Post on 22-Mar-2022
transcript
Univerzita Palackého v Olomouci
Filozofická fakulta
Katedra sociologie a andragogiky
REMINISCENCE
REMINISCENCE
Bakalářská diplomová práce
Michaela Řezáčová
Vedoucí bakalářské diplomové práce: Mgr. Denise Picková
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní
veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.
V Olomouci dne 23. března 2012
…………………
Děkuji tímto paní Mgr. Denise Pickové za cenné rady, náměty, odborné
vedení a všestrannou podporu, kterou mi v průběhu zpracovávání
bakalářské diplomové práce poskytla.
OBSAH
ÚVOD............................................................................................................................... 6
TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 8
1 STÁRNUTÍ A STÁŘÍ .................................................................................................... 8
1.1 STÁRNUTÍ .................................................................................................................. 8
1.2 STÁŘÍ ....................................................................................................................... 9
1.2.1 Biologická dimenze stáří .............................................................................. 10 1.2.2 Sociální dimenze stáří .................................................................................. 10 1.2.3 Psychická dimenze stáří ............................................................................... 11
1.3 POTŘEBY STARÝCH LIDÍ ............................................................................................... 11
1.3.1 Potřeby seniorů v souvislosti s umístěním do zařízení rezidenčního typu. ... 12 1.4 POHLED SPOLEČNOSTI NA STÁŘÍ ................................................................................... 14
1.5 PŘIJETÍ STÁŘÍ ........................................................................................................... 15
2 PSYCHICKÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ .................................................................................. 17
2.1 ZMĚNY EMOČNÍHO PROŽÍVÁNÍ ..................................................................................... 17
2.2 ZMĚNY KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ ..................................................................................... 18
2.2.1 Změny funkce paměti ................................................................................... 18 2.2.2 Porucha paměti u lidí trpící demencí ........................................................... 20
2.3 VÝZNAM VZPOMÍNEK VE STÁŘÍ .................................................................................... 21
3 REMINISCENČNÍ TERAPIE ....................................................................................... 23
3.1 FORMY REMINISCENCE ............................................................................................... 25
3.2 PŘÍSTUPY V REMINISCENCI .......................................................................................... 26
3.2.1 Narativní přístup .......................................................................................... 26 3.2.2 Reflektující přístup ....................................................................................... 27 3.2.3 Expresivní přístup ......................................................................................... 28 3.2.4 Informační přístup........................................................................................ 29
3.3 ZDROJE PODPORUJÍCÍ REMINISCENCI ............................................................................. 29
3.4 STIMULÁTORY VZPOMÍNEK.......................................................................................... 30
3.4.1 Zrakové stimulátory vzpomínek ................................................................... 31 3.4.2 Sluchové stimulátory vzpomínek.................................................................. 32 3.4.3 Hmatové stimulátory vzpomínek ................................................................. 33 3.4.4 Čichové stimulátory vzpomínek ................................................................... 33 3.4.5 Chuťové stimulátory vzpomínek .................................................................. 34 3.4.6 Pohybové stimulátory vzpomínek ................................................................ 35
4 PRÁCE SE VZPOMÍNKAMI JAKO SOUČÁST PÉČE O KLIENTY V REZIDENČNÍCH ZAŘÍZENÍCH ................................................................................................................... 36
4.1 VYUŽITÍ REMINISCENCE U OSOB SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI ............................................. 36
4.1.1 Osoby po cévní mozkové příhodě ................................................................. 36 4.1.2 Osoby s poruchou zraku a sluchu ................................................................. 37 4.1.3 Osoby s demencí .......................................................................................... 38
4.2 DOVEDNOSTI REMINISCENČNÍHO ASISTENTA ................................................................... 41
4.3 PŘÍPRAVA REMINISCENČNÍHO SETKÁNÍ .......................................................................... 42
4.4 PRŮBĚH REMINISCENČNÍHO SETKÁNÍ ............................................................................. 45
4.5 VYBRANÉ PROBLEMATICKÉ SITUACE PŘI REALIZACI REMINISCENCE V PRAXI ............................ 47
4.6 PŘÍNOS REMINISCENČNÍCH AKTIVIT ............................................................................... 48
4.7 SPECIFICKÉ REMINISCENČNÍ AKTIVITY ............................................................................ 50
5 SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI ................................................................................... 52
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 53
6 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ............................................................................................... 53
6.1 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .......................................................................................... 53
6.2 PRACOVNÍ CÍLE ......................................................................................................... 53
6.3 HYPOTÉZY ............................................................................................................... 54
6.4 REALIZACE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A POUŽITÉ METODY ..................................................... 54
6.5 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A JEJICH ANALÝZA ......................................................... 56
6.6 ZHODNOCENÍ DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ .......................................................................... 83
6.7 OVĚŘENÍ HYPOTÉZ .................................................................................................... 87
ZÁVĚR ............................................................................................................................ 89
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ ....................................................... 91
SEZNAM TABULEK.......................................................................................................... 95
SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................. 96
SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................ 98
6
ÚVOD
Stejně tak jako pro námořníky na širém moři představoval maják naději,
stávají se vzpomínky tím pomyslným majákem v moři stáří. Vše co
prožíváme během svého života, zůstává uloženo v našich vzpomínkách.
Snad každý člověk má potřebu s někým sdílet své životní zkušenosti
a zážitky. Sdílíme je s rodinou, přáteli, kamarády a rádi se vracíme
k okamžikům, které jsou pro nás významné. Prožíváme jedinečný
a neopakovatelný příběh života a stejně tak jedinečné a neopakovatelné
jsou vzpomínky, které jsou součástí každého z nás. V každé fázi života
dochází k vybavování vzpomínek, ale ve stáří mají vzpomínky tu největší
důležitost. Proto tak často slýcháme větu: „Aspoň budu mít na stará kolena
nač vzpomínat“. Starý člověk je jako „zlatá truhla“ plná osobních
zkušeností, které jsou cenné nejen pro samotného člověka, ale také pro
další generace. Klíčem ke „zlaté truhle“ se pak může stát reminiscence.
Při výběru tématu své práce jsem vycházela z vlastní praxe sociálního
pracovníka v Domově seniorů Vidim. Reminiscence jako jedna z metod
práce se seniory mě velmi zajímá. Domnívám se, že metoda reminiscence
umožňuje vnímat starého člověka jako jedinečnou bytost
s neopakovatelnou a nezaměnitelnou životní historií. Tím, že budeme se
starým člověkem sdílet jeho zkušenosti, radostné události, ale i zklamání,
které v životě prožil, zjistíme mnoho cenných informací, které nám
pomohou pochopit jeho potřeby a přání. Nabízí se nám možnost získat
jedinečné informace o životě starší generace. Uvědomíme si, že každý
z těch starých lidí zastával nespočet sociálních rolí např. dítěte, studenta,
pracujícího, partnera, kamaráda. Stesky starých lidí o tom, že nikoho
nezajímají, slýchávám při své práci se seniory velmi často. Pokládám proto
za důležité zaměřit se na možnost využití metody reminiscence, která
umožní starým lidem vracet se ke svému dětství či mládí, podělit se o své
zkušenosti, zážitky, přehodnotit své životní zkušenosti a tím získat pocit
důležitosti a významnosti – dopřát jim pocit, že někoho zajímají.
Cílem mé práce je analýza poskytování reminiscence v domovech pro
seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji.
Zaměřím se na problematiku reminiscence jako jedné z metod práce
se seniory ve výše uvedených rezidenčních zařízeních. Na základě
7
dotazníkového šetření se pokusím prostřednictvím pracovníků vybraných
zařízeních zjistit, zda je metoda reminiscence běžně využívána při práci se
seniory v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem
ve Středočeském kraji
Práce je rozčleněna na teoretickou a praktickou část. Teoretická část
obsahuje celkem čtyři kapitoly. První kapitola vymezuje pojem stáří
a stárnutí. Druhá kapitola je zaměřena na stručný popis psychických změn,
které jsou spojeny s životní etapou, kterou je stáří. Dále se tato kapitola
věnuje paměti a její funkci v souvislosti se stárnutím a poukazuje na
význam vzpomínek ve stáří. Obsah třetí kapitoly se podrobně věnuje
samotné problematice reminiscenční terapie. Objasňuje formy a přístupy
využívané při práci se vzpomínkami, zabývá se jednotlivými stimulátory
vzpomínek s ohledem na různé smyslové vnímání. Poslední, čtvrtá kapitola
praktické části je zaměřena na praktické využití reminiscence jako jedné
z metod práce se seniory v zařízeních rezidenčního typu. Popisuje
možnosti využití reminiscence s ohledem na specifické potřeby
vzpomínajícího. Vymezuje, jakými dovednostmi by měl disponovat
pracovník zabývající se aktivitami zaměřenými na vzpomínání. Popisuje
přípravu, průběh reminiscenčních setkání a uvádí možné problémy, které
mohou při realizaci reminiscence v praxi nastat. Na závěr shrnuje přínos
reminiscence a poukazuje na specifické reminiscenční aktivity.
Praktická část práce informuje o realizaci, průběhu a výsledcích analýzy
uskutečněné na základě kvantitativního dotazníkového šetření v domovech
pro seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji
s cílem zjistit, zda je v těchto vybraných zařízeních reminiscence běžnou
součástí péče o seniory. Které formy a přístupy při práci se vzpomínkami
tato zařízení aplikují v praxi. Jak dlouho a v jakém rozsahu je reminiscence
v daných zařízeních využívána, kteří pracovníci se zabývají aktivitami
zaměřenými na vzpomínání a v neposlední řadě s cílem zmapovat přínos
a úskalí při realizaci reminiscence nebo zjistit zda pracovníci považují
dostupné informace o reminiscenci za dostatečné. Zkušenosti pracovníků,
kteří již ve své praxi cíleně pracují se vzpomínkami, mi pomohou
vyzdvihnout pozitiva a eliminovat negativa při mé snaze prosazení
reminiscence jako jedné z metod práce se seniory v domově pro seniory,
ve kterém pracuji.
8
TEORETICKÁ ČÁST
1 STÁRNUTÍ A STÁŘÍ
Demografický vývoj poukazuje na zvyšující se počet starších lidí nejen
v České republice, ale i v dalších rozvinutých zemích Evropy. V důsledku
kvalitnějšího životního stylu, lepších sociálních a pracovních podmínek,
vyšší vzdělanosti a pokroků v medicíně se lidé dožívají vyššího věku.
Zároveň dochází k prodlužování sociálně a ekonomicky aktivní etapy života
starých lidí. Dle prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude
počet nejstarších osob (85 let a více) v České republice dosahovat v roce
2050 přibližně půl milionu. Starý člověk – senior - je v současné době velmi
diskutovanou věkovou skupinou. Svědčí o tom „ Národní program přípravy
na stárnutí na období let 2008 až 2012“. Cílem programu jsou opatření
vedoucí ke zvyšování kvality života ve stáří s aspektem poukázat na to,
že i starý člověk je pro společnost přínosem.1
Pro účely práce považuji za důležité zabývat se podrobněji procesem
stárnutí a stářím jako jednou z životních etap.
1.1 Stárnutí
Stárnutí je proces, který probíhá již od narození. Každým dnem jsme
starší a čas plyne s naprostou přesností každému stejně rychle.
Přeskočíme – li fáze lidského života, kterými jsou dětství, puberta a mladší
dospělost, dostaneme se k etapě stáří, která je základním kamenem mé
práce.
Člověk si začíná vědomě připouštět stárnutí mezi čtyřicátým
až padesátým rokem svého života. Začíná bilancovat; co uskutečnil, čeho
chce ještě dosáhnout, uvědomuje si, jak čas rychle plyne. Snaží se držet
krok s mladší generací, chodí do práce, pomáhá svým dětem postavit se
na vlastní nohy, má svůj cíl, svou sociální roli. Stáří ještě není na dosah,
ale není v nedohlednu.2
1 MPSV.CZ. Příprava na stárnutí. [online] Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/2856 [vid.
07. 06. 2011] 2 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd.Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 13-15.
9
Stárnutí je proces nezvratných změn, který je ovlivněn jak vnitřními
faktory (např. genetickou výbavou jedince) tak vnějšími faktory
(např. výživou, životním stylem, stresem). A právě proto, že jde
o multifaktoriální proces, je tempo a rozsah změn souvisejících se stářím
individuální.3
První příznaky stárnutí přicházejí pozvolna, zpočátku téměř
nepozorovaně. Jedná se o zhoršení zraku, sluchu, koordinace jemné
motoriky, koncentrace, snižuje se funkce paměti, zpomalují se reakce.
Stárnoucí člověk na sobě pozoruje také změny zevnějšku, objevují se první
šediny, vrásky či pigmentové skvrny na kůži.
Vágnerová poukazuje na důležitost přijetí vlastního stárnutí. Jednotlivé
fáze adaptace na vlastní stárnutí rozděluje do tří fází:4
První signály stárnutí – je fáze, ve které si člověk první projevy
spojené se stářím nechce přiznat.
Smlouvání – je fáze, ve které si člověk uvědomuje že stárne, ale dělá
vše proto, aby vypadal lépe než jeho vrstevníci.
Přijetí – je fáze, ve které dochází k přijetí tělesných změn souvisejících
s postupným stárnutím.
Stáří bývá často spojováno se smrtí, ale stáří neznamená konec. Jde
o období, které zahrnuje přibližně jednu třetinu našeho života, a proto
si toto období zaslouží pozornost celé společnosti.5
V následující kapitole se budu zabývat členěním stáří a determinanty
souvisejícími se stářím na úrovni biologické, psychické a sociální.
1.2 Stáří
Stáří je přirozeným obdobím lidského života a věk je důležitým, nikoliv
jediným ukazatelem charakterizujícím tuto vývojovou etapu. V odborné
literatuře se můžeme setkat s různou kategorizací stáří.
3 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 448.
4 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 401 – 403.
5 KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing, 2008. s. 11.
10
V současné době je nejčastěji používané následující, povahou spíše
administrativní, členění:6
45 – 59 let středí nebo též zralý věk
60 – 74 let vyšší věk nebo rané stáří
75 - 89 let stařecký věk – senium, vlastní stáří
90 let a výše - dlouhověkost
Člověk je bytostí bio – psycho – sociální. V praxi to znamená, že lidský
organismus prochází během procesu stárnutí mnoha změnami. Ty jsou
velmi individuální, ale vždy zasahují do všech oblastí tj. do oblasti tělesné,
psychické i sociální. Proto vznikla za účelem periodizace stáří další
dynamická pojetí.
1.2.1 Biologická dimenze stáří
Biologická dimenze stáří – určuje stav organismu na úrovni
fyziologických funkcí, který nemusí odpovídat věku chronologickému.7
V souvislosti se snížením fyziologických funkcí organismu dochází
ke změnám např. v oblasti smyslových orgánů, objevují se změny vzhledu,
dochází k úbytku svalové tkáně, projevují se změny v trávicím
a vylučovacím systému, mění se schopnost termoregulace.8 Samotné stáří
není nemoc, ale během procesu stárnutí dochází k celkovému snížení
výkonnosti všech funkcí organismu a starý člověk častěji onemocní. Pro
stáří je typický výskyt onemocnění probíhajících současně
tzv. polymorbidita9.
1.2.2 Sociální dimenze stáří
Sociální dimenze stáří – je spojována se změnami v sociální oblasti.
Velká změna nastává v souvislosti s odchodem do důchodu. Člověk ztrácí
profesní roli, ztrácí pocit potřebnosti, užitečnosti, mění se často také
6 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 20 – 21. 7 ĎOUBAL, S. Biologický věk a jeho význam. [online] Dostupné z
http://www.faf.cuni.cz/apps/Gerontology/biologicalage/importancy/age.asp [vid. 24. 06. 2011] 8 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,
2007. s. 12. 9 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 448.
11
ekonomické zajištění jedince a dochází k jinému časovému rozvržení dne.
V tomto období je důležitý postoj rodiny, která může nabídnout tak
potřebnou jistotu, dát pocit bezpečí a integrity. Volný čas přináší seniorům
možnosti různých aktivit, na které dříve nebyl čas. Velkou zátěž
představuje úmrtí partnera, která může umocnit pocit prázdnoty a vzít
smysl života. Starý člověk se v menší či větší míře stává závislým na své
rodině, okolí, společnosti, nastává pocit osobního selhání, méněcennosti.10
1.2.3 Psychická dimenze stáří
Psychická dimenze stáří – psychiku ve stáří ovlivňují nejen změny
v oblasti fyziologické, které mohou být starým člověkem negativně
prožívány, ale také změny v oblasti psychické. Dochází např. k zvýraznění
některých povahových vlastností člověka, snižuje se schopnost adaptace
na nové situace a prostředí, dochází ke změnám životních potřeb,
kognitivních funkcí či změnám v oblasti emočního prožívání.11 Psychickým
aspektům stáří se budu více věnovat ve druhé kapitole.
V souvislosti s cílem práce se dále zaměřím na změny v oblasti
uspokojování potřeb seniora, které souvisejí s přehodnocením pořadí
životních hodnot.
1.3 Potřeby starých lidí
V předešlé kapitole jsem se dotkla členění stáří podle toho, kterou oblast
našeho života zasahuje. Stejně tak potřeby starých lidí můžeme rozdělit na
potřeby biologické, psychické a sociální. Každý člověk bez ohledu na věk
uspokojuje během svého života své potřeby. Ve stáří dochází
k prohlubování těchto potřeb, proto je jejich saturace velmi důležitá.
Potřeba nevyjadřuje pouze to, co člověku chybí, ale stává se jeho
hybnou silou a motivem jednání. Neuspokojení potřeb vyvolává nepříjemný
emoční stav, který může vést k opakovaným a na první pohled
10
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 464 – 485. 11
JAROŠOVÁ In MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 21.
12
neodůvodněným, či zbytečným žádostem starého člověka. Důležité
je „dešifrovat“ tyto žádosti, aby mohlo dojít k jejich uspokojení.12
Potřeby jsou na základě psychologických typologií nejčastěji členěny
na:13
vztahující se k tělesné pohodě
vztahující se k psychické rovnováze a bezpečí
Jednu z nejznámějších typologií hierarchie potřeb zformuloval americký
psycholog Abraham Herbert Maslow, který seřadil potřeby od těch
nejnaléhavějších až po nejméně naléhavé. Předpokládá nutnost uspokojení
potřeb ležících na nižší úrovni hierarchie potřeb, aby mohla vzniknout
motivace k uspokojení potřeb nacházejících se na vyšší úrovni.14 Obrázek
č. 1 „Maslowova teorie hierarchie potřeb“.15
V kontextu s dosažením výzkumného cíle se budu dále zabývat
změnami potřeb starých lidí v souvislosti s umístěním seniora do zařízení
rezidenčního typu.
1.3.1 Potřeby seniorů v souvislosti s umístěním do zařízení rezidenčního typu.
Velká změna nastane v okamžiku, kdy se senior ocitá v nepříznivé
životní situaci, kterou není schopen překonat sám ani s pomocí rodiny,
či jiné sociální služby. Nastalá situace může být řešena umístěním seniora
12
PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 25 – 36. 13
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. s. 157. 14
ATKINSON, R.L. a kol. Psychologie. 2. vyd. Překl. E. Herman. M. Petržela.D. Brejlová. Praha: Portál, 2003. s. 470 – 471. 15
HÁLEK, V. Základy managementu. [online] Dostupné z http://halek.info/prezentace/managementcviceni2/mngcv2.php?l=06&projection&p=28 [vid. 25. 06. 2011]
13
do domova pro seniory, nebo jiného zařízení rezidenčního typu. Tato
zásadní životní změna však může být pro člověka velkou psychickou
zátěží.
U seniora často dochází ke ztrátě pocitu jistoty a bezpečí, které mu
nabízelo jeho známé prostředí domova. V této souvislosti může dojít
k uvědomění si své závislosti na pomoci druhé osoby a ztráty autonomie.
To vše v člověku evokuje myšlenku na blížící se konec života. Vágnerová
v této souvislosti hovoří o čtyřech základních psychických potřebách, které
jsou spojeny se ztrátou samostatnosti a soukromí:16
Potřeba přiměřené stimulace a orientace – u starého člověka, který
nastoupil do zařízení rezidenčního typu se často objevují různé obavy
např. že nenajde jídelnu, toaletu, bojí se zeptat, aby neobtěžoval.
Důležité je dbát na dostatečně stimulující prostředí a zároveň
nezapomínat informovat seniora o veškerém dění týkajícím se jeho
osoby.
Potřeba citové jistoty a bezpečí – nástupem do rezidenčního zařízení
ztrácí senior pocit jistoty a bezpečí, které mu dříve poskytovaly osoby
jemu blízké a také jeho vlastní domov. Starý člověk se může cítit
opuštěný a současné prostředí vnímá jako neosobní. Zachování vlastí
identity je pro starého člověka velmi důležité, proto je nutné respektovat
jeho rozhodnutí a dopřát mu pocit důležitosti a významnosti.
Potřeba seberealizace – u starého člověka po nástupu do zařízení
rezidenčního typu dochází ke ztrátě smysluplných činností, které člověk
vykonával dokud byl doma např. úklid, vaření, práce na zahrádce. Starý
člověk ztrácí motivaci k aktivitám – nevidí v nich smysl. Důležité
je nabízet dotatečné množství aktivit, které budou respektovat
důstojnost a individualitu seniora.
Potřeba otevřené budoucnosti – stáří lidé spojují nástup do
rezidenčního zařízení s „poslední štací“, nevidí budoucnost, jsou
přesvědčeni, že je už nic nového nečeká, dochází k rezignaci, apatii
a úzkosti. Důležitá je např. včasná a pravidelná informovanost seniora
o nabízených aktivitách, která dodá starému člověku pocit očekávání –
pocit otevřené budoucnosti.
16
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 495 – 499.
14
Na základě své praxe mohu konstatovat, že pro naplnění výše
uvedených potřeb je nezbytný individuální přístup s aspektem na
kompetence každého jedince. Uznání kompetentnosti starého člověka
ovlivňují také postoje společnosti ke stáří.
1.4 Pohled společnosti na stáří
Současná společnost zaujímá ke starým lidem spíše negativní postoj.
Považuje starého člověka za nepotřebného, který nemá společnosti už
co nabídnout. V popředí hodnotového systému společnosti je dravost,
výkonnost, přitažlivost, což staré lidi znevýhodňuje. Výsledkem takto
nastaveného žebříčku hodnot je postoj vyjadřující nepotřebnost,
podřadnost a nekompetentnost starých lidí – ageismus.17
Ageismus – je pojem vyjadřující diskriminaci na základě věku,
upřednostňuje mládí, zahrnuje mýty, předsudky a negativní představy
o stáří. Mladá generace zastává představy, že staří lidé nemají společnosti
co nabídnout, zatěžují ekonomickou situaci společnosti, zabírají pracovní
místa mladým a neustále si na něco „stěžují“. Starý člověk je vnímán jako
neproduktivní, neperspektivní a žijící na úkor mladých.18
Důraz na mládí a fyzickou krásu můžeme vidět takřka na každém kroku.
Z časopisů, reklam, bilboardů na naše smysly útočí krásní, mladí a úspěšní
lidé. Masmédia nám představují staré lidi nejčastěji jako obyvatele různých
pobytových služeb, jako bezbranné, okradené, nepřející mladým,
či v reklamě jako jedince trpící zažívacími problémy, zácpou a uvolněnou
zubní protézou. Předsudky vůči stáří byly a budou, důležité je, aby výchova
mladých lidí vedla nejen k úctě a respektování stáří, ale také k umění
naslouchat a učit se z celoživotních zkušeností starého člověka. Důležité
je najít si čas zastavit se, poslouchat a tím starému člověku dopřát pocit
důležitosti, významnosti a potřebnosti a uvědomit si, že kouzlo osobně
převyprávěných příběhů je nenahraditelné.
V souvislosti se zvyšujícím se počtem starých lidí ve společnosti -
tzv. demografickým stárnutím se stává aktuální otázka individuální přípravy
na stáří. Z tohoto důvodu se budu dále zabývat různými postoji člověka
v souvislosti s adaptací na životní etapu, kterou je stáří.
