Svátost smíření

Post on 12-Jan-2016

26 views 2 download

description

Svátost smíření. Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Řím 3,10 – 11). Svátosti – Ježíšova přítomnost v církvi. 7 - PowerPoint PPT Presentation

transcript

Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Řím 3,10 – 11)

7

Viditelné znamení ustanovené Ježíšem Kristem působící neviditelnou milost.

Svátosti, které udělují Boží milost: Křest Svátost smíření

Svátosti, které rozmnožují Boží milost: NUTNO PŘIJMOUT V MILOSTI POSVĚCUJÍCÍ Biřmování Svátost Oltářní Svátost nemocných Svátost manželství Svátost kněžství

První a největší svátost – dostáváme milost posvěcující – účast na Božím životě.

Ježíš používá obraz vinného kmene: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“(Jan 15,5)

Ve křtu začíná nová skutečnost – skrze spojení s Ježíšem Kristem, přijímáme život Božích dětí.

Ve křtu nám Bůh vrací svatost ztracenou prvotním hříchem.

Je to Boží rozhodnutí pro přijetí člověka – semeno (zárodek) svatosti, který je vložen do člověka. Avšak není odstraněna náklonnost ke hříchu. Proč?

Toto následně vyžaduje odpověď ze strany člověka, který se snaží žít podle povolání, kterého se mu ve křtu dostalo.

Jediný vzor Božího synovství je pro nás Ježíš Kristus.

Napodobovat Ježíše Krista je důležitý rozměr křesťana.

Bůh nemůže najít zalíbení v nás samotných, ale nachází v nás zalíbení, protože v nás vidí svého Syna.

Všechny ostatní svátosti a naslouchání Božího slova nám má pomoci v napodobování Ježíše Krista.

Pro život křesťana je postaven vysoký ideál = žít tak, jak Ježíš.

Prakticky se pro nás stává nesplnitelný bez pochybení.

Svátost smíření je „jakýmsi“ dorovnáním mezi tím čím bychom měli být a čím ve skutečnosti jsme.

Nikdo není bez hříchu, rozdíl je pouze v tom, zda si hřích přiznám nebo ne. Ten kdo si ho přizná je a tom lépe.

Z historie církve víme, že většina křesťanů prvních staletí tuto svátost neznala.

Církev udělovala rozhřešení za „velké hříchy“ (odpad, cizoložství, vražda …) po dlouhém pokání a ne zřídka až na konci života. Zpravidla však jen jednou.

Církevní otcové nazývali svátost smíření novým a těžkým křtem.

Postupem času církev velice zmírnila ve svém přísném a náročném postoji a nabízí svátostné rozhřešení snadným způsobem.

Vnější okolnosti nejsou sice náročné, ale nutný vnitřní postoj – dispozice k přijetí svátosti smíření zůstává stále stejná.

Svátost smíření nevyžaduje stav milosti posvěcující, ale nutnou dispozici, bez které nemůže být účinná. Co je tou dispozicí?

LÍTOST

LÍTOSTBez lítosti není odpuštění.

Co je tou dispozicí?

LÍTOSTBez lítosti není odpuštění.

Co je to lítost?

Co je tou dispozicí?

LÍTOSTBez lítosti není odpuštění.

Co je to lítost?

Rozumové odsouzení spáchaného špatného jednání.

Lítost je především záležitostí rozumu a vůle.

Cit je druhořadý a může nebo nemusí lítost provázet.

Lítost = snaha vzít své chování zpět touha, aby se vůbec nestalo odsoudit své jednání jako špatné návrat na správnou cestu

Jaká?

Všeobecná = odsuzovat všechny těžké hříchy.

Nadpřirozená = pohnutka odsouzení spáchaného jednání se musí vztahovat k Bohu.

Jaká?

Nedokonalá

Dokonalá

Nedokonalá Zasloužím si od Boha potrestání za své

hříchy. Za těžký hřích zavržení.Sobectví, odpouští hřích až ve svátosti

smíření.

DokonaláUrazil jsem Boha, jako mé největší dobro,

jako milovanou osobu. Způsobil jsem mu zármutek.

Čistý akt lásky, odpouští hříchy při vzbuzení.

1. _________________

2. _________________

3. _________________

4. _________________

5. _________________

1. Zpytování svědomí

2. Lítost

3. Opravdové předsevzetí

4. Zpověď / Vyznání

5. Pokání / Dostiučinění

Problematické Kajícník se musí sám obžalovat Na druhé straně je také pouze člověk

(vybírat si zpovědníka, ke kterému má důvěru a mohu být upřímný)

Choulostivá oblast 6. přikázání

Čím delší prodleva v přijetí svátosti smíření, tím delší zpytování svědomí.

Je vhodné zpytovat svědomí podle desatera vzít si na pomoc zpovědní zrcadlo.

Při pravidelné a časté zpovědi se stačí zamyslet nad hříchy proti Bohu, sobě a bližním.

Lehkovážné zpytování svědomí, které zapříčiní neúplné vyznání způsobí svatokrádež a neplatnou zpověď.

Musí se vztahovat na všechny těžké hříchy. Nelze k přijetí svátosti některých těžkých hříchu litovat a mít předsevzetí a některých nelitovat a nemít předsevzetí.

Případy odepření rozhřešení – lidé, kteří spolu žijí a nemají církevní sňatek.

Nutno vyznat všechny těžké hříchy, jejich počet a okolnosti, které by měnily druh hříchu.

Nejmenují se další osoby účastné na hříchu.

Neuvádějí se detaily. Pro vyznání stačí uvést druh hříchu (počet a okolnosti).

Když neřeknu těžký hřích v opomenutí, roztržitosti, tak ho uvedu při příští svátosti smíření.

Problematické

Kajícník se musí sám obžalovat

Na druhé straně je také pouze člověk (vybírat si zpovědníka, ke kterému má důvěru a mohu být upřímný)

Choulostivá oblast 6. přikázání

Potvrdit přijetí pokání knězi ve zpovědi. Při neznalosti, nemožnosti splnit nebo když nerozumím, tak to knězi sdělím.

Nutno vykonat do příští svaté zpovědi. Doporučuje se co nejdříve. Pokud byly vyznány těžké hříchy tak pod těžkých hříchem.

Odbytá a lehkovážná příprava, která způsobí neúplnost vyznání těžkého hříchu.

Nelitování nějakého těžkého hříchu.

Absence opravdového předsevzetí u těžkého hříchu.

Vědomé zapření těžkého hříchu.

Nevykonání dostiučinění po zpovědi s těžkým hříchem.

Minimálně jednou do roka – církevní přikázání.

Po spáchání těžkého hříchu.

Ze zbožnosti, také kontrola k přijímání Eucharistie – pro mladé do 2 max. 3 měsíců. Doporučení faráře.