UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA
Katedra dějin umění
Dějiny výtvarných umění
ARCHITEKTURA KRYSTALICKÉHO KUBISMU
NA MORAVĚ
Autor práce: Klára Vráželová
Vedoucí práce: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.
OLOMOUC 2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala
samostatně a použila pouze prameny uvedené v seznamu
literatury.
V Olomouci 20. 4. 2013
Klára Vráželová
Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu práce za cenné rady,
připomínky a metodické vedení práce panu prof. PhDr.
Rostislavu Šváchovi, CSc., dále Muzeu architektury a
stavitelství Národního technického muzea v Praze, zejména
PhDr. Tomáši W. Pavlíčkovi, za poskytnutí reprodukcí
k doprovodné obrazové příloze, paní Mgr. Martině
Horáčkové, za poskytnutí informací a materiálů, a dále
panu Mgr. Janu Růžičkovi, za poskytnutí cenných informací
a materiálů.
Obsah
1. Úvod s. 5
2. Reflexe problematiky v literatuře s. 7
3. Kubistická architektura s. 9
3.1 Počátky kubistické architektury s. 9
3.2 „Národní“ sloh s. 12
3.3 Kubismus na Moravě s. 13
4. Krystalický
kubismus v moravské architektuře s. 16
4.1 Obecní dům v Bučovicích s. 16
4.2 Brno, Pellicova ulice s. 19
4.3 Návrh skladiště v Telči s. 21
4.4 Návrh vily v Kroměříži s. 23
4.5 Vila paní Lipčíkové s. 26
4.6 Obytné domy družstva Domovina s. 30
4.7 Sokolovna ve Znojmě s. 32
4.8 Návrhy na Hanácké divadlo s. 33
4.9 Brno-Královo Pole s. 39
4.10 Bystřice pod Hostýnem s. 40
4.11 Krematorium v Moravské Ostravě s. 42
5. Závěr s. 52
Použitá literatura a zdroje s. 53
Obrazová příloha s. 57
5
1. Úvod
Kolem roku 1906 se v pracích Georges Braque
a Pabla Picassa začínají objevovat první impulzy
nového avantgardního uměleckého směru. Kubismus,
jak bylo později toto umělecké hnutí nazváno,
spočívá v prostorové koncepci díla, předmět
nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů
současně. Takto kubismus ovlivnil řadu umělců
téměř všech odvětví umění ve světě. Výjimkou
zůstala architektura, ovšem ne na území českých
zemí.1
Na území Čech, Moravy a Slezska, tehdy ještě
jako součásti Rakouska-Uherska, vznikla zcela
specifická architektura. Svým programovým textem
roku 1911 Pavel Janák otevřel první teoretické
diskuze o kubistické architektuře.
Krystalický kubismus, jak nazýváme první fázi
této moderní architektury, můžeme dodnes vidět
hned na několika stavbách v Praze i v Čechách.
Na Moravě se krystalický kubismus vyskytuje
v mnohem menší míře, avšak v zajímavějším
kontextu.
Práce se tedy zaměřuje na moravskou
kubistickou architekturu. Před charakteristikou
1 Miloš Pistorius, Kubistická architektura v Praze, in:
Zdislav Buříval, Staletá Praha IV, Praha 1969, s. 153-193.
6
moderní architektury krystalického kubismu je
zařazen stručný přehled dosavadního bádání
v oblasti kubistické architektury. A následuje
vylíčení problematiky vzniku národního slohu. Toto
stručné uvedení do je nezbytné pro další část
práce, kde jsou blíže rozebírány konkrétní stavby
krystalického kubismu na Moravě.
Tento přehled začíná dvěma stavbami
z posledních let před první světovou válkou
v Bučovicích a Brně, následují návrhy a studie
Jana Kotěry a Jiřího Krohy, které však nebyly
realizovány a zůstaly pouze na papíře. Výčet pak
pokračuje olomouckou realizací vily z konce války,
tedy z doby vzniku samostatného Československa.
Z let 1920-1922 pocházejí projekty domů v Brně-
Králově Poli a dvě stavby ve Znojmě. Následuje
soutěž na Hanácké divadlo a dům v Bystřici
pod Hostýnem. Poslední podkapitola se týká dnes už
neexistujícího krematoria v Moravské Ostravě, tato
stavba zároveň zcela uzavírá příběh krystalické
kubistické architektury na Moravě i na celém území
českých zemí.
7
2. Reflexe problematiky v literatuře
Badání po roce 1989 v oblasti české
architektury se zaměřilo na ta období, která
nemohla být dříve z různých důvodů dopodrobna
zmapována. Zásluhou Rostislava Šváchy, Vojtěcha
Lahody, Zdeňka Lukeše, Miloše Pistoria, Josefa
Kroutvora a řady jiných máme nyní k dispozici
velké množství kvalitních prací o českém
architektonickém kubismu.2 Ovšem najde se i pár
prací, které vznikly dříve. Monografie Marie
Benešové z konce padesátých let minulého století,
Josef Gočár3 a Pavel Janák
4, upozornily na význam
těchto architektů a jejich prací a odlišily dvě
etapy architektonického kubismu, předválečnou
krystalickou a poválečnou obloučkovou fázi.
Miloš Pistorius ve své práci z roku 1968,
„Kubistická architektura v Praze5“, naznačuje
analogii mezi kubistickým malířstvím Picassa
a Braquea a českou kubistickou architekturou. Olga
Herbenová spolu s Milenou Lamarovou připravily
v roce 1976 výstavu Český kubistický interiér,
expozici, která předvedla koncept kubistického
Gesamtkunstwerku, stylové jednoty malířství,
sochařství, uměleckého řemesla a architektury.
2 Jan Sedlák, Poznámky ke kubistické architektuře „v okolí
Prahy˝, in: Prostor Zlín, září-říjen 1997, s. 15. 3 Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958.
4 Marie Benešová, Pavel Janák, Praha 1959.
5 Miloš Pistorius (viz pozn. 1), s. 153-193.
8
V katalogu Český kubistický interiér6 z roku 1976
Milena Lamarová představila smysl
architektonického kubismu jako předchůdce
postmodernismu. S rokem 1989 historikové moderního
umění začínají mnohem intenzivněji spolupracovat,
což umožnilo vznik velkého množství prací na téma
kubistické architektury na českém území.
Český kubismus: architektura a design 1910-
19257 a 1909-1925 Kubismus in Prag
8 byly dva
katalogy, přinášející dosavadní pohled na dějiny
českého kubistického umění. Statě do těchto
katalogů napsali nejvýznamnější specialisté
na kubistickou architekturu, François Burkhardt,
Milena Lamarová, Pavel Liška, Vladimír Šlapeta,
Zdeněk Lukeš, Rostislav Švácha a další. Vojtěch
Lahoda roku 1996 v knize Český kubismus9 nachází
propojení českého architektonického kubismu
s posledními potřebami člověka. Mimořádně pečlivá
práce Lomené, hranaté a obloukové tvary10 historika
architektury Rostislava Šváchy přináší podrobný
chronologický přehled architektury kubistického
stylu.
6 Olga Herbenová – Milena Lamarová – Gabriel Urbánek, Český
kubistický interiér, Praha 1976. 7 Alexander von Vegesack (ed.), Český kubismus:
architektura a design 1910-1925, Weil am Rhein, 1991. 8 Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), 1909-1925 Kubismus in
Prag, Stuttgart, 1991. 9 Vojtěch Lahoda, Český kubismus, Praha 1996.
10 Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové tvary:
česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000.
9
3. Kubistická architektura
3.1 Počátky kubistické architektury
Už v posledních letech před první světovou
válkou začaly sílit rozpory mezi českými
a německými obyvateli větších měst na českém
území. A tak začala vyvstávat potřeba nového
výtvarného vyjádření v architektuře, aby se tak
odlišily stavby české a německé.11
Moderní architektura však nevznikla jen tak
z ničeho, šlo o složitý proces v dlouhém časovém
intervalu za působení mnoha okolností doby.12 Pojem
česká moderní architektura ve smyslu skutečného
moderního slohu přichází s osobností Jana Kotěry a
jeho pracemi. Jeden z prvních žáků Otto Wagnera na
vídeňské Akademii umění a nastoupil na místo
Bedřicha Ohmanna na Uměleckoprůmyslové škole.13
Ovšem i další architekti, kteří prošli Wagnerovým
ateliérem, Josip Plečnik, Josef Hoffmann, Joseph
Maria Olbrich, zasáhli svojí tvorbou na naše
území. Téměř čtvrtina Wagnerových žáků pocházela
z českých zemí, což vedle formujícího se centra
11 Ibidem, s. 27.
12 Pavel Zatloukal, Počátky moderní architektury na Moravě
a ve Slezsku, Olomouc 1981, s. 5. 13 Zdeněk Wirth, Česká moderní architektura, Styl II.
(VII.), 1921-1922, s. 1.
10
v Praze zásadně ovlivnilo charakter architektury
Moravě.14
V prvním období tvorby inklinuje Jan Kotěra
k užívání prvků lidového československého
ornamentu. Architektem českých moderních staveb se
definitivně stává ve druhé fázi prací, kde vytváří
bohatší stavební typy s monumentálním výrazem.
Čistá stavební forma a omezení dekoru Kotěru
odlišuje jak od vídeňské školy, tak i od ostatních
architektů doby. Kotěrovy myšlenky dále rozvíjejí
jeho žáci, Josef Gočár a Otakar Novotný.
Architektura musela řešit kromě uměleckých
problémů také řadu nových sociálních a všeobecně
kulturních, které potřebovaly i zcela novou
architektonickou formu.15
Vliv nových výtvarných zákonů, které přineslo
malířství a sochařství, a věrnost zásadám
modernosti daly vzniknout novému architektonickému
umění. Charakteristické formy tohoto umění se
vyvinuly v prostředí vídeňské Akademie Otto
Wagnera, s nimiž se početná skupina českých
architektů seznámila buďto přímo v jeho ateliéru
ve Vídni, nebo studiem u jeho následovníka Jana
Kotěry.
