Post on 27-Jun-2020
transcript
Královská cestaB a r B o r a P ů t o v á
všedn í i s vá te čn í ž i vo tv p roměnách času
P a S E K a
Copyright © Barbora Půtová, 2016Majitelé reprodukčních práv k historickým snímkům a výtvarným dílům © Barbora Půtová, Moravský zemský archiv v Brně, Muzeum cenných papírů, Muzeum hlavního města Prahy, Národní muzeum − Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Národní památkový ústav, Patrik Šimon, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 2016
ISBN 978-80-7432-636-3
Kniha vychází s laskavou podporou Magistrátu hlavního města Prahy
Recenzovali:PhDr. Kateřina Bečkováprof. PhDr. Roman Prahl, CSc.doc. PhDr. Irena Štěpánová, CSc.
Lektoroval:Rudolf Píša
oBSaH
(1) Trasa, vznik, symbol a význam / 7
(2) Funkce, proměny a využití architektonické struktury / 25
(3) Stavby zmizelé v důsledku stavebních proměn přelomu 19. a 20. století / 7 1
(4) Zmizelá každodennost, řemesla, živnosti, trhy, obchody a hospody / 95
Poděkování / 135
Poznámky / 137
Prameny / 145
Původ vyobrazení / 147
Resumé / 1 4 9
Summar y / 1 5 1
( 1 )
trasa, vznik, symbola vý znam
9
A bylo zvonění! Zvony všech pražských kostelů hlaholily slavným, mohutným hlaholem. Chvílemi zahřměly výstřely z děl a potom také ohlas hudby a veselých fanfár se ozval. (…) Ve všech oknech nastalo pohnutí, když rozletěl se hlas, že přijede teď královský kočár. Každý chtěl spatřiti nového krále; ženské také mnoho o královně mluvily. Hlasité, jásavé pozdravy z hloubi ulice ohlašovaly nového panovníka. Již se objevila v nádherných uniformách garda drabantů, za nimi královský kočár tažený trojspřežením krásných běloušů dlouhých ohonů. Ale kočár zavřitý! Všechno vychylování, všecko napínání zraků bylo marné. Do zaskleného vozu, jenž prvotně do průvodu nebyl určen, nýbrž otevřený kočár, a do něhož panovník usedl jen pro prudký vítr, nebylo viděti.1
Zklamání, které pociťoval přítomný lid stojící na ulicích nebo vyhlížející z oken na Královské cestě při korunovačním průvodu Leopolda II. a jeho choti Marie Ludoviky roku 1791, muselo být hluboké. Měšťané si dokonce zakupovali místa v oknech, aby mohli lépe a z větší blízkosti sledovat průvod. Korunovací a jejími přípravami žili obyvatelé české země i ce-lé Prahy, neboť byla uspořádána nejen pro panovníka, ale ta-ké pro jeho lid. Korunovace a průvod rovněž představovaly jedinečnou formu komunikace mezi vyššími a nižšími vrst-vami společnosti. Poddaní měli vzácnou příležitost spatřit panovníka na vlastní oči na pozadí nádhery a lesku jeho ma-jestátu, jenž se odrážel i ve velkoleposti architektonických prvků – slavobran a zastavení –, které lemovaly Královskou cestu, její ulice a veřejná prostranství.2
Královská cesta, zvaná také Korunovační, představuje sym-bolické označení trasy spojující území Starého Města, Ma-lé Strany a Hradčan, již absolvovali čeští panovníci se svým průvodem při příležitosti korunovace v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Královská cesta zahrnuje uliční síť a řetězec tvořený obytnými domy, paláci, kostely, mostem a několika náměstími, které lemují spojnici protínající histo-rické jádro města.3 Počátek Královské cesty se sice historicky
10
proměňoval, ale její závěr zůstal vždy nezpochybnitelný. Korunovační průvody původně vycházely z Králova dvora u Prašné brány, panovníkova městského sídla vybudovaného králem Václavem IV., které se nacházelo na místě dnešního Obecního domu na náměstí Republiky. Králův dvůr sloužil zpravidla coby panovnické sídlo v dobách, kdy byl Pražský hrad opuštěn nebo přestavován.
