Aromaterapie pro psy není v Česku zrovna známé téma. A přitom je to velká

škoda. Aromaterapie nabízí účinné přírodní řešení v případech, kdy často není

nutné jít k veterináři a přitom je vhodné pejskovi pomoci. Tato přírodní léčebná

a relaxační disciplína funguje na mnoha místech světa ruku v ruce s kvalitní

veterinární péčí. Aromaterapie pro psy je velmi vhodným řešením před

návštěvou veterináře nebo ve chvílích, kdy veterinář již svými postupy mnoho

nezmůže. V USA, Kanadě nebo už i v Německu ale běžně potkáte veterináře, který

vám předepíše aromaterapii. O tom si zatím u nás můžeme nechat zdát i když

výjimky existují! Jednoznačně prokazatelné úspěchy především v psychoterapii

a řešení psychických problémů psů a předávaní zkušenosti však otevírají cestu

k aromaterapii i širší chovatelské veřejnosti.

Pojďme si tedy nyní vysvětlit, jak vlastně aromaterapie pro psy funguje. Vlastně

ani ne tak jenom pro psy, ale i pro lidi a pro ostatní zvířecí druhy. Řada příkladů

Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy

v tomto materiálu je ukázána na lidském prostředí a na člověku, abychom si

princip působení aromaterapie mohli lépe představit.

Pokud máte zájem o konkrétní případové studie o účincích aromaterapie na psy,

navštivte naši stránku na Facebooku www.facebook.com/aromaterapie nebo

kanál na SlideShare www.slideshare.net/Mates.

V čem tedy spočívá tajemství úspěchu aromaterapie?

Abychom alespoň nepatrně pronikli do tajů fungování aromaterapie,

předvedeme si několik typických motivačních modelů, které jsou použitelné

v širokém rozsahu kognitivní a aplikované aromaterapie. Jako červená nit se

vine všemi teoriemi obecný předpoklad, že nervové obvody jsou

nejdůležitějšími funkčními mechanismy a mohou být napojeny na již existující

linie za účelem ovlivnění způsobu chování. V olfaktorickém (čichovém) systému

se dále předpokládají linie, které působí na různé neurofyziologické aktivity

a potažmo na chování. Tato vyšší mozková spojení pro čichové vjemy jsou

závislá na různých nervových propojení s jinými částmi mozku, kde se vytvářejí

(jako typická reakce) mechanismy pro kontrolu asociativního chování.

V nervovém systému existuje hierarchie, která znemožňuje čichovému vjemu

ovlivnit tato spojení a příslušné asociativní chování za účelem zachování

schopnosti plnit kritické funkce pro přežití a jiné výše motivované funkce.

Například silné čichové impulsy, jako nepřítel, dravec, lovná zvěř, oheň, voda,

zkažená voda nebo potrava, umožňovaly našim předkům využít jejich intelekt

ke sledování určitého cílového chování mnohem více než jiné vjemy, založené

na jemném čichovém rozlišování. Druhým faktorem, ovlivňujícím chování,

je přímé propojení čichového vstupu (vzruchu) s mozkem, zejména

hypothalamem a limbickými oblastmi, s jejich důležitostí pro motivační,

emocionální, edukativní a paměťové chování. Třetí faktor spočívá v tom, že

čichové buňky jsou bipolární a neustále se regenerují, potencionálně ve

prospěch evoluční adaptace.

„První faktor, podněcující čich, odvozuje svoji unikátní pozici

v hierarchii smyslů ze svého evolučního primariátu; byl rozvinut

dříve než zrak nebo sluch.“ Co se týká čichového systému, víme mnohem méně o centrálních

mechanismech ovlivňujících motivaci, než o systémech regulačních s výraznější

zpětnou vazbou. Vezmeme-li jednoduchý lidský požadavek, např. některý z jeho

„potřeb“ nebo „problémů“ , obvykle v jejich splnění nebo rozřešení nacházíme

hierarchii mechanismů, některé na úrovni zpětnovazební a jiné na úrovních

vyšších. Model lidských psychologických a fyziologických „potřeb“ a „problémů“

je typický: automatický regulační mechanismus operuje v mezích své

působnosti, ale v okamžiku nadměrného porušení rovnováhy, kdy korekce na

této úrovni již není možná, vstupuje do hry úroveň vyšší. A jsou to právě tyto

vyšší úrovně, do kterých pronikáme díky aromaterapeutické léčbě v případech,

kdy předpokládáme negativní vliv mentálních a emocionálních problémů na

fyzické či psychické zdraví. Prostřednictvím stupně automatické regulace se tak

aromaterapie zhodnocuje a její pravidelná aplikace podporuje zdravotní stav

posílením neurologických aspektů.

V individuálních aspektech motivačních systémů můžeme předpokládat, že

jejich vzájemná interakce a obecně vyhodnocovací systém, v našem případě

čichový zpětnovazební mechanismus, je to, co určuje, kterak motivace ovlivňuje

volní chování, vedoucí k dosažení příjemnějšího stavu. Zvolené způsoby

chování pak tento stav posilují nebo aktualizují. Tento vyhodnocovací systém se

někdy nazývá „hedonický systém“ , produkující stavy „libosti“ a „bolesti“ (nebo

„nelibosti“ ). Má se zato, že příjemné či nepříjemné vůně vyvolávají u člověka či

zvířete prospěšné nebo neprospěšné efekty, respektive v závislosti na jeho

individuální hedonické hodnotě v něm vzbuzují subjektivní pocity. Ostatní

efekty jsou považovány za korelativní.

Skutečně, reakce na aromata jsou většinou založeny na individuálním vnímání

(tj. jestli se líbí nebo ne, které obratem vyvolávají buď pozitivní „dobré“ nebo

negativní „špatné“ neurochemické pochody). Reakce čichového aparátu závisí

na tom, zda je vůně známá nebo je cizí, jaká na ni byla dřívější reakce (emoce)

a jaké chování vyvolala, jaká podobenství probudila a jaké vytvoří podmiňující

účinky. Navíc citlivost vnímání zvířete může být mnohnásobně zvýšena

jakýmkoliv očekáváním, se kterým přistupujeme k aromaterapeutické kůře (v co

mozek věří, že se stane). Všechny tyto faktory přispívají ke každému mentálnímu

a emocionálnímu vnímání a potažmo způsobu chování, ve kterém se zrcadlí

reakce na danou vůni.

