Lumír Macholán, biochemik a dlouholetýpedagog na Přírodovědecké fakultě Masa-rykovy univerzity v Brně, je známý přede-vším svými pracemi z oblasti metabolismuaminokyselin, enzymologie a biosenzorů.Jako zkušený entomolog publikoval člán-ky (také v Živě v letech 1973, 1986, 1989,1991) o chovu motýlů a studoval vznikjejich variet vlivem chemických látek. Ve -dle této celoživotní záliby se věnoval stu-diu antické mytologie. V obou případechuplatňuje své estetické cítění i důslednoumetodiku vědeckého přístupu.

Rozsáhlé zahraniční kontakty mu umož-nily vybudovat reprezentativní sbírku,která se stala základem pro jeho bádánío biologii, rozšíření a v neposlední řaděo původu jmen studovaných druhů. Je za -jímavé, že právě u nápadných motýlůpestrých barev, často i duhových odstínůa lesků využili autoři při jejich popisujména odvozená z antické mytologie. Nej-nápadnější druhy byly sice známy již ně -kolik staletí, ale teprve po definování zá -sad vědecké nomenklatury se jejich jménastabilizovala do binární podoby. Entomolo-gové 18. a 19 stol. byli většinou obeznáme-ni s klasickou řeckou a římskou literaturoua historií, a tak využili pro stovky druhů jmé-na odvozená od mytologických postav.

Autor se zaměřil především na tzv. den-ní motýly, kde je nesporně nejvíce jmen

mytologického původu. Podobně se všakvyskytují u mnoha čeledí nočních motýlůi v jiných řádech hmyzu (např. u brouků,dvoukřídlých a vážek), kde vysvětlení te -prve čeká na kvalifikovaný výklad.

L. Macholán uvádí svůj spis výkladempodstaty vědeckého názvosloví, hlavní

náplní je však uvedení původu a významuvíce než 1 000 jmen motýlů. Komentář jerozdělen do dvou částí, v první se probí-rají druhy evropské a ve druhé z ostatní-ho světa. U exotických druhů je výklad o tozajímavější, že česká jména až na výjimkynemají. Podobné pokusy jsou zatím i v za -hraniční literatuře poměrně vzácné. Taknapř. H. A. Hürter (Die wissenschfatlichenSchmet terlingsnamen – Herleitung undDeutung, Essen 1998) se zabýval vysvětle -ním původu motýlích jmen na téměř 500stranách podrobného textu. Podobně se to -muto tématu věnuje systematicky F. Rubiov sérii publikací zveřejněných po r. 2000.Na základě rozboru 450 rodových jmendospěl k názoru, že u více než 20 % den-ních motýlů z celého světa navazuje jejichjméno na antickou mytologii. Ještě více jejich obsaženo v názvech druhových.

Úsilí věnované hledání původu zajíma-vých jmen přivedlo L. Macholána na -konec k mnohaletému studiu antickýchpramenů, takže nabyl v tomto výkladupozoruhodného mistrovství a přiřadil sek nemnoha specialistům v tomto oboru.Výklad motýlích jmen antického původudoplňuje přehled hierarchie antickýchbožstev a genealogie několika královskýchrodů (Tantalův rod, thébský královský roda trojská královská dynastie), jakož i mapaantického Řecka. Orientaci v knížce umož-ňuje podrobný rejstřík vědeckých jmena zájemcům o další informace jistě posloužístručný přehled dalších pramenů z ob lastilepidopterologie i antické mytologie. Jehoknížka jistě přinese radost entomologům,klasickým filologům a všem zájemcůmo přírodu a zároveň i antiku.

Nakladatelství Masarykovy univerzity,Brno 2010, 134 str. Cena 150 Kč

IV živa 1/2011

Rudolf Rozkošný RECENZE

Lumír Macholán: Entomologická etymologie –Stručný výklad motýlích jmen antického původu

