Sedm nocí…
Sedm nocí sedím cizí ve svém domě, zkřehlá vprostřed léta. Němý svědek ticha.
Sedm nocí čekám,až si přijdeš pro mě, otevřeš mi dveře, naučíš mě dýchat.
Sedm nocí potmě, čekám, co se stane. Čekám na den osmý, který všechno změní.
Osmý den už minul a naděje plané odlétly pryč s větrem na křídlech mých snění.
Dalších sedm roků počkám ve vězenívšech mých dnů, tak všedních, jak mráz na mém okně.
Na okně i v srdci.Východ odtud není.Že je klika zevnitř, to nevidím potmě.
iNěžn@