Hedonický systém byl základnou pro řadu studií o aromatech a lze jej

charakterizovat bipolární tendencí "libost – nelibost", kde stimuly z vnějšího

prostředí ovlivňují emocionální reakce, potažmo chování. Teorie tohoto systému

je jednoduchá: čím příjemnější je okolní prostředí, tím vstřícnější je chování

uvnitř něho. Přímým neurofyziologickým důkazem správnosti této teorie je

skutečnost, že působením libých stimulů je podporována tvorba nových

mozkových buněk, zatímco stresující okolí tuto tvorbu potlačuje. Takovýto

rudimentární systém, též někdy nazývaný „stop – go“ systém, zapadá do

základního motivačního obrazce v případě, že jej aplikujeme na zkušenosti

s čichovými reakcemi.

Na zjednodušené experimentální úrovni se nejlépe dokazují v komerčním

prostředí, ve kterém se lidé-zákazníci mnohem déle zdržují (a více nakupují)

v příjemně provoněných prodejních odděleních ve srovnání s neprovoněnými.

Podobné projevy afinity (nebo averze) lze pozorovat i při osobním parfémování,

provonění svých bydlišť, pracovišť, nejrůznějších zařízení a podobně.

„Jednou ze současných výzev pro výzkumníky a praktikující

aromaterapeuty je vystopovat komplikované čichové pochody,

ovlivňující neuroanatomii a způsob, jakým aromata vyvolávají

prospěšné metabolické změny, zlepšující zdraví, náladu nebo

chování.“ Signální mechanismy v čichovém systému zasahují především tkáně kůry

mozkové, limbický lalok a spánkové laloky, tedy okrsky přímo ovlivňované

faktory podstatně zodpovědnými za naši ostražitost a pozornost, paměť a učení,

náladu a pocity, a které jsou důležité pro poznávací a motivační evokaci.

Čichová vlákna jsou výběžky primárních smyslových buněk, uložených ve

sliznici čichové oblasti nosní dutiny, které se splétají a konstituují čichové nervy.

Tyto se zanořují do čichového bulbu, vytvářejí klubíčka, z nich vedou neurity do

čichového traktu a laterální čichové strie, přes povrch čichového vlákna

v předním hypothalamu, do kůry části spánkového laloku (uncus).

Hypothalamus je přitom vzdálen pouhé dvě synapse od periferního

olfaktorického vstupu. Abychom získali představu o tom, jak blízko to je, tak

kousíček mozku o velikosti zrnka písku obsahuje asi sto tisíc neuronů, dva

miliony nervových vláken a miliardu synapsí. Čichový receptor je tedy téměř

přímo propojen s hypothalamem. Zřejmá důležitost tohoto propojení odhaluje

potenciální cestu, kterou by mohly čichové vstupy ovlivňovat neurohormonální

a funkční autonomii spojenou s hypothalamem, s přímým rozvětvením na

emocionální a motivační chování. Studie naznačují interakce čichového

receptoru se strukturami limbického systému, zejména s těmi, které

zprostředkují motivační a emocionální chování. Blízká anatomická spojení

mohou vysvětlovat emoce, vzbuzované čichovým smyslem. Současné

sofistikované studie ukázaly mnoho oblastí limbického systému, které jsou

aktivovány v průběhu olfaktorického procesu.

„Pro aromaterapii je hypothalamus pravděpodobně

nejvýznamnější mozkovou tkání, která sehrává nejdůležitější úlohu

ve využívání inhalační aromaterapie

s velkou škálou jejich blahodárných účinků.“ Evolucí se mozek vyvíjel směrem k exploataci zdrojů emisí příjemných vůní, ať

už to bylo cokoliv a kdekoliv, protože, jak je vůním vlastní, co dobře voní,

je dobré pro jednotlivé zvířecí druhy či člověka. Příjemné prostředí využívaly pro

své dobro, posilovalo jejich aktivity a pozitivně ovlivňovalo jejich chování. Tato

nejvyšší fylogenetická hierarchická hodnota, vztažená k čichovému smyslu,

se hluboko vrývala do mozků milionů generací zvířat i lidí.

Malý příklad z lidského světa: Jsme-li obklopeni krásnými vůněmi, objeví se

smysl tohoto prvotního mechanismu - cítíme se přirozeně lépe, zlepšuje se náš

celkový zdravotní stav, vytváří se prostředí harmonie a dobré pohody. Zřetelně

příjemná vůně je holistickou součástí našeho vnímání všech přítomných

environmentálních stimulů a takto účinkuje jako organizující síla pro daný

subjekt, kterému poskytuje nejužitečnější služby. A naopak, je-li prostředí

zamořeno nepříjemným zápachem, nabývá vrchu nad všemi ostatními okolními

podněty, neboť vyvolává okamžitou reakci odporu. Zápach způsobuje nezdravé

prostředí a neguje všechny stimuly, byť samostatně pozitivní, nebo znemožňuje

jejich harmonické vnímání (anuluje je).

„Od té doby, co byl do mozků lidí a zvířat zakódován příjem vůní,

přinášejících pohodu a klasifikovaných jako pozitivní životní síla,

transformuje tyto vjemy náš smyslový aparát v biologicky

podpůrné mechanismy, které posilují zdraví, prodlužují život,

redukují stres a vnášejí potěšení do našeho bytí. Tyto účinky jsou

podtrženy posílením imunitního systému –

psychoneuroimunologickým efektem.“ Bylo by příliš jednoduché prohlásit, že některé motivační systémy mohou být

ovlivněny vnějšími aromatickými podněty. Stačilo by pak komukoliv předložit

známou a osvědčenou vůni a dostavila by se požadovaná reakce. Tato teorie je

založena na premisi, že vstup řídí výstup. Tento efekt lze sledovat v řadě studií,

ve kterých vonný stimul vyvolává naučenou nebo podmíněnou reakci (pomocí

příslušné vůně se prohlubuje relaxace, signifikantně zlepšuje paměť, děti lépe

prospívají apod.). To může být vysvětleno i tím, že jsme do určité míry

zmanipulováni, takže odpovídáme na podněty tak, jak je očekáváno.

