Ztracený svět

Post on 11-Mar-2016

230 views 3 download

description

Kniha ztracený svět

transcript

Ztracený svět technických památek, lidí a věcí

Litinová mísa z blanenských železáren po vyjmutí z formy. Železárny patřily mezi největší továrny v Rakouském císařství.

Z Blanska k Punkevním jeskyním přivezli čerpadlo. V jeskyních probíhají zpřístupňovací práce. Připravuje se vodní palba pro turisty ze dna Macochy.

MAS Moravský Kras o.s.MAS Moravská cesta (Litovelsko-Pomoraví), o.s.

Místní akční skupina REGIONU POODŘÍ, o.s.V rámci projektu spolupráce leader Moravská brána do Evropy – mapování

a studie obnovy technicko-historických památek na venkově

Ztracený svět technických památek, lidí a věcí

,,Hledal jsem i já, hrabě z Rogendorfu, roku 1716 se zkušeným horníkem z Veveří, tavičem, jakož poté s virgulemi nalezl známky toho a železnou rudu na místě, na polích panského dvora nad cihelnou na kopcovitých polích proti lesu nahoře u nového práva. Na těchtokopcovitých polích kouzelný proutek sebou náležitě trhal. Kdyby se také nalezly známky kamence, mohl by přeštědrý prozíravý všemohoucí Bůh udělit mně a mým následovníkům bohaté hornické požehnání.“

Jindřich Wankel, Obrazy z Moravského Švýcarska, 1873

Ztracený svět

Otevíráte vyprávění o živé a tvořivé práci lidí, kteří vytvářeli a žili svůj svět. Svět, který byl spjat s jiným životním prostředím, jinými způsoby tvoření, s jinými nároky a zájmy, než známe dnes. Prostřednictvím obrazů budeme vyprávět o ztracených světech. Řemeslníci často doslova hnětli a přetvářeli hmotu do potřebného tvaru vlastníma rukama. Poznávali bezprostředně její strukturu a  vlastnosti tak dokonale, že se i obávali, aby jim jejich zkušenosti a  znalosti někdo neodcizil. Věděli o svých výrobcích snad úplně všechno. Věděli, jaké mají použít materiály, znali způsoby výroby, využití výrobku i toho, pro koho je vyrobili. Do své práce vkládali své tvůrčí schopnosti i cit. Byli šťastni, když se jim práce dařila podle jejich přání. Byli šťastni ve svém světě. Řemeslníci, kteří předměty sami navrhovali a vyráběli, bývali mnohdy v pravém smyslu slova umělci.Nahlédněte spolu s námi do zmizelého světa cihlářů, mlynářů, sklářů, hrnčířů, vápeníků. Následující stránky vypovídají o různých oborech lidské činnosti, o materiálech, o  funkční a výtvarné hodnotě vyráběných předmětů, o harmonii mezi jejich účelem, tvarem, barevností a zdobností. O přírodě, lidech a věcech. O tvořivé práci, která se prolínala a prolíná celým životem člověka.

5

Zemědělské usedlosti v Ostrově u Macochy lemují netypickou trojúhelníkou náves. Panský dvůr je uzavřené čtvercové stavení vpravo. Obec patří mezi nejstarší v regionu. Její první název, pod kterým se dá najít ve starých listinách, je Preterslag.Litinový hmoždíř, vyrobený v blanenských železárnách, se používal v každé domácnosti na drcení soli, koření, máku i homolovitého cukru.

7

Zastavení na cestě do kostela v Ostrově u Macochy. Vápencové zídky napovídají, že se jedná opravdu o krasovou oblast.Z místní litiny se vyráběly i žehličky. Když se obce postupně elektrifikovaly, staly se z takových žehliček dekorační předměty nebo muzejní exponáty.

9

Svátečné nedělní odpoledne před usedlostí v Jedovnicích nad rybníkem Dymák.Ke svátečním chvílím patřila samozřejmě dobrá káva. Mlela se před vařením v ručních mlýncích.

