Mezi scifi a kosmickým (hraným) dokumentem

Pavel KlušancevWernher von Braun + Walt Disney

50. - 60. léta

PAVEL VACHTL

SPACE OPERY V SSSR

V polovině 30. let však v ruském filmu začal věk space oper. Řada popularizátorů astronomie začala velmi podrobně psát o budoucím možném dobývání kosmu a zkoušela anticipovat budoucí vědecko-technickou revoluci, podobně jako průkopník hard SF Hugo Gernsback v USA. Ruský komunismus měl proniknout do kosmu. Tento trend asi nejlépe symbolizoval (stále ještě němý) film "Vesmírná cesta" (Kosmičeskij rejs, 1935) režiséra Žuravljova, který je v podstatě ruskou odpovědí na německou Langovu "Ženu na Měsíci". Zde byl dokonce vědeckým poradcem sám Ciolkovskij (těsně před svou smrtí, zemřel r. 1936). Na kvalitě fyzikálních a technických reálií je to znát.

mezníkem byl však další kosmický film "Nebe volá ("Něbo zavjot", 1959) režiséra Michaila Karžukova. Zde šlo o kosmický závod, kdo bude dřív na Marsu, Sověti nebo Američané. Američané nakonec ztroskotávají a Sověti je zachraňují, když předtím kvůli tomu vzdali hlavní cíl výpravy a závodu - Mars. Film je zajímavý např. scénami na orbitální stanici, kde se na začátku cesty setkává sovětská a americká výprava, podobně jako o 10 let později v Kubrickově Vesmírné Odyseji. "Nebe volá" obsahovalo tak úchvatné vesmírné sekvence, že ho vykuchal americký béčkový režisér Roger Corman a to hned dvakrát. Poprvé ho použil jeho tehdejší fámulus Francis Ford Coppola (předělávka Battle Beyond the Sun (1962), kde byla mírová soutěživost nahrazena sliznatými monstry a soubojem bloků na život a na smrt). Podruhé byly některé scény z "Nebe volá" použity společně s impozantními výjevy s kosmodromu, jiných planet a vědeckých pracovišť, vyrvaných z dalšího filmu stejného režiséra Karžukova (+Otara Koberidzeho) - "Snu vstříc" (Mečtě navstreču), 1963. Zde je asi poprvé v ruském filmu použita elektronická hudba a slovo "hvězdolet/zvězdaljot"). Vznikl tak poměrně atmosféricky vydařený horror "Queen of Blood" (1966), kde si zahráli mj. Basil Rathbone a Dennis Hopper a místo hodných alienů čekala na pozemské hrdiny na Marsu ztroskotavší krvežíznivá mimozemská upírka se zelenou kůží.

KLUŠANCEVPo několika tématicky "normálních a pozemských" dokumentech před válkou se po r. 1945 začal věnovat výlučně popularizaci astronomie (natočil dokumenty jako Polární záře, Meteority, Vesmír, Tajemství hmoty). V r. 1954 začal připravovat barevný film zvláštního typu, který tehdy nebyl běžný a podobal se spíš tomu, co dnes produkuje např. BBC. Byl to hraný sci-fi dokument o několika etapách budoucího dobývání kosmu - "Cesta ke hvězdám", který byl uveden do kin v r. 1957. Film začínal základním názorným výkladem principů letu rakety, rekapitulací pionýrských začátků raketové techniky (Ciolkovskij, Valier, Goddard, ruská skupina GIRD) a pokračoval očekávanými prvními lety do kosmu. Zvláštní místo zaujímá popis rotující orbitální stanice pro desítky lidí, s umělou gravitací a skleníky, a nakonec první pilotovaný let na Měsíc.