Několik faktorů zvyšuje pravděpodobnost, že určitý podnět bude mít úspěch.

Jedním z nich je stav subjektu, který může být ovlivněn primitivním nebo

sofistikovanějším úsilím vyhovět paradigmatům užité aromaterapie. Dalším

faktorem je všednost nebo novost aplikovaného stimulu: opakovaný stimul

může snižovat vnímavost; hovoříme o zvykovém faktoru. O tom, že může platit

i opačná premise, tedy že výstup řídí vstup (vstup je podřízen výstupu), svědčí

výsledky aplikace aromat na děti s poruchami chování a v oblasti emoční. Poté,

co bylo u těchto dětí zaznamenáno požadované nebo očekávané chování, jim

byly zpřístupněny vůně takových přírodních esenciálních olejů, které u nich

vyvolávaly pocity libosti. Z těchto silic připravili specialisté směsi, které rodiče

používaly jako motivační odměnu. Zlepšení chování dětí bylo zjevné.

Zvláště povzbuzující a prospěšné je fenomén nově objeveného potěšení.

Například několik aromaterapeutických studií, zabývajících se hospitalizovanými

pacienty, podává zprávu o významně výraznějším zlepšení nálady a snížení

hladiny strachu, napětí nebo bolesti po zákroku u těch pacientů, kteří se poprvé

setkali s esenciálními oleji ve srovnání s těmi, kteří se netěšili dobrodiní

aromaterapie. Pacienti očekávali a věřili, že díky aromaterapii se jim rychleji

povede lépe – a vedlo.

Teorie o fungování „motivačního systému“ lze shrnout do jednoduchého

schéma: tzv. „špatné“ vstupy, tj. vstupy, vyvolávající reakce, které odvádějí

subjekt od požadovaného cílového chování, buď nejsou do systému vpuštěny,

nebo jsou okamžitě potlačeny. Tzv. „dobré“ vstupy, tj. vstupy, vyvolávající reakce

přibližující subjekt k cílovému chování, jsou propuštěny a v systému podrženy.

V tomto smyslu jsou přednostně přijímány určité vůně, nesoucí určité

biologické efekty a evokující určité chování, které subjektu umožní dosažení

optimálního stavu nebo cíle.

Jak tento mechanismus funguje v praxi lze názorně pozorovat na srovnávací

studii dvou zkoumaných skupin lidí, u nichž byla měřena schopnost dosáhnout

daného cíle jednak v prostředí příjemně provoněném, v druhém případě

zapáchajícím. Byla měřena rychlost a účelnost určení konfrontačních strategií,

nalézání optimálních cest a řešení dalších sociálních vztahů. Účastníci první

skupiny byli schopni vyhnout se komplikacím vyvolaných stresem a svých cílů

dosáhli mnohem dříve, než účastníci skupiny, která se netěšila výhodám

provoněného prostředí. Ti prožívali větší frustraci při řešení komplexních úkolů

a měli potíže s dodržením časového limitu.

Asociativní učení je cennou schopností, spojenou s motivačními mechanismy,

je to schopnost spojit neutrální podněty s podněty cílovými v okamžiku jejich

současné přítomnosti za účelem vědomého získání nějaké výhody. Odhlížeje od

farmakologických účinků esenciálních olejů je jejich stimulace považována

za typicky neutrální, což je hlavním důvodem, proč mohou být považovány za

podmiňující činitele. V lidském organismu mohou vůně ovlivňovat imunitní

systém. Schopnost čichového vstupu vázat se na nervové propojení je tak silná,

že imunitní systém lze ovlivnit při jediném aromaterapeutickém sezení až na

dobu 48 hodin. Individuální imunitní systém se může naučit odpovídat na

aromatický stimul v mnohém stejně, jako by reagoval na silný imunosupresivní

lék. Speciální studie s astmatickými dětmi nám poskytuje příklad, jak tato

podmíněná reakce probíhá: děti byly během užívání jejich léku dvakrát denně

vystaveny vůni vanilky. Později samotné vanilkové aroma, bez aplikace

antiastmatik, zvýšilo plicní funkci na 33% účinnosti samotného

bronchodilatačního spreje. Účastníci tohoto experimentu se kdykoliv později

cítili výrazně lépe v místnosti, ve které difundovala vanilková silice, ve srovnání

s prostředím bez vůně.

Pro praktikující aromaterapeuty, experimentující s intenzitou vůně za účelem

ovlivnění schopnosti učení a paměti, může být zajímavý a užitečný objev, který

učinili Kleinsmith a Kaplan v roce 1965. Zjistili totiž, že krátkodobá paměť

pracuje lépe při nízkých hladinách stimulace, ale po delší době se situace obrací

a nastudovaný materiál si lépe vybavují ti, kteří se jej učili pod vysokými

hladinami stimulace. Vůně jsou schopné hrát jedinečnou úlohu v procesu učení,

jelikož jimi můžeme působit na několik, pro učení důležitých, mozkových

regionů. Rozlišitelnost nějaké události má silný vliv na snadnost a trvanlivost,

s jakou si ji pamatujeme.

Rozlišitelným případem označujeme takový, který může být klasifikován

odlišným rozměrem od jiných, jako např. novost stimulace esenciálními oleji. Je

možné, že otisk takové dimenze trpí méně interferencemi a uložení je tak

mnohem efektivnější. Je tedy racionální se domnívat, že jednoduchý smysl pro

čich, do něhož není zahrnut komplex temporálních modelů tak, jako u smyslů

ostatních a je méně často bombardován podněty, produkuje informaci, která

může být od okamžiku čichového vstupu mnohem déle uchovávána a může

snadněji vytvářet aktuální spojení s motivačním okruhem. O tom, jak

vzpomínky ovlivňují chování, vypovídá studie, provedená s autistickými dětmi,

které se naučily spojovat určitou vůni s pocity ochrany a bezpečí. Strach, který

obvykle pociťovaly v pro ně stresujícím prostředí (nová situace nebo nové

okolí), byl za přítomnosti oné vůně redukován.

