Vývojová dysartrie vzniklá nejčastěji v důsledku DMO

Post on 31-Jan-2016

21 views 1 download

description

Vývojová dysartrie vzniklá nejčastěji v důsledku DMO Získaná dysartrie vzniklá nejčastěji v důsledku neurogenních onemocnění. - PowerPoint PPT Presentation

transcript

Vývojová dysartrie vzniklá nejčastěji v důsledku DMOZískaná dysartrie vzniklá nejčastěji v důsledku neurogenních onemocnění

Dětská mozková obrna (DMO) je souhrnný název pro poruchy vývoje hybnosti, vzniklé poškozením mozku v časném vývoji dítěte.

Terminologický vývoj a vztahy: DMO, perinatální encefalopatie, LMD, ADHD…

chronické postižení mozkové tkáně, mnohotvárné a proměnlivé - vyvíjející se příznaky v oblasti hybné,rozumové, senzitivně senzorické a ve výkonu řeči vývojová dysartrie.

Příčiny jsou prenatální (infekce, oběhové poruchy, krvácení v 1.trimestru…), perinatální (novorozenecká asfyxie, nedonošenost – nezralost CNS…), postnatální (záněty horních cest dýchacích, střevní infekce se zažívacími poruchami v časném období…).

Spasticita, atetóza, chorea, rigidita, ataxie, tremor…

Formy DMO: spastické (diparetické, paukospastické, hemiparetické, kvadruparetické) a nespastické (dyskinetické, hypotonické)

Dysartrie: korová, pyramidová, extrapyramidová, mozečková, smíšené typy, bulbární

Dysartrie zahrnují skupinu příbuzných řečových poruch, které jsou způsobeny nedostatky svalové kontroly řečových mechanismů, motorické realizace řeči při dýchání, fonaci, rezonanci a artikulaci.

Získané dysartrii u dospělých osob není věnována potřebná pozornost, ačkoliv je poměrně častá.

1. Korová dysartrie –nádech spasticity,váznou složitější pohyby

2. Dysartrie spastická (pyramidová,centrální)-spastická obrna mluvidel

3. Dysartrie flacidní (periferní, chabá, bulbární)4. Dysartrie ataktická (cerebellární, mozečková)5. Dysartrie extrapyramidová (hypokinetická)

mluva nezřetelná,pomalá,mumlání6. Dysartrie extrapyramidová (hyperkinetická)

mluva neuspořádaná, artikulace nezřetelná, žmoulavé pohyby jazyka

Cvičení dechová, fonační, artikulační a rezonanční

Rytmizační a intonační postupyReflexní terapie, relaxování , inhibiční

polohování – facilitace (Bobath, Vojta, Kabát, synergetická reflexní terapie, Castillo Morales reflexní terapie)

Využití neverbální komunikace a komunikačních pomůcek

Bazální stimulace je vědecký pedagogicko – ošetřovatelský koncept s více než třicetiletou historií, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání, hybnost a komunikaci

Prostřednictvím smyslů vnímá člověk sebe sama a okolní svět.

Strukturovaná péče dle konceptu bazální stimulace podporuje na základě sestaveného individuálního plánu péče o klienta jeho vnímání, komunikační, kognitivní a pohybové schopnosti. S tím úzce souvisí i uspokojování potřeb udržovat a upevňovat vztahy.

Lidé v těžké životní situaci s omezenými možnostmi komunikace, vnímání a pohybu potřebují strukturovanou péči, která jim umožní integraci do života s maximálním využitím jejich dřívějších životních návyků a zkušeností.

Cílem péče v konceptu bazální stimulace je pochopit potřeby klienta, porozumět stylu jeho komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti.

Kognitivní vývoj si nelze představit bez prodělané zkušenosti s pohybem???

Kognitivní vývoj zahrnuje vnímání, myšlení, pozornost, rozvoj řeči a také doprovodných emocionálních a sociálních procesů.

Lidé v těžkých životních situacích (onemocnění, úraz, vrozené mentální, senzorické či somatické postižení..) jsou omezení ve svých komunikačních a pohybových schopnostech

Motorická deprivace podporuje vznik změn v oblasti vnímání tělesného schématu, což následně zhoršuje orientaci v okolním prostředí.

Důsledkem nedostatku nebo úplné absence (málopodnětnost) senzorických podnětů z okolního prostředí je senzorická deprivace.

V důsledku senzomotorické deprivace vznikají stavy zmatenosti, dezorientace, poruchy hybnosti a sebeobslužných činností, sekundární změny v oblasti intelektu, neschopnost adekvátně komunikovat, snižuje se celková výkonnost.

Somatická celotělová stimulace podporuje vývoj a upevnění vnímání tělesného schématu a rozvoj tělesné identity.

Receptory v kůži (Vater-Paciniho tělíska) a také proprioreceptory (receptory ve svalech, šlachách a kloubech) umožňují vnímání vibračních podnětů. Vibrační vnímání umocňuje somatické vnímání.

Vestibulární aparát má schopnost určit a uvědomit si pohyb, polohu a změnu pozice – úzce souvisí se somatickým vnímáním. Bazální stimulace tyto elementární stimuly zprostředkovává.

Je základem pro budování (udržování) vlastní tělesné identity u lidí po úrazech mozku, CMP, děti s DMO, s neurologickými onemocněními, dlouhodobou imobilitou…

Část těla neintegrovaná do tělesného schématu má za následek změny její hybnosti, protože pohybu předchází myšlenka na pohyb. Imobilita, nečinnost má za následek ztrátu vzpomínek na pohyb a změny ve vnímání tělesného schématu.

Nejasné a chaotické doteky vyvolávají pocity nejistoty.

Při stimulaci tělesného schématu v konceptu BS je důležité provádět stimulaci současně oběma stranám těla – a tím podporovat symetrické vnímání těla a uvědomovat si tělesnou osu.

Kvalita stimulace je závislá na kvalitě doteku. Ruce jsou komunikačním médiem umožňují uvědomovat si spoustu informací o sobě samém a okolním světě.

Podpora vnímání, komunikace a hybnosti klientů Užívají se techniky stimulace: somatické (masáž,

částečná nebo celková koupel, zábal, polohování…), taktilně – haptické (hmatové), vestibulární, vibrační, orální (týkající se úst), optické (zrakové, olfaktorické (čichové) a auditivní.

Tyto techniky zohledňují biografickou anamnézu, individualitu a současný mentální a zdravotní stav klienta.

MSD – masáž stimulující dýchání, cíl je dosáhnout pravidelného, klidného a hlubokého dýchání

1. Přivítejte se a rozlučte se s klientem pokud možno stejnými slovy.

2. Iniciální dotek – při oslovení se klienta dotkněte na stejném místě.

3. Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.4. Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným

tónem.5. Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše

mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov.

6. Při rozhovoru s klientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý (anamnéza).

7. Nepoužívejte v řeči zdrobněliny.8. Nehovořte s více osobami najednou.9. Při komunikaci s pacientem se pokuste

redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.

10.Umožněte klientovi reagovat na vaše slova, a to zejména v případě facilitované komunikace.