· bera div dveře i s panty s sebou. O tři vteřiny později ke zdrcenému starosto-vi nakoukne...

��

��

��

��

��

��

��

��

��

�� !��"

�� #��#$ %��&�'��

sestavuji pro Vás tento posledníčlánek, který Vás provázel téměř bezvýjimky v každém měsíčníku Chlu-meckých listů po čtyři roky právě kon-čícího volebního období. Vždy jsemse v něm snažil maximálně přijatelnouformou přiblížit Vám dění v našemměstě a okolí, abyste se co nejvíce cí-tili sepjati s tím, co mohou radní a za-stupitelé ze svých pozic a Vašich man-dátů ovlivňovat. Nejsem zrovna žádnýprofesionální spisovatel, a tak se asi ta-ké mohlo stát, že někomu můj styl for-mulace myšlenek zrovna nevyhovoval,a za to se mu omlouvám.

Dnes si s Vaším dovolením opěttroufnu v závěru svého volebního ob-dobí na jakousi polemiku. Bude o vý-konu funkce starosty a o jeho po-slání. Jakým by asi starosta měl býtčlověkem? Každý z nás by si asi přál,aby to byl člověk morálně bezúhonný,bystrý, vzdělaný, aby byl obdařen při-rozenou autoritou a nezdolnou ener-gií, zkrátka, aby to byl jakýsi dospělýMirek Dušín z Foglarových Rychlýchšípů, téměř neskutečný ideál. Nebo ta-ky robot, či klonovaný génius, zbave-ný uměle všech nežádoucích lidskýchvlastností. Tak to bychom opravdu asichtěli mnoho. Zkusme si sami soběodpovědět, zdali bychom těmto para-metrům vyhověli, nebo abychom sejim alespoň přiblížili. Upřímná odpo-věV sobě bude nejspíš taková, že toje trochu vysoká laWka, moji maličkostsamozřejmě nevyjímaje. Každý z násje jen a jen člověk.

Chtěl bych se ale především zmí-nit, že práce starosty na základě mýchčtyřletých zkušeností není zrovna leh-ká. A je především velmi nevděčná,protože se prostě při výkonu této vo-lené funkce nedá zavděčit všem. I přinejobjektivnějším posuzování problé-mů se přečasto naráží na subjektivnínázory a pocity zainteresovaných. Sta-rosta je také velmi ostře sledován mi-mo své volené zaměstnání. Pro něko-ho by měl být „na dostřel“ i dvacetčtyři hodin denně. Když něco ve měs-tě neklape, je starosta prvním obětním

beránkem nahromaděných emocí ne-spokojeného občana. Proto je mu vo-láno třeba i ve tři hodiny v noci, nebov neděli , aby šel zjednat ihned pořá-dek, je přeci starostou, tak basta! U sta-rosty se hromadí žádosti o byt, lidé vesvé naději v sociální nouzi spoléhají natuto perzónu, ačkoliv byty jsou přidě-lovány na základě doporučení bytovékomise celou městskou radou. Bytůje však zoufale stále málo. Městu seuvolní byt, když někdo umře, často anitehdy ne, protože lidé zneužívají mi-zerných českých zákonů a s byty Měs-ta i pomocí svých příbuzných kšeftují.Nebo člověk, který dlouhodobě Měs-tu neplatí nájem, je soudně vystěho-váván několik let. A náklady na soudstejně uhradí nakonec Město, protoženeplatič nájemného je prostě švorc.Takoví lidé jsou ze sta procent vyživo-vání státem z daní těch, kteří poctivěpracují. Podle mě je to často sprostýparazitismus ze strany těch, kteří stej-ně nikdy pracovat nebudou. Rozhodo-vání o přidělení městského bytu patřík nejnevděčnějším rozhodováním rady.

Jedna z velkých potíží je i v tom, žesi lidé totiž stále neuvědomují zásad-ně rozdílné pravomoce samosprávy(to je starosta, rada a zastupitelstvo)a státní správy (to je tajemník, staveb-ní úřad, přestupkové agendy, matrika,živnostenský úřad atd.). Asi nejlépe bu-de, když vše uvedu na jednom typo-vém příkladu: například na stavebním odboru dojdek roztržce mezi úředníkem a zaintere-sovaným občanem. Subjektivnímu přá-ní nebo námitce občana někdy úřed-ník nevyhoví s odkazem na stavebnízákon. Roztrpčený občánek prásknedveřmi s výhrůžkou, že si jde stěžovatstarostovi, ten, že už darebáka úřed-níka srovná. A křepce vyběhne o pat-ro výše, do sekretariátu starosty. Doběla rozpálen ve svém „spravedlivém“hněvu se paní sekretářky zeptá, jestlije starosta přítomen. Často se upřím-ně diví, že není, je přeci pracovní den!Nezajímá ho, že starosta také v pra-covní dny jezdí na další instituce v záj-

mu města. Když však má občan štěs-tí, nemusí se objednávat, je ohlášena jde dál. Vylíčí svoji „jasnou“ křivdupanu starostovi a žádá nápravu. Aleouha! Tu uslyší, že se jedná o výkonstátní správy, do které ze zákona sta-rosta nemůže mluvit, že si musí stě-žovat služebním postupem u tajemní-ka (to je vlastně ředitel svěřené státnísprávy) a dále na vyšší instanci, tedydosud na okresním úřadě. A jeho re-akce? Velmi často se stane, že je sta-rosta obdařen následujícím: „To jsemsi mohl myslet, jste to tady všechnostejná banda, už aby Vás vyměnili, všakse brzy dočkáte! Ještě si to vyříkámejinde!“ Občan rozzuřen odchází, ne-bera div dveře i s panty s sebou. O třivteřiny později ke zdrcenému starosto-vi nakoukne hlava paní sekretářky: „Tobyl řev, co se mu stalo?“ „Ale nic, mámjen dalšího nevoliče nebo nepřítele“,odpoví otráveně starosta a snaží sesoustředit na další problém.

Problémů je vždycky dost. I sta-rosta na malé obci jich má nepočíta-ně, protože zastupuje neexistující radua k dispozici místo úřadu má jenomekonoma pro účetní operace. Staros-ta na menším městě jako je Chlumecnad Cidlinou má sice městskou radui tajemníka, ale zase je zatažen úplnědo všeho. Denně často absolvuje oko-lo padesáti telefonátů a mnoho růz-ných jednání, každý a každé o něčemjiném. Ale na všechno musí v zákon-ných lhůtách reagovat, pokud možnoúspěšným řešením. Čili pan starostaje nikoliv úzkoprofilovým manažerem,to by to měl příliš snadné, ale je lidověřečeno děvečkou pro všechno. Tedymusí být trochu i více ekonomem,právníkem, psychologem, ekologem,pedagogem, filozofem, řečníkem, spi-sovatelem, stavařem, snad i astrolo-gem, aby mohl předvídat nepředví-datelné, a kdoví co ještě. Občas jenezbytné být třeba i zdatným horo-lezcem, protože když Vás arogantněna ministerstvu dveřmi vyhodí, šuprychle oknem do sedmého patra zpát-ky. Pak je možná se svými nároky udo-láte. Kvalitní vzdělání však má častotento člověk před zvolením do funkcepouze jednosměrné. Jeho velkou smů-lou také je, že mu v jeho specializaciběhem těch čtyř let často a rychle ujíž-dí vlak, tedy přesněji řečeno ubývá

Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

2

Slovo starostyVážení čtenáři Chlumeckých listů,

občané Chlumce nad Cidlinou a Chlumecka,

10 / 2002


3

možností vrátit se úspěšně do původ-ní profese.

Prosím, aby si předchozí text čte-nář nevysvětlil jako ubohé a zoufalélamentování, že se snad já chudáklituji, to bych to vlastně neměl dělata hledět si spíše svého technického ko-pyta. Jenom se snažím poodhalit Vámalespoň trochu skutečně nejednodu-chý výkon této starostovské funkce,která by měla být v každém případěspíše tvrdým posláním a službou prolidi, než pouze zaměstnáním za pe-níze. Dobrý starosta si práci pro blahoměsta musí především hledat sám,neboW především on je nebo by mělbýt předkladatelem různých úkolů,které směřují různými cestičkami prorozvoj obce.

Na městský úřad přichází nejširšíspektrum lidiček se svými žádostmia přáními. Od velmi slušných a kul-tivovaných lidí, přes legrační pozéry,vychytralé spekulanty, až po ty největ-ší hulváty, z nichž někteří jsou živi pře-devším svojí ubohou nenávistí téměřke všemu živému, a kteří jsou hodnipouze útrpného politování. Těch prv-ních je naštěstí naprostá většina. Přijednání s tou posledně jmenovanouabsolutní menšinou se někdy člověkkouše zuřivě do rtů a nenápadně za-tíná pěsti. Pusu i ručičky násilně nu-tí ke klidu, aby se samovolně nedaly

do pohybu. Výkon funkce nás nutí,abychom na sobě nechali dříví štípata mysleli si něco o pozadí. Před nástu-pem do funkce starosty jsem asertivníjednání příliš nezvládal. Zkušenostiz vojny a ze života mě často poučily,že nejlepší a nejúčinnější obranou jeútok. Velmi tvrdý útok. Skutečně, vefunkci představitele města toto všaknení možné aplikovat a je to asi tak provšechny dobře.

Na druhou stranu se Vám velmirád přiznám, že dobrých a šDastnýchpocitů z vynaloženého úsilí, kterébylo občas korunováno nebo odmě-něno dobrým výsledkem pro měs-to, bylo dost, a to vždycky stojí zatu námahu. Zkrátka a dobře, díky do-brému a údernému kolektivu v za-městnání, jsem nabyl nikoliv klam-ného pocitu sebeuspokojení a ztrátysebekritiky, ale dobrého pocitu z ko-lektivní práce, za kterou se vždyckyrád ohlédnu. A to snad není trapný po-cit, i když si i tato slova někdo můževyložit po svém.

Tak to by byly možná opět dostspecificky popsány moje dosavadnídojmy, které jsem nabyl ve funkci chlu-meckého starosty na přelomu druhé-ho a třetího tisíciletí. Děkuji upřím-ně občanům z našeho města, kteřímě před čtyřmi lety dali důvěru véstnaše krásné město a jenom skrom-

ně doufám, že jsem je svojí odvede-nou prací příliš nezklamal. Těm, kte-rým jsem v jejich přáních nevyhověl,vzkazuji, že se nikdy nejednalo o ško-dolibý záměr z mé strany, ani proto,že jsem se jejich problémy nesnažilřešit. Prostě se domnívám, že vyho-vět nešlo, ale to může být zase jenommůj názor.

Ještě jednou úplně polemicky: do-cela by mě zajímalo, jaké byly asi dojmystarostů našeho městečka v končícímvolebním období tak před padesáti ne-bo před sto lety.

Vážení občané Chlumce nad Cid-linou. Za pár dní budete volit dvacetjedna nových zastupitelů, z nichž ná-sledně jejich interní volbou vzejdenová výkonná rada, starosta a jehozástupce. Přejme si společně, aby ti-to lidé, kteří nově složí slib svémuměstu, byli pro Chlumec velkým pří-nosem pro naši dospělou i dětskouveřejnost. Naše město jej velmi, vel-mi potřebuje.

Závěrem bych chtěl touto formoupoděkovat za odvedenou čtyřletoupráci i svým kolegům z okolních obcía za to, že jsem měl tu čest s nimi in-tenzivně spolupracovat na regionálníchi na nadregionálních záležitostech, tý-kající se rozvoje celého Chlumecka.

Ing. Miroslav Uchytilstarosta města

Víte, že...!! Inzerci pro Chlumecké listy zajišDuje Anna Vácha-

lová, telefon 495 486 432

!! Policie České republiky bude mít od 1. listopadu2002 své úřadovny ve 2. patře budovy Finančníhoúřadu v Pražské ulici

RHG spol. s r.o.provoz: Nemocnice s poliklinikou, Mostní 934, Kralupy nad Vltavou

Kralupy n. V. 7. 10. 2002Vážený pane starosto,

dovolte mi, abych Vaším prostřednictvím jménem svým a jménem všech pracovníků naší nemocnice po-děkoval Hasičskému sboru Chlumec nad Cidlinou pod vedením pana velitele Macháčka za pomoc, kterouposkytli v období po ničivých záplavách v srpnu letošního roku.

Ještě jednou vám srdečně děkuji.S pozdravem Vladimír Matoušek, ředitel RHG spol. s r.o.

Chlumecké listy


4

INFORMACE PRO PODNIKATELE

REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVYV rámci realizace reformy veřejné správy dochází

k ukončení činnosti Obecního živnostenského úřadu v Chlumci nad Cidlinou k 31.12.2002,

který vydával živnostenská oprávnění ohlašovacích živností volných.

Upozorňujeme všechny podnikatele - fyzické i právnické osoby i občanskou veřejnost, že v rámci schválenéreformy veřejné správy bude agenda živnostenského podnikání

OHLAŠOVACÍCH ŽIVNOSTÍ VOLNÝCHpředána na

1) MAGISTRÁT MĚSTA HRADEC KRÁLOVÉpro obce: Chlumec nad Cidlinou, Chudeřice, Káranice, Klamoš, Kosice, Kosičky, Lišice, Lovčice, Nové Město,

Olešnice, Písek, Převýšov, Stará Voda

Živnostenský odbor Magistrátu města Hradec Králové převezme i agendu živností ohlašovacích řemeslných,vázaných a živností koncesovaných, kterou do 31.12. 2002 zajišWuje Okresní živnostenský úřad - živnostenskýreferát v Hradci Králové.