Řada lidí si všimla, že některé sekvence z tohoto filmu téměř přesně odpovídají mnoha scenériím z Kubrickovy Vesmírné odysey 2001. Film obsahoval na danou dobu nadprůměrné efekty a byl i výtvarně a svojí atmosférou velmi na výši. Jeho technickým poradcem byl Michail Tichonravov, tehdejší skutečný konstruktér prvních ruských družic a meziplanetárních sond, vč. Sputniku.V r. 1962 natočil Klušancev čisté hard dobrodružné SF o přistání kosmonautů na Venuši podle románu Alexandra Kazanceva "Vnuci Marsu" - "Planeta bouří" (tento film byl později v USA "cormanizován" dokonce dvakrát, jako Voyage to the Prehistoric Planet (1965) a Voyage to the Planet of Prehistoric Women (1968, cormanovským "katem" byl v druhém případě pozdější významný nezávislý režisér Peter Bogdanovich).

Také Planeta bouří obsahuje velkolepé a zároveň střízlivé vylíčení futuristické techniky a neznámého světa (srdce diváků si získal např. robot John, který se obětoval pro lidi a zahynul přitom v lávovém potoku). Po této plnokrevné sci-fi se Klušancev vrátil k hraným sci-fi dokumentům a vytvořil díla o tehdejším i budoucím výzkumu blízkých planet (Měsíc, 1965 a Mars, 1968). Ve filmu Mars rozvíjí mj. fascinující představy o vegetaci na Marsu a scény se psem ve skafandru, pobíhajícím mezi psychedelickými rostlinami jsou nezapomenutelné. Jeho posledním dokumentem byl film o dálkovém průzkumu Země z orbitální dráhy (Vidím Zemi, 1970). O významu Pavla Klušanceva mezi zasvěcenci svědčí mj. i to, že se o něj během své návštěvy Ruska (v 2. pol. 80. let, tedy během perestrojky) zajímal George Lucas.

Nicméně když se na něj ptal ruských úředníků, nikdo z nich nevěděl, kdo Klušancev je. Na to jim Lucas řekl, že je to kmotr jeho Hvězdných válek. V dubnu r. 1992 Klušanceva v Petrohradě vyhledal významný tvůrce zvláštních efektů Robert Skotak (Aliens, Terminator 2). Klušancev mu prý zdarma předal podrobné popisy desítek svých originálních filmových triků, včetně zobrazení stavu beztíže. Některé z nich Skotak údajně použil ve filmu Titanic (některé z nich již dříve podle sledování pouhého výsledku ve filmu patrně úspěšně napodobil Kubrick).

Podle filmu The Star Dreamer (2002) však Klušancev zemřel v r. 1999 v chudobě, jako slepý a v podstatě neznámý tvůrce.

Pavel Klušancev - filmografie

«Семь барьеров» (1935)«Неустрашимые» (1937)

«Полярное сияние» (1946)«Метеориты» (1947)«Вселенная» (1951, совместно с Н. Лещенко) «Тайна вещества» (1956)«Дорога к звёздам» (1957)«Планета бурь» (1962)

Filmografie - 2

«Луна» (1965)«Путешествие на доисторическую планету» (США, 1965, перемонтированная версия фильма «Планета бурь»)«Марс» (1968)«Путешествие на планету доисторических женщин» (США, 1968, перемонтированная версия фильма «Планета бурь»)«Вижу Землю!» (1970)

CenyUniverse: Karlovy Vary International Film Festival (KVIFF VII), 1952. Diploma IV, International Film Festival, Paris, 1952.

Road to the Stars: All-Union Film Festival (VKF I), Moscow, 1958. International Cinema Festival (ICF) Technical and Scientific Films, Belgrade, 1958.Moon: Gold Seal, Trieste IV ICF Fantastic Movies, 1966. Honored Artist of Russia, 1970.