11

Zahrady za zemědělskými usedlostmi nad Žlebem v Ostrově u Macochy. Na obzoru je vidět kostel v Lipovci.Petrolejové lampy, osvělující každý večer kuchyň i světnici, byly konstruovány tak, aby v nich hořel tenký, plochý a široký plamen. Čím byl povrch plamene větší, tím intenzivnější bylo při stejné spotřebě petroleje vydávané světlo. Vysoký skleněný cylindr měl funkci jakéhosi komínu, který vytvářel silný tah.

13

Kostel v Lipovci v popředí se starou dřevěnou stodolou krytou došky. Lipovec byla zemědělská a vápenická obec. Vápno pálili ve většině usedlostí v malých vápenicích. Roku 1927 založila skupina lipoveckých vápeníků Společnost kamenolomu. Ta také o rok později postavila vápenku Velká dohoda. Po čase vznikla druhá společnost, která zbudovala vápenku Malá dohoda. Miska z keramické dílny v Olomučanech byla vzácností a drahou věcí, která sloužila celé jedné generaci.

15

Zemědělské usedlosti v Rozstání. Kamenitá pole dávala malé výnosy, dělníci měli velmi daleko do továren a většina z nich musela zůstávat celý týden v Brně. Domů se vraceli jen na neděli.Babka na klepání kosy. Plech kosy je poměrně tlustý a bylo by obtížné nabrousit jej do tenkého ostří. Na samý okraj kosy se klepe úder vedle úderu tak, aby vzniklo tence vyklepané ostří, které se pak doostří brouskem. Tento vyklepaný proužek ostří broušením postupně ubývá. Poté je třeba kosu naklepat znovu.

17

Krasové údolí pod Ostrovem u Macochy. Úrodná půda byla splavena na dno. Zdejší lidé proto obdělávali každý kousek půdy. Keramická forma na bábovku. V takové se bábovka upekla i uprostřed.

19

Zemědělské usedlosti v Drahanech. Většina stodol je dřevěných s doškovou střechou. V městečku sídlil lesní revír plumlovského velkostatku, družstvo pro zpracování dřeva, záložna, konzum. Máselnice firmy Alfa-Laval. Mechanické máselnice umožnily nahradit stloukání tloukem jiným mechanickým pohybem. Obvykle měly tvar kolébky nebo otáčivého sudu s peřejníky.

21

Nejstarší část obce Rudice, Dědina, vznikla ve třináctém století. V její dolní části stála a dodneška stojí kovárna.Porcelánové dózy na voňavé koření, hřebíček, pepř nebo cukr nechyběly v žádné kuchyni. Nestarším používaným kořením byl kmín, hned za ním následovala hořčice a potom anýz.

23

Neděle u kostela v Drahanech. Již ve druhé polovině 19. století existoval v Drahanech čtenářský spolek s knihovnou o 600 svazcích, živnostenský spolek, hasičský sbor a pošta. Od roku 1907 se zde konaly výroční trhy a v roce 1909 byly postaveny pouliční lucerny.Plechové ovčí zvonce bývaly laděné na určitý tón a pastýři si je pak vybírali tak, aby dohromady pěkně souzněly. Zvonce pomáhaly identifikovat polohu stáda nebo i najít ztracenou ovci v cizím stádě.

25

26

Území Moravského krasu pokrývalo v pradávné minulosti několikrát moře. Lastury z Březiny pocházejí z období, kdy zde bylo moře naposledy - zhruba před 16 miliony lety.

27

Lastrury a mušle používané při výrobě perleťových knoflíků v Senetářově byly dováženy z Indie a Karibiku.

28

29

Horní mlýn pod rybníkem v Černé Hoře. První zmínka o něm je v listinách již v roce 1641. Na stejném potoce v Černé Hoře stávaly dokonce mlýny čtyři. Až do začátku 20. století se k mletí obilí používalo mlýnských kamenů. Obilí se sypalo do dřevěného koše, odtud padalo přes truhlík mezi mlýnské kameny. Tento způsob mletí umožňoval zemědělcům, aby si každý mohl semlít své obilí samostatně. Odtud pochází dodnes používané pravidlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“Nejčastěji se mlela pšenice. Od 19. století bylo již rozšířeno mletí na krupice, při němž se pšenice nerozemílá náhle, nýbrž se jen šrotuje a šroty se několikrát obracejí.