Ačkoliv naposledy korunovační průvod z Králova dvora za-hájil Vladislav Jagellonský dne 27. května 1471, i následující průvody zpravidla vycházely od Prašné brány. Pokračovaly Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí a Malý rynek čili Ma-lé náměstí, dále pak Karlovou ulicí na Křižovnické náměstí. Poté korunovační průvod přešel Karlův most, ubíral se Mos-teckou ulicí a poté přes Malostranské náměstí a Nerudovu uli-ci. Až ve 2. polovině 17. století byla ve skále vylámána hradní rampa a cesta – ulice Ke Hradu –, odbočující z Nerudovy ulice přímo na Hradčanské náměstí. Před výstavbou rampy vedla z Malé Strany na Hrad pouze strmá stezka zvaná Lezka. Do té doby korunovační průvody projížděly na Úvoz a na Poho-řelec, odkud dále pokračovaly přes Loretánské náměstí, Lo-retánskou ulici a Hradčanské náměstí až do katedrály sva-tého Víta. O korunovační průvod bývala Praha i ochuzena. Například během korunovace krále Matyáše Habsburského dne 23. května 1611 jel korunovační průvod pouze z Hrad-čanského náměstí do svatovítské katedrály.
V katedrále se odehrála korunovace panovníka, která mě-la v podstatě sakrální charakter, protože svěcení povzná-šelo císaře nebo krále do duchovního stavu. Další význam církevního pomazání byl veřejně-státní, neboť podporoval autoritu panovníka a jeho převzetí moci.4 Korunovační řád vypracoval roku 1347 Karel IV. a stanovil v něm úkony pro-váděné při korunovaci a jejich význam. Tento postup nebyl v plném rozsahu dodržován a dočkal se několika úprav. Po-dle korunovačního řádu směřoval panovník z Pražského hra-du na Vyšehrad, kde uctil přemyslovskou tradici. Pak se jeho korunovační průvod ubíral zpět, aby se zúčastnil večerních nešpor v katedrále (předtím kostele) svatého Víta. Vyšehrad byl tak snad první zastávkou Královské cesty, a to zřejmě již za vlády Přemyslovců. Obtížně lze rekonstruovat, kudy smě-řoval průvod z Vyšehradu na Hrad, pravděpodobně směrem na Karlovo náměstí a dále pak Husovou přes Karlův most, Mosteckou a Nerudovou. Smyslem korunovačního průvodu
11
však byla reprezentace, Královská cesta mohla procházet nej-významnějšími místy Starého Města, Malé Strany a Hradčan a za vlády Karla IV. pak i Novým Městem.5
Korunovační průvod procházející Královskou cestou vy-tvářel pouto mezi hlavním městem království a panovníkem a podporoval Prahu jako historické a kulturní centrum králov-ství. Obyvatelé města a přihlížející lid v ulicích, na náměstích a v jiných prostorách Královské cesty vzdávali slavnostnímu průvodu poctu a projevovali oddanost novému panovníko-vi mírou okázalosti a bohatství příležitostné výzdoby domů, paláců i veřejných prostranství.6 Z oken visely vzácné kober-ce a látky, lidé umisťovali praporky na střechách, provolá-vali slávu panovníkovi a házeli na průvod květiny. Zástupci a reprezentanti města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řá-dů, žáci, studenti nebo vojáci. Na Pražském hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké
Staroměstský orloj a původní zástavba na severní straně Staroměstského náměstí. Jindřich Eckert, kolem 1895.