„Jeden z aromaterapeutických přístupů je založen na předpokladu,

že si subjekt zapamatuje aroma, které bylo přítomno ve chvílích

emocionální odměny a setká-li se s ním později, rozpomene se na

onu situaci a s ní spojené pocity.“

Prezence odměny či trestu je umocňujícím faktorem, který může rovněž ovlivnit

stupeň formování (nebo slučování) neurálních spojů. Tato funkce souvisí se

vzrůstem nervových impulzů během vzrušení, které obvykle doprovází udělení

odměny nebo trestu. Uplatňuje se zvýšením rychlosti a účinnosti reakce během

čichového prožitku, při kterém je pozitivní umocnění závislé na asociaci

s čichovými podněty. Teorie přirozeného výběru poskytuje odpověď na otázku,

jaké výhody získáváme prostřednictvím čichového systému: dlouhodobě stálé

replikátory – geny.

Jelikož geny nemají pocity, propůjčují systému adaptační a konstrukční

hardware pro výstavbu systému, pro poskytnutí radosti ze života, zdraví a sexu.

A co se nás týče, naše cíle se, vědomě či nevědomě, zcela jistě nevážou na geny,

nýbrž na potěšení, vitalitu a lásky. Tyto cíle slouží genům; přežíváme

a reprodukujeme se. Princip přirozeného výběru se týká jak chování, tak

struktury. Mozek se vyvíjel miliony generací a jeho kapacita se zvětšovala pouze

v rámci systému, přinášejícím organismu nějakou výhodu, nebo jenž mu

alespoň bezprostředně neškodil.

Dnes však již víme, že úlohu přirozených procesů nesmíme přeceňovat. Většina

zvířat naplňuje svoje potřeby instinktivně a vylepšuje svoje chování učením se

z chyb. Náhodně zkoušejí různé aktivity, až naleznou správný způsob. Ať už je to

cokoliv, zvíře vycítí, že mělo štěstí a podrží si v paměti spojení s těmi aktivitami,

které fungovaly nejlépe; proces v systému "pokus - chyba" je v tomto případě

ukončen. Změny v neurálních cestách znamenají, že učení – nebo jeho

fyziologický ekvivalent – proběhlo. Od této chvíle je ve zvířeti generována vyšší

úroveň přežívání a reprodukce. V čím rannějším období života získá zvíře

správné spojení, tím déle se bude reprodukovat na této vyšší úrovni. Obecně

lze říci, že nižší živočichové mají málo fixních reflexů a že u vyšších mohou být

reflexy asociovány s novými stimuly (viz Pavlovův reflex) a reakce mohou být

spojeny s odměnou.

Z tohoto pohledu se schopnost asociovat zlepšuje u stále vyšších organismů

a případně je osvobozena od fyzična a fyzických podnětů a reakcí, až dosáhne

svého vrcholu u lidí, kteří mohou asociovat myšlenky přímo mezi

sebou. Existuje model, podle něhož se nové reakce získávají aktivitou určitých

podpůrných cest, vedoucích od motivačních k motorickým neuronům.

Motivační aktivita využívá tzv. poznávací mapu, do které subjekt ukládá

informace o různých reakcích v odlišných situacích. V případě, že reakce aktivuje

motivační systém (vedoucí k pocitu libosti nebo nikoliv), je tato informace

rovněž uložena ve formě propojení aktivních kognitivních prvků směrem

k aktivním motivačním prvkům. Opakuje-li se později ve stejné situaci dříve

úspěšná reakce, je motivační systém excitován nově utvořenou vazbou, která

reakci usnadní. Hovoříme-li o motivaci, je dobré vědět, že části mozku, ve

kterém sídlí touha, emoce a libido, jsou limbický systém, hypothalamus

a amygdala. Dvě části limbického laloku, nejblíže propojeného s pamětí, jsou

amygdala a hippocampus. Stimulací amygdalárních oblastí se

v člověku generuje varieta reakcí. Amygdala se rovněž zapojuje do plnění

důležitých úkolů viscerálních, endokrinních a poznávacích funkcí, vztahujících se

k motivačnímu chování. Přestože amygdala přijímá čichové vstupy, nesehrává

žádnou roli v čichovém vnímání.

neuronové procesy v hippocampu a jeho uložení v lidském mozku

Důležitost tohoto jádra, týkající se čichového vstupu, spočívá v jeho

významných zpětněvazebních spojů s hypothalamem, bazálním předním

mozkem a četnými okrsky kůry mozkové. Jen malá část čichových vláken

zasahuje uncus a amygdalární oblasti. Pouze do kortikomediální části

amygdalárního komplexu zasahují vlákna přímo z olfaktorického bulbu.

Zajímavé je, že negativní aroma (zápach) aktivuje amygdalu, ale pozitivní nikoliv.

Dává to smysl, protože její stimulace je spojována s averzivním chováním

a může být odpovědí na neuvědomělé emoce. V amygdale se rovněž formuje

a zpracovává emocionální paměť, amygdala reaguje s okrsky asociovanými

s odměnou, s tzv. centry potěšení.

To jsou všechno důvody se domnívat, že amygdala je spoluodpovědná za

kontrolu chování. Existují i důvody domnívat se, že se podílí na senzorické

kontrole stavu sytosti, protože přijímá smyslové vstupy z čichového ústrojí a

současně je lokalizována velmi blízko části kortexu, která přijímá chuťové

impulsy z úst a hrdla. Stimulace amygdaly způsobuje i hypersexualitu jakožto

druhotný efekt stimulace v amygdalárních jádrech a pyriformním kortexu. Jiné

experimenty poukazují na časové hromadění vstupů v amygdale, což ji činí

jejich účinným integrátorem. Konstantní smyslový vstup by tak generoval stále

se zvyšující výstup z amygdaly. To je způsob, jakým amygdala odpovídá i na

trvalé nebo pulsní čichové signály. Hippocampus se vyvinul z části čichově

asociovaného centra – z archipallia. Archipallium se svinulo do malého okrsku

ve spodní části mozku, kde zůstalo jako hippocampus – nejdůležitější část

mozku pro syntézu paměti. V něm hrají vůně, asociované s učením a pamětí,

velice významnou úlohu. Bylo dokázáno, že emocionální, specifické, živé,

výjimečné a staré vzpomínky mohou být vyvolány vůněmi, přičemž u žen jsou

citově intenzivnější a jasnější, než u mužů. Je to důsledek toho, že ženy

geneticky predisponují jemnějším čichovým smyslem, věnují čichovým

stimulům větší pozornost a vnímají je v širším spektru. Ženský limbický systém

je rozsáhlejší, což ženám umožňuje jednak hlubší citová prožívání, ale i jejich

snadnější vyjádření. To se týká i fen.

