455

Pravdou k smířeníVZPOMÍNKOVÁ AKCE PRO ZAVRAŽDĚNÉ POSTOLOPRTSKÉ A ŽATECKÉ OBČANY / ADALBERT WOLLRAB

Německo-české vztahy se nalézají vzhledem k záštipl-ným výrokům českých politiků v současné době na

nejnižším bodě. Je proto pozoruhodné, že na nižší úrov-ni lze zjistit i na české straně ojediněle pozitivní signály. Jsou to ohlasy lidí, kteří mají snahu o pravdivé zpracování novodobých českých dějin. Takovým signálem byla pietní vzpomínka za žatecké Němce, kteří byli v létě roku 1945 v Žatci a v Postoloprtech zavražděni. Tyto masové vraždy byly jedním z největších masakrů poválečných dějin. Při-bližně 5000 německých mužů a chlapců muselo nastoupit k pochodu smrti ze Žatce do Postoloprt, asi 800 mužů bylo umučeno k smrti anebo zastřeleno a v masových hrobech zahrabáno v blízkosti Postoloprt.

Na pořadu této pietní vzpomínky bylo dopoledne 19. září 2002 líčení událostí očitým svědkem Peterem Kle-pschem na náměstí v Žatci, a pak ještě dopoledne polože-ní věnců v bažantnici u Postoloprt, kde ostatky zavraždě-ných Němců byly zahrabány. V Žatci se měla odpoledne v sále hotelu Motes konat tisková konference. Pietní vzpo-mínka, jejímiž pořadateli bylo „Sdružení rodáků a přátel města Žatce“ a německý „Kulturkreis Saaz e. V. , Roth“ 1, se konala pod heslem „Pravdou k smíření“.

Účastníci přijížděli ve středu 18. září 2002 a v 18 hodin se konalo společné zasedání představenstva obou spolků. Ve čtvrtek 19. září se shromáždili účastníci, sestávajíce z delegace Kulturního spolku Žatec (Kulturkreis Saaz) a několika členů Sdružení rodáků a přátel města Žatce u mo-rového sloupu na náměstí v Žatci. Přítomni byli i postolo-prtský starosta, žurnalisté a fotografové. Zastoupeny byly noviny z Loun, ze Žatce, Ústí nad Labem, Česká tisková kancelář, Frankfurter Allgemeine a rakouská Sudetenpost. Jeden z účastníků byl také pan architekt Heinzl, jehož otec byl jedním z těch zavražděných žateckých občanů.

Německý žatecký rodák Peter Klepsch podal líčení událostí jako očitý svědek:

„Dne 3. června 1945 byli němečtí muži města Žatce bitím hnáni na náměstí. A zde už začalo vraždění. Muž, který přišel pozdě byl zastřelen. Mrtvola byla přejížděna několikráte motorkou. Následoval pochod smrti ze Žatce do Postoloprt. Na dlážděném nádvoří staré jezdecké ka-sárny v Postoloprtech museli muži i chlapci během dne stát nebo sedět. V noci museli na dláždění kasárenského nádvoří ležet. Po špatně porozuměném povelu několik lidí ráno vstalo a vzápětí na ně bylo stříleno a jeden byl těžce zraněn. Ležel několik dní na nádvoří bez lékařské pomoci a teprve pak byl zastřelen.

Za dalších nocí byli ti, kteří přežili natlačeni do kasá-renských místností, kde měli jen tolik místa, aby mohli

stát. Horkem a nedostat-kem kyslíku jich několik umřelo, především lidé se srdeční chorobou a trpící zá-duchou, u jiných se objevily znaky zešílení. S několika jinými mladistvými jsme se protlačili malým okénkem do vedlejší kuchyně. Stráž střílela a hodila do místnos-ti granát. Dostal jsem střep granátu do nohy. Na konci kasárenského nádvoří byl postaven kulomet a policis-ta, jenž se jmenoval Marek dělal soudce. Když jsem byl předveden a když jsem si stěžoval, že u nacistů jsem byl vězněn a nyní zase, Ma-rek mne zbil holí.