17
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 443. 18
TOŠNEROVÁ, T. Ageismus – Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002. s. 6 – 7.
15
1.5 Přijetí stáří
Stáří není nemoc, přesto se mnoho lidí chová ke starým lidem tak, jako
by se báli, že se nakazí a také zestárnou.19 Obávají se, že jednou budou
také nemohoucí potřebující pomoc a nechtějí si připustit, že starý člověk se
vlastně stává zrcadlem jich samých.20 V souvislosti s přijetím stáří se nabízí
otázka, v jakém časovém horizontu je vhodné se na stáří začít připravovat.
Rozlišujeme tři formy přípravy na stáří:21
Dlouhodobá příprava: je ovlivněna výchovou, probíhá již od dětství,
kdy bychom měli vychovát děti k úctě ke starým lidem. Následně
předpokládáme, že stejné úcty se bude dostávat ve stáří také nám
samotným.
Střednědobá příprava: je ovlivněna dosavadním stylem života, měla
by probíhat od okamžiku, kdy si člověk začíná uvědomovat, že stárne
(viz. kapitola 1.1 Stárnutí). Člověk by měl přehodnotit svůj dosavadní
způsob života, zamyslet se nad plány, které chce ještě realizovat,
upevňovat přátelské kontakty, přemýšlet o možnosti realizace svých
zájmů, koníčků.
Krátkodobá příprava: je ovlivněna schopností vyhodnotit možná
úskalí, která sebou stáří přináší (např. omezení hybnosti, přemíra
volného času). Před odchodem do penze je vhodné zaměřit se na
praktičnost vybavení svého bytu (bezbariérovost, bezpečnost)
a na možnosti využití volného času.
Z výše uvedeného vyplývá, že adaptace na stáří je dlouhodobý proces,
který je u každého jedince individuální. Vychází z jeho osobnosti, přístupu
k životu, zkušeností a je ovlivněn celoživotní přípravou člověka na stáří.
19
PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 58. 20
PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 19. 21
POLÁCHOVÁ, E. Adaptace a příprava na stáří. [online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/adaptace-a-priprava-na-stari-305689. [vid. 11.07.2011]
16
Podle studie o zvládání vlastního stáří, kterou provedla v roce 1962
Reichardová, vyplynulo „pět vyrovnávacích strategií“, které vyjadřují postoje
člověka ke svému stáří:22
Konstruktivní strategie – člověk přijímá stáří i s jeho nepříjemnými
stránkami, snaží se život vidět pozitivně. Umí plánovat, má své cíle,
kterých chce dosáhnout.
Strategie závislosti – člověk je bez zájmu o aktivity, svou
zodpovědnost za rozhodování deleguje na druhé, stává se lehko
ovlivnitelným svým okolím.
Strategie obranná – člověk nepřijímá omezení přinášející stáří, odmítá
pomoc druhých, lpí na svých rituálech, nechce se smířit se ztrátou
svých sociálních rolí.
Strategie hostility – člověk má negativní postoj vůči okolí, potřebuje
najít viníka za své neúspěchy, potřebuje najít viníka za stáří.
Strategie sebenenávisti - člověk hodnotí celý život negativně, zlobí
se sám na sebe, mluví o smrti, ve které vidí vysvobození.
Podle Venglářové je přijetí stáří ovlivněno nejen osobností jedince, ale
také přístupem jeho okolí a nabídkou služeb, zajišťujících pomoc
v oblastech, které již sám nezvládá – adaptaci na stáří pak rozděluje na:23
Konstruktivní přístup – člověk si uvědomuje změny již v produktivním
věku, je na stáří připraven (má své koníčky, zájmy, přátele).
Závislost na okolí – potřebu zvýšené pozornosti řeší starý člověk
symptomy onemocnění.
Nepřátelský postoj – člověk projevuje nepřátelský postoj ke svému
okolí, odmítá nabízenou pomoc.
Změn doprovázejících stáří je mnoho, a protože jde o individuální
proces, může být pro člověka velmi těžké se s nimi vyrovnat, důležitá
je trpělivost, tolerance a pomoc okolí. „Recept na úspěšné stárnutí očima
devadesátileté ženy“ (viz. příloha této práce č. 1) můžeme najít v knize 22
KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 31 – 33. 23
VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 12.
17
Motivační prvky při práci se seniory od Klevetové, Dlabalové. Stáří tato
žena nevnímá jako nutné zlo, touží mít stále nové zážitky, svá omezení
respektuje, ale nepoddává se jim, je plná optimismu, mládí nepovažuje
za nevychované, cvičí, střídmě jí a dodržuje pitný režim, umí se radovat
z maličkostí, prostě přijala stáří jako významnou etapu svého života.24
Ve druhé kapitole své práce se budu věnovat problematice změn
v oblasti kognitivních funkcí. V kontextu s tématem mé práce, kterým
je reminiscence, považuji za vhodné věnovat pozornost poklesu
paměťových funkcí u starých lidí a to zejména v souvislosti s velmi
rozšířeným onemocněním, kterým je demence.
2 PSYCHICKÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ
Změny v oblasti prožívání, chování a uvažování u starých lidí mohou být
ovlivněny dosavadním způsobem života, různými návyky, sociokulturními
vlivy, ale také postojem samotné společnosti ke starým lidem.25
2.1 Změny emočního prožívání
Emocemi člověk vyjadřuje subjektivní vztah k předmětům, lidem,
situacím.26 Ve stáří dochází ke změnám emočního prožívání, které
se projevují zvýšenou tendencí reagovat přecitlivěle, úzkostně, často
převládá smutná nálada.27
Ve stáří může dojít ke snížení motivace, která se vyznačuje zploštěním
emocí. Starý člověk ztrácí chuť do aktivit, chybí nadšení, zájem o okolní
dění se minimalizuje.28 Změna emočního prožívání může být doprovázena
sníženou péčí o svou osobu či prostředí, ve kterém starý člověk žije.29
24
KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 16 – 18. 25
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 450 – 451. 26
GILLERNOVÁ, I. a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2000. s. 16. 27
KUSÁ, M. Stáří. [online] Dostupné z http:/www.prosestry.cz/studijni_materialy/psychologie/stari. [vid. 06. 09. 2011] 28
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 22 – 24. 29
KUSÁ, M. Stáří. [online] Dostupné z http:/www.prosestry.cz/studijni_materialy/psychologie/stari [vid. 06. 09. 2011]
18
2.2 Změny kognitivních funkcí
Pomocí kognitivních funkcí poznáváme svět kolem nás. Informace
z vnějšího i vnitřního světa jsou přijímány a dále zpracovávány. Výsledkem
je poznání, zpřesnění či doplnění stávajícího.30
U starých lidí dochází ke zpomalení nejen pohybových schopností,
ale také schopností přijímat a zpracovávat nové informace. Starý člověk
často lpí na stereotypech, vše nové považuje za ohrožující, nechce nic
měnit. Jeho schopnost učit se novým věcem je snížená, v nových situacích
se cítí nejistý, vyhovuje mu, pokud může čerpat z dříve osvojených
zkušeností a znalostí. Nová a neznámá situace může vést k úzkosti
a pocitu nekompetentnosti. Dalším, velmi podstatným důvodem, který
může mít za následek zpomalení či zhoršení schopnosti přijímat
a zpracovávat nové informace je zhoršení smyslového vnímání, což může
vést k častější únavě, rozladěnosti a napětí.31
Mezi časté problémy, které jsou specifické pro starší generaci patří
poruchy funkce paměti. Paměť má v reminiscenci, která je stěžejním
tématem mé práce nezastupitelnou roli, z tohoto důvodu se změnami
paměti souvisejícími se stářím budu podrobněji věnovat v následujících
kapitolách.
2.2.1 Změny funkce paměti
Paměť je funkce, která nám umožňuje přijímat, uchovávat a dále
zpracovávat přijaté informace, zajišťuje integritu osobnosti a uvědomění
si vlastí osoby. Schopnost udržet získané informace a dále tyto informace
zpracovávat, je velmi důležitá pro zachování vlastní identity.32
Úbytek paměťových schopností patří mezi projevy spojované se stářím.
Každý z nás někdy něco zapomene, nemůže si vzpomenout, kam položil
určitou věc nebo na jméno nebo název filmu přesto, že ho má „na jazyku“.
Pokud si uvědomujeme, že jsme na něco zapomněli, že něco hledáme,
že si nemůžeme vzpomenout, můžeme hovořit o pouhé zapomnětlivosti
či roztržitosti. O poruchu paměti (kognitivní poruchu) se jedná v případě,
30
GILLERNOVÁ, I. a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2000. s. 43. 31
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 451 – 454. 32
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 452 – 453.
19
že u starého člověka nedochází k uvědomování si problému s pamětí.
Pokud nedochází k získávání a udržení nových informací, nedojde také
k dalšímu zpracování. Člověk s poruchou paměti je zmatený, neví kde je,
nepoznává své blízké – je dezorientován v čase a prostoru.33
V odborné literatuře můžeme najít různé dělení paměti. Autoři Jirák,
Holmerová, Borzová rozdělují paměť na deklarativní a procedurální:34
Deklarativní paměť – obsah této paměti můžeme popsat slovy.
Procedurální paměť – obsahuje informace získané na základě
motorických dovedností, podmíněných reflexů a mluveného slova.
Jiné a pro účely mé práce vhodnější považuji následné dělení paměti:35
Krátkodobá (pracovní) paměť - jsou zde uchovávány informace, které
jsou získány na základě smyslových receptorů, jedná se o informace
získané sluchem, zrakem, hmatem, čichem, chutí či pohybem.
Pro uchování získané informace je nutné opakování. V případě, že je
informace vyhodnocena jako významná je přesunuta do paměti
dlouhodobé.
Dlouhodobá paměť - v dlouhodobé paměti jsou uchovány informace,
které jsme vyhodnotili jako důležité, často mívají emoční náboj. Jedná
se o zkušenosti, dovednosti, vzpomínky, které jsou součástí naší životní
cesty.
Zatímco dlouhodobá paměť je dostatečná pro uchování veškerých
informací, které získáme během našeho života, krátkodobá paměť
disponuje velmi omezenou kapacitou a nabyté informace v ní zůstávají
přibližně půl minuty. Z tohoto důvodu dochází při nezměněné funkci paměti
k rychlé selekci informací, které jsme vyhodnotili jako důležité a jejich
přesunu z paměti krátkodobé do paměti dlouhodobé.36
33
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 22 – 24. 34
JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 13. 35
KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 47. JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 13. 36
BUJSSEN, H. Demence. 1. vyd. Překl. H. Kašparovská. Praha: Portál, 2006. s. 19 – 21.
20
Narušené ukládání informací do dlouhodobé paměti patří k jednomu
ze symptomů organické poruchy, kterou je demence. S ohledem na cíl
práce, kterým je analýza poskytování reminiscence v domovech pro
seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji,
považuji za důležité věnovat v následujícím textu pozornost příznakům
a problémům, které s sebou tato „organická duševní porucha“ přináší.
2.2.2 Porucha paměti u lidí trpící demencí
Jak již bylo uváděno v textu, stárnutí populace s sebou přináší celou
řadu problémů. Jedním z nich, který je spojen s negativními společenskými
důsledky, je demence. Se vzrůstajícím počtem starých lidí se zvyšuje
četnost výskytu lidí trpících demencí. V současné době se počet lidí
trpících demencí v české republice odhaduje na 100 000 osob.37
„Demence je skupina duševních poruch, jejichž nejzákladnější
charakteristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních (poznávacích)
funkcí, především paměti a intelektu, jako důsledek určitého onemocnění
mozku. Následkem takového onemocnění je nejen úbytek paměti
a intelektu, ale celková degradace duševních činností postiženého, ztráta
schopnosti běžných denních aktivit a nakonec ztráta schopnosti
samostatné existence“.38
Demence se dělí na lehkou, středně těžkou a těžkou.
Při lehké demenci (I. stadium) – se u nemocného objevují různé potíže
např. s orientací v čase, s plánováním, s učením se novým dovednostem.
Dlouhodobá paměť bývá zachována, ale dochází k problémům
s vybavováním nedávných událostí, objevují se potíže související
s udržením a následným přesunem nových informací do dlouhodobé
paměti. Začínají problémy v konverzaci (člověk si nepamatuje, co nám již
sdělil). Důležité je používat jednoduché věty, mluvit klidně, neopravovat,
nenapomínat. V tomto stadiu demence je vhodné využít různé fotografie,
37
JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 21. 38
HOLMEROVÁ, I., STUDNICKÁ, E. Demence. [online] Dostupné z http://www.hledamzdravi.cz/clanek/1023-demence [vid. 21. 07. 2011]
21
předměty, melodie, které nám pomohou využít zachovanou dlouhodobou
paměť.39
Středně těžká demence (II. stadium) - se projevuje např. zpomaleným
myšlením, změnou osobnosti (některé povahové rysy se mohou extrémně
zvýraznit), ztrátou adekvátně využívat naučené motorické dovednosti –
apraxií, prohlubujícími se problémy s orientací v čase a prostoru. U středně
těžké demence dochází k výraznému poklesu zájmu, který může vyústit
až v apatii.40
Objevují se problémy s porozuměním souvislostí určité události.
Komunikační projev je chudý, nemocný má problémy s vybavováním
slovních výrazů. Při komunikaci je důležité, mluvit klidně, používat
jednoduchá větná spojení, využívat gesta. Předměty, vůně, písničky, chutě
připomínající dětství pomohou nemocnému vybavit si krátkodobé
vzpomínky.41
U těžké demence (III. stadium) – můžeme pozorovat např. celkovou
dezorientaci, citovou oploštělost, ztrátu schopnosti pečovat o svou osobu,
vymizení soudnosti, neschopnost porozumět mluvenému i psanému slovu
a adekvátně se vyjádřit (afázii). V tomto stádiu nemocný často ztrácí vlastí
identitu – neví, kdo je. Při komunikaci je nezbytné všímat si neverbálních
projevů nemocného.42
Paměť člověku umožňuje vybavování prožitků a zkušeností v kontextu
s jeho celým dosavadním životem. Schopnost vybavení si již prožitého
(vzpomínání) je důležitá pro zachování vlastí identity člověka.
2.3 Význam vzpomínek ve stáří
Vzpomínka je paměťová stopa, která se pojí s určitým zážitkem, který
je často emočně podbarven. Vybavování vzpomínek je přirozenou duševní
činností člověka, která ho provází celým životem. Vzpomínky jsou pro
39
KANTORKOVÁ, M. Demence – vývojová stadia a doporučení. [online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228. [vid. 21. 07. 2011] 40
VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 28. 41
KANTORKOVÁ, M. Demence – vývojová stadia a doporučení. [online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228 [vid. 21. 07. 2011] 42
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 137 – 141.
22
člověka významné v každé fázi jeho života, nicméně v závěrečné etapě
života, kterou je stáří mají nezastupitelnou funkci pro udržení a potvrzení
vlastní identity, pro přijetí sebe samého.43
Vzpomínky umožňují člověku na sklonku života přehodnotit celý svůj
dosavadní život, vyrovnat se s křivdami a konflikty, pomáhají k sebepřijetí
a ke kontaktu s okolním světem. Dosažení životní integrity je proces, kdy
pomocí vzpomínek může u starého člověka dojít k pochopení smyslu
života, k porozumění sebe samého i ostatních lidí.44
Při hledání významu vzpomínek se můžeme opřít o Eriksona, který
hovoří o poslední etapě lidského života jako o stádiu životní integrity. Podle
Eriksona je stáří poslední etapou života, ve které má člověk možnost
vyrovnat a smířit se svým životem tak, aby byl připraven odejít s dobrým
pocitem bez ohledu na prohry a neúspěchy.45
Na skutečnost, že vzpomínání ve stáří je přirozenou součástí života,
upozornil na základě svého pozorování (1955 – 1966) také gerontolog
a psychiatr Rober N. Butler. Hovoří o významu vzpomínek, které slouží
k rekapitulaci životní cesty, která je pro člověka přirozeným, i když velmi
náročným životním procesem. Vybavování dávných konfliktů skrze
vzpomínky může člověku umožnit smíření a odpuštění sobě i druhým,
přinést úlevu a duševní vyrovnanost. Tuto strukturovanou aktivitu nazývá
Butler jako proces životního bilancování, reflexe či hodnocení života („live
revief“) a začíná využívat vzpomínky při své práci se seniory.46
Vzpomínky starému člověku mohou usnadnit snahu o začlenění
do společnosti, přispívají k pocitu důležitosti, umožňují předat zkušenosti
mladším generacím, pozitivně ovlivnit postoje ke stáří ve společnosti.47
Podle Cohena mohou vzpomínky plnit tři funkce:48
Intrapersonální – vzpomínky plní funkci, která pomáhá k udržení
osobní identity, uvědomění si vlastního „Já“ , napomáhá k pochopení
smyslu života.
43
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 11 – 12. 44
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 14. 45
ERIKSON, E.H. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 15. 46
BUTLER, R.N. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 16. 47
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 18. 48
COHEN, G.D. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 19.
23
Interpesonální – vzpomínky plní funkci interakce s okolím, při
rozhovorech nad vzpomínkami vznikají další asociace, které plní
interpersonální funkci a podněcují společenskou konverzaci.
Poznávací, informační – vzpomínky nabízejí moudrost, zkušenost
a informace v historických souvislostech, které napomáhají starému
člověku k nalezení nové společenské role (např. role učitele, mudrce,
rádce).
V současné době mnoho autorů (např. Haškovcová, Vágnerová, Zgola)
vyzdvihuje pozitivní úlohu vzpomínek zejména v souvislosti s umístěním
seniora do zařízení rezidenčního typu.49
Umístění seniora do institucionálního zařízení může vést k pocitu
beznaděje, vykořenění, prázdnoty a nepotřebnosti. Využití vzpomínek
zmírňuje negativní dopady související s „neosobním“ prostředím
a podporuje kontinuitu vlastního života, která byla narušena v důsledku
změny prostředí, ztráty společenské role a identity.50
V předchozím textu jsem se věnovala významné roli, kterou zastávají
vzpomínky v životě starého člověka. V následující kapitole se budu věnovat
vymezení pojmu reminiscenční terapie, různým přístupům a formám
se zaměřením na praktické využití vzpomínek při práci se seniory.
3 REMINISCENČNÍ TERAPIE
Vymezení pojmu reminiscenční terapie se věnuje mnoho autorů.
Mnohoznačnost termínu reminiscenční terapie je patrná z následujících
definic.
V akademickém slovníku cizích slov je pro výraz „reminiscence“
používáno synonymum „vzpomínka“ 51
49HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010., VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000 , ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003 50
JANEČKOVÁ, H. HOLMEROVÁ, I. VAŇKOVÁ, H. KAŠLÍKOVÁ, T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s 20 [vid. 24.06.2011] 51
PETRÁČKOVÁ, V. KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. s. 657.
24
Podle Woodse je reminiscence definována jako „hlasité nebo tiché
vybavování událostí ze života člověka, které se uskutečňuje buď o samotě,
nebo spolu s jinou osobou či skupinou lidí.“ 52
Sim vnímá reminiscenční terapii jako nedílnou součást péče o staré lidi
s aspektem na vzájemnou mezilidskou interakci, která napomáhá
k pochopení a porozumění starého člověka. Výsledkem je vytvoření
či prohloubení vztahu mezi pečující osobou a seniorem.53
Janečková, Vacková vymezují pojem reminiscenční terapie jako
„rozhovor terapeuta se starším člověkem (nebo skupinou seniorů) o jeho
dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých zkušenostech
s častým využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, nástroje a pomůcky
využívané v domácnostech, staré přístroje a pracovní nářadí, módní
doplňky, filmy, lidová nebo taneční hudba apod.)“.54
Někteří autoři např. Gibsonová, Schwaitzerová se neshodují s termínem
„reminiscenční terapie“ a přiklánějí se více k označení „reminiscence“
či „práce se vzpomínkami“. Důvodem je jasné vymezení termínu „terapie“55
jako způsobu léčení. Termín terapie je spojován s pomocí ze strany
odborníka (psychoterapeuta), která směřuje k odstranění problému
či nemoci.56
Gibsonová poukazuje na skutečnost, že práce se vzpomínkami
je založená na vzájemném sdílení zážitků, informací s důrazem na udržení
životní integrity jedince, nikoli na léčbu poskytovanou specialisty.57
Přestože aktivity zaměřené na práci se vzpomínkami nejsou samy
o sobě terapií, mají terapeutický účinek. Ten spočívá v uvědomění si sebe
samého, obnovení pocitu důležitosti a potřebnosti starého člověka, přináší
radost, potěšení a znovunalezení smyslu života.58
52
WOODS, R. In JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 21. 53
SIM, R. In ŠPATEKNOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 21 – 22. 54
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 21 – 22. 55
PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. s. 755. 56
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 22. 57
GIBSON, F. In ŠPATEKNOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 22. 58JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 43.
25
Podle Holmerové je důležité se při práci se vzpomínkami vyhýbat velmi
bolestným tématům, které mohou vyvolat silné emoční vypětí z důvodu
znovuvybavení tíživého a nezpracovaného prožitku, protože i přes výše
zmíněné terapeutické účinky reminiscence v žádném případě nenahrazuje
psychoterapii.59
Při práci se vzpomínkami můžeme vycházet z různých forem a přístupů,
které reminiscenční terapie nabízí a které se v praxi často prolínají.
3.1 Formy reminiscence
Gibsonová uvádí členění podle typu podnětů použitých při reminiscenci
na:60
Obecnou formu reminiscence – jedná se o reminiscenci, při které
jsou využívány různé, běžně dostupné předměty, které slouží
k vybavování vzpomínek na dané, avšak všeobecné téma (např. různé
náčiní a nářadí, kuchyňské vybaven).
Specifickou formu reminiscence – jedná se reminiscenci, při které
jsou k vybavování vzpomínek používány stimuly, které se konkrétně
pojí s účastníky reminiscence (např. svatební fotografie, fotografie dětí,
vysvědčení apod.).
Podle počtu osob dělíme reminiscenci na individuální a skupinovou. Při
individuální reminiscenci se věnuje terapeut jedné osobě. Vzniká prostor
pro intenzivní vztah mezi vzpomínajícím a terapeutem založený na důvěře
s důrazem na individualitu jedince. Skupinová reminiscence probíhá
za účasti více osob a dělí se dále na formální a neformální. Při neformální
skupinové reminiscenci dochází k nenucené, spontánní diskuzi, při které
účastnící společně vzpomínají či debatují o různých tématech a je
přístupná všem příchozím. Úkolem terapeuta je vytvoření příjemné
atmosféry s ohledem na komunikační a smyslové bariéry účastníků. Cílem
tohoto způsobu vzpomínání je především radost ze společně stráveného
času. Skupinová reminiscence formální se vyznačuje tím, že se jedná
59
HOLMEROVÁ, I. In MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 239. 60
GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 26
26
o záměrné vzpomínání nad určitým tématem v omezeném počtu
zúčastněných. Důležité je vytvořit pro skupinu takové prostředí, ve kterém
mohou nerušeně vzpomínat. Na rozdíl od neformální skupinové
reminiscence by měli být účastníci předem seznámeni s daným tématem
a průběhem reminiscence.61
3.2 Přístupy v reminiscenci
Využívání vzpomínek při práci se starými lidmi můžeme dále rozdělit
podle toho, jakým způsobem se vzpomínkami pracujeme, protože způsob
práce následně ovlivňuje celý výsledný efekt. Podle Norrise můžeme
hovořit o práci se vzpomínkami, která plní tři základní funkce:62
Oddechovou - vzpomnání v rámci aktivizace seniorů.
Podpůrnou - pomocí vzpomínek se snažíme o dosažení psychické
rovnováhy.
Terapeutickou - prostřednictvím vzpomínek dochází k rekapitulaci
vlastního života.
Jinou kategorizaci přístupů reminiscence uvádí Janečková, Vacková.