31

Julínkův mlýn v Jedovnicích. Na Jedovnickém potoce stávaly tři mlýny. Julínkův mlýn dodnes stojí pod hrází rybníka Dymák, pod silnicí vedoucí z Jedovnic do Křtin. Druhým byl Matuškův mlýn, třetím Spálený mlýn.Dřevěná měřice používaná v Dolním mlýně v Bořitově. Moravská měřice měla objem 70, 6 litrů.

33

Propadání Bílé vody zvané Stará Rasovna. Na Bílé vodě stávaly v Holštejně dva mlýny. Středověké městečko Holštejn po svém zániku ve 14. století přežívalo v podobě Dolního mlýna. Druhý, Horní, byl postaven až v průběhu 17. století.Síto na mouku s dřevěným rámem. Po celou historii lidstva lidé mouku různě prosívali. Nejdříve, aby získali bělejší mouku. Později, aby měli jemnější mouku nebo odstranili příměsi.

35

Dolní a Horní mlýn v Holštejně. Dolní mlýn inspiroval Alfreda Technika při sepsání románu Mlýn na ponorné řece, který se stal předlohou pro film Ďáblova past.Čerstvý chléb se pekl každých čtrnáct dní. Kvas a těsto připravovaly hospodyňky v dřevěné, mírně konické díži, jež se před pečením dávala do světnice prohřát.

37

Vodní mlýn v Ostrově u Macochy stával u ponoru potoka Lopač již od 17. století. Dnes je takřka neznámý. Mnohem známější větrný mlýn zde byl postaven později, až v roce 1865. Osmý měsíc v kalendářním roce, kdy obvykle končily žně, dostal své jméno od srpu. Charakteristický tvar tohoto nástroje je podobný též tvaru měsíce na obloze, ten pak nese pojmenování měsíční srpek.

39

Ve větrných mlýnech mleli především chalupníci a drobní zemědělci. Obilí k mletí přinášeli na zádech, případně jej vozili na trakaři, jiní přijížděli s kravkami a s povozem. Mouka z větrných mlýnů byla tmavší a mletí trvalo zpravidla déle než ve mlýnech vodních. Platba za mletí však bývala nižší. Větrný mlýn v Petrovicích byl postaven v roce 1845.Nádoba ze slámy sloužila na otruby. Otruby jsou odpadní produkty, které přepadávají při vysévání meliva z posledních šrotů, vymílacích a domílkových chodů, dále při loupání a kartáčování obilí.

41

Větrný mlýn v Rudici postavili v roce 1865 manželé Matěj a Františka Ševčíkovi na parcele, kterou rok předtím koupili od obce.Ve mlýně se také loupal ječmen na kroupy. V Evropě ječmen z přímé konzumace vytěsnila hlavně pšenice. I dnes se však kroupy a krupky běžně přidávají do polévek a dušených jídel.

43

Ledková huť u Bořitova. V okolí Velkého i Malého Chlumu jsou dodnes patrné staré haldy po někdejším dobývání kyzových lupků, nebo-li jílů s vyšší příměsí pyritu, a materiál po těžbě nekvalitního křídového uhlí.Limonit z lomu Seč u Rudice. Těžba nerostných surovin v Moravském krasu sehrála důležitou roli v historii průmyslu Blanenska. Naleziště železných rud, vápenců a slévárenských písků především v 19. století ovlivnila budování hutí, sléváren a strojírenských závodů.

45

Starý kamenolom v Lulči.V současné době je v prostoru lomu k vidění na jedné ze stěn odkrytá vrstva prvohorních sedimentů s obtisky mušlí a lastur, což dokazuje, že toto území zaplavovalo moře.Vápenec z Vápenného žlebu u Studnic. Třetihorní moře před 15 miliony lety zasahovalo až sem.

47

Horníci z Moravského krasu často pracovali také při prozkoumávání či objevování jeskyní. V roce 1833 provedli dva horníci, na rozkaz knížete Salma, průzkum jeskyně Nová Rasovna. Je to ponorná jeskyně, která dostala název podle toho, že do ní lidé v minulosti házeli nemocná a uhynulá zvířata. V hloubce 56 metrů zastavila horníky „hluboká voda“.Limonit pro tavbu využívali již Keltové. Železo vyráběli v malých pecích, částečně zahloubených do země. Při redukci dřevěným uhlím se dosahovala teplota až 1350 °C.

