Nejlepší české básně {2011} petr král — jan štolba (eds.)
host
nejlepší české básně 2011petr král — jan štolba (eds.)
Nejlepší
{2011}
brno 2011
české básně
Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR© Petr Král — Jan Štolba (eds.), 2011© Host — vydavatelství, s. r. o., 2011ISBN 978-80-7294-557-3
Ve výběru jsem se zaměřil na báseň co na událost zvláštního druhu, nedílně jazykovou, obraznou a myšlenkovou. V obecné rovině je jistě definovatelná jen přibližně, snad nejlépe ji lze charakterizovat proměnou, k níž v ní dochází: přepodstatňujícím tahem, jenž vede od výchozích daností k jejich posunu představujícímu současně zrod nepředvídaného (a nepředvídatelného), v původních danostech neobsaženého významu, a objevné „nasvícení“ skutečnosti vůbec.petr král, básně, básníci, 2010—2011
Jsou básně, jež se naráz otevřou něčím všeplatným; náhle jasně ucítíme nárok na úplnost, k níž má básník nakročeno. Báseň vůbec nemusí mluvit o duši, vesmíru, krvi, bolesti, přesto se do ní vejde svět jako do blakeovského zrnka písku. Právě takovým poněkud nevyzpytatelným, leč dobře rozpoznatelným momentům jsem dával při hledání nejlepších básní přednost před imaginativní, stavební či verbální bravurou.jan štolba, básně, běsi, běsnění. krajinou české poezie roku 2011
i. paměť a chvíle
11
františek listopadOdlétá duch
Odlétá oblétá odlétátiskne Gutenbergův sen leptá jej do kamenesolí andělům křídla aby také neodlétli rázemprovoz mezi nebem a zemí je jen zvučný ruchmávni nyní rukou nad tím co mohlo býtuž jsi málem jinde ale zapisuješ nový veršpodle svého zvyku do posledního dechunadzvedáš ucho měděného zvonukterý tě provází dokud jeho srdcestačílet je rychlý zurčí ještě vzduchemale rychlost není zdejším pojmemmarně zde budeš hledat skříňku na své svrškyaž se převlékneš do mléčného Nada(Nesbírej co ztrácíš cestou řeklia dodali jiný svět nezačíná cestou)Ano nazývání věcí a nevěcí se rodilo zvolnavstup do dialogu voněl ještě revolučním šeříkema již jsme byli plnýma nohama v blátěKdo nás nepodezříval zatímco jsme stavěli malou zídkuza ní pole pole a pole pole magnetická protančená krajina za pár jarmarečních šestáků Minulost
Odlétá duch odlétá definitivněfyzický materiál se ještě jakoby vzpírápřišla holčička z dálky sní že bude jinájen já už nejsem nemluvím jinde jsem pozorný
13
vít slívaKoloběžka
Vnoučatům
Paměť, dřevěná koloběžka,
vrže a skřípe, a veze mě z dneškana rodný dvůr.
Tam miniaturveliká víčka!
Tam maminka neštěstí konejší, hýčká,tam tatínek vede nás na slavnost Božího těla.
Zvednuté klobouky: „Vitam vasskos tela!“
Tam babička zástěrou tlumí zář v tvářia děda tam tarokem přebíjí stáří.
A v dětechtěch ech!
Láska se předbíhá,sudicím třepí se z přediva.
Pod stolem niťové trolejea duše, můj trolejbus… Blaženě dole je!
Odtamtud strop je jak obloha,vysoko, u Boha.
O Svatém Řehořisvítí se, nehoří,
a v podzimu, tonoucím vraku,v basách a v tympánech mrakůslyšet je Beethovena,jak vrže a skřípe a sténá.
(Znít znít znít s ním!)
— Němím jak mim,duší se dusím.
— Noc hučí a duní: vjezd fantómů-tanků.Ráno strýc skřehotá: „Poču ranku!“
Nenávist v syčení husí!Nenávist v syčení hospodské moči.
— Bezmocný kočínad ržáním valacha, mroucího na ledu.
Tatínek vzlykne, a trpět s ním nesvedu!