Jedná se o narativní, reflektující, expresivní a informační přístup.63
3.2.1 Narativní přístup
Narativní přístup využívá metodu vyprávění životního příběhu („live
story“). Jedná se o reminiscenční aktivity se seniory, při kterých je hlavním
cílem vyplnění volného času, možnost sebevyjádření, předání zkušeností,
zlepšení psychické pohody a zvýšení vlastní sebeúcty a potřebnosti.
Vzpomínání probíhá v bezpečném prostředí připomínající setkání rodiny
a přátel. U narativního přístupu je specifická interpersonální funkce
vzpomínání. Vzpomínání probíhá spontánně, na základě volných
asociacích nebo jako odpověď na reakci vyvolanou různými podněty (zvuk,
vůně, předmět, činnost, chuť). Důležité je, že při narativním přístupu
nedochází k hodnocení vypravěče a ani vzpomínající toto neočekává.
Vzpomínání může probíhat ve dvojici nebo ve skupině na téma, které
61
ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 28. 62
NORRIS, A.D. In JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 23. 63
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 23 – 30.
27
může, ale nemusí být předem dané. Vzpomínky mohou být vyjádřeny nejen
ústně, ale i písemně pomocí autobiografie, knihy života či memoárů.64
Někteří autoři např. Coleman, Bender kritizují narativní přístup, protože
vzpomínky se využívají zejména pro aktivizaci a využití volného času
seniorů, ale bez terapeutického přínosu, který by pomohl starému člověku
vyrovnat se s prožitými traumaty.65
Nicméně na základě pozorování, rozhovorů a analýzy videonahrávek
pořízených při skupinových setkáních využívající při vzpomínání narativní
přístup bylo zjištěno, že se účastníci při vzpomínání cítí příjemně a začínají
komunikovat i s ostatními členy ve skupině, přestože dříve komunikovali
převážně s personálem.66
3.2.2 Reflektující přístup
Reflektující přístup pracuje na základě metody Roberta Butlera, kterou
označil za životní rekapitulaci („life review“). Jedná se o práci
se vzpomínkami, při které dochází k reflexi života se všemi traumaty,
obtížemi s cílem přijmout vše, co člověka v životě potkalo, s cílem pochopit
smysl života. Butler uvádí, že pro naplnění těchto cílů je důležité, aby
reflektující reminiscence byla poskytována proškolenými terapeuty. Proces
životního bilancování může probíhat o samotě, při rozhovoru s terapeutem,
s malou skupinou lidí.67
Na metodě „live review“ založil vlastní model tzv. kognitivně –
behaviorální terapie Philippe Coppeliez. Jedná se o reflektující přístup
využívaný především u osob s kognitivními či depresivními poruchami.
Jedná se strukturovaný postup vzpomínání, při kterém je předem
domluveno téma (např. vztahy mezi rodiči, životní úspěchy, prohry, důležité
mezníky v životě, životní cíle). Při vzpomínání se setkává homogenní
skupina 4 – 6 osob v pravidelných intervalech 1x týdně po dobu 6 – 12
měsíců. Setkání, při kterém účastníci reflektují vlastní úspěchy, ale
64
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 23 – 24. 65
COLEMAN, P. G., BENDER, M. P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 24. 66
KIERNAT, J.M., GOLWASSER, A.N. a kol. In JANEČKOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H., KAŠLÍKOVÁ, T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s 21 [vid. 24. 06. 2011 ] 67
BUTLER, R.N. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 25.
28
i obtížné úseky života, trvá 60 – 90 minut. Na základě bezpečného vztahu,
který vzniká ve skupině, se lidé s kognitivními a depresivními poruchami
začínají svěřovat s těžkými událostmi ze svého života. Na základě důvěry,
pochopení a prostoru vyjádření dochází k úlevě, k redukci deprese
a ke zkvalitnění života.68
Mezi hodnotící přístupy řadíme i reminiscenci uplatňovanou jako jednu
z technik validace. Validace je metoda vycházející z humanistické
psychologie založená na přijetí momentální emoce či myšlenky člověka,
respektování pocitů, které pronikají z minulosti do přítomnosti. Validace
je vhodná zejména pro seniory s poruchami kognitivních funkcí, především
s demencí. Zakladatelkou je Naomi Feilová, která vychází z předpokladu,
že u lidí s demencí mohou vzpomínky z dětství a mládí, které bývají často
emočně podbarveny, nahradit ve vědomí to, co je poškozeno demencí.
Validace znamená přijetí a uznání všech projevů člověka za platné,
pravdivé a hodnotné. Respektováním prožitků vracíme člověku
postiženému demencí hodnotu sebe samého, což je důležité pro snížení
napětí a úzkosti.69 Výhodou validační terapie oproti reminiscenci
je možnost uplatnění některých validačních technik i u osob s těžkým
stádiem demence.70
3.2.3 Expresivní přístup
Expresivní přístup využívá vzpomínky k odkrytí minulosti. Pracuje
s těžkými vzpomínkami a tíživými traumaty, které jsou vyvolané dávnými
událostmi. Otevření minulosti, vyjádření emocí a mluvení o traumatické
události před druhými lidmi pomáhá jedinci k odstranění úzkosti, stresu
a zdravotních problémů. Při vzájemném sdílení tíživých vzpomínek mohou
naslouchající poskytnout radu, projevit zájem či souhlas, což vede k jinému
pohledu na minulost a k vyrovnání jedince s tíživou událostí.71
68
CAPPELIEZ, P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s.26. 69
MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 185 – 186. 70
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s.29. 71
PANNEBAKER, J. W. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 29.
29
3.2.4 Informační přístup
Informační přístup je založen na předávání informací očima
vzpomínajícího. Informativní reminiscence plní interpersonální funkci, kdy
dochází k předávání zkušeností mladší generaci. Senior získává pocit
potřebnosti, důležitosti a znovunalézá společenskou roli, která ho staví
do pozice učitele a rádce.72
Přestože narativní a informační přístupy v reminiscenci plní převážně
prosociální funkci, může dojít k ovlivnění zdraví seniora na základě emoční
regulace. Oproti tomu u reflektujících a expresivních přístupů pracujeme se
vzpomínkami vztahujícími se k osobnímu „Já“ což přímo ovlivňuje fyzické
a duševní zdraví jedince.73
Z předchozího textu je patrné, že k reminiscenci můžeme přistupovat
různě, ale ať už si zvolíme jakýkoliv přístup, základním kamenem pro
reminiscenci jsou podněty, vyvolávající vzpomínky.
3.3 Zdroje podporující reminiscenci
V běžném životě dochází ke stimulaci vnímání na základě mnoha
podnětů, kterými jsme obklopeni a jejichž přítomnost si často ani
neuvědomujeme. Nedostatečná saturace podněty může nastat v případě
umístění seniora do institucionální péče. Toto na podněty chudé prostředí
může vést k potížím s orientací, ke ztrátě autonomie a k sociální izolaci.74
Reminiscence nabízí a využívá různých zdrojů, které umožňují
přiměřenou stimulaci starého člověka. Autorky Špatenková, Bolomská třídí
zdroje pro praktickou reminiscenci do třech kategorií:75
Komunitní zdroje – přínos pro reminiscenci spočívá v navázání
spolupráce s knihovnou (možnost zapůjčení např. knih, které
se zabývají historií daného regionu), s muzeem (domluvení přednášky
na dané téma) případně školou (mezigenerační předávání informací
o historických událostech, zvycích a tradicích).
72
COLEMAN, P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 30. 73
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 30. 74
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 496. 75
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 31.
30
Lidské zdroje – pracovat se vzpomínkami není výsadou pouze
vyškolených pracovníků, velkým přínosem jsou také ostatní pracovníci,
kteří jsou v kontaktu se seniorem, osoby z řad dobrovolníků, lidé
zabývající se různými dnes již téměř zapomenutými řemesly
(např. košíkáři, hrnčíři, dráteníci) a v neposlední řadě také rodinní
příslušníci.
Podmínkou kvalitní péče o staré lidi v institucionálním zařízení jsou
dostatečné informace o jeho zálibách, zvycích, oblíbených činnostech, ale
také informace, které nám slouží k orientaci v jeho chování
(např. při úzkosti, depresi, agresi). Právě rodinní příslušníci jsou důležitým
zdrojem informací při uvádění reminiscenční terapie do praxe.76
Reminiscenční pomůcky - mezi reminiscenční pomůcky můžeme
zařadit vše co stimuluje naše smysly v souvislosti se vzpomínkami.77
Vzpomínky mohou přicházet spontánně nebo si je můžeme vybavit
záměrně. Říčan hovoří o „lovení v paměti“, které je ovlivněno schopností
vybavení si událostí uložených v dlouhodobé paměti. Vybavování
vzpomínek můžeme podpořit stimulanty, které působí na smyslové vnímání
jedince.78
V reminiscenci zaujímají tyto podněty nezastupitelnou roli, z tohoto
důvodu se budu „Reminiscenčními pomůckami“ jako stimulátory vzpomínek
zaměřenými na různé smyslové vnímaní věnovat v následující kapitole.
3.4 Stimulátory vzpomínek
Potřeba stimulace správnými podněty je pro lidský organismus prioritním
požadavkem.79
Při reminiscenci je důležité věnovat podnětům stimulujících vzpomínky
dostatečnou pozornost. Výběr pomůcek, které terapeut použije, by měl
76
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 104. 77
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 32. 78
ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 77 – 81. 79
KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 58.
31
korespondovat s obdobím, ve kterém starý člověk vyrůstal, s věkem,
zdravotním stavem a s respektováním jedinečnosti každého člověka.80
Vzpomínání podněcuje dostatečná a vhodná stimulace na úrovni všech
smyslů: tedy zraku, sluchu, hmatu, čichu, chuti a pohybu.
3.4.1 Zrakové stimulátory vzpomínek
K vybavování vzpomínek na základě vizuální stimulace slouží
např. staré fotografie, obrázky či kresby připomínající život vzpomínajících.
Podle Špatenkové, Bolomské není důležité stáří fotografií, ale obsah, který
upoutá pozornost, něčím evokuje vzpomínky a vede k následné diskuzi.
Důležité je věnovat pozornost nejen obsahu fotografie, ale také dbát
na velikost a ostrost fotografií zejména s ohledem na osoby se zhoršeným
zrakem. Při vzpomínání s větší skupinou osob je vhodnější použití
dataprojektoru, který umožní sledování fotografie, obrázku či kresby
současně všem zúčastněným. Velmi dobře poslouží v reminiscenci také
staré články z novin, časopisy o módě, inzeráty či informační letáky
vztahující se k období, ve kterém vzpomínající vyrůstal. Při shromažďování
vhodných materiálů můžeme oslovit samotné účastníky reminiscence,
využít komunitní zdroje (např. knihovny, muzea, archiv) nebo data
z internetových zdrojů. Praktické je získané materiály okopírovat,
popřípadě zvětšit a zalaminovat.81
Mezi podněty stimulující zrak patří nejen výše zmiňované materiály,
ale také mnoho dalších předmětů, které se vztahují k životu dnešních
seniorů. Může jít o předměty denní potřeby, které se dnes již běžně
nepoužívají např. speciální dóza na vůni, části oděvů, ošatka na čerstvý
chléb, mlýnek na kávu, různé náčiní vztahující se k řemeslům, či hračky
charakterizující období dětství vzpomínajících. Další aktivitou
při reminiscenci může být sledování dokumentárních pořadů v televizi,
které se často pojí s významnými historickými a společenskými událostmi
(např. oslava MDŽ, masopust, volby, dožínky) důležité je přistupovat citlivě
80
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 103 – 104. 81
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 34.
32
k historickým událostem, které mohou vyvolat silné emoce (např. období
2. světové války, okupace, znárodňování majetku apod.).82
3.4.2 Sluchové stimulátory vzpomínek
Velmi významná při práci se vzpomínkami je stimulace sluchu.
Špatenková, Bolomská poukazují na přesné uchování auditivní paměti,
která je propojená s určitým obrazem v naší mysli. Stimulace zvukem,
melodií, písní vede k mobilizaci vzpomínek, které se následně propojují
s obrazem uloženým v paměťových stopách.83 Stejně jako pomocí
aktivizace ostatních smyslů dochází na základě sluchové stimulace
k navázání kontaktu, zprostředkování informací, snažší orientaci v prostředí
nebo získávání pocitu jistoty.84 V případě eliminace vážné poruchy sluchu
mají pomůcky stimulující auditivní paměť své nezastupitelné místo při práci
se vzpomínkami.85
Jako sluchové aktivátory můžeme využít nahrávky písní a melodií
z oblasti různých hudebních žánrů (dechovka, vážná hudba, lidové písně,
skladby jednotlivých interpretů např. Karla Hašlera, Jana Wericha, Oldřicha
Nového). Další reminiscenční pomůckou jsou nahrávky mluveného slova,
které jsou dnes běžně dostupné na CD nosičích. Jedná se např. o čtení
beletrie, poezie, záznam divadelních představení, besedy s herci,
cestovateli apod.86
V neposlední řadě nesmíme zapomínat na běžné zvuky všedního
života, které nás obklopují - např. zvuk řeky, zpěv ptáků, klapot koňských
kopyt, štěkot psů, zvuk deště, dětský smích. Všechny tyto zvuky mohou
aktivovat emoce a vzpomínky spojené s určitým místem nebo událostí,
která je spojena se vzpomínajícím.87
82
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21. – 22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 83
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 35. 84
FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 114. 85
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 35. 86
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 35 – 36. 87
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 104.
33
3.4.3 Hmatové stimulátory vzpomínek
Prozkoumání předmětu pomocí hmatu nás ubezpečuje o tom, že věci
kolem nás jsou skutečné. Vnímáme povrch, velikost, tvar, teplotu což
stimuluje naše vzpomínky.
Na důležitost doteků upozorňuje např. Říčan, který poukazuje na možný
stav deprivace u osob nacházejících se v prostředí chudém na vnější
podněty. Tato deprivace může nastat nejen v případě eliminace podnětů
přijímaných pomocí zraku a sluchu, ale také při nedostatečné stimulaci
taktilně – haptické oblasti.88
V souvislosti s hmatovými aktivátory vzpomínek hovoří Janečková,
Vacková o využití neverbálních podnětů, které jsou spojeny
se vzpomínkami na různé události, činnosti nebo místa (např. dětství,
mládí, zaměstnání, domácnost, hospodářství). Hmatovým podnětem tak
může být hlazení zvířete, brouzdání bosou nohou v trávě, kapky deště,
česání, líčení nebo kontakt s předměty vztahujících se k pracovní činnosti
(např. lžíce, hřeben, látka, hlína, různé nářadí, kuchyňské vybavení).89
Pokud zprostředkujeme účastníkům reminiscence zkoumání předmětů,
které jsou spojeny s jejich životem pomocí hmatu, může dojít k spontánní
aktivaci vzpomínek i u osob se zrakovým hendikepem.90
3.4.4 Čichové stimulátory vzpomínek
Mezi významné stimulátory vzpomínek při reminiscenci patří vůně.
Různé pachy, vůně, ale i zápachy aktivují paměťové stopy a vyvolávají
různé asociace. Jako stimuly aktivující vzpomínky na základě podráždění
čichových receptorů můžeme využít vůně, spojené s domácím prostředím
(např. vůně smažené cibulky, čerstvého chleba, medových perníčků nebo
právě namleté kávy). Vhodné je také využití vůní, které nám nabízí příroda
a které jsou často spojeny s dětstvím vzpomínajících. Můžeme využít vůně
připomínající práci okolo hospodářství, vůni, která obnoví vzpomínky
na školní brigády nebo na prázdniny strávené u babičky na vsi. Není nic
88
ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 57 – 58. 89
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 104. 90
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 36.
34
jednoduššího než využít vůní čerstvě pokosené trávy, sena, květin, různých
bylinek a koření. 91
V souvislosti s pobytem starého člověka v zařízení rezidenčního typu
je výhodou vlastní kuchyně, která umožňuje stimulaci čichových receptorů
několikrát denně. Vůně linoucí se po chodbách těchto zařízení navozuje
pocit domova, podněcuje vzpomínky a představivost.92
3.4.5 Chuťové stimulátory vzpomínek
Stejně jako vůně, tak i stimulace receptorů přenášejících chuť může
u člověka evokovat vzpomínky. Chuť lékořicových tyčinek, vánočního
cukroví, nádivky s kopřivami, křížal nebo sušených švestek mohou vyvolat
vzpomínky na období svátků, jako jsou vánoce, velikonoce, posvícení. Jiná
jídla zase aktivují vzpomínky na běžný život a připomenou dobu, ve které
senior vyrůstal. Při vzpomínání se můžeme také zaměřit např. na jídla
typická pro daný kraj.93
Z vlastní praxe vím, jak oblíbené jsou diskuze na téma „co rád/a jím“.
Jednou týdně přicházejí senioři a hovoří o oblíbených jídlech, které si přejí,
aby se objevili na jídelním lístku. Často se jedná o jídla vztahující
se k období, ve kterém vyrůstali např. brambory na loupačku, bramborové
placky, šťouchané brambory s podmáslím či bramboračka.
Staří lidé mají rádi „vše co tvořilo jídelníček v dřívější době a co je pro ně
spojeno s nějakými hezkými vzpomínkami“.94
U Giarda a Mayola v knize Vynalézavost ve všednosti najdeme
vystihující odpověď „jíme většinou to, co nás naučila jíst naše matka nebo
matka naší manželky. Máme rádi stejná jídla jako ona, sladká nebo slaná,
ráno chléb s marmeládou nebo se sýrem, čaj nebo kávu. Máme tyto jídla
91
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 92
PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 100 - 106. 93
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 105. 94
PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 100.
35
rádi, protože tak do jisté míry vstřebáváme vzpomínky, které jsou
znamením bezpečí, jsou okořeněné něžností a zvyky, jež poznamenaly
naše rané dětství“.95
3.4.6 Pohybové stimulátory vzpomínek
Využívání pohybu jako stimulátoru vzpomínek je velmi důležité.
Schopnost vykonávat dobře známé a opakované činnosti často přetrvává
i u seniorů s vážnou kognitivní poruchou. Jedná se o pohybový stereotyp,
který si tělo pamatuje a který se pojí se vzpomínkami na práci nebo
známou činnost např. žena, která vychovala děti bude vědět jak hníst těsto,
muž, který hrával karty je bude umět rozdat nebo u ženy, která ráda
tancovala, může hudba vyvolat taneční pohyby.96
Přípravě a výběru reminiscenčních pomůcek je důležité věnovat
dostatečnou pozornost, protože necitlivá stimulace může vyvolat i negativní
a emočně náročné reakce. Pokud se toto přes veškerou snahu terapeuta
přihodí, měl by se podle Sima pokusit svým klidným přístupem uklidnit
klienta a k dané aktivitě se vrátit až si bude jistý, že vyhovuje všem
zúčastněným.97
V následující kapitole se zaměřím na praktickou stránku využívání
reminiscence v zařízeních institucionálního typu. Budu se věnovat přístupu
v reminiscenci s ohledem na specifické potřeby seniorů v instituci. Dále
přípravě a průběhu samotného reminiscenčního setkání, dovednostem
pracovníka, který facilituje reminiscenční skupinu. V poslední řadě
se dotknu nejen možných úskalí a problémů, které mohou při reminiscenci
nastat, ale také pozitivního přínosu reminiscence.
95
GIARDA, L. MAYOLA, P. In PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 100 – 101. 96
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 202. 97
SIM, R. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 32.
36
4 PRÁCE SE VZPOMÍNKAMI JAKO SOUČÁST PÉČE
O KLIENTY V REZIDENČNÍCH ZAŘÍZENÍCH
Využití vzpomínek při práci se seniory v rezidenčních zařízeních by mělo
být součástí každodenní péče. Vzpomínat s klienty těchto zařízení můžeme
spontánně při běžných pečovatelských úkonech nebo cíleně v rámci
aktivizačních programů.98
Reminiscence se může stát prostředkem, který usnadní adaptaci
seniora a zmírní negativní dopady při umístění starého člověka do cizího
a neosobního prostředí instituce. Pozitivní vliv reminiscence na kvalitu
života seniorů žijících v institucích naznačuje např. výzkum Gerontocentra
Praha, který probíhal v letech 2005 – 2007.99
Pozitivního přínosu vzpomínek ve vývojové etapě, kterou je stáří jsem
se dotkla v kapitole 2.3 Význam vzpomínek ve stáří. S ohledem na téma
své práce se zaměřím na klienty domovů seniorů a klienty domovů
se zvláštním režimem, jimiž jsou nejčastěji senioři v různém stádiu
demence, osoby po cévní mozkové příhodě a staří lidé se zhoršeným
sluchem či zrakem.
4.1 Využití reminiscence u osob se specifickými potřebami
V případě využití reminiscence musíme mít na paměti specifické potřeby
jednotlivých účastníků. Od těchto specifických potřeb se dále odvíjí
individuální přístup při práci se vzpomínkami, který je důležitý pro pozitivní
vnímání reminiscence.
4.1.1 Osoby po cévní mozkové příhodě
Cévní mozková příhoda je pro osobu velmi devalvující. Důvodem
je skutečnost, že nepřichází pozvolně, ale náhle. Ztráta sebevědomí
a následná apatie jsou odpovědí na náhlou ztrátu soběstačnosti. Osoba
98
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 50. 99
JANEČKOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H., KAŠLÍKOVÁ, T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s 20 [vid. 24. 06. 2011 ]
37
se stává částečně nebo plně závislá na pomoci druhé osoby.100
V souvislosti s cévní mozkovou příhodou se také objevují problémy
v oblasti komunikace. Právě reminiscence může člověku pomoci
k obnovení sebevědomí, které je nezbytné pro další rekonvalescenci.101
Gibsonová poukazuje na nezbytnost pečlivého výběru reminiscenčních
pomůcek s ohledem na závažnost komunikačních problémů. Vhodné
je využití pomůcek, které stimulují více smyslových orgánů. Následná
kombinaci s tématy, které se přímo vztahují k minulosti starého člověka
(např. k zaměstnání, rodině, koníčkům) zvyšuje pravděpodobnost kladné
odezvy a snahy osoby o komunikaci.102
4.1.2 Osoby s poruchou zraku a sluchu
Další významnou skupinou osob v domovech pro seniory a v domovech
se zvláštním režimem jsou senioři se zhoršeným zrakem či sluchem.
Zhoršení smyslového vnímání pomocí zraku nebo sluchu patří k častým
projevům stáří. Tento hendikep by neměl v žádném případě vést
k vyloučení seniora z účasti na reminiscenčních aktivitách. Gibsonová
považuje za prioritní znalost rozsahu postižení a způsob komunikace,
na který je osoba zvyklá. Práce se vzpomínkami může být individuální
i skupinová. Důležité je zjistit ochotu a trpělivost ostatních členů ve skupině
při komunikaci s ohledem na osoby s poruchou zraku nebo sluchu. Vhodné
je vyhnout se reminiscenční skupině, ve které se nacházejí senioři
jak se zrakovým tak sluchovým hendikepem.103
U osob se zrakovým postižením může postupem času docházet
k senzorické deprivaci. Kompenzaci zrakového vnímání tak nabízí vnímání
podnětů z okolního světa pomocí ostatních smyslů (tzn. hmatu, sluhu,
čichu a chuti).104
100
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 63. 101
SIM. R. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 64. 102
GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 64. 103 GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 68 - 70. 104
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 121 - 122.