14
( 2 )
Účel, proměny a využitíarchitektonické struktury
27
obecný vývoj
Královská cesta se rozprostírá na ploše převážně Starého Města, Malé Strany a zčásti i Hradčan. Situace na Starém Městě je však od malostranské odlišná urbanisticky, archi-tektonicky, historicky, a dokonce i zákonodárně.32 Geografic-ky jsou tyto samostatné útvary rozděleny Karlovým mostem a řekou Vltavou. Staré Město představovalo výrobní, obchod-ní a politické centrum, zatímco Malá Strana reprezentovala rezidenční oblast šlechty, duchovenstva a drobných řemesl-níků. Malá Strana byla situována stranou od ruchu a její sva-žitý terén poskytoval předpoklady pro budování zahrad, jež lze na Starém Městě označit spíše za neobvyklé. Malá Stra-na až na výjimky nedisponuje původní gotickou zástavbou a strukturou, která naopak historicky utvořila Staré Město. Osídlení Malé Strany probíhalo nesouvisle a vyznačovalo se větší hustotou na komunikačně důležitých bodech a v blíz-kosti kostelů a tržišť.33 V podhradí se od renesance soustře-dily šlechtické nemovitosti.
Větší hustota zástavby Starého Města a poloha vzdálenější od Hradu neumožňovaly natolik výrazný vznik šlechtických sídel a paláců, jejichž výstavba zde začala až po třicetileté vál-ce. Pro Staré Město jsou tak typické především domy měšťanů dychtících po reprezentaci, které charakterizuje úsilí vyrov-nat se šlechtickému sídlu. Proto ve snaze o oficiální uznání bylo pro měšťany vedle obydlí stejně hodnotné i jeho průče-lí. Původní středověké uspořádání, v němž je zasazena Krá-lovská cesta, většinou zastřely, zejména vně budov, stavební úpravy barokní, rokokové, klasicistní i následující.34 Archi-tektonická tvářnost města vzniklá v 17. a 18. století se poté měnila spíše pomalejším tempem. Vzhled a půdorys města setrval takřka neměnný až do poloviny 19. století, kdy roz-voj novostaveb zasáhl i partie Starého Města přiléhající ke Královské cestě.35
45
tržiště s prodejem ovoce, podle něhož se jižní a západní část náměstí označovala jako Ovocný trh. Východní a severní část náměstí zase jako Věnečnický trh. Od 15. století neslo náměs-tí název V Uzdářích nebo Pod Uzdáři, neboť se zde zhotovo-valy koňské postroje.68 Teprve v 17. století dostalo označení Malý ryneček, které bylo v polovině 19. století počeštěno na Malé náměstí. Od Malého náměstí dále pokračovala nejenom Královská cesta na Hrad, ale také Jilská ulice směřující k Vy-šehradu. Malé náměstí ovládal zejména obchod a každoden-ní život, který určovala veřejná renesanční kašna s užitkovou vodou z roku 1560. Zástavbu Malého náměstí charakterizují původně románské nebo gotické domy, zpravidla renesančně i barokně přestavěné, ale také upravené v průběhu 19. sto-letí. Například dům U Tří zlatých růží (U Rotta) na Malém náměstí (čp. 142) utvořily postupné přestavby – renesanční, klasicistní až novodobá z konce 19. století.
Karlova ulice
Karlova ulice představuje poslední ulici v části Starého Měs-ta na Královské cestě, která propojuje Malé náměstí a Kři-žovnické náměstí. Její význam souvisel s existencí nejdříve
← ← Staroměstské náměstí s novogotickým radničním křídlem stavitelů Petra Nobileho a Pavla Sprengera, které bylo zničeno během Pražského povstání roku 1945. Jindřich Eckert.
↓ Kašna s tepanou mříží a veřejná pumpa na Malém náměstí představovaly místo setkávání a rozhovorů staropražských obyvatel.