Základ pro své experimenty hledali autoři
moderní architektury v teoretických pracích.
14 Pavel Zatloukal (viz pozn. 12), s. 7.
15 Zdeněk Wirth (viz pozn. 13), s. 1.
11
Architektonické teorie sloužily nejen architektům
k formulaci programu, ale hlavně obecenstvu
k pochopení jejich záměrů. V čele kubistického
hnutí stála čtveřice architektů Pavel Janák,
Vlastislav Hofman, Josef Chochol a Josef Gočár.
Ti se zároveň stali i teoretiky kubistické
architektury. Předlohami se podle Miloše
Pilostoria staly malířské práce Picassa a
Braquea16. Pařížská orientace pražské kubistické
architektury byla nesporná. Programový text Pavla
Janáka, „Hranol a pyramida“, z roku 1911 je
začátkem kubistické teorie architektury a přináší
její precizní formulaci. 17
Nejdůležitější vize se skrývala v čisté
architektonické formě architektury. Kubismus se
do důsledku snažil zbavit naturalismu, tedy
jakýchkoliv ornamentů. Architektura měla být více
umělecká a duchovní. Hmotu k abstrakci obrací duch
a jeho tvůrčí síla. Nejlépe lze podle Janáka tento
zápas znázornit pyramidálními, nakoso vytáčenými
a šikmo prořezávanými a sklápěnými tvary, které
pak vnášely do stavby tvořivou lidskou sílu.18 Tato
fáze, 1913-1920, se tak dá nazývat jehlancová nebo
také krystalická. Kubismus však nacházíme pouze
16 Miloš Pistorius (viz pozn. 1), s. 153-193.
17 Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), Český kubismus 1909-
1925: malířství, sochařství, architektura, design, Praha
2006, s. 202. 18 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 33.
12
na fasádách, v půdorysu ho lze spatřovat jen
v podobě polygónů.
3.2 „Národní“ sloh
Architektonický kubismus byl něčím specifickým
pro naše české území. Pařížská orientace
kubistických architektů byla také snahou osvobodit
umění od suverenity Vídně. Ve vídeňském umění už
čeští umělci a architekti nespatřovali nic
zajímavého, protože již bylo překonáno. Původně
měl kubismus zůstat nestranný i v otázkách
národnostní politiky. Tak se ovšem nestalo, jak
vyplývá už v roce 1914 ze slov Pavla Janáka, podle
kterých kubistická generace dospěla k „rozluce od
architektury německé i vídeňské“19. V prvních
letech první světové války zvedla nacionalistický
tlak hlavně protičeská vídeňská politika.
Ještě před koncem války Janák vybídl své
kolegy k nalezení typicky českých
architektonických forem. Vzorem se staly venkovské
stavby a kultura. Plochám fasád s dekorativními
kruhovými výsečemi dominovaly národní barvy. Tento
národní styl se stal specifickou českou variantou
art déco a dostal označení jako rondokubismus.20
19 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 44.
20 Jan Sedlák (viz pozn. 2), s. 16.
13
Krystalický kubismus je proto možno chápat jako
jakýsi předstupeň národního slohu, i když sám
v sobě už nese národní podtext.
3.3 Kubismus na Moravě
Morava a Slezsko v rozhodujícím období přelomu
století procházely a dovršovaly dynamický
společensko-ekonomický, národně uvědomovací
a kulturní vývoj, stejně jako Čechy. Na Moravě
se pokoušeli uplatnit i pražští architekti,
nejčastěji z okruhu kolegů a žáků Jana Kotěry.
Většina objednavatelů však dávala přednost
moravským stavitelům, ovšem najdou se i výjimky.
První kubistickou stavbu projektoval v letech
1913-1914 Jaroslav Syřiště. Šlo o budovu obecního
domu v Bučovicích. Zvláštností této stavby spočívá
v užití kubistických prvků na fasádě ještě
v secesních rámcích. Další stavbou je činžovní dům
Marie Uherkové v Brně od stavitele Františka
Uherky, rovněž z let 1913-1914. Z období první
světové války známe hned několik stavebních
návrhů. Mezi ně patří Kotěrův projekt skladiště
v Telči z roku 1917 a studijní práce Jiřího Krohy
k projektu vily v Kroměříži ze stejného roku.
První moravskou kubistickou stavbou již
na území samostatné Československé republiky si
14
nechala postavit paní Lipčíková v Olomouci od
pražského architekta Rudolfa Stockara. V letech
1920-1921 realizovalo družstvo Domovina ve Znojmě
stavbu obytných domů, a to podle návrhu Otakara
Novotného, rovněž pražského architekta. Téhož
roku, kdy družstvo dokončilo práci na obytných
domech, tělocvičná jednota Sokol ve Znojmě vypsala
soutěž na vypracování plánů na novou sokolovnu.
Ta byla slavnostně otevřena roku 1925.
Soutěž na návrh Hanáckého divadla, kterou
družstvo pro stavbu divadla vypsalo již roku 1920,
se výsledků dočkala až v dubnu roku 1922. Porota
hodnotila hned několik zajímavých projektů,
z nichž nejosobitější byla práce Jiřího Krohy.
V Brně-Králově Poli můžeme vidět domy
s kubistickými fasádami od Josefa Nováka z let
1921-1922. Dodnes se však zachovaly pouze dva.
Kubistická podoba třetího domu se navždy ztratila
pod šedou omítkou. Další kubistickou stavbu lze
najít v Bystřici pod Hostýnem, malý domek
od místního stavitele Metoděje Matušky z roku
1924. Tento dům vyniká unikátním užitím tesaných
prvků, které propůjčují průčelí zcela jiný vzhled.
Celou etapu krystalického kubismu na Moravě
uzavírá roku 1925 budova krematoria v Moravské
Ostravě. Počátky celé stavby však sahají mnohem
dál, než by se dalo čekat. Už roku 1902 totiž
radní JUDr. Karl Richter vystoupil s peticí
15
na stavbu kremačního zařízení. Stejně pochmurný,
jaký mají tyto stavby účel, byl i osud kubistické
budovy krematoria. Roku 1979 ji úřady nechaly
zbořit.
Podrobnosti o jednotlivých výše zmíněných
kubistických stavbách na Moravě se nacházejí
na následujících stránkách.
16
4. Krystalický kubismus v moravské
architektuře
4.1 Obecní dům v Bučovicích
Nejstarší kubistická stavba na Moravě
se nachází v malém jihomoravském městě Bučovice.
Jde o budovu radnice, stavbu, kterou vedení města
realizovalo ještě před vypuknutím první světové
války.
Na počátku 20. století přestala stará radnice
vyhovovat jak prostorem, tak i technickým stavem.
Po opakovaných volbách se do zastupitelstva
dostalo vyšší procento mladších, vysokoškolsky
vzdělaných a pokrokověji smýšlejících občanů. Nové
vedení města se tak s vervou pustilo
do schvalování a realizací nových projektů.
Pro výstavbu nové budovy roku 1910 radnice koupila
na náměstí dům továrníků Strakoschových
i s pozemkem. Zchátralou manufakturu město zbořilo
a Strakoschův dům opravilo. 21
V říjnu roku 1912 radnice oslovila architekta
Karla Welzla s žádostí o radu při vypsání soutěže
a také o přezkoumání plánů na stavbu, které
vypracoval zednický mistr Josef Peterka. Ty však
21 Jan Růžička, Stavba obecního domu v Bučovicích. Kubismus
na moravském venkově?, článek vyjde ve sborníku Kubismus
v české architektuře/Sto let poté.
17
Welzl nelichotivě zkritizoval. Radní proto přiřkli
projekt přímo jemu.
Předem radnice zadala, že budova bude
dvoupatrová, a radní také určili rozvržení
místností (obchodní krámy, prostor pro poštovní,
telegrafní a telefonní stanici, městskou
spořitelnu, městský úřad a několik bytů). Jednání
v lednu 1913 se zúčastnil také Welzlův kolega,
architekt Jaroslav Syřiště, který byl nejprve
pouze přizván ke spolupráci, později však,
z důvodu Welzlova odstoupení, získal sám
na starost celou stavbu.
Projekt obecního domu tedy vytvořil architekt
Jaroslav Syřiště. Rodák z Čech vystudoval Českou
vysokou školu technickou v Praze, obor pozemní
stavitelství. Všestranná osobnost profesora Jana
Kouly a jeho národopisné úsilí měly později vliv
i na národní charakter některých jeho prací.
Komponování staveb z vnitřku ven, jako souboru
vzájemně propojených objemů, vycházejících
z účelu, bylo u Syřištěho inspirováno pracemi Jana
Kotěry, žáka Otto Wagnera. Snaha definovat národní
architekturu přinášela Jaroslavu Syřišti stejné
tvůrčí vnuknutí jako abstraktní, geometrická
secese holandského či skotského typu.22
22 Jana Osolsobě, Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště,
Bulletin Moravské galerie v Brně LVIII/LIX, 2002–2003,
s. 307.
18
Roku 1907 jmenovali Syřištěho učitelem
pro obor pozemní stavitelství a o tři roky později
se stal profesorem na České státní průmyslové
škole v Brně, kde působil dlouhá léta.23
Stavitelské práce město zadalo firmě Hrůza &
Rosenberg a stavitelům Josefu Poláškovi a Josefu
Peterkovi. Protože se město smluvně zavázalo
předat prostory nájemníkům 1. září toho roku, měla
být stavba hotova 15. srpna 1913 a celá budova
dokončena v listopadu 1913. Práce však
nepostupovaly takovým tempem a termín dokončení
se stále musel měnit. Kolaudace se uskutečnila
na jaře 1914. Počítalo se také s dostavbou
obecního domu, k té se už ale město bohužel
nedostalo.24
Dvoupatrová budova s průjezdem, mezi
Jiráskovou a Smetanovou ulicí, je spojena s tzv.