38
U osob s postižením sluchu je nejzávažnějším sekundárním
hendikepem komunikační bariéra. Pokud došlo k osvojení řeči před
sluchovým postižením je komunikační schopnost zachována, ale postupem
času dochází k určitým obtížnostem. Při komunikaci s osobami
se zhoršeným sluchem je proto nezbytné věnovat pozornost přesné
artikulaci s přímým očním kontaktem. Důležitá je také nonverbální
komunikace, která postiženému člověku zajišťuje zpětnou vazbu,
potvrzující skutečnost, že je vnímán, že je mu rozuměno.105
Při reminiscenci s osobami se zrakovým nebo sluchovým postižením
využíváme reminiscenční pomůcky, které stimulují co nejvíce smyslů
s vyloučením zvukových podnětů u osob s postižením sluchu.106
4.1.3 Osoby s demencí
V odborné literatuře je v současnosti věnována velká pozornost
aktivizaci seniorů s demencí žijících v zařízeních rezidenčního typu.107
Z výzkumů prevalence výskytu kognitivních poruch v domovech pro
seniory vyplývá, že v celých 40% případech můžeme hovořit o kognitivních
poruchách dosahujících závažnosti demence. Tyto alarmující výsledky
poukazují na potřebu využívání specifických přístupů v péči o osoby
s demencí nejen u pečovatelů specializovaných zařízeních, ale také
u ošetřujícího personálu v domovech pro seniory.108
Lidé s demencí trpí pocitem nepotřebnosti, osamělosti a postupně u nich
dochází k sociálnímu vyloučení a izolaci. Reminiscence může zmírnit
devalvující dopad demence a zlepšit kvalitu života seniora na základě
cílené práce se vzpomínkami, které zůstávají uchovány v dlouhodobé
105 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 125 – 128. 106 ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 70. 107
HOLMEROVÁ, I. In MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011., HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010., ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 108 VAŇKOVÁ, H., JURAŠKOVÁ, B., HOLMEROVÁ, I. Prevalence kognitivních poruch v domovech pro seniory. [online ] Dostupné z http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr_08_04_05.pdf [vid. 11. 09. 2011]
39
paměti i u lidí s demencí.109 U osob s demencí můžeme využít individuální
i skupinovou reminiscenci.110
Janečková, Vacková poukazují na význam skupinové reminiscence,
která člověku s demencí umožňuje pocítit pocit přátelství, sounáležitosti,
potřebnosti a respektování jeho nové sociální role, kterou získal na základě
svého členství ve skupině. Pro osoby s demencí je vhodné sestavení malé
reminiscenční skupiny (2 – 4 účastníci). Důvodem je nutnost přizpůsobení
skupiny potřebám všech zúčastněných. Cílem je vytvoření přátelské
atmosféry, příjemného a bezpečného prostředí, ve kterém mohou všichni
členové společně sdílet své emoční prožitky. U lidí s demencí je potřeba
podpořit jejich vnímání příslušnosti k dané skupině. Reminiscenční asistent
podpoří toto vnímání např. opakovaným používáním vět typu: Dobrý den
paní B, už se na Vás těšíme, tady je Vaše místo. Paní N. tady, je Váš šálek
čaje, už se těšíme, jak nám pomůžete. Prioritním cílem veškerých aktivit
ve skupině je navodit u člověka s demencí pocit, že má ve skupině své
místo (jsem tu správně, to je moje židle) a svou roli (jsem tu očekáván,
patřím sem).111
V průběhu reminiscenčního setkání dbáme na opakované oslovování
jménem na častou pochvalu a povzbuzení. Každému je ponechána
dostatečná doba na vyjádření, nikdo není k ničemu nucen. Důraz je kladen
na posilování jistoty, což zvyšuje aktivitu jednotlivých účastníků, kteří
více komunikují, nebojí se, že něco zkazí, dochází k nabytí pocitu
důležitosti, sounáležitosti a integrity. Není důležité bezpodmínečně dodržet
předem daný program reminiscenčního setkání (rozhovor na dané téma,
posezení u čaje, vaření aj.) prvořadé je, aby se všichni příjemně bavili
a cítili se v dané společnosti dobře.112
Vhodné je dodržovat zavedené rituály (např. písnička na uvítání, cvičení
na konci setkání, pohoštění čajem či kávou, modlidba, podání ruky apod.).
Pocit důležitosti, potřebnosti a sounáležitosti podpoříme tím, že jednotlivé
členy pověříme odpovídajícími rolemi (např. někdo bude ostatní vítat, jiný
rozdá sušenky, další je bavičem, ochutnávačem či asistentem). Každý
109 JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 100. 110
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 68. 111
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 100 – 103. 112
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 168 – 176.
40
by se měl ve své roli cítit bezpečně, důstojně a měl by být oceňován.
Z tohoto důvodu je důležité, aby reminiscenční asistent znal limity
schopností všech zúčastněných.113
Při skupinové reminiscenci u osob s demencí je vhodné dodržovat
několik zásad:114
věnovat dostatečný čas přípravě reminiscenčního setkání,
pečlivě vybírat reminiscenční pomůcky (měly by působit zároveň na
více smyslů a vázat se k životu seniora),
seznámit se s životním příběhem seniora,
délku setkání přizpůsobit náladě zúčastněných, vhodnější jsou časově
kratší setkání v častejších intervalech (více jak jedenkrát týdně),
přizpůsobit dobu setkání té části dne, kdy je člověk s demencí nejvíce
aktivní,
setkávat se vždy na stejném místě, ve stejném čase, dodržovat
zavedené rituály,
všímat si projevů neverbální komunikace, nespěchat.
Reminiscenční asistent, terapeut, facilitátor, vedoucí skupiny (dále jen
reminiscenční asistent), hraje stěžejní roli při práci se vzpomínkami, nese
zodpovědnost za úspěšnost individuálního či skupinového setkání. Z tohoto
důvodu se v následujícím textu zaměřím na postoje a dovednosti, kterými
má reminiscenční asistent disponovat, aby reminiscenci zvládl úspěšně
a dokázal se vypořádat i s problémy, které mohou v průběhu
reminiscenčních setkání nastat.
113
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 114
ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 67 – 68.
41
4.2 Dovednosti reminiscenčního asistenta
Důležitou rolí reminiscenčního asistenta je usnadňovat a koordinovat
komunikaci ve skupině s ohledem na jedinečnost každého člena a zároveň
na skupinu jako celek. Při vzájemném sdílení vzpomínek by se měl
reminiscenční asistent řídit některými pravidly:115
citlivě hlídat délku vstupů jednotlivých účastníků, předávat slovo,
podporovat ve spolupráci, snažit se zapojovat i neaktivní členy skupiny,
ale zároveň nikoho k aktivitě nenutit,
dávat zpětnou vazbu na to co slyší, vidí, cítí, měl by se ujišťovat,
že správně porozuměl sdělení jednotlivých účastníků,
podporovat skupinu k iniciativě tím, že zopakuje sdělené, klást otázky,
projevovat zájem,
využívat široké škály vzpomínkových podnětů,
neprezentovat své vzpomínky (není ten co vzpomíná),
tolerovat ticho, poskytnou chybějící slovo, povzbuzovat a podporovat
silné stránky a skryté dovednosti účastníků.116
Podle Schweitzerové je nezbytné, aby profesionál, který pracuje
se vzpomínkami, uměl najít jednotlivé, třeba i zdánlivě nesouvisející
informace, které propojí a vyzvedne z nich to, co spojuje celou skupinu.
Mezi další dovednosti, kterými by měl disponovat reminiscenční asistent,
patří např. aktivní naslouchání, citlivost, akceptace, empatie, adaptabilita,
vnímavost, praktičnost, smysl pro humor, dobrá paměť.117
Pracovník pověřen zajišťováním, organizováním a vedením
reminiscenčních aktivit, by měl mít dostatečné teoretické znalosti, které
dokáže aplikovat v praxi a projevovat celkově zájem o vzpomínání.118
115
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 84 – 85. 116
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 117 SCHWEITZER, P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 85 – 86. 118
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 43.
42
Přípravě aktivit při práci se starými lidmi je nutné věnovat dostatek času,
a to s ohledem na schopnosti a zájmy jednotlivých účastníků. Příprava
aktivit zaměřených na práci se vzpomínkami má svá specifika. V kontextu
s cílem mé práce se přípravou reminiscenčního setkání, realizační fází
a vybranými problémy, které mohou při reminiscenci nastat, budu zabývat
v následujícím textu.
4.3 Příprava reminiscenčního setkání
Než přistoupíme k samotné realizaci reminiscence, je nezbytné věnovat
velkou pozornost přípravné fázi. Reminiscenční asistent by si měl
promyslet, podle jakých kritérií bude vybírat účastníky, jak velká bude
skupina, jak dlouho bude setkání trvat, jak často se bude reminiscenční
skupina scházet apod.
Velikost reminiscenční skupiny – musí korespondovat s tempem,
schopnostmi a specifickými potřebami jednotlivých účastníků. Můžeme
vytvořit skupinu, ve které budou senioři s různými specifickými potřebami
(s postižením sluchu, zraku, s demencí) nebo skupinu samostatnou,
ve které budou senioři s podobnými schopnostmi (např. osoby
s demencí).119
Velikost skupiny by měla být taková, aby každý ve skupině dostal svůj
prostor k vyjádření. Doporučená velikost skupiny je 6 – 8 účastníků.120
V případě reminiscenčních aktivit s osobami s demencí by měla skupina
mít pouze 2 – 4 účastníky (viz. kapitola 4.1.3 Osoby s demencí).
Výběr účastníků reminiscenčního setkání – reminiscenční asistent
musí zvážit různé možnosti, které mohou jednotlivé účastníky spojovat.
Najít pojítko, které vytvoří skupinu lidí, kteří se budou scházet na základě
společného zájmu, je pro úspěšnou reminiscenci velmi důležité.121
Reminiscenční skupinu můžeme vytvořit na základě náhodného výběru
např. losováním, abecedně, podle data nebo místa narození. Výhoda
náhodného výběru je spatřována v umožnění účasti v reminiscenční
skupině postupně i osobám, které mají problémy s komunikací, nebo
119
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 120
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 48. 121
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 168 – 176.
43
se nechtějí zapojovat do žádných aktivit. Důležité je informovat každého
účastníka o postupu, který byl uplatněn při jeho výběru. Každý
je informován o skutečnosti, že účast na reminiscenčním setkání
je dobrovolná a platí pravidlo, že nikdo nesmí být do ničeho nucen.
Ubezpečíme seniora, že pokud nechce, nemusí se vůbec aktivně
zapojovat, stačí, když bude přítomen. Pokud se nebude ve skupině cítit
dobře, může kdykoli odejít. U náhodného výběru si všímáme specifických
potřeb jednotlivých účastníků a dbáme na zajištění kompenzačních
pomůcek, které umožní všem aktivní účast.122 Nepoužívání nebo špatná
volba kompenzačních pomůcek vede často k problémům ve vzájemné
komunikaci, které mají za následek i rezignaci na dříve běžné aktivity
a mohou vést až k izolaci starého člověka.123
Z vlastní zkušenosti vím, jak se starý člověk dokáže stranit veškerých
aktivit jen z důvodu zhoršeného sluchu či zraku. Pokud se jedná
o skupinové aktivity je pro něj situace, kdy nerozumí mluvenému slovu
velmi stresující, proto je nezbytné používat vhodné kompenzační pomůcky.
Reminiscenční skupinu můžeme vytvořit také cíleně. Při cíleném
výběru zohledňujeme např. zájmy, povolání, vzdělání, skutečnost
zda vyrůstal ve městě nebo na venkově. Další možností je vytvoření
spontánní reminiscenční skupiny. Účastníky těchto skupin jsou osoby,
které si k sobě našli cestu sami, tráví spolu volný čas, je jim spolu dobře.124
Stanovit četnost, délku a dobu, kdy budou jednotlivé setkání probíhat,
patří k dalším důležitým krokům, které by měl mít reminiscenční asistent
na paměti před zahájením prvního setkání reminiscenční skupiny.125 Podle
Kümpela je vhodná frekvence setkání jedenkrát týdně, v případě,
že pracujeme s osobami se zhoršenou pamětí, měla by být četnost
setkávání častější.126
122
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 62 - 63. 123
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 451 – 454. 124
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 63. 125
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 50 – 51. 126KÜMPEL, Q. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 50.
44
Janečková, Vacková doporučují uskutečnit 6 – 10 setkání, kdy počet
setkání bude všem účastníkům dopředu znám a bude reminiscenčním
asistentem dodržen.127
Při plánování doby reminiscenčního setkání by měl reminiscenční
asistent brát zřetel na ostatní aktivity, které probíhají v daném rezidenčním
zařízení (např. doba hygieny, oběda, odpočinku nebo jiných právě
probíhajících aktivit).128
Délka trvání je individuální a odvíjí se od doby, po kterou jsou jednotliví
účastníci ve skupině schopni udržet pozornost. Jednotlivá setkání obvykle
trvají jednu hodinu, v případě, že pracujeme se skupinou osob s demencí,
je délka trvání kratší. Při práci se vzpomínkami je nezbytné pamatovat,
že prostředí, ve kterém se budeme setkávat při reminiscenčních aktivitách,
by mělo evokovat vzpomínky a navozovat pocit bezpečí. Z tohoto důvodu
je vhodné věnovat pozornost tematizaci těchto prostorů. Pokud má
rezidenční zařízení k dispozici volné prostory, můžeme vytvořit
tzv. reminiscenční místnost. Tuto místnost (pokoj, kuchyň) vybavíme
dobovým nábytkem, obrazy, dekoračními a užitkovými předměty, které
se vztahují k době, ve které senioři žili. Nejen reminiscenční místností, ale
také vytvořením různých retrospektivních zákoutí aktivizujeme vzpomínky
starých lidí. Tematizace prostorů se mohou vztahovat k různým historickým
či společenským událostem (T.G. Masaryk, kolektivizace, 2. světová válka,
první máj, chmelové brigády, taneční aj.). Prostory, ve kterých bude,
reminiscence probíhat by neměly působit stísněným dojmem. Naopak příliš
velká místnost může u účastníků evokovat obavy a nejistotu. Vhodné
je uspořádání osob v reminiscenční skupině do kruhu. Kulatý stůl uprostřed
symbolizuje stabilitu, bezpečí a domov. Zároveň poslouží k odkládání
různých reminiscenčních pomůcek nebo k položení kávy, čaje či pohoštění.
Úspěšné reminiscenční setkání předpokládá náležitou přípravu
reminiscenčního asistenta. Jedná se o výběr jednotlivých témat
a přípravu reminiscenčních pomůcek s ohledem na individuální potřeby
ve skupině. Janečková, Vacková doporučují na prvním setkání zvolit téma,
které poslouží k vzájemnému seznámení např. „Místo odkud pocházím“. 129
127
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 79. 128
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 50. 129
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 70 – 83.
45
Následná témata pak mohou přinášet i jednotliví účastnící sami
na základě svých životních příběhů a zkušeností. Nicméně reminiscenční
asistent by měl mít připravená různá témata, která nakonec mohou
korespondovat s náměty účastníků. Jedná se např. o témata vztahující
se k dětství, životu na venkově, odívání, škole, dopravě, vaření apod.130
Předměty, obrázky, hudba, vůně, chutě vztahující se k danému tématu
evokují vzpomínky a předurčují úspěšnost reminiscence, proto je nutné
přípravě reminiscenčních pomůcek věnovat velkou pozornost.131
Vhodnou pomůckou může být vytvoření časové osy, na které budou
vyznačeny významné události a dějinné souvislosti z doby, ve kterém
účastníci reminiscence prožily významnou část svého života. Znalost
historických událostí je nezbytná pro kladení zvídavých otázek, které
podpoří komunikaci ve skupině. Reminiscenční asistent by měl mít
na paměti, že interpretace dějinných událostí nemusí vždy korespondovat
s názorem všech členů ve skupině. Nicméně každý názor by měl být
považován za platný a cenný, protože sám vzpomínající je největším
odborníkem na své vzpomínky.132
Pozorností, kterou je potřeba věnovat přípravě reminiscenčního setkání
jsem se věnovala v předešlé kapitole. Nyní se pozastavím u doporučení,
která mají provázet samotný průběh setkání reminiscenční skupiny.
4.4 Průběh reminiscenčního setkání
První setkání může provázet očekávání nových informací, a zážitků,
ale zároveň může vyvolávat nejistotu a obavy. Přestože byli všichni před
první schůzkou skupiny seznámeni s průběhem reminiscenčního setkání
a ujištěni, že nikdo nebude do ničeho nucen, že každý může kdykoliv
odejít, mohou mít účastníci před prvním setkáním smíšené pocity, mohou
se obávat neúspěchu nebo nepochopení. Dobrý pocit z prvního setkání
je důležitý pro další vývoj skupiny a úspěšnou realizaci reminiscenčních
aktivit. Z tohoto důvodu je důležité věnovat první fázi, ve které dochází
130
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 58 – 59. 131
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 132
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 68 – 69.
46
k utváření skupiny velkou pozornost. Pocit důležitosti je podpořen, pokud
reminiscenční asistent každého člena osobně přivítá. Následuje vzájemné
představení všech účastníků. Reminiscenční asistent seznámí skupinu
s tématem, kterému se bude věnováno první setkání.133
Podle Zgoly je nejdůležitější, aby se lidé scházeli, protože je jim spolu
dobře, jsou ve společnosti přátel s pocitem, že všichni jsou ve skupině
vítáni. Pro potvrzení platnosti integrity jedince je vhodné tuto skutečnost
často připomínat a to zejména skupině, ve které jsou osoby s demencí.134
Dalším důležitým krokem je domluvení pravidel, na kterých se shodnou
všichni členové reminiscenční skupiny. Může jít např. o pravidla:135
dodržování diskrétnosti
nechat druhého domluvit, neskákat do řeči
tolerovat individuální tempo
dopřát každému prostor k vyjádření
respektovat emoce ostatních ve skupině
dodržovat stanovený časový porostor vymezený reminiscenčnímu
setkání
nepřekračovat domluvený počet reminiscenčních setkání
respektovat mlčení
Úkolem reminiscenčního asistenta je udržovat ve skupině příjemnou
atmosféru a pohodu. Nestanovení či nerespektování pravidel fungování
skupiny může být jedním z důvodů, proč nebude reminiscenční aktivita
přijímána kladně. Na konci každého setkání reminiscenční asistent
zrekapituluje, co bylo řečeno, ocení všechny zúčastněné a nechá prostor
účastníkům pro zhodnocení reminiscenčního setkání. V závěru
se s účastníky domluví na novém tématu, kterému se bude reminiscenční
skupina věnovat na příštím setkání.136
133
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 54. 134
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 168 – 170. 135
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 87- 98. 136
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 89 – 100.
47
V následujícím textu se zaměřím na vybrané problematické situace,
které mohou vyvstat v souvislosti s praktickým využíváním vzpomínek.
4.5 Vybrané problematické situace při realizaci reminiscence v praxi
Při plánování aktivit pro seniory, ke kterým patří také reminiscence,
by mělo být dodržováno několik zásad: aktivita musí být dobrovolná, někam
směřovat, být příjemná, společensky přijatelná a neměla by vést
k neúspěchu.137
Přes veškeré dodržení výše uvedených zásad může při realizaci
reminiscenčních aktivit dojít k různým problémovým situacím.
Jedná se o situace, které mohou na jedné straně narušovat kohezi
reminiscenční skupiny, a na straně druhé obohatit skupinu
i reminiscenčního asistenta o nové poznatky. Tyto problematické situace
mohou souviset např. se samotným obsahem vzpomínek, se členy
ve skupině, s průběhem a koučováním skupiny nebo s postojem ostatních
kolegů k reminiscenci.138
Problémy související s obsahem vzpomínek mohou vzniknout v případě,
kdy účastník ve skupině prezentuje své vzpomínky zkresleně, zmateně
nebo dochází k překrucování a zveličovaní minulosti. Vacková, Janečková
v tomto případě vyzdvihují taktnost a citlivost při řešení těchto situací.
V případě, že ostatním členům ve skupině odlišně padávaná a vnímaná
minulost nevadí, vzpomínajícího neopravujeme. Respektování souvislostí,
tak jak jej vnímá vzpomínající, potvrzuje jeho důstojnost a je při
reminiscenčních setkání nezbytné. Pokud dojde skupinou k upozornění
na rozpor v podaných informacích (např. účastník tvrdí, že zažil 1. světovou
válku, ale dle věku to není možné) musí reminiscenční asistent toto řešit
s maximální taktností a citlivostí, aby nedošlo k devalvaci a zesměšnění
vzpomínajícího. Vhodným způsobem může být odvedení rozhovoru na jiné
téma. Jiná problematická situace v reminiscenční skupině může pramenit
z nestanovených, porušených nebo nedodržovaných pravidel
(viz. kapitola 4.4 Průběh reminiscenčního setkání). Stanovení
137
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 148 – 156. 138
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 60 – 62.
48
a respektování pravidel, na kterých se účastnící dohodli, vede k eliminaci
konfliktů ve skupině. Neshody ve skupině mohou být způsobeny
např. nedodržováním časového prostoru k vyjádření, nerespektováním
individuálního tempa jednotlivých účastníků nebo porušením mlčenlivosti.
Také nedostatečná teoretická i praktická připravenost, špatné komunikační
dovednosti reminiscenčního asistenta a jeho velká angažovanost
ve sdělování svých osobních zážitků může vyvolat zklamání
z reminiscenčního setkání, které může vyústit až v rozpad skupiny.139
V neposlední řadě mohou být problémy vyvolány ostatními pracovníky,
kteří neuznávají potřebnost a důležitost aktivit s reminiscenční tématikou
a považují je za „ztrátu času“. Seznámení s principy reminiscence
a následné zapojení kolegů do reminiscenčních aktivit může vést
k minimalizaci negativních názorů.140
Z výše uvedeného textu je zřejmé, že průběh reminiscenčního setkání
ovlivňuje mnoho faktorů, které mohou vyvolat různé obtíže. Úkolem
reminiscenčního asistenta je snažit se těmto obtížím předcházet
(např. vhodnou a pečlivou přípravou) a vést reminiscenci tak, aby se stala
aktivitou, která zvýší kvalitu života starého člověka. Pozitivním přínosem
reminiscence nejen pro vzpomínající, rodinu, ale i pro ostatní osoby, které
jsou se starým člověkem v kontaktu (reminiscenční asistent, pečující
personál) se budu zabývat v následující kapitole.
4.6 Přínos reminiscenčních aktivit
Při péči o osoby v zařízeních rezidenčního typu využíváme různých
aktivit, které starému člověku vracejí pocit důležitosti, potřebnosti a vědomí
smyslu života. Seniory žijící v instituci přirovnává Rheinwaldová
k opuštěným ostrovům a dále píše: „Tyto opuštěné ostrovy žijí pod jednou
střechou, jedí ve stejné jídelně, sedí vedle sebe ve společenských
místnostech, ale nespojují se. Zůstávají oddělení, osamělí, bez rodin
139
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 87 – 99. 140SIM, R. In. ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 62.
49
a přátel. A protože všechno, co je odděleno a vytrženo z kořenů, usýchá
a časem umírá, tak i tyto ostrovy spějí k nevalnému konci“.141
Právě reminiscence může prolomit tuto izolovanost jednotlivců
a podpořit vznik nových přátelství a přinést radost ze života. Možnost
společně sdílených vzpomínek pomáhá starému člověku přijmout výhry
i prohry, které mu život přinesl, dává starému člověku pocítit, že jeho život
někoho zajímá. Dochází k uvědomění si sebe samého, k pocitu
jedinečnosti a zvýšení sebevědomí.142
Aktivity zaměřené na vzpomínání aktivují paměť, myšlení, fantazii,
verbální i nonverbální komunikaci, což pozitivně působí na kognitivní
funkce starého člověka. Dalším velmi významným přínosem je předávání
celoživotních zkušeností dalším generacím a následné prohloubení
mezilidských i mezigeneračních vztahů.143
Jedinečné příběhy se stávají pojítkem mezi pečujícím personálem
a seniorem, který byl do té doby jen jedním z mnoha. Při vzájemném
vzpomínání dochází k minimalizaci bariér a radost i smutek obsažen
v životních příbězích starého člověka, posiluje pozitivní vztah mezi
seniorem a pečujícím personálem. Pečující vnímá starého člověka jako
jedinečnou osobnost, je seznámen s jeho minulostí a dokáže lépe reagovat
na jeho potřeby.144 V neposlední řadě je vhodné zmínit pozitivní přínos
reminiscence pro rodinu seniora v instituci.
Zgola zmiňuje skutečnost, že neosobní prostředí instituce vzbuzuje
v návštěvách pocit nejistoty a obavy z času stráveného se svým blízkým.