2) MĚSTSKÝ ÚŘAD NOVÝ BYDŽOVpro obce: Babice, Mlékosrby, Nepolisy

Živnostenský odbor Městského úřadu v Novém Bydžově převezme též agendu živností ohlašovacích živnostířemeslných, vázaných a živností koncesovaných z Okresního úřadu v Hradci Králové.

Upozorňujeme proto všechny podnikatele,

kteří potřebují ohlásit a provést změny živnostenských listů nebo podat ohlášení nových živností, že mají do10. prosince 2002 poslední příležitost využít služeb zdejšího živnostenského odboru Městského úřadu v Chlum-ci nad Cidlinou.

PS: Jednání o zřízení detašovaného pracoviště živnostenského úřadu v Chlumci nad Cidlinou nadále probíhají. PS: O výsledku Vás budeme informovat.

Jitka Haltufová - vedoucí živnostenského odboru

Na základě žádosti starosty Měs-ta Chlumec nad Cidlinou byly dotče-né materiály předloženy Radě Králo-véhradeckého kraje a jednoznačnýmusnesením s doporučením zachová-ní vojenské posádky v Chlumci n. C.s možností výstavby multiskladu bylypostoupeny na 13. zasedání Zastupitel-stva Královéhradeckého kraje. Zveřej-

ňujeme výpis usnesení ZastupitelstvaKrálovéhradeckého kraje, které se ko-nalo dne 19. září 2002.

Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje:

I. podporujezachování vojenské posádky v Chlum-ci nad Cidlinou

II. ukládáa) Radě Královéhradeckého kraje či-

nit všechny potřebné kroky, kteréby vedly k zachování vojenské po-sádky v Chlumci nad Cidlinou.

b) Ing. Pavlu Bradíkovi, hejtmanoviKrálovéhradeckého kraje, zahrnoutkonverzi vojenského materiálu dopříslušných strategických materiálů.

Aktuální informace ohledně vojenské posádkyv Chlumci nad Cidlinou

10 / 2002


5

V souladu s vyhláškou Města č. 4/2002 a v souladu se zá-konem č. 185/2001 Sb., o odpadech, informuje město Chlu-mec nad Cidlinou občany o termínu bezplatného svozunebezpečných složek komunálního odpadu. Svoz bude pro-veden speciálním vozidlem firmy MARIUS PEDERSEN a.s.dle níže uvedeného harmonogramu.

Akce se netýká odpadu vzniklého z podnikatelskéčinnosti!

Drobný nebezpečný odpad z domácností bude odebí-rán pouze osobním předáním od fyzických osob proti uve-dení jména a podpisu.

Uvedené druhy odpadu: baterie všeho druhu, staré ole-je, plechovky od barev, zářivky a výbojky, kyseliny a zása-dy (louhy), barvy a ředidla, znečištěné hadry od ropnýchlátek, teploměry, kosmetika, pesticidy, fotochemikálie, lé-ky, lepidla, kovové i plastové nádoby se zbytky škodlivin.

HARMONOGRAM SBĚRUmísto datum časový interval

pátek 8. 11. 2002ulice 9. května naproti ul. Sovova 15.30 - 16.00Zapeč naproti areálu ADAS 16.00 - 16.30ulice Komenského proti Rybářství 16.30 - 17.00ulice Riegrova před kinem 17.00 - 17.30křižovatka Zimova - Švermova 17.30 - 18.00ulice Kozelkova před Kovoplastem 18.00 - 18.30Klicperovo nám. U chrámu Sv. Voršily 18.30 - 19.00

sobota 9. 11. 2002ulice Žiželická u pomníku 8.30 - 9.00ulice Rooseveltova u Říhova domu 9.00 - 9.30ulice Rooseveltova před Malvou 9.30 - 10.00ulice Na Spravedlnosti u domu č.p. 277 10.00 - 10.30křižovatka Tylova - Chvojkova 10.30 - 11.00ulice Družstevní 11.00 - 11.30křižovatka Sadová - Zimova 11.30 - 12.00

sobota 16. 11. 2002Kladruby u VPS 9.00 - 9.50Lučice u budovy školy 10.00 - 10.50Pamětník u obecního úřadu 11.00 - 11.50

Sběr drobného nebezpečného odpadu

Oprava telefonního číslazdravotní ordinace v budově železniční

stanice ČD v Chlumci nad Cidlinou

MUDr. Markéta Horynová - stomatologieNádražní 133/IV, Chlumec nad Cidlinou 495 704 494

Reklama

Chlumecké listy

MĚSTSKÁ POLICIE

6

" Hlídce MP bylo oznámeno, že v uli-ci Palackého došlo k napadení ženyvolně pobíhajícím psem, při kterémdošlo k lehkému zranění. Napade-ná žena byla ošetřena obvodnímlékařem, hlídkou byla zjištěna ma-jitelka volně pobíhajícího psa a vy-zvána, aby si psa dostatečně zajisti-la a k podobné situaci již nedošlo.

" Hlídce MP bylo oznámeno, že v blíz-kosti benzinové pumpy se po sil-nici I/11 pohybuje zraněná labuW.Ta byla hlídkou ze silnice odehná-na, aby nezpůsobila dopravní ne-hodu, ve spolupráci s místními ha-siči odchycena a odvezena ke Sta-rochlumeckému rybníku, kde bylavypuštěna.

" Hlídkou MP zjištěn zničený odpad-kový koš na Klicperově náměstíu kostela Sv. Voršily. Později bylozjištěno, že škodu na veřejně pro-spěšném zařízení způsobili dva ná-vštěvníci baru Panter, kteří se tím-to způsobem, v podnapilém stavu,bavili na úkor všech občanů měs-ta. Oba byli řešeni na služebně MPblokovou pokutou.

" Na telefonické oznámení občanůhlídka MP zjistila v lese, nedalekozahrádkářské kolonie Amerika, mo-torové vozidlo, ve kterém se nachá-zel mrtvý muž. Hlídka neprodleněinformovala PČR a zajistila místoproti vstupu nepovolaných osob aždo jejího příjezdu.

" Občané města předali hlídce MPnález peněženky s vysokým finanč-ním obnosem a osobními doklady,kterou nalezli nedaleko Penny-mar-ketu. Hlídce se podařilo majitelekontaktovat a ten si ještě týž dennález převzal.

" Na hlídku se obrátila s žádostí o po-moc občanka, která v dobré vířezapůjčila dvoukolový ruční vozíkrómské spoluobčance, která všakjiž vozík nevrátila, a jak bylo pozdě-ji hlídkou MP zjištěno, i nadále jejpoužívala. Byla vyzvána, aby jej ne-prodleně vrátila majitelce.

Za Městskou policii Chlumec n. C.Aleš Synek

Ze služební knihy Městské policie

Chlumec bude mít modernísvětelnou křižovatku

Město Chlumec nad Cidlinou je pověřeno Ministerstvemfinancí proinvestovat jako hlavní investor svěřenou částku3 mil. korun na výstavbu světelné synchronizovaně řízenékřižovatky na mezinárodní silnici E 67 (Praha - Wroclav)a silnici druhé třídy č. 327/II (Jičín - Kolín). Peníze Městozískalo aktivitou poslanců Zdeňky Horníkové (ODS) a Jiří-ho Rusnoka (ČSSD). Starosta města se ale domnívá, že ta-to světelná křižovatka měla v Chlumci fungovat již alespoň10 let. V inkriminovaných dnech totiž nelze vyjet bez dlou-hých minut čekání směrem od Nového Bydžova a Týnce nadLabem. Jak nám starosta ing. Miroslav Uchytil sdělil, významtéto křižovatky je pro město obrovský. „Bezpečnějšího pře-cházení přes vozovku se dočkají všichni obyvatelé Chlum-ce, zejména děti, které několikrát denně přecházejí silnicipři přesunu např. od ZŠ k ZUŠ, kterou u nás navštěvuje vícenež 500 žáků, ale i starší občané, kteří jsou nuceni pohybo-vat se v rušném centru města. Vše bude řešeno bezbariéro-vými přístupy do vozovky a speciálními senzorovými čidly,což je velmi moderní technologie,“ říká ing. Uchytil.

Odborníci řeší ve finální fázi projekt pro stavební povo-lení, který by měl být hotov do začátku měsíce října. Měs-to odeslalo formuláře pro výběrové řízení, které podléházákonu o zadávání veřejných zakázek, profesně zdatnýmfirmám. Předpokládané zahájení stavby bylo stanoveno napolovinu října tohoto roku.

Celá velmi náročná stavba bude provedena v pouhých9 dnech za plného silničního provozu. A my Chlumečáci jendoufáme, že se dopravní situace v našem městě opravduzlepší.

Mgr. Milena Komárková

Kruhové objezdyv Chlumci skutečností

Jak nám sdělil starosta města ing. Miroslav Uchytil, v rám-ci snahy odvrátit hrozící dopravní kolaps v Chlumci nad Cid-linou, existuje již několik let snaha učinit rázná dopravníopatření. Jedním z nich jsou bezesporu dva kruhové objez-dy - u Benziny přímo v Chlumci nad Cidlinou a v NovémMěstě. Výstavba v Chlumci již byla zahájena. Ukončení sta-vebních prací obou kruhových objezdů je plánováno na po-lovinu listopadu tohoto roku.

Na základě výběrového řízení byla stavbou pověřena fir-ma Silnice Hradec Král. Celková částka přesáhne 15 mil. Kč.(7,3 mil. Kč v Chlumci a 8,5 mil. Kč v Novém Městě)

„Všichni jsme rádi, že se konečně našemu městu po-daří tuto významnou stavbu uskutečnit. Jen mě mrzí, že sev Novém Městě objevily nesmyslné protesty některých oby-vatel. K těmto námitkám samozřejmě není možné přihléd-nout,“ říká ing. Uchytil. „Celá stavba má pro nás totiž ne-smírně důležitý význam. V první fázi bude sloužit jakozpomalovací retardér, který snad alespoň částečně pomů-že vyřešit zácpy aut v centru města. Neméně důležitá jei funkce „počátečního očka“ k plánovanému obchvatuChlumce nad Cidlinou s využitím 6 km úseku dálnice, o kte-rém vláda v roce 2002 rozhodla, že bude prioritně stavěn,“dodává Uchytil.

A na závěr upozornění pro řidiče. Obě křižovatky bu-dou stavěny za plného provozu. Neplánuje se žádná ob-jížVka, pouze v závěru výstavby budou tato místa uzavře-na dva víkendy (v první polovině listopadu). Je ale potřebazvýšené opatrnosti při jízdě a dodržování všech zásad bez-pečnosti silničního provozu. To se nám snad všem vyplatí.

Mgr. Milena Komárová

Vážený pane starosto TJ SOKOL

Musím reagovat na Váš článekv předvolebním čísle Chlumeckých lis-tů, kde jste se hned po výčtu úspěchůnašeho pana starosty ujal slova Vy. Ne-chci zde pitvat jeho cílený obsah, alevyjádřit se k jedné skutečnosti v němuvedené opravdu musím. Tyto novinyjako občan pravidelně čtu a občas senad dezinformacemi v nich uváděnýchdost zlobím, a tak jsem se rozhodl najednu, která se mě konkrétně dotýká,konečně odpovědět. A netýká se jenommě. Jedná se o hokejbalové hřiště,které podle Vás Město financovalo100 %! Shodou okolností jsem byl jed-ním z těch několika málo lidí, kteří přibudování tohoto pěkného sportovištěpřiložili nezištně ruku k dílu. Hned napočátku chci ještě zdůraznit, že úče-lem tohoto článku není upírání zásluhMěstu, či jeho zastupitelům, protožeti mají na realizaci hřiště jistě podíl nej-větší. Jako vše měla i tato akce v době,kdy se o ní v radě i zastupitelstvu roz-

hodovalo i své odpůrce. Myslím si ale,že když se na hřiště plné dětí a mlá-deže zajde dnes kterýkoli občan po-dívat uzná, že rozhodnutí hřiště vy-budovat bylo správné.

V souvislosti s budováním a finan-cováním tohoto projektu nyní doklá-dám následující výčet skutečností a pra-cí tak, jak proběhly a stále probíhají.

Město Chlumec n. Cidlinou ze své-ho rozpočtu uhradilo vybudování asfal-tové plochy, uvolnilo pozemek a pro-vádí drobné práce při údržbě hřiště.

Další nemalé aktivity v souvislostis dokončením hřiště, tak aby se dalokolaudovat a tudíž provozovat, vyvinu-li členové HbC Chlumec n. Cidlinou.

Jedná se o vybudování mantinelů,ochranných sítí, přístřešku pro střídač-ky hráčů a rozhodčí, zajištění a opra-vu buněk sloužících jako šatny prohráče - tedy vše ostatní co na hřišti nadplochou vidíme. Veškeré tyto konstruk-ce jsou převážně kovové a materiál najejich zhotovení Městu zdarma doda-

la firma JIRY na žádost a po jednáníchse zástupci HbC. Dále členové hokej-balového klubu průběžně provádějípráce při údržbě a dalším vylepšováníhřiště (nové brány, sítě, ochranné hra-zení u mantinelů - bezpečnost divákůatd.). Aktivně se klub zapojil již v sa-mém počátku, kdy jeden z jeho členůzdarma zhotovil pro Město projekto-vou dokumentaci.

Při konfrontaci obvyklých dodava-telských cen již realizovaných obdob-ných sportovišW v okolí (Hradec Králo-vé, Pardubice) tzv. „na klíč“ a cen dnesběžně účtovaných jsem došel k jasné-mu závěru, že poměr financování to-hoto hřiště je 2/3 Město a 1/3 ostatnísubjekty, které společně „přiložily ru-ku k dílu“. Tedy nikoliv těch 100 % jakuvádí autor článku.

