„Zprávy z bojiště“ (e-mail z nemocnice,5. ledna 2016): „... moc děkuju. Já o sebefakt strach nemám (ostatně většinu věcí, cojsem v životě chtěl, jsem si splnil)...“ Pakale Jan Suda vyjádřil obavy o budoucnostsvých nejbližších.

Ta nemoc byla těžká. Sílila dlouho, při-krmována Honzovou explozivní výkonnos-tí, nasazením, obětavostí pro věc botanické-ho poznání a pro své lidské okolí. Nepoznaljsem v novodobé historii botanika s podob-ným souběhem schopností a vlastností,odborných i lidských, který by s takovoubravurou obsáhl celý vějíř aktivit ve více-ro působnostech: badatelské (Botanickýústav AV ČR), univerzitně vzdělávací (Pří-rodovědecká fakulta Univerzity Karlovy),instrumentální (cytometrické laboratoře),popularizační (Živa, výstavy), hodnotitelské(grantové agentury), prospekčně-terénní(exkurze v různých prostředích celého svě-ta) i organizační (týmový management pro-jektů, zahraniční a tuzemské kurzy). Při-tahoval schopné lidi do pracovních týmů,dokázal se povznést nad nepodstatnosti, aletrefnou kritiku k nešvarům si nenechal prosebe, rád se smál a nahlas, dokázal ocenitdobré červené víno ze slunných krajin. Pra-coval do úmoru, ale také dovedl práci roz-dělovat. Byl štědrý. Považuji si, když kývlna můj návrh, zda by byl ochoten vystřídatmě v předsednictví redakční rady Živy –bude tomu už skoro 10 let, přesto: jak krát-ká doba. A navzdory potvrzené dobré vol-bě pro časopis mne tíží, že jemu tím zaseo něco přibylo práce, jakkoli redakční radaa redakce spolupracovaly podle svých sil.Jenže když někoho znáte od studentskýchlet v přímém dosahu a ve sdílení pohybukupředu...

Prof. RNDr. Jan Suda, Ph.D. (1974–2017),vystudoval magisterskou specializaci bota-nika cévnatých rostlin na katedře botanikyPřF UK v Praze (1992–97). Tamtéž absol-voval postgraduální studium (1998–2004)

a věnoval se rozvíjení a zavádění metodprůtokové cytometrie do populační botani -ky a vývojové biologie rostlin. Zaměstna -necký úvazek na PřF UK měl od r. 1997a vedlejší úvazek v Botanickém ústavuAV ČR od r. 2000. V letech 2005–09 jižbyl vedoucím oddělení cévnatých rostlinna mateřské katedře a zároveň (v letech2004–11) vedoucím Laboratoře průtokovécytometrie tamtéž. Tuto metodu zaváděli na jiných pracovištích v ČR, primárněv BÚ, kde byl vedoucím stejnojmenné labo-ratoře od r. 2003. Habilitoval se na PřF UKv r. 2008 a místo docenta na pražské kated-ře botaniky obsadil do r. 2014, kdy absolvo -val profesorské řízení. Jako jeden z nej-mladších profesorů PřF UK tu pak pracovalna plný úvazek. Stal se členem řady vědec-kých grémií, grantových agentur, komisí,nositelem nebo koordinátorem početnýchtuzemských či mezinárodních projektů,redakčních rad časopisů, školitelem stu-dentů všech graduačních stupňů. Už ve svédoktorské dizertační práci se zaměřil napropojení moderních analytických metods tradiční taxonomií, konkrétně na využi-tí průtokové cytometrie v biosystematicerostlin, později i v ekologii a populační bio-logii. Kromě průtokové cytometrie patřilamezi hlavní témata jeho vědeckého zájmukaryologie, cytometrie založená na analýzeobrazu, numerická taxonomie s využitímmnohorozměrných statistických postupů,biosystematika polyploidních komplexůa flóra Středozemí a Makaronésie. Bádalv tropických horských ekosystémech JižníAmeriky a Afriky. Zveřejnil mnoho pub-likací v mezinárodních SCI časopisech,v odborných periodikách, přispíval k roz-šíření znalostí o rostlinstvu floristickýmipracemi, popularizačními články, skriptya ve spolupráci s Jaroslavem Doleželema Johannem Greilhuberem sepsal prvnísrovnávací knihu o rostlinné cytometrii(Flow cytometry with plant cells, vydanou

