněný skutečně převzal dne 6. 6. 2014 od krajského soudu poukázanou částku jistoty v částce 50 000 Kč, o této skutečnos-ti klienta neinformoval a tuto částku mu nevydal, i přesto, že k tomu byl vyzýván, a nevydal ji nejméně do 5. 3. 2015. Kárně obviněný skutečnosti obsažené v kárné žalobě a vyplývají-cí ze stížnosti a shora uvedených listinných důkazů nepopřel a ke stížnosti ani kárné žalobě se dokonce nevyjádřil, ani nedoložil, že by, byť dodatečně, jistotu v částce 50 000 Kč, kte-rou převzal od KS, vrátil stěžovateli.

Vzhledem k provedeným důkazům a naprosté nečinnosti kárně obviněného, který se tvr-zení, uvedená v kárné žalobě, nepokusil ani vyvracet, ani se nepokusil své jednání nějakým přijatelným způsobem vysvětlit, má kárný senát za to, že jednání kárně obviněného je zce-la prokázáno, a že tedy došlo jeho jednáním k porušení § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o ad-vokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky, když na-víc jeho jednání by mohlo naplňovat i skutkovou podstatu přečinu zpronevěry ve smyslu § 206 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a vzhledem k závažnosti jednání kárně obviněného, i s přihlédnutím k tomu, že je proti němu vedeno trestní řízení pro závažný zlo-čin a v té souvislosti mu již byl pozastaven představenstvem ČAK výkon advokacie, rozhodl se kárný senát uložit kárně obviněnému kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů dle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

č. 16

Je kárným proviněním, jestliže advokát po ukončeném zastupování nereaguje na žádost o vydání písemností.


Kárně obviněný JUDr. J. S., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co mu

73


B. K. dopisem ze dne 17. 7. 2014 vypověděla plnou moc a požádala ho o vydání všech pí-semností vztahujících se k její věci, na tento dopis nijak nereagoval,

čímž porušil § 16 odst. 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 4

Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


Z odůvodnění:

Ze stížnosti a dopisu vyplývá, že kárně obviněný měl stěžovatelku po dobu 25 let zastu-povat ve věci restitučních nároků, vztahujících se k určité parcele, že již několik let se vy-hýbá komunikaci s ní a že jsou stěžovatelce poskytovány informace, které nejsou pravdivé. Proto stěžovatelka vyzvala kárně obviněného k „ukončení advokátní činnosti, vydání původ-ní plné moci a složky se všemi doklady pro parcelu“. Stěžovatelka uvádí, že neobdržela žád-nou odpověď.

Kárný senát konstatuje, že měl k posouzení důvodnosti kárné žaloby jen minimum pod-kladů a že z předložených podkladů je možné, pokud jde o výrokovou část kárné žaloby, dojít k závěru, že lze mít za prokázané pouze to, že kárně obviněný byl v minulosti právním zástupcem stěžovatelky a že na její dopis ze dne 17. 7. 2014 nijak neodpověděl. Tuto sku-tečnost lze mít za prokázanou prvními stranami rozsudků a opisem dopisu stěžovatelky ze dne 17. 7. 2014. Není důvod nevěřit stěžovatelce, pokud tvrdí, že kárně obviněnému uvede-ný dopis odeslala a že kárně obviněný na něj neodpověděl, a to již z toho důvodu, že kárný senát má s kárně obviněným obdobnou zkušenost, kdy na žádný z přípisů orgánů ČAK kár-ně obviněný neodpověděl a k jednáním kárného senátu se nedostavil.

Kárný senát toto provinění hodnotí jako natolik závažné, že je nutné ho kvalifikovat jako kárné provinění podle § 32 odst. 2 zák. o advokacii.

Kárný senát je toho názoru, že samotná neexistence odpovědi advokáta na dopis sou-časného či bývalého klienta závažným proviněním není, jestliže jsou k tomu důvody, přičemž tyto důvody mohou být různé, např. opomenutí, pracovní zaneprázdněnost, onemocnění, opakující se dopisy, nesrozumitelnost dopisů klienta, urážky a nezdvořilost, obsažené v do-pise klienta. V projednávaném případě však není znám kárnému senátu jakýkoliv důvod, kte-rý by kárně obviněného ospravedlňoval, že stěžovatelce na její dopis, byť stručně, neodpo-věděl. Navíc kárný senát má za to, že kárně obviněnému nic nebránilo v tom, aby dodatečně v průběhu kárného řízení stěžovatelce odpověděl a věc případně uvedl na pravou míru či se omluvil za své případné prodlevy.

Kárně obviněný byl v minulosti již jednou kárně potrestán, avšak toto potrestání je již za-hlazeno a na kárně obviněného se hledí, jako by kárně trestán nikdy nebyl.

Kárný senát neměl k dispozici údaje o majetkových poměrech kárně obviněného, neboť mu je kárně obviněný neposkytl. Přesto se kárný senát rozhodl uložit kárně ob-viněnému jako kárné opatření pokutu s tím, že za přiměřenou shledal pokutu ve výši 20 000 Kč.

Kárně obviněný nesdělil kárnému senátu žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné vyvodit závěr, že jeho majetkové a výdělkové poměry jsou neuspokojivé či málo uspokojivé

74


a že neodpovídají majetkovým a výdělkovým poměrům, které lze předpokládat u advokáta s minimálně pětadvacetiletou advokátní praxí. Částka 20 000 Kč jen nepodstatně překraču-je dvojnásobek minimální mzdy.

č. 17

Je kárným proviněním, jestliže advokát při vyúčtování právních služeb využije mandátní smlouvu příčící se dobrým mravům a do vyúčtování zahrne úkony bez řádné specifikace a pak nevyhoví žádosti o úplné vysvětlení a o vrácení přeplatku, a dále, jestliže jako obhájce podá dovolání po uplynutí zákonné lhůty.


Kárně obviněná JUDr. E. P., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že1) ačkoliv dne 20. 6. 2011 uzavřela s M. N., občanem jiného státu, odsouzeným k nepod-

míněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, tehdy uprchlým, mandátní smlouvu pří-čící se dobrým mravům, dle které měla opatřit důkazy o zdravotním stavu M. N., na zákla-dě nichž by soud mohl učinit závěr, že M. N. není s ohledem na svůj zdravotní stav schopen výkonu trestu odnětí svobody, a to za odměnu 900 000 Kč plus DPH, v přesně nezjištěný den, a to nejpozději dne 11. 4. 2012, předložila M. N. vyúčtování své odměny za poskyt-nuté právní služby opírající se o tuto mandátní smlouvu, znějící na částku 653 616 Kč včet-ně DPH, obsahující výčet celkem 21 úkonů právní služby, aniž by úkony, které měly být pro-vedeny dne 28. 6. 2011, 14. 7. 2011, 21. 7. 2011, 29. 8. 2011, 30. 8. 2011, 31. 8. 2011, 10. 10. 2011, 11. 11. 2011, 16. 11. 2011, 23. 11. 2011, 13. 1. 2012, 16. 1. 2012, 19. 1. 2012 a 27. 2. 2012, řádně věcně a časově specifikovala, a ačkoliv ji advokátka JUDr. H. T. jako právní zástupkyně M. N. dopisem ze dne 12. 4. 2012 a následnou e-mailovou kore-spondencí upozornila na nesprávnost předloženého vyúčtování a dopisem ze dne 16. 5. 2013 ji vyzvala k vrácení přeplatku ve výši 648 560 Kč, této žádosti nejméně do 17. 6. 2013 nevyhověla a M. N. k obsahu vyúčtování neposkytla úplné vysvětlení,

2) poté, co dne 10. 11. 2012 převzala obhajobu L. Z., tehdy ve výkonu trestu odnětí svo-body, za účelem podání dovolání proti usnesení krajského soudu ze dne 23. 5. 2012 v jeho trestní věci vedené u okresního soudu, přičemž poslední den lhůty k podání dovolání připadlna den 12. 11. 2012, toto dovolání podala prostřednictvím datové schránky k okresnímu soudu až dne 13. 11. 2012, v důsledku čehož Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 5. 3. 2013 dovolání L. Z. jako opožděné odmítl, přičemž toto dovolání postrádalo obsahové nále-žitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. řádu, čímž

porušilaad 1) § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 10

odst. 4 Pravidel profesionální etiky,ad 2) § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesio-

nální etiky.Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném

znění, ukládá kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu šesti měsíců.

75


Z odůvodnění:

Při jednání dne 7. 11. 2014 kárně obviněná odkázala na svá písemná podání, která jsou ob-sažena ve spisovém materiálu, a sdělila, že si je vědoma svých pochybení, co se týče skutku popsaného v kárné žalobě přijaté kárnou komisí 3. 2. 2014, a uvedla, že se stěžovatelem L. Z. jednala o uzavření dohody o částečném vrácení finančních prostředků, které obdržela jako odměnu za právní pomoc, avšak k uzavření dohody nedošlo. Ke skutku, který je popsán v kár-né žalobě, podané kárné komisi dne 5. 11. 2013, se vyjádřila tak, že trestní právo původně nepraktikovala, začala jej praktikovat někdy v letech 1998 a 1999, předtím poskytovala právní pomoc v oblasti práva správního a neprošla žádným koncipientským školením.

Kárný senát po provedení listinných důkazů neměl pochybnosti o tom, že se staly skutky popsané v kárných žalobách, sama kárně obviněná skutkový děj, tak jak je popsán ve výro-kové části tohoto rozhodnutí, nikterak nezpochybňuje.

Při úvaze o kárném opatření vzal kárný senát především v úvahu, že se jedná o velmi zá-važná pochybení advokáta při poskytování právní pomoci, v případě jednoho skutku pozdní podání dovolání v trestní věci a v případě druhého skutku se kárně obviněná dokonce v man-dátní smlouvě zavazuje k podání návrhu na upuštění od potrestání, a to v řízení, které bylo pravomocně skončeno, tedy k úkonu, který v této fázi řízení český právní řád neumožňuje, a svoji odměnu ve výši 900 000 Kč, resp. splatnost této odměny, vázala na předložení usne-sení o upuštění od potrestání, kterého již nebylo možné dosáhnout poté, kdy trestní řízení bylo pravomocně skončeno a M. N. byl pravomocně uložen trest.

Nad rámec toho, co je výše uvedeno, konstatuje kárný senát, že v listině označené jako mandátní smlouva ze dne 20. 6. 2011, jejímiž účastníky jsou M. N. jako mandant a kár-ně obviněná jako mandatář, je sjednána exkluzivita advokáta, což též není eticky přípustné ujednání. Kárně obviněná dokonce pro případ porušení exkluzivity ujednala s M. N. smluv-ní pokutu ve výši 20 % ze sjednané odměny. Ve vyúčtování odměny pak chybí řádná věcná a časová specifikace, je kupř. účtováno jednání u krajského soudu, které se mělo uskuteč-nit dne 28. 6. 2011, avšak nejednalo se o hlavní líčení ani veřejné zasedání.

K osobním a majetkovým poměrům kárně obviněné bylo zjištěno z její vlastní výpovědi, že kárně obviněná je vdaná, bydlí v domě svého manžela, nevlastní nemovitosti, pečuje o mat-ku, které je 83 let, a vykonává advokacii v omezené míře právě s ohledem na péči o matku. Její příjmy z advokacie činí cca 200 000 Kč ročně před zdaněním.

Při úvaze o druhu a výměře kárného opatření vzal kárný senát též v úvahu, že kárně ob-viněná poukazovala na svoji tíživou životní situaci a projevila lítost nad tím, co se stalo, nic-méně skutky, které jsou popsány ve výrokové části tohoto rozhodnutí, je třeba nepochybně kvalifikovat, jak je výše odůvodněno, jako závažné porušení stěžejních povinností advokáta.

Proti tomuto kárnému rozhodnutí podala kárně obviněná odvolání, o kterém od-volací kárný senát odvolací kárné komise ČAK rozhodl dne 1. 6. 2015 takto:

Odvolání kárně obviněné JUDr. E. P. proti kárnému rozhodnutí kárného senátu kárné ko-mise České advokátní komory ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. K 119/2013, se podle § 32 písm. c) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb. zamítá a uvedené kárné rozhodnu-tí se potvrzuje.

76


Z odůvodnění:

Kárně obviněná dne 21. 12. 2014 v odvolání (bez jakéhokoliv odůvodnění) uvedla, že odůvodnění vyhotoví a pošle v co nejkratší lhůtě nebo ve lhůtě stanovené předsedou kárné komise. Předseda kárné komise dopisem doručeným do datové schránky kárně obviněné 6. 1. 2015 vyzval k doplnění odvolání a na žádost kárně obviněné o prodlou-žení lhůty reagoval dopisem z 9. 1. 2015, kterým prodloužil lhůtu do 21. 1. 2015, s při-pojeným upozorněním, že po marném uplynutí této lhůty bude spis bez dalšího prodlu-žování lhůty postoupen odvolací kárné komisi s tím, že není zdůvodněno odvolání, které bylo doručeno již 10. 12. 2014. Kárně obviněná však do dnešního dne své odvolání ne-odůvodnila.

Odvolací kárný senát odvolací kárné komise ČAK (dále senát „OKK“) projednal odvolání bez nařízení ústního jednání, neboť dospěl k závěru, že, ve smyslu § 27 odst. 1 advokátního kárného řádu, není takovéto nařízení pro posouzení věci nezbytné.

Senát OKK se nejprve zabýval otázkou, zda, s ohledem na podpůrné použití zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), má postupovat dle § 253 odst. 3 tr. řádu, tedy odvolání odmítnout z důvodů, že nesplňuje náležitosti odvolání (odůvodnění, aby z něj bylo patrno, ve kterých výrocích je rozhodnutí napadáno a jaké vady jsou vytý-kány rozhodnutí či řízení jemu předcházejícímu). Senát OKK dospěl k závěru, že takovýto postup však není možný, neboť § 28 advokátního kárného řádu stanoví: „Odvolací senát přezkoumá výrok odvoláním napadaného rozhodnutí, jakož i správnost kárného říze-ní, které tomuto rozhodnutí předcházelo; přihlíží přitom i k vadám, které nejsou odvo-láním vytýkány, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Přestože z odvolání, resp. bianco odvolání, které kárně obviněná podala (a to v zákonné patnácti-denní lhůtě), nevyplývá, zda se odvolává vůči všem či pouze některému z výroků kárného rozhodnutí a jaké vady vytýká rozhodnutí či řízení, které rozhodnutí předcházelo), je se-nát OKK, jak plyne z citovaného ust. § 28 advokátního kárného řádu, povinen přezkou-mat i správnost kárného řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a musí přihlédnout i k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, mohly-li mít za následek nesprávné rozhodnu-tí věci. Senát OKK tudíž, i přesto, že kárně obviněná své odvolání nijak nezdůvodnila, a to ani dodatečně, přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, jakož i správnost říze-ní předcházejícího rozhodnutí kárného senátu. Z dále uvedených důvodů dospěl k závě-ru, že rozhodnutí ani jemu předcházející řízení netrpí takovými vadami, které by měly za ná-sledek nesprávné rozhodnutí.

Senát OKK nejprve zkontroloval, zda kárná žaloba byla podána včas. S ohledem na skut-ky v kárné žalobě popsané a datum doručení kárné žaloby kárně obviněné dospěl k závěru, že kárná žaloba byla včas podána.

Dále se senát OKK zaměřil na průběh samotného řízení předcházejícího vydání kárné-ho rozhodnutí. Dle přezkumu senátu OKK řízení proběhlo bez vad, když, jak plyne z obsahu kárného spisu (a je i naznačeno níže), řízení proběhlo v souladu s příslušnými předpisy a kár-ně obviněná měla možnost v průběhu řízení hájit své zájmy a vyjádřit se.

Poté, co byly ČAK doručeny příslušné stížnosti, byla kárně obviněná vyzvána, aby se ke stížnostem vyjádřila, což učinila [ohledně skutku ad 1) svým vyjádřením doruče-ným ČAK dne 18. 6. 2013 a ohledně skutku ad 2) svým vyjádřením doručeným ČAK dne

77


12. 11. 2013 a doplněným následně 25. 11. 2013 a 19. 12. 2013]. Po podání kárné žaloby bylo nařízeno jednání na 7. 11. 2014, o čemž byla kárně obviněná řádně informována; kár-ně obviněná nejprve požádala (svým dopisem doručeným ČAK 14. 10. 2014) o odroče-ní nařízeného jednání z důvodů kolidujícího jednání u okresního soudu. Předseda kárné-ho senátu se na základě tohoto vyjádření kárně obviněné spojil se samosoudcem a zjistil, že příslušné soudní jednání bude odročeno. O této skutečnosti tudíž písemně informo-val kárně obviněnou (dopisem ze dne 16. 10. 2014), na což kárně obviněná sdělila (dopi-sem doručeným ČAK 17. 10. 2014), že důvod, pro který žádala o odročení, odpadl, a tu-díž že souhlasí s jednáním u kárného senátu dne 7. 11. 2014. Dne 7. 11. 2014 proběhlo jednání kárného senátu, a to za přítomnosti kárně obviněné. Na jednání bylo konstatová-no, že v mezidobí byla podána na kárně obviněnou další kárná žaloba (vedená pod sp. zn. K 7/2014) a že, s ohledem na § 35e odst. 2 zák. o advokacii a s přihlédnutím k § 23 odst. 3tr. řádu, se tato žaloba spojuje ke společnému projednání a rozhodnutí s kárným řízením vedeným pod sp. zn. K 119/2013. V průběhu tohoto jednání kárně obviněná odkázala na svá písemná vyjádření a dále k dotazům kárného žalobce uvedla mj., že trestní právo původně nedělala, dostala se k němu někdy v letech 1998 a 1999, předtím poskytova-la právní pomoc v oblasti správního práva, neprošla žádným koncipientským školením. Ohledně skutku uvedeného ad 2) kárné žaloby uvedla, že ví, že se jedná o její pochybe-ní. Jednala prý se stěžovatelem o uzavření dohody, jejímž předmětem mělo být částečné vrácení záloh, které obdržela jako odměnu za právní pomoc, k uzavření dohody však ne-došlo. V průběhu jednání se rovněž vyjádřila ke svým osobním a majetkovým poměrům. Na jednání byly provedeny k důkazu listiny založené v kárném spise (jejich výčet je uve-den v protokolu o jednání). Kárně obviněná na závěr uvedla, že se omlouvá, že obtěžuje Komoru, že je jí líto, co se stalo, nicméně že prosí kárný senát, aby vzal v úvahu, že se tak stalo v životní situaci, která byla pro kárně obviněnou velmi tíživá.

Senát OKK se seznámil rovněž s listinnými důkazy provedenými v průběhu jednání kár-ného senátu dne 7. 11. 2014 a dospěl k závěru, že prokazují, že se skutky staly tak, jak jsou popsány v prvním a druhém výroku kárného rozhodnutí.

Konečně senát OKK přezkoumal i samotné kárné rozhodnutí, a to z pohledu, zda je jas-né, srozumitelné a zda je dostatečně odůvodněno. Dospěl k závěru, že kárné rozhodnutí je možné považovat za jasné, srozumitelné a odůvodněné, když je v něm výslovně uvedeno, které důkazy považoval kárný senát v dané věci za rozhodující a kudy se vedly jeho úvahy o povaze a míře kárného opatření.

Ze shora uvedených důvodů senát OKK rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku tohoto roz-hodnutí. I přes neodůvodnění odvolání kárně obviněné senát OKK přezkoumal kárné roz-hodnutí samotné a řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že napadené kárné rozhod-nutí vychází ze správně zjištěného skutkového stavu, který byl i správně právně posouzen, přičemž neshledal žádné vady řízení předcházejícího vydání kárného rozhodnutí. Rovněž uložené kárné opatření bylo, dle názoru senátu OKK, správné, když kárný senát zjevně při-hlédl k vážnosti provinění, kterých se kárně obviněná dopustila, nicméně vzal v úvahu i její osobní a majetkové poměry. Správné bylo i rozhodnutí o povinnosti kárně obviněné uhradit příslušné náklady řízení.

78


č. 18

Je kárným proviněním, jestliže advokát po vyúčtování odměny, bez zproštění povinnosti mlčenlivosti, vloží svoji tvrzenou pohledávku vůči klientovi do Národního registru pohledávek dodavatelů.


Kárně obviněná JUDr. J. H., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že poté, co dne 4. 10. 2011 vystavila svému klientovi L. N. fakturu na úhradu odměny za poskytnuté právní služby znějící na částku 249 232 Kč (po odpočtu složené zálohy ve výši 50 000 Kč), a poté, co jí L. N. dne 14. 11. 2011 složil další zálohu ve výši 120 000 Kč a fakturu jí z dů-vodu nesouhlasu s výší vyúčtované odměny vrátil dopisy ze dne 10. 11., 25. 11. a 16. 12. 2011, aniž by ji zprostil povinnosti mlčenlivosti, dne 13. 3. 2012 vložila svoji tvrzenou pohle-dávku za L. N. ve výši 249 232 Kč do Národního registru dodavatelů www.blacklist-cz.eu, který následně tuto pohledávku zveřejnil, čímž

porušila § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1Pravidel profesionální etiky a dále § 21 odst. 1 zákona o advokacii.

Za to se jí ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v plat-ném znění, kárné opatření pokuta ve výši 300 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárně obviněná se vyjádřila písemně jak ke stížnosti, a to svým podáním ze dne 27. 4. 2012, tak i ke kárné žalobě, a to svým podáním z 16. 11. 2012. V těchto svých vyjádřeních v podstatě shodně brojí proti všem výtkám ze strany stěžovatele.