49

Ještě po druhé světové válce se vždy zjara objevovaly v předměstských ulicích Brna selské povozy vápeníků, původem z vesnic severně od Brna. Typické volání „váp, váp, váápnóóó!“ provázelo rachot fasuňkových vozů po dláždění ulic. V Moravském krasu se vápno pálilo již od středověku. Na mapě je lom Skalka v Ochozu u Brna.Vápenec s limonitem z lomu u Březiny. Limonitem se vyplnily pukliny v podmořském vápenci před 15 miliony lety.

51

Kamnárna v Lažánkách u Blanska. Ve druhé polovině 19. století dochází k průmyslové výrobě kachlů a kamen. Od té doby byla kachlová kamna součástí prakticky každého městského bytu.Kladivo používané v dolech nebo i v lomech je znakem horníků.

53

Železo se na blanenském panství začalo zpracovávat roku 1698, kdy jeho majitelé postavili po vzoru Liechtensteinského panství železný hamr. Ten vyráběl kujné železo a litinové výrobky. V roce 1766 koupil panství, včetně železáren, rod Salmů. Největší rozvoj strojíren zahájil hrabě Hugo František Salm, za jehož panování se železárny staly na dlouhou dobu největší továrnou v Rakouském císařství. V Blansku byla postavena kuplovací pec, válcovna, slévárna, modelárna, strojírna, následovaly provozy destilační uhelné pece, prachárny, byly postaveny hamry, papírna.

55

Zpřístupnění Punkevních jeskyní bylo spojeno s přerážením a zvětšováním chodeb a odvodňováním zaplavených částí. Práce se neobešly bez strojů vyráběných v místních železárnách. Kromě strojů se zde vyráběly i litinové klíče na jejich seřizování.

57

Klamova huť byla postavena v letech 1853 - 1857. Měla v českých zemích první vysokou pec na minerální paliva. Po skončení železářské výroby byla huť využívána jako zkušebna vodních turbín. Své pokusy zde prováděl i Viktor Kaplan.Ozdobná litinová část plotu odlévaná v Klamově huti.

59

Františčina huť v Josefovském údolí u Adamova vznikla v roce 1732. Rozšířena a modernizována byla koncem 18. a v polovině 19. století. Huť má nejstarší vysokou pec ve střední Evropě. Litinová socha znázorňuje řeckého boha Dionýse alias Bakcha, jenž byl v řecké mytologii synem Dia a jeho milenky Semely. Byl považován za boha úrody a plodnosti, později za boha vína a nespoutaného veselí. Socha slavila úspěch na pražské průmyslově výstavě v roce 1831. Dobový tisk ji označil za mistrovské dílo blanenských slévačů.

61

Liechtensteinská knížecí hrobka ve Vranově. Halu před vlastním vstupem uzavírá litinová mříž, jejímiž pruty jsou kopí s hroty s tulejkou. Její figurální výzdobu provedl ředitel rytecké školy vídeňské akademie Josef Klieber, který následně pracoval i na sochařské a malířské výzdobě uherského benediktinského opatství Pannonhalma.Litinové kříže. Litina provázela člověka celým životem.

63

Starohraběcí huť byla uvedena do provozu v roce 1835. Při peci byla postavena kuplovna, což značí, že Reichenbach správně vystihl perspektivy výroby litin a litinových součástí, jimiž se železárny proslavily po celém světě.Litinové plastiky svatého Jana Nepomuckého, svatého Floriána a Panny Marie můžeme vidět na mnoha místech v České republice. Velké figurální plastiky byly chloubou blanenských železáren.

65

V adamovském závodě se rozvinula zejména výroba komerční litiny. Množství litiny vyrobené v Adamově dosahovalo v roce 1831 přibližně jedné čtvrtiny produkce železa. O třináct let později, v roce 1843, to byla již polovina výroby. Toho roku byla zahájena výstavba železniční trati Brno - Česká Třebová. Ta se stala pro podnik v dalších desetiletích zárukou rostoucího průmyslového a obchodního ruchu.

