V létě r. 1965 pořádala tehdejší Česko-slovenská botanická společnost floristickýkurs na pomezí Čech a Moravy, ve Svita-vách. Jednotlivé exkurze mířily na Polič-sko, Moravskotřebovsko, Českotřebovsko,Lanškrounsko, ale i do oblasti KrálickéhoSněžníku a na Rychlebsko. Soupisy nálezůrostlin narůstaly, mladá generace floristůnadšeně prožívala dobrodružství prospek-ce zapadlého kraje a večery v místníchhospodách sbližovaly ostřílené vedoucíexkurzí s učedníky na poli botaniky.

Jedna z exkurzních skupin se tepléhočervencového dne proplétala členitoukrajinou západně od Svitav. Vedoucíexkurze J. Houfek si do terénního zápisní-ku třemi tuctovými slovy zapsal botanickyneatraktivní lokalitu: údolí s kulturní smr-činou, a chystal se změnit směr trasy, kdyžsi botanik F. Procházka všiml dlouhé řadyvysokých okoličnatých rostlin vyznačují-cích hraniční linii mezi loukou a smrčinou.Mohutné okolíky bílých květů by současní-kovi mohly připomínat „populární“ invaznídruh bolševník velkolepý (Heracleum man-tegazzianum) — tehdy ovšem jeho šíření

u nás teprve začínalo. V dohadech, co je toza rostlinu, poprvé také mezi jiným zaznělo:co třeba Laserpitium archangelica? Druh,který byl znám českým floristům jen vzdá-leně z Dostálova určovacího klíče z územíslovenských Karpat. Několik exemplářůrostlin zmizelo jako doklad v igelitovýchpytlích. Pozdě večer se kolem stolu sesedlihlavní protagonisté floristického kursuČSBS: J. Houfek, J. Holub, V. Skalický, tajem-ník společnosti A. Morávek a F. Procházka.Poslední z nich vybalil mj. několikrát přelo-žený prýt obrovské mrkvovité rostliny. J.Holub nevěřícně pronesl: „A co s tím Fran-to uděláš, když to opravdu bude Laserpiti-um archangelica?“ Následná determinacepak skutečně potvrdila, že jde o unikátnínález pro ČR — F. Procházka nalezl u Svitavhladýše andělikového (Laserpitium archan-gelica). Bohužel si z dlouhého celodenníhoputování nezaznamenal přesné místo nále-zu, neboť spoléhal, že to učiní vedoucíexkurze, což se nestalo.

Po mnoha letech se podařilo v rámciúsilí botanické společnosti publikovatvýsledky ze starších nezpracovaných floris-

tických kursů — shromáždit a zveřejnitpřevážnou část záznamů (P. Kovář, J. Jirá-sek, H. Grundová, Zprávy ČBS, Příloha2/1996). V poznámce pod čarou je uvedentext: „Velmi pozoruhodným nálezemv rámci svitavského floristického kursu(1965) je Laserpitium archangelica (ústnísdělení F. Procházky a J. Holuba), druh evi-dovaný dosud pouze z Hrubého Jeseníku.Záznam ze Svitavska bohužel nemá přes-nou lokalizaci, je známo pouze to, že šloo liniový porost většího počtu exemplářůna kontaktu úzké louky a lesního okraje přiexkurzi vedené zhruba do prostoru severo-západně od Svitav. Nepodařilo se objevitani případný herbářový doklad.“

Aby mohl čtenář lépe posoudit, v čemspočívá uvedená vysoká pozoruhodnosttohoto nálezu, je potřeba se krátce zmínito rozšíření hladýše andělikového. Jdeo velmi vzácný evropský druh s areálemomezeným pouze na horské polohy sever-ního Balkánu a Karpat, v celém území sevyskytuje jen roztroušeně. Jedinou izolo-vanou lokalitou zasahuje do Bulharska.Velmi sporadické výskyty má na Slovenskua nejzazší místo na severozápadním okrajiareálu nalezneme na Moravě v sudetskémpohoří Hrubý Jeseník. V minulosti sev Hrubém Jeseníku vyskytoval na vícelokalitách, v současné době tu však přeží-vají pouze dvě malé populace v karechMalé a Velké kotliny. Hladýš andělikový setak řadí mezi nejvzácnější a nejohroženěj-ší druhy české flóry vůbec. Z tohotopohledu se nález v pahorkatině na Svitav-sku jevil a jeví dosud jako skutečně nepo-chopitelný.