Pokud se týká skutku, který je jí kladen kárnou žalobou za vinu, kárně obviněná uvedla, že se nedomnívá, že by se svým jednáním dopustila kárného provinění ani porušení povin-ností tak, jak je jí kladeno v kárné žalobě za vinu, s tím, že je přesvědčena, že stěžovatel in-stitut kárného řízení zneužil k vyřizování osobní záležitosti vůči advokátovi a neochoty plnit splatné závazky.

V souvislosti s tím uvedla, že se stěžovatelem se zná již řadu let a jejich vztah byl spíše přátelský, a proto mu kárně obviněná několikrát poskytla právní služby drobného charakte-ru, které nebyly účtovány. V předmětné věci, k níž se vztahuje vyúčtování, k němuž měl stě-žovatel výhrady, stěžovatele zastupovala v záležitosti uzavření kupní smlouvy na koupi ne-movitosti. V rámci tohoto zastoupení vystavila kárně obviněná stěžovateli nejdříve zálohovou fakturu na odměnu za právní služby ve výši 50 000 Kč, s čímž stěžovatel souhlasil, neměl žádné výhrady a se zpožděním ji uhradil. Dle vyjádření kárně obviněné měl být stěžovateli vysvětlen opakovaně i způsob účtování odměny za právní služby, a to osobně, přičemž stě-žovatel s odměnou souhlasil.

V návaznosti na výše uvedené se kárně obviněná v rámci svého vyjádření hájila tím, že od-měna byla účtována dle advokátního tarifu z hodnoty věci, neboť mezi ní a stěžovatelem jako jejím klientem nebyla žádná smluvní odměna sjednána. Proto pro ni bylo překvapením, že

79


stěžovatel nezaplatil vystavenou zúčtovací fakturu a vrátil ji. Posléze zaplatil pouze část fak-tury ve výši 120 000 Kč, a nikoliv doplatek, který kárně obviněná fakturovala.

Kárně obviněná proto navrhla, aby byla kárné žaloby zproštěna, případně aby bylo ulo-ženo pouze napomenutí.

K tomu, že vložila svoji tvrzenou pohledávku do Národního registru pohledávek dodava-telů www.blacklist-cz.eu, se kárně obviněná nevyjádřila ani v jednom ze svých podání, stej-ně jako ke svým osobním a majetkovým poměrům.

Na základě provedeného dokazování dospěl kárný senát k následujícím závěrům: V kárném řízení bylo prokázáno, že kárně obviněná skutečně zastupovala stěžovatele

ve věci jednání o uzavření kupní smlouvy na koupi nemovitosti a za právní služby poskyt-nuté v rámci tohoto právního zastoupení obdržela od stěžovatele zálohovou platbu ve výši 50 000 Kč a po ukončení právního zastoupení vystavila stěžovateli konečnou fakturu na do-platek odměny za poskytované právní služby ve výši 249 232 Kč. Tyto skutečnosti vzal kárný senát za prokázané jednak z písemných vyjádření kárně obviněné, ale i ze čtených listinných důkazů, zejména stěžovatelem udělené plné moci, zúčtovací faktury, kterou vystavila kárně obviněná stěžovateli, a v neposlední řadě také z podané stížnosti stěžovatele a vzájemné ko-respondence, která mezi kárně obviněnou a stěžovatelem proběhla.

Za prokázané vzal kárný senát rovněž, že do Národního registru pohledávek dodavatelů uveřejněného na webových stránkách www.blacklist-cz.eu byla vložena pohledávka kárně obviněné, kterou uplatnila vůči stěžovateli na základě výše zmíněné zúčtovací faktury, kdy tato okolnost jednoznačně vyplynula z oznámení o zveřejnění pohledávky, které bylo opako-vaně stěžovateli doručeno.

Za této situace bylo na kárném senátu, aby vyhodnotil, zda se kárně obviněná dopustila jednání, které je jí kladeno za vinu kárnou žalobou, tedy zda se skutečně dopustila porušení stavovských povinností tím, že do zmíněného registru vložila jí tvrzenou pohledávku za stě-žovatelem. Při úvahách v tomto směru kárný senát dospěl k závěru, že to musela být kárně obviněná, kdo poskytl označenému registru informace týkající se pohledávky, kterou vůči stěžovateli jako svému dlužníku z titulu dříve poskytnutých právních služeb poskytovala. Je pravdou, že kárně obviněná se přímo ke zveřejnění těchto informací v registru pohledávek výslovně nezmínila, na druhou stranu je třeba mít rovněž na zřeteli, že tuto okolnost ani v žád-ném ze svých písemných podání nerozporovala. Navíc kárný senát považoval v tomto směru z pohledu důkazní situace za významné, že v oznámení o zveřejnění pohledávky v Národním registru pohledávek dodavatelů byly uvedeny údaje, které se plně ztotožňují s údaji na faktu-ře, kterou vystavila stěžovateli kárně obviněná, z čehož je zřejmé, že to musela být, s ohle-dem na zákonnou povinnost mlčenlivosti advokáta, jedině kárně obviněná, kdo zmíněnému registru tyto údaje poskytl. Jedná se zejména o určení stěžovatele jako dlužníka a označe-ní data splatnosti faktury, dlužné částky a věřitele se všemi kontaktními údaji včetně bankov-ního spojení kárně obviněné. Z tohoto důvodu má kárný senát za to, že v kárném řízení bylo prokázáno, že to byla skutečně kárně obviněná, kdo tyto informace o stěžovateli jako svém bývalém klientu do zmíněného registru pohledávek vložil.

V návaznosti na to se kárný senát zabýval rovněž otázkou, zda tímto prokázaným jedná-ním kárně obviněné došlo k porušení jedné z elementárních povinností advokáta, a to povin-nosti zachovat mlčenlivost, pakliže advokát této povinnosti nebyl zproštěn. V průběhu doka-zování v řízení nevyplynulo a nikým ani nebylo tvrzeno, že by kárně obviněná byla povinnosti

80


mlčenlivosti zproštěna. Z toho kárný senát vyvodil, že kárně obviněná touto povinností v sou-vislosti s poskytováním právních služeb stěžovateli vázána byla. Jestliže tedy kárně obvině-ná v rozporu s touto svou povinností umožnila, aby v Národním registru pohledávek dodava-telů byly uveřejněny informace, o nichž se dozvěděla v rámci poskytování právních služeb a při právním zastoupení stěžovatele, které nejsou veřejně přístupné, jedná se nepochyb-ně o zjevný průlom této povinnosti, neboť kárný senát má za to, že advokát je povinen za-chovat mlčenlivost o všech skutečnostech, které mu vešly ve známost v rámci výkonu advo-kacie prostřednictvím právního zastoupení konkrétního klienta. Na základě toho lze vyvodit závěr, že k takovým skutečnostem náleží i údaje, které se týkají vyúčtování odměny za po-skytnuté právní služby. Proto vzal kárný senát za prokázané, že se kárně obviněná dopusti-la kárného provinění tak, jak je popsáno v kárné žalobě, a nezbylo mu než uznat kárně obvi-něnou vinnou v celém rozsahu.

Následně se tedy kárný senát zabýval otázkou uložení druhu a výše kárného opatření. Jak již bylo výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatováno, zachování povinnosti mlčen-livosti advokáta v rámci poskytování právních služeb klientům je jednou ze stěžejních povin-ností, kterými je advokát, tedy i kárně obviněná, dle stavovských předpisů vázán. V posu-zovaném případě nelze přehlédnout ani to, že k uveřejnění informací, na něž se vztahovala povinnost mlčenlivosti, přistoupila kárně obviněná i přesto, že stěžovatel, coby její bývalý klient, opakovaně vznášel proti vyúčtování právních služeb vážné výhrady, na které kárně obviněná v podstatě věcně nereflektovala, což vyplývá mj. z korespondence, kterou se stě-žovatelem vedla, a de facto bez dalšího přistoupila k tomu, že do registru pohledávek vložila svou pohledávku za stěžovatelem, která se v dané chvíli jevila minimálně spornou.

Za tohoto stavu dospěl kárný senát k přesvědčení, že na kárně obviněnou je třeba půso-bit výrazným kárným opatřením. Vzhledem k tomu, že kárně obviněná nebyla doposud v kár-ném řízení postižena, k čemuž kárný senát přihlédl jako k polehčující okolnosti, dospěl kár-ný senát k závěru, že na kárně obviněnou postačí působit jako kárným opatřením pokutou, kdy za přiměřenou výši, s ohledem na charakter a intenzitu porušení stavovských povinnos-tí, považoval částku 300 000 Kč.

Proti tomuto kárnému rozhodnutí podala kárně obviněná odvolání, o němž odvo-lací kárný senát odvolací kárné komise České advokátní komory rozhodl dne 27. 3. 2015 tak, že je podle § 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb. zamítl a napadené kárné rozhodnutí potvrdil.

Z odůvodnění:

Odvolatelka úvodem cituje § 16 odst. 1 a 2 a § 17 zák. o advokacii a vyslovuje přesvěd-čení, že skutek, pro nějž byla uznána vinnou, nelze považovat za porušení výše uvedených předpisů, když se v podstatě jedná o stížnost klienta, resp. bývalého klienta, na vyúčtová-ní právních služeb. Odvolatelka dovozuje, že vyúčtování právních služeb advokátem kliento-vi je běžnou praxí a zejména právem advokáta a tímto nemohla žádný předpis upravující jed-nání advokáta porušit. Cituje rovněž ustanovení Pravidel profesionální etiky, jejichž porušení je jí vytýkáno, a rovněž dospívá k závěru, že se nedopustila ničeho, co by mohlo být pova-žováno za porušení základních povinností advokáta. Argumentuje právem na spravedlivou

81


odměnu, z něhož lze dovodit, že advokát musí mít právo i na vymáhání odměny po kliento-vi, jinak by totiž ztrácelo právo na odměnu svůj smysl. Dle kárně obviněné není oprávněným zájmem klienta, který by měl advokát hájit, jeho odmítání platit za advokátní služby, kterýž-to výklad by odporoval zákonu.

Ohledně tvrzeného porušení povinnosti mlčenlivosti odvolatelka uvádí, že předně stěžo-vatel nebyl již v době zveřejnění (údajného zveřejnění) jejím klientem, a nemohla tedy porušit žádnou povinnost advokáta uloženou mu vůči klientovi. I kdyby však ke zveřejnění popisova-ným způsobem došlo, pak samotné uplatnění práva advokáta na odměnu za práci vylučuje, že by se mohl dopustit porušení povinné mlčenlivosti.

V další pasáži odvolání polemizuje odvolatelka se závěrem kárného senátu o tom, že to byla ona, kdo umožnil publikaci její údajné pohledávky proti klientovi – k takovémuto hod-nocení není dle kárně obviněné podklad. Ona sama se sice k této otázce v kárném řízení nevyjádřila („nerozporovala“ tuto okolnost), ale rovněž se k takovémuto jednání nedoznala. Poukazuje na své písemné vyjádření ze dne 27. 4. 2012 a na jeho doplnění ze dne 21. 5. 2012, z nichž vyplývá, že popírá porušení povinností advokáta. Z toho gramatickým a logic-kým výkladem vyplývá, že o žalovaném skutku – tedy uveřejnění informací v registru – jí není nic známo, a tudíž se jej nemohla dopustit.

V rámci podaného odvolání se vyjadřuje tak, že k údajům, které měly být publikovány v re-gistru, se „dostane každý, kdo nějakým způsobem s fakturou pracuje, tedy zaměstnan-ci kanceláře, dále účetní atd., ale i zaměstnanci stěžovatele, neboť veškeré údaje, které měly být dle žaloby a rozhodnutí zveřejněny, jsou uvedeny na faktuře“. V této souvislosti připomíná, že zveřejněna byla pohledávka ve výši 249 232 Kč, zatímco ve skutečnosti byla pohledávka nižší – 129 232 Kč, což kárně obviněná věděla, ale patrně to nevěděl ten, kdo údaje publikoval, což také svědčí o tom, že kárně obviněná to nebyla.

Dále pak vytýká napadenému rozhodnutí rozpor s procesními předpisy, když jí neby-lo umožněno, resp. jejímu zástupci, zúčastnit se posledního jednání kárného senátu dne 16. 4. 2014. Toto jednání proběhlo v nepřítomnosti kárně obviněné i v nepřítomnosti jejího zástupce Ing. R. K. S. Kárně obviněná vyjadřuje názor, že pokud bylo zjištěno kárným sená-tem, že tato osoba není advokátem, měl jí ustanovit advokáta k ochraně jejích zájmů anebo jednání odročit, když se objevila překážka, pro kterou nebylo možné jednání provést. Od-volatelka pak vytýká, že nebyly provedeny jí navržené důkazy, čímž bylo porušeno její právo obsažené v § 33 odst. 5 zák. o advokacii. Kárný senát podle ní nehodnotil důkazy vyváže-ně, když vycházel pouze z důkazů předložených stěžovatelem, příp. z jeho jednostranných tvrzení. Konečně vytýká kárně obviněná vadu řízení spočívající v tom, že doplnění stížnosti jí nebylo předloženo k vyjádření, čímž došlo k porušení jejích práv. Zmiňuje se pak též o tom, že v rámci přiměřeného použití ustanovení trestního řádu jí mělo být rozhodnutí doručeno nejpozději do deseti pracovních dnů.

Závěrem odvolatelka namítá, že bez ohledu na otázku viny jí bylo uloženo nepřiměřeně přísné kárné opatření, a odkazuje v tomto směru na některá publikovaná kárná rozhodnutí, která se týkají rovněž porušení povinné mlčenlivosti a uložené sankce byly podstatně (řádo-vě) nižší než sankce uložená v její věci.

Odvolací kárný senát se především zabýval vznesenou procesní námitkou, kterou kár-ně obviněná napadla poslední jednání kárného senátu dne 16. 4. 2014, když tvrdí, že nemělo být konáno v její nepřítomnosti, resp. v nepřítomnosti jejího zástupce. Zde však

82


žádné pochybení shledáno nebylo, neboť osoba, označená jako Ing. R. K. S., není advo-kátem, a nemohla tedy převzít zastoupení kárně obviněné v kárném řízení. Nešlo tedy o je-jího zástupce, a proto žádost takovéto osoby o odročení termínu jednání nemá žádný pro-cesní význam. V nepřítomnosti samotné kárně obviněné se jednání konat mohlo, neboť o něm byla řádně uvědomena a žádný důvod pro odvolání nařízeného jednání nebyl zjiš-těn ani tvrzen. Zejména nebyl žádný důvod k ustanovení advokáta k ochraně zájmů kár-ně obviněné.

Další procesní námitky kárně obviněné jsou buď irelevantní (pozdní doručení písemného vyhotovení rozhodnutí), anebo natolik obecné, že není zřejmé, co měla odvolatelka na mys-li. Rovněž námitka neprovedení důkazů předložených kárně obviněnou neobstojí jakožto odvolací důvod. Kárný senát ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochyb-nosti, měl podklady dostatečné a důkazy navrhované kárně obviněnou nejsou relevantní pro rozhodnutí ve věci a není ani zřejmé, k jakým tvrzením kárně obviněné by se měly vztahovat. Pokud jde o navrhovanou výpověď kárně obviněné, ta nebyla provedena z toho důvodu, že kárně obviněná se k jednání bez omluvy nedostavila. Pokud se týká doplnění stížnosti stě-žovatele, resp. okolnosti, že toto doplnění stížnosti nebylo zasláno kárně obviněné k vyjád-ření, pak práva kárně obviněné nebyla nijak dotčena, neboť toto „doplnění“ ve své první čás-ti obsahuje právní úvahy stěžovatele o tom, nakolik bylo kárně obviněnou účtováno správně a v souladu s § 11 advokátního tarifu, a ve své druhé části pouze opakuje, že kárně obvině-ná „oznámila“ jméno stěžovatele a plnou výši své pohledávky na již zmíněném Národním re-gistru pohledávek dodavatelů, což ovšem je okolnost, která byla obsažena již ve stížnosti ze dne 3. 4. 2012. Posléze doplnění stížnosti obsahuje popis jiného skutku, v podstatě další stížnost na kárně obviněnou, která není ani předmětem kárné žaloby, ani kárného rozhod-nutí, a tudíž ani tohoto odvolacího řízení.

Odvolací kárný senát po věcné stránce dospívá k přesvědčení, že závěr kárného sená-tu o tom, že informace o stěžovateli a tvrzené pohledávce zaslala tzv. národnímu registru ke zveřejnění kárně obviněná, je správný a dostatečně podložený. Toto přesvědčení odvola-cího orgánu je založeno na následujících úvahách. Především ohledně tvrzené pohledávky kárně obviněné vůči stěžovateli nešlo o informace běžně dostupné a představa, že sekre-tářka kárně obviněné o své vlastní újmě se kontaktuje s osobami spravujícími a provozujícími „národní registr“ a vkládá tam neoprávněně důvěrné údaje ke zveřejnění, přičemž se vydává za kárně obviněnou, je zcela absurdní a neuvěřitelná. Stejně je to s variantou, nadhozenou kárně obviněnou, že by zadal ke zveřejnění tyto údaje na sebe sám stěžovatel. Mimoto je tře-ba vzít v potaz i okolnost, že postup „národního registru“ byl dvoufázový, kdy nejprve vyzval stěžovatele k uhrazení tvrzené pohledávky ve stanovené lhůtě s pohrůžkou, že pokud se tak nestane, bude jako neplatič zveřejněn (e-mail ze dne 13. 3. 2012), poté musel u kárně ob-viněné prověřit, zda k úhradě došlo, a protože zjistil, že stěžovatel na ultimátum nereagoval, údaje zveřejnil. Znamená to, že kárně obviněná byla registrem kontaktována s dotazem, zda došlo ve lhůtě k úhradě pohledávky, a teprve na základě její odpovědi byly údaje o stěžova-teli zveřejněny. Pokud by tedy kárně obviněná při tomto kontaktu zjistila, že někdo z její kan-celáře neoprávněně zadal důvěrné údaje o stěžovateli do „registru“ ke zveřejnění, pochopi-telně měla toto neoprávněné zadání okamžitě stornovat, což se však nestalo.

Po skutkové stránce je tedy zjištění kárného senátu zcela přesvědčivé a odvolací kárný senát jej přejímá.

83


Odvolací kárný senát v dalším kroku musel posoudit, zda popsané jednání kárně obvině-né představuje porušení povinnosti advokáta, nebo dokonce závažné porušení takové po-vinnosti. Musel se tak vypořádat s námitkou kárně obviněné, podle níž je takovýto postup legitimním prosazováním práv advokáta na vymožení odměny. K tomu je nutné uvést násle-dující:

Advokát má jistě právo na odměnu za svoji práci. Tuto odměnu je oprávněn po svém kli-entovi požadovat a popř. i vymáhat. Údaje o tom, že advokát poskytuje klientovi právní služ-by a jakého druhu a v jakém rozsahu a v jaké ceně, jsou nepochybně údaji důvěrnými, chrá-něnými všeobecným ustanovením § 21 odst. 1 zák. o advokacii, podle něhož je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislos-ti s poskytováním právních služeb. Ustanovení § 21 odst. 4 zák. o advokacii stanoví, že po-vinností mlčenlivosti není advokát vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a klientem nebo jeho právním nástup-cem. Z citovaného ustanovení zcela zřetelně vyplývá oprávnění advokáta nejenom k podá-ní žaloby, ale i k vedení sporu s klientem o odměnu za právní služby, a v rozsahu potřebném pro hájení svých práv není advokát mlčenlivostí vázán. Musí ovšem jít o řízení před soudem nebo jiným orgánem.

Argument kárně obviněné, že se nemohla dopustit porušení povinné mlčenlivosti už pro-to, že v době, kdy došlo ke zveřejnění, nebyl již stěžovatel jejím klientem, je nehorázný a svědčí o naprosté nekompetenci advokátky. Imanentní advokátské povinnosti mlčenlivosti je její neomezený časový přesah přes trvání klientského vztahu a o tom nebyl ani v advoka-cii, ani v judikatuře či odborné literatuře žádný spor. Opačný výklad by popřel samotný smysltohoto institutu.

Pokud kárně obviněná ve svém odvolání ze svého výkladu napadeného rozhodnutí dovo-zuje, že advokáti by se nikdy nemohli domáhat svého práva na zaplacení odměny, jde opět o názor nesprávný, protože odvolatelka buď nezná § 21 odst. 4 zák. o advokacii, nebo pro účel své argumentace takovou neznalost předstírá.

Jako velmi závažné je třeba hodnotit takové jednání advokáta porušujícího povinnou mlčenlivost, které směřuje k poškození zájmů klienta. Proto je nutné se zabývat konkrét-ním skutkem.

Odvolací kárný senát konstatuje, že advokát k vydobytí svých nároků vůči klientovi nebo bývalému klientovi je oprávněn užít pouze právní prostředky, nikoliv zastrašování, vydírání, vyhrožování nebo veřejné ostouzení klienta.

Činnost tzv. národního registru není ničím jiným než vyděračskou činností, neboť na zá-kladě objednávky osoby prohlašující se za věřitele „registr“ kontaktuje údajného dlužníka s nekompromisním požadavkem na zaplacení tvrzeného dluhu ve stanovené lhůtě, pod po-hrůžkou zveřejnění dehonestujících údajů o jeho osobě na veřejně dostupných stránkách „registru“ na internetu, kde bude prezentován jako neplatič, dále pohrůžkou podání návrhu na insolvenci a rovněž pohrůžkou oznámení o podezření na daňový podvod.