67

První, nepřímá zpráva o panském pivovaru v Černé Hoře pochází z roku 1298. Písemně je pak podnik doložen roku 1550. Pivovar Černá Hora vaří až do současnosti své pivo jen pomocí tradičních postupů. Skleněná láhev pivovaru ze začátku dvacátého století. Láhev měla pákový uzávěr s porcelánovou zátkou a gumovým těsněním. První skleněná pivní láhev byla vyrobena roku 1821 v Bristolu v Anglii.

69

Stará sladovna v Černé Hoře. Vrstvy zrn se v různých stádiích klíčení obracely a poté zarovnávaly (vydrovaly) zvláštním druhem dřevěné lopaty, takzvanou vydrou. Předcházelo se tím ztrátám z rozptýlení zrn. Tento nástroj je dodnes ve znaku sladoven a pivovarů.V lihovaru v Jedovnicích se vyráběla z naklíčeného žita Pravá moravská žitná.

71

Výlet u Sloupských jeskyní. Snad každý si pamatuje ze svých školních let pravidelné výlety.Na tomto netradičním výletu si účastníci připíjeli i místní pálenkou.Z historie jsou známé výrobky, které proslavily Moravský kras i po stránce gurmánské a nápojové. Takovou specialitou byl například likér Macocha, který se vyráběl od konce 19. století v Jedovnicích.

73

Pivovar v Rájci nad Svitavou byl od svého založení neodmyslitelnou součástí hospodářství zdejšího panského sídla. Ve vlastnictví se vystřídalo několik šlechtických rodů, posledními byla knížata Salm-Reifferscheid. Ta jej poté prodala Prvnímu brněnskému akciovému pivovaru Moravia. Po znárodnění se provoz dostal pod křídla národního podniku, který centralizoval pivovary v oblasti jižní a střední Moravy. Poslední Rájecký světlý ležák se uvařil v roce 1974. Pivo z pivovaru v Rájci bylo oblíbené i ve sloupských hostincích.Pivní láhev z pivovaru v Rájci.

75

Dnes, na začátku jednadvacátého století, si umíme jen stěží představit dřinu ručních cihlářů. Značky na cihlách jsou pro nás většinou nesrozumitelné. Dávno zmizely staré cihelny a s nimi i informace o jejich činnosti a používaných značkách. Když dnes hledíme na staré cihly a snažíme se porozorumět jejich sdělení, těžko chápeme, že v době svého vzniku byly kolky mezi lidmi v okolí dané lokality snadno dešifrovatelné. Forma na výrobu cihel z nepálené hliny a cihelna v Lulči.

77

Základní princip výroby cihel se neměnil po celá staletí již od dob starověkého Egypta. Cihly se odedávna vyráběly z jílovité hlíny s nízkým obsahem vápníku a vápenatého písku, nejčastěji tzv. spraše. Polohy spraší vznikly během posledních dob ledových navátím jemného prachového materiálu. Tato světlá hlína se po smíšení s vodou změní na plastickou hmotu, do které je možné vtlačit čistý otisk ruky.Cihelna ve Sloupě a cihla nalezená v Rudici v areálu bývalého zemědělského družstva 8. 8. 2009.

79

Při výrobě cihel s negativními značkami se na dno cihlářské formy umístilykovové lišty s nasazenými kovovými štočky, na kterých byly pozitivně vyvedené znaky. Po vyklopení surové cihly z formy vznikla značka negativní, jakoby „vstupující“ do hmoty cihly. Negativní značku bylo možné do surové cihly „otisknout“ také dodatečně. Říká se, že značky do cihel tiskly děti nebo pomocníci. Tím by se vysvětlilo nesčetné množství křivých či nesprávně otočených značek. Cihelna ve Sloupě a cihla nalezená v Kotrdovicích 10. 2. 2010.

81

Jen málo předmětů je tak běžných a prozaických jako cihla. Na první pohled věc, která nemá žádnou duši, jen hrouda hlíny přetvarovaná člověkem a umístěná do stavby budovy. Na rozdíl od oken, dveří, říms a střech zmizí pod omítkou a téměř ji nevnímáme, když jdeme kolem hotové zdi. A přesto tam uvnitř je. Trpělivě nese tíhu celého domu a naslouchá etudám života odehrávajícím se v pokojích a chodbách lidských obydlí.