Spolupráce s rodinou např. při výzdobě pokoje, tvorbě vzpomínkových
krabic, sepisování životních příběhů pozitivně ovlivňuje vzájemné vztahy
seniora s jeho blízkými. Vzpomínkové předměty nabízejí nepřeberné
množství témat, které potvrzují kontinuitu života seniora.145
141
RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. s. 14. 142
ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 77 – 80. 143
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 54 – 55. 144
FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 151. 145
ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 216 – 217.
50
Využití aktivátorů vzpomínek stimulujících více smyslů umožňuje rodině
smysluplně komunikovat i s osobami se specifickými potřebami.146
V předchozí kapitole jsem se dotkla přínosu reminiscence. Pozitivní
přínos umocňuje také nabídka nepřeberného množství kreativních
možností jak pracovat se vzpomínkami. Z tohoto důvodu některé specifické
reminiscenční aktivity přiblížím v následujícím textu.
4.7 Specifické reminiscenční aktivity
Reminiscenční aktivity nemusí být zaměřené pouze na verbální projev
vzpomínajícího, ale mohou mít také formu kreativní. Vzpomínky tak mohou
být projektovány např. do vzpomínkové knihy, koláže, výstavy,
vzpomínkových krabic, divadelních představení. Pozitivní účinek
je spatřován zejména v hmatatelném a viditelném výsledku.147
Vzpomínající tak může předat důkaz o svém životě dalším generacím, což
potvrzuje jeho identitu a dává jeho životu smysl.148
Uspořádání vzpomínkové výstavy je jednou z mnoha alternativ
kreativního využití vzpomínek. Téma výstavy může vyplynout z jednotlivých
reminiscenčních setkání. Důležité je, aby se na nápadu, přípravě a průběhu
podíleli především samotní senioři. Vzpomínkové předměty mohou zapůjčit
senioři, jejich rodiny, dobrovolníci nebo pracovníci daného zařízení. Tyto
vzpomínkové předměty pak nabízí další náměty k rozhovorům při
reminiscenčních setkáních. Uspořádání výstavy bývá časově náročná
aktivita, která však umožňuje aktivně zapojit velkou skupinu seniorů
např. při označení jednotlivých předmětů štítky, sepsání seznamu
zapůjčených předmětů, přípravě prostor výstavy instalování předmětů,
zajištění pohoštění, uvítání.149
146
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 114. 147
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 117. 148
COLEMAN, P. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 81. 149
ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 81 - 82.
51
Uspořádání vzpomínkové výstavy evokuje nejen vzpomínky samotných
seniorů, ale zároveň nabízí nepřeberné množství témat k rozhovorům,
které mohou prolomit mezigenerační bariéru.150
Další možností práce se vzpomínkami je zaznamenání životního
příběhu samotného seniora nebo sepsání vzpomínek vztahující se
k období, ve kterém starý člověk vyrůstal.151
Knihu životního příběhu může psát sám senior, rodina nebo osoba,
kterou pisatel požádá. Důležité je respektovat souvislosti událostí tak, jak
je vidí vzpomínající, nekritizovat obsah či formu zápisu. Součástí knihy
životního příběhu se mohou stát osobní fotografie, vysvědčení, svatební
oznámení apod. Při psaní životního příběhu dochází u seniora
k bilancování a rekapitulaci života a zároveň je podporováno vnímání
vlastní identity. Nesmíme zapomínat, že jde často o velmi citlivé údaje a jen
samotný senior může rozhodnout, komu budou zpřístupněny.152
Životní příběh nemusí mít pouze psanou podobu, ale může být ztvárněn
pomocí tzv. vzpomínkových krabic. Výroba vzpomínkové krabice,
umožňuje člověku převyprávět svůj životní příběh netradiční a poutavou
formou. Vzniká jedinečné dílo, které má vypovídající hodnotu nejen pro
samotného seniora, ale také pro rodinu, personál a další generaci.
Při výrobě vzpomínkových krabic dochází k znovuprožití vlastní minulosti.
Vzpomínky mohou být ztvárněny pomocí aranžmá, které se skládá z věcí,
které mají pro seniora zvláštní význam nebo které vystihují důležité
mezníky jeho životní cesty např. fotografie, dopisy, ústřižky z novin, kousky
oblečení, hračky, věci vyrobené pro tento účel vyjadřující určitou
vzpomínku. Rozmanitost vzpomínkových krabic je tak velká, jak velká
je rozmanitost životních příběhů.153
Vzpomínky mohou být také vyjádřeny pomocí reminiscenčního
divadla. Životní příběhy tak ožívají v divadelních představeních, které psal
život samotných seniorů.154
150
NORRIS, A. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 82. 151
Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 152
JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 120 - 122. 153
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 123 - 130. 154
ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 94.
52
Vyjádřit vzpomínky pomocí jejich dramatizace mohou sami senioři,
dobrovolníci nebo může být navázána spolupráce s profesionálními herci.
Důležité je, aby se na vytvoření divadelního představení senioři aktivně
podíleli např. výběrem vhodného tématu, sepsáním scénáře, přípravou
kulis, výběrem hudby, rozdělením rolí. Cílem není profesionální výkon,
ale pobavení a radost ze hry.155 Při práci se vzpomínkami můžeme využít
dalších aktivit např. práci s keramikou, hudbu, tanec, poezii, fotografování
či výlety s reminiscenční tématikou.156 Z výše uvedeno je zřejmé, že práce
se vzpomínkami může mít různou podobu, není důležité jakou formu
zvolíme, prioritní je, aby byla respektována jedinečnost a přirozenost
starého člověka s aspektem na jeho psychické a fyzické možnosti.
5 SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI
V předešlém textu jsem se věnovala významu vzpomínek v souvislosti
s vývojovou etapou, kterou je stáří a problematikou reminiscence jako
jedné z metod práce se seniory. Pokusila jsem se o teoretické ukotvení
pojmu reminiscenční terapie. Dále jsem se zaměřila na praktickou stránku
práce se vzpomínkami se seniory v rezidenčních zařízeních. Poukázala
jsem na přínosy reminiscence nejen pro samotné seniory, ale také pro
pečující personál nebo rodinné příslušníky, protože reminiscence jako
jedna z metod práce se seniory umožňuje starým lidem získat pocit
potřebnosti, integrity, významnosti a zároveň ostatní posluchače obohacuje
o cenné zkušenosti a nabízí největšího bohatství stáří - „vzpomínky“.
155
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 117 – 119. 156
ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 81 – 90.
53
PRAKTICKÁ ČÁST
6 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ
V této kapitole se prostřednictvím výzkumného šetření zaměřím
na problematiku reminiscence jako jedné z metod práce se seniory s cílem
zjistit zda je v současné době tato metoda využívána v domovech pro
seniory a v domovech se zvláštním režimem
6.1 Cíl výzkumného šetření
V předchozí teoretické části jsem se na základě studia odborné literatury
věnovala reminiscenci, jako jedné z metod práce se seniory v rezidenčních
zařízeních. Hlavním cílem práce je analyzovat (kvantitativní metodou,
pomocí dotazníkového šetření) poskytování reminiscence v domovech pro
seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji.
Na základě snahy o dosažení hlavního cíle jsem realizovala výzkumné
šetření, při kterém byly stanoveny následující pracovní cíle a hypotézy.
6.2 Pracovní cíle
Pracovní cíl č. 1: Zjistit zda je reminiscence v současné době běžnou
součástí péče o seniory ve vybraných zařízeních rezidenčního typu.
Pracovní cíl č. 2: Zmapovat jaké formy a přístupy v reminiscenci jsou
v daných zařízeních aplikovány do praxe.
Pracovní cíl č. 3: Dozvědět se, kteří pracovníci se v rezidenčních
zařízeních věnují reminiscenci.
Pracovní cíl č. 4: Získat informace o tom jak dlouho a v jakém rozsahu
je reminiscence v daných zařízeních využívána.
Pracovní cíl č. 5: Dozvědět se v čem je spatřován přínos a v čem úskalí
při využívání reminiscence.
Pracovní cíl č. 6: Zjistit zda je v současné době k dispozici dostatek
informací o reminiscenci.
54
6.3 Hypotézy
H1 Předpokládám, že v současné době v domovech pro seniory
a v domovech se zvláštním režimem „běžně“ pracují se vzpomínkami.
Operacionalizace – vymezení pojmu „běžně“ v souvislosti s hypotézou
H1 znamená, že se vzpomínkami bude pracovat více jak 60% dotázaných
zařízení.
H2 Předpokládám, že „častěji“ je využívána forma skupinové
reminiscence.
Operacionalizace – „častěji“ znamená, že více jak 50% dotázaných
bude využívat skupinovou formu reminiscence.
H3 Předpokládám, že reminiscenci praktikují pracovníci v „různých
pracovních zařazeních“.
Operacionalizace – pod pojmem „různá pracovní zařazení“ jsou myšlena
konkrétně tato pracovní zařazení: vedoucí pracovník, sociální pracovník,
zdravotní sestra, pracovník v sociálních službách, reminiscenční pracovník
(asistent), ergoterapeut, aktivizační pracovník a dobrovolník. Tato konkrétní
pracovní zařazení mohou být oslovenými respondenty dále doplněna.
H4 Předpokládám, že nejčastější překážkou při realizaci
reminiscence je „nedostatek času“.
Operacionalizace – „nedostatek času“ znamená subjektivní vnímání
časového tlaku, který je spojen s přípravou a realizací reminiscence.
Nejčastěji znamená, že nedostatek času bude jako překážku při realizaci
reminiscence uvádět více jak 50% dotazovaných.
6.4 Realizace výzkumného šetření a použité metody
Pro sběr dat výzkumného šetření jsem zvolila kvantitativní metodu,
kterou je dotazníkové šetření. Dotazníky jsem oslovila celkem 114 zařízení.
Z toho se jednalo o 79 domovů pro seniory a 22 domovů se zvláštním
režimem. Zbylých 13 zařízení zajišťuje zároveň jak sociální službu domov
pro seniory, tak domov se zvláštním režimem. Těchto 13 institucí jsem
v průvodním dopise požádala o vyplnění dotazníku pro obě služby. Výběr
respondentů jsem provedla na základě databáze Ministerstva práce
55
a sociálních věcí České republiky – „Registr poskytovatelů sociálních
služeb“157 se zaměřením na domovy pro seniory a domovy se zvláštním
režimem ve Středočeském kraji. Průvodní dopis s přílohou samostatného
dotazníku jsem směřovala k ředitelům jednotlivých domovů s prosbou
o předání dotazníku pracovníkům zabývajících se aktivizační činností.
V této souvislosti je možné, že procento návratnosti mohlo být sníženo
skutečností, že nedošlo k předání dotazníku těmto pracovníkům.
Důvodem proč jsem neoslovila přímo aktivizační pracovníky,
je skutečnost, že v databázi Ministerstva práce a sociálních věcí České
republiky nejsou uvedeny kontakty na osoby zabývající se aktivizačními
činnostmi a zároveň domněnka, že tento pracovník si nemusí být jist, zda
se nejedná o interní informace, které si nepřeje vedení prezentovat.
Po obdržení dotazníku by pracovník musel žádat vedení o souhlas
k vyplnění. Dle mého názoru celý tento proces snižuje pravděpodobnost
vyplnění dotazníku a tím snižuje i procento návratnosti.
Návratnost činí 67 (59%) vyplněných dotazníků z celkového počtu
114 rozeslaných dotazníků. Celkem 47 (41%) dotazovaných respondentů
nezaslalo vyplněný dotazník. Dotazníkové šetření jsem realizovala ve dvou
fázích. V první etapě, která proběhla v listopadu, byla návratnost 56 (49%)
vyplněných dotazníků, po čtrnácti dnech jsem zopakovala rozeslání
dotazníků a vrátilo se 11 (10%) vyplněných dotazníků.
Graf č. 1: Návratnost dotazníků.
157
MPSV.CZ.Registrposkytovatelů sociálních služeb. [online] Dostupné z http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1328450398075_4 [vid. 31. 10. 2011]
59%
41%
0% 0%
Návratnost
Dotazník neodevzdalo
56
K sestavení dotazníku jsem přistoupila po prostudování odborné
literatury. Dotazníkové šetření je častou metodou získávání dat. sloužících
k dalšímu zpracování.
Dotazník může mít anonymní či neanonymní formu. Z důvodu zvolené
distribuce pomocí e-mailu jsem v podstatě použila neanonymní typ
dotazníkového šetření, ale se zárukou naprosté anonymity při jeho
vyhodnocení. V průvodním dopise (viz příloha této práce č. 2) jsem
vysvětlila význam dotazníku, důvod jeho vzniku a smysl jeho vyplnění.
V podobném znění je také úvodní dopis, který je součástí dotazníku,
(viz. příloha této práce č. 3) určený pracovníkům, kteří vyplňovali samotný
dotazník s uvedením přibližného času, potřebného pro vyplnění dotazníku.
Samozřejmostí je pak poděkování za čas věnovaný vyplnění dotazníku.
Dotazník (viz. příloha této práce č. 3) obsahuje celkem 19 otázek. Otázky
uzavřené výběrové (č. 1,4,5,8,12,13,14,17-19), otázky uzavřené výčtové
(č. 6, 7, 10 a 15 - 16), filtrační otázky (č. 3, 13) a otevřené otázky č. (2, 9
a 11). Návod k vyplnění je uveden u každé otázky. V závěru dotazníku
je ponechán prostor pro vyjádření respondenta k danému tématu. Této
možnosti využilo celkem 5 respondentů.
6.5 Výsledky výzkumného šetření a jejich analýza
Po ukončení sběru jsem přistoupila ke zpravování a vyhodnocování
získaných dat formou grafů v programu Microsoft Word. K dalšímu
zpracování otázek v dotazníku č. 1, 2 a 3 budou použity odpovědi z 67
vyplněných dotazníků, které budou v procentuálním vyjádření zastupovat
100%. Na základě filtrační otázky číslo 3, došlo k rozdělení výzkumného
vzorku na 2 skupiny. První skupina zahrnuje 39 (58%) respondentů, kteří se
vzpomínkami pracují cíleně (tj. pravidelně a plánovaně). Druhou skupinu
tvoří 28 (42%) respondentů, jedná se o respondenty, kteří v otázce
č. 3 uvedli, že se vzpomínkami pracují okrajově (tzn., že s klienty
vzpomínají při běžných denních aktivitách a nesetkávají se pravidelně
a plánovaně) nebo, že se vzpomínkami nepracují. Těchto 28 respondentů
v dotazníkovém šetření pokračuje pouze otázkou č. 4 a dále již dotazník
nevyplňují. Od otázky č. 5 jsou dále zpracovávány informace od 39
respondentů první skupiny, kteří uvedli, že se vzpomínkami pracují cíleně.
Těchto 39 odpovědí bude dále (tj. od otázky č. 5) v procentuálním vyjádření
57
zastupovat 100% respondentů. Pro lepší přehlednost jsou dále získaná
data znázorněna v tabulce, kdy je uveden počet odpovědí a jejich
procentuální poměr.
Otázka č. 1 Vaše zařízení je: Domov pro seniory nebo domov
se zvláštním režimem?
Tabulka č. 1: Zastoupení respondentů podle typu zařízení.
Typ zařízení
Počet odpovědí
Četnost v %
Domov pro seniory 56 84
Domov se zvláštním režimem 11 16
Celkem 67 100
Graf č. 2: Znázornění respondentů podle typu zařízení.
První otázka zjišťovala, o jaký typ zařízení se jedná. Z odpovědí
vyplynulo, že z celkového počtu odpovědí se vrátilo 56 (84%) z pobytového
zařízení typu domov pro seniory a 11 (16%) odpovědí poskytlo zařízení
typu domov se zvláštním režimem.
84%
16% Domov pro seniory
Domov se zvláštním režimem
58
Otázka č. 2: Jaká je Vaše pracovní pozice?
Tabulka č. 2: Pracovní pozice respondentů, kteří vyplňovali dotazník.
Pracovní pozice Počet odpovědí Četnost v %
Sociální pracovníci 33 49
Pracovník v sociálních službách 10 15
Aktivizační pracovník 7 10
Všeobecná sestra 6 9
Fyzioterapeut 3 4
Koordinátor zdravotní péče 3 4
Vedoucí sociálního úseku 2 3
Ergoterapeut 1 2
Zástupce ředitele 1 2
Ředitel 1 2
Celkem 67 100
Graf č. 3: Zastoupení pracovních pozic respondentů, kteří vyplňovali dotazník.
Druhá otázka zjišťovala pracovní pozici osoby, která vyplňovala
dotazník, předpokladem bylo, že dotazník bude vyplňovat osoba, která
je v daném zařízení zodpovědná za realizaci aktivizačních činností
či samotné reminiscence, a to i v případě, že v daném zařízení není
49%
15%
10%
9%
4%
4%
3%
2% 2%
2%
Sociální pracovník
Pracovník v sociálních službách
Aktivizační pracovník
Všeobecná sestra
Egroterapeut
Koordinátor zdravotní péče
Vedoucí sociálního úseku
Ergoterapeut
Zástupce ředitele
Ředitel
59
metoda reminiscence využívána. Graf č. 3 ukazuje, že největší podíl
respondentů 33 (49%) patří do pracovního zařazení - sociální pracovník,
v 10 (15%) případech šlo o pracovníky v sociálních službách. Aktivizační
pracovník byl zastoupen v 7 (10%) odpovědích a všeobecná sestra byla
zastoupena v 6 (9%) případech. Zastoupení ostatních pracovních pozic
je vyjádřeno v tabulce č. 2.
Otázka č. 3: Pracujete ve Vašem zařízení se vzpomínkami?
Tabulka č. 3: Využívání vzpomínek při práci s klienty.
Využívaní vzpomínek
Počet odpovědí
Četnost v %
Se vzpomínkami pracují cíleně 39 58
Se vzpomínkami pracují okrajově 25 37
Se vzpomínkami nepracují 3 5
Celkem 67 100
Graf č. 4: Využívání vzpomínek při práci s klienty.
Otázka č. 3 byla položena za účelem zjistit, zda v daném zařízení
pracují se vzpomínkami. Bylo zjištěno, že v 64 zařízeních (95%) využívají
vzpomínky při práci se seniory. Z odpovědí dále vyplynulo, že v 39 (58%)
zařízení pracují se vzpomínkami cíleně tzn., že za účelem vzpomínání
se setkávají pravidelně, v 25 (37%) zařízení pracují se vzpomínkami
okrajově tzn., že vzpomínání je součástí běžných denních aktivit
a setkávání neprobíhá v pravidelných a plánovaných intervalech. Pouze
3 (5%) respondenti uvedli, že se vzpomínkami nepracují vůbec.
58%
37%
5% 0%
Cíleně využívá vzpomínek
Okrajově využívá vzpomínek
Se vzpomínkami nepracuje
60
V případě, že respondenti v otázce č. 3 označili odpověď, která
potvrzovala skutečnost, že se vzpomínkami v daném zařízení pracují
cíleně, byli požádání o doplnění otázky dotazníku č. 3 o údaje vyjadřující
četnost reminiscenčních setkání. Na tento doplňující údaj odpovídalo 39
respondentů vyjadřující 100% zastoupení.
Tabulka č. 4: Frekvence setkávání u cílené práce se vzpomínkami.
Frekvence setkávání
Počet odpovědí
Četnost v %
2x měsíčně 25 64
1x měsíčně 10 26
1x týdně 4 10
Celkem 39 100
Nejčastěji byla uváděna frekvence setkání za účelem vzpomínek
dvakrát do měsíce 25 (64%), jedenkrát do měsíce se setkávají v 10 (26%)
zařízeních a ve 4 (10%) případech respondenti uvedli frekvenci setkávání
jedenkrát týdně.
Otázka č. 4: Chtěl/a byste začít využívat ve Vašem zařízení
reminiscenci cíleně a pravidelně?
Tabulka č. 5: Zájem o cílenou reminiscenci.
Zájem o cílené využívání vzpomínek
Počet odpovědí
Četnost v %
Má zájem o cílené využívání vzpomínek
20 71
Nemá zájem o cílené využívání vzpomínek
5 18
O reminiscenci nemají vůbec zájem 1 4
Neuvažovali o tom 2 7
Celkem 28 100
61
Graf č. 5: Vyjadřuje, do jaké míry mají respondenti zájem o cílené využívání vzpomínek
při práci se seniory.
Na otázku č. 4 odpovídali pouze ti respondenti, kteří v předešlé otázce
označili odpověď pod písmenem B (tj., že se vzpomínkami pracují
okrajově) nebo C (tj., že se vzpomínkami nepracují) Celkem se jedná o 28
respondentů, kteří v této otázce zastupují 100%. Otázka č. 4 byla pro tyto
respondenty otázkou poslední. S poděkováním byli požádáni, aby
nepokračovali ve vyplňování dotazníku. Touto otázkou bylo zjišťováno kolik
dotazovaných z těch, kteří uvedli v předešlé otázce, že se vzpomínkami
pracují okrajově nebo se vzpomínkami nepracují vůbec, vyslovilo zájem
o cílenou (tedy pravidelnou a plánovanou) práci se vzpomínkami.
Z odpovědí je patrné, že 20 (71%) dotazovaných uvedlo, že mají zájem
o cílenou práci se vzpomínkami. Okrajové využívání vzpomínek při práci
se seniory považuje za dostatečné a nemá zájem o cílenou práci
se vzpomínkami 5 (18%) respondentů. Pouze 1 (4%) odpověď vyjadřovala
nezájem o reminiscenci jako takovou, další 2 (7%) respondenti uvedli, že
o otázce zájmu využívat ve své práci vzpomínky cíleně neuvažovali.
V tuto chvíli se mění hodnota vybraného vzorku z 67 respondentů na 39
respondentů a od následující otázky (tj. od otázky č. 5) je pro můj výzkum
relevantní počet dotazovaných roven číslu 39, které budou v procentuálním
vyjádření zastupovat 100%
71%
18%
4% 7%
Má zájem o cílené využívání vzpomínek
Nemá zájem o cílené vzyužívání vzpomínek
O reminiscenci nemají vůbec zájem
Neuvažovali o tom
62
Otázka č. 5: Jak dlouho ve Vašem zařízení využíváte reminiscenci?
Tabulka č. 6: Kolik let respondenti pracují s reminiscencí.
Využívání reminiscence (kolik let)
Počet odpovědí
Četnost v %
Méně než jeden rok 22 56
1-2 roky 8 21
Více jak 2 roky 9 23
Celkem 39 100
Graf č. 6: Znázorňuje, kolik let již v daném zařízení pracují s reminiscencí.
Na otázku č. 5 odpovídali respondenti, kteří v otázce č. 3 označili
odpověď pod písmenem A (tj., že se vzpomínkami pracují cíleně). Tuto
možnost zvolilo 39 respondentů Pátá otázka měla za úkol zmapovat
časový úsek poskytování reminiscence v jednotlivých zařízeních. Bylo
zjištěno, že méně než jeden rok je reminiscence využívána ve 22 (56%)
zařízeních. Rozmezí 1 - 2 let označilo 8 (21%) respondentů. Více jak 2 roky
poskytují reminiscenci v 9 (23%) zařízeních v tomto případě byli
respondenti požádáni o napsání kolik let reminiscenci při práci se seniory
využívají z toho (4 respondenti uvedli, že reminiscenci využívají 3 roky,
1 respondent 4 roky, 5 let napsali 2 respondenti, 7 let jeden a 8 let jeden
respondent).
56% 21%
23%
0%
Méně než 1 rok
1 - 2 roky
Více jak 2 roky
63
Otázka č. 6: Kteří pracovníci se ve Vašem zařízení věnují aktivitám
s reminiscenční tématikou?
Tabulka č. 7: Pracovní pozice pracovníků, kteří se věnují aktivitám s reminiscenční
tématikou.
Pracovníci, kteří se věnují reminiscenci
Počet odpovědí
Četnost v %
Vedoucí pracovníci 2 2
Sociální pracovníci 2 3
Zdravotní sestry 11 14
Pracovníci v sociálních službách 18 23
Reminiscenční pracovník (asistent) 1 1
Ergoterapeut 2 3
Aktivizační pracovník 32 40
Dobrovolník 0 0
Fyzioterapeut 2 3
Klíčoví pracovníci 9 11
Celkem 79 100
Graf č. 7: Zastoupení pracovních pozic pracovníků, kteří se věnují aktivitám s reminiscenční
tématikou.