47
( 3 )
Stavby zmizelé v důsledkustavebních proměn přelomu
19. a 20. století
73
Královská cesta zahrnovala množství staveb, objektů nebo samostatně stojících soch a kašen, které zmizely následkem historického vývoje, reforem Josefa II., pražské asanace a zvý-šené stavebně-podnikatelské aktivity přelomu 19. a 20. stole-tí.103 Mnohé objekty ztratily svou původní funkci, jiné dozna-ly přestavby v důsledku požáru, jiné zas částečně nebo úplně zmizely z původního urbanistického uspořádání Královské cesty, v níž dotvářely kulisy korunovačních průvodů nebo jiných svátečních i každodenních událostí. Nejvýrazněji za-sáhla vedle josefínských reforem Královskou cestu o století později činnost a okrajově též městský projekt známý jako pražská asanace a realizovaný podle zákona z roku 1893.104
Demolice se dotkly i ulic na Královské cestě, jež nebyly zahr-nuty do asanačního obvodu, jako Celetná a Karlova. Stržení budov vyvolávala odpor v řadách kulturní elity. Byl vznesen i požadavek prohlásit Královskou cestu za ochranné pásmo, které má obsahovati ty ulice a prostranství, kudy vedla alespoň v posledních stoletích triumfální cesta králů českých ku hradu pražskému!105 Mezi další požadavky odpůrců demolic se řa-dilo respektování charakteristického rázu některých staro-pražských ulic i náměstí, včetně zachování malebných zákoutí a náměstí Malé Strany.106 K podnětům regulačních snah patři-lo kromě hygienické situace i úsilí o vybudování rovnoběžné linie komunikací, jejich rozšíření, narovnání nebo přeložení, aby například pohled z Celetné na náměstí hned od začátku její nám byl otevřen a ničím nás nepřekvapil.107 Pravidelný plán vnitřního města měl rovněž umožnit působivé průhledy. Ve-dle přímočarosti se jednalo o dosažení souměrného, pravi-delného plánu vnitřního města. Ulice byly namnoze těsnější než nyní, domy nižší, jaksi ponurého vzezření (….). Lze tedy říci, že byla Praha tehdy méně úhledná, méně hezká, než nyní – je pravda: tak úpravná nebyla ani tak rušná, ale milá byla, útulná a veskrze rázovitá – více než nyní.108 Ačkoliv se pražská demo-lice a návrhy regulačních opatření dotýkaly otázek zejména
( 4 )
Zmizelá každodennost, řemesla,živnosti, trhy, obchody a hospody
97
Zmizelá každodennost, řemesla a trhy
Po polovině 19. století tvořila Praha významné sídlo zamě-řené na řemeslnou a manufakturní výrobu. Příval nových obyvatel se odrážel ve výstavbě města a změnil jeho tradič-ní rytmus. Ten ovlivnilo například i zavedení elektrického osvětlení. Od devadesátých let 19. století se práce, kterým se bylo dříve možné věnovat pouze ve dne, vykonávaly i v noci.
Řemesla byla v ulicích tradičně rozmístěna zejména po dle míry hluku: kováři bývali u bran a forten; řezníci z rynku byv še vypověděni, usadili se s kotcemi svými kdekoli stranou; při kostelích usazena řemesla tichá – soukeníci, postřihači; podél hradeb bývali hrnčíři a provazníci; mlynáři, barvíři, jircháři při vodě; a na rynku kupci, sladovníci. Zněl tedy v ulicích jen hovor lidí, zpěv dělnic, zvon chrámový; jiné ulice byly tichy. Šum pronikavější byl jen pod loubími a v trzích.150 Měšťané, jež bylo dříve možné sledovat při práci i odpočinku v ulicích, průjezdech nebo dvorech, se postupně uzavírali do bytů, kanceláří, dí-len a obchodů. Většina řemesel a činností provozovaných na ulici a veřejném prostranství staré Prahy i Královské ces-ty se přestěhovala do uzavřeného prostoru.151 Moderní doba s sebou přinášela ruch a pohyb, který vyžadoval ústup řeme-sel dopravě. Roku 1859 se osvobodila řemeslná malovýroba zrušením řemeslných cechů. Nový živnostenský řád vydaný císařským patentem sice některá řemesla poškodil, ale pro-spěl volné a tovární výrobě.152 Rozšíření výroby vyžadovalo nové postupy a zařízení.153 Rozhodující se stala rozmanitost výrobních oborů určovaná neustále se různícími požadav-ky jednotlivých vrstev městského obyvatelstva. Po polovině 19. století se v důsledku specializace obchodů v centru města rozšířily podniky orientované na zámožnější klientelu, jako kloboučnictví, kožešnictví nebo hodinářství.154 Každá z vrstev si vytvářela své požadavky, jejichž uspokojování sice dávalo příležitost rozsáhlému počtu živností a řemesel, ale stejně