Někdy se cihly znovu objeví na světle a snaží se vyprávět o době a místě svého vzniku, o cihlářích, kteří jim dali tvar a vypálili je. O cestách, kterými putovaly z cihelny až na místo, kde spočinuly. O lidských rukou, které je braly a ukládaly do měkkého lože malty při stavbě zdí. O tom, že spousta malých a zdánlivě nepatrných věcí tvoří dohromady velký celek, jeden velký dům. Staré cihly chtějí vyprávět. A je jen na nás, zda dovedeme tomuto neobvyklému svědectví z minulosti trpělivě a s úctou naslouchat.

Začátky výroby keramiky v Olomučanech sahají do r. 1849. Olomučanská keramika je spjata s firmou Bratři Schützové, kteří v Olomučanech převzali továrnu na šamotové zboží a zavedli v ní výrobu keramiky. K firmě patřil i umělecký ateliér ve Vídni a na svou dobu byla velmi úspěšná. Keramická mísa. Návrháři často používali variace na rozkvetlé květiny, které byly dominantou celého dekoru. Na tmavé základní barvy se nanášel pestrý odstín znázorňující květ. Tato kombinace dává vyniknout kráse květin, které jsou propracované do nejmenších detailů.

85

V době rozkvětu pracovalo v továrně až čtyřicet dělníků. Sjížděli se z různých koutů Čech i Moravy a zbyla po nich dodnes řada cenných uměleckých předmětů. Proslulé byly různé druhy talířů a táců, vysoké vázy a džbány. Množství keramiky se dochovalo v okolních obcích i v domácnostech po celé jižní Moravě, v dolním Rakousku i v bývalé Jugoslávii, kde měla továrna filiálku.

87

Dekorativní miska s motivem řeckého boha moře a vod Poseidóna. Poseidón je otcem mnoha řeckých héroů a mýtickým předkem četných královských rodů.

88

89

Keramické taburety. S největší pravděpodobností byly původně jakýmisi předchůdci židle. Jedněmi z prvních taburetů mohly být nepolstrované dřevěné židličky bez opěradla, nebo třeba nízké podušky vycpané slámou, žíněmi apod. Posléze se začaly vyrábět měkčí podušky z luxusnějších materiálů, které byly bohatě zdobeny a dostaly se do paláců, šlechtických i měšťanských domů.

90

91

Řecký bůh moře a vod Poseidón byl námětem celé keramické kolekce. I tohoto džbánu. Motivem druhého džbánu je ořešák. V olomučanské keramice převládaly rostlinné a figurální motivy.

92

93

Na Jedovnickém potoce byly kromě tří mlýnů i dvě pily. První vodní pily vznikaly u nás ve středověku, kdy si rozvoj měst vynutil potřebu rychlým a přesným způsobem získávatvhodné polotovary pro budované stavby. Hoblík používaný v truhlářských dílnách. Za časů monarchie a první republiky se tradovalo, že dobrý truhlář se pozná podle hoblin. Když byly široké, dlouhé a tenčí než cigaretový papír, svědčily o dobrém truhláři. Nabroušení ostří hoblíku a seřízení záběru do materiálu vyžaduje značnou zručnost.

95

Vodní pila firmy „Bohuslav František Julínek, parní pila, velkoobchod s dřívím a mlýn v Jedovnicích“ pod hrází rybníka Olšovec. V době nedostatku vody byly stroje poháněny parním strojem firmy Breitfed-Daněk, a.s. Ještě v roce 1940 byla pila modernizována, ale již roku 1946 se pro nedostatek práce zastavila. Dno máselnic mívalo přibližně dvakrát větší průměr než vrchní část. K máselnici patřil tlouk, což byla tyč, kterou se máslo stloukalo. Máselnice se vyráběla podobně jako sud z dřevěných latí a po obvodu byla zpevněná obručemi.

97

K pohonu strojů pily pod Olšovcem bylo využíváno nejprve vodní kolo na výtoku z rybníka. Původní vodní kolo bylo na podzim 1928 nahrazeno horizontální kašnovou turbínou systému Francis vyrobenou ve strojírnách blanenské společnosti Českomoravská - Kolben Daněk.Firma dávala práci více než padesáti zaměstnancům. Skládala se ze tří závodů. Jeden z nich, Horní pila, stával v prostorách dnešní hospody U Hastrmana. Právě v tomto objektu nainstalovali i zmiňovanou turbínu. Několik dalších turbín pracovalo i v ostatních dvou závodech.