Hladýš andělikový je v české květeně

Podivuhodné příběhy rostlin: hladýš andělikový na Svitavsku

Pavel Lustyk, Jiří Hadinec, Pavel Kovář

63živa 2/2005 www.cas.cz/ziva

Zeleň je v extrémních podmínkách Kyr-gyzstánu nezbytné vysazovat na základězdůvodněného výběru dřevin úspěšněintrodukovaných v Čujské dolině. Využitíjednotlivých druhů je možné v souladus komplexním vyhodnocením půdnícha klimatických podmínek stanoviště, znalos-tí základních údajů o vodním režimu,intenzitě transpirace rostlin, struktuře koře-nového systému, odolnosti listů ke ztrátám

vody a denní spotřebě vody na transpiraciv přepočtu na celý povrch dřeviny. Vybranédruhy a rody dřevin jsou dlouhodobě testo-vány ve školkách a hodnoceny i po výsadběna trvalé stanoviště. Výsledky výzkumu sepravidelně vyhodnocují a publikují veformě doporučení pro praktické výsadby.

Jak jsme se již zmínili, ekologické pro-blémy Kyrgyzstánu jsou velmi různorodéa jejich řešení je otázkou dlouhého období.

Snaha ochránit půdu a lidskou činnostísilně narušená území nutí odborníky k vyu-žívání některých introdukovaných dřevinpro fytomeliorace, protože dřeviny domácíjiž mnohdy nemohou uspokojivě plnitpůdoochranné a revitalizující funkce. Vy-užívání introdukovaných dřevin pro výsad-bu do krajiny není v rozporu s příslušnýmiplatnými zákony Kyrgyzské republiky (narozdíl od legislativy ČR).

DDřřeevviinnyy vvhhooddnnéé pprroo ffyyttoommeelliioorraaccee vvee vvýýssuuššnnýýcchh hhoorrsskkýýcchh aa ppooddhhoorrsskkýýcchh oobbllaasstteecchh

škumpa ocetná (Rhus typhina) introdukovanáruj vlasatá (Cotinus coggygria) introdukovanádřišťál podlouhlý (Berberis oblonga) domácíčimišník Boissův (Caragana boisii) introdukovanáčimišník obecný (Caragana arborescens) domácízlatice převislá (Forsythia suspensa) introdukovanáhlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) domácíjilm sibiřský (Ulmus pinnato–ramosa) introdukovanářečík pravý (Pistacia vera) domácímeruňka obecná (Armeniaca vulgaris) domácí

DDřřeevviinnyy ddooppoorruuččeennéé pprroo oozzeelleenněěnníí mměěsstt —— pprroo mmííssttaass ddoossttaattkkeemm vvooddyy

zmarlika kanadská (Cercis canadensis) introdukovanájavor stříbrný (Acer saccharinum) introdukovanájavor klen (Acer pseudoplatanus) introdukovanástřemcha obecná (Padus racemosa) introdukovanábříza zakřivená (Betula procurva) domácípámelník bílý (Symphoricarpos albus) introdukovanápustoryl Lewisův (Philadelphus lewisii) introdukovanákdoulovec japonský (Chaenomeles japonica) introdukovanátavolník drsnoplodý (Spiraea losiocarpa) domácítavolník van Houtteův (Spiraea × vanhouttei) introdukovaná

DDřřeevviinnyy ssee ssttřřeeddnníí ooddoollnnoossttíí vvůůččii ssuucchhuu

javor mléč (Acer platanoides) introdukovanákalina tušalaj (Viburnum lantana) introdukovanáořešák královský (Juglans regia) domácíhabr obecný (Carpinus betulus) introdukovanájeřáb prostřední (Sorbus intermedia) introdukovanáčimišník Boissův (Caragana boisii) introdukovanásvída červená (Swida sanguinea) introdukovanáhloh altajský (Crataegus altaica) domácí

