Post on 31-Dec-2015
description
transcript
II. TÉMA V o j e n s k á m e d i c í n a
Mgr. Bc. Jiří Luňáček
Vojenské zdravotnictví v 19. století
DEFINICE
Vojenská medicína představuje souhrn vědomostí, praktických dovedností a schopností spojených s poskytováním zdravotnické péče v mimořádných nebo ve válečných podmínkách, vědomosti o úkolech a kapacitě vojsk s jinými organizacemi (moderní definice)
Dnes tvoří základní složku vojenské medicíny tzv. vojenská chirurgie, dříve tyto pojmy splývaly.
„U vojenských chirurgů praktická znalost anatomie převážila nad spekulacemi univerzitních lékařů - doktorů medicíny…“ (Hladký, O.)
CÍLE
Stálým a neměnným úkolem vojenské medicíny, resp. vojenské chirurgie, vždy bylo zabezpečit pomoc raněným vojákům ve válce nebo v jiných mimořádných podmínkách. Snížit co nejvíce jejich mortalitu (invaliditu) a navrátit co největší počet raněných do aktivního života
Snaha o poskytnutí pomoci každému raněnému, je limitována možnostmi tehdejších vojsk
I. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI
Nutnost lékařů pracovat a prosadit se v obtížných podmínkách a k tomu se ještě dokázat zkoordinovat s armádou
Obtíže:BojovéKlimatickéGeografickéHygienicko-epidemiologické (řečeno dnešními slovy)
II. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI
Bojové obtíže:Nutnost častých přesunůNedostatek času k poskytnutí plnohodnotné péčeNedostatek zdravotnického materiáluOdlišný charakter zraněníZachycení a nalezení raněných
Klimatické obtíže:Každé místo jiný problém (horko, zima, vlhko)Specifické druhy chorob
III. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI
Geografické obtíže:Problém poskytnutí zdravotní péče v špatně přístupném
terénu atd.
Hygienicko-epidemiologické obtíže:Epidemie a jejich šíření v důsledku velké koncentrace lidí a
jejich větší mobilityDaleko větší úmrtnost vojáků na nemoci než při samotných
bojových operacích Pro 19. století se užívá koeficient 6, který se však může případ
od případu lišit. (Horáčková, L., Vargová, L.)
IV. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI
Při ošetřování válečných poranění se zásady chirurgické činnosti odlišují od mírových podmínek:Je nutno ošetřit velký počet raněnýchRanění se dostávají k ošetřen opožděněJedná se často o mnohočetná a znečištěná poraněníZdravotnický personál nemusí být vždy trénovaný v
ošetřování tohoto typu zranění
I. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY
S rozkvětem lázeňství vznikla nová skupina lázeňských pomocníku, tzv. „střihači“
Nebyli to lazebníci, jelikož nebyli členové lázeňských cechůNesměli samostatně provozovat lázněMohli dělat jen to, co přímo nebylo vázáno na lázně, tedy
zejména stříhání, ošetřování ran, pouštění žilou, napravování zlomenin atd.
II. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY
Z počátku byly rozpory mezi lazebníky a střihači, jelikož obě skupiny se věnovaly mimo jiné chirurgii a konkurovaly si
Časem dosáhli střihači uznání a přiřadili se k různým cechům, paradoxně např. k lazebníkům
Střihači si z chirurgie udělali vlastní doménu a lazebníky z této oblasti postupně vytlačovali
Sami se začali označovat za ranhojiče či chirurgy
III. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNYFelčarství:
Polní ranhojičství
Ve středověku se pro potřeby raněných na vojenská tažení najímali všichni kdo se přihlásili
Brzy se však ustálil zvyk, najímat jen ty co měli předběžné vzdělání jako lazebník, střihač atd.
IV. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY
Felčaři:Nejprve krom léčení i bojovaliByli podřízeni vrchnímu polnímu lékaři
Zpravidla řádně vzdělaný plnohodnotný lékařTěchto lékařů bylo u vojska více a nacházeli se v nejbližším
vojevůdcově průvoduSloužili převážně vojenské „elitě“
Jejich schopnosti byli různéČasto se jich nedostávalo
Až do 19. století nemůžeme mluvit o plánovité, jednotné zdravotní péči pro vojáky
Felčar léčí před stanem. 1 polovina 18. století
Úkoly felčara:Stříhání a holeníBojNapravování zlomeninVytahování kulí z těla
Nejčastěji pomocí zvláštních kleští nebo „navrtávače“ na kulkyPouštění žilou a přikládání baněkPodávání projímadel a dávidelVypalování ran rozžhaveným olejem
Strach z otravy střelným prachemAmputace atd.
V. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY
Vytahování kulky a vypalování rány
Napravování zlomené ruky
Amputace:Bez utišujících prostředků (maximálně alkohol)Musela být provedena velmi rychleVelká ztráta krveČasté pooperační obtíže – velká úmrtnost
Zpočátku se řezy po oddělené končetině vypalovaly Od počátku 17. stol. se začalo využívat znovuobjevené
metody Ambroise Parého:Oddělit krvácející cévy, chytit je svorkou a udělat na nich ligaturu Jakési přišití cév k pokožce
VI. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY
Znovuobjevené Parého metody k redukci krvácení
VII. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY
Jiné možnosti redukce krvácení:Zatlačením palce na
cévuPoužití různých
opasků a škrtidelNanášení leptadel a
žíravin na krvácející cévy
Petitův šroubAtd.
Petitův šroub
Amputační schéma – redukce krve pomocí tlaku palce
Ambrosie Paré
*1510 (1509 ?)
+20.12.1590
I. OSOBNOSTI
Ambroise ParéPůvodně lazebnický učeň v Paříži
Navštěvoval zde i velkou pařížskou nemocnici Hôtel-DieuJako felčar prodělal různá tažení francouzského krále
Františka I.R. 1552 se stal královským chirurgem
Sloužil čtyřem po sobě jdoucím francouzským králům (Jindřich II., František II., Karel IX. A Jindřich III.)
R. 1554 byl přijat do kolegia chirurgů – osvědčil se jako vynikající ranlékař
Až do své smrti zastával nejvyšší lékařské místo v nemocnici Hôtel-Dieu
II. OSOBNOSTI
Parého přínos:Zavedl podvazování cév při amputacíchNahradil používání rozpáleného oleje a železa studenými
hojivými mastmi a obkladyZamítl vypalování ran a vyvrátil jedovatost střelného prachuZabýval se výrobou protézJako první popsal tzv. Fantómovou bolestNapsal díla o střelných ranách, napravování zlomenin, o
zlomeninách lebky, ale také o porodnictví
III. OSOBNOSTI
Andreas Vaselius
*31. 12. 1515
+15. 10. 1564
IV. OSOBNOSTI
Andreas VaseliusAnatom, považovaný za zakladatele moderní anatomieByl profesorem na univerzitě v PadověOsobní lékař řím. císaře Karla V. i jeho syna Filipa II. Anatomii studoval na lidských mrtvolách
Byl jedním z prvníchPoukázal na více jak 300 anatomických omylů Galéna
Jeho anatomie byla v protikladu k galénské anatomii, která vycházel z poznatků získaných na zvířatech a zdechlinách
Jeho anatomická vyobrazení znamenají veliký pokrokNejznámější díla – „Stavba lidského těla“ nebo
„Anatomické tabulky“
V. OSOBNOSTI
I. Reglement MT pro pěchotu z r. 1749
O nemocných a nemocnicích:V polní nemocnici velí velitel a Fähnrich
Je-li mnoho raněných tak dva FähnrichovéLéčí plukovní ranhojič (ráno navštěvuje pacienty)
Měl mít k ruce nižší ranhojiče (aby se od něj učili)Furýr se stará o hospodářské věci (skladuje věci vojáků) Je-li v nemocnici nad 100 raněných musí tu konat
Hauptmann každodenní inspekci
II. Reglement MT pro pěchotu z r. 1749
Fähnrich: Přiděluje ošetřovatele pro nemocné
1 na 10 nemocných, při těžkých nemocech 1 na 5 nemocných)Dozírá na zásobování a potřeby nemocnýchSpolu s ranhojičem vytváří denní hlášeníPřivolává knězeDozírá na stravování a rekonvalescenty
LITERATURA
TALLOT, L.: O felčarovi. Měsíčník Ciba. 1934, č. 3, str. 69-74.
ISTERIUS, M.: K teorii a praxi felčarů. Měsíčník Ciba. 1934, č. 3, str. 75-78.
DUFFY, CH.: The Army of Maria Theresa. 1 vyd. New York: Hoppocrene Books, 1977. 256 s. ISBN O-88254-427-6.
DĚKUJI VÁM VŠEM DĚKUJI VÁM VŠEM ZA POZORNOSTZA POZORNOST