venského Fiľakova. Ukázalo se, že radaM. Kretzoie byla více než cenná – správ-ně předpokládal, že právě zde leží klíčk detailní stratigrafii evropských fosilníchsavců. Lepšího kandidáta na velký objev siani vybrat nemohl. Neuvěřitelná vitalitaa pracovní nasazení Oldřicha Fejfara při-nesla již poměrně brzy své ovoce. Vedlepozůstatků velkých savců se mu podařilmistrovský kousek – objev malých savcův sopečných popelech, kteří měli obrov-ský stratigrafický potenciál pro evropskékorelace. Než k nálezům došlo, muselOldřich Fejfar přeplavit tuny materiálu, toznamenalo i vymyslet novou metodu pla-vení. Z nálezů z Hajnáčky bylo brzy zřej-mé, že zde máme co do činění se zajíma-vou lesní faunou v okolí maarového jezerabohatou na mastodonty a tapíry, kteřínasvědčují vyššímu geologickému stáří.Nálezy hrabošovitých však zároveň pro-kázaly, že jde o faunu nejstaršího kvartéru.

Oldřich Fejfar nezapadal do profilu so -cialistického vědce, naopak, jeho kádrovýprofil byl jednou velkou kaňkou. Naštěstíjeho nadřízený na Ústředním ústavu geo-logickém, vedoucí kvartérního odděleníKarel Žebera, držel nad nadějným paleon-tologem ochrannou ruku a jeho práci pod-poroval. Díky tomu mohl rozvíjet své akti-vity na území Čech, kam po výzkumechna Slovensku zaměřil svou pozornost. Po -

stupně opustil kvartér a stále více začalpronikat do starších, třetihorních sedimen-tárních celků. Jeho pozornost upoutal ze -jména Ohárecký rift, zajímavá geologickástruktura s množstvím lokalit. Objevil a de -tailně zkoumal slavná naleziště Tuchoři-ce, Dvérce, Dětaň, Valeč, Merkur, Ahníkovatd. Především travertinová kupa v Tucho-řicích přinesla neobyčejně bohatou faunu.Tato unikátní lokalita v době svého vznikupředstavovala místo, kde unikají vulka -nické plyny a kde lze rekonstruovat zají-mavé trofické vztahy. Významné výsledkypřinesl výzkum O. Fejfara v okolí Fran-tiškových Lázní a Chebu, kde objevil zají-mavé miocenní fauny v několika úrovních.V souvislosti s těmito výzkumy rád vzpo-míná na spolupráci s trestanci, kteří tehdyna lokalitě pracovali. Dokázal si je získatza krabičky cigaret, které tajně pronášel zaostnatý drát, po odhalení mu bylo nazna-čeno, že za „plotem“ může skončit sám.Konec 60. let přinesl nakrátko uvolněnípolitických poměrů a O. Fejfar mohl vy -užít udělení Humboldtova stipendia nauniverzitě v Mnichově (1968–72) a nabídkystáží v zahraničí.

Vynikající výsledky v paleontologii vy -nesly O. Fejfarovi světové renomé. Jakojeden z mála neamerických paleontologůzískal čestné členství v Society of Verte-brate Paleontology a několik prestižních

cen. Je v poměrně smutném kontrastu,když v 70. letech minulého stol. mu byloznemožněno získat vědeckou hodnost DrSc.

Po „sametové revoluci“ nastoupil Old-řich Fejfar na Přírodovědeckou fakultu UKv Praze. Záhy se dočkal zaslouženéhouznání, byl mu udělen titul profesor a stalse vedoucím katedry paleontologie. Jakostudenti jsme měli možnost jezdit s nímna jeho oblíbené lokality – Valeč, Dětaň,Tuchořice, Merkur. S těmito terénními vý -lety je spojeno mnoho vzpomínek a histo-rek, ale i zkušeností, které nám předával.

Oldřich Fejfar je také popularizátorem,o čemž se nejednou mohli čtenáři Živypřesvědčit. Publikoval desítky vědeckýchprací a řadu populárně naučných knih.Pro dnešní generaci mladých vědců jevzorem v odborné činnosti, ale uznánía obdiv zaslouží i jeho občanské postoje.Vyprávění O. Fejfara nejen o jeho prácijsou neuvěřitelně půvabná, plná zajíma-vých a mnohdy úsměvných příběhů. Prav-děpodobně by nebylo od věci přimět panaprofesora k sepsání životopisné knížky.

Za Ústav geologie a paleontologie Pří-rodovědecké fakulty Univerzity Karlovyv Praze chceme Oldřichu Fejfarovi přede-vším poděkovat a popřát pevné zdraví dodalších let.