DDřřeevviinnyy ddooppoorruuččeennéé pprroo oozzeelleenněěnníí mměěsstt —— ooddoollnnéé vvůůččii ssuucchhuu

brslen Maackův (Euonymus maackii) introdukovanáptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) introdukovanáruj vlasatá (Cotinus coggygria) introdukovanášeřík amurský (Syringa amurensis) introdukovanáhlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) domácíškumpa ocetná (Rhus typhina) introdukovanádřišťál podlouhlý (Berberis oblonga) domácíčimišník Boissův (Caragana boisii) introdukovanázlatice převislá (Forsythia suspensa) introdukovanájilm sibiřský (Ulmus pinnato–ramosa) introdukovanádub letní (Quercus robur) introdukovanádub celokrajný (Quercus imbricaria) introdukovanájírovec maďal (Aesculus hippocastanum) introdukovanáloubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) introdukovaná

Tab. 2: Dřeviny doporučené pro různé typy výsadeb v Kyrgyzstánu

Název Původ dřeviny Název Původ dřeviny

Památce botanika Františka Procházky

svým majestátním habitem velmi nápadnýa při bližším zkoumání i vcelku snadnorozeznatelný druh. Na první pohled jezřejmé, že náleží do čel. miříkovitých(Apiaceae), bílými květy a charakteristic-kým členěním listových čepelí je to pros-tě typická mrkvovitá rostlina, mohutnostílodyh a okolíků se však odlišuje od větši-ny ostatních zástupců čeledi. Z běžnýchnašich druhů je možné jej zaměnit pouzes bolševníky (r. Heracleum), s pěstovanoua zplaňující andělikou lékařskou (Angelicaarchangelica) a s domácím druhem děhe-lem lesním (Angelica sylvestris), snad bybyla možná i záměna s bolehlavem plama-tým (Conium maculatum) nebo krabilicíhlíznatou (Chaerophyllum bulbosum). Odvšech těchto druhů se však hladýš liší kom-binací několika charakteristických znaků— celá jeho lodyha je bohatě štětinatě pýři-tá, v květenství má vyvinuté nápadné liste-ny obalů a nejhořejší lodyžní listy tvořív místě větvení lodyhy velké nafouklé srost-lé pochvy.

Dlouho si botanici se zájmem o územíčeskomoravského mezihoří lámali hlavu,jak dohledat inkriminovanou lokalitu,pokud ještě vůbec byla po tak dlouhé doběnějaká šance na její existenci. Nedařilo senajít ani herbářové doklady, o nichž se jenneurčitě vědělo, že je snad někteří z účast-níků svitavského kursu pořídili. Neznámokam se zatoulal i „korunní“ Procházkůvsběr. Teprve v r. 2001 se začal případ hla-dýše postupně projasňovat — ve svitav-

ském muzeu byl totiž nalezen malý zbytekherbáře, jehož podstatná část byla již předléty odsunuta do muzea v Pardubicích.Zbyly tu však tři krabice, ve kterých jsouuloženy sběry Z. Hrubé a jejího syna I. Hru-bého z let 1960–1971. Mezi sty položkamise k velkému překvapení skrýval i sběrLaserpitium archangelica s lokalizací „údolík Ostrému Kameni“ a datem 12. 7. 1965.Navíc ve stejném roce objevil M. Marek dalšípoložku v pardubickém herbáři, na jejížschedě stojí: „údolí pod viaduktem Polička— Svitavy, u kravína, ca 500 m n. m., leg.V. Horák, 12. 7. 1965.“ S velkou pravděpo-dobností jde o tutéž lokalitu a datum jasněnaznačuje, že by oba sběry mohly pochá-zet z exkurze v rámci floristického kursu.Při pohledu do mapy je také zřejmé, želokalita nemohla ležet severozápadně odSvitav, nýbrž západně či dokonce jihozá-padně. Prostor možného ověření výskytu,které se zdálo být po 37 letech tak neprav-děpodobné, se tedy zúžil a v následujícímlétě r. 2002 jsme mohli do údolíčka vedou-cího od železničního viaduktu k obci OstrýKámen podniknout exkurzi. Cesta vedeplochým dnem zaříznutého údolí kulturníkosenou loukou, na svazích smrkovémonokultury. Asi po kilometru se údolí

větví a právě zde jsme při okraji lesa nalezlinepřehlédnutelnou populaci hladýše čítají-cí několik set statných rostlin! A o párdesítek metrů další. Některé exemplářerostly navíc i v samotné louce, kde je pravi-delné kosení udržuje ve formě listovýchrůžic. Kvetoucí exempláře mají výšku ca130–150 cm, což při srovnání různých lite-rárních údajů odpovídá nejčastěji uvádě-ným hodnotám. Na první pohled jde o sil-nou a životaschopnou populaci.