2%
3%
14%
23%
1% 3%
40%
0%
3% 11%
Vedoucí pracovníci
Sociální pracovníci
Zdravotní sestry
Pracovníci v sociálních službách
Reminiscenční pracovník (asistent)
Ergoterapeut
Aktivizační pracovník
Dobrovolníci
Fyzioterapeut
Klíčoví pracovníci
64
Na tuto otázku odpovídalo 100% z 39 respondentů. Respondenti měli
označit všechna pracovní zařazení pracovníků, kteří se v jejich zařízení
věnují aktivitám zaměřeným na práci se vzpomínkami. Celkem 32
respondentů uvedlo více odpovědí, proto jsou data interpretována
z celkového počtu – tedy 79 odpovědí, což v interpretaci dat v tabulce
a grafu vyjadřuje 100%.
Pracovní zařazení pracovníků, kteří se věnují aktivitám zaměřeným
na reminiscenci ukazuje tabulka č.7, ze které je patrné největší zastoupení
aktivizačních pracovníků 32 (40%), v pořadí druhou nejpočetnější skupinou
byli pracovníci v sociálních službách 18 (23%), dále pak zdravotní sestry
11 (14%), klíčoví pracovníci 9 (11%), stejným počtem odpovědí 2 (2%) byli
označeni vedoucí pracovníci, sociální pracovníci, ergoterapeut
a fyzioterapeut. Pouze v 1 (1%) zařízení uvedlo, že se aktivitám
s reminiscenční tématikou věnuje přímo reminiscenční pracovník (asistent).
Dobrovolník se těmto aktivitám nevěnuje ani v jednom z oslovených
zařízení.
Otázka č. 7: Jakých přístupů při práci se vzpomínkami využíváte?
Tabulka č. 8: Funkce reminiscence
Funkce reminiscence
Počet odpovědí
Četnost v %
Interpersonální přístup 33 46
Informační přístup 30 42
Terapeutickou přístup 9 12
Jiný přístup 0 0
Celkem 72 100
65
Graf č. 8: Ukazuje, jaké přístupy při práci se vzpomínkami jednotlivá zařízení využívají.
Na tuto otázku odpovídalo 100% z 39 respondentů. Respondenti měli
označit přístupy, které při práci se vzpomínkami využívají. V důsledku
možnosti označení více odpovědí je 100% = 72 (což vyjadřuje celkový
počet odpovědí).
V této otázce mohli respondenti označit více odpovědí podle toho,
jakých přístupů v práci se vzpomínkami využívají. Interpersonální přístup
(tj., že se práce se vzpomínkami je zaměřená na vyplnění volného času,
k navázání kontaktu s druhými lidmi) uvedlo 33 (46%) dotazovaných.
V 30 (42%) zařízeních využívají vzpomínky informačně (tj., že vzpomínání
slouží k předávání zkušenostní a informací). Využívání terapeutického
přístupu (tj., že při vzpomínání dochází k bilancování života, dochází
k otevírání tíživých životních zlomů, těžkých událostí) při práci
se vzpomínkami uvedlo 9 (12%) respondentů.
46%
42%
12%
0%
Interersonální přístup
Informační přístup
Terapeutický přístup
Jiný přístup/funkce
66
V otázce č. 7 došlo k různým kombinacím odpovědí, ze kterých vyplývá,
že v některých zařízeních využívají při práci se vzpomínkami různých
přístupů.
Tabulka č. 9: Kombinace různých přístupů při práci se vzpomínkami.
Kombinace přístupů
Počet odp.
Četnost v %
Interpersonální a informační 23 59
Interpersonální,informační, tearapeutický 4 10
Interpersonální a terapeutický 2 5
Informační a terapeutickou 0 0
Pouze interpersonální 4 10
Pouze informační 3 8
Pouze terapeutickou 3 8
Celkem 39 100
Celkem 23 respondentů uvádělo, že využívají jak interpersonální tak
informační přístup. Ve 4 zařízeních využívají všech tří přístupů
tj. interpersonální, informační i terapeutický. Interpersonálně a terapeuticky
pracují se vzpomínkami ve 2 zařízeních. Kombinaci přístupů informačního
a terapeutického nezvolil žádný respondent. Využívání pouze jednoho
přístupu uvedlo celkem 10 respondentů, z toho 4 pracují pouze
interpersonálně, 3 pouze informačně a 3 pouze terapeuticky.
Otázka č. 8: Jakou formu reminiscence využíváte?
Tabulka č. 10: Forma (typ) používané reminiscence.
Forma reminiscence
Počet odpovědí
Četnost v %
Jen skupinová 19 49
Jen individuální 6 15
Obě s převahou skupinové (více jak 50%)
9 23
Obě s převahou individuální (více jak 50%)
5 13
Celkem 39 100
67
Graf č. 9: Znázorňuje používanou formu reminiscence s ohledem na počet klientů.
Využívání skupinové nebo individuální formy reminiscence při práci
se vzpomínkami zjišťovala otázka č. 8. Využívání pouze skupinové formy
reminiscence uvedlo 19 (49%) respondentů. Dalších 9 (23%) uvedlo,
že používá jak individuální tak skupinovou formu reminiscence s převahou
(více jak z 50%) formy skupinové. Pouze individuální formu reminiscence
využívá 6 (15%) oslovených respondentů. Obě formy tzn. individuální
i skupinovou s převahou (více jak z 50%) individuální formy reminiscence
označilo 5 (13%) dotázaných.
Pokud respondenti uvedli, že používají skupinovou formu reminiscence,
skupinovou i individuální s převahou skupinové nebo skupinovou
i individuální s převahou individuální byli požádáni, aby uvedli počet klientů
ve skupině tzn. že na tuto doplňující otázku odpovídalo 33 respondentů,
vyjadřující u této části otázky 100% zastoupení.
Tabulka č. 11: Počet klientů jednoho skupinového setkání.
Počet klientů ve skupině
Počet odpovědí
Četnost v %
Rozmezí 3 – 8 klientů 25 76
Rozmezí 8 – 12 klientů 6 18
Více jak 12 klientů 2 6
Celkem 33 100
49%
15%
23%
13% Jen skupinovou
Jen individuální
Individuální i skupinovou s převahou skupinové (více jak v 50%)
Individuální i skupinovou s převahou individuální (více jak v 50%)
68
Graf č. 10: Uvádí, kolik klientů se účastní jednoho skupinového setkání.
Odpovědi jsem rozdělila do třech skupin podle četnosti nejčastěji
uváděných počtů klientů.
První skupina – 25 (76%) respondentů uvedlo rozmezí mezi 3 až 8
klienty ve skupině.
Druhá skupina – 6 (18%) dotazovaných uvedlo počet klientů ve
skupině v rozmezí 8 až 12 klientů.
Třetí skupina – 2 (6%) respondenti uvedli, že se setkávají ve skupině,
ve které je více jak 12 klientů.
Otázka č. 9: Jaký časový úsek máte vymezený na jedno skupinové
reminiscenční setkání?
Tabulka č. 12: Počet minut vyhrazených na jedno reminiscenční setkání.
Délka skupinového setkání (v minutách)
Počet odpovědí
Četnost v %
30 – 60 minut 20 61
15 – 20 minut 8 24
10 minut 4 12
120 minut 1 3
Celkem 33 100
76%
18%
6%
0%
Rozmezí 3 - 8 klientů
Rozmezí 8 - 12 klientů
Více jak 12 klientů
69
Graf č. 11: Znázorňuje kolik minut trvá jedno skupinové reminiscenční setkání.
Na otevřenou otázku č. 9 odpovídali ti respondenti, kteří uvedli,
že aktivity s reminiscenční tématikou realizují formou skupinových setkání.
Tuto možnost uvedlo v předchozí otázce 33 respondentů a proto je otázka
dotazníku č. 6 zastoupena 33 respondenty, kteří vyjadřují 100%.
Otázka č. 9 zjišťovala, jak dlouho (v minutách) trvá jedno skupinové
reminiscenční setkání. Z opovědí respondentů jsem vytvořila čtyři rámcové
skupiny podle časového rozpětí, které oslovení respondenti uváděli.
První skupina – s počtem 20 (61%) odpovědí je nejpočetnější.
Respondenti v této skupině uvedli, že délka jednoho skupinového setkání
s klienty při práci s reminiscenční tématikou se pohybuje v rozmezí 30 – 60
minut
Druhá skupina – 8 (24%) respondentů uvádí délku trvání skupinového
setkání v rozmezí mezi 15 – 20 minutami.
Třetí skupina - ve 4 (12%) případech respondenti uvedli časový úsek
10 minut.
Čtvrtá skupina – do této skupiny spadá pouze 1 (3%) respondent, který
uvedl, že časový úsek vymezený na jedno reminiscenční skupinové setkání
představuje časový úsek 120 minut
61%
24%
12%
3%
30 - 60 minut
15 - 20 minut
10 minut
120 minut
70
Otázka č. 10: Jakým aktivitám zaměřeným na vzpomínání
se ve Vašem zařízení věnujete?
Tabulka č.13: Využívaní různých aktivit při reminiscenci.
Způsob práce se vzpomínkami
Počet odpovědí
Četnost v %
Verbální projev 39 58
Pořádání vzpomínkových výstav 3 5
Sepisování životního příběhu 9 13
Tvorba vzpomínkových krabic 6 9
Reminiscenční divadlo 0 0
Výlety s reminiscenční tématikou 4 6
Jiné
Sepisování kroniky 2 3
Reminiscenční tabla 4 6
Celkem 67 100
Graf č. 12: Znázornění různých způsobů aktivit zaměřených na vzpomínání
Jakým typům aktivit se v jednotlivých zařízeních věnují, zjišťovala otázka
č. 10. V této uzavřené otázce měli respondenti označit odpovídající počet
možností. Na tuto otázku odpovídalo 39 respondentů vyjadřující
100%.respondentů. S ohledem na skutečnost, že v této uzavřené otázce
58%
5%
13%
9%
0% 6%
3% 6%
0% Verbální projev
Pořádání vzpomínkových výstav
Sepisování životního příběhu
Tvorba vzpomínkových krabic
Reminiscenční divadlo
Výlety s reminiscenční tématikou
Jiné: Sepisování kroniky
Jiné: Reminiscenční tabla
71
měli respondenti zvolit všechny odpovídající možnosti pracuji z celkovým
počtem odpovědí (tj. 67, které vyjadřují 100%).
Všech 39 respondentů uvedlo, že při práci se vzpomínkami využívají
verbální projev, což vyjadřuje (58%) z celkového počtu odpovědí Dále
respondenti uvádějí ještě další aktivity, kterým se v rámci reminiscence
věnují. Sepisování životního příběhu se věnují v 9 (13%) zařízeních,
vzpomínkové krabice s klienty vytvářejí v 6 (9%) zařízeních, výlety
s reminiscenční tématikou pořádají ve 4 (6%) zařízeních. Pořádání
vzpomínkových výstav uvedli 3 (5%) respondenti. Jinou možnost než
nabízený výběr v této otázce využilo 6 (9%) respondentů, 2 (3%) uvedli
jako aktivitu zaměřenou na vzpomínání sepisování kroniky a ve 4 (6%)
odpovědích se objevila aktivita – tvorba reminiscenčního tabla. V žádném
z oslovených zařízení se nevěnují reminiscenčnímu divadlu.
Otázka č. 11: Jaké stimulátory (reminiscenční pomůcky) při
reminiscenci využíváte?
Tabulka č. 14: Používané stimulátory vzpomínek.
Stimulátory vzpomínek
Počet odpovědí
Četnost v %
Fotografie, obrázky z novin, časopisů 39 38
Dobové předměty 25 24
Předměty spojené s osobním životem klienta 21 20
Reminiscenční. tabla, knihy života, vzpomínkové krabice
11 11
Místní kroniky 3 3
Hudba 2 2
Aromaterapie 1 1
Různé pochutiny 1 1
Celkem 103 100
72
Graf č. 13: Ukazuje zastoupení používaných stimulátorů vzpomínek.
Otázkou č. 11 v dotazníku byli oslovení respondenti požádáni, aby
napsali jaké stimulátory (reminiscenční pomůcky) při práci se vzpomínkami
využívají.
Tato otázka byla otázkou otevřenou, na kterou odpovídalo 39 (100%)
respondentů. Odpovědi byly různorodé a jsou uvedeny v následující
tabulce, kde jsou rozděleny do 8 rámcových skupin, které vyjadřují
nejčastější odpovědi respondentů. Procentuální vyjádření v této otázce je
přímo úměrné celkovému počtu 103 odpovědí.
První skupina – je skupinou nejpočetnější, protože všech 39
respondentů, což činí 38% z celkového počtu odpovědí uvedlo jako
stimulátor vzpomínek fotografie a různé obrázky (např. z novin, časopisů)
Druhá nejpočetnější skupina – vyjadřuje 25 (24%) respondentů, kteří
jako stimulátory vzpomínek uvedli různé dobové předměty (např. mlýnek na
kávu, kalamář, šlapací šicí stroj, žehličku na uhlí a mnoho dalších).
Ve třetí skupině jsou zastoupeny odpovědi 21 (20%) respondentů, kteří
uvedli jako stimulátory vzpomínek předměty vztahující se k osobnímu
životu klienta (např. lístky z plesu, vysvědčení, doplňky oblečení).
Jako další stimulátory vzpomínek uvedlo 11 (11%) dotazovaných
reminiscenční tabla, knihy života nebo vzpomínkové krabice. Místní kroniku
jako stimulátoru vzpomínek využívají ve 3 (3%) zařízeních. Stimulátory
38%
24%
20%
11%
3%
2% 1%
1%
0% Fotografie, obrázky
Dobové předměty
Předměty spojené s životem klienta
Rem. tabla, knihy života, vzpom. krabice
Místní kroniky
Hudba
Aromaterapie
Různé pochutiny
73
zaměřené na jiné smysly než je zrak uvedli celkem 4 respondenti, z toho se
ve 2 (2%) případech jedná o hudbu. Pouze 1 (1%) zařízení využívá
k navození vzpomínek aromaterapii a 1 (1%) zařízení různé pochutiny
spojené s dětstvím klienta.
Otázka č. 12: Jaký systém výběru do skupinové reminiscence se
Vám osvědčil?
Tabulka č. 15: Systém výběru klientů do skupinové reminiscence.
Systém výběru
Počet odpovědí
Četnost v %
Otevřená a měnící se skupina 8 24
Podle data narození 3 9
Náhodným výběrem 1 3
Abecedně 0 0
Přirozeným výběrem 13 40
Podle specifických potřeb klienta 6 18
Jiným způsobem: Podle tématu 2 6
Celkem 33 100
Graf č. 14: Znázorňuje, jaký systém určující strukturu skupinové reminiscence se respondentům osvědčil.
24%
9%
3%
0% 40%
18%
6%
Setkání jsou otevřená , struktura skupiny se mění
Podle data narození
Náhodným výběrem
Abecedně
Přirozeným výběrem (skupiny si tvoří klienti sami)
Podle specifických potřeb klienta
Jiným způsobem: Podle tématu
74
Na tuto otázku odpovídali pouze ti respondenti, kteří využívají
skupinovou formu reminiscence tzn., že v otázce dotazníku č. 8 neoznačili
možnost B, která vyjadřovala, že v daném zařízení je využívána pouze
individuální forma reminiscence. Pro tuto otázku vyjadřuje 100%
zastoupení 33 respondentů
Otázka č. 12 zjišťovala způsob jakým je reminiscenční skupina utvářena.
Nejčastěji, celkem v 13 (40%) odpovědích respondenti uvedli, že se jim
osvědčil přirozený výběr jednotlivých účastníků ve skupině, tj., že klienti
si skupinu utvářejí sami např. podle sympatií, společných zájmů. Otevřenou
a měnící skupinu preferuje 8 (24%) respondentů. Výběr podle specifických
potřeb jednotlivých klientů se osvědčil 6 (18%) osloveným. Podle data
narození tvoří reminiscenční skupinu ve 3 (9%) zařízeních, náhodný výběr
(např. losování) se objevil v 1 (3%) případě. Jiným způsobem – podle
tématu reminiscenčního setkání utvářejí reminiscenční skupinu ve 2 (6%)
zařízeních. Ani jeden respondent neuvedl jako osvědčenou možnost
výběru klientů do reminiscenční skupiny volbu dle abecedního řazení
příjmení klienta.
Otázka č. 13: Máte ve Vašem zařízení vzpomínkovou místnost,
zákoutí?
Tabulka č. 16: Počet zařízení, které mají, nemají nebo právě realizují vzpomínkovou místnost, zákoutí.
Vzpomínková místnost, zákoutí
Počet odpovědí
Četnost v %
Máme 11 28
Právě realizujeme 5 13
Nemáme 23 59
Nevím co to je 0 0
Celkem 39 100
75
Graf č. 15: Ukazuje poměr zařízení, které mají, právě realizují či nemají vzpomínkovou místnost, zákoutí.
Informaci, zda v oslovených zařízeních mají vzpomínkovou místnost
nebo vzpomínkové zákoutí jsme získali na základě vyhodnocení otázky
č. 13. Vzpomínkovou místnost nebo zákoutí mají v 11 (28%) oslovených
zařízeních, v 5 (13%) se vzpomínková místnost nebo zákoutí připravují.
Nejvíce respondentů 23 (59%) odpovědělo, že vzpomínkovou místnost ani
zákoutí ve svém zařízení nemají. Všichni oslovení respondenti věděli,
co vzpomínková místnost či zákoutí znamená.
Otázka č. 14: Považujete vzpomínkovou místnost, zákoutí
za důležité?
Tabulka č. 17: Otázka důležitosti reminiscenční místnosti, zákoutí.
Důležitost vzpomínkové místnosti, zákoutí
Počet odpovědí
Četnost v %
Ano – považuji to za důležité 36 92
Ne – nepovažuji to za důležité 3 8
Nevím, neuvažoval/a jsem o tom 0 0
Celkem 39 100
28%
13%
59%
0%
Máme
Právě realizujeme
Nemáme
Nevím co to je
76
Graf č. 16: Vyjadřuje názor respondentů na důležitost mít v zařízení reminiscenční místnost, zákoutí.
Z celkového počtu 39 (100%) respondentů, kteří odpovídali na otázku
č. 14, která zjišťovala názor na důležitost existence reminiscenční místnosti
či zákoutí v daném zařízení odpovědělo 36 (92%) respondentů kladně
tj., že považují vzpomínkovou místnost či zákoutí za důležité. Pouze 3 (8%)
respondenti nepovažují vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité. Ani
jeden respondent neuvedl možnost odpovědi – nevím neuvažoval/a jsem
o tom.
Otázka č. 15: V čem spatřujete překážky při realizaci reminiscence
v praxi?
Tabulka č. 18: Překážky při realizaci reminiscence v praxi.
Překážky při realizaci reminiscence
Počet odpovědí
Četnost v %
Obavy klientů 15 18
Nedostatek času na přípravu a realizaci 26 31
Nedostatek reminiscenčních pomůcek 17 20
Nedostatek informací o reminiscenci 10 12
Nepochopení kolegů 5 6
Malá podpora vedení 2 2
Absence vhodných prostor 9 11
Jiné 0 0
Celkem 84 100
92%
8%
0% 0%
Ano - považuji vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité
Ne - nepovažuji vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité
Nevím, neuvažoval/a jsem o tom
77
Graf č. 17: Znázorňuje, jaké překážky spatřují respondenti při realizaci reminiscence
v praxi.
Na tuto otázku odpovídalo 39 (100%) respondentů. S ohledem na
skutečnost, že v této uzavřené otázce měli respondenti zvolit všechny
odpovídající možnosti pracuji z celkovým počtem odpovědí (tj. 84 = 100%).
Otázkou č. 15 bylo zjišťováno, jaké překážky spatřují oslovení
respondenti při realizaci reminiscence. Na tuto otázku odpovídalo
39 respondentů, kteří mohli zvolit více odpovědí, této možnosti využili
všichni oslovení. Z nabízených možností byla nečastěji uváděna překážka,
kterou je nedostatek času na přípravu a realizaci reminiscence. Tato
varianta byla zvolena celkem v 26 případech v poměru k celkovému počtu
odpovědí je to (31%). Nedostatek reminiscenčních pomůcek vnímá jako
překážku 18 (20%) respondentů. Obavy samotných klientů jako překážku
při realizaci reminiscence uvedlo 15 (18%) dotazovaných. Nedostatek
informací považuje za překážku 10 (12%) respondentů, dále v 9 (11%)
odpovědích byla zvolena varianta – absence vhodných prostor.
Nepochopení kolegů je vnímáno jako překážka u 5 (6%) respondentů.
Malou podporu vedení vnímají jako překážku při realizaci reminiscence
celkem 2 (2%) dotazovaní. Nikdo z respondentů neuvedl jinou variantu
překážek mimo nabízených.
18%
31%
20%
12%
6%
2% 11%
0% Obavy klientů (neúspěch, nepochopení)
Nedostatek času na přípravu a realizaci
Nedotatek reminiscenčních pomůcek
Nedostatek informací o reminiscenci
Nepochopení kolegů
Malá podpora vedení
Absence vhodných prostor
Jiné
78
Otázka č. 16: V čem spatřujete přínos reminiscence pro pečující
personál?
Tabulka č. 19: Přínos reminiscence.
Přínos reminiscence
Počet odpovědí
Četnost v %
Snažší orientace v chování a jednání seniora 25 21
Zlepšení chápání potřeb seniora 18 15
Využívání získaných poznatků v individuálním plánování
9
8
Vytvoření pozitivního vztahu se seniorem 19 16
Obohacení o nové poznatky 22 19
Mezigenerační sblížení 16 14
Častější spolupráce s rodinou 7 6
Jiné: Zvýšení vzájemného respektu 1 1
Celkem 117 100
Graf č. 18: Znázorňuje, jaký přínos pro pečující personál spatřují respondenti v reminiscenci.
21%
15%
8% 16%
19%
14%
6%
1%
Snažší orientace v chování a jednání seniora
Zlepšení chápání potřeb seniora
Využívání získaných poznatků v individuálním plánování
Vytvoření pozitivního vztahu se seniorem
Obohaceni o nové poznatky
Mezigenerační sblížení
Častější spolupráce s rodinou
Jiné: Zvýšení vzájemného respektu
79
Na tuto otázku odpovídalo 39 tedy 100% respondentů. Všichni využili
možnosti výběru více odpovědí a proto je procentuální četnost uváděna
k celkovému počtu odpovědí, které vyjadřuje číslo 117.
Přínos reminiscence pro pečující personál zjišťovala otázka č. 16.
V 25 (21%) případech uvedli respondenti jako přínos – snažší orientaci
v chování a jednání klienta, obohacení o nové poznatky zvolilo 22 (19%)
respondentů, vytvoření pozitivního vztahu se seniorem vnímá jako přínos
19 (16%) oslovených. Lepší orientaci v potřebách seniora je vnímána
přínosem u 18 (15%) respondentů, dalších 16 dotázaných zvolilo možnost
– mezigeneračního sblížení, což je v celkovém počtu odpovědí (14%).
Využívání poznatků o životě klienta v procesu individuálního plánování
(individuální plánování – je proces, ve kterém dochází k nastavení služby
tak, aby byla přizpůsobena individuálním potřebám, přáním a požadavkům
každého klienta) považuje za přínosné 9 (8%) dotázaných. Přínos
reminiscence v souvislosti s častější spoluprácí s rodinou klienta vnímá
7 (6%) respondentů. Mimo nabízené možnosti uvedl 1 (1%) dotazovaný,
že pro pečující personál je přínosem zvýšení vzájemného respektu.
Otázka č. 17: Domníváte se, že je reminiscence jako jedna z metod
práce se seniory dostatečně propagována?
Tabulka č. 20: Propagace reminiscence.
Propagace reminiscence
Počet odpovědí
Četnost v %
Ano – je dostatečně propagována 4 10
Ne – není dostatečně propagována 33 85
Nevím – nepřemýšlel/a jsem o tom 2 5
Celkem 39 100
80
Graf č. 19: Zobrazuje odpovědi respondentů týkající se propagace reminiscence.