Strakoschovým domem na náměstí. Obě uliční fasády
dekorují drobné kubistické jehlancové detaily,
zasazené do pravoúhlého pozdně secesního rámce.25
Jehlancový dekor se opakuje také na vratech,
kde jsou navíc doplněny hvězdicové motivy. Celá
stavba má členěná arkýřová okna, v přízemí
se stupňovitými částečně předsazenými ostěními
výloh i vstupních portálů s mohutnými rámy.
23 Ibidem, s. 308.
24 Viz pozn. 21.
25 Rostislav Švácha, (viz pozn. 10), s. 136.
19
Opakovanými krystalickými strukturami přerušované
mohutné patrové římsy tvoří horizontální linie
stavby, kterou završuje mansardová střecha
prolomená štíty. V interiéru je nejvýraznějším
prvkem schodiště se zalamovaným kovovým zábradlím.
V minulém desetiletí byla radnice opravena
do důstojné podoby, v některých ohledech ne však
zcela zdařile. V průčelí směrem do ulice
Komenského vznikl totiž vchod do informačního
centra v podobě apsidy. A navíc byl přidán znak
města a nápis „radnice“.
Krystalický kubismus charakterizující tuto
budovu nebyl zvolen nijak záměrně, jako u jiných
pozdějších staveb téhož stylu, jak to vyplývá
ze studie Jana Růžičky. Avšak promyšlená kompozice
fasády Jaroslava Syřiště se liší svou výtvarnou
kultivovaností od soudobých pražských staveb.26
Na rozdíl od nich jsou totiž kubistické prvky
na obecním domě v Bučovicích užity jako
dekorativní prvky fasády, nikoli jako vyjádření
vnitřní formy hmoty.
4.2 Brno, Pellicova ulice
V největším městě Moravy nemohla zůstat
moderní architektura kubismem netknuta. První
26 Ibidem, s. 136.
20
stavbou tohoto druhu je činžovní dům na Pellicově
ulici č. 11, postavený v letech 1913-1914.
Pellicova ulice, dříve Špilberská, patřila
k lukrativním lokalitám města. Nachází se přímo
pod zeleným svahem Špilberku, s krásným výhledem
na město. Majitelka pozemku, Anna Jonášová,
se rozhodla jeho horní část zastavět. Stavbou
pověřila stavitele Františka Uherku, který
novostavbu napsal na svoji manželku Marii
Uherkovou a až poté ji předal paní Jonášové.27
Brněnský architekt František Uherka pozorně
sledoval dění v moderní pražské architektuře. Tak
pravděpodobně také došlo k volbě kubismu
při stavbě domu na Pellicově ulici. Tento
architekt se snažil vždy jít s trendem. Z počátku
dvacátých let pochází jeho rondokubistická stavba
sboru Církve bratrské v Kutné Hoře. Neúspěchem
skončila brněnská výstavní kolonie Nový dům,
kterou František Uherka a Čeněk Ruller financovali
sami z vlastních zdrojů. Ani jeden z šestnácti
funkcionalistických domů s úspornými dispozicemi
se však během akce nepodařilo prodat.
Téměř symetrické průčelí čtyřpatrového domu
s anglickým dvorkem kontrastuje s okolní zástavbou
řadových domků od Františka Valenty. Kubistické
krystalické prvky se nacházejí v celé ploše
27 Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815-1915:
průvodce, Brno 2006, s. 206.
21
průčelí. Levá strana se špičatým arkýřem
nad vstupem je protějškem pravé osy s malými okny.
Směrem ke středu pak následují klidnější pásma
s dvojitými okny, podokenními a nadokenními
římsami a kubistickým prolamováním. Ústřední
lodžie s dvoupatrovým arkýřem, členěným trojicemi
oken, tvoří nejzajímavější část domu. Tuto partii
průčelí svírají dva mohutné pilíře zakončené
pilovitě ustupujícími trojúhelnými štíty, mezi
které je vložen oblouk štítu.
4.3 Návrh skladiště v Telči
Z roku 1917 pochází návrh průčelí skladiště
v Telči od Jana Kotěry. Tento pražský architekt,
narozený roku 1871 v Brně, absolvoval nejprve
odbornou stavitelskou v Plzni a poté mu bylo
umožněno studium na Akademii výtvarných umění
ve Vídni pod vedením Otto Wagnera.28 Kotěra se pak
stává nejvýznamnějším žákem Otto Wagnera
a nástupcem Bedřicha Ohmanna na Umělecko-
průmyslové škole v Praze. Tvorba Jana Kotěry
prošla několika fázemi. Čistá stavební forma
a omezení dekoru jeho práce odlišují jak
od vídeňské školy, tak od projektů soudobých
28 Otakar Novotný, Jan Kotěra a jeho doba, Praha 1958, s.
21.
22
architektů.29 Pavel Janák, Josef Gočár a Otakar
Novotný, žáci Kotěrova ateliéru, se stali, stejně
jako on sám, významnými osobnostmi architektury.
Skladiště se nachází v Telči-Podolí
na Staňkově ulici. Kubistické prvky, které
Jan Kotěra navrhl, však budova nenese. Výkres
a skicu vlastní Archiv architektury
a stavitelství Národního technického muzea
v Praze. Výkres s názvem „Návrh průčelí
družstevního skladiště v Telči“, o délce
99,5 centimetru a výšce 55,1 centimetru v měřítku
1:50, obsahuje pohled na hlavní průčelí a boční
stranu stavby a také informace týkající se užitého
materiálu. Skicu o menším rozměru, 39,6 centimetru
na výšku a 40,7 centimetru na šířku, tvoří dva
náčrty průčelí s mírně rozdílným řešením štítu.30
Nejvýraznějším prvkem budovy měl být
zalamovaný štít zakončený kubistickou korunou.
Kubismus v sobě obnáší také vikýřové okno
v sedlové střeše. Celé průčelí je členěno římsami
do pravidelných obdélných ploch, u kterých mělo
být užito rozdílných struktur povrchu. Podle
popisku na výkresu mělo jít o hladkou a česanou
29 Zdeněk Wirth, Česká moderní architektura, Styl II.
(VII.), 1921-1922, s. 1. 30 AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.
23
omítku, u soklu a rámování dveří měl být užit
umělý kámen.31
Kubismus byl v roce 1917 tím nejmodernějším,
co moderní česká architektura nabízela. Otázkou
zůstává, proč družstvo nezrealizovalo stavbu
s užitím kubistických prvků. Nejen, že by budova
získala na monumentalitě, jakou Jan Kotěra uměl
svým pracím propůjčit, ale připojila by se
k dalším realizovaným návrhům ve stylu
krystalického kubismu na Moravě.
Jan Kotěra nikdy neměl kubismus příliš
v oblibě, jak vyplývá z monografie Otakara
Novotného z roku 1958. Proto je zvláštní užití
tohoto stylu v jeho návrhu. Důvodem však mohla být
snaha zůstat v kontaktu s nejmodernějším děním
v české architektuře.
4.4 Návrh vily v Kroměříži
Výtvarná myšlenka kubismu a futurismu se stala
obecnou výtvarnou bází nového pojetí prostoru
a času ve 20. století.32 Jiří Kroha tvary kubizoval
a rozkládal pohyb. Na jeho prvních pracích je
31 Ibidem, položka 133.
32 Výstava celoživotního díla národního umělce Jiřího Krohy
(kat. výst.), Brno 1964, s. 13.
24
patrné propojení těchto dvou směrů, tzv.
kubofuturismus.
Umělecké dílo nyní stálo jako samostatný
organismus vedle přírody. Tvorbu umělce srovnávali
s tvorbou přírody, umělec už přírodu
nenapodoboval.33
Jiří Kroha byl až vášnivě posedlý zobrazením
existence prostoru, hmoty a výtvarného výrazu.
Opravdovost a čistotu dosvědčoval dílem. V jeho
případě nešlo o pouhý pokus nebo módu, ale
o podklad pro vlastní názor na skutečnost. Novou
skutečnost chtěl vyjádřit novými formami, vymanit
se z pasivní závislosti na viděné realitě.
Ve svých skicách Kroha řešil otázky rytmizace os
a konstrukčních dílců, v rovnoměrném sledu
ve stupňování do středu.34 Dynamickou konstrukci
prostoru a hmoty Jiří Kroha představil i ve své
práci „ O prostoru architektonickém a jeho
mezích“.35
Krohovým známým realizovaným projektem z let
1918-1920 byla úprava nočního klubu a kabaretu
Montmartre. Této práci předcházel návrh na vilu
33 Monika Platzer, Poznámky k ranému architektonickému dílu
Jiřího Krohy z let 1911-1923, in: Marcela Macharáčková
(ed.), Jiří Kroha (1893-1974): architekt, malíř, designér,
teoretik v proměnách umění 20. století, Brno 2007, s. 19. 34 Ibidem, s. 14.
35 Jiří Kroha, O prostoru architektonickém a jeho mezích,
Veraikon VI, 1920, s. 33-44.
25
v Kroměříži z let 1916 a 1917.36 Nespočet výkresů
svědčí o jeho zaujetí hledáním prostoru.
Kubistické prvky Jiří Kroha nepoužíval k pouhé
dekoraci fasády, ale měly i konstrukční význam.
Všechny návrhy mají výrazné prvky průčelí.
Na jedné skice mohutné nárožní sloupy výrazně
vystupují. Celá plocha fasády je dělena šikmými
okny sdruženými nad sebou. Další návrh obsahuje
zkosené sloupy. Ty, ač každý zvlášť působí
mohutně, celé průčelí zvýrazňují spíše vertikálně.
Třetí práce v sobě skrývá prvky dvou předchozích
skic, tedy výrazné nárožní sloupy a užší
vertikální prvky v prvním patře. Návrhů však
existuje mnohem více. Akvarel z roku 1916
zachycuje vilu s velkým lomeným obloukem a dalšími
kubistickými prvky krystalického typu.