Veškeré finanční a materiální hod-noty získané zástupci HbC byly samo-zřejmě směřovány přímo na Městojako vlastníka a provozovatele tohotohřiště. Všem, kteří nám takto pomohli,chceme ještě jednou touto formou pro-jevit uznání a dík.

Za celý kolektiv HbC Chlumec n. C.Pavel Horák a Marcel Marek

10 / 2002

Z VAŠICH DOPISŮ

7

CO PŘED VOLBAMI TAKÉ ZNAMENÁ100% FINANCOVÁNÍ

Reklama

„Postřehy odjinud“Název tohoto článku je vypůjčen z TV pořadu, který

prostě vystihuje to, oč vlastně jde. Můj „postřeh“ ze za-hraničí se týká okolí škol v SRN. Chci porovnat okolí školv průměrném městě na západě a naší školy v Chlumci

nad Cidlinou. Máme krásnou školní budovu s velkou pří-stavbou a hlavně hřištěm pro děti. To, co na první pohledupoutá návštěvníky v zahraničí je, že nikde nejsou vidětploty, které něco určitě značí. Přestože nejsou hřiště ve měs-tě v blízkosti škol nijak ohrazena a jsou volně přístupná ve-řejnosti, je tam pořádek. To nutí k zamyšlení, proč to taknejde také u nás? Proč zároveň s budováním hřišW u našíškoly se stavěly ploty? Byla to prevence proti případným van-dalům? Nebo máme v sobě stále silně zažité rázné zákazy,příkazy, omezení? Jedna věc je jistá, pokud naši nejmladšígeneraci nenaučíme tomu, že vše jde i bez plotů, potom těž-ko můžeme očekávat změny v chování mládeže do budouc-na. Také se říká, že překážky jsou na to, aby se překonáva-ly, a to je vidět na poničeném oplocení směrem do parkuke kostelíku. Je velká škoda tak krásného parku, který nám

může mnoho měst jen závidět. Ale pokud nyní náhodouněkdo do těchto míst vstoupí, tak co uvidí? Sem - tam po-kuřující mládež, poničené lavičky, o starých sochách u Zu-batovské kaple ani nemluvě. Tyto sochy přežily spoustugenerací a režimů, ale jak je vidět, ta dnešní doba jim vů-bec „nesvědčí“. Vše je způsobeno tím, že z příjemné po-klidné oázy u rušné silnice se stala „mrtvá zóna“, které je

lepší se vyhnout. Je na zvážení, zda by nebylo lepší opětzprůchodnit park, zpřístupnit hřiště širší veřejnosti, než ča-sem napravovat rozsáhlé škody způsobené anonymnímivandaly. Pokud má někdo obavy, že by mohla být hřištěpro děti někým poškozena, tak si můžeme být jisti, že toneudělají maminky s kočárky a důchodci, kteří rádi odpočí-vali v parku. Jak se chceme otevírat Evropě a rušit hranice,když sami před sebou si budujeme zátarasy, ploty a podob-ně. Začít se musí u mladých a vštípit jim trochu jiný pří-stup ke společným věcem. To je hlavně věc každé rodinya v neposlední řadě školy, která má jít příkladem.

Pro porovnání foto ze SRN. Školy i s hřištěm přímo veměstě, kde si mohou odpočinout staří i mladí a tím pádemje tento prostor přirozeně „hlídán veřejností“.

E. M.

Chlumecké listy

Z VAŠICH DOPISŮ

8

Stále odpovídáme občanům na dotazy týkající se uza-vření průchodu přes školní dvůr do parku, proto se opětvracíme i zde k této otázce.

Až do prázdnin minulého školního roku zde žádný škol-ní dvůr neexistoval. Teprve po získání peněz na hřiště ve vý-tvarné soutěži dětmi naší školy, rozhodlo zastupitelstvo,že sen se může začít stávat skutečností. Začal se budovatškolní dvůr s veškerým zařízením, které má sloužit dětemhlavně ke sportovnímu vyžití. Jak to zde vypadá nyní jistěvšichni velice dobře víte. Přes poslední prázdniny vyrostlodalší hřiště, tentokrát s umělým povrchem. Zde nám finanč-ně pomohlo hlavně SRPŠ a dotace, o kterou se zasloužilpan starosta. Přes prázdniny se tedy zase budovalo. Byl

sundán provizorní plot a postupně nahrazován novým. Té-měř celé prázdniny se zde volně procházelo. A jak to vy-padalo? Museli jsme dát zasklít 12 velkých oken u budovyškolní družiny. Plot byl zdemolován i tam, kde se dal po-hodlně obejít.

Budeme se snažit dále získávat peníze na další úpra-vy. Máme v plánu vystavět další patro nad budovu školnídružiny a umístit sem DDM, které má nevyhovující pro-story. Potom by zde bylo ještě více živo. V plánu je i pří-střešek na kola.

Park je dnes přístupný ze tří stran. Vedoucí technickýchslužeb si pochvaluje, že se zlepšila výrazně čistota a pořá-dek v parku. Ti co zde hledají klid a odpočinek, tak ho zde

PRO A PROTI - KE ŠKOLNÍMU DVORU

tedy najdou. Ani hřiště ve dvoře neslouží pouze školní mlá-deži. Může sem přijít každý za sportem. Naše hřiště častozasahují až k chodníkům, a tak projít kolem není tak úplněbezpečné. Kouření v celém areálu školy je zakázáno. Spo-lupracujeme s policií, která nám pomáhá hlavně v doběmimo vyučování. Ve velkých městech mají tyto areály své-ho správce, který dohlíží a zabezpečuje provoz i pořádek.Na to zatím nemáme finanční prostředky. Spoléháme tedyna výchovu. Škola samozřejmě není všemocná, pokud námnepomůže rodina, je naše snažení marné. Když rodiče vío tom, že jeho dítě přelézá plot a nebo ho ničí s ním, těžkose nám potom na děti působí. Je to vlastně trestný čin.

Každému řediteli byl svěřen majetek, za který zodpoví-dá. A tam, kde by si mohl každý dělat co chce, by se zod-povídalo velice špatně. Vše stojí i peníze a rezervy jsou vevědomí lidí na obou stranách.

Abychom ulehčili cestu hlavně starším lidem, byly předškolu zabudovány lavičky v Kozelkově ulici. Nevydržely animěsíc a už se muselo opravovat.

Nejprve se budeme tedy muset naučit chovat v demo-kratické společnosti. Slovo demokracie má jiný význam, nežže si mohu dělat co chci. Než tohle všichni pochopíme, bu-de asi chvíli trvat.

Mgr. Jana Bernartová,ředitelka základní školy

Někteří občané se nemohou smířit s tím, že uzavřenímškolního areálu zanikl letitý průchod parkem u kostelaNejsvětější trojice. Je přeci zbytečné obcházet celou ško-lu, když šlo projít přes park. Často se argumentuje potře-bami starších občanů, zejména těch, kteří navštěvují lékař-skou ordinaci v Pražské ulici (ačkoli přechod pro chodce jeaž u křižovatky).

Odpůrci uzavření areálu se snaží důmyslně hledat nej-různější argumenty, které by jejich boj za jeho znovuote-vření podpořily. Nad některými je nutno se pozastavit.

V SRN situaci neznám, ale nevěřím, že jsou tam neoplo-cené školní areály pravidlem. Navštívil jsem několik školv Nizozemsku a Dánsku, všechny měly svá hřiště oplocenáa veřejnosti nepřístupná. Nabyl jsem dojmu, že tam stej-ně jako my rozlišují mezi pojmy veřejné hřiště a hřiště veškolním areálu. Tam se totiž také objevují problémy jakokrádeže, vandalismus, pouliční prodej drog, pedofilové atd.Tolik ke srovnání se západní Evropou, která ruší hranicemezi státy.

Školní areály u nás jsou dnes téměř všude oplocené.Sportoviště, která byla nákladně vybavena, jsou pro veřej-nost přes den otevřena a zavírají se na noc. Vždy jde hlav-ně o peníze. Budu rád až nastane doba, kdy budou plotyopravdu zbytečné. Napadá mě navíc otázka: proč mají ob-čané oplocené své pozemky a firmy své areály?

Park u kostelíku není „mrtvou zónou“, i když jej dnesv důsledku uzavření školního areálu navštěvuje méně lidí.Vedou do něj nyní tři vchody z původních čtyř. Bohužel,

různými vandaly byl ničen vždy. Dokonce zde bylo ještěv době „průchodné“ několik vzácných kamenných děl ukra-deno. Tady bych viděl problém spíše v tom, že do parku ne-ní po setmění vidět z žádné ulice, je a byl mimo rušné ta-hy a tím právě láká vandaly a zloděje.

Souhlasím, že maminky s kočárky a důchodci, kteří rá-di v parku odpočívali, jistě park nepoškozují. Ale mohouv něm odpočívat i dnes. Jen tam nemohou vstoupit i odškolní jídelny. Podstata celého problému, trn v oku.

Prvním důvodem k uzavření areálu byly škody na ma-jetku. Všechny musely být zaplaceny z peněz, které mohlybýt využity jinak. Proč bychom si měli nechat krásně vy-budovaný areál donekonečna ničit? Druhým důvodem by-la ochrana dětí. Škola přebírá za děti v době jejich pobytuzodpovědnost. Plot nám zde pomáhá zajistit, aby mezi dě-ti do dvora v době školního zaměstnání nebo o přestávkáchnekontrolovaně nepřicházely nežádoucí osoby, ale také abyněkteré vynalézavé děti samy z různých důvodů nechodilyo přestávkách do parku nebo do obchodů v Pražské ulici.Tam už nejsou učitelé schopni ani povinni zajistit dozor.

Zastupitelstvo rozhodlo moudře. Upřednostnilo ochra-nu dětí a majetku před volným průchodem. Vynucenáprocházka kolem školy je sice pro někoho nepříjemnáa únavná, ale není nebezpečná a pro školu a město fi-nančně náročná.

PaedDr. Arnošt Vítek, ředitel zvláštní školy

10 / 2002

Z VAŠICH DOPISŮ

9

Reklama

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

10

2. listopadusobota „X X X“ 17.30 hod. Širokoúhlý akční americký film. Extrémní!20.00 hod. Explozivní! Excelentní! Vin Diesel je tajný

agent XXX! Režie: Rob CohenHrají: Vin Diesel, Asia Argento,

124 minut Marton Csokas ad.Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži od 12-ti let

přístupný

6. listopadustředa MYŠÁK STUART 17.30 hod. LITTLE 220.00 hod. Americká česky mluvená rodinná kome-

die. Myšák Stuart znovu v akci! V hlavní roli v českém znění Martin Dejdar.Režie: Rob Minkoff Hrají: Michael J.Fox, Geena Davis,

80 minut Hugh Laurie ad.Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný

9. listopadusobota JAK NA VĚC17.30 hod. Širokoúhlý komediální film Velké Britanie20.00 hod. a USA.

Režie: Chris WeitzHrají: Hugh Grant, Nicholas Hoult,

101 minut Toni Colleteová, Victoria Smertilová ad.Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti

přístupný

13. listopadustředa KRÁLOVSTVÍ OHNĚ 17.30 hod. Americký širokoúhlý dobrodružný/sci-fi. 20.00 hod. Bojuj ohněm proti ohni!

Režie: Rob BowmanHrají: Christian Bale, Izabella Scorupco,

101 minut Gerard Bitlerad.Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný

16. listopadusobota ÚNOS DOMŮ17.30 hod. Český dobrodružný film. Ztratí všechno,20.00 hod. i své vlastní jméno, ale to, co může získat,

je pro něj natolik přitažlivé, že neváháriskovat.Režie: Ivan PokornýHrají: Barbora Hrzánová, Radek Holub,

103 minut Hana Maciuchová, Marek Vašut ad.Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži přístupný

20. listopadustředa PROSTĚ SEXY17.30 hod. Americký film. Romantická komedie… 20.00 hod. bez cukru!

Režie: Roger KumbleHrají: Cameron Diaz, Seima Blair,

84 minut Thomas Jane ad.Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný

23. listopadusobota MINORITY REPORT17.00 hod. Americký sci-fi thriller. Každý utíká… 20.00 hod. Každý bude dopaden.

Režie: Steven Spielberg Hrají: Tom Cruise, Colin Farrell, Max Von Sydow, Steve Harris,

145 minut Samantha Morton ad.Vstupné: 57,- a 60,- Kč Mládeži od 12-ti let

přístupný

Pozor na začátek odpoledního představení!!!

27. listopadustředa WATERLOO 17.30 hod. PO ČESKU20.00 hod. Nová česká komedie.

Režie: Vít Olmer Hrají: Jiří Krampol, Emilia Vašáryová, Oldřich Vízner, Eva Holubová,

95 minut Jana Paulová ad.Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let

přístupný

30. listopadusobota BANDITI17.30 hod. Americká širokoúhlý krimikomedie. 20.00 hod. Kam zákon nemůže, nastrčí ženskou.

Režie: Barry LevinsonHrají: hl. role Bruce Willis,

124 minut Cate Blanchett, Boby Slayton ad.Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži od 12-ti let

přístupný

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou

LISTOPAD 2002tel. č. 495 485 129http://kina.365dni.cz

Změna programu vyhrazena!

Písničkář Ivo Jahelka jeabsolventem právnic-ké fakulty UK v Praze.Od mládí měl sklonyk psaní písniček a ča-sem si tak vysloužil ne-formální titul „zpívají-cí“ právník. Přestožeskládá písničky, kon-certuje a vydává des-ky, živí se dodnes takéjako advokát. Věnujese obchodnímu, trest-nímu, rodinnému a ob-čanskému právu. Bavíoriginálně - zhudebňo-váním různých soud-

ních případů a kuriozit ze složek policejních spisů. Začínal v klubu Rubín na Malostranském náměstí v Pra-

ze v pořadu „Zelené peří“, který připravoval známý recitá-tor a moderátor Miroslav Kovařík. Odtud vedla jeho cestana porty, do divadel a ostatních kulturních stánků.