„Existuje úzká vazba mezi čichovou informací a emocemi,

prostřednictvím nichž jsou umocňovány paměť a učení.

Emocionální vzpomínky jsou spojeny s vůněmi, protože se čichové

ústrojí promítá přímo do limbické části mozku, související nejen s

pamětí a motivací, ale rovněž s kontrolou emocionálního chování.“ Studie emocí nás přivádějí k jádru problému chování. V psychologii se termín

„motivace“ neaplikuje na metabolické a mechanické rysy motorického systému,

ale na určité hypotetické stavy nervového systému, které určují budoucí akce

organismu v jakémkoliv okamžiku. Existuje odlišnost mezi čichovou zkušeností,

vedoucí k lingvistickému popisu (pojmenování vůně), oproti olfaktorické

zkušenosti intuitivní a nelingvistické (představy, vzpomínky, pocity). Stejný druh

odlišnosti lze použít i pro emoce. Hlavní síla slov, vyjadřujících emoce, není

směrována na vyvolané chování, ale na jakýsi introspektivní ústřední stav, tak

jak je tomu často v případech reakce na příjemné čichové stimuly. To platí stejně

pro efemérní vůně, jako pro slovně nevyjádřitelné nebo intuitivní emoce, méně

pro viscerální pachy, které vzbuzují odpor a mohou vést k silným negativním

emocím.

Právě proto, že existuje mnohem více konotací k negativním pachům než

k pozitivním aromatům, vyskytuje se také mnohem více negativních emocí

(strach, úzkost, zármutek a pod.) než pozitivních a negativa (ztráty) jsou

pronikavěji pociťována než ekvivalentní pozitiva (zisky). Je pravda, že tyto stavy

lze zjišťovat u druhých osob pomocí autonomního měření a bezděčného výrazu

tváře, ale to ztěží utváří motivované chování v obvyklém slova smyslu. Dalším

důvodem, proč název „emoce“ byl dán některým motivačním stavům, se zdá být

jejich nepravidelný výskyt a to, že poněkud vybočují z normálního

každodenního života. Jsou závislé na vnějších faktorech, nebo nastupují

spontánně (v tomto případě mohou být i patologické). Většina z nás zná

z vlastní zkušenosti kolik silných citových vzplanutí mohou způsobit abstraktní

nebo neobvyklé vůně mnoha esenciálních olejů. Vůně stejného esenciálního

oleje může vyvolávat velice odlišné reakce v závislosti na idiosynkratickém

vztahu mezi subjektem a stimulem. Vůně jsou zužitkovatelné, protože je lze tak

snadno zaměřit osobně.

Motivační reakce jsou tak úzce vázány na okolní stimuly, že se jim obecně

jednoduše říká „pocity“ . Například aromata, vnímaná jako odporná, nebo ta, jež

s sebou nesou alergickou reakci, jsou vysoce motivující, ale máme jen málo slov,

kterými bychom popsali vyvolané motivační stavy. Na druhou stranu motivační

stavy, které nejsou vždy doprovázeny zřejmými vnějšími stimuly, označujeme

jmény, např. „strach“ a „zlost“ . Tyto stavy (které si uvědomujeme hlavně cestou

introspekce) nazýváme spíše „emocemi“ než „pocity“ , i když je zřejmé, že rozdíl

není ve stavu, ale způsobu, jakým byl vyvolán. Strach motivuje chování

v podstatě stejně, jako odporné pachy. Z výše uvedeného je patrné, že směsice

operačních a introspekčních významů tvoří typický slovníček, denně užívaný pro

motivování a popis čichových vjemů. Aromatický stimul se nepřenáší, na rozdíl

od všech ostatních senzorických modalit, přímo do thalamu; stejně jako ostatní

modality je nepřímo spojen s retikulárním systémem.

Psí mozek a uložení hypothalamu

Důležitost hypothalamu spočívá v podněcování chování, retikulární formace

(oblast v mozkovém kmeni) je důležitější pro elektrografické buzení.

Komplexnost procesu doplňují i inhibiční receptory retikulární formace, které

v počátečních fázích senzorické transmise ovlivňují vnímavost tím, že propustí

pouze vybrané informace do centra, tj. do thalamu. Tyto skutečnosti jsou

významné pro pochopení obsahu a důsledků pojmů ostražitost, pozornost,

zvyklost, novost, všednost. Teorie předpokládá, že se v průběhu procesu

navykání vytváří v mozkové kůře model všedních, známých stimulů. Jestliže jsou

vstupující stimuly ve shodě s vnitřním modelem, tak je jejich kolaterální vstup

do budícího systému inhibován a pravděpodobně nebude evokována žádná

specifická reakce. Jestliže se stimul s tímto modelem neshoduje, jsou budící

cesty otevřeny a následuje příslušná reakce. Tento model funguje v mnoha

studiích, zabývajících se měřením účinku vůní na pozornost a bdělost. Pokles

bdělosti (nejčastěji se projevující např. při práci přesčas) se zpomalil při aplikaci

esenciálních olejů s účinky excitačními (stimulujícími), urychlil při použití vůní

inhibičních (sedativních) vlastností.

Zdá se, že pozornost je nezbytná pro přenos krátkodobě působících impulsů

k motorickému systému za účelem jeho uložení ve stálejší formě. Funkce

spočívá ve vytvoření kontaktu komplexní vjemové stopy s motorickým

systémem, kde se může projevit buď mluvenou nebo písemnou reakcí, nebo je

„otištěna“ na premotorické úrovni, což usnadňuje trvalé uložení. Pokud však

pozornost není zaměřena na stopu impulsu během několika málo sekund po

jejím vzniku, zapamatujeme si jen málo nebo nic. Soustředit se na určitý stimul

obvykle vyžaduje upřít pozornost na jedno téma. Můžeme předpokládat, že

aktivita v centrálních vjemových sítích plodí očekávání a usnadňuje příslušné

neurální aktivity. Zabraňuje též jiným aktivitám v přístupu k motorickému

systému nebo k takovým premotorickým a paměťovým procesům, které se zdají

být ve vztahu k vědomí. Jinými slovy, kontinuální „série“ impulsů udržuje sama

sebe a tak zajišťuje kontinuitu pozornosti. Podle tohoto vzorce může vůně

usnadňovat ukládání informace a jakékoliv asociativní účinky.