Paradoxně pak vyznívá snaha majitelepozemku o zalesnění louky na jaře 2003.Tomu se podařilo naštěstí včas zabránit. Přiurčitém prodlení s ověřením výskytu takmohl být tento „sporný výskyt hladýšeandělikového na Svitavsku“ navždy pohl-cen smrkovou výsadbou.

Fytogeograficky blíže zhodnotit významnálezu hladýše andělikového u Svitav, jenněkolik málo kilometrů od české zemskéhranice, je velmi obtížné, s určitostí lzepouze říci, že jde o nejbohatší existujícípopulaci na území ČR, která nejeví žádnéviditelné známky ústupu. I přesto, že sena území Svitavska vyskytují nebo v minu-losti vyskytovaly pozoruhodně významnéhorské druhy, jako např. kýchavice bíláLobelova (Veratrum album subsp. lobelia-num) nebo podbělice alpská (Homogynealpina), je spíše na místě se klonit k dru-hotnému výskytu. Tento názor by podpo-roval i fakt, že u tohoto druhu již byl vý-jimečně druhotný přechodný výskytv minulosti na našem území pozorován.Bylo by možné např. uvažovat či spekulo-vat o záměrné výsadbě hladýše na tomtomístě, a to záměnou s velmi podobnouandělikou lékařskou, která byla již od stře-dověku v lidovém léčitelství vysoce ceněnaa běžně u nás v kultuře pěstována. Tyto dvadruhy jsou si skutečně velmi podobné(odtud i jméno andělikový) a je mezi nimiznáma řada záměn, navíc andělika sev minulosti v Hrubém Jeseníku hojněpěstovala a místy v okolí usedlostí a obcíi zdomácněla. Studiem starých vojenskýchmap v Mapové sbírce PřF UK až do obdobídruhé poloviny 18. stol. se nám však nepo-dařilo prokázat existenci nějakého stavenív tomto odlehlém lesním údolí, na druhoustranu — pěstování není nutno vztahovatpouze k obydlím. Lze rovněž zvažovat, zdavýskyt nemůže souviset se stavbou železničnídráhy do Poličky, která protíná lesní údolí jenkousek odtud. V každém případě, i bez ohle-du na předpokládanou nepůvodnost výskytuna lokalitě, se domníváme, že zbytečné zni-čení populace u Ostrého Kamene (např.kvůli probíhajícímu lítému zápasu s bolševní-kem velkolepým) by bylo chybou; nějakýmzpůsobem by uvedená lokalita měla být sle-dována, případně i chráněna. Nikdy se totižasi nedá úplně vyloučit možnost, že dosavad-ní názor o druhotném antropickém původubude třeba v budoucnu přehodnocen a budepovažován za mylný. Ostatně máme v ČRcelou řadu chráněných území, kde je moti-vem ochrany evidentně vysazený či nepů-vodní druh a zdá se, že to zas až tolik nevadí(např. se to týká druhů kručinka křídlatá(Genista sagittalis), ďáblík bahenní (Callapalustris), šafrán bělokvětý (Crocus albiflo-rus), brambořík nachový (Cyclamen purpu-rascens), pérovník pštrosí (Matteuccia stru-thiopteris). I z tohoto pohledu mohou býtrostliny nejen přírodním, ale kulturnímdědictvím, a to jak začleněním do krajiny postaletí ovlivňované člověkem, tak spjatostísvých příběhů s lidskými.

Makropohled na lemový pás mezi lesem a seče-nou loukou s populací hladýše andělikového(Laserpitium archangelica), nahoře © Plodnárostlina hladýše andělikového v detailu. SnímkyP. Kováře

C M Y K

64 živa 2/2005www.cas.cz/ziva