Podle § 175 tr. zákoníku je trestný čin vydírání spáchán tehdy, jestliže pachatel jiného násilím, pohrůžkou násilí, nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul, nebo trpěl. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení vážné újmy na cti či dobré pověsti, těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznáme-ní trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout

84


nebo trpět (srov. Šámal a kol. Trestní zákoník II. Komentář, 1. vydání 2010, str. 1573). Jed-nání „národního registru“ nesměřovalo k podání žaloby, ale výhradně spočívalo v hrozbě skandalizace.

Praxe provozovaná „národním registrem“ skutkovou podstatu tohoto trestného činu jed-noznačně naplňuje, což vyplývá z písemností předložených stěžovatelem. Jde o jednání srovnatelné s vybíráním „poplatků za ochranu“, spočívající v tom, že vyděrači si necháva-jí platit za to, že vydíranému nebo jeho rodině nezpůsobí újmu. Kárně obviněná tuto činnost „registru“ iniciovala, resp. si objednala, a to vůči bývalému klientovi.

Podstatný význam při hodnocení závažnosti jednání kárně obviněné má také okolnost, zda jí uplatňovaná pohledávka proti stěžovateli byla oprávněná či vykonstruovaná.

Jakkoliv kárná žaloba neviní kárně obviněnou z neoprávněného účtování odměny za práv-ní služby, součástí popisu skutku je i údaj, že svému klientovi – stěžovateli – vystavila fak-turu za poskytnuté právní služby na doplatek ve výši 249 232 Kč (po odpočtu složené zálo-hy ve výši 50 000 Kč).

Kárně obviněná tvrdí, že uplatňovala svoji regulérně vzniklou pohledávku, představující odměnu za právní služby. K jejímu vyčíslení užila advokátní tarif (vyhlášku č. 177/1996 Sb.), přičemž účtovala sazbu mimosmluvní odměny upravenou v § 7 tarifu, jako „tarifní hodnotu“ stanovila částku 12 950 000 Kč. Mělo jít o navrhovanou kupní cenu nemovitostí, která byla obsažena v návrhu kupní smlouvy, který byl předmětem právního posouzení. Jak kárně ob-viněná ve své faktuře ze dne 10. 10. 2011 a ve svých vyjádřeních, tak i kárný senát označují poskytnuté služby za zastupování na základě plné moci, ve skutečnosti však o žádné zastu-pování nejde a v tomto směru odvolací kárný senát názor prvostupňového orgánu koriguje, aniž by to mělo vliv na konečné posouzení věci. Pojem zastupování znamená, že advokát, příp. jiná osoba, vykonává určité procesní úkony jménem zastoupeného, to znamená v urči-tém procesu. Zmocnitel je v takovémto procesu účastníkem a zmocní jiného, aby jeho pro-cesní práva vykonával. Žádný takový proces se v projednávané věci nevedl a advokátka stě-žovatele nijak nezastupovala.

Podle § 1 odst. 2 zák. o advokacii se poskytováním právních služeb rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykoná-vány soustavně a za úplatu.

Toto rozlišení má základní význam v tom, že pokud by šlo o zastoupení v řízení, pak by před-mětem právní služby byl předmět tohoto řízení. Pak se užije § 8 advokátního tarifu, který v odst. 1stanoví, že pokud není stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plně-ní nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Ostatně všechna ust. § 8 až 12 advokátního tarifu se vztahují na právní službu spočívající v právním zastoupení [např. § 8 odst. 3 – „Je-li zákonem stanoveno spoje-ní dvou nebo více věcí ke společnému projednání…“, § 8 odst. 4 – „při výkonu rozhodnu-tí nebo exekuci pro opětující se plnění…“, § 9 odst. 2 – „ve věcech péče o nezletilé, osvo-jení, pěstounské péče, způsobilosti k právním úkonům, přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, ve věcech opatrovnických, ve věcech prohlášení za mrtvé-ho…“, § 9 odst. 3 písm. b) – „žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního úkonu…“, § 9 odst. 3 písm. f) – „žalob, kasačních stížností a dalších právních věcí, projednávaných podle soudního řádu správního…“, aj.].

85


Jelikož v projednávané věci se o zastoupení nejednalo, přichází v úvahu kvalifikace této služby jako právní porada, příp. zpracování právního rozboru. K tomuto druhu advokátních služeb se ust. § 7 a násl. nepoužijí, resp. nepoužijí přímo, když samozřejmě není vyloučeno použití nepřímé, tedy pokud by smlouva o poskytnutí právní služby odkazovala na přísluš-né ustanovení tarifu. Tak tomu však v daném případě není a bez takovéhoto odkazu nelze klientovi účtovat odměnu podle zmíněných ustanovení. Kárně obviněná sama zdůraznila, že smlouvu o odměně za právní služby s klientem neuzavírala.

Z uvedeného plyne, že v dané věci nepřicházelo v úvahu účtování mimosmluvní odmě-ny za úkony právního zastoupení v řízení, jako jsou převzetí a příprava zastoupení (zastou-pení neexistuje), účast u jednání v rámci řízení (řízení neexistuje), sepis podání (písemné vy-jádření k textu podání protistrany v řízení – řízení ani protistrana neexistují) či „další porada s klientem přesahující jednu hodinu“, jakožto úkon v rámci zastoupení klienta v řízení (jež neexistuje). V dané věci šlo právní službu spočívající v posouzení obsahu předložených ná-vrhů textů dvou smluv, příp. písemné zpracování právních rozborů k obsahu těchto textů, event. poskytnutí právní konzultace – k této právní službě však nepřísluší žádné převze-tí a příprava ani účast u jednání. Rovněž nelze užít tarifní hodnotu pro ocenění úkonu podle ust. § 7 a násl. tarifu – ta se vztahuje pouze na úkony právního zastoupení. Mimoto u smlou-vy o rezervaci, uzavírané mezi realitní kanceláří (zprostředkovatelem) a zájemcem o kou-pi nemovitostí (klientem) ani nemůže být předmětem smlouvy hodnota nemovitosti – nejde o převod nemovitosti a realitní kancelář není převodce – předmětem je rezervace, „ohodno-cená“ de facto výší rezervačního poplatku.

V daném případě by tedy přicházelo v úvahu (nebyl-li mezi advokátkou a klientem sjed-nán jiný způsob stanovení ceny právních služeb) použití přiměřené hodinové sazby za po-skytnuté služby – s přihlédnutím k náročnosti posuzované právní problematiky a příp. k výši odpovědnostního rizika. Podle názoru odvolacího kárného senátu by vzhledem k objemu práce advokátky, odhadovaného na základě předložených zpracovaných textů a na zákla-dě časových údajů vyplývajících z inkriminované faktury, mohla výše přiměřené odměny od-povídat výši složené zálohy 50 000 Kč. Znamená to, že podle názoru odvolacího kárného senátu vyfakturovaná celková částka 299 232 Kč jde svou výší značně nad rámec přiměře-né odměny za poskytnuté právní služby, a mimoto vystavené vyúčtování nemá oporu v žád-ném právním předpisu.

Odvolací kárný senát zdůrazňuje, že vadné vyúčtování není předmětem kárné žaloby, a výše nastíněné úvahy se proto nepromítají do výroku rozhodnutí. Protože však jedním z kri-térií při hodnocení závažnosti porušení povinností advokáta je i ta okolnost, zda údaje ne-oprávněně zveřejněné o bývalém klientovi byly odpovídající právu či nikoliv, považoval za po-třebné se s otázkou oprávněnosti vzneseného nároku kárně obviněné vypořádat. Dospívá zde k závěru, že vyfakturovaný nárok kárně obviněné byl neoprávněný, a tedy tvrzená pohle-dávka vůbec nevznikla. Z toho plyne, že neoprávněně zveřejněné dehonestující údaje o stě-žovateli byly vykonstruované.

Každopádně je neoddiskutovatelné, že nárok kárně obviněné byl mezi stranami sporný a kárně obviněná si toho byla jednoznačně vědoma. Za této situace, ani kdyby byla přesvěd-čena o jeho oprávněnosti, nebyl pro ni přípustný žádný jiný postup než uplatnění svého ná-roku soudní cestou. Rozhodně není slučitelné s postavením advokáta, aby k vydobytí svého nároku užil vyděračské a nactiutrhačné metody. Odvolací kárný senát tedy dospívá k závěru,

86


že popsané jednání kárně obviněné lze kvalifikovat jako kárné provinění značné závažnosti.Co se týče druhu uložené sankce, pak se odvolací kárný senát přiklonil k závěru kárné-

ho senátu prvého stupně v tom, že uložení pokuty je v daném případě odpovídajícím druhem sankce. O závažnějším kárném opatření se nedá uvažovat již proto, že odvolání nepodal kár-ný žalobce. Mírnější druh sankce by naprosto nemohl splnit účel kárného řízení.

Výše uložené pokuty je velmi citelná a kárně obviněná má pravdu, pokud uvádí, že v do-posud publikované judikatuře kárné komise se tato výše sankce nevyskytla za kárné provi-nění spočívající v porušení povinné mlčenlivosti.

Odvolací kárný senát zastává názor, že v odvolacím kárném řízení by bylo možné měnit výši uloženého kárného opatření jen tehdy, bylo-li by shledáno jako hrubě nepřiměřené. Tak tomu však v posuzované věci není. Při hodnocení přiměřenosti kárného opatření od-volací kárný senát přihlédl jednak ke způsobu porušení povinné mlčenlivosti a k jeho do-padům na práva stěžovatele, jednak k tomu, že kárně obviněná jednala úmyslně a s rozva-hou, nikoliv z nedbalosti nebo zkratově. Šlo přitom o porušení důvěrných údajů o bývalém klientovi zveřejněním na veřejně přístupné počítačové síti, tj. způsobem, který trestní zá-koník v § 184 odst. 2 o trestném činu pomluvy označuje za „účinný“. Navíc popsané jed-nání nese znaky vydírání a je rovněž nutné přihlédnout k tomu, že nárok vznesený kárně obviněnou byl neoprávněný, a tedy nedovoleným jednáním se pokusila získat neoprávně-ný majetkový prospěch ve značné výši, přičemž se jí nátlakem podařilo zaplacení znač-né částky na stěžovateli vynutit. Dále je nutné vzít v potaz skutečnost, že zveřejněné úda-je byly způsobilé poškodit dobré jméno a pověst stěžovatele, a to u širokého okruhu osob. Za všech těchto okolností nelze hodnotit uloženou sankci 300 000 Kč jako zjevně nepři-měřenou.

K otázce přiměřenosti výše uložené pokuty k majetkovým poměrům kárně obviněné vy-chází odvolací kárný senát ze zásady, že výše sankce je stanovována v závislosti na závaž-nosti kárného provinění, nikoliv podle majetkových poměrů kárně obviněného. Pouze v pří-padě, že přiměřeně stanovená výše pokuty by se v důsledku nepříznivé majetkové situace konkrétního kárně obviněného jevila jako nepřiměřeně tvrdá až likvidační, bylo by možné přistoupit k její modifikaci – přihlédnutím k majetkovým a výdělkovým poměrům kárně ob-viněného. Přitom kárný senát ohledně této možnosti není povinen zahajovat vlastní pátrá-ní ve věci majetkových poměrů kárně obviněného. Jde o údaje, které by měl uvést a dolo-žit sám kárně obviněný.

V dané věci byla kárně obviněná vyzvána, aby se vyjádřila mj. ke svým majetkovým po-měrům, předsedou kárné komise ČAK přípisem ze dne 2. 10. 2012. Kárně obviněná se vy-jádřila ke kárné žalobě přípisem datovaným 16. 11. 2012, doručeným ČAK 20. 11. 2012, k osobním a majetkovým poměrům se však nevyjádřila. Kárný senát tedy neměl při svém rozhodování k dispozici žádné údaje o tom, že by majetkové poměry kárně obviněné byly natolik nepříznivé, že by vyžadovaly korekci uvažované sankce. Ani odvolací kárný senát ne-měl takové údaje k dispozici, neboť v odvolání kárně obviněné obsaženy nebyly, nevyvstal tedy důvod k přehodnocení výše uložené sankce vzhledem k nepříznivé majetkové situaci kárně obviněné.

Z výše uvedených důvodů se odvolací kárný senát rozhodl i výrok o uložení kárného opat-ření ponechat v platnosti.

87


č. 19

Je kárným proviněním, jestliže advokát poté, kdy poskytoval právní služby rodičům k poměrům jejich nezletilých dětí, začne ve věci týkající se těchto nezletilých dětí poskytovat právní služby jednomu z nich proti druhému.

V řízení sp. zn. K 87/2013 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 25. 2. 2014 advokátce Mgr. D. Ch. D. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opat-ření pokuta ve výši 100 000 Kč.


č. 20

Je kárným proviněním, jestliže advokát zaměstná a pověřuje svým zastoupením osobu bez právnického vzdělání, u níž nelze předpokládat, že úkon provede řádně.


Kárně obviněná JUDr. J. B., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že poté, co dne 31. 5. 2013 uzavřela s L. M., která je statutárním orgánem, jednou z jednatelek společ-nosti M., s. r. o., neoprávněně poskytující právní služby, dohodu o provedení práce dle § 75 zák. práce, na základě níž pro ni jako zaměstnavatele měla L. M. jako zaměstnanec vyko-návat práci spočívající v administrativě, dne 10. 10. 2013 pověřila L. M., aby ji jako substi-tuent zastupovala ve věci svého klienta R. N. jako žalobce v řízení vedeném u OS o zrušení rozhodčího nálezu při jednání u tohoto soudu dne 24. 10. 2013, ačkoliv L. M. nedisponuje právnickým vzděláním a nelze vzhledem k její dosavadní praxi i ostatním okolnostem před-pokládat, že zastupování při soudním jednání provede s potřebnou odbornou péčí a v soula-du s právy a povinnostmi, které pro advokáta vyplývají ze zákona a ze stavovských předpisů,přičemž se tak podílí na činnosti M., s. r. o., záležející v neoprávněném poskytování právních služeb, a tuto činnost podporuje, čímž

porušila § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 3Pravidel profesionální etiky, § 26 zákona o advokacii ve spojení s čl. 2 Usnesení představen-stva ČAK č. 6/1998 Věstníku (o pravidlech pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta).

Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném zně-ní, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 30 000 Kč.

Z odůvodnění:

Kárný senát vyšel při projednávání věci kárně obviněné z obsahu kárného spisu, včetně vyjádření kárně obviněné.

88


Kárně obviněná uvedla, že nevěděla, že předmětná společnost nabízí právní služby, při-čemž s webovými stránkami společnosti, ze kterých tato skutečnost má vyplývat, se sezná-mila až podáním žaloby. L. M. pověřila zastupováním u soudu, protože o ní věděla, že ačkoliv nedisponuje právním vzděláním, na střední odborné škole a realitní vysoké škole měla zákla-dy práva. Kárně obviněná uvedla, že na základě sjednané dohody o provedení práce pově-řila L. M. zastupováním celkově při šesti soudních jednání v průběhu let 2013 a 2014. Bylo tomu tak převážně v době, kdy se kárně obviněná nemohla účastnit jednání osobně ze zdra-votních důvodů, a neuvědomovala si, že tímto postupem může porušovat advokátské před-pisy. Uznala však, že zpětně to nevidí jako šťastné řešení.

Kárný senát na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že kárná žaloba je důvod-ná. Ačkoliv § 25 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, připouští, aby se advokát nechal zastoupit svým zaměstnancem nebo jiným zá-stupcem, kárný senát má za to, že toto ustanovení nezbavuje advokáta povinnosti přihlížet k tomu, zda daná osoba má potřebné odborné znalosti a zkušenosti k tomu, aby mohla za-stoupit advokáta při příslušném právním úkonu. Z vyjádření kárně obviněné lze mít za to, že L. M poslala k soudu k projednávání klientovy žaloby jenom na základě povědomí o tom, že zmocněnkyně měla na střední a vysoké škole neprávnického typu předmět základ práv. Kár-ně obviněná tedy věděla, že L. M. nemá právnické vzdělání. Navíc tak neučinila pouze jed-nou, ale dokonce v šesti případech na základě doložené dohody o provedení práce. Kárně obviněná nedoložila v rámci řízení, ač k tomu byla senátem vyzvána, plné moci, na základě kterých L. M. kárně obviněnou u soudů zastupovala. Z kárné žaloby a samotných vyjádře-ní kárně obviněné však lze mít za to, že účast L. M. u soudu účtovala jako právní úkon zapo-čítávaný do nákladů řízení. Kárně obviněná tak svým postupem podporovala tzv. vinklaření ze strany společnosti M., s. r. o., a její jednatelky L. M., se kterými uzavřela trvalou spolu-práci. Této spolupráce kárně obviněná dle svých slov zanechala až poté, co na ni byla po-dána kárná žaloba.

Při stanovení sankce přihlédl kárný senát k povaze skutku, k závažnosti a následkům jed-nání kárně obviněné, k jejímu postoji ve věci, jakož i k jejím osobním poměrům, ke kterým se vyjádřila ve svém písemném vyjádření k žalobě. Kárný senát se ztotožnil s kárným žalob-cem v tom, že dostatečným kárným opatřením je pokuta, oproti kárným žalobcem navrhova-né výši však pokutu stanovil ve výši 30 000 Kč.

č. 21

Je kárným proviněním, jestliže advokátní koncipient, jemuž byl pozastaven výkon právní praxe, přijme substituční plnou moc a je činný jako právní zástupce a dále, jestliže neodevzdá bez zbytečného odkladu identifikační průkaz advokátního koncipienta a navíc se jím prokáže před soudem.

V řízení sp. zn. K 121/2013 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 20. 6. 2014 advokátnímu koncipientovi Mgr. J. K. za výše zobecněný skutek ulože-no kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů.

Toto kárné rozhodnutí je otištěno v Bulletinu advokacie č. 4/2016.

89


č. 22

Je kárným proviněním, jestliže advokátní koncipient bez souhlasu zaměstnavatele nabízí svým jménem právní služby.


Kárně obviněný Mgr. P. K., advokátní koncipient vykonávající právní praxi u Mgr. P. H., advokáta, se dopustil kárného provinění tím, že jako advokátní koncipient vykonávající ode dne 19. 7. 2010 právní praxi advokátního koncipienta u advokáta Mgr. P. H. bez souhlasu tohoto advokáta svým jménem nabízel právní služby prostřednictvím webové stránky a pro-střednictvím dvou s. r. o., jichž je jediným vlastníkem a jednatelem,

čímžporušil § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1

Pravidel profesionální etiky a ve spojení s § 38 odst. 1, 2 zákona o advokacii, to vše ve spo-jení s § 39 zákona o advokacii.


Z odůvodnění:

Po zhodnocení všech skutečností a provedených důkazů dospěl kárný senát k závěru, že bylo zejména listinnými důkazy prokázáno, že došlo prostřednictvím internetových odka-zů, inzerce a domény www k inzerci právních služeb, a z hlediska kárné odpovědnosti kár-ně obviněného je nepodstatná jeho obhajoba, že tak činili zaměstnanci s. r. o. bez jeho vě-domí. Sám kárně obviněný tuto skutečnost doznal a na svoji obhajobu pouze vysvětloval, jak ke zjištěné situaci došlo. Z hlediska obhajoby jsou uváděné skutečnosti zcela nerozhodné, a proto ho kárný senát uznal vinným ve smyslu kárného rozhodnutí.

Kárný senát při úvaze o uložení kárného opatření a jeho výši vzal v úvahu skutečnost, že kárně obviněný v době projednávání kárné žaloby již inzerci nerealizoval a situaci napravil, tedy že si uvědomil závadnost a nesprávnost inzerce a takového jednání. Dále pak kárný se-nát vycházel ze zjištění o dlouhodobě závažném a nepříznivém zdravotním stavu kárně ob-viněného a uložil kárně obviněnému pokutu ve výši násobně nižší, než požadoval kárný ža-lobce, ale dle názoru kárného senátu pro kárně obviněného vzhledem k jeho majetkovým poměrům dostatečně citelnou

č. 23

Je kárným proviněním, jestliže advokát vyúčtuje odměnu s odkazem na neexistující dohodu o smluvní odměně a řádné vyúčtování nepředloží.


90


Kárně obviněný JUDr. D. M., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co dne 9. 10. 2008 uzavřel s C. D. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo provedení obhajoby v jeho trestní věci, později vedené u OS, která neobsahovala ujednání o smluvní odměně za poskytnuté právní služby, a C. D. mu na jeho žádost složil zálohu v cel-kové výši 70 000 Kč, a poté, co byla věc pravomocně skončena a C. D. ho dopisy ze dne 14. 6. 2011 a ze dne 15. 7. 2011 požádal o vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby, dopisem ze dne 25. 7. 2011 klientovi nepravdivě sdělil, že mezi nimi byla sjednána smluv-ní odměna za úplné vyřízení věci ve výši 70 000 Kč, přičemž C. D. nejméně do 10. 1. 2012 nepředložil vyúčtování své odměny, které by se opíralo o ustanovení o mimosmluvní odmě-ně dle § 7 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění,

čímžporušil § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném zně-

ní, a dále § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky.

Za to se kárně obviněnému ukládá dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o ad-vokacii, v platném znění, kárné opatření pokuta ve výši 70 000 Kč.