Ani jeden z návrhů nebyl realizován. Přesto
jde o významné kubistické práce. Kroha
se neúčastní poválečných republikánských iluzí,
ústících v architektuře v propojení kubismu
s vlasteneckým folklorem. Při všech zákonitostech
uměl Jiří Kroha prolnout architektonické dílo
citovostí a ideovostí.
Vyvstává však otázka, proč se měla tato vila
nacházet právě v Kroměříži. Objednavatel není znám
a k realizaci stavby nedošlo, proto lze jen
36 Viz pozn. 32, s. 17.
26
polemizovat. Protože kubismus byl specifický
pro českou architekturu, mohla vila
v arcibiskupské Kroměříži patřit některému
z českých vlastenců, který by tímto dal jasně
najevo svoji příslušnost k českému národu.
4.5 Vila paní Lipčíkové
Osamocená vila na rohu velmi rušné křižovatky
na ulici Brněnská v Olomouci, známá také jako vila
paní Františky Lipčíkové a nyní pobočka veřejné
knihovny, je mnohým skryta za ruchem silničního
provozu.
Přízemní řadové domy s dlouhými sady,
stoupajícími dále do svahu, tvořily zástavbu
Zelené ulice (nyní Brněnská ulice), což musel brát
architekt na zřetel.37 Vilu nemohl postavit mimo
linii sousedních domů a zároveň musel počítat
s předzahrádkou vymezenou chodníkem a právě linií
řadových domků.38
Nová kubistická vila vznikla přestavbou dvou
starších domů. Stavitelské práce prováděla firma
Rudolfa Kvapila z Olomouce, a to podle plánů
37 Pavel Zatloukal, Slavné vily Olomouckého kraje, Praha
2007, s. 61. 38 Jiří Musil, Kubistická vila v Olomouci, Vlastivědný
věstník moravský XXVIII, 1976, č. 3, s. 332.
27
Rudolfa Stockara.39 Tento pražský architekt
se zabýval designem užitných předmětů a nábytku,
avšak v letech 1913-1920 také výrobou šperků
pro Artěl. Vlastní vilu v Praze na Hradčanech
z let 1910-1911 tvoří ve stylu geometrické
moderny. Pravou osu ze tří stran volně stojící
jednopatrové vily prolamuje domovní portál
s dveřmi, rámovanými mříží z kruhových prvků.
Nevelká kubistická továrna F. J. Materny
v Dělnické ulici v Praze-Holešovicích z let 1919-
1920 předcházela Stockarově realizaci obchodního
a obytného domu v Praze na Jungmannově náměstí
z roku 1922 se zploštěnými kubusy a hranoly
na fasádě. Jeho nejzdařilejší stavba se však
nachází na Moravě, tedy krystalicky kubistická
vila paní Lipčíkové.40
2. října 1918 požádala Františka Lipčíková,
rodačka z Duban u Prostějova, angažovaná vlastenka
a manželka Augustina Lipčíka, ředitele olomoucké
banky, obecní radu Nové Ulice u Olomouce (tehdy
ještě samostatná obec) o stavební povolení.41
Manželé Lipčíkovi byli majiteli zámečku v Loučce
u Valašského Meziříčí, který později prodali
Tomáši Baťovi.42 Sama vila patřila paní Lipčíkové
39 Jiří Musil, Významná vilová architektura v Olomouci-Nové
Ulici, Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1974, č.
170, s. 14. 40 Vojtěch Lahoda (viz pozn. 9), s. 143.
41 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 163.
42 Pavel Zatloukal (viz pozn. 37), s. 61.
28
do roku 1928, pak ji prodala politikovi Mořici
Hrubanovi, rodákovi z Brodku u Prostějova.43
Na ústřední patrový trakt se po obou stranách
připojují přízemní křídla. Další křídlo
s provozními místnostmi pak vybíhá dozadu, směrem
na západ, a na něj navazuje přízemní objekt
se sklepy.44 Tím vznikl hospodářský dvůr na jedné
straně a upravená zahrada na straně druhé.
Předzahrádku zdobenou břízami vymezoval
stylizovaný laťový plot na zděné zídce. Tím vznikl
celistvý architektonický objekt ve stylu
krystalického kubismu.45
Průčelí má formu venkovského zámečku. Dokonalá
symetrie sdružovaných okenních os a horizontální
klid díky vodorovným římsám působí v kontrastu
s vertikálním členěním rizalitu.46 Jeho polygonální
pilíře vytočené nakoso a hrotité záklenky
vstupních dveří a oken, které úhlopříčné lišty
člení do tvaru krystalu, spolu s trojúhelným
štítem, kterým rizalit vrcholí, tvoří
nejvýraznější kubistické prvky průčelí.47
Přístřešek nad vstupem, vikýře a boční brána
dotváří krystalický vzhled stavby. Polygonální
43 Ibidem, s. 63.
44 Jiří Musil (viz pozn. 39), s. 12.
45 Ibidem, s. 13.
46 Pavel Zatloukal (viz pozn. 37), s. 62.
47 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 160.
29
pilíře, stejné jako na rizalitu, můžeme vidět
i na nárožích bočních křídel.48
Vnitřní rozdělení vily odpovídalo vnějším
znakům. V přízemí celého objektu se nacházely
klidové místnosti, tedy ložnice, hostinské pokoje
a knihovna. V centrální části, z venku zvýrazněné
rizalitem, byl společenský pokoj, obytný pokoj
majitelky a jídelna, a v prvním patře velký
obývací pokoj s výhledem na údolí řeky Moravy,
na který navazoval pokoj pro hosty a ložnice paní
Lipčíkové s lázní.49
10. září 1919 byla stavba zkolaudována,
u komise paní Lipčíkovou zastupoval syn August
Lipčík.50
Za vilou se rozkládal arboretálně založený
park, na jehož podobě se podílel významný moravský
dendrolog Quido Riedel, který později také založil
arboretum v Bílé Lhotě u Litovle. Park zdobily
vázy, drobnější plastiky, nacházela se zde také
vodní jímka, alpinem a altánem. Na park dříve
ještě navazoval ovocný sad.51
Vila poblíž frekventované křižovatky je
jedinečným dokladem krystalického kubismu
v Olomouci a na Moravě vůbec. Ryze český fenomén
48 Jiří Musil (viz pozn. 38), s. 333.
49 Ibidem, s. 333.
50 Pavel Zatloukal (viz pozn. 37), s. 62.
51 Jiří Musil (viz pozn. 39), s. 13.
30
architektonického kubismu, v němž byla vila
postavena, zřejmě reprezentuje vlastenecké zaujetí
paní Lipčíkové v tehdejší Olomouci, kde na úřadech
ještě vládl německý jazyk.
Po rozšíření blízké silnice a demolici
okolních domů se uvažovalo o přesunu vily. K tomu
však nedošlo, stavba byla roku 1988 zapsána
do státního seznamu chráněných památek a
adaptována na pobočku městské knihovny.
4.6 Obytné domy družstva Domovina
Čeští úředníci a zaměstnanci škol ve Znojmě
založili roku 1919 družstvo Domovina. Ve Znojmě se
po vzniku samostatného Československa místní Němci
a Češi ostře střetávali. Při výběru projektu
na stavbu obytných domů pro členy družstva
Domovina byla kubistická koncepce tedy jasnou
volbou. Boj mezi českými a německými starousedlíky
tak neprobíhal pouze na poli politickém, ale také
uměleckém.52 Kubistická architektura, jedinečná
pro české prostředí, tak vytvořila ve Znojmě
stavbu prezentující českou moderní architekturu.
Návrh vytvořil pražský architekt Otakar
Novotný, který absolvoval Uměleckoprůmyslovou
školu v Praze pod vedením Jana Kotěry a stejně
52 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 170.
31
jako jiní jeho žáci se stal velkou osobností nové
architektury.53 Souběžně s realizací domů
pro družstvo Domovina ve Znojmě probíhala v letech
1920-1921 další stavba podle návrhu Otakara
Novotného, a to takzvaných Učitelských domů
v ulici Elišky Krásnohorské v Praze.54
Vždy dvě paralelní křídla spojená schodištěm
tvoří pět obytných domů na znojemské třídě
generála Jaroše. V uličce U Domoviny komplex
doplňuje šestý dům s mnohem výraznějšími
kubistickými prvky. Součástí celé kolonie měly být
rodinné dvojdomky v zahradní čtvrti. Zalomené
lizény a zešikmené orámování oken a portálů
v parteru rytmizují průčelí obytných domů,
asymetrické ornamenty v prvním patře dodávají
do průčelí pohyb.55
Práce Otakara Novotného měly mnohem
radikálnější charakter než návrhy jeho učitele
Jana Kotěry. Novotný nebyl zastáncem kubismu,
a proto je překvapivé, že se nechal tímto směrem
také strhnout. Podnět mohl pocházet od jeho kolegy
Pavla Janáka, ale mohlo jít také o nutnost být
stále architektem moderní architektury.
53 Otakar Novotný (viz pozn. 28), s. 47.
54 Zdeněk Lukeš, Český architektonický kubismus.
Podivuhodný směr, který se zrodil v Praze, Praha 2006, s.
132-133. 55 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 170.