Zdánlivě odlišnou, ale též významnou úlohu ve věci koncentrace sehrává

retikulární systém tím, že napomáhá rozpadu predominantního stavu, což je

nutné pro etablování nové série impulsů. Náhlá vlna inhibice nebo

neorganizovaných vznětů může destabilizovat navozenou aktivitu a během

následného stádia „otevřených dveří“ může nabýt převahy jiná série

perceptuálních aktivit. Tento proces se pravděpodobně uplatňuje při využití

vůní jako vstupních a výstupních zprostředkovatelů v zájmu dosažení

vytouženého chování nebo emocionálního stavu. Zdrojem takového efektu by

mohl být silný pachový stimul, zasahující retikulární systém prostřednictvím

čichových cest, nový nebo neočekávaný pachový impuls, podněcující systém

prostřednictvím kůry mozkové, nebo pachový stimul výrazně spojovaný

s podnětem z důvodu jeho vztahu k nějaké akci. Charakteristickými vlastnostmi

těchto pachových (nebo vonných) stimulů je podněcování budícího systému

a bezpochyby i účást při vytlačování předchozí "série" poté, co přešla nová

stimulační vlna. Vůně esenciálních olejů zvyšují schopnost detekce signálů,

aktivují anticipaci, soustředěnost (v přímé závislosti na koncentraci vůně)

a pozitivní hedonické hodnoty. Tyto účinky se promítají do zvýšené pracovní

efektivity, zrychlení reakční doby nebo do sníženého procenta chyb. Nové

čichové stimuly jsou schopné vyvolat změny mnoha cestami, a to celým

spektrem způsobů aplikace.

Koncentrace (soustředění) je proces, při kterém určité vjemy dosáhnou přístupu

k motorickým mechanismům a k dlouhodobé paměti. Je to výsledek činnosti

různých mechanismů, kontrolou orientace receptorů počínaje a centrální

podporou nebo potlačením rozdílných úrovní senzoricko-motorických drah

konče. Na periferní úrovni vjem zvyšuje velikost nespecificky vyvolané reakce na

daný podnět, přičemž vyvolaný potenciál je umocněn novostí nebo

neočekávaností stimulu. Adaptace velice významně ovlivňuje výstup

z adaptačního systému tím, že operativně řídí všechny jemné změny signálů, na

kterých pracuje. Adaptace mění časování dynamických signálů, zpracovávaných

nervovým systémem, tím, že působí na výstup, aby řídil vstup. Tato možná

překvapivá funkce adaptace je obecnou charakteristikou aktivit receptorů

s časovými mechanismy, značně se měnícími od jednoho recptoru ke druhému,

a přispívá k vysvětlení mnoha často zdánlivě nesouvisejících projevů, kterých si,

stejně jako jejich nestálosti, povšimneme v průběhu olfaktorického

procesu. Termín „adaptace“ je spojen s fenoménem, který je společný jak pro

smyslovou zkušenost, tak pro experimentální studii neurálních signálů.

Adaptace znamená postupný pokles reakce na podnět, který zůstal konstantní

po předchozím skokovém zvýšení.

Projevy, podobné adaptaci, lze pozorovat i v případě vystavení subjektu vlivu

nedráždivého aroma. Čichový smysl patří mezi notoricky známé příklady jevu,

při kterém adaptace způsobuje ztrátu atraktivnosti a intenzity reakce na

aromatický stimul. Aromaterapeuté se například často setkávají s prudkou

změnou u tvorů poprvé vystavených působení nových esenciálních olejů,

zatímco osoba či zvíře, které se po čase působení těchto podnětů na ně

adaptovali, nevěřícně pozoruje, jak tyto stimuly silně vnímají osoby a zvířata

ještě neadaptované. Tato smyslová adaptace má své centrální i periferní složky

a nastává za dobu, měřenou na sekundy až minuty, někdy však i hodiny nebo

dokonce celé dny. Může dojít ke křížové adaptaci (mezi různými ale podobnými

vůněmi): člověk, adaptovaný na aroma kafru, může mít problémy i s následným

rozpoznáním vůně eukalyptového oleje. Adaptace byla dlouho připisována

toliko změnám v čichovém receptoru, ale elektrická snímání ukazují, že

receptorické buňky v nose se adaptují jen částečně. Rytmické výboje v čichovém

bulbu pokračují dlouho poté, co experimentátor přestal vnímat vůni, použitou

ke stimulaci pokusného zvířete. Zjevně se olfaktorická adaptace odehrává

v mozku zrovna jako v senzorickém orgánu.

Druhé informační cesty zprostředkovávají adaptaci olfaktorických

receptorických buněk. Prvotní, iniciační reakce čichové receptorické buňky je

následována periodou redukované reakce, která se projeví jak útlumem reakce

na příslušný podnět, tak redukcí reakce na opakovaný stimul. Tato redukce se

nazývá „senzorická adaptace“ . Většina změn, rozeznatelných nervovým

systémem, se vyskytuje v intervalu od desítek milisekund až po hodiny. V tomto

období hraje adaptace rozhodující úlohu jako prediktor budoucího stavu.

Je možné použít kombinovanou informaci receptoru o momentální hodnotě

stimulu a míru potenciálu změny příslušné hodnoty pro předpověď této

hodnoty v blízké budoucnosti.

Přestože má adaptace v mnoha receptorech kvalitativně podobné účinky,

mechanismy, které při tom fungují, se výrazně liší od případu k případu.

Adaptace v nejširším slova smyslu zahrnuje množství mechanismů. Některé

z nich operují ve vedlejších senzorických strukturách, některé v přenosových

procesorech a některé v procesorech centrálních. Jemná nervová zakončení,

která reagují na škodlivé stimuly, jsou obvykle považována za neadaptabilní.