Otázkou dostatečné propagace reminiscence jako jedné z metod práce
se seniory se zabývala otázka č. 17. Na tuto otázku uvedlo 33 (85%)
respondentů, že nepovažují propagaci reminiscence za dostatečnou,
4 (10%) dotazovaných se domnívá, že je reminiscence dostatečně
propagována a 2 (5%) respondenti o této otázce nepřemýšleli.
Otázka č. 18: Domníváte se, že máte dostatek informací, odborných
školení o reminiscenci?
Tabulka č. 21: Dostatek/nedostatek informací o reminiscenci.
Informace, školení o reminiscenci
Počet odpovědí
Četnost v %
Ano – mám dostatek informací o reminiscenci 5 15
Ne – nemám dostatek informací o reminiscenci 28 82
Nevím – nepřemýšlel/a jsem o tom 6 3
Celkem 39 100
10%
85%
5%
0%
Ano - domnívám se, že je reminiscence dostatečně propagována
Ne - nedomnívám se, že je reminiscence dostatečně propagována
Nevím - nepřemýšlel/a jsem o tom
81
Graf č. 20: Názor respondentů na dostatečné množství informací o reminiscenci.
Otázkou č. 18 byli respondenti dotazováni, zda vnímají za dostatečné
množství informací nebo odborných školení týkající se reminiscence.
V 28 (82%) případech uvedli respondenti, že nemají dostatek informací
o reminiscenci (jeden respondent tuto odpověď dále specifikoval
na nedostatečné množství informací o terapeutickém přístupu
v reminiscenci), 5 (15%) dotazovaných je spokojeno s množstvím informací
nebo odborných školení o reminiscenci. V 6 (3%) případech o dostatečném
nebo nedostatečném množství informací o reminiscenci oslovení
respondenti nepřemýšleli.
Otázka č. 19: Máte zájem o prohlubování znalostí týkajících se
reminiscence jako jedné z metod práce se seniory?
Tabulka č. 22: Zájem respondentů o prohlubování znalostí o reminiscenci.
Zájem o prohlubování znalostí o reminiscenci
Počet odpovědí
Četnost v %
Ano- mám zájem 34 87
Ne – nemám zájem 3 8
Nevím – nepřemýšlel/a jsem o tom 2 5
Celkem 39 100
13% 0%
72%
15%
Ano - mám dostatek informací o reminiscenci
Ne - nemám dostatek informací o reminiscenci
Nevím - nepřemýšlel/a jsem o tom
82
Graf č. 21: Znázorňuje zájem respondentů o prohlubování znalostí o reminiscenci jako jedné z metod práce se seniory.
Poslední 19. otázka zjišťovala, zda oslovení respondenti mají zájem
o prohlubování znalostí týkajících se práce se vzpomínkami. Celkem
34 (87%) dotazovaných na tuto otázku odpovědělo kladně, tj., že mají
zájem o prohlubování znalostí týkajících se reminiscence jako jedné
z metod práce se seniory. 3 (8%) respondenti neprojevili zájem
o prohlubování znalostí a 2 (5%) o této možnosti nepřemýšleli.
Možnosti vyjádřit se k danému tématu využilo celkem 5 respondentů.
Ve čtyřech odpovědích byla respondenty vyjádřena potřeba odborného
školení a praktického výcviku pracovníků. V jednom případě byla
vyzdvihnuta pozitiva a zejména oblíbenost činností zaměřených na
vzpomínání v daném zařízení.
87%
8% 5%
0%
Ano - mám zájem o prohlubování znalostí o reminiscenci
Ne - nemám zájem o prohlubování znalostí o reminiscenci
Nevím - nepřemýšlel/a jsem o tom
83
6.6 Zhodnocení dosažených výsledků
V poslední kapitole sumarizuji získané výsledky, odpovídám na dílčí cíle
a ověřuji stanovené hypotézy. Hlavním cílem práce byla analýza
poskytování reminiscence v domovech pro seniory a v domovech se
zvláštním režimem ve Středočeském kraji. Na základě splnění pracovních
cílů bylo zjištěno:
Pracovní cíl č. 1: Zjistit zda je reminiscence v současné době
běžnou součástí péče o seniory ve vybraných zařízeních rezidenčního
typu.
Bylo zjištěno, že z oslovených respondentů celkem v 64 (95%)
zařízeních pracují se vzpomínkami. Z toho v 39 (53%) se jedná
o reminiscenci cílenou, tzn., že se s klienty za účelem vzpomínání setkávají
pravidelně a 25 (37%) uvedlo, že se vzpomínkami pracují okrajově
tj., že s klienty vzpomínají při běžných denních činnostech.
Se vzpomínkami nepracují pouze ve 3 (5%) zařízeních. Z následujících
odpovědí je zřejmé, že práce se vzpomínkami je v současné době běžnou
součástí péče ve vybraných zařízeních rezidenčního typu. Jako pozitivní
shledávám, že celkem 20 (71%) respondentů, kteří uvedli,
že se vzpomínkami pracují pouze okrajově nebo se vzpomínkami nepracují
vůbec, projevilo zájem o cílenou (tedy plánovanou a pravidelnou) práci
se vzpomínkami.
Pracovní cíl č. 2: Zmapovat jaké formy a přístupy v reminiscenci
jsou v daných zařízeních aplikovány do praxe.
Na základě dotazníkového šetření bylo zjištěno, že nejčastěji je práce
se vzpomínkami zaměřena interpersonálně (tzn., že vzpomínání umožňuje
klientům kontakt s druhými lidmi a zároveň vyplňuje volný čas klientů), tato
varianta byla zvolena v 33 (46%) případech. Informační přístup
(tzn., že práce se vzpomínkami je zaměřena na předávání informací
a zkušeností) aplikuje do praxe 30 (42%) dotazovaných. S přístup
zaměřeným terapeuticky (tzn., že při vzpomínání dochází k bilancování
života, k otevírání tíživých životních zlomů a těžkých životních událostí)
pracují v 9 (12%) zařízeních. Z analýzy dat získaných z odpovědí na otázku
84
v dotazníku č. 5, která zjišťovala, jak dlouho je reminiscence v daném
zařízení poskytována vyplynula, přímá úměra v aplikaci terapeutického
přístupu v reminiscenci k délce (vyjádřeno počtem let), po kterou
je v daném zařízení práce se vzpomínkami praktikována. Tyto získané
poznatky mě vedou k domněnce, že k aplikaci terapeutického přístupu jsou
nezbytné víceleté zkušenosti v poskytování reminiscence.
Jaké formy reminiscence jsou v daných zařízeních využívány zjišťovala
otázka v dotazníku č. 8. Z výsledků je zřejmé, že v 28 (72%) zařízení se za
účelem vzpomínek setkávají převážně ve skupině. Z toho v 19 (49%)
respondentů uvedlo, že se při reminiscenci praktikují pouze skupinovou
formu a 9 (23%) dotazovaných zvolilo odpověď, která vyjadřovala setkání
skupinové i individuální s převahou skupinového (ve více jak 50%). Zbylých
11 (28%) respondentů uvedlo, že využívají pouze individuální formu
reminiscence nebo individuální i skupinovou s převahou individuální
(ve více jak 50%). Domnívám se, že využívání převážně skupinové formy
reminiscence může souviset s potřebou nabídnout možnost účasti
na reminiscenčních setkáních co největšímu počtu klientů v jednotlivých
rezidenčních zařízeních.
Pracovní cíl č. 3: Dozvědět se, kteří pracovníci se v rezidenčních
zařízeních věnují reminiscenci.
Analýzou dat bylo zjištěno, že reminiscenci se ve vybraných
rezidenčních zařízeních věnují pracovníci zařazení na různé pracovní
pozice. Z hlediska profesního zařazení se jedná v 32 (40%) případech
o aktivizační pracovníky, 18 (23%) respondentů označilo pracovníky
v sociálních službách, v 11 (14%) pracují se vzpomínkami zdravotní sestry
a 9 (11%) dotazovaných uvedlo klíčové pracovníky. Stejnou měrou 2 (2%)
jsou zastoupeny vedoucí pracovníci, ergoterapeut a fyzioterapeut.
32 oslovených respondentů uvedlo více jak jednu variantu. Mohu
se proto domnívat, že ve většině zařízeních jsou do práce se vzpomínkami
zapojeni nejen pracovníci, kteří mají na starost aktivizaci seniorů, ale také
pracovníci s jinou náplní práce. Tuto skutečnost považuji za velmi pozitivní,
neboť tak mohou být minimalizovány problémy, které vznikají při
neinformovanosti ostatních zaměstnanců o přínosech reminiscence.
Z analýzy dat dále vyplývá, že pouze v jednou zařízení se reminiscenci
85
věnuje reminiscenční pracovník (asistent). Toto zjištění vnímám jako
nedostatek, neboť reminiscenční pracovník (asistent) by se mohl plně
věnovat organizování, plánování a poskytování reminiscence, což ostatní
pracovníci s ohledem na jejich pracovní náplň nemohou. Další informace,
která v souvislosti s touto otázkou vyplynula je, že ani v jednom zařízení
se do reminiscence nezapojují dobrovolníci. V této souvislosti se mohu jen
domnívat, zda je to z důvodu nepřítomnosti samotných dobrovolníků
v oslovených zařízeních nebo, zda skutečně nedochází k jejich zapojování
do aktivit s klienty zaměřenými na vzpomínání. V případě, že dobrovolníci
do daných zařízení docházejí, považuji za vhodné je do těchto aktivit
zapojit (např. při zprostředkování stimulátorů vzpomínek, aranžování
reminiscenční výstavy, příprava jednotlivých témat, výroba koláží apod.).
Pracovní cíl č. 4: Získat informace o tom jak dlouho a v jakém
rozsahu je reminiscence v daných zařízeních využívána.
Více jak v jedné polovině (56%) dotazovaných zařízeních, které pracují
se vzpomínkami cíleně (plánovaně a pravidelně) je reminiscence
realizována méně než jeden rok. Z této skutečnosti lze soudit, že je
reminiscence jako jedna z metod práce se seniory metodou, která
se teprve rozvíjí. Na druhou stranu v 9 (23%) zařízeních mají
s reminiscencí již víceleté zkušenosti, které by mohli být prospěšné
ostatním méně zkušeným pracovníkům (např. v podobě stáží či besed).
Rozsah reminiscence (tj., jak často se klienti setkávají při skupinové
reminiscenci) zjišťovala otázka dotazníku č. 3. Z odpovědí vyplývá,
že četnost pravidelných setkání ve skupině se uskutečňuje v 25 (64%)
případech v rozsahu dvou setkání v měsíci. Tato, nejčastěji uváděná
frekvence setkávání může souviset s potřebou přizpůsobit reminiscenční
setkávání s klienty také ostatním denním aktivitám klientů. Setkávání
uskutečňující se jednou do měsíce uvedlo 10 (26%) respondentů.
Nejčastěji tj., každý týden se setkávají ve 4 (10%) zařízeních.
Pracovní cíl č. 5: Dovědět se v čem je spatřován přínos a v čem úskalí
při využívání reminiscence.
Z analýzy získaných dat vyplývá, že pro všechny oslovené respondenty
je reminiscence přínosem. Oslovení respondenti uvádějí, že na základě
86
reminiscence se lépe orientují v chování a jednání klientů, dochází k lepší
orientaci v potřebách klienta a k vytvoření pozitivního vztahu s klientem.
Jako pozitivní vnímám skutečnost, že respondenti si uvědomují jaké
bohatství je ve vzpomínkách ukryto a v této souvislosti to považuji za
přínos, který přináší obohacení o nové poznatky a mezigenerační sblížení.
Překvapivě pouze 9 (8%) dotazovaných uvádí, že využívá získaných
poznatků v individuálním plánování. Domnívám se, že ke stanovení
individuálních přání a potřeb u klientů (zejména u klientů s demencí),
je nezbytné využívat poznatky získané na základě informací uložených
v dlouhodobé paměti těchto osob. Podobně nízké zastoupení měla také
odpověď, která za přínos označila častější spolupráci s rodinou. Tuto
možnost zvolilo 7 (6%) respondentů. Nabízí se otázka, zda v souvislosti
s realizací aktivit s reminiscenční tématikou byli rodinní příslušníci požádáni
o spolupráci. Domnívám se, že je důležité rodinu do reminiscence zapojit,
neboť právě ona může být pojítkem mezi vzpomínkami a klientem a tím
pádem také mezi klientem a ošetřujícím personálem.
Jako největší překážku při realizaci reminiscence vnímají respondenti
nedostatek času na přípravu a realizaci reminiscenčních setkání, tuto
odpověď zvolilo celkem 26 respondentů z 39 dotazovaných, což vyjadřuje
67%. Nedostatek reminiscenčních pomůcek je v pořadí druhou nejčastěji
vnímanou překážkou při realizaci. Dle mého názoru tato skutečnost
ovlivňuje subjektivní pocit nedostatku času. Domnívám se, že před
zavedením samotné reminiscence do praxe by bylo vhodné věnovat
dostatečný čas přípravě (např. nashromáždění různých předmětů, obrázků,
článků) k jednotlivým předem připraveným tématům (např. škola, odívání,
dětství, vaření apod.). Obavy klientů z neúspěchu či nepochopení při účasti
na reminiscenčním setkání vnímá jako překážku 15 respondentů, což
z celkového počtu 84 odpovědí vyjadřuje 18%. Obavy klientů může
pracovník zabývající se reminiscencí minimalizovat pečlivou přípravou
prvního reminiscenčního setkání (viz. kapitola 4.4 Průběh reminiscenčního
setkání). Absenci vhodných prostor jako překážku uvedlo 9 dotázaných.
Z vyhodnocení otázky v dotazníku č. 13 vyplývá, že více jak v polovině
vybraných zařízení nemají k dispozici reminiscenční místnost a přesto
se vzpomínkami cíleně pracují, lze proto usuzovat, že tato překážka není
vnímána jako překážka zásadní. Nepochopení ostatních kolegů jako
87
překážku uvedlo 5 respondentů a malou podporu vedení coby překážku
uvedli pouze 2 oslovení, což vnímám jako pozitivní zjištění, ze kterého
mohu usuzovat, že většina pracovníků v považuje aktivity zabývající
se vzpomínkami klientů za přínosné.
Pracovní cíl č. 6: Zjistit zda je v současné době k dispozici dostatek
informací o reminiscenci.
Analýzou grafu č. 20 a tabulkou č. 21 bylo zjištěno, že více jak tři čtvrtiny
oslovených respondentů považuje množství informací související
s reminiscencí za nedostatečné, což potvrzují někteří respondenti
opakovaně na konci dotazníku v prostoru určenému k vyjádření k danému
tématu. V současné době jsou na trhu k dispozici dvě ucelené odborné
publikace.158,159 Osobně považuji tuto literaturu za dostatečnou, nicméně
shledávám nedostatek odborných školení zaměřených na praktickou
stránku reminiscenčních aktivit. Za přínosné bych také považovala, pokud
by se zkušenější pracovníci podělili o své nabyté zkušenosti s realizací
reminiscenčních aktivit např. prezentováním svých postřehů v odborných
periodikách zaměřených na sociální oblast.
6.7 Ověření hypotéz
Hlavním cílem práce bylo analyzovat poskytování reminiscence
v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem
ve Středočeském kraji. V souvislosti s dosažením hlavního cíle byly
stanoveny a následně ověřeny tyto hypotézy:
H1 Předpokládám, že v současné době v domovech pro seniory
a v domovech se zvláštním režimem běžně pracují se vzpomínkami.
Hypotéza se potvrdila.
Na základě analýzy odpovědí bylo zjištěno, že v současné době běžně
pracují se vzpomínkami v 64 zařízeních což činí 95% z celkového počtu 67
oslovených respondentů.
158
JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. a. 159
ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011.
88
H2 Předpokládám, že častěji je využívána forma skupinové
reminiscence.
Hypotéza se potvrdila.
Interpretace dat v tabulce č. 10 a grafu č. 8 ukazuje, že skupinová forma
reminiscence je využívaná v 72% oslovených zařízeních, a to ve formě
pouze skupinové reminiscence nebo v kombinaci s formou individuální,
ale s převahou skupinové reminiscence (ve více jak V 50%).
H3 Předpokládám, že reminiscenci praktikují pracovníci v různých
pracovních zařazeních.
Hypotéza se potvrdila.
Na základě analýzy sebraných výpovědí bylo potvrzeno,
že ve vybraných zařízeních se reminiscenci věnuje více pracovníků
z různých profesních zařazení, tuto hypotézu potvrdilo více jak tři čtvrtiny
32 (82%) respondentů, kteří označili v otázce dotazníku č. 6 více jak jedno
pracovní zařazení.
H4 Předpokládám, že nejčastější překážkou při realizaci
reminiscence je nedostatek času.
Hypotéza se potvrdila.
Z analýzy dat získaných z odpovědí na otázku v dotazníku č. 15
vyplývá, že 67% dotazovaných respondentů vnímá jako překážku při
poskytování reminiscence nedostatek času.
89
ZÁVĚR
Hlavním cílem mé bakalářské diplomové práce byla analýza poskytování
reminiscence jako jedné z metod práce se seniory v domovech pro seniory
a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji. Na základě
získaných a interpretovaných dat mohu konstatovat, že hlavní cíl mé práce
byl naplněn.
V teoretické části jsem se na základě prostudované odborné literatury
pokusila vyzdvihnout přirozenou potřebu starého člověka vzpomínat. Dále
jsem se věnovala teoretickému ukotvení reminiscence jako jedné z metod
práce se seniory. Popsala jsem jednotlivé formy a přístupy, které poukazují
na rozsáhlé možnosti využití vzpomínek a zároveň jsem na praktických
příkladech objasnila důležitost využívání různých stimulátorů, které
pomáhají vyvolat vzpomínky. S ohledem na záměr mé práce, kterým bylo
zjistit zkušenosti pracovníků, kteří již pracují s reminiscencí, jsem
se zaměřila na praktickou stránku reminiscence poskytovanou
v rezidenčních zařízeních. Popsala jsem úlohu a dovednosti
reminiscenčního asistenta. Objasnila jsem možnosti využití
reminiscenčních aktivit u osob se specifickými potřebami. Věnovala jsem
pozornost problematickým situacím, které mohou v souvislosti s realizací
reminiscence nastat. Na závěr jsem poukázala na přínos reminiscence
spolu s poukázáním na nepřeberné množství různých reminiscenčních
aktivit.
Praktická část práce obsahuje analýzu poskytování reminiscence jako
jedné z metod práce se seniory ve vybraných zařízeních. Zda a v jakém
rozsahu je v současné době reminiscence v jednotlivých zařízeních
využívána jsem zjišťovala kvantitativní metodou, pomocí dotazníkového
šetření realizovaném ve Středočeském kraji. Na základě zjištěných
výsledků mohu konstatovat, že práce se vzpomínkami se již stala běžnou
součástí péče o seniory. Bohužel přibližně v jedné třetině (37%) vzpomínají
se seniory pouze při běžných denních aktivitách, ale cílené a pravidelné
reminiscenci se nevěnují. Jako pozitivní vnímám skutečnost, že téměř
všichni tito respondenti projevili zájem o cílenou a pravidelnou práci
se vzpomínkami. Zkušenosti pracovníků, které mohou být prospěšné pro
ostatní zájemce o cílenou a skupinovou reminiscenci, a které vyplynuli
90
z dotazníkového šetření lze shrnout následovně: klienty do reminiscenčních
skupin se osvědčilo vybírat přirozeným výběrem, setkání skupiny se
nejčastěji uskutečuje 2x do měsíce po dobu 30 – 60 minut, a to s 3 – 8
klienty ve skupině. Pozitivně vnímám skutečnost, že pro všechny oslovené
respondenty je reminiscence přínosem a také to, že se věnují i specifickým
reminiscenčním aktivitám.
Za důležité považuji věnovat více pozornosti při výběru stimulátorů
vzpomínek, protože rozmanitost stimulátorů, zejména v oblasti stimulace
chuti, vůně a pohybu, může navodit vzpomínky i u osob se specifickými
potřebami. K doplnění informací o reminiscenci by mohli přispět pracovníci
mající víceletou zkušenost s realizací reminiscence např. formou
prezentace v odborných periodikách.
Závěrem mohu konstatovat, že na základě této práce jsem získala
důležité informace, které považuji za velmi přínosné pro mou další práci
v Domově seniorů Vidim. Výsledná zjištění mi pomohou při realizaci
cílených reminiscenčních aktivit a zároveň budou sloužit jako informační
materiál pro ostatní pracovníky v tomto zařízení. Zájem o tuto problematiku
ze stran ostatních pracovníků, ale i klientů Domova seniorů Vidim
se potvrdil při podzimní návštěvě reminiscenční výstavy s názvem „Střípky
našich životů“ pořádané Domovem pro seniory Slunečnice v Praze160.
Zájem o tuto výstavu byl u seniorů i pracovníků našeho domova nečekaný
a výlet za vzpomínkami musel být následující den zopakován. Každý
z klientů si při prohlídce této výstavy vybavil nějakou vzpomínku nebo
příběh spojený s jeho životem a ještě dlouho po návratu si klienti vyprávěli
o tom jak se „vrátili do dětských let“. Pracovníky výstava inspirovala natolik,
že začali nosit různé předměty (např. žehličku na uhlí, vyšívanou dečku,
drátěný hrnec), které nám zpříjemní chvíle při vzpomínání s klienty našeho
domova.
Na závěr mohu jen souhlasit s tvrzením jednoho z oslovených
respondentů, který uvedl, že sice pociťuje nedostatek času při realizaci a
přípravě reminiscence, ale zároveň dodává že: „Když se chce, tak
všechno jde“.
160
Výstava střípky našich životů v DD Slunečnice [online] Dostupné z http://www.ds-slunecnice.cz/cs/o-domove/co-se-u-nas-deje/vystava-stripky-nasich-zivotu/
[vid.02.03.2012]
91
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ
1. ATKINSON, R.L. a kol. Psychologie. 2. vyd. Překl. E. Herman. M.
Petržela.D. Brejlová. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-
3.
2. BUJSSEN, H. Demence. 1. vyd. Překl. H. Kašparovská. Praha:
Portál, 2006.136 s. ISBN 80-7367-081-X.
3. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči.
1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 168 s. ISBN 978-80-247-
1314-4.
4. GILLERNOVÁ, I. a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. 1.
vyd. Praha: Fortuna, 2000. 80 s. ISBN 80-7168-683-2.
5. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd.Praha: Havlíček Brain
Team, 2010. 368 s. ISBN 978-80-87109-19-9.
6. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha:
Portál, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7367-581-3.
7. JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné
poruchy paměti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 176 s. ISBN
978-80-247-2454-6.
8. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se
seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 208 s. ISBN 978-
80247-2169-9.
9. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních.
1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-
3148-3.
10. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.
288 s. ISBN 80-7178-549-0.
92
11. MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005.
352 s. ISBN 80-7367-O02-X.
12. PETRÁČKOVÁ, V. KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích
slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 834 s. ISBN 80-200-0982-5.
13. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd.
Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-
3.
14. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing, 1999. 88 s. ISBN 80-7169-828-8.
15. ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 288 s. ISBN
80-7178-923-2.
16. ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd.
Praha: Galén, 2011. 112 s. 978-80-7262-711-0.
17. TOŠNEROVÁ, T. Ageismus – Průvodce stereotypy a mýty o stáří.
1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002. 45 s. ISBN 80-
238-9506-0.
18. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd.
Praha: Portál, 1999. 448 s. ISBN 80-7178-214-9.
19. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál,
2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0.
20. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd.
Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.
21. ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing, 2003. 232 s. ISBN 80-247-0183-9.
93
Elektronické zdroje
22. ĎOUBAL, S. Biologický věk a jeho význam. [online] Dostupné z
http://www.faf.cuni.cz/apps/Gerontology/biologicalage/importancy/a
ge.asp
[vid. 24. 06. 2011]
23. HÁLEK, V. Základy managementu. [online] Dostupné z
http://halek.info/prezentace/managementcviceni2/mngcv2.php?l=06
&projection&p=28 [vid. 25. 06. 2011]
24. HOLMEROVÁ, I., STUDNICKÁ, E. Demence. [online] Dostupné z
http://www.hledamzdravi.cz/clanek/1023-demence [vid. 21. 07.