Z odůvodnění:

Po podrobném dokazování kárný senát považuje za prokázané, že mezi kárně obvině-ným a stěžovatelem došlo sice dne 9. 10. 2008 k uzavření dohody o poskytování právní po-moci, čemuž korespondují shodná tvrzení stěžovatele i kárně obviněného i plná moc z to-hoto data, nicméně je sporný konkrétní rozsah právní pomoci. Jednalo se o generální plnou moc, jež nebyla udělena výhradně pro obhajobu v trestní věci stěžovatele, pro kterou byl od-souzen trestním příkazem OS. Kárně obviněný jednoznačně pro stěžovatele vykonal i jiné úkony právní služby než pouze obhajobu v trestním řízení.

Nebylo ani prokázáno, že by mezi kárně obviněným a stěžovatelem byla uzavřena ja-kákoliv dohoda o odměně, neboť v tomto směru se tvrzení stěžovatele a kárně obviněné-ho (o ústním uzavření dohody) jednoznačně rozcházejí. Za této situace pak bylo povinnos-tí kárně obviněného stěžovateli vyúčtovat odměnu za poskytnutou právní službu v souladu s ust. § 6 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, upravujícími mimosmluvní odmě-nu advokáta.

Kárný senát vzal za prokázané, že kárně obviněný po skončení poskytování právní služ-by v souvislosti s obhajobou ve shora specifikovaném trestním řízení nevyhotovil k výslovné žádosti stěžovatele ze dne 14. 6. 2011 a 15. 7. 2011 žádné vyúčtování odměny advokáta.

Není pochybností o tom, že stěžovatel uhradil kárně obviněnému dne 9. 10. 2008 část-ku 20 000 Kč a následně v blíže neurčený den částku 50 000 Kč. Pokud se týká faktury-da-ňového dokladu z 9. 10. 2008, má kárný senát pochybnosti o tom, že by byla faktura pře-dána či jakkoliv doručena stěžovateli, jelikož tento se naopak domáhal po kárně obviněném zaslání faktury. Kárně obviněný pak nenavrhl k provedení žádný důkaz osvědčující doruče-ní faktury stěžovateli. Vystavil-li pak vůbec kárně obviněný fakturu ve stejný den, kdy stěžo-vatel uhradil zálohu ve výši 20 000 Kč, zůstává pochybnost o tom, proč nebyla tato záloha ve faktuře zohledněna.

91


Odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klien-tem; není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanovením advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Nebyla-li dohoda mezi kárně obviněným a stěžovatelem plat-ně uzavřena, byl kárně obviněný povinen řídit se ustanoveními advokátního tarifu o mi-mosmluvní odměně.

I kdyby však byla uzavřena dohoda o smluvní odměně advokáta za poskytnuté právní služby tak, že by byla vázána na výsledek ve věci, je advokát povinen klientovi poskytnout vyúčtování s úplným vysvětlením. Neobstojí ani argumentace advokáta, že nemohl vyúčtová-ní stěžovateli vyhotovit, neboť mu vydal celý klientský spis, a to s odkazem na čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky a čl. 3 Usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku, v plat-ném znění, dle kterého je advokát povinen uschovat dokumentaci a klientský spis po dobu pěti let ode dne, kdy ukončil poskytování právních služeb, pokud právní nebo zvláštní sta-vovský předpis nestanoví jinak. Porušení této povinnosti není znělkou kárné žaloby kárně obviněnému kladeno za vinu, nicméně je nutné kárně obviněného upozornit na archivační povinnost advokáta.

Pakliže kárně obviněný, aniž by měl jakýkoliv důkaz osvědčující existenci a obsah dohody o odměně za poskytnutou právní službu, odmítl stěžovateli vyhotovit řádné vyúčtování přija-té odměny za poskytnutou právní službu s odůvodněním, že dohoda o odměně byla uzavře-na v návaznosti na výsledek věci, a navíc tak nelze ani učinit, neboť nemá k dispozici žád-né podklady, z nichž by při vyúčtování mohl vycházet, a navíc ani k opakované výzvě svého klienta tomuto nedoručil řádný daňový doklad, jímž by byla odměna advokáta vyúčtována, kárně obviněný dle názoru kárného senátu porušil povinnosti advokáta stanovené v § 3 odst. 1 zák. o advokacii ve spojení s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, a dále § 16 odst. 2, § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky.

Pravidla profesionální etiky jednoznačně ukládají advokátovi, aby na základě řádně vede-ných záznamů o svých výkonech klientovi na jeho žádost poskytl úplné vysvětlení vyúčtova-né odměny, a navíc zákon o advokacii i Pravidla profesionální etiky ukládají advokátům, aby svým jednáním přispívali k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Z toho vyplývá obecný požadavek, aby jednání advokátů nejen s klienty, ale i s jinými osobami a orgány, bylo eticky na vyšší úrovni, než je ve společnosti běžné. Tomuto požadavku kárně obviněný po doruče-ní obou žádostí stěžovatele o zaslání vyúčtování nedostál. Z průběhu řízení je pak zřejmé, že si kárně obviněný neuvědomuje, v čem nesprávnost jeho jednání spočívá, a vůči stěžovate-li setrval ve své nečinnosti. Tímto postupem poškodil kárně obviněný dobré jméno advoka-cie, přinejmenším v očích stěžovatele. Svým přístupem ke klientům a k řešení jejich problé-mů by měli advokáti osvědčovat vyšší míru pochopení a empatie, než je obvyklé v běžném obchodním či pracovním styku. To platí i o jednání mezi advokátem a jeho bývalým klien-tem, zejména v případě, kdy jde o nedorozumění ohledně vyúčtování odměny za poskytnu-tou právní službu.

Shora popsané jednání kárně obviněného je jednoznačně kárným proviněním ve smyslu § 32 odst. 2 zák. o advokacii. Kárně obviněný ani v průběhu kárného řízení svá pochybení nenapravil a stěžovateli řádné vyúčtování mimosmluvní odměny nevyhotovil a nezaslal. Jed-nání kárně obviněného shledal kárný senát jako závažné porušení povinností advokáta ply-noucích z právních a stavovských předpisů.

92


Ke svým osobním a majetkovým poměrům kárně obviněný uvedl pouze to, že jsou obvyk-lé, ničím výjimečné. Kárně obviněný je rozvedený.

Z matričního listu kárně obviněného se konstatuje, že advokát je zapsán v seznamu advo-kátů od 22. 12. 2005. Advokacii vykonává jako samostatný advokát. Od r. 2006 zaměstná-val celkem 27 advokátních koncipientů, v současnosti jsou u něj v pracovním poměru tři ad-vokátní koncipienti. Dosud nebylo proti kárně obviněnému vedeno kárné řízení.

Při rozhodování o druhu a příp. výměře vhodné sankce vzal kárný senát na zřetel zejmé-na skutečnost, že jednání kárně obviněného nelze považovat za zaviněné pouze ve formě nevědomé nedbalosti, nýbrž jde o úmyslné zavinění.

Nejvhodnější a přiměřené kárné opatření, ve vztahu k závažnosti skutku kárně obviněné-ho, spatřuje kárný senát v uložení pokuty ve výši 70 000 Kč.

č. 24

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako ustanovený obhájce převezme a klientovi ve vazbě bez kontroly předá dopis od spoluobviněného.

V řízení sp. zn. K 111/2012 bylo kárným rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 7. 3. 2014 advokátce JUDr. J. J. za výše zobecněný skutek uloženo kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč.

Toto kárné rozhodnutí je otištěno v Bulletinu advokacie č. 3/2016.

č. 25

Je kárným proviněním, jestliže advokát uzavře dohodu o provedení práce s osobou, která nemá náležitou kvalifikaci a není bezúhonná, a pověří ji k provedení úkonu právní služby.


Kárně obviněný JUDr. V. K., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že1) dne 1. 3. 2013 uzavřel jako zaměstnavatel s M. S. jako zaměstnancem dohodu

o provedení práce, na základě níž ho M. S. v době od 1. 3. 2013 do 14. 4. 2014 zastupo-val při jednotlivých úkonech právní služby a pomáhal mu s výkonem jeho právní pomoci, zejména s prováděním technickoadministrativních úkolů, ačkoliv mu již v době uzavírání této dohody bylo známo, že M. S. nemá náležitou kvalifikaci a že je osobou v minulos-ti opakovaně soudně trestanou pro trestnou činnost proti životu a zdraví, proti pořádku ve věcech veřejných a proti majetku, za niž byl opakovaně odsouzen k nepodmíněným trestům odnětí svobody,

2) poté, co dne 3. 5. 2014 převzal na plnou moc obhajobu R. N. v jeho trestní věci ve-dené u OS, dne 6. 5. 2013 udělil plnou moc svému zaměstnanci M. S., kterou ho zmocnil k návštěvě obž. R. N. ve vazební věznici a k provedení úkonu právní služby „poskytnutí po-

93


rady a přípravy obhajoby“, ačkoliv mu bylo známo, že M. S. nemá náležitou kvalifikaci a že není bezúhonný,

čímž porušilad 1) § 16 odst. 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 2 Pra-

videl profesionální etiky,ad 2) § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 35 odst. 1 tr. řádu, § 16 odst. 2, § 17

zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném


Z odůvodnění:

Kárný senát nařídil jednání v této věci na 9. 1. 2015. Kárně obviněný se jednání naříze-ného na 9. 1. 2015 zúčastnil.

Ve svém vyjádření podaném písemně ke stížnosti, která byla podnětem k podání kár-né žaloby, na které kárně obviněný na jednání konaném dne 9. 1. 2015 odkázal a které na tomto jednání doplnil (a to i k dotazům členů kárného senátu), kárně obviněný detail-ně odůvodnil své stanovisko ke kárné žalobě a své právní i skutkové vyjádření k tvrzením v ní obsaženým. Kárně obviněný především potvrdil skutek, který je mu kladen za vinu pod bodem 1) kárné žaloby, když potvrdil, že s M. S. uzavřel dne 1. 3. 2013 dohodu o prove-dení práce, a detailně popsal náplň činnosti M. S. v rámci tohoto právního poměru u kár-ně obviněného. Zmíněná činnost spočívala především v technicko-administrativních zále-žitostech, ale kárně obviněný měl dále zájem využít znalostí M. S. v oblasti trestního práva a i s jeho pomocí rozšířit svou praxi v oblasti trestního práva. Kárně obviněný současně výslovně potvrdil, že si byl ještě před uzavřením této dohody vědom, že je M. S. osobou v minulosti trestně stíhanou, s tím, že z výkonu trestu v trvání pěti až sedmi let byl M. S. propuštěn krátce před uzavřením dohody o provedení práce. Pokud jde o skutek, který je kárně obviněnému kladen za vinu pod bodem 2) kárné žaloby, potvrdil kárně obviněný, že plnou moc pro M. S. ze dne 6. 5. 2013 (a obdobnou plnou moc ze dne 3. 5. 2013) pode-psal, avšak výlučně za účelem vytvoření podkladu pro diskuzi s orgány Vězeňské služby o možnosti zastoupení kárně obviněného ze strany M. S. Poté, kdy byla tato možnost ze strany věznice Pankrác odmítnuta, věc považoval za uzavřenou a obžalovaného R. N. na-vštívil ve věznici sám. Protože tedy nijak neinicioval použití zmíněné plné moci a její před-ložení ze strany M. S. ve věznici (což bylo jedním z důvodů pro podání podnětu příslušným orgánům České advokátní komory k zahájení aktuálního řízení), necítí se kárně obviněný vinen skutkem uvedeným v kárné žalobě pod bodem 2). Kárně obviněný se dále vyjádřil ke svým osobním a majetkovým poměrům, které označil za standardní s tím, že jeho hru-bý roční příjem činí 150 000 až 200 000 Kč.

Na jednání konaném dne 9. 1. 2015 byly provedeny veškeré navržené důkazy. Kárný se-nát učinil níže popsané závěry.

Pokud jde o skutek vymezený kárnou žalobou pod bodem 1), lze mít tento skutek prove-denými důkazy i v důsledku vyjádření kárně obviněného, který jej uznal, za prokázaný. Pře-devším bylo prokázáno, že kárně obviněný zaměstnal pro výkon technicko-administrativních

94


úkolů M. S., o němž věděl, že je osobou v minulosti pravomocně odsouzenou k nepodmí-něnému výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti až sedmi let. Kárně obviněný tak nejenže věděl, že u M. S. nejde o osobu bezúhonnou, ale byl si vědom i závažnosti jejího dřívějšího jednání, která našla odraz v délce nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Kárně obviněný na svou obranu v této souvislosti uvedl, že byl v době uzavření dohody o provedení práce ze dne 1. 3. 2013 pracovně vytížen a nevěnoval otázce bezúhonnosti do-statečnou pozornost. Tento postup kárně obviněného je však v jasném rozporu s povinnos-tí kárně obviněného jako advokáta počínat si při výkonu advokacie svědomitě. Tím, že kár-ně obviněný trestní minulost M. S. nijak blíže nezkoumal a přes svou vědomost o ní uzavřel s M. S. předmětnou dohodu, svědomitě nepostupoval.

Jednání kárně obviněného představuje i zřejmé ohrožení důstojnosti a vážnosti advo-kátního stavu. Požadavek na bezúhonnost osob podílejících se na výkonu advokacie (byť jen formou kancelářských či technicko-administrativních úkonů) není bezúčelný – tento požadavek úzce souvisí s důvěrou veřejnosti i klientů v advokátní stav jako celek. Advo-kátní stav je nositelem zvláštních oprávnění nezbytných pro zajištění nerušeného výkonu advokacie jeho jednotlivými členy, mj. oprávnění v oblasti trestního procesu. Tato opráv-nění na jednu stranu advokátům umožňují zajišťovat účinné právo na obhajobu, na stranu druhou na advokátní stav jako nositele těchto zvláštních oprávnění kladou zvýšené náro-ky v oblasti jejich jednání při výkonu advokacie i mimo něj právě proto, aby jednáním kon-krétního advokáta nebyla potřebná důvěra veřejnosti v advokátní stav narušena. S potře-bou zachování této důvěry nepochybně souvisí i požadavek, aby osoby, jež se na výkonu advokacie, a tedy i na výkonu popsaných zvláštních oprávnění podílejí, byly osobami bez-úhonnými. V opačném případě je důvěra veřejnosti v advokátní stav jako nositele popsa-ných zvláštních oprávnění ohrožena. Svým jednáním, kdy kárně obviněný umožnil účast na výkonu advokacie osobě se závažnou trestní minulostí, tak kárně obviněný důstojnost a vážnost advokátního stavu ohrozil. V této souvislosti není podstatné, zda byl dohodou ze dne 1. 3. 2013 M. S. pověřen pouze ke kancelářským, resp. technicko-administrativním úkonům. Nejenže i pro osoby vykonávající právě tyto úkony je požadavek na bezúhonnost výslovně formulován v Pravidlech profesionální etiky, ale především nelze přehlédnout, že i tyto osoby přicházejí při výkonu své činnosti do kontaktu s veřejností, orgány veřejné moci apod., a případná absence jejich bezúhonnosti má tak za následek ohrožení důstoj-nosti a vážnosti advokátního stavu, když svou činnost vykonávají jménem či v souvislos-ti s konkrétním advokátem. Vedle toho i tyto osoby přicházejí mj. do styku s důvěrnými in-formacemi chráněnými advokátním tajemstvím, a požadavek na bezúhonnost uvedených osob je tedy odůvodněn i touto skutečností.

Lze tak shrnout, že skutek uvedený pod bodem 1) kárné žaloby byl spolehlivě zjištěn a jeho hodnocení obsažené v kárné žalobě je z výše uvedených důvodů správné. Kárný se-nát proto v souladu s § 24 odst. 1 kárného řádu vyslovil, že se kárně obviněný kárného pro-vinění dopustil.

Pokud jde o skutek, který je kárně obviněnému kladen za vinu pod bodem 2) kárné ža-loby, lze i jeho skutkové vymezení považovat za jasně prokázané. Kárně obviněný ve svých vyjádřeních potvrdil, že plnou moc datovanou 6. 5. 2013, dle jejíhož textu pověřil M. S. k návštěvě obžalovaného R. N. „za účelem porady s klientem a přípravy jeho obhajoby“, skutečně podepsal. Z textu plné moci je přitom zřejmé, že na základě této plné moci měl

95


M. S. vykonat v zastoupení kárně obviněného úkon právní služby, jak je jasně uvedeno v po-sledním odstavci zmíněné plné moci. Lze tak shrnout, že popsanou plnou mocí byl M. S. po-věřen k úkonu právní služby, ačkoliv není koncipient ani advokát, tedy v rozporu s § 35 odst. 1tr. řádu a s kárným žalobcem označenými ustanoveními předpisů o advokacii. Závažnost uvedeného rozporu postupu kárně obviněného s uvedenými předpisy je o to významnější v situaci, kdy M. S. je osobou se závažnou trestní minulostí.

V dané situaci není zásadní, zda kárně obviněný uvedenou plnou moc udělil M. S. s vě-domím jejího použití ze strany M. S. při pokusu o přístup ke K. Š. ve věznici či nikoliv. Jak totiž vyplynulo z vyjádření kárně obviněného, zmíněnou plnou moc kárně obviněný pode-psal a umožnil M. S. přístup k této plné moci. I s ohledem na to, že kárně obviněný znal trestní minulost M. S., si tedy musel být vědom zvýšeného rizika dalšího použití této plné moci ze strany M. S. Kárně obviněného jistě nelze činit odpovědným za veškerá další jed-nání M. S., nicméně jeho popsaný postup, kdy plnou moc udělil (a následně např. neod-volal, nezničil apod.), je nutné chápat jako postup, kterým nebyl dostatečně opatrný ani svědomitý.

Lze tak shrnout, že ze skutkového hlediska lze jednání kárně obviněného vytýkané mu kárnou žalobou považovat za prokázané.

Pokud jde o právní hodnocení tohoto jednání kárně obviněného, lze i v tomto případě shledat kvalifikaci předkládanou kárným žalobcem za správnou. I v tomto případě nepo-chybně došlo k narušení důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, a to v příčinné souvis-losti s jednáním kárně obviněného. Pokud by kárně obviněný plnou moc M. S. neudělil či ji následně odvolal či zničil nebo znemožnil M. S. (jako osobě se závažnou trestní minulostí) přístup k ní, nemohlo by dojít k jejímu zneužití ze strany M. S. při pokusu o přístup do věz-nice. Již samotný fakt, že udělení uvedené plné moci bylo předmětem důvodné stížnos-ti ze strany ředitele věznice, je zřejmé, že její udělení mělo za následek ohrožení důstojnos-ti a vážnosti advokátního stavu. Zřejmé je i porušení citovaného ustanovení trestního řádu i dalších citovaných ustanovení Pravidel profesionální etiky.

Lze proto shrnout, že i skutek uvedený pod bodem 2) kárné žaloby byl spolehlivě zjištěn a jeho hodnocení obsažené v kárné žalobě je z výše uvedených důvodů správné. Kárný se-nát proto v souladu s § 24 odst. 1 kárného řádu vyslovil, že se kárně obviněný i tohoto kár-ného provinění dopustil.

Při rozhodování o kárném opatření vzal kárný senát v úvahu především závažnost kár-ného provinění kárně obviněného, kterou považuje ze všech výše uvedených důvodů za vysokou, když jeho jednání mj. přímo ohrozilo důstojnost a vážnost advokátního stavu a důvěru především ze strany orgánů veřejné moci v něj. Proto kárný senát rozhodl o kár-ném opatření – pokutě ve výši 50 000 Kč. Kárný senát při stanovení výše pokuty vzal v úvahu majetkové poměry kárně obviněného, když s ohledem na jeho roční obrat lze po-kutu v této výši považovat za dostatečně významnou, nikoliv však likvidační.

Proti uvedenému kárnému rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, které od-volací kárný senát České advokátní komory rozhodnutím ze dne 22. 10. 2015 podle § 32 písm. c) vyhl. č. 244/96 Sb. zamítl a napadené kárné rozhodnutí potvrdil.

96


Z odůvodnění:

Proti rozhodnutí kárného senátu ze dne 9. 1. 2015, sp. zn. K 79/2014, podal kárně obvi-něný řádně a včas odvolání, a to do výroku o výši uloženého kárného opatření. Kárně obvi-něný ve svém odvolání uvádí, že uložená pokuta ve výši 50 000 Kč se mu jeví jako nepřimě-řeně vysoká a neopodstatněně přísná.

Kárně obviněný poukazuje ve svém odvolání zejména na skutečnost, že co se skutku pod bodem 1) týče, svou odpovědnost uznal a zdůvodnil, že se z jeho strany jednalo o opo-menutí v důsledku velkého pracovního vytížení. Proto je přesvědčen, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1) je pokuta ve výši 50 000 Kč pokutou značně příkrou a nepřiměřenou, která ani nemá jakoukoliv vazbu na nějaké konkrétní ohrožení, resp. snížení, vážnosti advokátní-ho stavu, neboť, jak kárně obviněný již sděloval kárnému senátu, tak pověřoval M. S. pou-ze a výhradně jen pomocnými technicko-administrativními úkony, jejichž prováděním nebyla dle přesvědčení kárně obviněného ohrožena vážnost advokátního stavu, neboť M. S. ani ni-jak s klienty kárně obviněného nepřicházel do styku, a neměl tak vůbec „příležitost“ znevá-žit advokátní stav, jakkoliv kárně obviněný uznává i to, že je závažná již jen ta okolnost, že se M. S. seznamoval (byť fragmentárně) se skutečnostmi týkajícími se výkonu právní pomoci.