Ve své tvorbě vychází z toho, že humor a smích jsoukořením života, že každý se rád zasměje neštěstí druhýcha že jak pravil jeden recidivista… „život je nepřetržitá řa-da průserů nepravidelně po sobě jdoucích…“

Zatím poslední album Pojízdná soudírna vzniklo jakoživá nahrávka na koncertech v Plzni a Pardubicích. Muzi-kantsky na něm spolupracovali Vojtěch Zícha a Petr No-votný z formace Žalman a spol. Obsahuje celkem dvanáctúplně nových písniček. Za svou hudební kariéru vydal IvoJahelka celkem sedm alb. Kromě toho se věnuje také psa-ní knížek. Na svém kontě má hned tři a to: Když se smějí

paragrafy, Minimum k soudu a Soudníček. Spolupracovaltaké na několika dalších hudebních projektech např. Mikro-

fórum pátrá, Záchranáři z lidu a Tenisová akademie s Mi-roslavem Palečkem.

Pro chlumecký koncert si Ivo Jahelka připravil nový pro-gram, který se jmenuje stejně jako jeho poslední album„Pojízdná soudírna“. Začátek koncertu je od 18.00 hodinv Centru kultury - Říhův dům. Vstupenky si můžete zakou-pit v předprodeji v prodejně Textil na Klicperově náměstí.

M. Zmítko

10 / 2002

KULTURA V CHLUMCI

11

1. 11. AEROBIC PRO ZAČÁTEČNÍKYse Zuzanou Hladíkovou-Kopeckouod 17.30 zdravotní cvičení, od 18.30 aerobic

8. 11. AEROBIC PRO ZAČÁTEČNÍKYse Zuzanou Hladíkovou-Kopeckouod 17.30 zdravotní cvičení, od 18.30 aerobic

13. 11. Ustavující schůze městského zastupitelstvazačátek v 16.00 hodin v Říhově domě

15. 11. IVO JAHELKAKoncert zpívajícího právníka od 18.00 hodin

Předprodej vstupenek v prodejně TextilKlicperovo náměstí - 604 915 583.

„Centrum kultury děkujeme květinářství AZALKA zaspolupráci na 55. ročníku divadelního festivalu Klic-perův Chlumec 2002.“

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮMLISTOPAD 2002 mobil č. 604 915 583tel. č. 495 485 853

POJÍZDNÁ SOUDÍRNA IVO JAHELKY

V roce 1842 se v Klicperovi probou-zí touha po hlavním městě. Lákal horostoucí politický a kulturní ruch Pra-hy a skvělé nabídky Tylovy, který sepo Štěpánkovi ujal českých her na Sta-vovském divadle. Důležitým faktoremprofesorových úvah byla také možnostdalšího studia dospívajících dětí.

Po dlouhých úvahách se stárnoucídramatik odhodlal v r. 1845 podat žá-

dost o přeložení. Počátkem března1846 svůj úmysl provedl.

Loučení s východočeskou metro-polí trvalo plné tři dny. Hradečtí se-hráli U Zlatého orla Klicperovu Uhlířkua gymnazisté proslovili slavnostní řeč.Druhého dne za soumraku se vleklpochodňový průvod městem a předkaždým profesorovým dřívějším by-tem zazpívali básníkovu milou lidovou

písničku. Čelo průvodu vedla vojen-ská kapela a proud lidí se ztrácel až ně-kde ve tmě.

Uprostřed tisícihlavého davu jelselský žebřiňák, na něm dvě skříně,několik ranců peřin, bedny s nádobíma především s knihami.

Před kuklenským hřbitovem seprůvod zastavil, aby se rodina rozlou-čila s první profesorovou manželkouAnnou Švamberkovou. Druhá choWu pomníčku znovu opakovala mrtvéslib, že její děti bude vychovávat ja-ko své.

Klicpera se zahleděl na hradecképětivěží a hlavou mu táhly vzpomín-ky na plodných 27 let. Smutek zadrhlvšem hrdlo. Nikdo nenalézal slovo roz-loučení.

Vojáci zahráli básníkovu zamilo-vanou písničku Má zlatá Mařenko,pozoruj to. Vozka švihl bičem, rodinanasedla a v mávání mizela po císařskésilnici k Chlumci.

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

12

V. K. Klicpera

Paní Magdalena Dobromila Retti-gová doporučila litomyšlskému studen-tíku Franklovi, ctiteli Klicpery, aby ses dramatikem seznámil osobně. Frankluposlechl a býval u Klicperů jako do-ma. Později přesídlil do Vídně, kdezískal šlechtický titul. Protlačil hry své-ho patrona na císařskou scénu, ale pře-klady byly nevalné a dosáhl jen střída-vého úspěchu.

Sporadicky se pokusili o nastudo-vání Klicperových her i vídeňští češtíochotníci. Autor sám hlavní městoněkolikrát navštívil. Přísunem mla-dých pracovních sil se totiž habsbur-ská metropole stávala největším čes-kým městem.

Jednou zazněla ve Vídni češtinai v kruzích české šlechty. V harrachov-ském paláci byl vychovatelem kutno-horský rodák Jan Erazim Vocel. Nastu-doval v chlebodárcově domě Rohovínav originále, česky. Komické role svěřil

hrabatům Janu a Alfrédu Harracho-vým, zahrál si i princ Adolf Schwar-zenberg, hrabě Rudolf Kinský a s ni-mi Marie a Jiří Lobkowiczové. Dalšírole přijali princ Alexander Schönberg,páni Laminger a Grünwald.

V upraveném hledišti sedělo 60osob z rodin Harrachů, Czerninů, Lob-kowiczů, Kinských, Schwarzenbergůa dalších. Zda panstvo nastudovaloi Hadriána z Římsů, který šlehá feu-dální řád, nelze doložit.

Vedle lidových her francouzských,anglických a španělských byl Klicpe-ra jediný slovanský dramatik, kterýpřes všecky ústrky dospěl na vídeň-ské jeviště.

Klicperu poutaly k Praze vlastníděti, kterým se snažil plně věnovat.Jako by v předtuše 48. roku viděl čer-vánky naděje. Štěpánek už nebyl me-zi živými, o mrtvých jen dobře, drav-čí oko cenzury jako by se zakalovaloa hamižnost nakladatelů se zdála býtnasycena. Nejmilejší Klicperův žák Tyl,režisér českých her ve Stavovskémdivadle, dosáhl zenitu svých úspěchů

a druhý gymnazista hradeckého ústa-vu Škroup už řídil operu.

Dramatikovi přibývala léta a stě-žoval si na zdraví. Rozhodl se k léče-ní ve Vápenném Podolu v Železnýchhorách, které mu vloni pomohly. Po-třebuje mír a pokoj v duši, aby ještěmohl vší silou pro rodinu pracovata připravit jí obstojnou budoucnost.V několika dopisech však vyčítá man-

V letošním roce vzpomínáme 210. výročí na-rození dramatika V. K. Klicpery. Na počest na-šeho nezapomenutelného rodáka opět otvírámedrobnou knížku vyprávění z jeho života, kterousvého času chlumecký spisovatel Václav Horynavěnoval, u příležitosti dramatikových dvoustýchnarozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidskýportrét.

NÁVRAT DO PRAHY„Bez divadla, bez obecenstva, bez herců tento muž přikročil

ku své stavbě, věnoval jí život, všecko své nadšení.“Vítězslav Hálek

PRAŽSKÁ REALITA„Praha nás přivítala nevlídně. Náš začátek

je tu velmi trpký a těžký.“V. K. Klicpera v dopise kmotru Lauschmanovi

VE STÍNU DVORNÍCH LAMP„Klicpera byl jediný slovanský dramatik,

který dospěl na vídeňské jeviště.“Ludwig Frankl

želce, že nehospodaří s nízkým pro-fesorským platem. Dětem se nemů-že koupit slušné oblečení, ačkoli uždospívají a jak těžko on musí každýkrejcar vydělat. Svěřil Anně celou po-kladnu rodiny a ona mu nesděluje, jak

s výdaji naložila. Ani do lázní mu ne-oddělila patřičnou částku, aby mezihosty mohl slušně žít. A manžel drob-né mince právě potřeboval. Hrál vespolečnosti karetní bulku, která si vy-sloužila přízvisko Klicpera.

Přichází mu, že ho mladistvá ženauž tolik nemiluje. Žádá od ní alespoňvážnost a nebude mít příčinu naříkatsi na jeho chladné chování.

Silně se těší na syna Ivánka, které-mu nabíhá první rok.

10 / 2002

KULTURA V CHLUMCI

13

Významné mezinárodní oceněníchlumeckého rodáka

Dne 15. října 2002 se v proslulé londýnské spole-čenské budově Café Royal konala slavnostní večeře napočest padesáti osobností, které britské organizaceoznačily za vůdčí osobnosti působící v širokopásmo-vém a televizním průmyslu v Evropě (EURO 50).

Jedním z oceněných se stal chlumecký rodákZdeněk Vaníček, který zastává funkci prezidenta ná-rodní organizace Evropské asociace kompetitivníchtelekomunikací (ECTA) - České asociace kompetitiv-ních komunikací a je mezinárodně uznávaným odbor-

níkem na evropské právo tohoto prudce se rozvíjejícího odvětví.

Chlumecké listy k tomuto ocenění blahopřejí a těší se, že se Zdeněk Va-níček o své dojmy z této akce se čtenáři podělí.

red.

1. října 2002 byly vyhlášeny lite-rární ceny za knihy vydané v uply-nulém roce. Cenou E. E. Kischebyla odměněna i kniha K. Richte-ra a A. Benčíka „Tragedie gene-rála Píky“.

Redakce blahopřeje.

Výzva občanůmČtenáři Chlumeckých listů nás

žádají, abychom uveřejnili článeko herecké rodině F. Voborského.Protože naše redakce nezískala po-třebné informace, obracíme se naVás, milí čtenáři. Budeme rádi, po-kud od Vás nějaké informace získá-me, a článek rádi zveřejníme.

redakce

Informační střediskoVýznamné dny roku 2002

Listopad9. 11. Světový den jakosti - slaví se od roku 1989 pod

záštitou OSN i iniciativy největších mezinárodníchorganizací pro standardizaci a jakost

11. 11. Světový den veteránů válek12. 11. Den památky padlých13. 11. Mezinárodní den nevidomých - výročí narození

Valentina Hauyeho v roce 1745, francouzskéhozakladatele systematické výchovy nevidomých

14. 11. Světový den diabetiků - výročí narození objeviteleinzulínu Frederika Bantinga roku 1891, slaví se odroku 1991

15. 11. Den vězněných spisovatelů16. 11. Mezinárodní nekuřácký den - slaví se z podnětu

Mezinárodní unie boje proti rakovině, v České re-publice od roku 1992

17. 11. Významný den ČR - Den boje studentů za svo-bodu a demokracii (1989)

21. 11. Světový den pozdravů25. 11. Světový den proti násilí na ženách

Zpráva pro zájemceo literaturu faktu

Koncem září vyšlo 6. číslo revue literatury faktu Přísnětajné s tímto obsahem: Z. Mahler - Češi znovu na rozcestí,J. Kovařík - Poslední tažení Jana Lucemburského, J. Bílek- Podiv - smrt prezidenta Francie, J. Marek - Zkáza rakou-ské lodi Viribus unitis, M. Borovička - Pearl Harbour 1941:Americká tragedie, nebo z pekla štěstí?, A. Lustig, F. Cin-ger - Kdo byl František Robert Kraus, R. Cílek - Záchranauprchlých zajatců, K. Richter - Začátek apokalypsy v Kar-patech, M. Kučera - Případ ztraceného chlapce. V. Tikov-ský - Saddám Husain - muž, který šíří strach, K. Kýr - Prvníchirurg napoleonských armád. Rozsah 143 stran, cena 45 Kč.K dostání na obvyklých místech (stánek v Zimově ulici, nanádraží, v knihkupectví i jinde). -ri-

Víte, že...!! 14. února 2003 pro Vás chystá divadelní soubor

Klicpera tradiční divadelní ples, kde k poslechua tanci budou hrát bratři Kolaříkové.

Již 3 roky funguje v Chlumci nadCidlinou seskupení dobrovolníků, kte-ré se snaží nezištně pomoci Městuv rozvoji společenského a kulturníhodění. V současné době v něm pracujítři desítky nadšenců, kteří se mohoupochlubit celou řadou zdařilých akcí,které pořádali. Někteří naši členovépracují i v tanečním souboru, kterýdobře reprezentuje svými vystoupení-mi nejen v našem městě, ale i v oko-lí. Spolupráce se současným vedenímMěsta a zastupitelstvem byla velicedobrá a my doufáme, že tomu tak bu-de i po blížících se volbách.

Spousta akcí, které jsme pořádali,se setkala s velkým ohlasem u Chlu-

mečáků. Byly to například dva roční-ky zahájení adventní a vánoční dobys nasvícením Klicperova náměstí a kul-turním programem, volba dětské Missfoto a Miss sympatie Chlumecka, po-díleli jsme se i na oslavách 100. výročízaložení chlumecké školy a význam-nou měrou jsme přispěli k organizacislavnostního znovuotevření Lorety.Mrzí nás, že se některé akce nesetka-ly u obyvatel našeho města s příliš vel-kým ohlasem a účast na nich nebylavelká. Ve spolupráci s Městem jsmeorganizovali dva ročníky mezinárodní-ho pěveckého festivalu „Jaro se otvírá“na zámku Karlova Koruna za účastipředních pěveckých sborů. S malým

zájmem se setkal i rockový festival,kterého se účastnily i takové hvězdyjako je Vladimír Mišík & Etc... neboskupina České srdce. Ani zatím po-slední zajímavá akce - hudební večers překvapením ve slavnostně nasvíce-né Loretě - (viz Chlumecké listy č. 9)- se nesetkala s velkým ohlasem a by-la poznamenána malou účastí.