Reakce může být ukončena současnou destrukcí receptorů, ale i to bývá obvykle

považováno za adaptaci. Poškození tkáně může vyvolat lokální uvolnění

chemických činitelů, které způsobují zvýšenou senzitivitu nociceptorů (receptory

přijímající, respektive přenášející škodlivé, zejména bolestivé, podněty) na

jakýkoliv stimul. V určitých podmínkách tato hypersenzibilace překryje jakékoliv

účinky adaptace. Lokální poškození tkáně uvolňuje chemickou agens, např.

histaminy, které snižují práh vnímavosti okolních nociceptorů. A tak za

normálních okolností nevinný stimul může vyvolat bolest.

„Lidská i zvířecí adaptace na aromata je proto tak pozoruhodná,

že zápach jatek nebo chemické laboratoře přestane být nepříjemný

už po několika málo minutách.“ Výjimečná dlouhodobá adaptace na některá aromata je zajímavý úkaz,

zahrnující pravděpodobně proces podobný učení, který zatím nebyl fyziologicky

studován. Například ti, kdož pracují se zvířaty, se brzy stávají zcela necitlivými na

jejich pach. Tato necitlivost není pouze selhání schopnosti zaznamenat pach;

práh citlivosti je velmi signifikantně zvýšen. Stejná věc se nám stává s prahem

vnímání vůně běžně používaného mýdla nebo zubní pasty. Často konzumované

jídlo ztrácí část své původní pikantnosti a může trvat několik týdnů abstinence,

než se opět zcela vrátí. Z pohledu tohoto fenoménu, aromaterapeut, který

každodenně pracuje s esenciálními oleji, nebo profesionální „nos“ , který míchá

čaje, whisky, parfémy apod., je paradox. Dlouhý trénink ostří jejich čich, takže

jsou schopni rozlišovat nepatrné odchylky stimulu. Zde se křížová adaptace

pravděpodobně neobjevuje díky výjimečným schopnostem

profesionála. Proces navykání se netýká periferních částí čichového systému,

objevuje se mezi senzorickým a budícím systémem, a to rychle, obvykle po

několika málo desítkách opakované přítomnosti stimulu. Návyk nelze zcela

vysvětlit pouze blokací senzoru, aferentnímu k budícímu systému; objevuje se

také s komplexem stimulů, které se opakují nepředvídatelně. Zdá se, že určující

síly vyšších úrovní percepčního systému mohou být vyvolány

s cílem zpracovat vstup dříve, než je přiveden do budícího systému, kde vstup

řídí výstup. Tento objev s sebou nese zajímavou myšlenku, že percepční analýza

probíhá úplně normálně i při absenci pozornosti, nebo zatímco pozornost je

upřena na jiné aspekty vjemového pole.

Je jasné, že musí existovat blízký vztah mezi pozorností a motivací. Pokud

neexistuje okamžitý cíl, pozornost je více ovlivněna environmentálními stimuly,

než ústředními faktory. Pokud je však pozornost zaměřena na cílové jednání,

byly vonné stimuly schopny na úrovních vnímání vyvolat prospěšné účinky.

Esenciální oleje zvyšují kapacitu koncentrace, pracovní rytmus a efektivitu práce,

zkracují reakční dobu. Aspirin účinkuje za všech okolností na téměř všechny

stejně.

Aromaterapie je mnohem více individuální. I když existují pachy a vůně vnímané

všeobecně záporně nebo kladně a i když esenciální oleje obsahují energetický

potenciál a funkční chemické skupiny s jednoznačnou indikací, jejich

vdechování může působit odlišně na náladu, emoce, paměť a chování jedince

v závislosti na jeho individuálních minulých zkušenostech, na jeho

schopnostech vnímat (v závislosti na jeho pohlaví), na jeho úrovni hedonických

hodnot, tj. stupni motivace, na jeho aktuálním psychickém a fyzickém stavu

a prahu citlivosti vnímání, na stupni adaptace na příslušný aromatický stimul, na

tom, zda je pro něho nový nebo je s ním důvěrně obeznámen a v neposlední

řadě na pozornosti, kterou tomuto vonnému impulsu věnuje.

Není pochyb o tom, že řada mechanismů ve vzájemné součinnosti podporuje

pozornost, ale nejdůležitější úrovní selekce se zdá být bod transferu z

periferního analytického systému k systémům motorickým a paměťovým.

Orientace receptorů je tedy významný aspekt pro podnícení a udržení

pozornosti, ale v žádném případě není aspektem jediným. Změny nastávají

rovněž v centrální nervové soustavě a tyto změny nás zajímají nejvíce.

„Aromaterapie pro psy pracuje na stejném základě jako

aromaterapie pro lidi. Není důvod, vezmeme-li v potaz aspekty

zvířecího druhu a vhodné dávkování, abychom nedosáhli stejných

úspěchů."

Zatímco v aromaterapii pro lidi využíváme stovky silic, v aromaterapii pro pejsky

se jedná jen o několik desítek. Jde o přesný výběr silic, které mají prokazatelně

pozitivní vliv a nepřinášejí žádná zdravotní rizika pro zvířecí organismus a vývoj.

V aromaterapii pro pejsky využíváme nejčastěji tyto silice:

- Geránium (Pelargonium graveolens)

- Levandule (Lavandula Angustifolia)

- Rmenec, římský heřmánek (Anthemis nobilis)

- Heřmánek lékařský (Matricaria recutita)

- Zázvor (Zingiber officinale)

- Eukalyptus (Eucalyptus radiata)

- Bergamot (Citrus bergamia)

- Pomeranč (Citrus sinensis)

- Citron (Cirus limon)

- Grapfriut (Citrus paradisi)

- Petitgrain (Citrus aurantinum)

- Vetiver (Vetivera zizanoides)

- Neroli (Citrus aurantinum)

- Ylang-ylang (Cananga odorata)

- Kozlík lékařský (Valeriana officinalis)

- Majoránka (Origanum marjorana)

- Rozmarýn (Rosmarinus officinalis)

- Máta peprná (Mentha piperita)

- Patchouli (Pogostemon cablin)

- Šalvěj muškátová (Salvia sclarea)

- Citronela (Cymbopogon nardus)

- Semena mrkve (Daucus carota)

- Damašská růže (Rosa damascena)

- Niaouli (Melaleuca quinquenervia viridiflora)

- Cedr (Cedrus atlantica)

- Tymián linalol (Thyme vulgaris ch. linalol)

-Helichrysum (Helichrysum italicum)

Přírodní aromaterapeutické esenciální oleje (též éterické oleje, silice) jsou

nenahraditelnou součástí rostlin. Jsou kapalné, lehčí než voda, často barevné, ve

vodě nerozpustné a těkavější než mastné oleje (skvrna od esenciálního oleje na

papíře po určité době zmizí). Jsou rozpustné v alkoholu, v octě, dobře se míchají

s rostlinnými oleji a vosky.