CESTA KE HVĚZDÁM - 1957

Porovnání s Kubrickem

PLANETA BOUŘÍ - 1962

MARS - 1968

Knihy

NEBE VOLÁ

VON BRAUN JAKO VIZIONÁŘ

Kolem r. 1950 se von Braun začal více věnovat veřejnému působení a propagoval své raketově-kosmické vize v rámci mnoha přednášek a článků v tisku. Proslulou se stala zejména jeho bohatě ilustrovaná série článků v Collierově magazínu, v níž představil celou architekturu postupného dobytí a osídlení blízkého kosmu. V článcích se vyskytují obrovské, až sedmitisícitunové, nosné rakety, okřídlené kosmoplány či raketoplány, pendlující mezi Zemí a oběžnou dráhou, kosmické tahače a tankery, orbitální stanice, montované na oběžné dráze, a speciální skládané lodě pro cesty na Měsíc a Mars.

Mars měl být dobyt flotilou deseti lodí, z nichž každá měla mít počáteční hmotnost kolem 4 tisíců tun na oběžné dráze kolem Země. Tato flotila měla dopravit na Mars kolem sta kosmonautů a mnoho materiálu pro stavbu obytných konstrukcí na jeho povrchu. Na Marsu měly přistát asi 3 okřídlené lodě-kluzáky (tehdy se myslelo, že má Mars hustší atmosféru, než jak se později ve skutečnosti ukázalo). Prvotní podobu vize dobytí Marsu vypracoval von Braun už ve své knize, napsané v r. 1947 - Das Mars Projekt. Sérii těchto vizionářských článků později von Braun rozšířil do formátu tří knih (Across the Space Frontier - Za hranici kosmu, Conquest of the Moon - Dobytí Měsíce a The Exploration of Mars - Výzkum Marsu)

Toto téma se ujalo také ve formě popularizačního televizního seriálu v letech 1955-7 (jeho produkce se chopila společnost Walta Disneyho, von Braun zároveň silně ovlivnil příslušné oddělení expozic v Disneylandu). Von Braunovy myšlenky našly v 50. letech také vizuální ztvárnění v řadě sci-fi filmů (Conquest of Space). Na rozdíl od jiných podobných konceptů do té doby prezentovaných měl von Braun všechny prvky své architektury dokonale inženýrsky promyšlené a propočítané, samozřejmě v rámci tehdy známých technologií.

Pozdější závod se Sovětským svazem o to, kdo jako první vyšle člověka v 60. letech na Měsíc, však donutil von Brauna obejít tuto komplexní a postupnou architekturu osvojení blízkého kosmu a vynechat většinu jejích prvků. Na Měsíc bylo místo toho nutné letět v rámci programu Apollo přímo, pomocí jediné velké rakety startující ze Země (tři tisíce tun vážící Saturn V).

TOMORROWLAND - Braun+Disney

In order to promote his amusement park, Walt Disney started the TV show "Disneyland" in 1954 (later renamed "The Wonderful World of Disney").

As part of the Tomorrowland motif, Disney collaborated with von Braun in the creation of 3 shows dealing with space travel. Disney referred to the shows as "science factual," as opposed to "science fiction."

MAN IN SPACE

The first show, Man in Space, aired March 9, 1955 and included commentary by Heinz Haber, Wernher von Braun, and Willy Ley.

In the show, von Braun describes a four-stage rocket that would carry people into space. The Disney animators then provide a cartoon version of the launch and entry into space.

MAN AND THE MOON

On December 28, 1955, "Man and the Moon" aired. It included animated history of our ideas about the moon and a fictional, but dramatic, real-life journey to the moon.

MARS AND BEYOND

"Mars and Beyond" aired December 4, 1957, two months to the day after the launch of Sputnik. The show starts with Walt Disney talking with robot "Garco." A manned mission to Mars is described and accompanied with animation.

The show includes descriptions of all of the planets, and concentrates on speculations about life on Mars.

Plazmové motory

As a part of the Disney "Tomorrowland" series on the exploration of space, the nuclear-electric vehicles were shown in the last three television films, entitled "Mars and Beyond," which first aired in December 1957.

DELL COMICS + Collier´s magazine

Another part of popular culture was also swept up in the speculatons of Disney and von Braun: comic books. Dell comics published books outlining many of the ideas presented in the Disneyland shows, and updating things a bit to include the actual rockets developed during the fiftes.

Challenge of Outer Space