32
4.7 Sokolovna ve Znojmě
Stavba nových sokoloven získala ve městech,
která ovládli po říjnu 1918 Češi, význam
politického triumfu. Nejinak tomu bylo ve Znojmě,
městu nedaleko hranic s Rakouskem. Společenské
centrum znojemských Němců se nacházelo uprostřed
městského parku, tzv. Německý dům, novorenesanční
budova z roku 1882. Místo pro stavbu sokolovny
bylo určeno na okraji tohoto parku. Sokolovna se
stala pro Čechy stejně multifunkčním prostorem,
jako Německý dům pro německé obyvatele.56
Tělocvičná jednota Sokol ve Znojmě vypsala
roku 1921 soutěž na vypracování plánů
na sokolovnu, s termínem odevzdání do 31. května
téhož roku, a odměnami stanovenými ve výši 6.000,
4.000 a 3.000 Kč.57 Za pouhých pět měsíců přišlo
19 projektů, první cenu získal Oskar Černý, druhou
cenu udělili návrhu Miloše Kopřivy, třetí oceněná
práce byla anonymní.58
Počátkem roku 1924 však znojemští sokolové
rozhodli o redukci stavby a k přepracování
projektu přizvali Miloše Kopřivu. Ten sice
vystudoval v Praze, ale natrvalo se usadil v Brně,
kde o pár let později navrhl svoji nejvýznamnější
56 Rostislav Švácha (ed.), Naprej! Česká sportovní
architektura 1567-2012, Praha 2012, s. 134. 57 Stavitel II., 1920-1921, s. 123.
58 Stavitel II., 1920-1921, s. 166.
33
stavbu, obchodní dům Brouk a Babka. Sokolovna má
spoustu prvků s nápadně českým podtextem, tedy
prvků kubistických. Nejnápadnější jsou kubisticky
zalamované štíty a šikmo vyklápěné výrazné římsy.
Původní omítka typicky české červené a bílé barvy
byla použita i při rekonstrukci sokolovny
v minulém desetiletí. 28. června 1925 byla
sokolovna slavnostně otevřena.59
4.8 Návrhy na Hanácké divadlo
Jednotné amfiteatrální hlediště na segmentovém
půdorysu pootevřeného vějíře: reformní myšlenky
divadelní architektury, které plně ovládly tři
soutěže na stavby nových divadel. Jako první mělo
vzniknout divadlo v Olomouci. Soutěž na projekt
budovy družstvo pro postavení divadlo vypsalo
v létě 1920 a termín pro dodání hotových návrhů
stanovilo na 1. května 1921. Lhůtu však
nedodrželi.60 A tak prvenství připadlo Ostravě, kde
družstvo soutěž vyhlásilo až na jaře roku 1921 a
již v říjnu téhož roku mělo 13 hotových projektů
(první cena nebyla udělena, druhou cenu obdržel
Bohuslav Fuchs a třetí Otakar Novotný).61
59 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 134.
60 Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999,
s. 96. 61 Ibidem, s. 97.
34
Vraťme se však k soutěži vypsané Družstvem
českého divadla v Olomouci. Místo, kde se měla
budova nacházet, leželo mezi krajským soudem a
evangelickým kostelem na Třídě Svobody.
„Soutěže mohou se zúčasniti architekti
československé národnosti bez rozdílu bydliště.
Podmínky se situací lze obdržeti u Družstva
českého divadla v Olomouci za poplatek 50 K,
kterýžto peníz se projektantům vrátí. Ceny 10.000,
7.000 a 4.000 K a mimo to budou zakoupeny dva
další projekty. Lhůta na dodání návrhů končí dne
1. května 1921.“62 Přes protesty soutěžících i
uměleckých korporací v únoru 1921 soutěž
prodloužili do 1. října 1921. Názory kolem
vyhlášeného programu se začínají různit, Bohumil
Hübschmann poukazuje na nepřiměřenost představy
o velikosti stavby a také ideovou představu
pořadového divadla. Budova měla pojmout 2500 osob,
zadavatelé pak „po námitkách dávají na vůli
projektantům navrhnouti též budovy o 1500 místech,
tedy pouze 60 % původního požadavku! Požadované
pořadové divadlo s množstvím lóží a míst k stání
nezdá se, že by odpovídalo struktuře
společnosti.“63
V září 1921, týden před uzávěrkou, se termín
62 Stavitel II, 1920-1921, č. 1 (září 1920), s. 16.
63 B. H. [Bohumil Hübschmann], Nová divadla, Styl II, 1921-
1922, s. 14.
35
pro odevzdání projektů opět změnil, a to na
1. dubna 1922. To s sebou přineslo i příjemnou
zprávu pro projektanty, zvýšení odměn pro vítězné
projekty na 20.000, 14.000 a 8.000 Kčs.64
V dubnu 1922 byla soutěž uzavřena a sešla se
komise k posouzení návrhů a určení vítězných
projektů. Na návrh Josefa Gočára, po úvodních
slovech předsedy Družstva českého divadla
v Olomouci Františka Votruby, porota zvolila
k vedení dalšího jednání místopředsedu architekta
Gustava Schmoranze. V komisi zasedal Ladislav
Machoň (Společnost architektů v Praze), Viktorin
Šulc (Spolek architektů a inženýrů v Praze),
Vladimír Fischer (Spolek architektů a inženýrů
v Brně), Josef Gočár (spolek Mánes), Antonín
Blažek (Sdružení výtvarných umělců v Hodoníně) a
další.65
První cenu porota udělili návrhu pod heslem
„M“ od Pavla Janáka, druhou cenu získal projekt
Antonína Kiliána a třetí cenou komise ocenila
práci s názvem „Orchestra“, společné dílo trojice
architektů Viléma Kvasničky, Jana Mayera a Čeňka
Vořecha. Projekty „Jánošík“ (neznámý autor) a
„Hanáci“ (Josef Hraba) doporučila porota
64 Styl I. 1920-1921, s. 102.
65 Výňatek z protokolu, Časopis československých architektů
XXI, 1922, s. 165-166.
36
k zakoupení.66
Žák Otto Wagnera a spolupracovník Jana Kotěry,
Pavel Janák, vytvořil kombinaci amfiteátru
s pořadovým uspořádáním. Půdorys hlediště zaoblil
do náznaku podkovy s vystupujícími proscénickými
lóžemi se dvěma balkony a výraznou galerií. Miloš
Vaněček vznesl množství výtek k funkčním
nedostatkům vítězného návrhu: nedodržená kapacita,
komunikační nedostatky, závady viditelnosti,
prohřešky proti stavebně bezpečnostním předpisům a
jiné. Ve prospěch kvalit nesvědčí ani
klasicizující rondokubistické pojetí exteriéru
s jednotvárným nevýrazným členěním ploch.67
Práci Antonína Kiliána neznáme. Třetí oceněný
projekt od Viléma Kvasničky, Jana Mayera a Čeňka
Vořecha nesporně oplýval fantazií, porota jej
ocenila bez realističtější myšlenky o jeho
inscenačním uplatnění. Plně půlkruhový amfiteátr
obklopoval otevřenou orchestru. K jevištnímu
portálu směřovaly prudce zešikmené stěny široké
předscény, které působily dojmem iluzivně
perspektivního reliéfu.68 Spolupráce projektantů
s budoucími inscenátory by však byla nutnou
podmínkou při uplatnění vlastního divadelního
66 Jiří Hilmera (viz pozn. 60), s. 98.
67 Jiří Hilmera, Mezníky, které zůstaly na papíře. Ke třem
soutěžím na stavbu nových divadel v Ostravě, Olomouci a
Praze v letech 1920-1922, Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 441,
442. 68 Ibidem, s. 442.
37
prostoru. Větší část obecenstva by přes pilíře
arkád nebo ramena jiných diváků neviděla na hlavní
hluboké jeviště. Vnější výrazný prvek spočíval
ve hmotě kubisticky prolamované provazištní věže.69
Jednu z neoceněných prací, výsečový amfiteátr
s obloukovými pásy čelně orientovaných lóží,
vytvořil Karel Šidlík. Puristický exteriér návrhu,
téměř totožný s jeho projektem na divadlo
v Moravské Ostravě, doplnil kombinací hladkých a
spárovaných ploch, s antikizujícími motivy
segmentového a trojúhelného štítu.70
Jaroslav Fragner a Evžen Linhart
vyprojektovali puristický návrh divadla, opět
s vějířovým amfiteátrem s lóžemi v pozadí. Tvar
exteriéru nadřadili potřebám funkčního uspořádání
provozně technických prostor. Fasádní plochy ve
dvou odstupněných vrstvách budovy architekti
oživili aplikací dvou barevných odstínů, hnědé a
bílé barvy.71
Díky neurčitému programovému zadání vytvořil
Josef Hraba hned dvě alternativy své práce
s názvem „Hanáci“, kterou komise určila
k zakoupení. Konzervativnější „Alternativa I.“
měla protáhlejší hlediště s nápadně vyvinutým
proscéniovým rámcem, s reprezentačními lóžemi
69 Jiří Hilmera (viz pozn. 60), s. 99.
70 Ibidem, s. 100.
71 Stavitel IV, 1922-1923, s. 44, 45.
38
orientovanými více do obecenstva. V případě
„Alternativy II.“ šlo o úspornější, ale modernější
verzi. Její vějířovitý amfiteátr se promítl i do
rondokubistického exteriéru.72
Nejzajímavějším však zůstal projekt Jiřího
Krohy, který komise neocenila. Interiér tvořil
vějířový amfiteátr, s výraznou předscénou
přístupnou zdvojenými průchody v bočních stěnách
proscénia a pročleněnou širokými příčnými
schodišti.73 Expresivně kubofuturistický vzhled
stavby se výrazně lišil od ostatních soutěžních
návrhů. Reliéfně předstupující prvky, ostré linky
s opakujícími se motivy plných a hrotitých oblouků
a čočkovitých útvarů, společně barevně
kontrastovaly na šedém podkladu. Široké obloukové
výkroje spolu s hrotitými oblouky štítů vytvářely
korunu provazištní věže.74
Ačkoli ani jeden z návrhů nebyl realizován,
přinesla soutěž shodnou reakci na tehdejší trend v
divadelním projektování, ale také ukázku českého
národního cítění. Kubismus, který je součástí
téměř všech projektů, prezentuje nejmodernější
umělecký směr a podvědomí doby. Velká města Moravy
potřebovala dát německým obyvatelům najevo svoji
příslušnost k českému národu. A jak jinak dát tuto
72 Soutěžní návrh na divadlo v Olomouci, Časopis
československých architektů XXI, 1922, s. 177. 73 Jiří Hilmera (viz pozn. 67), s. 443.