Svoji práci děláme velmi rádi, aleopravdovou radost máme, když vidí-me, že ji děláme nejen pro svoje vlast-ní uspokojení, ale i pro Vás.

Tak brzy na shledanou!Josef Komárek

předseda občanského sdružení„Město v zahradách“

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

14

Občanské sdružení „Město v zahradách“ je tu pro Vás

Životní moudra# Leckdo, teprve když se ocitne na koni, zjišWuje, že ne-

umí jezdit.# Příroda bývá v lecčem nerozumná: když už někomu dá

ctižádost, neměla na něm šetřit schopnostmi.# Svoje postoje člověk někdy prosadí, jindy odsedí.

# Zapomínání je jedna z mála činností, kterým se člověknemusí učit.

# Více než jeho odpovědi vypovídají o člověku jeho otázky.# Nejedna sláva zašla, když vyšla najevo pravda.# Sympatie - to je poměr k poměru před poměrem.

Antipatie - to je poměr k poměru po poměru.LV

Reklama

Na zakázku hradeckého episkopá-tu, v jehož čele stojí Jeho Eminencepan biskup Duka, se ve štítském ate-lieru akademického sochaře a malířeVojtěcha Adamce dokončuje monu-mentální socha pro pomník hlavy řím-skokatolické církve papeže Jana Pavla II.Mistr Adamec patří k české sochařskéelitě, o čemž svědčí například i okol-nost, že mu bylo svěřeno vytvořeníbusty Huga Haase pro foyer Národní-ho divadla. Spolu s manželkou MariíAdamcovou, která je rovněž akademic-kou sochařkou a malířkou, vytvořilznámé sousoší slavníkovských bratřísv. Vojtěcha a Radima, zdobící hradiš-tě v Libici nad Cidlinou.

Bronzová skulptura Svatého otcetakřka v životní velikosti na kamennémpodstavci bude stát na prostranstvív areálu hradeckého biskupství. Epis-kopát i umělec se spojili k realizacivskutku pozoruhodného a rozhodnězáslužného tvůrčího projektu.

Papež Jan Pavel II. je nepochybněosobností gigantického formátu, jejížmírotvorný vliv má celosvětový dosah.Jeho neúnavné misijní cesty po všechkontinentech, a veškerá jeho nábožen-ská činnost od roku 1978, kdy usedlna Petrův stolec, jsou naplněny hou-ževnatým a obětavým úsilím o porozu-mění a spolupráci mezi národy a státyi církvemi všech vyznání v zájmu trva-

lého prohlubování křesWanské huma-nity a civilizace na celé planetě Zemi.

Jako polský kardinál Karol Wojtyla,který sám na sobě pocítil tíhu životav izolaci země oddělené od západníhosvěta železnou oponou studené vál-ky, od nástupu na papežský trůn razilkoncepci Evropy spojené od Atlanti-ku po Ural a inspirované ideály křes-Wanské víry. U příležitosti křesWanskéhomilenia v Rusku v osmdesátých letechpřipomněl při své cestě po Ukrajině„přání Evropanů, aby byly zbořenypřehrady, které je rozdělují“. Že tytobariéry začaly padat, bylo do značnémíry zásluhou politických reforem,které prosazoval Michail Gorbačov do-

ma v Sovětském svazu i v celém vý-chodním bloku. V jejich rámci dovo-lil křesWanům, aby začali obnovovatsvé zpustošené struktury a instituce.Doufal, že se mu podaří zapojit sílukřesWanství do boje proti morálnímurozvratu své země sužované alkoholis-mem, rostoucí narkomanií, sebevraž-dami, pokleslou pracovní morálkou,hrozivou rozvodovostí a zločinností.Na základě setkání Gorbačeva s pape-žem, k němuž brzy poté došlo, nastalpronikavý zvrat v dosavadních nábo-ženských poměrech uvnitř Sovětské-ho svazu, ale i ve vztazích gorbačevské-ho státu s jeho programem glasnostia perestrojky k Evropě a světu. Papež

se domohl renesance katolicismu naUkrajině. Mimo to však vytvořil před-poklady pro nejtěsnější spoluprácis pravoslavím v linii svého výroku, žekatolictví a pravoslaví jsou jako „dvojeplíce v jednom těle“. V diskusi o teo-logické bázi tohoto sblížení zazname-nal překvapivý pokrok. Celou silou svéosobnosti se Svatý otec zaměřil naoživení a šíření křesWanství ve světě.Účinnost jeho duchovního vlivu v tom-to směru je nebývale obrovská. Jenpovažme, jakou přesvědčivou sílu ma-jí jeho každoroční mnohojazyčná po-selství národům světa, svatořečení vel-kých osobností církve pocházejícíchz jednotlivých národů, jako byla sva-tá Anežka Česká, nebo jeho zásluhyo přehodnocování mnohých problé-mů minulosti, v nichž neváhá zasaditse o nápravu omylů a křivd. Připomeň-me si mohutný ohlas jeho návštěvyv českých zemích i na Slovensku. I ne-katolíci uznávají blahodárnou sílu je-ho vlivu na humanizaci a ozdravěnísoudobého světa.

Není pochyb o tom, že pomník,který se mu hradecký episkopát roz-hodl zbudovat pro trvalou připomín-ku jeho nehynoucích zásluh nejenomo katolickou církev, ale i o křesWanstvía o veškeré mírumilovné lidstvo naZemi, vyjádří více než jen úctu mimo-řádně zasloužilé hlavě církevní orga-nizace. Metropole východočeskéhokraje se prostřednictvím tohoto pom-níku stane českým středobodem díků-vzdání velké světové osobnosti. Bez-prostřední sousedství našeho krajes bratrským Polskem vtiskuje pomní-ku papeže navíc zvláštní zdůrazněníčesko-polské vzájemnosti, neboW úctaprojevená takto právě v tomto krajia na tomto místě (spjatém mimocho-dem i s historickou tradicí hradeckévládkyně královny polského rodu Eliš-ky Rejčky) zahrnuje vědomí, že Svatýotec, který projevuje obzvláštní ná-klonnost k Česku, je rodilý Polák. Hra-dec Králové se tak dík tomuto památ-níku, který je chvályhodnou iniciativouepiskopátu, stane poutním místemvyznavačů idejí hlásaných Janem Pav-lem II., ale i stoupenců česko-polské-ho přátelství, o jehož obapolné užiteč-

10 / 2002

VELKOLEPÉ SOCHAŘSKÉ DÍLO

15

Svatý otec dlí na čas ve Štítě

Svatý otec při návštěvě u nás

nosti a nezbytnosti nás dostatečněpoučily dějinné zkušenosti.

Sochařské dílo, které nyní, po té-měř dvou letech usilovné tvůrčí práceMistra Adamce v jeho štítském ateli-

eru, nabývá své definitivní podoby,bude zcela jistě výjimečně závažnýmuměleckým činem mohutné působi-vosti a obrovského dosahu. Náš kraja jeho hlavní město se jím ocitne v prů-sečíku všeobecného zájmu a obdivupřesahujícího české hranice.

Takové dílo se ovšem nerodí bezvynaložení velkého duchovního i fy-zického úsilí. Základem je hluboký pro-žitek tématu, z něhož pak vyvěrá in-spirace pro jeho kreativní ztvárnění.Vojtěch Adamec se nejprve ponořil dostudia podkladů. Zkoumal stovky foto-grafií i reportážních filmových záběrůJana Pavla II. a vrýval si do paměti rysyjeho tváře v nejrůznějších situacích, je-ho postavu, pohyby, gesta... Pídil sepo každé sebemenší textové zprávěo něm, pozorně četl životopisné in-formace i záznamy jeho kázání. V ob-jemných deskách, do nichž si ukládalpodkladové materiály, má mezi spou-stou fotografií i text proslovu Jana Pav-la II. při generální audienci 10. dubna2002 na téma 79. žalmu nadepsanéhoNavštiv, pane, svou vinici. Zdůrazňu-je se v něm, že upřímná modlitba k Bo-hu a neotřesitelná důvěra v něj způso-bí, že Bůh je vždy ochoten se vrátitk svému lidu, i když se zdálo, že na nějzanevřel. „Je pouze třeba, aby i jeho

lid se vrátil k němu ve věrnosti,“ pravíJan Pavel II. „Jestliže se neodvrátímeod hříchu, Pán se neodvrátí od svéhoúmyslu trestat. Toto je přesvědčení žal-misty, které nachází ohlas i v našichsrdcích a otvírá je k naději.“

„Fotografie, portréty, to všechnohovoří jen o ploše, ale já jsem potře-boval,“ říká Mistr Adamec, „ponořit sedo těch hloubek jeho ducha, protožeto je osobnost snad dneska největší nasvětě. Vedle něho se nějaký pan Blair,Bush, Schröder, při vší úctě k těm pá-nům, úplně vytrácí. Já jsem přečetlkdeco, četl jsem i jeho básně, moc semi líbily, snažil jsem se proniknout dojeho myšlenek a citů, abych ho plněpochopil. Bál jsem se čím dal víc, ženebudu mít dost času, aby to všechnove mně uzrálo. Však pomník se máodhalovat už někdy v dubnu příštíhoroku, takže není moc času. Je to při-tom tak velké téma, že člověk se ažrozklepe strachy, jestli na to vůbec sta-čí, jestli do toho materiálu, do té hmo-ty dokáže vložit všechno to obrovskéduchovno, které v tom člověku je...“

Vojtěch Adamec se pustil za činnéspoluúčasti své ženy, která plně sdílívšechny jeho tvůrčí starosti a pomáhámu vyřešit nejeden problém složitéhoprocesu tvorby. Po čase zaslal panubiskupovi zprávu: „Sochu koncipuji ja-ko sedícího, žehnajícího svatého Otce,v úsporně modelovaných výraznýchcelcích, bez vnějšího patosu, osobnostsoustředěnou a jednající. Souhra všechmateriálů a proporcí by měla do pro-storu... vnést pocit harmonie a světla.Bronzová socha figury Svatého otce byspočívala na monolitní desce nebo des-ce ze dvou až tří částí, podle možnos-ti vylomení. Kámen amfibolit je barvyčernostříbrné, barevně prokvetlý. Mámožnost leštění a povrchových úprav...Čtyři segmenty hlazeného kamene bysymbolizovaly kříž. Amfibolit zazní doprostoru vážným tónem podporují-cím monumentalitu sochy papeže Ja-na Pavla II.“ (Otázka podstavce se na-konec vyřešila tak, že amfibolit budenahrazen vzácným travertinem.)

Jakmile tvůrce dospěje k žádoucí-mu prožitku a k ujasnění představy,jak vyjádřit tento prožitek ztvárněnímhmoty, začne časově neodhadnutelnéúdobí úmorné tvůrčí lopoty. Musí vy-modelovat v hlíně poloviční velikost

modelu, poté třetinovou velikost, nej-méně tři portrétní studie hlavy. Kdyžse všechno vydaří ve shodě s tvůrčímzáměrem a když i představitelé epis-kopátu spokojeně přikývnou (což se

stalo), přikročí sochař k zhotovení ma-kety v poměru 1:20. Poté následujenesmírně pracné vytvoření plastiky veskutečné velikosti v hlíně v poměru1:1. Konečně nadejde čas závěrečnýchúkonů: odlévání do sádry, retušovánísádrového modelu, odlévání do bron-zu. To už se do práce zapojují další po-dílníci na realizaci projektu. Nutno po-té jednotlivé části pomníku dopravitna místo instalace, kde se provedevykopání a betonáž základu pomníku,instalace sochy, architektonická úpra-va prostředí. Předtím už byl samozřej-mě v lomu až daleko na Slovensku poddohledem Mistra Adamce vybrán ká-men pro podstavec, vylomen kvádrpotřebných rozměrů a ohleduplně do-praven na místo určení.

Jistě vás napadne, že zřejmě nejdesuma sumárum o nikterak lacinou zá-ležitost. Máte pravdu. Celý pomník sevším všudy přijde na nějaké 2 milio-ny korun. Jen odlévání do sádry stojí70 000 a do bronzu 600 000.

Řemeslníci to mají snadné. Vykona-jí práci a předloží faktury za každý dílčíúkon: soklová deska, hlavní a základo-vá část 350 000 Kč, instalace 75 000...Splatnost do... Sochař však - jak zjišWu-ji - je na tom hůře. Déle než rok vy-tváří modely, portrétní studie, sádrový

Chlumecké listy


16

Model v hlíněPortrétní studie

model, plastiku v hlíně a k tomu musíze svého nakupovat sochařskou hlínua sádru v úctyhodném množství, latěna lešení, železa a dráty na zpevněnífigury, jutu... a kojit se nadějí, že až bu-de pomník konečně stát, dostane svůjzasloužený honorář. Vtírá se myšlen-ka: A co kdyby si, nedejbůh, episkopátvybudování pomníku rozmyslel a odobjednávky upustil? Jestlipak má Mistrpro takový případ smluvně zajištěnoodškodné? Netroufám si, abych se hona to zeptal. Jeho důvěra v episkopátsi zřejmě takovou otázku vůbec nepři-pouští. Ptám se pouze, jestli od zada-vatele dostane nějakou zálohu na ma-teriál, protože si umím představit, žemusí asi sahat někdy dost hluboko dokapsy, což při nepravidelném výdělkunemusí být vždy spojeno s příjemnýmpocitem. Odpovídá, že ne, ale já bychna jeho místě o takovou zálohu zdvo-řile požádal, stejně jako štukatér nebokovolitec, kteří hned po skončení prá-ce natáhnou dlaň. Však zadavatelé jis-tě chápou, že i umělec Adamcova for-mátu během dvou let, která uplynouod zakázky k realizaci, musí také z ně-čeho žít.