Již předtím si přišli pro lékaře, pro techniky, které nutně potřebovali a také pro muže, kteří měli za man-želku židovku. Dalším dnem nastala selekce mužů, kteří byli v nějaké nacistické organizaci nebo byli kdysi členy sudetoněmecké strany, důstojníky Wehrmachtu, správní úředníci, soudci a učitelé. Asi 600 mužů bylo odvedeno do části kasáren, která byla označena jako blok smrti (To-desblock). Po dobu mé přítomnosti v kasárnách jsem byl také svědkem toho, že pět čtrnáctiletých chlapců bylo bi-čováno a pak zastřeleno. Jim bylo kladeno za vinu, že hla-dem trýzněni přelezli plot a natrhali pár nezralých jablek. Tři otcové těchto chlapců museli přihlížet, jak jejich děti byly mučeny a zastřeleny. Jeden z chlapců prosil o svůj ži-vot, druhému při každém tepu vytryskla krev z krku. Zabití chlapci byli hozeni do strouhy a během dne tam bylo ho-zeno ještě pět dalších mrtvol

Již v úterý večer a v následovných nocích hnaly stráže skupiny po padesáti až šedesáti lidech do lesa a vojáci se vraceli bez nich. Přes pět set mrtvol německých mužů le-želo zahrabáno v Levonické bažantnici 2. Ti, kteří masakr přežili, byli ozbrojenými strážemi sedmého června vedeni po silnici do Žatce. Kapucínský páter Quardian byl zastře-len, když na tomto pochodu již nemohl dále chodit. Ne-chali ho ležet v příkopě.“

Toto vyprávění očitého svědka jsem simultánně pře-kládal do češtiny. Při líčení tehdejších událostí Peterem Klepschem jsem viděl na vážných až zaražených obliče-

Profesor Dr. rer. nat. Adalbert Wollrab (privátní archiv)

456

jích přítomných českých účastníků, jaký hluboký dojem toto svědectví u nich vzbudilo.

Všichni účastníci potom jeli auty do bažantnice u Po-stoloprt, kde následovalo položení věnců. Účastníci se shromáždili napřed tam, kde se v létě 1945 nacházel tá-bor pro ženy. Společně se šlo na okraj lesa bažantnice, kde byly položeny věnce. Na tryzně byla také přítomna

pani Bedřiška Zakouřilová, starostka města Postolo-prt. Věnec kulturního spolku Žatec (Kulturkreis Saaz) se stuhami s nápisem „Mrtvým léta 1945“ a „Žatečáci, kteří přežili“ byl položen mluvčím krajanského spolku žatec-kého okresu Peterem Kle-pschem. Krajan Horst Mück z Rakouska položil věnec za rakouské sudetoněmecké krajany. Na stuze bylo jako nápis jediné slovo: „Nezapo-menutelní“ (Unvergeßlich). Předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce položil na památné místo kytici. Něko-

lik minut bylo na tomto místě v tichu a s pohnutím vzpo-menuto mrtvých. Po tomto pietním aktu se jelo zpátky do Žatce k tiskové konferenci.

V 14 hodin se shromáždili účastníci pietní vzpomínky a žurnalisté v Žatci v sále hotelu Motes k tiskové konferenci. Jí se zúčastnili i starosta města Žatec, pan Ing. Jiří Farko-ta, zástupce starosty, pan Aleš Dvořák a starostka města Postoloprty, paní Bedřiška Zakouřilová. Pan Vladimír Ha-lamásek, člen představenstva Sdružení rodáků a přátel města Žatce, moderoval tiskovou konferenci. Mluvčí ně-meckých krajanů žateckého okresu Peter Klepsch vyzdvi-hl, že špičky nacistického režimu v Žatci utekly již před 8. květnem, a že masakr v Žatci a v Postoloprtech se vybil na nevinných lidech. Ve zdech našeho rodného města Žatec byl teror nacistů neviditelný a kromě zmizelých ži-dovských spoluobčanů to nikoho nepostihlo. Poukázal na to, že Němci a Češi mají sice různé jazyky, ale společnou kulturu. Jeho proslov jsem simultánně přeložil do češtiny.

Dalším řečníkem byl pan Jaroslav Venclík, člen před-stavenstva Sdružení rodáků a přátel města Žatce, bývalý vězeň v koncentráku Flossenburg u Dachau. Poznamenal, že hned po skončení války v květnu a v červnu došlo na území Čech a Moravy k živelným excesům, které nelze pomíjet, zametat je pod koberec, či dokonce je omlouvat. V případě Postoloprty ve dnech 4. , 5. a 6. června nešlo jen o divoký odsun německého obyvatelstva v počtu 5000 ze Žatce do Postoloprt, ale o masové vraždy včetně pěti pat-

Shromáždění žateckých českých Němců u Morového sloupu na žateckém náměstí Svobody v září 2002 (archiv Nadační spolek Žatec)