74 Ibidem, s. 443.
39
skutečnost dostatečně najevo než postavením
městského divadla ve specificky českém stylu,
kubismu. K realizaci ani jednoho návrhu však
nakonec nedošlo.
4.9 Brno-Královo Pole
Další domy s kubisticky řešenými fasádami byly
postaveny v opět v Brně, ale až po první světové
válce. Celkem tři domy projektoval architekt Josef
Novák. Dva řadové domky č. 5b a č. 7 v Tyršově
ulici pocházejí z roku 1921.75 Fasáda domu č. 7 se
nedochovala. U sousedního patrového domu č. 5b
jsou však jedinými kubistickými prvky ostré hrany
lizén a trojúhelný štít. Mnohem více kubistických
prvků než předchozí dvě stavby má jednopatrový dům
s mansardovou střechou na roku Tyršovy a Těšínské
ulice z let 1921-1922. Obě jeho průčelí jsou
bohatě dekorována ostrými lizénami, ty se střídají
s lizénami ztrojenými, u nichž je vždy prostřední
nahrazena pilovitou lizénou. Pod okny se nacházejí
vždy dva krystalovité útvary a mezi přízemím a
prvním patrem je volný prostor mezi okny vyplněn
prvky diamantového typu.
75 Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919-1928, Brno
1970, s. 26.
40
Výběr kubismu u těchto domů byl nejspíš dán
touhou objednavatelů po moderní české
architektuře. Na území poválečného Brna
představovaly její první názorově vyhraněný
projev.
4.10 Bystřice pod Hostýnem
Další projev krystalického kubismu se nalézá
v Bystřici pod Hostýnem. Projekt vytvořila
projekční kancelář stavitele Metoděje Matušky.
Matuška vystudoval stavitelství v Brně a po první
světové válce začal budovat svoji stavitelskou
firmu v Bystřici pod Hostýnem. Stejně jako jeho
otec, Jan, který byl rovněž stavitelem, tak i
Metoděj Matuška zpočátku spolupracoval s
architektem Otto Zemanem.76
Zajímavý je i dům samotného stavitele Metoděje
Matušky v Bystřici na Dvořákově ulici č. p. 402.
V projektu se architekt inspiroval pracemi jiného
architekta mnohem zvučnějšího jména, Dušana
Jurkoviče.
76[http://www.mubph.cz/clanek.php?id=359]-
vyhledáno 15. 2. 2013
41
Dům z roku 1924 na ulici 6. května č. p. 643
byl postaven pro Ludvíka Korábečného.77 Podnikatel
a kamenický mistr vlastnil od toho roku část lomů
u Chvalčova.78 Dům v Bystřici je dokonce jakousi
reklamou majitele. Plochy hladkého režného zdiva
přízemní stavby se sedlovou střechou se střídají
s hrubými kamennými ostěními oken a orámováním
vrat. Krystalický kubismus ostrých hran rámů
ostění, kolem dveří zdvojených, ukazuje řemeslnou
dovednost kameníka. Spolu se zdvojenými
trojúhelníky nad okny však působí průčelí poněkud
schematicky.79
Metoděj Matuška uměl vyhovět nárokům
objednavatelů ve všech ohledech, a to díky
spolupráci se školenými architekty. Proto dokázal
vytvořit z průměrné architektury stavbu moderního
vzezření. V případě domu Ludvíka Korábečného mělo
zajisté jít o představení moderní české
architektury v rozrůstajícím se venkovském městě a
zároveň o ukázku českého národního slohu.
77 Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918-
1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov,
Kojetín, Olomouc 2004, s. 126. Diplomová práce, Univerzita
Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra dějin
umění. 78[http://www.obec_chvalcov.cz/e_download.php?file=data/edi
tor/120cs_7.pdf&original=zpravodaj1-2009.pdf]-vyhledáno 15.
2. 2013 79 Martina Horáčková (viz pozn. 77), s. 126.
42
4.11 Krematorium v Moravské Ostravě
V samotném srdci Ostravy, mezi třídou 28.
října a Varenskou ulicí v Moravské Ostravě, se
nachází zvláštní místo, sad Dr. Milady Horákové.
Nejde ovšem o jen tak obyčejný park vhodný
k relaxaci pod vzrostlými stromy, což nám napovídá
systém několika cest, které jej protínají. Na
hlavní ose, jež spojuje obě protilehlé ulice, se
nachází terasa, kdysi dotvářená vodotryskem. A
právě na místě terasy, přímo uprostřed nynějšího
parku, dříve stávalo kubistické krematorium. Ve
skutečnosti totiž park leží na pozemcích městského
a židovského hřbitova.
Pohřeb žehem známe jako častý pohřební rit již
prehistorických kultur. Hlavní podmínka pro
opětovné používání tohoto druhu pohřbívání v 19.
století spočívala ve zkonstruování kremačního
zařízení. První prototyp představil na světové
výstavě ve Vídni roku 1873 profesor Lodovico
Brunetti.80
Architektura krematorií se značně lišila.
V Itálii měly podobu tradičních antických chrámů,
ve Velké Británii díky shovívavosti církve styl
novogoticko-sakrální a ve Francii neoklasicistní.
Až v Německu úřady vydaly nařízení,
80 [http://en.wikipedia.org/wiki/Crematory] -
vyhledáno 12. 7. 2012
43
že se krematoria nesmí přizpůsobovat sakrální
architektuře.81
Do roku 1918 zákon nepovoloval kremace na
území českých zemí, tehdy součásti Rakouska-
Uherska. S kladnou odezvou se samozřejmě nemohla
setkat ani petice, s níž při zasedání městské rady
Moravské Ostravy, která tehdy měla velmi silnou
německou menšinu, vystoupil roku 1902 radní JUDr.
Karl Richter. Roku 1906 z popudu vídeňského spolku
Die Flamme, založeného roku 1885, byli Ostravané
seznámeni s výhodami pohřbu žehem. Přednášku vedl
předseda Spolku pro pohřbívání ohněm v Hannoveru,
dr. Karl Weigt. Přednáška s názvem „Pohřbívání
ohněm, jeho dějinný vývoj, jeho protivníci
a přednosti“ představovala jednu z prvních, které
v českých zemích objasnily význam kremace.
Rakousko-Uhersko však zaujímalo zcela negativní
postoj k tomuto druhu pohřbu. Důvod tkvěl hlavně
ve velmi silné katolické víře a konzervatismu.
Nikdo však nebránil občanům nechat se zpopelnit
mimo země Rakouska-Uherska.82
Až s počátkem první světové války se začalo
opět jednat o vzniku kremačního zařízení. Hlavní
argument tehdy spočíval v tom, že celé město mohlo
být v obležení ze stále více se přibližující
81 Markéta Večeřáková, Krematorium v české architektuře 10.
– 30. let 20. století, in: Umění XLV, 1997, č. 1, s. 72. 82 Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria v Ostravě,
Ostrava 2004, s. 10.
44
válečné fronty, čímž by vzniklo riziko zavlečení
epidemických nemocí (jako tyfus či cholera)
do města. Nutnost zřízení krematoria tedy opět
vzrostla.
Realita však byla zcela jiná, něž by se dalo
doufat. Nakonec mělo jít pouze o spalovnu
pozůstatků zemřelých, které musely být starší
deseti let. Podsklepený přízemní domek měl
zaujímat místo mezi obecním a židovským hřbitovem.
V březnu 1915 okresní hejtmanství vydalo povolení,
na které však ihned reagoval farní úřad.
Po tříletých přích dali úředníci v Brně a
Ministerstvo vnitra ve Vídni za pravdu farnímu
úřadu, protože svému účelu by dané zařízení podle
zákona nesmělo sloužit.83
Vznik samostatné Československé republiky 28.
10. 1918 přinesl vítězství pro příznivce pohřbu
žehem. Zákonem č. 180/1919 Sb. z 1. 4. 1919 o
fakultativním pohřbívání ohněm, dále zákonem
č.464/1921 Sb. a vládním nařízením č. 194/1923 Sb.
o pohřbívání ohněm získal pohřeb žehem povolení.84
Vliv katolické církve se tedy oslabil, avšak i
přesto se vznik krematoria v Ostravě nestal
nikterak jednoduchou záležitostí. Hlavním
argumentem byl nyní zejména špatný stav
83 Ibidem, s. 21.
84 Josef Šerka, Ostravské krematorium, Vlastivědné listy
XXVI, 2000, č. 1, s. 28.
45
stávajícího hřbitova. Městský hřbitov se nacházel
na jílovitém podloží se spodními vodami. Tzv.
„zmýdelňování“ pohřbených zabraňovalo jejich tlení
a často se zde také setkávali přímo s konzervací
ostatků.85 To pak způsobovalo problémy při otevření
hrobu po uplynutí třeba i dvacetileté tlecí lhůty.
Spodní voda protékající pod hřbitovem navíc
zásobovala český a německý pivovar a továrnu na
led studniční vodou.
14. dubna 1919 tak získala stavba od správní
komise odsouhlasení. Nešlo by už o žádné
provizorium, ale plnohodnotnou architekturou
vytvořenou k danému účelu. Avšak soutěž nepřinesla
takové výsledky, jak se očekávalo, a sešlo se
pouhých devět návrhů. První cenu stanovili
na pouhé tři tisíce korun, porota ocenila tři
návrhy, které odměnila po 1.500 Kčs.86 Šlo o dva
z pražského prostředí, první od Hanse Streinze a
Antonína Peťury, druhý od Vlastislava Hofmana a
Františka Mencla. Třetí úspěšný návrh předložil
František Fiala z Moravské Ostravy. Ani jeden však
neodpovídal finančním možnostem města.