Ke skutku uvedenému pod bodem 2) kárně obviněný uvádí, že plnou moc udělil M. S. k návštěvě obž. R. N. ve vazbě k přípravě obhajoby a k poskytnutí porady s tím, že se domní-val, že technicko-administrativní příprava obhajoby nemusí být nutně vykládána jako úkon v trestním řízení, srovnatelný např. s účastí na hlavním líčení či s podáním opravného pro-středku apod., třebaže mělo k této technicko-administrativní přípravě obhajoby dojít ve va-zební věznici.

Kárně obviněný zdůrazňuje také ve vztahu ke skutku pod bodem 2), že jakmile byl kon-frontován s odmítavým stanoviskem vazební věznice, tak samozřejmě provedl návštěvu ob-žalovaného R. N. ve vazbě sám.

Kárně obviněnému se tedy jeví i v tomto druhém případě, kdy si jen nesprávně a úzce vy-ložil § 35 odst. 1 tr. řádu, aby pak tuto svou chybu ihned napravil, pokuta ve výši 50 000 Kč rovněž pokutou nepřiměřeně vysokou, jejíž citelná výše neodpovídá ani v tomto případě reálné míře ohrožení zájmů chráněných uvedeným ustanovením trestního řádu (jež dle kárně obviněného ani ve výsledku porušeno nebylo, neboť kárně obviněný svůj výklad zkorigoval a sám ve vazbě klienta navštívil) a ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4odst. 1 Pravidel profesionální etiky.

V souvislosti s přísnou výší smluvní pokuty také kárně obviněný upozornil dále na skuteč-nost, že nepovažuje za správný názor kárného senátu, že zmíněným podpisem plné moci pro M. S. snad nějak též způsobil, že měl tuto plnou moc M. S. chtít zneužít ve věznici, ne-boť tuto plnou moc kárně obviněný nezničil apod. K tomu kárně obviněný dodává, že je pře-svědčen, že svévolné chování M. S., jenž podle všeho chtěl zmíněnou plnou moc, kterou kárně obviněnému svévolně neodevzdal nazpět, zneužít, nelze přece přičíst k tíži kárně ob-viněnému, a podpořit tak přísný kárný postih, neboť to odporuje principu zavinění, resp. pří-činné souvislosti.

Kárně obviněný své odvolání shrnuje tím, že je přesvědčen, že vůči němu byla napade-ným kárným rozhodnutím aplikována velice přísná pokuta, která nepřihlíží ke všem okolnos-tem případu ani k míře ohrožení zájmů chráněných zmiňovanými ustanoveními, jež měl kár-

97


ně obviněný porušit, a kterou musí kárně obviněný kvalifikovat až jako drakonickou, zvláště srovná-li výši této pokuty s namnoze velmi symbolickými pokutami udělenými za četná kár-ná provinění dle publikovaných kárných rozhodnutí.

Odvolací kárný senát v rámci své přezkumné pravomoci přezkoumal výrok napadeného kárného rozhodnutí, dotčený odvoláním, přezkoumal v rámci odvolacího řízení i správnost kárného řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, přičemž přihlédl i k vadám, které byť by v odvolání nebyly vytýkány, mohly by příp. mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, a to vše v souladu s § 28 vyhlášky č. 244/1996 Sb.

Procesní pochybení na straně kárného senátu odvolací kárný senát neshledal, neboť kárně obviněný byl k jednání kárného senátu konaného dne 9. 1. 2015 řádně předvolán a tohoto jednání se osobně zúčastnil. Na procesním postupu kárného senátu odvolací kár-ný senát neshledal žádné pochybení.

Skutkový děj, tak jak byl popsán v rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advo-kátní komory ze dne 9. 1. 2015, sp. zn. K 79/2014, má odvolací kárný senát po zhodnocení kompletní spisové dokumentace a provedeného dokazování za prokázaný.

Odvolací kárný senát má za to, že u skutku pod bodem 1) měl kárně obviněný zcela jistě vzhledem k trestní minulosti M. S. důkladněji zvážit jakoukoliv spolupráci s takovou osobou, kdy měl zejména mít na vědomí při posuzování morálního profilu svého potenciálního zaměst-nance specifické požadavky kladené na výkon profese advokáta a poskytování právních slu-žeb, na níž se každý pracovník advokátní kanceláře podílí nezanedbatelnou měrou. Při výběru svých zaměstnanců, stejně tak při jejich řízení a dohlížení nad jejich činností, musí tedy advo-kát mít stále na paměti povinnosti vyplývající ze zákona o advokacii a Pravidel profesionální eti-ky. Pro naplnění tohoto požadavku je pak nezbytné, aby advokát byl již při samotném výbě-ru svých zaměstnanců náležitě opatrný a předvídavý tak, aby osoby, které zvolí ke spolupráci, samy svou činností či vlastním způsobem života nesnižovaly vážnost a důvěru v advokacii.

Zde je nutné podotknout, že v obecné rovině nelze vyloučit, aby advokát pro práce admi-nistrativního charakteru zaměstnal i osobu dříve trestanou, neboť takové osoby by neměly být a priori nad míru přiměřenou vylučováni z výkonu občanských povolání, což platí samo-zřejmě i pro povolání související s advokacií. V kontextu řešeného případu kárně obviněné-ho však, kdy M. S. jako osoba, která byla ve výkonu trestu za závažné trestné činy po dobu několika let, a bezprostředně po propuštění s ní kárně obviněný uzavřel pracovněprávní po-měr na funkci technicko-administrativního pracovníka, kterého dokonce, jak vyplývá z do-kazování, pověřoval k výkonu některých úkonů právní pomoci, je zaměstnání takové osoby zcela závažným kárným proviněním advokáta.

Ohledně skutku pod bodem 2) považuje odvolací kárný senát obhajobu kárně obviněné-ho za lichou, neboť porada s klientem ve vazební věznici za účelem přípravy obhajoby obža-lovaného R. N. je svým charakterem úkonem právní pomoci učiněným v trestním řízení. Dle § 26 odst. 2 zák. o advokacii se může advokát nechat zastoupit při jednotlivých úkonech právní pomoci i svým zaměstnancem nebo advokátním koncipientem, nestanoví-li zvláštní předpis jinak. Jako lex specialis k tomuto ustanovení je nutné považovat ust. § 35 odst. 1 tr. řádu, které připouští zastoupení při úkonech trestního řízení pouze jiným advokátem a, byť v omezené míře, advokátním koncipientem. Pokud tedy kárně obviněný v rozporu se záko-nem o advokacii a trestním řádem pověřil výkonem úkonů právní pomoci M. S., který nebyl advokát ani advokátní koncipient, a navíc se jednalo v kontextu již výše uvedeného o osobu

98


zcela nevhodnou, u které měl dbát kárně obviněný zvýšené pozornosti vzhledem k morální minulosti takovéto osoby a zajistit, aby tato osoba plnou moc mu udělenou nezneužila tak, jak se stalo v případě dožadované návštěvy ve věznici – údajně bez vědomí kárně obviněné-ho, jedná se také o závažné kárné provinění.

Odvolací kárný senát má za to, že kárný senát při zachování všech procesních pravidel pro rozhodování správně vyhodnotil závažnost skutků, kterých se kárně obviněný dopustil. Při hodnocení zvoleného kárného opatření, resp. výše uložené pokuty, kam směřuje odvo-lání kárně obviněného, se odvolací senát vzhledem k výše uvedenému ztotožňuje se závěry kárného senátu a považuje uloženou pokutu ve výši 50 000 Kč za přiměřenou a plně odpo-vídající závažnosti kárného provinění kárně obviněného. V rámci kárného řízení byly prove-deny všechny navržené důkazy, jejich hodnocení kárným senátem je podrobné a jednotlivě i ve vzájemných souvislostech přesvědčivé včetně odůvodnění výše uložené pokuty jakožto kárného opatření. V otázce posouzení osobních poměrů kárně obviněného, kdy kárně ob-viněný přiznává příjem ve výši cca 200 000 Kč ročně, nelze považovat výši uložené pokuty za likvidační, byť může být pro kárně obviněného citelná.

č. 26

Je kárným proviněním, jestliže advokát vyhotoví pro klienta listiny, které ze zákona musí být sepsány jako listiny veřejné.


Kárně obviněná Mgr. I. K., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že dne 27. 6. 2014 vyhotovila pro společnost J., s. r. o., listiny o podřízení se zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), jako celku, a to:

- společenskou smlouvu ve znění zákona č. 90/2012 Sb.,- seznam společníků,- rozhodnutí jediného společníka společnosti J., s. r. o., s tím, že tyto listiny před ní podepsal jednatel a jediný společník této společnosti, ačko-

liv podle zákona musí být tyto listiny sepsány ve formě veřejné listiny, takže poté, co společ-nost J., s. r. o., tyto listiny dne 30. 6. 2014 předložila krajskému soudu, tento soud usne-sením ze dne 1. 7. 2014 společnost J., s. r. o., vyzval, aby došlý návrh doplnila ve lhůtě jednoho měsíce tak, že předloží rozhodnutí jediného společníka ve formě notářského zá-pisu, jinak bude její podání odmítnuto, v důsledku čehož byla společnost J., s. r. o., nuce-na nechat si vyhotovit potřebné listiny notářkou dne 18. 7. 2014 formou notářského zápisu,

čímž porušila § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 3026 nového občanského záko-

níku a s § 12 odst. 2 a § 172 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, a § 16 odst. 1 zá-kona o advokacii.

Podle § 32 odst. 5 zákona č. 85/1996 Sb., advokacii, v platném znění, se od uložení kárného opatření upouští.

99


Z odůvodnění:

Kárně obviněná se vyjádřila, že dne 18. 7. 2014 se u notářky jednateli společnosti J., s. r. o., omluvila a vysvětlila mu, že listiny J., s. r. o., sepsala po telefonické konzultaci s vyšší soudní úřednicí, která jí sdělila, že kvůli velkému přetížení notářů může sepsat tyto listiny kárně obviněná jako advokátka. Své vyjádření ke stížnosti doplnila tak, že dne 25. 5. 2015 zaslala jednateli společnosti J., s. r. o., doporučeně omluvný dopis, ve kterém mu vy-světlila, proč předmětné listiny sepsala společnosti J., s. r. o., jako advokátka, ačkoliv podle zákona musí být tyto listiny sepsány ve formě veřejné listiny, tedy notářského zápisu, když uvedla, že svého jednání lituje, opětovně se omluvila jednateli za své jednání, když zdůrazni-la, že se již omluvila u notářky dne 18. 7. 2014, a z uhrazené částky 5 000 Kč, která jí byla zaplacena společností J., s. r. o., za poskytnuté právní služby, vrátila dne 25. 5. 2015 poš-tovní poukázkou jednateli společnosti J., s. r. o., částku 3 000 Kč s tím, že částku 2 000 Kč si ponechala za sepsání návrhu na zápis změn zapsaných údajů do obchodního rejstříku a za zajištění sepisu notářského zápisu dle podkladů poskytnutých kárně obviněnou notář-ce, a dále kárně obviněná zdůraznila, že stěžovateli žádná škoda nevznikla.

Kárně obviněná se také vyjádřila ke svým osobním poměrům, tedy k poměrům rodinným, že je vdaná, má dvě dcery, z nichž jedna dokončuje doktorandské studium a druhá navště-vuje pátý ročník ZŠ, k poměrům zdravotním, kdy zdravotní stav kárně obviněné odpovídá je-jímu věku, a k poměrům majetkovým, když její roční příjem činí asi 700 000 Kč hrubého, z čehož je nutné odečíst výdaje s nájmem a provozem kanceláře, 10 let starým autem a dále výdaje s daněmi, zdravotním a sociálním pojištěním a pojištěním auta, není plátkyní DPH a bydlí s manželem, který je manažerem, a mladší dcerou v řadovém domku.

Dále při výslechu kárně obviněné u jednání kárného senátu dne 4. 6. 2015 kárně obvi-něná opětovně podrobně popsala skutečnosti, ke kterým se vyjadřovala již ve svém vyjád-ření ke stížnosti a ve vyjádření ke kárné žalobě, když zdůraznila, že se stěžovateli omluvila, toho, co se stalo, lituje, když žádná škoda stěžovateli nevznikla.

Kárný senát dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že kárně obviněná se dopustila jednání popsaného v kárné žalobě.

Bylo tedy prokázáno, že kárně obviněná porušila vázanost právními předpisy, když advo-kát je při poskytování právní pomoci vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klien-ta ve smyslu § 3 odst. 1 zák. o advokacii, když ve smyslu § 172 odst. 1 a § 12 odst. 2 zák. o obchodních korporacích se rozhodnutí valné hromady k přijetí rozhodnutí o změně obsahu společenské smlouvy osvědčuje veřejnou listinou, a vyžaduje-li zákon o obchodních korpo-racích, aby rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti bylo osvědčeno veřejnou listinou, má rozhodnutí jediného společníka formu veřejné listiny, když ve smyslu § 3026 nového občan-ského zákoníku, vyžaduje-li právní jednání formu veřejné listiny, rozumí se jí notářský zápis.

Bylo také prokázáno, že kárně obviněná tím, že porušila vázanost právními předpisy, nechrá-nila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, a tím porušila § 16 odst. 1 zák. o advokacii.

Nebylo však prokázáno, že by kárně obviněná při výkonu advokacie postupovala tak, že by snižovala důstojnost advokátního stavu, a za tím účelem nedodržovala Pravidla profesio-nální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným jednáním přispí-vat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, tedy nebylo prokázáno, že by porušila § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.

100


Podle § 32 odst. 2 zák. o advokacii je kárným proviněním závažné nebo opětovné zavině-né porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi tímto nebo zvláštním zákonem nebo stavovským předpisem.

Podle § 32 odst. 5 zák. o advokacii, jedná-li se o méně závažné porušení povinností, lze od uložení kárného opatření advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi upustit, pokud sa-motné projednání kárného provinění je možné považovat za postačující.

Podle názoru kárného senátu se kárně obviněná jednáním uvedeným v kárné žalobě do-pustila méně závažného (ve smyslu § 32 odst. 5 zák. o advokacii) porušení povinností sta-novených advokátovi zákonem o advokacii a stavovským předpisem, a proto rozhodl od ulo-žení kárného opatření advokátovi upustit, když kárný senát má za to, že samotné projednání kárného provinění je možné považovat za postačující.

Při rozhodování o upuštění od kárného opatření pak kárný senát ve smyslu § 24 odst. 2zák. o advokacii přihlížel k povaze skutku, tedy k tomu, že listiny potřebné k podřízení se zá-konu o obchodních korporacích jako celku sepsala advokátka sama, ačkoliv podle záko-na musí být tyto listiny sepsány ve formě veřejné listiny, k jeho následkům, tedy k tomu, že k žádné škodě stěžovateli nedošlo, k okolnostem, za nichž byl skutek spáchán, tedy k tomu, že advokátka listiny sepsala po konzultaci s vyšší soudní úřednicí z rejstříkového soudu, která ji ujistila o tom, že listiny nemusí být ve formě veřejného zápisu, když kárně obvině-ná vzhledem k vytíženosti notářů chtěla klientovi vyjít vstříc, a následně, když byl stěžova-tel vyzván k doplnění návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku, předložením rozhodnutí jediného společníka ve formě notářského zápisu, zajistila stěžovateli kárně obviněná notář-ku, která podle podkladů, jež jí kárně obviněná poskytla, sepsala notářský zápis, na zákla-dě kterého pak byl zápis podřízení se společnosti J., s. r. o., zákonu o obchodních korpora-cích jako celku v rejstříku zapsán.

Rovněž kárný senát přihlédl k osobě kárně obviněné, jejím poměrům, ke kterým se vyjád-řila ve svém vyjádření ke kárné žalobě, a míře jejího zavinění, když kárně obviněná nebyla v minulosti kárně trestána, když byla zapsána v seznamu advokátů jako samostatná advokát-ka od 1. 11. 2001, a dále k tomu, že se stěžovateli opakovaně omluvila, uznala své pochy-bení a vyjádřila lítost nad svým jednáním a část finančních prostředků, které získala od stě-žovatele za poskytnutou právní pomoc, mu vrátila.

č. 27

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako schovatel uzavře smlouvu o úschově, přestože je jediným akcionářem příjemce, a dále, jestliže uzavře smlouvu o úschově, přestože osoba jednající jménem složitele nepředloží plnou moc.


Kárně obviněný JUDr. V. N., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že1) dne 13. 11. 2013 uzavřel jako schovatel smlouvu o advokátní úschově se společností B.

jako složitelem a společností C., a. s., jako příjemcem, na základě níž přijal do advokát-ní úschovy od složitele pro příjemce originál šeku s datem vyplacení 27. 3. 2014, znějící

101


na 340 000 000 indických rupií, ačkoliv je a v době uzavření smlouvy o advokátní úschově a přijetí šeku do advokátní úschovy byl jediným členem představenstva a jediným akcioná-řem příjemce společnosti C., a. s.,

2) dne 13. 11. 2013 uzavřel jako schovatel smlouvu o advokátní úschově se společností B. jako složitelem a společností C., a. s., jako příjemcem, ačkoliv jménem složitele jednal V. L.na základě plné moci, kterou při uzavírání smlouvy ani dodatečně nepředložil,

čímžad 1) porušil § 19 odst. 1 písm. e) zákona o advokacii,ad 2) porušil § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 8 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb.,

v platném znění, a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 2 odst. 1 Usnesení představen-stva ČAK č. 2/2008 Věstníku.


Z odůvodnění:

Kárný senát provedl dokazování listinami, které jsou součástí kárného spisu, dále po-tom listinami, které kárně obviněný při jednání dne 29. 9. 2014 předložil, a konečně výpo-vědí kárně obviněného. Z provedených důkazů zjistil skutkový stav, uvedený ve výroku to-hoto kárného rozhodnutí.

Za situace, která je shora popsána, byl kárně obviněný povinen odmítnout poskytnu-tí právních služeb v souladu s § 19 odst. 1 písm. e) zák. o advokacii, neboť účast popsa-ných třech smluvních stran představuje kolizi zájmů. Kárně obviněný vystupoval jednak jako schovatel, zároveň ale byl jediným členem představenstva a jediným akcionářem společ-nosti příjemce.

Kárně obviněný dále porušil § 3 odst. 1 zák. o advokacii ve spojení s § 8 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb. a § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 2 odst. 1 Usnesení představenstva ČAK č. 2/2008 Věstníku. Jednání kárně obviněného tedy je kárným proviněním ve smyslu shora uvedených právních předpisů.

Při úvaze o druhu a výši kárného opatření uvážil kárný senát následující skutečnosti:Závažnost skutku je zvyšována výší hodnoty, kterou kárně obviněný přijal do úschovy.

Šekový nominál ve výši 340 000 000 indických rupií se v době spáchání skutku pohybo-val okolo 100 000 000 Kč. Závažnost kárného provinění je dále zvyšována tím, že nedba-lé, příp. protiprávní nakládání s úschovami ze strany advokáta jako schovatele snižuje dů-věru veřejnosti v advokátní stav a poškozuje jeho pověst. Kromě toho může mít za následek výrazné majetkové poškození osob, které jsou na transakci zúčastněné, ať již jde o klien-ty advokáta, nebo další smluvní účastníky. Na druhé straně vzal kárný senát v úvahu to, že kárně obviněný se ke svému jednání doznal. Popsaným způsobem jednal ve snaze pomo-ci smluvním stranám, o službu úschovy byl požádán až v průběhu transakce, když se jed-na ze stran dostala do časové tísně. Kárně obviněný přitom upozornil výslovně na skuteč-nost, že je jediným akcionářem a jediným členem představenstva společnosti C., a. s., tedy příjemce. Vzhledem ke shora uvedenému považuje kárný senát za odpovídající kárné opat-ření pokutu, která byla uložena ve výši 80 000 Kč a která tak zohledňuje jak shora uvede-né okolnosti případu, tak také majetkové poměry kárně obviněného, který předložil svá da-

102


ňová přiznání za rok 2011 a 2012 a doplnil, že za rok 2013 očekává hospodářský výsledek ve výši 190 000 Kč, kterého docílil společně se svým společníkem.

č. 28

Je kárným proviněním, jestliže advokát jako zástupce je nečinný, takže neodstraní vady podání, nezajistí zaplacení soudního poplatku, nepodá odvolání, neinformuje klienta o postupu soudu ani o pravomocném skončení věci.