Tisková konference v žateckém hotelu Motes. Proslov Petera Klepsche, vlevo prof. Dr. Adalbert Wollrab, vpravo PhDr. Vladimír Halamásek, spoluzakladatel SRPMŽ (archiv Nadační spolek Žatec)

457

byli hluboce dojati. Byla to i vhodná příležitost boje proti zapomenutí a přítomnost českých žurnalistů poskytova-la možnost informovat českou veřejnost a probudit pocit způsobeného bezpráví. Mnoho českých novin příštího dne o tom psalo na titulních stránkách. S tímto ohlasem v tis-ku České republiky byl konečně docílen průlom v publicitě tak dlouho zamlčených masových vražd. Je politování-hodné, že tato událost v německém tisku takřka nenašla odezvu.

Poznámky

1. Viz úvod Herberta Voitla s. 168, poz. 35.2. Toto potvrzují exhumace, které jsou v této knize dokumento-

vány (s. 232).3. Projev Jaroslava Venclíka ja následně dokumentován v plném znění.

Jaroslav Venclík v rozhovoru s Peterem Klepschem, vedle prof. H. Voitl (archiv Nadační spolek Žatec)

nácti a šestnáctiletých mladíků. Celková bilance zavraždě-ných se pohybovala mezi 600 až 800 oběťmi.

Dále uváděl: „Bylo a zůstává naší závažnou chybou, že se po dlouhá desetiletí nedovedli naše vláda i prostí lidé postavit k tomu čelem, aby alespoň morální formou tento akt odsoudili. Šlo o akt po ukončené válce, a uskutečněný způsobem, který byl vytýkán právě nacistickým okupan-tům. Nelze jej proto v žádném případě jakkoliv omluvit nebo dokonce zamlčovat“ 3.

Prof. Dr. Herbert Voitl se vzápětí přihlásil ke slovu a po-dotýkal, že již ve vyšetřovací zprávě české komise z roku 1947 byla řeč o 763 exhumovaných mrtvolách. Je proto nesmyslné mluvit o počtu obětí kolem 600.

Zástupce starosty, pan Dvořák vyprávěl, že jeho matka byla s matkou jednoho těch zavražděných chlapců spřáte-lena, a že matka pana Dvořáka vraždu na chlapci po celý život nemohla duševně zvládnout. Pan Hertl z lounských novin „Svobodný Hlas“ se přihlásil ke slovu a řekl na adre-su starosty, že by bylo bývalo přiměřené, kdyby poklekl, jako svého času Willy Brand ve Varšavě. Žurnalista z Ústí nad Labem se ptal, proč nebyl už dávno stavěn pomník pro zavražděné Němce, již příliš dlouhou dobu trvala sna-ha se tomu vyhýbat, a že by na to už byl nejvyšší čas. Ža-tecký starosta odpověděl v tom smyslu, že náhled občanů k tomu je příliš negativní, a že není možno při hlasování získat většinu hlasů.

Přihlásil jsem se ke slovu a poukázal na to, že taková pamětní deska již byla navržena Kulturním spolkem Ža-tec. Její text byl na zasedání kulturního spolku jednohlas-ně schválen a byl považován za přijatelný i členy předsta-venstva Sdružení rodáků a přátel města Žatce, kteří byli na tomto zasedání jako hosté přítomni. Představenstvo Sdružení rodáků a přátel města Žatce slíbilo, že pamět-ní deska bude odhalena při oslavě tisíce let města Žatce v roce 2004. Dále jsem navrhl postavit nejen pamětní desku v Žatci, ale také kříž v bažantnici u Postoloprt, na paměť našim krajanům, kteří tam byli povražděni. Po-ukázal jsem na to, že vraždy na Němcích se nestaly jen v Praze, Brně, Ústí nad Labem a v Postoloprtech. Uváděl jsem, že jsem byl svědkem toho, jak bylo mezi Žatcem a Bezděkovem zastřeleno vojákem československé armády německé děvčátko, které si hrálo na zahradě své babičky Blumauerové. Pan Peter Klepsch se přihlásil k slovu a pou-kázal na to, že nelze dát vinu komunálním politikům, pro-tože vinu má Praha, kde po desetiletí bylo manipulováno veřejné mínění.

Pietní vzpomínka za zavražděné německé žatecké ob-čany s výpovědí očitých svědků, s položením věnců a s tis-kovou konferencí se konala v důstojném rámci a účastníci

Kladení věnců v postoloprtské bažantnici (archiv Nadační spolek Žatec)