Vojtěch Adamec nicméně nese nahřbetě trpělivě tento kříž umělcovaúdělu být poslední v řadě těch, kte-rým se platí, a to až úplně na konec pokolaudaci díla. Pracuje s nadšením.Celou bytostí se upíná k tomu, aby vý-sledek plně odpovídal jeho inspirační-mu vznětu. Dlouho modeloval figuru,a i když na biskupství už návrh bezvýhrad schválili, sám nebyl stále spo-kojen s výrazem tváře, náklonem po-stavy, nachýlením hlavy, tvarem ruky,záhyby roucha... Pozoroval modelzblízka i zpovzdálí, nanášel nové vrst-vy sádry, neúnavně modeloval... Ně-kdy měl už unavené oči, jako by ztrá-cely schopnost vidět tvary v žádoucípodobě. Přicházela manželka, jeho od-daná spolupracovnice. Posuzovala kon-figuraci spolu s ním. Uvažovali nahlas,přeli se, domlouvali. „A co třeba tak-hle?“ navrhla Marie Adamcová. A jejínávrh mu přišel, jako když najednouvysvitne sluníčko z mraků. „Máš prav-du!“ zvolal euforicky a znovu začalvrstvit sádru. Modeloval a modeloval,dokud nedosáhl náležitě prokrvenéhovýrazu tváře a výstižného nachýleníhlavy i výmluvné polohy ruky, aby do-

konale vyjádřil onu duchovní vrouc-nost, kterou je Jan Pavel II. zřetelněprostoupen. V takovém vybičovánía vzepětí tvůrčího potenciálu chápu, ževše přízemní a nízce materiální, dokon-ce i peníze, ustupuje do pozadí, i kdyžjinak se právě peníze dovedou drát dopopředí i přes hlavu a vůli tvůrců takneurvale, že z toho leckdy asi rozbolíhlava kdekoho ze zúčastněných. A takk úplnému zdaru tohoto velkolepéhodíla je třeba přát jeho tvůrci i zadava-telům, aby se plně vydařila veřejnásbírka, již má episkopát v úmyslu zor-ganizovat k snazší úhradě nemalýchnákladů, aby se v konečném stadiuvzniku pomníku velkého člověka s du-ší vroucí a laskavou, jak papeže cha-rakterizuje akademický sochař VojtěchAdamec, odhalení pomníku, který vzbu-dí dozajista pozornost tisíců křesWanůi ateistů nejenom u nás, ale i v celéEvropě, ne-li ve světě, nestálo v cestěnic nepřekonatelného a rozhodně nenic tak všedního, i když prvořadě dů-ležitého, jako jsou peníze. Bude toobrovské vítězství ducha.

Karel Richter

10 / 2002


17

Reklama

Když se v roce 1995 v jedné mladé hlavě začaly roditmyšlenky, že by se dala ve Vápně uspořádat výstava květin,bylo potřeba spousta odvahy a nápadů k jejich uskutečně-ní. Rok se sešel s rokem a květiny se na dva dny usídlilyv místní škole. Další rok se k výstavě připojila i květinováshow, takže květiny nebyly jenom statické, ale daly se dopohybu na tělech malých modelek. Od roku 1999 se natěchto akcích začaly objevovat i vítězné modely mistrovstvífloristů ČR.

V letošním roce získal titul mistr ČR ve floristice Petr Ko-páč, a tak začal připravovat jubilejní přehlídku 7 let květi-nové módy ve Vápně, která se konala 14. září 2002. Pozvalsi i své kolegyně, mistryně ČR z roku 2000 a 2001, kterýmodborně komentoval jejich vazačské vystoupení.

Vlastní show začala v jeansové náladě, pak následova-la originální kolekce Petra Kopáče, která byla v přírodníchbarvách. V další části programu bylo možno zhlédnout ne-tradiční kabelky a náhrdelníky. Zlatým hřebem byla přehlíd-ka svatebního salonu paní Rackové, se kterou Petr Kopáčspolupracuje již druhým rokem. Pro její modely vytvořil ky-tice šité přímo na míru. V závěru této přehlídky byla před-stavena svatební kytice, která byla zapsána do Guinesso-vy knihy rekordů. Měřila 544 cm a vážila 7,5 kg. Bylo na nispotřebováno 60 lilií, 30 karafiátů, 35 chryzantém, 25 nevěs-tiných závojů, 5 okrasných kapust a 30 pštrosích per. Celábyla pokryta jemným stříbrným drátkem.

No, uznejte sami, že to byla pro tak malou vesnici sku-tečně velká událost, o které se bude ještě dlouho mluvit.Na závěr je třeba poděkovat nejen autorům tohoto skvě-lého nápadu, ale i sponzorům a všem účinkujícím.

P.K.

Chlumecké listy

CO SE DĚJE V OKOLÍ

18

SEDM LET KVĚTINOVÉ MÓDY VE VÁPNĚ

Ve dnech 6. - 8. 9. 2002 se v No-vém Bydžově uskutečnil již šestý roč-ník festivalu dechové hudby „FišerůvBydžov 2002“, který uspořádala Nada-ce Divadlo 99. Během tří krásných slu-

nečných dnů se na pódiu na Masaryko-vě náměstí před novogotickou radnicíza hojné účasti posluchačů vystřídalo5 dechových orchestrů.

Festival byl zahájen slavnostnímkoncertem (nocturnem) Ústřední hud-by AČR, za řízení hlavního dirigentamjr. Viliama Béreše a dirigenta npor. Ja-roslava Šípa. Brilantní výkon orches-tru, instrumentálních sólistů i zpěvákůLibuše Vondráčkové, Ivany Brožovéa Jiřího Staňka, jakož i výborně konci-povaný program, byl provázen nadše-ným potleskem publika, jehož silnýhudební zážitek byl umocněn osvětle-nou radnicí. Výstižným slovem prová-zela koncert Jana Matějcová z Prahy.To vše vytvořilo jedinečnou atmosférukoncertu, který byl po všech stránkáchozdobou festivalu.

Sobotní odpolední program zahá-jila malá krojovaná dechovka Májovan-ka z Libčan u Hradce Králové, vedenákapelníkem Jaroslavem Perným. Její vel-mi dobrý a nadšený výkon zpěvemobohatili jeho manželka Petra, dceraBarunka a člen orchestru a současněmoderátor pořadu Ladislav Klouček.

Vyvrcholením sobotního odpoled-ne bylo vystoupení malého krojované-ho dechového orchestru FORMANKAz Prahy za řízení Mgr. Pavla Pelána, se

zpěváky Ivanou Zbořilovou a IvanemTrnkou a moderátorkou Janou Matěj-covou. Hudební program, členěný doněkolika částí, nabídl nadšenému pub-liku melodie jihočeské, staré Prahy, pět

skladeb východočeského skladatele,kapelníka a výborného muzikanta Jo-sefa Fišery, na jehož počest je festival

pořádán, a na závěr populární sklad-by letošních skladatelských jubilantůJ. Poncara, J. Vejvody a K. Vacka.

Mládežnický dechový orchestr ZUŠChlumec nad Cidlinou se svými diri-genty Petrem Raškem a Janem Molin-gerem, zpěvačkami Janou Šimákovoua Michaelou Suchánkovou a půvab-nou skupinou mažoretek s uměleckouvedoucí Janou Gogovou, zpestřil na

festivalu nedělení dopoledne; svýmdobrým výkonem, nízkým věkem obo-jího pohlaví a pestrým programem po-tvrdil, že česká dechovka má o bu-doucnost postaráno. Osobně přítomnýředitel ZUŠ p. František Neuman mohlbýt s vystoupením plně spokojený, stej-ně jako byli spokojeni aplaudující di-váci. Koncert tradičně moderovala Jit-ka Surová.

V neděli odpoledne se na festiva-lu poprvé představila a dobře uvedlabydžovská dechovka SKLENĚNKA ka-pelníka Radko Šepse, dirigovaná Pet-rem Raškem, se svými zpěváky Hanoua Františkem Němcovými. Vítanýmobohacením jejich programu byli hos-tující zpěváci Milan Černohouz a Blan-ka Tůmová z Kubešovy Veselky. Pořadznalecky a vtipně uváděl místní Ing. Jo-sef Vondráček, velký milovník hudbya bývalý dlouholetý člen a uměleckývedoucí Skleněnky.

Závěr festivalu patřil vynikajícímoravské dechové hudbě ŠOHAJCEz Dolních Bojanovic, která se svýmkapelníkem Vojtěchem Ducháčkema zpěvačkami Jožinou Ducháčkovoua Janou Janoškovou si plně získala

srdce všech posluchačů. Bydžovskýmnáměstím přes dvě hodiny zněly nád-herné moravské písničky a jásavé a tkli-vé melodie, které sklidily obdiv všechnávštěvníků. Skvělé muzicírování Šo-hajky bylo tou nejlepší tečkou za le-tošním ročníkem festivalu.

JUDr. Vladimír FIŠERA Praha

10 / 2002

CO SE DĚJE V OKOLÍ

19

FIŠERŮV BYDŽOV POŠESTÉ

Rok 1960 zakončili chlumečtí vy-znavači antukových hřišW zářivýmiúspěchy. V přeboru II. třídy se prosa-dili na 2. místo a v krajském přeborujednotlivců si Zdeněk Celler vybojovalprvní místo a Adam v závěsu za nímdruhé. Ladislav Blažek byl třetí a čtvr-tý. V celorepublikovém hodnocenívšichni tři patřili mezi čtrnáct až osm-náct nejlepších hráčů.

V následujícím roce, kdy funkcipředsedy zastával Oldřich Krupičkaa správcem byl stále ještě starostlivýpan Holý, vzrostl počet členů na 68.Chlumečtí tenisté se v hradeckémokrese i kraji těšili všeobecně uznáva-né autoritě. Ing. Tomáš Holický se staldokonce předsedou krajské disciplinár-ní komise. Sportovní výkonnost všakzaznamenala pokles, když v soutěžismíšených družstev muži dosáhli až6. místo a z celorepublikové II. třídy se-stoupili do krajské soutěže. Nejlepšíz družstva E. Štus se ocitl v krajskémžebříčku z 98 klasifikovaných hráčůna 30. místě, Krupička na 34., J. Sol-fronk na 50., M. Ettel na 73. a S. Hav-lín na 78. Ženy na tom byly o po-znání lépe: Z. Lesutová byla v krajidevatenáctá a J. Solfronková třicátá.Rozhodně však svítalo na lepší časy,neboW nastupující mládí vykazovalonadějné výsledky. Ve smíšených druž-stvech obsadilo družstvo žáků 1. mís-to a v soutěži jednotlivců se v kategoriimladších žákyň umístila jako nejlepšíZdena Cellerová. Ze starších žáků do-sáhl Lad. Blažek 6. místo a M. Vojtí-šek 13. Ani dorostenci a dorostenkyna tom nebyli špatně (P. Adam třinác-tý a Zd. Celler dvacátý, B. Šetlíková do-konce třetí).

Chlumecký A-tým si vzdor několikanezdarům zachoval schopnost vypnoutse k překvapivě úspěšným výkonům,jako bylo vítězství nad T. J. SpartakemHradec Králové, o němž se v krajskémtisku psalo pod nadpisem Úspěch chlu-meckých tenistů.

V následujícím roce A-mužstvo vy-hrálo krajskou soutěž a znovu se pro-dralo do vyššího přeboru. Křivka vý-konnosti vykazovala zřetelný vzestup,i když početní stav členstva poklesl

na 61. ZvlášW potěšitelné byly v prvnípolovině 60. let úspěchy žáků, žákyňa dorostu. Mezi staršími žákyněmi mi-mořádně vynikala Zd. Cellerová, kteráse stabilně umisWovala v čele okresníi krajské soutěže. V roce 1964 získa-la již 1. místo na celostátním turnaji.(Později se stala členkou T.J. SláviaPraha a v roce 1968 obsadila 1. místona turnaji v Kasselu.)

V roce 1965 Chlumec opět zazářil,když ve skupině Sever jeho A -druž-stvo obsadilo 1. místo a postoupilodo I. A třídy. V sestavě Štus, Havlín,Krupička, Hampl, Ettel, Lesutová, Šet-líková suverénně porazilo DynamoHradec Králové 8:3, Jaroměř 10:1, Ná-chod 10:1, Vrchlabí 9:2, Turnov 7:4a Jilemnici 10:1.

Úspěšné bylo i B-družstvo (Blažek,Solfronk, Vítek, O. Celler, Solfronko-vá, Štusová, Cellerová), které ve sku-pině Jih skončilo na 2. místě.

V I.A třídě byla už znatelně většíkonkurence. Chlumecký A - tým seumístil jako šestý, zatímco B - tým sii ve své krajské soutěži udržel 2. místo.

Při závodní hráčské činnosti se ne-zapomínalo ani na údržbu a zdoko-nalování hřišW a celého areálu. Obno-voval se antukový povrch, pořídil senátěr klubovny, oprava střechy. S po-litováním vzali všichni na vědomí, žesvou správcovskou funkci musí z vě-kových a zdravotních důvodů složitpracovitý a nevšedně svědomitý panHolý. Jeho úkoly prozatím převzalB. Havlín.