Kárně obviněný JUDr. T. J. V., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že1) poté, co dne 30. 5. 2013 uzavřel se společností L., a. s., smlouvu o poskytování práv-

ních služeb, jejímž předmětem bylo zastupování této společnosti jako žalobce v řízení vede-ném u krajského soudu o zaplacení 18 788 764,05 Kč s přísl., a poté, co mu jako právnímu zástupci společnosti L., a. s., bylo doručeno do datové schránky fikcí,

a) dne 17. 10. 2013 usnesení KS ze dne 2. 10. 2013, kterým byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranil vady podání, tedy doplnil po-dané odvolání s tím, že pokud odvolání nebude ve stanovené lhůtě řádně doplněno, podá-ní bude odmítnuto a řízení skončeno, společnost L., a. s., o této výzvě neinformoval a sám vady podání neodstranil,

b) dne 14. 11. 2013 usnesení KS ze dne 30. 10. 2013, kterým byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši 722 850 Kč, a současně upozorněn na to, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno, společnost L., a. s., o této výzvě a nut-nosti zaplatit soudní poplatek neinformoval, soudní poplatek nezaplatil ani neučinil žádné opatření směřující k jeho zaplacení,

c) dne 15. 12. 2013 usnesení KS ze dne 27. 11. 2013, kterým bylo odvolací řízení zasta-veno a ohledně nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich ná-hradu, společnost L., a. s., neinformoval o tomto usnesení, tedy ani o lhůtě k podání odvo-lání, a sám odvolání nepodal, přičemž svého klienta neinformoval ani o tom, že jeho věc byla pravomocně skončena, a to dnem 25. 9. 2013,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1

Pravidel profesionální etiky, a dále2) poté, co spolu dne 31. 3. 2014 společnost N., s. r. o., a společnost M. Ltd. uzavřely

dohodu o vyrovnání a vzájemném uvolnění, kterou dne 27. 3. 2014 podepsal jako „Escrow Agent pouze pokud jde o článek III. a článek V. odstavec B“, dle kterých měl do pěti pracov-ních dnů od předložení předávacího protokolu spolu s fakturou uvolnit z advokátní úscho-vy částku 440 000 Kč a tuto vyplatit společnosti N., s. r. o., a poté, co byly podmínky pro výplatu dne 3. 6. 2014 splněny, částku 440 000 Kč společnosti N., s. r. o., nejméně do 25. 8. 2014 nevyplatil, a to ani přes opakované urgence společnosti N., s. r. o., a jejího práv-

103


ního zástupce JUDr. V. V., a společnosti N., s. r. o., vědomě nepravdivě tvrdil, že částku již vyplatil, a dokonce jí přislíbil zaslat potvrzený bankovní příkaz osvědčující poukázání finan-čních prostředků, což však neučinil,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 a čl. 9 odst. 2

Pravidel profesionální etiky a dále čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spojení s čl. 2 odst. 4Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku.

Za to vše se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z odůvodnění:

V rámci kárného řízení bylo provedeno podrobné dokazování, a to listinami navrženými kárným žalobcem, jež jsou zahrnuty v protokolu z ústního jednání ze dne 23. 2. 2015 a jež jsou vesměs konstatovány shora v tomto odůvodnění. Kárný senát hodnotil informace ob-sažené ve stížnostech jako hodnověrné, mající plnou oporu v provedených listinných dů-kazech a nikým nerozporované. Z uvedených důvodů vzal kárný senát skutečnosti tvrzené ve stížnostech a posléze v kárných žalobách za prokázané.

Z výpisu z matriky kárně obviněného ke dni 20. 2. 2015 bylo zjištěno, že kárně obviněný je advokátem původně zapsaným v seznamu vedeném Českou advokátní komorou ode dne 1. 1. 2002. Ode dne 17. 12. 2013 do 13. 2. 2014 byl kárně obviněný vyškrtnut ze seznamu advokátů z důvodu uvedeného pod § 8 odst. 1 písm. d) zák. o advokacii. Do seznamu advo-kátů byl opětovně zapsán dne 14. 2. 2014. Z téhož matričního výpisu bylo zjištěno, že kár-ně obviněný byl již v předchozí době kárně postižen, a to pokutou. Ke svým osobním a ma-jetkovým poměrům se kárně obviněný nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván nejméně v předvolání k jednání dopisy ze dne 19. 12. 2014 a ze dne 27. 1. 2015.

Z důvodu poměrně přehledných a z žádné strany nezpochybňovaných skutkových si-tuací považoval kárný senát provedené důkazy za dostačující. Kárný senát dospěl k závě-ru, že na základě takto zjištěného skutkového stavu může učinit spolehlivý a nepochyb-ný závěr o meritu věci v obou skutcích. Žádné další dokazování nebylo pro nadbytečnost prováděno.

Po poradě kárný senát vydal v návaznosti na provedené dokazování kárné rozhodnutí v nepřítomnosti kárně obviněného. Na základě popsaného zjištěného skutkového stavu kár-ný senát právně posoudil skutky, z nichž byl kárně obviněný kárnými žalobami viněn, a do-spěl k závěru, že se kárně obviněný jak ve skutku popsaném ad 1), tak ve skutku ad 2) do-pustil kárného provinění v rozsahu popsaném kárnými žalobami.

Při rozhodování o uložení druhu kárného opatření kárný senát přihlédl jednak k závažnos-ti projednávaných kárných provinění, která hodnotil jako velmi závažná, mající výrazné ne-gativní dopady do majetkové sféry tímto jednáním/opomenutím kárně obviněného postiže-ných stěžovatelů (stěžovatel L., a. s., trvale ztratil možnost vymoci své pohledávky u soudu; stěžovatel N., s. r. o., neobdržel finanční plnění, na které měl dle smluvního vztahu nárok), kdy navíc v případech obou skutků byli stěžovatelé vůči jednání/opomenutí kárně obvině-ného takřka bezmocní, jednak přihlédl ke způsobu provedení obou skutků a chování kárně obviněného po jejich spáchání, kdy kárně obviněný nevynaložil ani nejmenší úsilí k nápra-

104


vě či k minimalizaci způsobených negativních následků, a jednak kárný senát přihlédl k opě-tovnosti porušování povinností advokáta (jednalo se o dva závažné, na sobě nezávislé skut-ky, přičemž kárně obviněný byl již v nedávné době kárně postižen za jiný skutek). Z těchto důvodů se kárný senát rozhodl uložit kárně obviněnému nejtěžší kárné opatření – vyškrtnu-tí ze seznamu advokátů, když jakákoliv méně závažná kárná opatření se jevila pro tento pří-pad nedostatečná.

č. 29

Je kárným proviněním, jestliže advokát po splnění podmínek úschovy vyplatí uschovanou částku opožděně a z jiného než depozitního účtu, a dále, jestliže neinformuje klienta o přijetí plnění od protistrany pro něho, plnění mu bez odkladu nevyplatí a navíc provede zápočet své odměny proti přijatému plnění.


Kárně obviněný Mgr. M. M., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že 1) poté, co na základě smlouvy o úschově ze dne 7. 11. 2012 ve znění smlouvy o úscho-

vě ze dne 8. 3. 2013, ve znění smlouvy o úschově ze dne 27. 6. 2013 a ve znění dodat-ku č. 1 ze dne 1. 11. 2013 ke smlouvě o úschově ze dne 27. 6. 2013, které uzavřel jako schovatel se dvěma složiteli a se dvěma společnostmi jako oprávněnými, převzal od složi-telů do své úschovy na svůj depozitní účet částku 2 148 739 Kč, kterou se zavázal vypla-tit z tohoto účtu na účet složitelů nejpozději dne 4. 11. 2013, částku 2 148 739 Kč pouká-zal na účet složitelů až dne 6. 11. 2013, a to nikoliv z uvedeného depozitního účtu, nýbrž z jiného účtu,

čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 2

Pravidel profesionální etiky a dále čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spojení s čl. 2 odst. 4Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku,

a dále se dopustil kárného provinění tím, že 2) poté, co jako právní zástupce žalobkyně v řízení vedeném u krajského soudu o za-

placení 677 748 Kč s přísl. přijal dne 21. 1. 2014 od protistrany na svůj bankovní účet částku 817 571,51 Kč představující pravomocně přisouzené plnění pro klientku v částce 509 166 Kč s přísl., tedy v částce 717 035,60 Kč, a náklady nalézacího a odvolacího říze-ní v celkové výši 87 906 Kč, nejméně do 18. 2. 2014 o této skutečnosti klientku neinformo-val a přijaté plnění jí nevyplatil, a ačkoliv ho e-mailem ze dne 18. 2. 2014 a posléze dopisem svého právního zástupce Mgr. Bc. P. M. ze dne 25. 2. 2014 vyzvala k vydání přijatého plně-ní včetně příslušenství, dne 31. 3. 2014 vystavil fakturu znějící na částku 804 941,60 Kč, kterou vyúčtoval svoji odměnu za právní služby poskytnuté nejen ve výše uvedené věci, ale i v dalších jejích právních věcech, přičemž tuto svoji odměnu si bez souhlasu klientky zapo-čítal proti přijatému plnění,

čímž

105


porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky.

Za to vše se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, kárné opatření pokuta ve výši 350 000 Kč.

Z odůvodnění:

Po podrobném popisu procesního postupu a provedeného dokazování uvedl kárný senát následující hodnocení a závěry:

Ke skutku popsanému pod bodem 1) kárný senát vzal na základě výše uvedených lis-tin za nesporné a prokázané, že mezi kárně obviněným a stěžovatelem I., jakož i mezi dal-šími účastníky, bylo postupně uzavřeno několik smluv o úschově (smlouva o úschově č. 1 až smlouva o úschově č. 3), a to tak, že následná smlouva vždy nahrazovala smlouvu před-chozí. K poslední smlouvě o úschově (ke smlouvě o úschově č. 3) pak byl uzavřen dodatek č. 1. Úschova finančních prostředků, k níž se kárně obviněný zavázal, byla realizována tím, že podle smlouvy o úschově č. 1 složitelé (jedním z nich byl i stěžovatel I.) složili na depo-zitní účet kárně obviněného částku 2 148 739 Kč. Dle poslední verze smluvní dokumenta-ce měl tuto částku kárně obviněný vyplatit složitelům z téhož depozitního účtu, a to nejpoz-ději dne 4. 11. 2013.

Kárný senát dále vzal na základě výše uvedených listin za nesporné a prokázané, že kár-ně obviněný v rozporu se smluvním ujednáním, které měl se složiteli, deponovanou částku vyplatil z jiného účtu než z výše uvedeného depozitního účtu, a to se zpožděním dvou dnů.

Kárný senát je toho názoru, že se ve smyslu § 32 odst. 2 zák. o advokacii jedná o závaž-né porušení povinností stanovených advokátovi stavovskými předpisy, a tudíž že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, které mu bylo kladeno za vinu kárnou žalobou ze dne 28. 2. 2014. Kárný senát jednoznačně dovodil, že se kárně obviněný neřídil pokyny klienta a nechránil jeho oprávněné zájmy, když opožděnou výplatou deponované částky mohlo do-jít k újmě na straně klienta, který spoléhal na výplatu částky ve sjednaném termínu. Tím, že kárně obviněný porušil smluvní ujednání s klientem, nelze než jeho jednání považovat za ne-čestné a nesvědomité. Pozdní výplatou deponované částky a vzbuzením pochybností o tom, zda nepoužil prostředky z úschovy na něco jiného, kárně obviněný snížil důvěru v advokát-ní úschovy jako takové, a tím přispěl ke snížení důstojnosti advokátního stavu jako celku. Je nutné podotknout, že kárný senát neuvěřil obhajobě kárně obviněného obsažené v jeho vyjádření ke stížnosti/k žalobě tvrdící, že nemohl vyplatit peněžní prostředky z depozitního účtu, neboť k němu neměl z důvodu pracovní neschopnosti přístup. Kárný senát je toho ná-zoru, že kárně obviněný měl a mohl záležitosti zařídit tak, aby byl schopen svým závazkům dostát. Pokud si nebyl jistý tím, že svým závazkům bude moci dostát nebo jejich splnění ji-nak obstarat, neměl na sebe závazky tohoto druhu přejímat.

Ke skutku pod bodem 2) kárný senát vzal na základě výše uvedených listin za nespor-né a prokázané, že kárně obviněný zastupoval stěžovatelku II. na základě plné moci ze dne 16. 2. 2010 v soudním sporu, že rozsudkem ze dne 10. 12. 2013 ve spojení s rozsudkem ze dne 24. 4. 2013 byla stěžovatelce II. (s právní mocí ke dni 21. 1. 2014) přisouzena částka 817 571,51 Kč (sestávající jednak z vysouzeného plnění ve výši 509 166 Kč s příslušenstvím a jednak z nákladů řízení splatných k rukám kárně obviněného v celkové výši 87 906 Kč).

106


Kárný senát vzal na základě výše uvedených listin za nesporné a prokázané, že na účet určený kárně obviněným protistrana uložila dne 21. 1. 2014 částku 817 571,51 Kč.

Kárný senát vzal na základě výše uvedených listin za nesporné a prokázané, že stěžova-telka ke dni 25. 2. 2014 ukončila právní zastupování kárně obviněným a že kárně obviněný (resp. advokátní kancelář, jejímž společníkem je kárně obviněný) provedl stěžovatelce II. ko-nečné vyúčtování a vystavil jí dne 31. 3. 2014 fakturu ve výši 804 941,60 Kč (včetně DPH) zahrnující řadu právních služeb poskytnutých stěžovatelce II. v různých právních věcech za období několika uplynulých let. Z toho náklady právního zastoupení ve zmíněném sporu byly ve faktuře vyúčtovány částkou 96 201 Kč bez DPH. Stěžovatelce II. byl z výše uvede-ného přisouzeného plnění zaslán pouze rozdíl mezi fakturovanou částkou a přisouzeným pl-něním ve výši 12 630 Kč, a to dne 31. 3. 2014. Zbytek přisouzené částky si advokátní kan-celář ponechala.

Argument obhajoby kárně obviněného spočívající v tom, že se ze strany advokátní kance-láře jednalo o dohodu o převzetí dluhu uzavřenou s protistranou, kárný senát hodnotil tak, že podle jeho názoru se o převzetí dluhu z právního hlediska nemohlo jednat. Kárně obvině-ný uvedl, že k převzetí dluhu mělo dojít na základě ústní dohody uzavřené s protistranou dne 11. 12. 2013. Tehdy platný a účinný občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění poz-dějších předpisů) k platnosti převzetí dluhu ve smyslu § 531 požadoval uzavření písemné do-hody mezi původním dlužníkem a novým dlužníkem a souhlas věřitele. Vzhledem k tomu, že z důkazních materiálů nikterak nevyplývá, že by stěžovatelka II. takovou písemnou dohodu s protistranou uzavřela, nemohlo se v tomto případě jednat o převzetí dluhu, jak tvrdí kárně obviněný. Nemohlo se jednat ani o přistoupení k závazku ve smyslu § 533 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť i zde se předpokládá písemná dohoda přistupující-ho dlužníka s věřitelem. Kárně obviněný uvedl, že dohoda v tomto duchu byla uzavřena úst-ně. Kárný senát nad rámec této právní argumentace uvádí, že i kdyby se o přistoupení k zá-vazku po právní stránce jednalo, bylo by to v rozporu se stavovskými předpisy, neboť není přípustné, aby se advokát v době trvání právního zastoupení klienta domlouval s protistra-nou (navíc bez vědomí klienta) na záležitosti, která může být v konfliktu se zájmy klienta nebo přímo v rozporu s takovými zájmy. Kárný senát dospěl k závěru, že po právní stránce se jed-nalo skutečně o jednostranné započtení pohledávky ze strany kárně obviněného, byť pohle-dávky budoucí (faktura byla vystavena až dne 31. 3. 2014) a sporné (stěžovatelka II. s vyúč-továním odměny za právní služby nesouhlasila).

Argument obhajoby kárně obviněného hovořící o tom, že prokazatelné informování stěžo-vatelky II. o přijetí plnění ze strany advokátní kanceláře učiněné minimálně prostřednictvím dopisu ze dne 28. 2. 2014, při zaslání plnění od protistrany na konci měsíce ledna 2014, bylo dostatečné, kárný senát hodnotil tak, že informování klienta o přijetí jeho finančních prostředků by mělo být provedeno bezodkladně, v řádech dnů, nikoliv měsíců. Dobu přibliž-ně jednoho měsíce považuje kárný senát jako dobu nevčasnou, zvláště pokud se jednalo o takto vysokou částku přijatého plnění.

Argument obhajoby kárně obviněného spočívající v tom, že se advokátní kancelář pokou-šela dosáhnout případné dohody ohledně konečné smluvní výše odměny, avšak neúspěšně z důvodů na straně stěžovatelky II. a jejího právního zástupce, kárný senát hodnotil tak, že neexistence dohody ohledně výše odměny za právní zastoupení jen tím více přispívá k ná-zoru, že se mezi advokátem a stěžovatelkou II. jednalo o pohledávku spornou, a tím spíše ji

107


advokát neměl (jak podle stavovských předpisů, tak obecně podle občanskoprávních před-pisů) právo započíst oproti plnění náležejícímu stěžovatelce II.

Argument obhajoby kárně obviněného spočívající v tom, že se v případě obdrženého pl-nění od protistrany nejednalo o prostředky patřící stěžovatelce II. a šlo již od toho okamžiku o peníze advokátní kanceláře, kterými jiný subjekt uhradil dluh stěžovatelky II., a proto při-jaté peníze ani po přechodnou dobu stěžovatelce II. nenáležely, kárný senát hodnotil tak, že mj. vzhledem k tomu, že faktura za právní služby byla vystavena až dne 31. 3. 2014, ne-existovala právně do té doby platná pohledávka advokátní kanceláře za stěžovatelkou, pro-to přijaté peníze stěžovatelce v mezidobí náležely a kárně obviněný měl povinnost je opatro-vat v zájmu svého klienta.

Dle § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, platí, že „dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči dru-hé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.“

Dle § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, platí, že „pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není“.

Dle čl. 6 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů, v platném znění, platí pak, že „pohledávky vyplývající z odměny advokáta za zastupování účastní-ka řízení před soudem nebo jiným orgánem může advokát jednostranně započíst pouze proti pohledávce klienta na výplatu přisouzené náhrady nákladů řízení“.

Z výše uvedené právní a stavovské úpravy plyne, že kárně obviněný nebyl oprávněn před-mětný zápočet jednostranně provést jak z hlediska občanskoprávních předpisů (jednalo se o pohledávku nejistou, neboť její výše byla stěžovatelkou II. rozporována, právo požado-vat uspokojení vlastní pohledávky pak vzniklo advokátní kanceláři teprve vystavením faktu-ry, tj. dne 31. 3. 2014), tak i z hlediska advokátních stavovských předpisů (kárně obviněný byl oprávněn k započtení pouze té části přisouzeného plnění, která odpovídala přisouzeným nákladům řízení – kárně obviněný si tak v rozporu s tímto ustanovením Pravidel profesionál-ní etiky ponechal přibližně 700 000 Kč).

Kárný senát uzavřel, že kárně obviněný se ze shora uvedených důvodů dopustil kárného provinění v rozsahu kladeném mu za vinu kárnou žalobou, a je toho názoru, že se ve smys-lu § 32 odst. 2 zák. o advokacii jednalo o závažné porušení povinností stanovených advoká-tovi stavovskými předpisy.

Kárný senát jednoznačně dovodil, že se kárně obviněný neřídil pokyny klienta a nechrá-nil jeho oprávněné zájmy, když se za jeho zády domlouval v době trvání právního zastupo-vání s protistranou o tom, že si ponechá přisouzené plnění na úhradu dluhů klienta. Takové jednání kárně obviněného je nutné považovat za nečestné a nesvědomité. Je nepochybné, že kárně obviněný neopatroval převzaté finanční prostředky klienta s péčí řádného hospo-dáře, když v rozporu s Pravidly profesionální etiky provedl započtení pohledávek vůči klien-tovi oproti jemu přisouzenému plnění nad rámec stanovený Pravidly profesionální etiky. Tím kárně obviněný přispěl ke snížení důstojnosti advokátního stavu jako celku.

Při rozhodování o uložení druhu kárného opatření kárný senát přihlédl jednak k zá-važnosti projednávaných kárných provinění, která hodnotil jako závažná, mající výrazné

108


negativní dopady do majetkové sféry postižených stěžovatelů, jednak přihlédl ke způso-bu provedení obou skutků a chování kárně obviněného po jejich spáchání, kdy kárně obviněný nevynaložil žádné úsilí k nápravě či k minimalizaci způsobených negativních následků, a jednak kárný senát přihlédl k opětovnosti porušování povinností advokáta (jednalo se o dva závažné na sobě nezávislé skutky). Na druhou stranu ovšem vzal kár-ný senát v úvahu předchozí bezúhonnost kárně obviněného, když se jedná o první kárné opatření ukládané advokátovi. Z těchto důvodů se kárný senát rozhodl uložit kárně ob-viněnému kárné opatření pokutu. Pokud se týká výše uložené pokuty, pak kárný senát částku 350 000 Kč považoval za adekvátní charakteru a okolnostem kárných provině-ní, jakož i osobním poměrům kárně obviněného. Částka 350 000 Kč představuje zhru-ba polovinu toho, co stěžovatelka II. měla od kárně obviněného obdržet jakožto vysou-zené plnění. Kárně obviněný se sice ke svým osobním poměrům vyjádřil zcela neurčitě, slovy „už bylo lépe“, avšak z veřejně přístupných zdrojů bylo zjištěno, že kárně obviněný je společníkem společnosti s obchodním podílem ve výši 90 % a se splaceným vkladem ve výši 180 000 Kč. Z internetového výpisu ze živnostenského rejstříku platného ke dni 4. 5. 2015 bylo dále zjištěno, že kárně obviněný je držitelem živnostenského oprávně-ní s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živ-nostenského zákona s následujícími obory činnosti: zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím, realitní činnost, správa a údržba nemovitostí, pronájem a půjčování věcí movitých, pora-denská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. Z uvedeného lze tedy předpokládat, že kromě výkonu advokacie má kárně obviněný příjmy též z podniká-ní ve výše uvedených oborech.

č. 30

Je kárným proviněním, jestliže advokát po splnění podmínek úschovy vyplatí uschovanou částku opožděně a ve splátkách, dále, když po zjištění, že protistranu zastupuje advokát, s nímž působí ve sdružení, neukončí zastupování, dále, když po splnění podmínek úschovy uschovanou částku zčásti vyplatí opožděně a z jiného než depozitního účtu, zčásti nevyplatí.