Ale objevila se další možnost, a to využití
evangelické kaple na hřbitově, ke které by se
připojil objekt samotné kremační pece. Rozhodla
85 Josef Šerka, K počátkům ostravského krematoria, in:
Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a
Ostravska, Ostrava 1999, s. 355. 86 Josef Šerka (viz pozn. 84), s. 28.
46
však opět otázka peněz. Odkoupení pozemku od
církve by se značně prodražilo, a tak se od návrhu
upustilo.87
Ani otevření krematoria v Praze v listopadu
1921 nijak nepřimělo Moravskou Ostravu vzdát se
vize vlastního krematoria. Finanční náklady na
celý pohřeb v pražském krematoriu se totiž
mnohonásobně prodražily právě velkou vzdáleností
na převoz zesnulého.
V prosinci 1921 moravsko-ostravská komise
oslovila ing. Františka Mencla a Vlastislava
Hofmana v záležitosti „vypracování stavebních
nákresů a příslušného rozpočtu nákladů na stavbu
potřebných“.88 Vzorem se mělo stát krematorium
v Dessau (Desavě) v Německu. Projekt z roku 1919
prošel značným zjednodušením, čímž však stavba
kupodivu získala na reprezentativnosti.89 Zvolený
kubistický projekt svojí krystalickou podobou
vystihoval pochmurnost účelu celé stavby.
Vítězství češství, tedy vytržení Československé
republiky z Rakouska-Uherska, museli dát Ostravané
najevo moderní stavbou. Moderní ve smyslu účelu
stavby i uměleckým vzezřením. K tomu velmi dobře
posloužil právě krystalický kubismus, styl
v architektuře specifický pro české prostředí.
87 Josef Šerka – Pavel Lacina (viz pozn. 82), s. 27.
88 Ibidem, s. 28.
89 Ibidem, s. 28.
47
Obřadní síň se nacházela uprostřed hřbitova a
byla vyvýšena tři metry nad okolní terén, což
vyřešilo problém se spodní vodou a zajišťovalo
také lepší osvětlení a větrání žároviště.
K zahájení samotné stavby se však přistoupilo
bez stavebního povolení. V říjnu 1922 totiž zemská
správa politická nařídila dopracování projektu,
doplnění o podrobný rozpočet a zpracování
kremačního řádu. Krematorium mělo stát 1 230 000
Kčs, půl milionu korun tvořila půjčka od spolku
Krematorium a 800 000 zbytek z půjčky města u
Hypoteční banky. Tento rámcový rozpočet však
zemské správě nestačil, a tak udělení stavebního
povolení podmínila dodáním další dokumentace.90
Moravsko-ostravský architekt Jan Rubý dostal
na podzim roku 1922 zakázku na zpracování
vedlejších projektů stavby, které stavební
povolení získaly bez problémů, mohlo se tedy začít
pracovat. Šlo o hlavní vstupní bránu hřbitova,
domek dozorce, márnici, kancelářskou budovu,
toalety, květinářství a budku vrátného. Pod
záštitou nově vzniklé firmy Kolář a Rubý se pak
další rok začalo stavět.91
Ovšem v dubnu 1923 přišla na řadu budova
kubistického krematoria, a protože ke stavbě stále
scházelo povolení, začalo se stavět „načerno“.
90 Josef Šerka (viz pozn. 85), s. 364.
91 Josef Šerka – Pavel Lacina (viz pozn. 82), s. 31.
48
Konstrukci kremační pece prováděla firma Ing.
Julius Schmalz z Olomouce, stavbu samotnou pak
firma stavitele Rudolfa Slezáčka z Moravské
Ostravy.92 Stavbu bez povolení pak u zemské správy
město omluvilo takto: „ Obec omlouvá opožděné
předložení doplněného projektu tím, že nemohla si
dříve opatřit vzorný řád krematoria, jelikož týž
v Československé republice ještě nebyl schválen,
sazby krematoře pak nemohla dříve stanoviti,
jelikož nebylo rozhodnuto definitivně o soustavě
kremační pece, jejíž stavba a zařízení bylo teprve
nyní zadáno. Obec omlouvá se, že se stavbou
započala, jelikož výnos zemské politické správy ze
dne 31. 10. 1922 považovala na základě příznivého
výsledku místního šetření za zásadní svolení…“.93
O pár měsíců později, 23. 7. 1923, ačkoli
základy již stály, se konalo slavnostní položení
základního kamene. Šlo o velkolepou akci pod
patronátem města Moravská Ostrava. V čele průvodu
jel vůz tažený černými koňmi se slavnostně
ozdobeným základním kamenem. Za povozem pak
kráčeli zástupci hasičů s pochodněmi, členové
důvěrnických sborů, spolku Krematorium a dav
zájemců z řad obyvatel města. Průvod prošel po
Nádražní třídě a třídě 28. října. Kolem deváté
hodiny večer pak dorazil na místo. Následovalo
92 Josef Šerka (viz pozn. 85), s. 364.
93 Josef Šerka – Pavel Lacina (viz pozn. 82), s. 31.
49
několik proslovů a pak se vybraní zástupci
odebrali na staveniště, kde kámen, do kterého byla
vložena pamětní listina s podpisy zástupců okresní
politické správy a správních komisí, uložili
k základům stavby.94
Stavba skončila v březnu 1924. Malé zpoždění
vzniklo pozdějším dodáním statistických propočtů
kupole. V srpnu se schylovalo k první zkoušce
pece, stále však scházelo povolení úřadů. Úředníci
neměli ani tušení, že krematoriu v Moravské
Ostravě schází už jen málo a bude téměř hotové.
Komisionální šetření stejně jako zkušební kremace
naštěstí dopadly dobře. 18. prosince 1924 úřady
konečně stavbu schválily a o měsíc později, 23. 1.
1925, získala povolení k provozu.95 Prvotní
rozpočet nákladů na stavbu stavitelé překročili o
pouhých 200 000 Kčs, v konečném součtu se tedy
jednalo o 1 430 000 Kčs.
Centrální budova kubistického krematoria na
půdorysu osmiúhelníku o průměru 11,4 metru ležela
na křižovatce dvou hlavních cest hřbitova. Za
geometricky stylizovaným vstupem se nacházely
čekárny pro pozůstalé. Stejné portály se opakovaly
i u bočních vchodů. Plasticky navržená kupole
ukončená kubistickou lucernou, do které ze
94 Josef Šerka (viz pozn. 85), s. 366.
95 Josef Šerka (viz pozn. 84), s. 30.
50
žároviště ústil komín, kryla celou stavbu.96
Trojúhelníkový štít s oknem nad hlavním portálem
tvořil další kubistický prvek krematoria. Právě
toto okno spolu s okny nad vedlejšími vchody
s výplněmi z barevných skel zajišťovalo osvětlení
obřadní síně. Alchymistická proměna člověka ohněm
a jeho spojení s Vesmírem měla být hlavním tématem
pro výzdobu kubistického skvostu. Stěny tak
zdobila expresionisticko-symbolická malba
krystalických jehlancovitých útvarů a strop malba
nebeské oblohy.97 V zadní části síně se nacházelo
vyvýšené pietní místo pro vystavení rakve, za ním
pak varhany a pódium pro zpěváky. Žároviště a
obřadní síň kubistického krematoria propojoval
výtah.98
První moravské a celkem šesté krematorium
v ČSR tedy mohlo 1. února 1925 slavnostně otevřít.
Hned následující den se konaly tři kremace. Ve
třicátých letech přibylo navíc kolumbárium a druhá
pec, jejíž stavbu opět prováděla firma Ing. Julius
Schmalz. Rok 1936 přinesl elektrifikaci varhan,
osvětlení obřadní síně lustrem a zavedení
veřejného osvětlení na cestě od brány ke
krematoriu. Bez úhony přečkalo kubistické
krematorium celou válku, svému účelu sloužilo přes
96 Rostislav Švácha, Hřbitovní kultura. Hofmanovy návrhy
krematorií, in: Mahulena Nešlehová (ed.) – Jiří Hilmera –
Rostislav Švácha, Vlastislav Hofman, Praha 2004, s. 231. 97 Markéta Večeřáková (viz pozn. 81), s. 82.
98 Josef Šerka – Pavel Lacina (viz pozn. 82), s. 44.
51
50 let. Na počátku let šedesátých byl starý
městský hřbitov určen ke zrušení a stejný osud
čekalo i krematorium. I přes protesty památkářů
stavbu roku 1979 zbořili.
52
5. Závěr
Cílem práce bylo představit podstatu vzniku
kubistické architektury a na vybraných příkladech
staveb charakterizovat krystalický kubismus na
Moravě. Práce ukazuje, že původ moderní
architektury lze hledat mnohem hlouběji v 19.
století, než by se předpokládalo. Kubistické
malířství Paříže pak velmi ovlivnilo čtveřici
pražských architektů, které tyto myšlenky nového
pojetí prostoru nenechaly chladnými.
Další důležitou roli sehrálo národnostní
cítění, které v hroutící se monarchii znamenalo
prudké rozepře mezi českým a německým
obyvatelstvem. Proto počátky tzv. národního stylu
můžeme hledat už před první světovou válkou právě
v podobě krystalického kubismu. Až o pár let
později vznikl rondokubismus, který je obecně
považován národním stylem
U jednotlivých staveb byly detailně zmapovány
okolnosti jejich vzniku. Součástí práce je také
obrazová příloha, které dotváří představu o těchto
projektech.
Tímto ovšem není toto badatelské téma uzavřeno
a jistě by se ještě našlo mnoho podnětů k dalšímu
zpracování.
53
Použitá literatura a zdroje
Literatura
- Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958.
- Marie Benešová, Pavel Janák, Praha 1959.
- Zdislav Buříval, Staletá Praha IV, Praha 1969.
- Olga Herbenová – Milena Lamarová – Gabriel
Urbánek, Český kubistický interiér, Praha 1976.
- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha
1999.
- Martina Horáčková, Architektura střední Moravy,
1918-1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod
Hostýnem, Holešov, Kojetín, Olomouc 2004, s. 126.
Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci,
Filozofická fakulta, Katedra dějin umění.
- Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919-1928,
Brno 1970.
- Vojtěch Lahoda, Český kubismus, Praha 1996.
- Zdeněk Lukeš, Český architektonický kubismus.
Podivuhodný směr, který se zrodil v Praze, Praha
2006.
- Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-
1974): architekt, malíř, designér, teoretik v
proměnách umění 20. století, Brno 2007.
- Mahulena Nešlehová (ed.) – Jiří Hilmera –
Rostislav Švácha, Vlastislav Hofman, Praha 2004.
- Otakar Novotný, Jan Kotěra a jeho doba, Praha
1958.
54
- Jan Růžička, Stavba obecního domu v Bučovicích.
Kubismus na moravském venkově?, článek vyjde ve
sborníku Kubismus v české architektuře/Sto let
poté.
- Josef Šerka, K počátkům ostravského krematoria,
in: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti
Ostravy a Ostravska, Ostrava 1999.
- Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria
v Ostravě, Ostrava 2004.
- Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), 1909-1925
Kubismus in Prag, Stuttgart, 1991.
- Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), Český kubismus
1909-1925: malířství, sochařství, architektura,
design, Praha 2006.
- Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové
tvary: česká kubistická architektura 1911-1923,
Praha 2000.
- Rostislav Švácha (ed.), Naprej! Česká sportovní
architektura 1567-2012, Praha 2012.
- Alexander von Vegesack (ed.), Český kubismus:
architektura a design 1910-1925, Weil am Rhein,
1991.
- Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815-1915:
průvodce, Brno 2006.
- Pavel Zatloukal, Počátky moderní architektury na
Moravě a ve Slezsku, Olomouc 1981.
- Pavel Zatloukal, Slavné vily Olomouckého kraje,
Praha 2007.
55
Periodika a katalogy
- Bulletin Moravské galerie v Brně LVIII/LIX, 2002-
2003.
- Časopis československých architektů XXI, 1922.
- Prostor Zlín, září-říjen 1997.
- Stavitel II, 1920-1921.
- Stavitel IV, 1922-1923.
- Styl I, 1920-1921.
- Styl II, 1921-1922.
- Styl III., 1922-1923.
- Umění XXXIX, 1991, č. 5.
- Umění XLV, 1997, č. 1.
- Veraikon VI, 1920.
- Vlastivědné listy XXVI, 2000, č. 1.
- Vlastivědný věstník moravský XXVIII, 1976, č. 3.
- Výstava celoživotního díla národního umělce
Jiřího Krohy (kat. výst.), Brno 1964.
- Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1974, č.
170.
Prameny
- AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.
Internetové zdroje
[http://www.mubph.cz/clanek.php?id=359]-
vyhledáno 15. 2. 2013
[http://www.obec_chvalcov.cz/e_download.php?file=data/
editor/120cs_7.pdf&original=zpravodaj1-2009.pdf]-
vyhledáno 15. 2. 2013
[http://en.wikipedia.org/wiki/Crematory]-
vyhledáno 12. 7. 2012
56
[maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl]-
vyhledáno 10. 4. 2013
[www.forohistorie.cz/Jihomoravsky/Znojmo/Znojmo/Znojmo
_-_sokolovna/Default.aspx]- vyhledáno 10. 4. 2013
57
Obrazová příloha
Jaroslav Syřiště, Obecní dům, Jiráskova 502, Bučovice, 1913-
1914.
zdroj: vlastní archiv autorky
58
Jaroslav Syřiště, Obecní dům, Jiráskova 502, Bučovice, 1913-
1914, detail okna.
zdroj: vlastní archiv autorky
Jaroslav Syřiště, Obecní dům, Jiráskova 502, Bučovice, 1913-
1914, detail fasády.
zdroj: vlastní archiv autorky
59
František Uherka, Nájemní dům Marie Uherkové, Pellicova 11,
Brno, 1913-1914.
zdroj: vlastní archiv autorky
František Uherka, Nájemní dům Marie Uherkové, Pellicova 11,
Brno, 1913-1914, detail fasády.
zdroj: vlastní archiv autorky
60
Jan Kotěra, Návrh skladiště, Staňkova 215, Telč, 1917.
zdroj: AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.
Jan Kotěra, Návrh skladiště, Staňkova 215, Telč, 1917.
zdroj: AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.
61
Jiří Kroha, Návrh na vilu v Kroměříži, 1916.
zdroj: Pavel Zatloukal, Počátky moderní architektury na Moravě a
ve Slezsku, Olomouc 1981, obrazová příloha, položka 32.
Jiří Kroha, Návrh na vilu v Kroměříži, 1917.
Zdroj: Výstava celoživotního díla národního umělce Jiřího Krohy
(kat. výst.), Brno 1964, s. 16.
62
Jiří Kroha, Návrh na vilu v Kroměříži, 1917.
zdroj: Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-
1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění
20. století, Brno 2007, s. 16.
Jiří Kroha, Návrh na vilu v Kroměříži, 1917.
zdroj: Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-
1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění
20. století, Brno 2007, s. 16.
63
Jiří Kroha, Návrh na vilu v Kroměříži, 1917.
zdroj: Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-
1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění
20. století, Brno 2007, s. 18.
Rudolf Stockar, Vila paní Lipčíkové, Brněnská 82, Olomouc, 1918-
1919.
zdroj: Jiří Musil, Kubistická vila v Olomouci, in: Vlastivědný
věstník moravský XXVIII, 1976, č. 3, s. 332.
64
Rudolf Stockar, Vila paní Lipčíkové, Brněnská 82, Olomouc, 1918-
1919.
zdroj: Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové tvary:
česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000, s. 161.
Rudolf Stockar, Vila paní Lipčíkové, Brněnská 82, Olomouc, 1918-
1919.
zdroj: Jiří Musil, Významná vilová architektura v Olomouci-Nové
Ulici, in: Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1974, č. 170,
s. 13.
65
Otakar Novotný, Obytné domy družstva Domovina, Jarošova 18-26,
Znojmo, 1920-1921.
zdroj: Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové tvary:
česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000, s. 171.
Otakar Novotný, Obytné domy družstva Domovina, Jarošova 18-26,
Znojmo, 1920-1921.
zdroj: [maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl]-vyhledáno 10. 4. 2013
66
Miloš Kopřiva, Sokolovna, Sokolská 12, Znojmo, realizace 1925.
zdroj: [maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl]-vyhledáno 10. 4. 2013
Miloš Kopřiva, Sokolovna, Sokolská 12, Znojmo, realizace 1925.
zdroj:[www.forohistorie.cz/Jihomoravsky/Znojmo/Znojmo/Znojmo_-
_sokolovna/Default.aspx]-vyhledáno 10. 4. 2013
67
Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 157.
Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 156.
68
Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
půdorys.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 157.
Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
situace.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 156.
69
Vilém Kvasnička – Jan Mayer – Čeněk Vořech, Návrh na Hanácké
divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 158.
Vilém Kvasnička – Jan Mayer – Čeněk Vořech, Návrh na Hanácké
divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 158.
70
Josef Fragner – Evžen Linhart, Návrh na Hanácké divadlo
v Olomouci, 1920-1922.
Zdroj: Stavitel IV., 1922-1923, s. 45.
Josef Fragner – Evžen Linhart, Návrh na Hanácké divadlo
v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 442.
71
Josef Hraba, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
Alternativa I.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 177.
Josef Hraba, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
Alternativa I.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 180.
72
Josef Hraba, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
Alternativa I, půdorys.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 178.
Josef Hraba, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
Alternativa I, situace.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 180.
73
Jiří Kroha, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 443.
Jiří Kroha, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,
půdorys.
zdroj: Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999,
s. 226.
74
Jiří Kroha, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-
1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění
20. století, Brno 2007, s. 23.
Karel Šidlík, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.
zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 159.
75
Josef Novák, Řadový dům, Tyršova 9, Brno-Královo Pole, 1921-
1922.
zdroj: vlastní archiv autorky
Josef Novák, Řadový dům, Tyršova 9, Brno-Královo Pole, 1921-
1922.
zdroj: vlastní archiv autorky
76
Metoděj Matuška, Řadový dům, ulice 6. května 643,
Bystřice pod Hostýnem, 1924.
zdroj: Eva Nedělníková
Metoděj Matuška, Řadový dům, ulice 6. května 643,
Bystřice pod Hostýnem, 1924.
zdroj: Eva Nedělníková
77
Vlastislav Hofman, Krematorium, Moravská Ostrava, 1925.
zdroj: Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria v Ostravě,
Ostrava 2004, s. 37.
Vlastislav Hofman, Krematorium, Moravská Ostrava, 1925.
zdroj: Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria v Ostravě,
Ostrava 2004, s. 38.
78
ANOTACE
Jméno a příjmení: Klára Vráželová
Katedra: Dějiny umění
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Rostislav Švácha,
CSc.
Rok obhajoby: 2013
Název práce: Architektura krystalického
kubismu na Moravě
Název v angličtině: Architecture of crystalline
cubism in Moravia
Anotace:
Tato bakalářská práce se
věnuje první krystalické fázi
české kubistické architektury
v moravském regionu. Podává
stručný výklad o kubismu
v architektuře. A představuje
několik nejdůležitějších
staveb tohoto období.
Klíčová slova: Architektura, kubismus
Anotace v angličtině:
This bachelor thesis deals
with the first crystalline
phase of czech cubism
architecture in Moravian
region. Provides a brief
explanation of the cubism in
architecture. And represents
some of the most important
buildings of this period.
Klíčová slova v angličtině: Architecture, cubism
Přílohy vázané k práci: vložené CD
Rozsah práce: 78 stran
Jazyk práce: čeština