Esenciální oleje se tvoří v chloroplastech listů, odkud jsou roznášeny do různých

struktur rostliny, kde působí jako hormony, regulátory nebo katalyzátory.

Pomáhají rostlině přizpůsobovat se svému okolí a zvyšovat její odolnost. Chrání

rostlinu před nemocemi a parazity, vábí též hmyz za účelem opylení. Některé

oleje dokonce dokáží vyhubit plevel v okolí rostliny.

získávání silic parní destilací

Pro kvalitu esenciálního oleje jsou důležité především lokalita pěstování, doba

sklizně, podnební podmínky a způsob zpracování. Všechny metody musí být co

nejšetrnější, aby nedošlo k narušení vnitřní struktury esenciálního oleje. Velký

důraz je nutno klást také na uskladnění, neboť silice podléhají chemickým

změnám vlivem vlhkosti, tepla, světla i vzdušného kyslíku. Proto se musí

uchovávat v tmavých vzduchotěsných nádobách v chladnějších prostorách.

Kvalitou rozumíme zejména vůni, hustotu a barvu, což jsou vnější vlastnosti,

senzoricky postižitelné, které vypovídají o předpokládané účinnosti.

V silicích bylo identifikováno přes 500 chemických sloučenin, přitom v jedné jich

může být až 50. Jsou v nich zastoupeny látky všech biogenetických skupin,

hlavně látky s nižší molekulovou hmotností.

Hlavními cestami průniku silice do organismu jsou kůže a nosní sliznice. Pokud

jsou silice rozpuštěny v nosiči a vetřeny do kůže, nebo když jsou dispergovány

ve vodě, drobné molekuly pronikají póry kůže nebo vlasovými folikuly až do

krevních kapilár. Krevním řečištěm se dostávají do celého těla, filtrují se do

buněk i do tělních tekutin, pronikají i přes slizniční membránu. Pro tuto

absorpční schopnost je možno silice využít v případě kožních problémů

a v případě potíží, které lze ovlivňovat prostřednictvím pokožky.

Při inhalaci jsou částice esenciálních olejů unášeny přímo ke kořeni nosu, ve

kterém čichové receptory transmitují informace o vůni a vedou je k mozkovému

centru. Elektrochemické informace uvolňují neurochemikálie, které mohou

působit sedativně, stimulačně, euforicky ap. Aromatické částice též cestují z nosu

do plic. Esenciální oleje jsou tedy vhodné pro podporu léčby infekce dýchacího

systému, ale i při psychických nevyrovnanostech.

"Aromaterapie je geniálním protiútokem a dokonalou prevencí.

Je to účinný nástroj pro stimulaci fyzického i psychického stavu psů

i ostatních zvířat."

Dokonalá láska je výrobce zcela přírodních aromaterapeutických přípravků pro

léčbu, terapii a relaxaci pejsků. Provozujeme také poradnu aromaterapie pro psy.

S úspěchem řešíme především tyto problémy a nemoci:

• separační úzkost

• strach z neznáma

• strach ze špatného zážitku

• strach z jízdy autem

• strach ze změny stavu

• strach z hluku

• ztráta pozice ve smečce

• utíkání, toulání se

• agresivita

• abnormální dominance

• abnormální submisivita

• nežádoucí honění, štvaní objektů

• žárlivost

• abnormální falešná březost

• abnormální projevy při hárání

• kožní problémy a nemoci

• problémy se srstí

• pooperační stavy

• neschopnost soustředění

• neurologické potíže

• revmatické stavy

• projevy artritidy a dysplasie

• hojení ran

• bolesti svalstva, kostí, kloubů

• kašel, virózy

• zažívací potíže, nevolnosti

• cestovní nevolnost

• nežádoucí pachy

• nechutenství

• předčasné stárnutí

a další.

Volně prodejné jsou přípravky ze základní řady Dokonalé lásky, ostatní směsi

a silice jsou připravovány na základě komunikace přes poradnu aromaterapie

pro psy. Základní řada Dokonalé lásky obsahuje tyto přípravky:

Proti strachu a neklidu (řeší stavy úzkosti, deprese, strach odůvodnitelný

i z neznámých příčin) http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=35&product_id=49

Proti hyperaktivitě a roztěkanosti (řeší i hypersexualitu a některé projevy

agresivity) http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/category&path=41

Proti svědění kůže a alergii (i pro léčení kůže a srsti, na hojení, proti línání)

http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=38&product_id=52

Pro oživení energie a optimismu (i pro chuť k pohybu, pro dobrou náladu, proti

melancholii a smutku) http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=36&product_id=50

Proti bolesti a při artritidě (i proti bolesti hlavy) http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=40&product_id=54

Proti nevolnostem a kinetóze (má také výrazně chladivý účinek)

http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=37&product_id=51

Proti klíšťatům, blechám a hmyzu http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=39&product_id=53

Pro svěží vůni (psychické tonikum s lehce povzbuzujícím účinkem)

http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=42&product_id=56

Pro romantickou vůni (se zklidňujícím, harmonickým účinkem)

http://www.dokonalalaska.cz/e-

shop/index.php?route=product/product&path=43&product_id=57

Nejnověji uvedeným přípravkem je Dokonalá láska Pro spokojené stáří (při

projevech stárnutí, také jako prevence).

Všechny tyto přípravky mají pozitivní vliv i na lidský organismus.

Pravidelným užíváním významně posilujete imunitní systém pejska.

Nepoužívejte na kočky (čichnout i líznout si mohou, ale nevmasírujte přípravek).

Nepoužívejte na psy s epilepsií nebo s onemocněním ledvin.

Nepoužívejte na psy mladší 4. měsíců.

Informace o aromaterapii pro psy a kontakty na poradnu najdete na

www.dokonalalaska.cz.

V článku byly použity volně přeložené pasáže z knihy Michaela Alexandera: How

Aromatherapy Works. Dále děkujeme Ing. Richardu Smetanovi – Marta Schnaider®