v r. 2007 nakladatelstvím Willey-VCH). Zavědecké, popularizační a pedagogické zá -sluhy získal během let cenu Akademie vědČR za nejlepší juniorský tým, cenu Živy zanejlepší popularizační článek v autorskékategorii do 30 let za rok 2003, Purkyňovucenu společně s Petrem Vítem za nejlepšíčlánek ročníku 2006 (kategorie nad 30 let),cenu Antonína Friče za nejlepší popula-rizační článek r. 2007 v Živě (na základěankety čtenářů – společně s manželkouRadkou za šestidílný seriál Kapsko – bota-nický ráj), dále cenu Josefa Hlávky, cenuděkana PřF UK mladým vědecko-pedago-gickým pracovníkům, první cenu za nej-lepší přednášku na konferenci Analytickácytometrie III a v r. 2016 medaili VojtěchaNáprstka za popularizaci vědy (Akademievěd ČR, viz také Živa 2017, 2: 52–53).

Předsedou redakční rady časopisu Živabyl od r. 2009. Významně přispěl do struk-tury obsahu podporou komplementaritytradičních a mezioborově experimentál-ních disciplín, větším zapojením mladýchautorů nebo vlastními atraktivními články.Na základě příspěvků o výzkumu rostlin-stva v Africe, především v kapské oblasti,při spoluautorství s manželkou Radkou, sezrodila v rámci výstav pořádaných Živouvýstava unikátních fotografií v Literárníkavárně knihkupectví Academia v praž-ském Wiehlově domě, a stala se putovní.Jan Suda se ve spolupráci s redakcí posta-ral o modernizaci v editování Živy takév tom smyslu, že se ustavila nová pravidlav publikačním kombinování webovýchstránek časopisu a jeho tištěné formy.

Honza Suda patřil už ve svém mladémvěku ke vzorům, o nichž říkáme, že vespolečnosti a zvlášt na školách chybějí.Byl prototypem univerzitního učitele s vy -nikajícími výsledky, již s vlastními žákyv oboru, navíc se vzácným darem a odhod-laností biologii poutavě přibližovat laic-kým, leč vzdělaným zájemcům. Měl k tomupříkladné komunikační vybavení.

Když se pohledem vrátím k datu jehonarození (1974), což mne nutí zamýšlet senad mezigenerační sounáležitostí, vyba-ví se mi naše někdejší studentská touhavydat se do botanicky zajímavých a v tédobě málo dostupných míst. Měli jsmezrovna prázdniny mezi čtvrtým a pátýmročníkem studia botaniky a ve čtyřechjsme plánovali navštívit Turecko a završitcestu na biblické hoře Ararat. Kupodivuse nám podařilo získat devizový přísliba tehdy nezbytnou výjezdní doložku. Jenženěkolik dní před plánovaným odjezdemdošlo k invazi turecké armády na ostrovKypr. Hranice Turecka se zavřely. V té doběbyl Jan Suda čerstvě na světě – třeba před -určením osudu právě on se svou generacízaplnili nám zapovězené poznání medite-ránní flóry, resp. květeny teplých oblastíEvropy a okolí.

Odkaz Jana Sudy je mnohostrannýa mnohé z něho připomenou v následují-cích vzpomínkách jeho kamarádi a žáci.Chci na závěr této promluvy říci, co cítímvyzařovat z Honzových slov mezi řádky,čtu-li si znovu naši elektronickou kores-pondenci z posledního roku. Non omnismoriar. Nezemřu úplně.

LXII živa 3/2017

Pavel Kovář

Živa bez Jana Sudy

11 Jan Suda. Foto R. Sudová

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2017. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.