99

V místě Dolní pily na Jedovnickém potoce pracovala od roku 1746 Hugova huť. Dodnes je zde dochována opěrná kamenná zeď s otvorem tunelu, kterým byla přiváděna voda z rybníka Floriánek.Nebozez vykovávali kováři, od poloviny 19. století je vyráběn i průmyslově. Ve středověku se přiváděla voda do kašen dřevěným potrubím. To se vyrábělo z borovicových klád, dlouhých tři až čtyři metry, které se podélně provrtávaly dlouhým nebozezem. Více než 2000 let existoval nebozez jako jednoduchý a velmi rozšířený nástroj, nezbytný pro dřevozpracující řemeslníky.

101

Perleťářství přinesl do Senetářova vídeňský podnikatel Alfons Tománek, když zde v osmdesátých letech 19. století založil perleťářskou továrnu na výrobu knoflíků. Vedle této továrny vznikla i řada menších dílen a mnoho vyučených perleťářů vyrábělo knoflíky i podomácku. Knoflíky vznikaly na dřevěných soustruzích.

103

Lesní správa rájeckého panství měla sídlo ve Sloupě. Sloup byl centrem velké lesní oblasti a pod vesnicí se nacházel i rozsáhlý sklad dřeva.Poříz byl jednoduchý dvouruční nůž k ručnímu zpracování dřeva. Má dvě dřevěné rukojeti ohnuté směrem k truhláři, rukojeti jsou příčně spojeny ocelovým nožem, což je většinou ocelový plocháč profilu 4 krát 30 milimetrů ostřím ke spodní straně. Opracovávané dřevo je upnuté nejčastěji do ponku a směřuje kolmo na truhláře.

105

Rybníky jsou přirozenou součástí naší krajiny již od 12. století. První písemná zmínka o rybníku Olšovec v Jedovnicích pochází z roku 1371. Rybníky byly původně zakládány pro tržní chov ryb. Ve středověku bylo využití pozemků pro rybníkářství výnosnější než pěstování obvyklých polních plodin nebo obhospodařování pozemků jako louky či pastviny.Tesaři obvykle používají více typů různých seker, nejraději speciální tesařskou se širokým ostřím, zvanou tesařská širočina. Používali ale i běžný typ sekery.

107

Na výrobu prvních nástrojů používal člověk kámen. Nejstarší pěstní klíny mu sloužily jako zbraň i jako pracovní nástroj. Kromě toho existovaly vybrušované hroty k oštěpům a šípům a pestrá škála škrabek, které usnadňovaly zpracování kůží a potravin. Škrabadlo z křídového rohovce z Bořitova používané neandertálci před 100 000 lety. V jeskyni Kůlna byly nalezeny i kosti mamuta, soba a dalších zvířat se stopami po opracování a také první kostěné nástroje: parohové palice a přibroušená žebra. Zde začala naše historie.

108

109

110

Obsah

Zemědělská stavení a dvory 6 Vodní mlýny 30větrné mlýny 40Lomy a doly 44Vápenky, kamnárny 50železárny 54Pivovary, sladovny, lihovary 68cihelny 76keramické dílny 84Pily 94

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

© MAS Moravský kras o.s. 2011

Fotografie archiv MAS Moravský Kras o.s.

grafický návrh a sazba Jana Koudelková

www.mas-moravsky-kras.cz

Vydala MAS Moravský Kras o.s. v rámci projektu spolupráce leader Moravská brána do Evropy - Mapování a studie obnovy technicko-historických památek na venkově

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Turistický autobus jezdil z vlakového nádraží k Punkevním jeskyním a později i k Hornímu můstku nad propastí Macocha.

Miska vyrobená ve firmě Bratři Schützové. Olomučanská keramika byla velmi specifickým uměleckým dílem. Její výroba trvala jen několik desítek let, přesto za tu dobu získala velikou oblibu mezi místními i ve světě.