Rok 1968, kdy celá země nejprvepookřála Pražským jarem a koncemsrpna prožila otřesné drama invazearmád Varšavské smlouvy, byl prochlumecké tenisty veskrze nevydaře-nou sezónou. Oba oddíly obsadily po-slední místa ve svých skupinách. Sestu-pu unikly jen tím, že byla provedenareorganizace soutěží. Normalizačníopatření zmrazila všechno nadšení.Hrálo se málo a bez valného zájmu.Stav členstva poklesl na 40.

Ani nový rok 1969 nezačal nijak ra-dostně. Tradiční ples, který měl ozdra-vit pokladnu, se příliš nevydařil. Lidépod dojmem tíživých politických po-

měrů a tragické smrti Jana Palachaneměli chuW se bavit. Sportovní čin-nost pod obnoveným názvem SokolChlumec n. C. se rozbíhala jen po-malu a bez výraznějších úspěchů.

Teprve následující rok 1970 po ví-tězství nad Jevíčkem, Chrudimí a Hlin-skem skončilo A-družstvo na povzbu-divém 3. místě.

Postupně se chlumečtí tenisté, zapředsednictví B. Havlína, opět začaličím dál výrazněji uplatňovat v kraj-ské soutěži. Velmi úspěšný byl pro něrok 1973, kdy porazili N. Bydžov 7:4,Náchod 8:3, Vrchlabí 9:2, Dvůr Krá-lové 6:5, Turnov 11:0, Semily 11:0,L. Bělohrad 7:4, Jičín 9:2 a Jilemnici6:5, takže se opět probojovali do I. Atřídy krajského přeboru.

V červnovém čísle Pochodně z ro-ku 1974 pod titulkem Z chlumeckýchdvorů čteme: „Letošní mistrovská se-zóna je pro chlumecký tenis velmi bo-hatá. Loňští dorostenci, kteří získalititul okresních přeborníků, vytvořililetos B družstvo a hrají okresní pře-bor. A-družstvo dospělých, které lonibez porážky vyhrálo II. třídu krajskésoutěže, bojuje letos v I. třídě kraj-ského přeboru se střídavými úspě-chy (3krát prohrálo a 1krát zvítězilov Hlinsku 8:5).

Třetím, ale nejúspěšnějším druž-stvem jsou žáci (Horčík, Čáslavský,Ditrych, Hladíková a Vítková), kteří za-tím neprohráli ještě ani jedno utkání.Postupně porazili Lok. Hradec 4:1, Dy-namo HK 5:0, Jiskru N. Bydžev B 5:0a Jiskru N. Bydžov D též 5:0. Vzestup-ný počet právě žáků je velkým přísli-bem do budoucna, kdy by mohli poddobrým vedením Zd. Majajové (Celle-rové) navázat na slavné tradice chlu-meckého tenisu...“

Rok nato A-tým skončil však na po-sledním místě a propadl se poznovus jedním vítězstvím a osmi prohramido nižší soutěže. B-tým obsadil osmémísto a žáci se naproti tomu dosaže-ním 1. místa stali přeborníky okresu.

V nové sezóno 1976 hned 2. mi-strovské utkání, v němž Chlumec do-ma zvítězil 8:3 nad Spartakem Vrch-labí, smutně poznamenala tragická

Chlumecké listy

Z HISTORIE CHLUMECKÉHO TENISU

20


událost. Při zpáteční cestě osobníauto s vrchlabskými hráči havarovalou Studence. Hráčka Hrubá zahynulaa její sestra a řidič Vaja utrpěli těžkázranění.

Výroční bilance uvádí umístěníA-týmu ve III. třídě krajské soutěže navcelku přijatelném 4. - 5. místě. B-druž-stvo skončilo sezónu s třemi porážka-mi a dvěma vítězstvími, kdežto žácipod vedením S. Vítka znovu zvítěziliv okresní soutěži. Kronika zaznamena-la i dlouhý seznam splněných pracov-ních úkolů: úklid dvorců, odvoz listía smetí, pohoz antukou, válcování, kar-táčování, úprava kabin, oprava dve-ří..., oprava střechy lepenkou a asfal-tem a další.

Do nového reku 1977 vstoupil od-díl s tísnivým pocitem všeobecnéhozklamání z organizačně nepříliš vy-dařené loňské sezóny. Omlazený vý-bor nesplnil očekávání, a tak vedeníTJ Sokol pod hrozbou rozpuštění od-

dílu nařídilo svolat členskou schůzi,zvolit nový výbor a podat zprávu o ná-pravných opatřeních. Za předsedu bylznovu zvolen osvědčený B. Havlín, mís-topředsedou se stal O. Celler a členy

rekonstruovaného výboru J. Říhová,O. Krupička a St. Vítek.

Sportovní výkony se toho rokupronikavě zlepšily. Chlumec porazilvšechny své soupeře (Třebechovice,Dynamo HK, Chrast, Živanice i Holi-ce). Zato v následujícím roce (1978)se tíživou porážkou na domácích dvor-cích rozloučil s krajským přeboremIII. tř. Jih.

V okresním přeboru A-tým v ro-ce 1979 sklízel vítězství za vítězstvím.Jen závěrečná vysoká porážka v L. Bě-lohrad zmařila téměř jistý postup dotřídy krajského přeboru.

V prosinci 1980 Nové Hradeckooznamovalo: „V uplynulé sezóně re-prezentovala chlumecké tenisty tři druž-stva. A co je zvlášW potěšitelné, všech-

na ve svých soutěžích zvítězila.“ Žáci,dorostenci i dospělí.

Rok na to, 13. září kronika posmut-něle zaznamenává, že áčko sehrálosvé poslední mistrovské utkání letoš-

ní sezóny ve Vamberku s družstvemSp. Rychnov n. K.: „V tomto posled-ním střetnutí šlo o postup do KP 1. tř.Před třemi lety jsme porazili toto muž-stvo 6:5, a tak jsme si dělali nadějei na možné vítězství. Po 5 hodináchboje však naše družstvo utrpělo po-rážku 8:3 a v příštím roce zůstáváopět v dosavadní meziokresní soutě-ži. I přes výši porážky naše družstvobojovalo a ve čtyřech střetnutích ode-šli naši hráči poraženi až po tuhém tří-setovém boji. Naše družstvo tím obsa-dilo 2. - 3. místo v celkovém pořadí...“

Nadešla sezóna 1982, označená zajubilejní. Obracíme stránky kronik. Ví-tězství, porážky, pracovní brigády...Úmrtí obětavého člena, vynikajícíhohráče a dobrého, čestného člověka

10 / 2002


21

Družstvo TJ Sokol Chlumec n. C., které v roce 1973 hrálo II. tř. krajské soutěže Sever

Oldy Krupičky po těžké nemoci ve vě-ku pouhých 52 let...

V roce 1984 začaly rozsáhlé úpra-vy celého tenisového areálu spojenés výstavbou nové klubovny, společen-ské místnosti s náležitým hygienickýmvybavením. Byl to velký budovatelskýčin. Pracovalo se vždy v úterý a vestředu odpoledne a v sobotu a v nedě-li celý den. V seznamu pracovníků seobjevují nejčastěji jména Havlín, Vítek,Mrkvička, Volejník, Pejchal, Vosáhlos matkou a otcem, Synek, Bučina, Ettel,Sameš a další. Někdy tu pracovalo až60 brigádníků. Pomáhal i tehdejšípředseda městského národního výbo-ru Vopálka. Dílo bylo v polovině ro-ku úspěšně dokončeno, i když rozlič-né práce pokračovaly až do soboty31. května 1986, kdy byl nově vybu-dovaný sportovní areál slavnostněotevřen tenisovým a volejbalovýmutkáním. K pozoruhodným výsledkůmdosaženým v tomto roce patří zajistévysoké vítězství A-týmu nad Třebecho-vicemi 9:0, ale i hořká prohra 7:2 seSlávií Hradec Králové a 6:3 se Smiřice-

mi. Vysokou aktivitu a morálku člen-stva ovšem obráží přes 2600 odpra-covaných hodin.

Za zmínku stojí zřízení tenisovéškoly pro mládež v roce 1987, do nížse přihlásilo 24 dětí. Zkušení tenistéz řad členstva jim v tréninku věnovalitéměř 100 hodin. K účinné propagacitenisového sportu posloužil i turnajneregistrovaných hráčů. A-družstvov tomto roce skončilo v okresní sou-těži třetí, zatímco B-družstvu se ne-podařilo zvítězit ani v jednom utkánía kleslo až na poslední příčku.

O rok později 2. - 3. 7. 1988 pro-běhl na chlumeckých kurtech 2. roč-ník krajského turnaje mladších žákůza účasti 39 hráčů. Mimo to pokračo-vala tenisová škola mládeže. Oddíl seopět rozrostl na 64 členů. Začátkemzáří byl uspořádán 2. ročník úspěšné-ho turnaje neregistrovaných hráčů, je-hož se zúčastnilo 28 tenistů.

Na výroční členské schůzi předse-da B. Havlín shrnul výsledky: A-druž-stvo nesplnilo cíl - postoupit do vyššísoutěže. S pěti výhrami a dvěma po-

rážkami skončilo ve skupině až na tře-tím místě. Naproti tomu B-družstvo sivedlo lépe než loni. Žáci dvakrát zví-tězili a dvakrát prohráli.

V červenci byl na programu 3. roč-ník turnaje neregistrovaných hráčů.Plán se vydařil. Tenisovým nadějímbylo v průběhu roku umožněno opětabsolvovat systematickou tréninkovoupřípravu.

Nadešel rok 1990. V nových, de-mokratických poměrech po sametovérevoluci si omlazené A-družstvo po ně-kolika letech neúspěšných pokusů ko-nečně vybojovalo postup do vyšší třídy.Kronika zaznamenala i úspěšné výsled-ky B-mužstva. Zmiňuje se o tenisovémturnaji o přeborníka oddílu a 4. roční-ku turnaje neregistrovaných hráčů...

Obrátili jsme list. Na nové straně jeozdobně vyznačeno, že budou násle-dovat záznamy o činnosti v roce 1991.Nenásleduje však nic. Ani slovo. Exis-tuje snad pokračování kroniky v jinéknize? Anebo... Že by historie chlu-meckého tenisu končila?

Karel Richter

Chlumecké listy


22

Reklama

Jistě si vzpomenete, bylo to v neděli 23. června, kdyžse na závodišti V Lipkách za přítomnosti dr. Radslava Kin-ského a více než dvou tisíc diváků uskutečnily již pošestéSlavnosti koní Kinských. Je to nesporně zásluha Libušea Petra Půlpánových a jimi založeného a vzorně vedené-ho hřebčína Equus Kinský, že v Chlumci nezanikl proslulýchov koní spjatý s jménem slavného českého rodu hrabatKinských a že se naše město může čas od času pochlubittak atraktivní podívanou, jakou jsou slavnosti koní. Alei v průběhu roku je objekt hřebčína oblíbeným cílem vy-cházek a vyjížděk. Zejména děti, ale i jejich rodiče se rádipotěší pohledem na ta nádherná, ušlechtilá zvířata na past-vinách i ve stájích. Na Ostrov přijíždějí i zájemci o aktivnípěstování jezdeckého sportu, kteří se chtějí naučit techni-ce jízdy a dopřát si radost z vyjížděk v sedle. Objevují setu samozřejmě i chovatelé koní a kupci přijíždějící na ob-hlídku a k obchodnímu jednání. To všechno ve svém sou-hrnu představuje jednu z nejvýznačnějších a nejlákavějšíchpozoruhodností našeho města. Vděčíme za ni zmíněnýmjiž manželům Půlpánovým, kteří se s obdivuhodnou obě-tavostí a nadšením přičinili o její vznik a utěšený rozvoj.Sami navíc vydatně přispívají k dobrému jménu svého pod-niku i města vynikajícími výsledky, kterých oba dosahujív různých jezdeckých soutěžích. Jejich zásluhy tím zdale-ka nejsou vyčerpány. Patří k nim nesporně, že pro prácis koňmi a pro jezdecky sport získali a zdárně vychovali a vy-cvičili i svou dceru

Libušku PŮLPÁNOVOU.

Je to krásná tmavooká brunetka s dokonale přímýmdržením těla, jaké se získává nesčetnými hodinami jízdyv sedle. Divácká veřejnost ji viděla v akci při zmíněné slav-nosti koní. Lenka Gotthardová o tom napsala do novin:„Pastvou pro oči se stalo pas de deux Libuší Půlpánovýchmatky a dcery na tmavých hnědácích Ondrášovi a Ava-lonovi. Pod vedením Zdeňka Beneše si připravily krásnoudrezúrní ukázku, kterou sice musely díky vypadlému prou-du dojet bez hudby, nicméně v divácích zanechaly silnýdojem.“

Ano, bylo to překrásné. Obě jezdkyně, stejně vysokéa stejně štíhlé, stejně oblečené v bílých jezdeckých kalho-tách a černých fracích, černé cylindry na hlavách a podnimi vlasy stejně svázané do uzlu, klusaly souladně v ryt-mu hudby, rozjížděly se a opět sjížděly, v dokonalé souhřese svými koňmi i jedna s druhou. Již tehdy hlasatelka naLibušku prozradila, že je dvojnásobnou mistryní republiky.Od té doby přibyl k jejím dosavadním velikým úspěchůmdalší, v pořadí již třetí mistrovský titul, získaný ve dnech2. - 4. srpna na mistrovství České republiky juniorů a mla-dých jezdců ve skokových a drezurních soutěžích na karlo-varském závodišti.