2011]
25. POLÁCHOVÁ, E. Adaptace a příprava na stáří. [online] Dostupné z
http://www.zdn.cz/clanek/sestra/adaptace-a-priprava-na-stari-
305689 [vid. 11. 07. 2011]
26. JANEČKOVÁ, H. HOLMEROVÁ, I. VAŇKOVÁ, H. KAŠLÍKOVÁ, T.
Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života
seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z
http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s. 20
[vid. 24. 06. 2011]
27. KANTORKOVÁ, M. Demence – vývojová stadia a doporučení.
[online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-
vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228 [vid. 21. 07. 2011]
28. KUSÁ, M. Stáří. Dostupné z http://www.prosestry.cz/studijni-
materialy/psychologie/stari [on line] 06. 09. 2011.
29. MPSV.CZ. Příprava na stárnutí. [online] Dostupné z
http://www.mpsv.cz/cs/2856 [vid. 07. 06. 2011]
94
30. MPSV.CZ. Registr poskytovatelů. [online] Dostupné z
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION-
ID=1328450398075-4 [vid. 31. 10. 2011]
31. VAŇKOVÁ, H., JURAŠKOVÁ, B., HOLMEROVÁ, I. Prevalence
kognitivních poruch v domovech pro seniory. [online ] Dostupné z
http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr-08-04-05.pdf [vid. 11. 09.
2011]
32. Výstava střípky našich životů v DD Slunečnice [online] Dostupné z
http://www.ds-slunecnice.cz/cs/o-domove/co-se-u-nas-deje/vystava-
stripky-nasich-zivotu/ [vid. 02.03.2012]
Jiné zdroje
33. Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik.
Materiál ze semináře konaného 21. – 22. 2. 2011 v Praze poskytla
JANEČKOVÁ, H.
95
SEZNAM TABULEK
Tabulka č. 1: Zastoupení respondentů podle typu zařízení ............................ 57 str.
Tabulka č. 2: Pracovní pozice respondentů, kteří vyplňovali dotazník ............ 58 str.
Tabulka č. 3: Využívání vzpomínek při práci s klienty ..................................... 59 str.
Tabulka č. 4: Frekvence setkávání u cílené práce se vzpomínkami ............... 60 str.
Tabulka č. 5: Zájem o cílenou reminiscenci .................................................... 60 str.
Tabulka č. 6: Kolik let respondenti pracují s reminiscencí .............................. 62 str.
Tabulka č. 7: Pracovní pozice pracovníků, kteří se věnují aktivitám
s reminiscenční tématikou ............................................................................... 63 str.
Tabulka č. 8: Funkce reminiscence ................................................................ 64 str.
Tabulka č. 9: Kombinace různých přístupů při práci se vzpomínkami ............. 66 str.
Tabulka č. 10: Forma (typ) používané reminiscence ...................................... 66 str.
Tabulka č. 11: Počet klientů jednoho skupinového setkání............................. 67 str.
Tabulka č. 12: Počet minut vyhrazených na jedno reminiscenční setkání ...... 68 str.
Tabulka č.13: Využívaní různých aktivit při reminiscenci ................................ 70 str.
Tabulka č. 14: Používané stimulátory vzpomínek ........................................... 71 str.
Tabulka č. 15: Systém výběru klientů do skupinové reminiscence ................. 73 str.
Tabulka č.16: Počet zařízení, které mají, nemají nebo právě realizují
vzpomínkovou místnost, zákoutí ..................................................................... 74 str.
Tabulka č. 17: Otázka důležitosti reminiscenční místnosti, zákoutí ................ 75 str.
Tabulka č. 18: Překážky při realizaci reminiscence v praxi ............................. 76 str.
Tabulka č. 19: Přínos reminiscence ............................................................... 78 str.
Tabulka č. 20: Propagace reminiscence ......................................................... 79 str.
Tabulka č. 21: Dostatek/nedostatek informací o reminiscenci ........................ 80 str.
Tabulka č. 22: Zájem respondentů o prohlubování znalostí o reminiscenci .... 81 str.
96
SEZNAM GRAFŮ
Graf č. 1: Návratnost dotazníků ...................................................................... 55 str.
Graf č. 2: Znázornění respondentů podle typu zařízení .................................. 57 str.
Graf č. 3: Zastoupení pracovních pozic respondentů, kteří vyplňovali
dotazník .......................................................................................................... 58 str.
Graf č. 4: Využívání vzpomínek při práci s klienty ........................................... 59 str.
Graf č. 5: Vyjadřuje, do jaké míry mají respondenti zájem o cílené
využívání vzpomínek při práci se seniory ........................................................ 61 str.
Graf č. 6: Znázorňuje, kolik let již v daném zařízení pracují s reminiscencí ..... 62 str.
Graf č. 7: Zastoupení pracovních pozic pracovníků, kteří se věnují
aktivitám s reminiscenční tématikou ................................................................ 63 str.
Graf č. 8: Ukazuje, jaké přístupy při práci se vzpomínkami jednotlivá
zařízení využívají ............................................................................................ 65 str.
Graf č. 9: Znázorňuje používanou formu reminiscence s ohledem na počet
klientů ............................................................................................................. 67 str.
Graf č. 10: Uvádí, kolik klientů se účastní jednoho skupinového setkání ........ 68 str.
Graf č. 11: Znázorňuje, kolik minut trvá jedno skupinové reminiscenční
setkání ............................................................................................................ 69 str.
Graf č. 12: Znázornění různých způsobů aktivit zaměřených na vzpomínání .. 70 str.
Graf č. 13: Ukazuje zastoupení používaných stimulátorů vzpomínek ............. 72 str.
Graf č. 14: Znázorňuje, jaký systém určující strukturu skupinové
reminiscence se respondentům osvědčil ......................................................... 73 str.
Graf č. 15: Ukazuje poměr zařízení, které mají, právě realizují či nemají
vzpomínkovou místnost, zákoutí ..................................................................... 75 str.
Graf č. 16: Vyjadřuje názor respondentů na důležitost mít v zařízení
reminiscenční místnost, zákoutí ...................................................................... 76 str.
Graf č. 17: Znázorňuje jaké překážky spatřují respondenti při realizaci
reminiscence v praxi ....................................................................................... 77 str.
97
Graf č. 18: Znázorňuje jaký přínos pro pečující personál spatřují
respondenti v reminiscenci .............................................................................. 78 str.
Graf č. 19: Zobrazuje odpovědi respondentů týkající se propagace
reminiscence ................................................................................................... 80 str.
Graf č. 20: Názor respondentů na dostatečné množství informací
o reminiscenci ................................................................................................. 81 str.
Graf č. 21: Znázorňuje zájem respondentů o prohlubování znalostí
o reminiscenci jako jedné z metod práce se seniory ........................................ 82 str.
98
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha této práce č. 1: Recept paní A. K. na úspěšné stárnutí
Příloha této práce č. 2: Průvodní dopis k dotazníku
Příloha této práce č. 3: Dotazník
99
Příloha této práce č. 1
Převzato z knihy Motivační prvky při práci se seniory (Klevetová, D.
Dlabalová, I. 2008)
Recept paní A. K. na úspěšné stárnutí:
Ve svých 60 letech jsem začala denně cvičit jógu a během roku
mi zesílily svaly o čtvrtinu.
Jím více tmavý chléb, ovoce a jogurty, žádné tučné maso.
Nikdy se nepřejídám. (Pánbůh nás stvořil jako krásná mimina, a co my
s tím tělem uděláme za 70 let života a i dříve – ženy několik brad, hrby
a muži břicha……….jsem Pánu Bohu dlužná odevzdat své tělo takové,
jaké mi daroval).
Občas si dám kousek dortu, čokoládu, ale mám to jako odměnu, a když
nezapnu sukni, tak si to zakáži, žiji bez vážení.
Dodržuji pitný režim – denně vypiji kolem dvou litrů minerálky a čaje.
Jím pravidelně česnek a med.
Doplňuji stravu o hořčík, zinek, vitamin C.
Užívám pravidelně čtyři léky, které mám předepsány, a vím, proč
je beru.
Mám vydatný a pravidelný spánek (a když nemohu v noci spát, čtu si).
Cvičím denně i jiné cviky než je jóga.
Pravidelně chodím na vycházky (nyní aspoň po chodbě nebo
s doprovodem).
Věnuji se budhistické filozofii.
Naučila jsem se umět si poručit! To je otázka sebevýchovy.
Denně čtu zprávy o dění ve světě.
Čtu knihy – beletrii i jiné.
Každý den se těším na 12.30 hod, kdy čtu knihy v angličtině a němčině.
Mám v bytě a kolem sebe pořádek, přináší to klid duše a vyrovnanost.
Doma nesedím, ale pohybuji se.
100
Projevuji lásku k lidem kolem sebe, jak k mladým tak ke starým.
Mám smysl života.
Chci žít a bojovat s nemocí.
Přijímám změny, které v mém životě přicházejí (vždy najdu alespoň
jednu pozitivní).
Co nemůžu změnit, přijmu, nejdu hlavou proti zdi, přizpůsobím
se okolnostem (to jsem se naučila až v 70 letech).
Dokážu oslovit cizí lidi, navázat s nimi kontakt a mít nové přátele.
Hledám ve svých vzpomínkách co bylo hezkého a znovu to prožívám
(mé vzpomínky na létání – kluzák a já).
Mám radost z přírody a dívám se pozorně kolem sebe (kus nebíčka
vidím z okna).
Dokážu se radovat z každodenních maličkostí. Když nesvítí sluníčko,
řeknu si – ale mám hezké záclony, taky bude nový květ…
Mám láskyplný přístup k lidem, umím odpouštět a ráno se probouzet
s nadějí.
Neškodím si svou ohleduplností k druhým lidem a dokážu je požádat
o pomoc
Plánuji si rozvrh dne a celého týdne a zapisuji si ho do kalendáře.
Postupně kontroluji co jsem splnila.
Mám dobré vztahy se sousedy.
Drží mne láska a pozornost mých dětí a vnoučat (mám ráda debaty
s dcerou).
Mám ráda, hudbu, přírodu, slunce, hory, koně, cestování – a když
to nejde, aspoň ve vzpomínkách.
Uspokojuje mne klavírní skladba – Měsíční sonáta od Beethovena,
sama hraji na klavír.
Nahradím činnosti, které již nezvládnu jinou, pro mne zajímavou
činností – četbou, poslechem hudby, vyprávěním dětí o lese, chalupě, o
jejich cestování….
101
Neodmítám pomoc druhého, když ji nabízí – je třeba dovolit druhým,
aby nám pomohli.
Z biblického desatera jsem si vybrala, co je pro mne přijatelné, a chci
se tím řídit.
Vyzrála jsem na stresy smysluplnou činností a svým rozvrhem
a postojem k tomu, co ještě mohu dělat a co již nezvládnu.
102
Příloha této práce č. 2
Vážená paní ředitelko,
Vážený pane řediteli,
dovolte, abych Vás požádala o svolení k uskutečnění
dotazníkového šetření ve Vaší organizaci, kterým bych ráda podložila svoji
práci v kombinovaném bakalářském studiu na Filozofické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci v oboru sociální práce.
Cílem mé práce je analýza reminiscence jako jedné z metod práce
se seniory. Ráda bych prostřednictvím této práce zjistila, zda a v jakém
rozsahu je v současné době reminiscence využívána a jaké mají pracovníci
s touto metodou praktické zkušenosti.
Současně Vás prosím o předání dotazníku (umístěného v příloze
tohoto e-mailu) osobě, která je ve Vaší organizaci zodpovědná za realizaci
aktivizačních činností či samotné reminiscence, a to i v případě, že ve
Vašem zařízení reminiscenci nevyužíváte. Výzkumné šetření je zaměřeno
na sociální služby: domov seniorů a domov se zvláštním režimem.
V případě, že ve Vašem zařízení poskytujete, obě výše uvedené služby,
prosím Vás o předání dotazníku individuálně pro každou službu.
Ujišťuji Vás, že dotazník je anonymní a nestane se, že odpovědi
by byly zneužity nebo použity ve Váš neprospěch.
Chtěla bych Vám poděkovat, že jste mi umožnili uskutečnit
anonymní dotazníkové šetření ve Vaší organizaci.
Michaela Řezáčová
studentka 3. ročníku kombinovaného studia,UP Olomouc,
obor: Sociální práce
e-mail: rezacova.studium@seznam.cz
103
Příloha této práce č. 3
Vážená kolegyně,
Vážený kolego,
dovolte, abych Vás požádala o vyplnění dotazníku, kterým bych
ráda podložila svoji práci v kombinovaném bakalářském studiu na
Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru sociální práce.
Cílem mé práce je analýza reminiscence jako jedné z metod práce
se seniory. Ráda bych prostřednictvím dotazníku zjistila, zda a v jakém
rozsahu je v současné době reminiscence využívána a jaké máte s touto
metodou praktické zkušenosti. Vaše pomoc je pro zpracování
dotazníkového šetření stěžejní a spočívá v zodpovězení několika otázek
v krátkém dotazníku, který Vám zabere přibližně 5 -10 minut.
Výzkumné šetření je zaměřeno na sociální služby: domov seniorů
a domov se zvláštním režimem. V případě, že ve Vašem zařízení
poskytujete, obě výše uvedené služby, prosím Vás o vyplnění dotazníku
individuálně pro každou službu.
Ujišťuji Vás, že dotazník je anonymní a nestane se, že odpovědi
by byly zneužity nebo použity ve Váš neprospěch. Vaše odpovědi
anonymně zpracuji do grafů, které se stanou výstupem mé bakalářské
práce.
Chtěla bych Vám poděkovat, že jste se rozhodli vyplnit dotazník
pravdivě a tím mi pomohli při vypracování podkladových materiálů
k bakalářské práci. Vyplněný dotazník prosím posílejte do 21. 11. 2011
na e-mail: rezacova.studium@seznam.cz
Děkuji Vám za Váš čas a ochotu.
Michaela Řezáčová
studentka 3. ročníku kombinovaného studia UP Olomouc,
obor: Sociální práce
104
Dotazník: Vaše odpovědi tučně, barevně či jiným způsobem označte, nebo
napište. Děkuji.
1) Vaše zařízení je: Označte prosím jednu z nabízených možností.
a) Domov pro seniory
b) Domov se zvláštním režimem
2) Jaká je Vaše pracovní pozice? Napište prosím. -
3) Pracujete ve Vašem zařízení se vzpomínkami? Označte prosí
jednu z nabízených možností, pokud je Vaše volba písmeno B,C
vyplňte prosím pouze otázku č. 4. V této části se s Vámi
rozloučím a děkuji Vám za Váš čas.
a) ANO – cíleně
(tzn. za účelem vzpomínání se setkáváme pravidelně např. 1x týdně, 1x měsíčně…)
Uveďte prosím frekvenci Vašich pravidelných setkání …………………
b) ANO – okrajově
(tzn. s klienty vzpomínáme při běžných aktivitách – nesetkáváme se cíleně a pravidelně) c) NE – se vzpomínkami nepracujeme
Pokud jste na tuto otázku odpověděli písmenem A pokračujte prosím otázkou č. 5.
4) Chtěl/a byste začít využívat ve Vašem zařízení reminiscenci
cíleně a pravidelně? Označte prosím jednu z nabízených
možností.
a) ANO
b) NE o cílené využívání nemám zájem – okrajové využívání
považuji za dostatečné
c) NE nemám o reminiscenci vůbec zájem
d) Neuvažoval/a jsem o tom
5) Jak dlouho ve Vašem zařízení využíváte reminiscenci? Označte
prosím jednu z nabízených možností.
a) méně než rok
b) 1 - 2 roky
c) více než dva roky (uveďte) ( ) let
105
6) Kteří pracovníci ve Vašem zařízení se věnují aktivitám
s reminiscenční tématikou? Označte všechny odpovídající
možnost/i.
a) Vedoucí pracovníci
b) Sociální pracovníci
c) Zdravotní sestry
d) Pracovníci v sociálních službách = pracovníci v přímé péči
e) Reminiscenční pracovník (asistent)
f) Ergoterapeut
g) Aktivizační pracovník
h) Dobrovolníci
i) Jiní (uveďte) -
7) Jakých přístupů při práci se vzpomínkami využíváte? Označte
prosím všechny odpovídající možnost/i.
a) práce se vzpomínkami je v našem zařízení zaměřena
INTERPERSONÁLNĚ
(tzn., že umožňuje kontakt s druhými, vyplnění volného času)
b) práce se vzpomínkami je v našem zařízení zaměřena
INFORMAČNĚ
(tzn., že při vzpomínání dochází k předávání informací a
zkušeností)
c) práce se vzpomínkami je v našem zařízení zaměřena
TERAPEUTICKY
(tzn., že při vzpomínání dochází k bilancování života,
dochází k otevírání tíživých životních zlomů, těžkých
událostí)
d) v našem zařízení plní reminiscence jinou funkci (uveďte
jakou):
8) Jakou formu reminiscence využíváte? Označte prosím jednu
z nabízených možností, (pokud zvolíte odpověď A, C nebo D,
uveďte prosím počet klientů, kteří se účastní skupinového
setkání).
a) Jen skupinovou počet klientů ( )
b) Jen individuální
c) Individuální i skupinovou s převahou skupinové (více jak v 50%)
………………………………….počet klientů ( )
d) Individuální i skupinovou s převahou individuální
(více jak v 50%)………………počet klientů( )
108
9) Jaký časový úsek máte vymezený na jedno skupinové
reminiscenční setkání? Uveďte prosím počet minut.
( ) minut
10) Jakým aktivitám zaměřeným na vzpomínání se ve Vašem zařízení
věnujete? Označte prosím všechny odpovídající možnost/i.
a) Verbální projev – povídání, rozhovory
b) Pořádání vzpomínkových výstav
c) Sepisování životního příběhu (knihy života)
d) Tvorba vzpomínkových krabic
e) Reminiscenční divadlo
f) Výlety s reminiscenční tématikou
g) Jiné (uveďte jaké) -
11) Jaké stimulátory vzpomínek (reminiscenční pomůcky) při
reminiscenci využíváte? Vypište prosím reminiscenční pomůcky,
které ve své praxi využíváte k vybavování vzpomínek u seniorů (např.
fotografie, obrázky apod.) -
12) Jaký systém výběru klientů do skupinové reminiscence, se
Vám osvědčil? Označte prosím jednu z nabízených možností.
V případě, že používáte pouze individuální formu reminiscence
tuto otázku nevyplňujte.
a) Setkání je otevřená každému, struktura skupiny se mění
b) Podle data narození
c) Náhodným výběrem ( např. losováním)
d) Abecedně
e) Přirozeným výběrem (skupiny si tvoří klienti sami)
f) Podle specifických potřeb klienta (např. klienti s demencí,
zhoršeným zrakem…)
g) Jiným způsobem (uveďte jakým) -
13) Máte ve Vašem zařízení tzv. vzpomínkovou místnost, zákoutí?
Označte prosím jednu z nabízených možností.
Pokud je Vaše volba možnost D pokračujte otázkou č. 15.
a) Máme
b) Právě realizujeme
c) Nemáme
d) Nevím co to je
110
14) Považujete vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité?
Označte prosím jednu z nabízených možností.
a) ANO
b) NE
c) Nevím, neuvažoval/a jsem o tom
15) V čem spatřujete překážky při realizaci reminiscence v praxi?
Označte prosím všechny odpovídající možnost/i.
a) Obavy klientů (např. z neúspěchu, z nepochopení apod.)
b) Nedostatek času při přípravě a realizaci reminiscence
c) Nedostatek reminiscenčních pomůcek
d) Nedostatek informací o reminiscenci
e) Nepochopení kolegů
f) Malá podpora vedení
g) Absence vhodných proctor
h) Jiné (uveďte jaké) –
16) V čem spatřujete přínos reminiscence pro pečující personál?
Označte prosím všechny odpovídající možnost/i.
a) Snažší orientace v chování a jednání seniora
b) Zlepšení chápání potřeb senior
c) Využívání získaných poznatků v individuálním plánování
d) Vytvoření pozitivního vztahu se seniorem
e) Obohacení o nové poznatky (např. z historie)
f) Mezigenerační sblížení
g) Častější spolupráce s rodinou
h) Jiné (uveďte jaké) –
17) Domníváte se, že je reminiscence jako jedna z metod práce
se seniory dostatečně propagována? Označte prosím jednu
z nabízených možností.
a) ANO
b) NE
c) Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
18) Domníváte se, že máte k dispozici dostatek informací,
odborných školení o reminiscenci? Označte prosím jednu
z nabízených možností.
a) ANO
b) NE
c) Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
110
19) Máte zájem o prohlubování znalostí týkající se
reminiscence jako jedné z metod práce se seniory? Označte
prosím jednu z nabízených možností.
a) ANO
b) NE
c) Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
V případě Vašeho zájmu, zde je místo pro Váš komentář či
poznámky:
Děkuji Vám za ochotu a Váš čas, který jste věnovali vyplnění
dotazníku.
Řezáčová Michaela, e-mail: rezacova.studium@seznam.cz
110
ANOTACE
Příjmení a jméno autora: Řezáčová Michaela
Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a adragogiky, Filozofická
fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Název diplomové práce: Reminiscence
Počet znaků: 126 602
Počet příloh: 3
Počet titulů použité literatury: 33
Klíčová slova: reminiscence, stáří, vzpomínky, paměť, rezidenční zařízení, analýza, stimulátory vzpomínek
Bakalářská diplomová práce se v teoretické části věnuje problematice
reminiscence ve vybraných rezidenčních zařízeních. Seznamuje se
změnami v oblasti psychických funkcí v souvislosti s vývojovou etapou,
kterou je stáří. Teoreticky ukotvuje pojem reminiscenční terapie a následně
se zaměřuje na praktickou stránku práce se vzpomínkami. Vymezuje
vhodnost této aktivity pro osoby se specifickými potřebami, zároveň věnuje
pozornost stimulátorům vzpomínek a potřebným dovednostem
reminiscenčního asistenta. Přibližuje přínos reminiscence jako jedné
z metod práce se seniory a poukazuje na vybrané problematické situace,
které mohou nastat při realizaci reminiscence v praxi.
Praktická část je zaměřena na analýzu poskytování reminiscence jako
jedné z metod práce se seniory s cílem zjistit, zda je v současné době tato
metoda běžně využívána při práci se seniory v domovech pro seniory a
v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji. Výsledky
získané z kvantitativního dotazníkového šetření naznačují, že se
vzpomínkami se v oslovených zařízeních pracuje běžně, ale ne vždy se
jedná o cílenou a pravidelnou reminiscenci.
110
ANNOTATION
Surname and Name of the Author: Řezáčová Michaela
University, Faculty and Department Name: Palacký University Olomouc,
Philosphical Faculty, Sociology and Andragogics Dept.
Bachelor´s Thesis Name: Reminiscence
Number of Signs: 126 602
Number of Addendum: 3
Number of Bibliography: 33
Key Words: reminiscence, old age, memories, memory, residence
institution, analysis, reminiscence stimulators
The Theoretical part of this Bachelor´s Thesis deals with the
reminiscence issue in chosen residence institutions, presenting changes of
mental functions linked with the old age development stage. It achors the
reminiscence therapy conception, focusing on the practical aspect of the
memories dealing. It defines the appropriateness of this activity for the
special needs clients, paying attention to the memories stimulators and the
required skills of the reminiscence assistant as well. It shows the
reminiscence approach benefits as one of the suitable methods for the old
age clients, pointing out specific problematic situations which may occur
while implementing reminiscence in practical training.
The Practical part is focused on the reminiscence provision analysis as
one of the methods of work with seniors with the objective of finding out
current usage of this method in residence institutions for seniors in the
Central Bohemia Region. The results of the qualitative questionnaire
research indicate regular work with the senior clients´ memories but not
always as a targeted and purposeful reminiscence.