Mgr. M. Z., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že1) poté, co na základě smlouvy o úschově ze dne 27. 12. 2012 ve znění dodatku č. 1 ze

dne 22. 1. 2013, kterou uzavřela jako schovatel s manžely L. V. a M. V. jako příjemci a s V. Z. jako složitelem, převzala do své úschovy částku 2 900 000 Kč, kterou se zavázala vy-platit nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co obdrží originál listu vlastnictví, který bude obsahovat specifikované zápisy, a poté, co dne 11. 2. 2013 obdržela originál listu vlastnic-tví, čímž byly splněny podmínky pro výplatu úschovy nejpozději do 18. 2. 2013, část úscho-vy určenou pro L. V. a M. V. ve výši 2 513 000 Kč jim v této lhůtě nevyplatila, přičemž tuto částku jim vyplatila ve splátkách, a to až dne 25. 2. 2013 ve výši 203 000 Kč, dne 13. 3.

109


2013 ve výši 310 000 Kč, dne 18. 3. 2013 ve výši 1 000 000 Kč a dne 20. 3. 2013 ve výši 1 000 000 Kč,

a dále2) jako advokátka vykonávající ode dne 1. 5. 2001 advokacii ve sdružení „JUDr. Z. M.

a spol.“ společně s advokátem JUDr. Z. M. jako dalším účastníkem tohoto sdružení nevypo-věděla smlouvu o poskytování právních služeb, kterou uzavřela dne 26. 8. 2010 s M. O., je-jímž předmětem bylo nejprve zastupování M. O. ve věci rozvodu jeho manželství s N. O. a po-sléze zastupování M. O. ve věci vypořádání zaniklého SJM proti N. O., přestože dodatečně, a to nejpozději dne 11. 5. 2011, zjistila, že dne 9. 5. 2011 ve věci vypořádání zaniklého SJM převzal právní zastoupení N. O., jejíž zájmy byly v rozporu se zájmy M. O., JUDr. Z. M.,přičemž v zastupování M. O. v uvedené věci pokračovala až do 30. 1. 2013, kdy jí M. O. vy-pověděl plnou moc,

3) poté, co na základě smlouvy o úschově advokáta ze dne 25. 6. 2013, kterou uzavře-la jako schovatel se společností A., s. r. o., jako příjemcem a C. D. jako složitelem, převza-la od C. D. do své úschovy na svůj depozitní účet částku 3 000 000 Kč, kterou se zavázala vyplatit z tohoto účtu po splnění dohodnutých podmínek tak, že

a) část ve výši 1 689 500 Kč jako nedoplatek podnikatelského úvěru A., s. r. o., pouká-že na účet KB, a. s.,

b) část ve výši 1 310 500 Kč poukáže na účet společnosti A., s. r. o., poté, co dohodnuté podmínky pro výplatu úschovy byly splněny dne 4. 7. 2013 a výpla-

tu úschovy měla provést nejpozději dne 11. 7. 2013, a) na účet KB, a. s., poukázala dne 4. 7. 2013 pouze částku 68 670,79 Kč místo část-

ky 1 689 500 Kč,b) na účet společnosti A., s. r. o., poukázala částku 1 310 500 Kč po opakovaných ur-

gencích až dne 31. 7. 2013, a to nikoliv ze svého depozitního účtu, nýbrž z jiného účtu, čímžad 1) porušila § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 6

odst. 1 Pravidel profesionální etiky a čl. 9 odst. 2 a čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spo-jení s čl. 2 odst. 4 Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku,

ad 2) porušila § 16 odst. 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a dále § 20 odst. 1 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii,

ad 3) porušila § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a dále čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spojení s čl. 2odst. 4 Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku.

Za to vše se jí ukládá podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z odůvodnění:

Po podrobném popisu procesního postupu a provedeného dokazování uvedl kárný se-nát tato hodnocení a závěry:

Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku kárného rozhodnutí považuje kárný senát za jednoznačně prokázanou tu skutečnost, že kárně obviněná poté, co pře-vzala do své advokátní úschovy kupní cenu dle souběžně uzavřené kupní smlouvy ve výši

110


2 900 000 Kč a zavázala se ji vyplatit ve lhůtě pěti pracovních dnů po splnění smlouvou sta-novených podmínek, svou povinnost nesplnila. Svůj závazek splnila s více než měsíčním prodlením. Uschovaná částka byla navíc stěžovatelům vyplacena v rozporu se smluvním ujednáním po částech. Dále bylo z provedených důkazů zjištěno, že poté, co kárně obvině-ná přijala částku na svůj úschovní účet, převedla její část ve výši 1 649 000 Kč na bankov-ní účet neznámého majitele a další část ve výši 400 000 Kč sama z úschovního účtu vybra-la v hotovosti. Kárně obviněná dále na bankovním účtu, který užila pro účely úschovy, měla uloženy i jiné finanční prostředky než finanční prostředky, související s danou právní věcí, a k vyplacení finančních prostředků z úschovy stěžovatelům došlo ze strany kárně obvině-né až poté, co realizovala vklad částky 2 000 000 Kč v hotovosti ve prospěch úschovního účtu. Tím bylo nepochybně prokázáno, že kárně obviněná disponovala finančními prostřed-ky, poukázanými na její úschovní účet, v rozporu se smluvní úpravou i v rozporu s povinnost-mi, které jsou advokátovi ukládány dalšími právními předpisy.

Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) výroku tohoto rozhodnutí bylo dle ná-zoru kárného senátu jednoznačně prokázáno, že kárně obviněná převzala právní zastou-pení stěžovatele, a to nejprve v právní věci rozvodu jeho manželství a následně ve věci vypořádání zaniklého SJM a v právním zastoupení stěžovatele pokračovala i poté, co se dozvěděla, že právní zastoupení protistrany, tedy bývalé manželky stěžovatele, ve věci vy-pořádání SJM převzal JUDr. Z. M. Kárně obviněná tak činila nejméně od 11. 5. 2011 do 30. 1. 2013, a to při vědomí té skutečnosti, že již od 1. 5. 2001 vykonává advokacii ve sdružení, jehož účastníkem je mj. právě i JUDr. Z. M. Tento skutkový závěr není ni-kterak zpochybňován shodným tvrzením kárně obviněné a JUDr. Z. M. o tom, že klient-ka JUDr. Z. M. byla tímto zastoupena jen pro účely mimosoudního jednání, když v rámci projednávání této věci v řízení před soudem byla tato osoba zastoupena jiným advokátem, či tvrzením, že převzetím zastoupení ze strany JUDr. Z. M. bylo usnadněno uzavření mi-mosoudní dohody účastníků sporu.

Z důkazů provedených ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3) výroku tohoto rozhodnutí učinil kárný senát skutkový závěr, že kárně obviněná poté, co do své úschovy a na svůj úschovní účet přijala částku ve výši 3 000 000 Kč a zavázala se ji vyplatit z účtu způsobem, který byl stanoven ve smlouvě o advokátní úschově, tento svůj závazek řádně a včas nesplnila. Jednak první část uschované částky vyplatila z úschovy ve zcela jiné výši, než jí smlouva ukládala, a druhou část uschované částky vyplatila oprávněné osobě ze zce-la jiné banky a jiného bankovního účtu vedeného na její jméno, než na který byla uschova-ná finanční částka složitelem zaplacena. Kárný senát stejně jako v případě skutku pod bo-dem 1) má za prokázané, že kárně obviněná nakládala s uschovanými finančními prostředky v rozporu se svým jednak smluvním závazkem a jednak se zákonnými povinnostmi a povin-nostmi vyplývajícími ze stavovských předpisů, neboť uschované finanční prostředky převed-la na jiný její bankovní účet.

O výše popsaných skutkových zjištěních nebyly na straně kárného senátu důvodné po-chybnosti, neboť lze obecně ve vztahu ke všem třem projednávaným skutkům konstatovat, že tvrzení obsažená ve stížnostech stěžovatelů byla potvrzována obsahem listinných důka-zů. Kárně obviněná pak, vyjma tvrzení ve vztahu ke skutku pod bodem 2), netvrdila, a tím spíše neprokazovala nic, co by odporovalo přijatému skutkovému závěru. Pokud se kárně obviněná domnívala, že v případě poskytování právní služby bývalým manželům, kteří vedou

111


spor o vypořádání zaniklého SJM dvěma advokáty, kteří jsou účastníky jednoho a téhož ad-vokátního sdružení, nedochází ke střetu zájmů mezi advokáty, neboť jejich činnost vyústi-la v uzavření mimosoudní dohody stran sporu, je takové tvrzení zcela irelevantní pro skutko-vý závěr a spíše svědčí o nepochopení zákonné úpravy kolize zájmů mezi advokátem a jeho klientem.

Kárný senát provedl v řízení všechny důkazy, které strany navrhly, a sám nepovažoval za potřebné důkazní řízení dále rozšiřovat.

Při hodnocení míry a způsobu zavinění kárně obviněné na všech projednávaných skut-cích vycházel kárný senát z objektivně prokázaného stavu, že kárně obviněná ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1) a 3) znala jednak zákonnou úpravu postupu advokáta při přijímání finančních prostředků do advokátní úschovy a nepochybně si musela být vědoma i obsahu smluvní úpravy, na jejímž základě finanční prostředky do úschovy převzala. Kárný senát tedy uzavírá, že shledává na straně kárně obviněné jednání v úmyslu přímém. V přípa-dě skutku pod bodem 2) lze připustit, že kárně obviněná nejednala přímo v úmyslu dopustit se skutku, který je jí kladen za vinu, nicméně i v této věci je povinností advokáta být si vědom omezení, která platí pro poskytování právních služeb, a z toho důvodu je zřejmé, že jedna-la v úmyslu nepřímém.

Z výsledků dokazování v kárném řízení vyplývá dle názorů kárného senátu závěr, že se kárně obviněná neřídila ustanoveními uvedenými ve výrokové části tohoto rozhodnutí, na-opak svým postupem opakovaně a zaviněně porušila závazné povinnosti advokáta. V pří-padě všech skutků nepostupovala poctivě, svědomitě, čestně a zcela v souladu se zájmy svých klientů. Tímto jednáním nepřispěla k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Kár-ně obviněná v případě skutků pod body 1) a 3) výroku rozhodnutí nakládala s prostřed-ky přijatými do úschovy tak, že jednak porušovala vlastní smluvní úpravu a jednak povin-nosti advokáta mít účet úschov zřízen tak, aby uschované finanční prostředky klienta byly zřetelně odděleny od dalších prostředků jiných klientů či samotného advokáta. Dále kár-ně obviněná zřetelně prováděla s uschovanými prostředky takové dispozice, které jí ne-umožňovala smluvní úprava s klientem, a už vůbec ne stavovský předpis. Kárně obviněná vybírala finanční prostředky z úschovního účtu v hotovosti bez spojitosti s plněním po-vinností schovatele, převáděla uschované finanční prostředky na jiné bankovní účty, a to jak své vlastní, tak blíže nezjištěných majitelů. Takového jednání se kárně obviněná do-pouštěla přesto, že jí to výslovně zakazuje čl. 2 odst. 5 Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku ČAK. V důsledku takových nedovolených dispozic s uschovanými prostředky pak kárně obviněná nebyla schopna řádně a včas plnit své závazky a vyplá-cet uschované prostředky oprávněným příjemcům. A právě legitimní očekávání stran kup-ní smlouvy, že využitím institutu úschovy kupní ceny u advokáta budou eliminována obou-stranná rizika při plnění závazků stran kupní smlouvy, byla postupem kárně obviněné zásadně narušena. Otázkou, kterou kárný senát nehodnotil, bylo, za jakým účelem či z ja-kých pohnutek kárně obviněná nakládala nedovoleně s prostředky na úschovním účtu. Jednak kárně obviněná zjevně odmítala na toto téma poskytovat informace již ve fázi pro-věřování stížnosti, jednak tato otázka nebyla součástí skutkových okolností kárné žaloby. Jednáním pod bodem 2) výroku rozhodnutí kárně obviněná vědomě porušila omezení ad-vokáta při poskytování právních služeb. V okamžiku, kdy zjistila ze vzájemné korespon-dence právní zastoupení protistrany ve věci sporu o vypořádání SJM dalším z účastníků

112


sdružení, v jehož rámci sama vykonává advokacii, bylo její zákonnou povinností ukončit právní zastoupení svého klienta. Vedení sporu – ať již v rovině soudního sporu, či vyjed-návání o vypořádání dohodou – je klasickým sporem, kdy zájmy jedné strany jsou tradič-ně protichůdné se zájmy protistrany. Oprávněný požadavek klienta, aby jím zvolený advo-kát hájil v mezích zákona právě a jedině jeho zájmy, je pak ohrožen v situaci, kdy advokáti obou stran sporu mají v rámci sdružení „společnou kancelář“. Pokud kárně obviněná ar-gumentovala, že strany sporu až do konce roku 2012 jednaly ve shodě, je takové tvrzení zpochybňováno vyjádřením JUDr. Z. M., který uvedl, že vyjednávání mezi stranami bylo zdlouhavé a po dlouhou dobu se nedařilo nalézt možnost smírného řešení. Odpovědnost za kárné provinění je třeba shledávat přirozeně na straně obou zúčastněných advokátů, tedy jak kárně obviněné, tak JUDr. Z. M., přesto však to, že JUDr. Z. M. se dopustil jed-nání naplňujícího znaky kárného provinění již převzetím právního zastoupení paní N. O., nijak neovlivňuje skutečnost, že svým jednáním naplnila znaky kárného provinění i kárně obviněná, neboť měla dostatečný časový prostor, ve kterém mohla vyhodnotit celou si-tuaci a zastoupení stěžovatele právě z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 zák. o advoka-cii ukončit.

Z výše uvedených zjištění a po nastíněných úvahách tak dospěl kárný senát k závěru, že se kárně obviněná dopustila závažného i opětovného zaviněného porušení povinností sta-novených jí zákonem o advokacii a stavovským předpisem a všechna její jednání popsaná ve výrokové části tohoto rozhodnutí jsou kárnými proviněními ve smyslu § 32 odst. 2 zák. o advokacii.

Následně se po konstatování viny kárně obviněné kárný senát důkladně zabýval tím, zda a případně jaké kárné opatření kárně obviněné uložit dle § 32 odst. 3 zák. o advokacii. Na straně jedné kárný senát hodnotil dobu, po kterou kárně obviněná advokacii vykonáva-la, tedy od 1. 5. 2001, a skutečnost, že za tuto dobu již bylo vůči ní ve dvou případech ve-deno kárné řízení, kárně obviněná v nich byla shledána kárně vinnou a jako kárné opatření jí byla uložena pokuta. Dále vzal kárný senát na vědomí osobní, majetkové a výdělkové po-měry kárně obviněné, tak jak je sama popsala ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2013, tedy že kárně obviněná je více než sedm let rozvedená, je samoživitelkou, matkou 17leté dcery studující na gymnáziu.

Zároveň kárný senát hodnotil četnost skutků, ze kterých je kárně obviněná obviněna a závažnost těchto jednání.

Kárný senát dospěl k závěru, že se kárně obviněná dopustila předmětných jednání při plném uvědomění si protiprávnosti svého počínání a zcela fatálních důsledků, které má její chování vůči klientské veřejnosti na pověst advokacie jako celku. Je třeba v této souvislos-ti zdůraznit, že problematika advokátní úschovy finančních prostředků je jednou z nejsle-dovanějších činností advokáta, jak ze strany odborné i laické veřejnosti, tak ze strany sdě-lovacích prostředků. Obdobná jednání advokáta, jakých se dopustila kárně obviněná, pak mají za následek stále se zhoršující většinový názor na charakter činnosti advokáta a nut-ně vedou k přijímání stále většího množství kontrolních mechanismů, jejichž účelem je za-mezit či alespoň ztížit obdobná jednání v advokacii. Základní povinností advokáta, vedle všeobecné povinnosti chovat se čestně, svědomitě a nesnižovat svým jednáním důstoj-nost advokátního stavu, je jeho povinnost respektovat a hájit zájem klienta. Kárně obvině-ná nejenže takový zájem nerespektovala a nehájila, ale naopak vědomě a s plným úmys-

113


lem jednala v rozporu s takovým zájmem svých klientů, zejména u skutků pod body 1) a 3) výroku. Pakliže se na kárně obviněnou obracejí smluvní strany kupní smlouvy se žádostí o úschovu kupní ceny, činí tak obvykle z důvodu eliminace rizik, která obecně při uzavření takové smlouvy obě strany nesou. Institut advokátní úschovy má primárně eliminovat rizi-ko kupujícího, že zaplatí kupní cenu a nestane se vlastníkem předmětu koupě, stejně jako riziko prodávajícího, že přijde o vlastnictví předmětu koupě, ale kupní cenu nezíská. Za ta-kové situace smluvní strany takové smlouvy vnímají advokáta oprávněně jako osobu po-žívající jejich důvěry, která bude již z podstaty svého povolání ctít jejich zájmy, zejm. pak nad zájmy své vlastní. Pokud se advokát vůči takové povinnosti proviní, navíc opakovaně a způsobem, který zásadně ohrozí schopnost řádně a včas plnit své povinnosti, je třeba působit na něho sankcí, která bude směřovat primárně k jeho výchově, avšak je již zce-la namístě uložení takové sankce, která bude působit preventivně a znemožní opakování obdobného protiprávního jednání. Jestliže se kárně obviněná dopouští kárných provině-ní opakovaně, a to i přes skutečnost, že jí za předcházející kárná provinění byly ukládány pokuty, lze nepochybně uzavřít, že tento dříve volený druh kárného opatření nemá na kár-ně obviněnou dostatečný vliv.

Za této situace kárný senát dospěl k závěru, že na kárně obviněnou je třeba působit sank-cí, která zohledňuje primárně její preventivní úlohu, spíše než sankcí spojenou s plněním vý-chovné funkce. Proto rozhodl o uložení kárného opatření v podobě vyškrtnutí kárně obvině-né ze seznamu advokátů v souladu s § 32 odst. 3 písm. e) zák. o advokacii.

č. 31

Je kárným proviněním, jestliže se advokát ve smlouvě o úschově zaváže, že předmět úschovy neuloží na účet, a jestliže bez zbytečného odkladu nenahlásí úschovu do elektronické knihy úschov zřízené Českou advokátní komorou.

Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. K 86/2015

Kárně obviněná JUDr. I. T., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že na zákla-dě smlouvy o úschově, kterou uzavřela dne 4. 7. 2014 jako schovatel s B. V. jako uschova-telem, převzala téhož dne od K. N. do své advokátní úschovy částku 2 500 000 Kč na ho-tovosti a v této smlouvě se zavázala, že předmět úschovy nebude ukládat na žádné účty u peněžních ústavů, přičemž bez zbytečného odkladu nenahlásila úschovu do elektronické knihy úschov zřízené Českou advokátní komorou,

čímž porušila § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesi-

onální etiky a dále čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 2b odst. 1Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku v platném znění.

Za toto se jí podle § 34a odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 40 000 Kč.

114


č. 32

Je kárným proviněním, jestliže advokát přijme úschovu bez písemné smlouvy a navíc na výzvy k výplatě předloží nepřezkoumatelné vyúčtování odměny, kterou započítá proti části uschované částky.


Kárně obviněný JUDr. L. P., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co dne 5. 3. 2009 převzal právní zastoupení M. L. jako prodávajícího ve věci prodeje nemo-vitostí, v zastoupení M. L. přijal na základě kupní smlouvy ze dne 10. 3. 2009 od kupu-jících kupní ceny v celkové výši 500 000 Kč, které si ponechal ve své úschově, aniž by s M. L. uzavřel smlouvu o úschově v písemné formě, a poté, co ho M. L. opakovaně osob-ně a naposledy dopisem svého nového právního zástupce Mgr. M. C. ze dne 14. 7. 2011 vyzýval k vydání částky 1 200 000 Kč a k předložení vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby, částku 500 000 Kč M. L. nejméně do 8. 11. 2011 nevydal a až dopisem ze dne 27. 9. 2011 mu předložil vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby, a to i v dal-ších jeho právních věcech, které je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje jakoukoliv spe-cifikaci jednotlivých úkonů, přičemž část finančních prostředků získaných z prodeje ne-movitostí započítal proti své odměně za poskytnuté právní služby vyúčtované i v ostatních právních věcech M. L.,

čímžporušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 6 odst. 1,

čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky a čl. 9a Pravidel profesionální etiky ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku.


Z odůvodnění:

Kárný senát, po podrobném popisu procesního postupu a podrobného dokazování, uve-dl tato hodnocení a závěry:

Z plných mocí vzal za prokázané, že stěžovatel dne 9. 3. 2009 zmocnil kárně obvině-ného k prodeji jednotky (bytu) a garáže, v obou případech včetně uzavření kupní smlouvy a převzetí kupní ceny.

Z kupní smlouvy s předmětem převod garáže vzal za prokázané, že kárně obviněný jako zmocněnec stěžovatele uzavřel kupní smlouvu s předmětem převod garáže a že kupní cena ve výši 100 000 Kč byla zaplacena na účet kárně obviněného.

Z téže kupní smlouvy a z dopisu kárně obviněného stěžovateli z 27. 9. 2011 vzal za pro-kázané, že majitelem účtu uvedeného v kupní smlouvě je kárně obviněný.

Z kupní smlouvy s předmětem převod jednotky vzal za prokázané, že kárně obviněný jako zmocněnec stěžovatele uzavřel kupní smlouvu s předmětem převod jednotky.

Ze stížnosti, dopisu právního zástupce stěžovatele kárně obviněnému ze 14. 7. 2011,

115


vyúčtování kárně obviněného ze dne 27. 9. 2011, záznamu telefonického hovoru z 9. 11. 2011 a z vyjádření kárně obviněného ke stížnosti vzal za prokázané, že kárně obviněný stě-žovateli nejméně do dne 8. 11. 2011 nevydal prostředky, které inkasoval za prodej garáže a za prodej jednotky.

Z vyjádření kárně obviněného vzal za prokázané, že kárně obviněný se stěžovatelem ne-uzavřeli písemnou smlouvu o úschově nebo písemnou smlouvu o správě majetku.

Ze stížnosti a z dopisu právního zástupce stěžovatele kárně obviněnému ze 14. 7. 2011 vzal za prokázané, že stěžovatel kárně obviněného žádal o vydání částky v celkové výši 1 200 000 Kč.

Ze stížnosti a z dopisu právního zástupce stěžovatele kárně obviněnému ze 14. 7. 2011 vzal za prokázané, že stěžovatel žádal kárně obviněného o vyúčtování odměny a vystavení daňového dokladu (faktury) na odměnu za právní služby.

Z dopisu kárně obviněného stěžovateli ze dne 27. 9. 2011 vzal za prokázané, že vyúčto-vání právních služeb poskytl kárně obviněný stěžovateli nejdříve tento den, tedy 27. 9. 2011.

Z dopisu kárně obviněného stěžovateli ze dne 27. 9. 2011 vzal za prokázané, že vyúč-tování právních služeb je nedostatečné a nepřezkoumatelné a že jsou v něm použity bezvý-hradně sazby mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu, což znamená absenci smlou-vy uzavřené mezi kárně obviněným a stěžovatelem.

Z dopisu kárně obviněného stěžovateli ze dne 27. 9. 2011 vzal za prokázané, že kárně obviněný provedl zápočet své pohledávky za právní služby proti pohledávce stěžovatele z ti-tulu kupní ceny za garáž a kupní ceny za jednotku zaplaceným k rukám kárně obviněného.

Z plných mocí stěžovatele udělených kárně obviněnému, založených do spisu kárně ob-viněným, s přihlédnutím k závěru učiněnému odvolacím kárným senátem, vzal kárný senát za prokázané, že kárně obviněný měl od stěžovatele coby svého klienta pokyny k nakládá-ní s převzatými prostředky.

Z provedených důkazů s přihlédnutím k názoru odvolacího kárného senátu kárný senát nevzal za prokázané, že kupní cena za převod jednotky ve výši 1 100 000 Kč byla zaplace-na kárně obviněnému při uzavření smlouvy, a vzal za prokázané, že z této kupní ceny bylo kárně obviněnému zaplaceno 500 000 Kč.

Kárně obviněný nesplnil povinnosti podle Usnesení představenstva ČAK č. 7 Věstní-ku. Převzal peněžní prostředky klienta, neuzavřel s ním písemnou smlouvu, k žádosti kli-enta mu okamžitě nevyplatil veškeré jeho prostředky, prováděl z prostředků platby jiným osobám bez písemného souhlasu klienta, provedl z prostředků klienta platbu své odmě-ny, aniž by k tomu měl písemný souhlas klienta, a nepředložil klientovi k jeho žádosti úpl-né vyúčtování. Neučinil tak dokonce ani poté, kdy se dozvěděl, že je na něho podaná stíž-nost na ČAK a že její orgány se stížností zabývají. Z písemných projevů kárně obviněného vyplývá, že předpis upravující podmínky advokátní úschovy buď nezná, nebo jej ignoru-je. V důsledku porušení povinností advokáta vyplývajících mu z Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku nebylo ani zřejmé, zda kárně obviněný uzavřel smlouvu o úscho-vě nebo o správě majetku, a zejména nebylo zřejmé, zda do úschovy, event. do správy, přijal částku 1 100 000 Kč nebo částku 500 000 Kč nebo případně částku v jiné výši.

Projednávané porušení zákona o advokacii, Pravidel profesionální etiky a usnesení před-stavenstva ČAK je závažným kárným proviněním. Porušení předpisů při provádění úschovy peněz nebo správy klientova majetku je závažným porušením povinností advokáta, je obec-

116


ně negativním signálem veřejnosti, přispívajícím ke špatnému hodnocení advokátního stavu, a tím i ke snižování jeho důstojnosti a společenské prestiže, a naopak zvyšování jeho nedů-věryhodnosti, a v konečném důsledku může vést až k úvahám o změně právní úpravy prová-dění úschov a správy majetku advokátem. V žádném případě porušení právě povinností ad-vokáta, vyplývajících z předpisu o advokátních úschovách, nelze vnímat jen jako nedodržení formality či málo závažné povinnosti, stejně jako předmětný stavovský předpis nelze vnímat jako příliš přísný nebo přežitý. Naopak, advokátnímu stavu je obecně známo, že tendence, pokud jde o advokátní úschovy, je přesně opačná; to znamená, že na dodržování předpisů o úschovách je kladen zvyšující se důraz, projevující se zvýšenou četností provádění kon trol ze strany ČAK a přijetím předpisu o tzv. elektronické knize úschov, to vše, bohužel, kvůli ne-dodržování předpisů některými advokáty.

Kárné opatření uložil kárný senát podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb. Kár-ný senát nadále trvá na mimořádné závažnosti kárného provinění kárně obviněného. Kárně obviněný v minulosti absolvoval již dvě kárná řízení, v nichž bylo v obou případech shledáno jeho kárné provinění. Porušování povinností advokáta při úschově klientových prostředků je nepřípustné. V této věci se jedná o porušení celé řady povinností, včetně nepředložení vy-účtování odměny advokáta za právní služby, resp. předložení vyúčtování opožděně a v ne-přezkoumatelné podobě. Uložené kárné opatření, pokuta ve výši 150 000 Kč, je s ohledem na skutečnost, že kárně obviněnému lze uložit pokutu až do výše stonásobku minimální mě-síční mzdy (v současné době obecně závazným předpisem stanovené na 8 500 Kč), stále ještě v první čtvrtině možné výše.


Odvolání kárně obviněného ze dne 30. 1. 2014 proti kárnému rozhodnutí kárného sená-tu České advokátní komory ze dne 6. 12. 2013, sp. zn. K 3/2012, se podle § 32 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., advokátní kárný řád, v platném znění, zamítá a uvedené rozhodnutí se potvrzuje.

Z odůvodnění:

Odvolání kárně obviněného ze dne 30. 1. 2014 směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. V podaném odvolání kárně obviněný uvádí, že stěžovatele zastupoval v řadě věcí, mj. též ve věci prodeje garáže a bytu, a z převzaté částky kupní ceny ve výši 500 000 Kč hra-dil dle pokynů klienta řadu jeho dluhů, když stěžovateli průběžně sděloval průběh vyřizová-ní těchto věcí. Za úhradu částky kupní ceny zakoupil pro stěžovatele jiný byt, který následně stěžovatel pronajal, čehož se osobně zúčastnil. Jak klient – stěžovatel, tak i jeho nový právní zástupce byli podrobně informováni o způsobu úhrady ceny stěžovatelem převáděného bytu. Přesto na kárně obviněného podal stěžovatel trestní oznámení, které pro nepravdivost orgá-ny policie odložily. Při výkonu advokacie jednal kárně obviněný vždy čestně a svědomitě, se stěžovatelem uzavřel smlouvu o provádění úschov peněžních prostředků, které také stěžo-vateli vyplatil dle jeho pokynu, a o svých výkonech pro klienta vedl přiměřené záznamy. Kár-ný senát nepřihlédl k jeho vyjádření a k jiným skutečnostem, které nasvědčují tomu, že stěžo-vatel uvedl nepravdivé skutečnosti, a proto skutková zjištění považuje za nesprávná. Uložené

117


kárné opatření – pokutu ve výši 150 000 Kč – považuje za nepřiměřeně vysoké, když takto uložená sankce převyšuje celoroční základ daně kárně obviněného. Z těchto důvodů navr-huje, aby kárné rozhodnutí bylo zrušeno a řízení v této věci zastaveno.

Odvolání kárně obviněného bylo projednáno ve smyslu § 27 odst. 1 advokátního kárného řádu bez nařízení jednání, neboť to nebylo k řádnému posouzení věci nezbytné.

Odvolací kárný senát přezkoumal ve smyslu § 28 advokátního kárného řádu celý výrok odvoláním napadeného rozhodnutí, jakož i správnost kárného řízení, které tomuto rozhod-nutí předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání kárně obviněného není důvodné.

Odvolací kárný senát posuzoval tuto věc již ve svém rozhodnutí ze dne 22. 4. 2013, kdy původní rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 5. 10. 2012 zrušil a kárnému senátu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Stalo se tak z důvodu ne-úplně provedeného dokazování a pro vadu řízení při projednání věci v nepřítomnosti kár-ně obviněného. Po zrušení rozhodnutí nařídil kárný senát jednání v této kárné věci na den 6. 12. 2013, když předvolání k jednání bylo doručeno kárně obviněnému dne 20. 11. 2013. Ze zápisu z jednání kárného senátu ze dne 6. 12. 2013 vyplývá, že kárně obviněný se k na-řízenému jednání bez omluvy nedostavil. Kárný senát doplnil dokazování v souladu s poky-nem odvolacího kárného senátu.

Kárný senát při zjišťování skutkového stavu vycházel ze všech provedených důkazů listi-nami, které jsou součástí kárného spisu. Lze konstatovat, že důkazní řízení bylo provedeno v dostatečném rozsahu a skutková zjištění kárného senátu jsou v souladu s formulací skut-ku ve výroku kárného rozhodnutí.

Za správné považuje odvolací kárný senát i právní závěry kárného senátu o závažném porušení povinností advokáta kárně obviněným. Je posuzováno plnění povinností advokáta při provádění úschov peněz a správě majetku. Jedná se o velmi citlivou oblast, kdy je každé porušení povinností advokáta ve smyslu stavovských předpisů nutné považovat za závažné, i vzhledem k tomu, že každé takové pochybení je vnímáno občanskou veřejností velmi nega-tivně, což dopadá na celý advokátní stav. Lze souhlasit s kárným senátem, že kárně obvině-ný stavovské předpisy upravující podmínky advokátní úschovy nezná, v horším případě sta-vovské předpisy ignoruje.

Vysoké závažnosti kárného provinění v souzeném případě musí odpovídat i adekvátní sankce. Pokud kárný senát v novém rozhodnutí přistoupil k uložení pokuty při spodní hranici zákonného rozpětí, pak toto rozhodnutí zcela odpovídá hlediskům uvedeným v § 24 odst. 2 advokátního kárného řádu. Nelze proto souhlasit s odvolací námitkou kárně obviněného, že uložená pokuta 150 000 Kč je nepřiměřeně přísným kárným opatřením. Kárně obviněný ne-využil možnost, aby sdělil bližší okolnosti o svých osobních a majetkových poměrech a v od-volání uváděný údaj, že výše pokuty představuje roční daňový základ z jeho činnosti, je pro odvolací kárný senát těžko uvěřitelný, když i v tomto řízení mohl posoudit rozsah poskytova-ných advokátních služeb a jejich účtování.


118


Stanoviska Odvolací kárné komise

Podle čl. 23b odst. 3 Usnesení sněmu ČAK č. 3/1999 Věstníku, kterým se schvaluje organizační řád ČAK

• Když advokátní koncipient, jehož skutek je posuzován, po skončení praxe po-kračuje jako advokát, jeho kárná odpovědnost nezaniká, pouze se mění tak, jak se změnilo postavení koncipienta na advokáta.

• Ministr spravedlnosti jako kárný žalobce se při jednání kárného senátu může nechat zastoupit osobou, kterou určí v souladu s organizačním řádem Ministerstva spravedlnosti.

• Pokud advokát nesplní svůj závazek ve lhůtě, jde o delikt trvající. Poté, co záva-zek splní po lhůtě, počne běžet objektivní lhůta podle § 33 odst. 2 zákona o advoka-cii) druhý den po splnění závazku po lhůtě.

JUDr. Bohuslav Sedlatý, předseda OKK

119


REJSTŘÍKY

120


Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 2014 – 2015

Advokátní tarif - č. 5/14, 6/14, 6/15, 17/15, 23/15, 32/15

Advokátní koncipient a školitel- č. 22/15

Depozitum- č. 18/14, 15/15, 27/15, 29/15, 30/15, 31/15, 32/15

Etika advokáta - č. 1/14, 2/14, 10/14, 3/15

Kolize zájmů - č. 10/14, 19/15, 27/15, 30/15

Konkurs a vyrovnání - č. 13/14

Mlčenlivost advokáta- č. 4/14, 11/14, 18/15

Nečinnost advokáta - č. 3/14, 4/14, 8/14, 9/14, 11/14, 14/14, 18/14, 5/15, 7/15, 8/15, 9/15, 12/15, 15/15, 16/15, 17/15, 28/15

Obhajoba- č. 7/14, 15/14, 14/15, 24/15

Oznamovací povinnost vůči ČAK - č. 12/14, 18/14

Plná moc- č. 20/15, 21/15, 25/15

Pravidla soutěže- č. 4/15

Profesní pochybení - č. 16/14, 17/14, 18/14, 1/15, 10/15, 11/15, 12/15, 17/15, 20/15, 26/15

Vztah k protistraně - č. 1/15, 13/15

Vztah k soudům a jiným státním orgánům - č. 15/14, 21/15, 24/15

121


Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK 2014 – 2015

Poznámka: Všechny právní předpisy rozumí se v platném znění aktuálním v době rozhodnutí.

Zák. č. 140/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád) § 35 odst. 1 .................. č. 15/14, 25/15

Zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ............................. č. 13/14

Zák. č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby § 13 ............................. č. 15/14, 24/15

Zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii§ 3 odst. 1 ....................č. 13/14, 14/14,

15/14, 23/15, 24/15,25/15, 26/15, 27/15

§ 9 odst. 2 .............................. č. 12/14,§ 9a ............................. č. 18/14, 21/15§ 16 odst. 1 ...................... č. 3/14, 4/14,

7/14, 8/14, 9/14, 15/14,18/14, 1/15, 5/15, 6/15, 7/15, 8/15, 9/15, 11/15,

12/15, 14/15, 15/15, 17/15,18/15, 19/15, 20/15, 28/15, 29/15, 30/15, 31/15, 32/15

§ 16 odst. 2 ............. č. 3/14, 4/14, 5/14,6/14, 7/14, 8/14,

9/14, 10/14, 13/14, 14/14, 15/14, 16/14,

17/14, 18/14, 1/15, 5/15, 6/15, 7/15, 8/15,

9/15, 11/15, 12/15, 13/15, 14/15, 15/15, 16/15, 17/15, 18/15, 19/15, 20/15, 21/15, 22/15, 23/15, 24/15, 25/15,

28/15, 29/15,30/15, 31/15, 32/15

§ 17 ....................... č. 1/14, 3/14, 4/14, 5/14, 6/14, 7/14,

8/14, 9/14, 10/14, 12/14, 13/14, 15/14, 16/14, 17/14, 18/14,

2/15, 3/15, 4/15, 5/15, 6/15, 7/15, 8/15,

9/15, 11/15, 12/15, 13/15, 14/15, 15/15, 16/15, 17/15, 18/15, 19/15, 20/15, 21/15, 22/15, 23/15, 25/15, 27/15, 28/15, 29/15, 30/15, 31/15, 32/15

§ 19 odst. 1 písm. a) ....... č. 10/14, 19/15§ 19 odst. 1 písm. b) ..................č. 30/15§ 19 odst. 1 písm. c) ....... č. 10/14, 19/15§ 19 odst. 1 písm. d) .................. č. 27/15§ 20 odst. 1 .............................č. 30/15 § 21 odst. 1 ..................... č. 4/14, 18/15§ 25a ............................ č. 16/14, 17/14§ 26 ........................................č. 20/15§ 29 odst. 1 ............................. č. 18/14§ 29 odst. 2 ............................. č. 12/14§ 38 odst. 1 .............................č. 22/15§ 38 odst. 2 .............................č. 22/15

Vyhl. Min. sprav. ČR č. 177/1996 Sb., advokátní tarif .........................č. 23/15

Usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů ČRčl. 4 odst. 1 ...................... č. 1/14, 2/14,

3/14, 4/14, 5/14, 6/14, 8/14, 9/14,

10/14, 12/14, 13/14, 17/14, 18/14, 2/15,

3/15, 4/15, 5/15, 6/15, 7/15, 8/15, 9/15,

11/15, 12/15, 13/15,

122


14/15, 15/15, 16/15, 17/15, 18/15, 19/15, 20/15, 21/15, 22/15, 23/15, 24/15, 25/15, 28/15, 29/15, 30/15,

31/15, 32/15čl. 4 odst. 2 ...................... č. 2/14, 8/14,

18/14, 3/15, 6/15, 15/15, 29/15, 30/15,

32/15čl. 4 odst. 3 ...........č. 6/14, 18/14, 23/15čl. 5 odst. 1 ..............................č. 22/15čl. 6 odst. 1 ...................... č. 5/14, 6/15,

17/15, 18/15, 23/15, 30/15, 32/15

čl. 6 odst. 2 ...................... č. 7/14, 8/15, 12/15, 24/15

čl. 6 odst. 4 ................................č. 6/14čl. 7 odst. 3 .............................. č. 19/15čl. 9 odst. 1 ............. č. 3/14, 4/14, 8/14,

9/14, 18/14, 5/15, 7/15, 8/15, 9/15,

12/15, 15/15, 16/15, 28/15

čl. 9 odst. 2 .................... č. 18/14, 6/15, 15/15, 29/15, 30/15,

32/15čl. 9 odst. 4 .............. č. 3/14, 5/15, 7/15,

16/15čl. 9a ........................... č. 18/14, 29/15,

30/15, 31/15, 32/15čl. 10 odst. 4 ................... č. 5/15, 17/15,

23/15, 32/15čl. 11 odst. 1 ................... č. 2/15, 13/15 čl. 11 odst. 3 ............................č. 20/15 čl. 16 odst. 2 ................. č. 11/15, 25/15čl. 17 odst. 1 ............................ č. 14/15čl. 17 odst. 2 ............................ č. 21/15čl. 17 odst. 3 ................. č. 13/14, 14/15čl. 18a odst. 1, 2 ....................... č. 21/15

Usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění koncipientů a jiných zaměstnanců advokátačl. 2 ........................................č. 20/15

Usnesení sněmu ČAK č. 3/1999 Věstníku – organizační řádčl. 46 ...................................... č. 18/14

Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta čl. 1 odst. 1 ..............................č. 32/15čl. 2 odst. 2 .............................. č. 31/15čl. 2 odst. 4 .................. č. 18/14, 29/15,

30/15, 32/15čl. 2b) odst. 1 ........................... č. 31/15

Usnesení představenstva ČAK č. 4/2006 Věstníku, o prohlášení advokáta o pravosti podpisučást třetí ........................ č. 16/14, 17/14

Zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti§ 8 odst. 3 ............................... č. 27/15

Usnesení představenstva ČAK č. 2/2008 Věstníku (k zák. proti legalizaci výnosů) ................... č. 27/15

Zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů ............................. č. 14/14

Zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník § 3026 ....................................č. 26/15

Zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích§ 12 odst. 2, § 172 odst. 1 .........č. 26/15

123


Souhrnný věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 1991-2003 a souhrnný rejstřík právních předpisů k nim vyšel ve zvláštním čísle Bulletinu advokacie z června 2004.

Souhrnný věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 1991-2015 a souhrnný rejstřík právních předpisů k nim najdete na webových stránkách České advokátní komory www.cak.cz, a to tak, že nejdříve kliknete na rubriku Komora, poté na rubriku orgány Komory, poté na Kárná komise a dále na rubriku Souhrnné rejstříky.

124


Sbírka kárných rozhodnutíČAK 2014 – 2015Bulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777)v agentuře , spol. s r. o. www.impax.czPřetisk povolen jen se souhlasem redakce. Adresa redakce:Česká advokátní komoraNárodní třída 16110 00 Praha 1telefon: 221 729 011fax: 224 932 989e-mail: [email protected] Redakce:Předseda redakční rady: JUDr. Petr TomanŠéfredaktor: JUDr. Pavel BlanickýVýkonné redaktorky: PhDr. Ivana Cihlářová, JUDr. Hana RýdlováTajemnice redakce: Eva Dvořáková

Redakční rada:JUDr. PhDr. Stanislav Balík,prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, Dr.h.c., prof. JUDr. Jan Dědič, prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Vladimír Jirousek, JUDr. Ladislav Krym, prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D., prof. JUDr. Karel Marek, CSc., doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.,JUDr. Michal Mazanec, Mgr. Robert Němec, LL.M.,prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., JUDr. Michal Žižlavský

Toto číslo vyšlo 18. 4. 2016 v nákladu 18 000 výtisků.

Obálka a grafická úprava:Impax, spol. s r. o.Tisk: Impax, spol. s r. o.

MK ČR E 6469ISSN 1210-6348

Bulletin advokacie

Date post:	22-May-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	14 times
Download:	0 times

ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO • DUBEN 2016 Sbírka kárných rozhodnutí · Sbírka kárných rozhodnutí...

Documents