Libuše Půlpánová mladší měla k dispozici dva koně, své-ho věrného kamaráda a spolubojovníka hřebce Ondrášea mladého valacha Avalona. V kategorii juniorů startovalocelkem 16 jezdců (14 dívek a pouze 2 chlapci). Kvalifikač-ními podmínkami bylo předepsáno úspěšné absolvovánídvou eskových drezúrních úloh. Vlastní mistrovství se sklá-

dalo ze tří soutěží, přičemž zahajovací kolo se nezapočítá-valo do celkového výsledku. V odborném tisku redaktorkaGotthardová nadšeně referovala: „Libuše Půlpánová ml.hned v úvodní soutěži zvítězila s Ondrášem a s Avalonemzískala druhé místo. V obou mistrovských kolech obsadilas Avalonem třetí místa, takže jim připadl i závěrečný bronz.S Ondrášem se jí podařilo zvítězit, takže získala zlatoumedaili a stala se juniorskou mistryní České republiky. Ten-to titul si vybojovala s Ondrášem již v loňském roce a předdvěma lety i na mistrovství v kategorii dětí v jízdě na ko-ni. Letošní mistrovství České republiky jí tak přineslo třetímistrovský titul. Z výsledků se určitě nejvíce radovali ro-diče, zkušení jezdci a chovatelé koní, Libuše a Petr Půlpá-novi, a také svědomitý a dlouholetý trenér, manažer dre-zurní komise při České jezdecké federaci a úspěšný jezdecZdeněk Beneš. A tak se s Libuškou můžeme těšit na dalšívelké závody.“

Ano, zajisté, šestnáctiletá nadějná jezdkyně má při svémzanícení pro koně a jezdecký sport a při své píli a hou-

ževnatosti i potřebných fyzických dispozicích vynikajícípředpoklady pro bohatou a vzestupnou sklizeň úspěchův budoucnosti. Potěší jimi nejenom své rodiče a trenéra,ale i všechny Chlumečany, kteří rodinu Půlpánovu i jejichčtyřnohé chovance už dávno přijali za své. Požádal jsemji o rozhovor. Ochotně vyhověla, i když se špetkou rozpa-ků, neboW - stejně jako její rodiče - si nijak nepotrpí na něja-ké veřejné vychvalování. Nic takového nemáme v úmyslu.Nejde nám o žádné chvalozpěvy. Chceme jen vyhovět na-šim čtenářům, kteří se rádi něco dozvídají o lidech přispí-vajících svou činností k tomu, že Chlumec má návštěvní-kům co nabídnout.

10 / 2002

KDO JE KDO

23

U dívky Libuščina věku lze bez ostychu prozradit da-tum narození: 11. června 1986. Jejím rodištěm jsou Pardu-bice - poutní místo koňařů. Na Ostrov do Chlumce se ro-dina přistěhovala, když jí byly tři roky. Jezdit na koni semožná naučila dřív než chodit. Koně jsou její nejbližší ka-

marádi. Rozumí si s nimi (a oni s ní). Každý z koní je jiný,svůj, jako lidé. Dobří, horší, ba i zlí. S některými se samo-zřejmě sblížila víc než s jinými. Má je ráda a bylo by jí beznich smutno. Na jiné raději nenasedne, když si může vybrat.Starat se v hřebčínu ovšem musí všichni svorně o všechnykoně stejně starostlivě, věnovat jim veškerou nezbytnou pé-či a dávat jim najevo lásku. To je nezbytná součást výcho-vy koní. V zásadě platí: Jak se chovají lidé ke koním, tak sechovají koně k lidem. Při dobrých vztazích se jedni s dru-hými sžijí a také na sebe navzájem působí a jedni od dru-hých jsou schopni se leccos naučit.

Libuška vyrostla u koní a s koňmi. Tím je zřejmě dánai její životní dráha (na rozdíl od brášky, který kupodivu kekoňařině nijak nepřilnul a směřuje do života jinou cestou).Ona sama zdědila rodičovské geny a těžko by si zvyklapracovat a žít v jiném prostředí. Matka i otec jsou jejímivelkými životními vzory. Práce v hřebčíně, to ovšem neníjen vyšvihnout se do sedla a hyjé. Je třeba také koně mýta čistit, vytírat do sucha a kartáčovat, krmit, měnit jim slá-mu, ošetřovat kopyta, sledovat jejich zdravotní stav, a kdyžnejsou ve své kůži, ošetřovat je a povzbuzovat. Také je zapotřebí uklízet a čistit stáj, vyvážet hnůj. Je to dřina, aW siněkdo nedělá iluze, ale krásná dřina, dokonale odměněnáoddaností a láskou v koňských očích.

Libuška studuje druhým rokem Střední veterinární ško-lu v Hradci Králové. „Denně dojíždím z domova do Hrad-

ce, což je dosti náročné. Není taky vždycky snadné sladitpovinnost pravidelné školní docházky s nároky jezdeckéhosportu, jemuž se od dvanácti let závodně věnuji. Napříkladv zimě míváme často soustředění, která mě nutí omlou-vat se ze školy a pak usilovně dohánět zameškané učivo.Ale vždycky to nějak zvládnu. Musím.“

Zajímá mě, jestli ji škola baví, co jí dává pro práci s koň-mi a jestli snad nemá v úmyslu po maturitě pokračovat vestudiu na vysoké škole, stát se veterinární lékařkou. Jistě,leccos z toho, co se naučí ve škole, jí pomůže při ošetřo-vání koní a přispívá i k citlivějšímu vnímání jejich potíží,potřeb a nálad, ale upřímně se přiznává, že zase tak moc jíškola nepřirostla k srdci, aby zrovna hořela nadšením, žemusí pořád něco biflovat a psát písemky a být zkoušena naznámky. A že by se jí chtělo študovat veterinu na vejšce,to tedy ani náhodou. Jí baví práce s koňmi, tréningy a závo-dy, to je její živel. Jezdeckému sportu se věnuje od svýchdvanácti let, což je věková hranice, od které se smí závodit.Musela ovšem nejdříve složit kvalifikační zkoušku z teoriei praxe, aby dostala licenci.

„Nejdříve jsem se věnovala parkurovým skokům, toje skákání přes překážky na určitém omezeném prosto-ru. To je zajímavý sport. Jezdec se při něm učí sžívat ses koněm, správně ho navádět na překážku, pobídnout ho

ke skoku a jít do výšky s ním, správně se nadlehčit a pakměkce dosednout. Někdy kůň nemá zrovna chuW skákat,a když ho jezdec nedokáže patřičně povzbudit a dostatdo tempa, tak se překážce vyhne, anebo se před ní za-razí, takže jezdec často přes ni přeletí sám svému konipřes hlavu...“

Chlumecké listy

KDO JE KDO

24

10 / 2002

KDO JE KDO

25

Ptám se, jestli se jí to také už stalo. Tohle zrovna ne,ale že se koni nechtělo skočit, to ano. V současné doběparkurového skákání, ve kterém je mistr její otec Petr Půl-pán, už nechala a již druhou sezónu se specializuje na dre-zúru. Pro tu má zřejmě obzvláštní talent a v ní také do-sahuje mistrovských výšin. Zkušený jezdec a trenér panIng. Zdeněk Beneš převzal odbornou trenérskou péči o je-jí soustavnou přípravu. Drezúra je jízda po obdélníku dva-cetkrát čtyřicet nebo dvacetkrát šedesát metrů, při níž kůňplní různé úlohy, zrychlení, zpomalení, odbočování, prostěpředvádí poslušnost a ovladatelnost. A jezdec zase ukazu-je, jak to se svým koněm umí. Není to jednouché ani prokoně ani pro jezdce.

„Víte, kůň, když se někdy, zhruba ve třech letech, jakmy říkáme, obsedne, to znamená, když se na něm začnejezdit, projeví své schopnosti, ukáže, co v něm je a k čemuse nejvíc hodí. Když je dobrý pro drezúru, začne se s nímsystematicky trénovat. To trvá několik let, než se s ním dádosahovat vrcholných výkonů. TeV máme ve stáji dva mla-dé koně, plaváka Oktaviána a ryzáka Majliska. Oba jsou mocdobří, ale ten mladší, Majlisko, když si s ním dáme práci, bu-de podle všeho skvělý.“

Nejsem jistě sám, kdo je přesvědčen, že i Libuška Půl-pánová v sedle svých koní bude rovněž skvělá, takže i v bu-doucnu ji čekají nemenší úspěchy než dnes jako trojnásob-nou juniorskou mistryni republiky. Bude to jistě vyžadovatpevnou vůli, neúnavnou houževnatost, možná i obětová-ní lecčeho, k čemu člověka v době mládí láká lidská při-rozenost. To ona ví a všechny předpoklady a odhodlání procestu vzhůru k nejvyšším výkonům má už dnes. Přejeme jí

zajisté, aby tato její cesta vzhůru byla přímá a radostná.Karel Richter

Při tanci se ptá žena v letech mlad-šího muže: „Řekněte mi upřímně, ko-lik myslíte, že je mi let a jak vypadám?“

„To neumím posoudit, ale snášíteto statečně.“

Muž, kterému se silně klepou ru-ce, přijde k doktorovi. Doktor se naněj podívá a přísně praví: „Pane, vymoc pijete!“

„Pane doktore, ani tak moc nevypi-ju, jako rozleju.“

„Pane doktore, držím dietu, cho-dím do fitcentra, dělám pěší túry a po-řád jsem obézní. Žádné výsledky vů-bec nevidím.“

„A jaké byste chtěla vidět, paní No-váková?“

„Alespoň palce u nohou!“

Žena při odchodu z kuchyně dávápokyn manželovi: „Jdu na pět minutk sousedce, tak nezapomeň každýchdeset minut zamíchat guláš!“

„Dneska jsem vzal psa k veteriná-ři. Kousl totiž moji ženu.“

„A tos ho byl nechat utratit?“ „Kdepak, nechal jsem mu nabrou-

sit zuby!“

Setkají se dva spolužáci. „Jak se máš?“„Táta mě dvakrát zbil.“ „Proč dvakrát?“„Poprvé, když jsem mu ukázal

vysvědčení ze sedmé třídy a podru-hé, když zjistil, že to vysvědčení jejeho.“

LV

Trochu humoru

Právě v půlce srpna jsme se balilina dovolenou. Někteří lidé postiženípovodní už nic nebalili. Voda jim se-brala úplně všechno. Párkrát jsem sina naší krásné dovolené vzpomněla naPrahu a zatopené Čechy.

Jitka

Mnozí obyvatelé se dostali na dnosvých psychických i fyzických sil. Jezvláštní, jak národ v době katastrofydrží při sobě.

Adam

Musí být strašné žít po evakuaci da-leko od svého domova a nevědět, cose tam děje, co z majetku zbyde.

Jana

Letošní povodně zničily mnohodomů, ochromily dopravu, ale vzalyi několik lidských životů. V této těž-ké zkoušce neobstálo ani pražskémetro.

Jára

Občas se vyskytli i takoví lidé, kte-ří využili či zneužili cizího neštěstí.

Jana

Myslím, že sbírky, které byly uspo-řádány, sice nepokryjí všechny nákla-dy, ale pomůžou lidem v největší nou-zi. Je dobré, že si lidé nezapomnělipomáhat.

Tereza

V Praze i v jižních Čechách ochablturistický ruch. Mnoho lidí přišlo o svůjdomov, ale i práci či živnost.

Michal

Všude byl velký zmatek, lidé opou-štěli své domovy a museli tam nechatúplně všechno. Tyto povodně byly asinejvětší katastrofou, jakou Čechy po-slední dobou pamatují.

Eva

V pražské ZOO uhynulo asi 100zvířat. Peníze pro všechny postiženéposílají nejen lidé z našich měst a ves-nic, ale také okolní státy a EU.

Michala

Když jsem si říkala, že moje pro-blémy se školou, se známkami apod.jsou ty nejstrašnější, pěkně jsem semýlila. Jsou mezi námi lidé, kteří jsouna tom daleko hůř. Nemají kde byd-let, voda jim odnesla vše.

Petra

Jsem ráda, že se našla spousta lidí,kteří postižené oblasti podpořili nejenpenězi, ale i hygienickými potřebami.Mnohdy se lidé uskrovnili a poskytlii střechu nad hlavou. Tak pomohli po-stiženým přečkat možná nejtěžší chví-le jejich života.

Monika

Souhlasíte s názory našich žáků?Myslím, že není co dodat. Snad si jenmůžeme přát, aby těmto mladým li-dem jejich názory vydržely do dospě-losti. A aby nás již podobné katastro-fy nepostihly.

A na závěr ještě dvě práce na tototéma, které posíláme do literární sou-těže na téma „Moje letošní prázd-niny“.

Pohodové prázdniny jako já mělijen někteří. Zatímco si jedni užívali, ji-ným šlo o život. Voda!!! Pojem, kterýdnes už znají všichni. Kdo to kdy za-žil, aby naši zemi postihla taková ka-tastrofa! Tu letošní si budeme všichniasi dlouho pamatovat.

Všechno začalo deštěm, trvalýmdeštěm. Řeky stoupaly, vody přibýva-lo. Hráze, přehrady, rybníky. Nic ne-dokázalo vodu zastavit. A je to tu!Katastrofa!!! Voda se dostává všude.Ve východních Čechách se lidé kou-pou a užívají si léta, ale na severu, ji-hu či v Praze začíná boj. Škody jsounevyčíslitelné. Bude trvat dlouho, nežse dá všechno do pořádku. Ale snad toČeši zvládnou!

Martin Kulich, 8.A

Moje prázdniny začaly jako na-prosté většině dětí radostně. Svítilo slu-níčko a hlavně jsem se o nic nemu-sel starat.

Odjel jsem na tábor a říčka, kterápoblíž protéká, začala stoupat. Evaku-ovali nás, ale voda se z břehů naštěs-tí nevylila. Tak jsem začínal vnímat po-vodně.

Po návratu domů jsem si hned pus-til televizi. Po tom, co jsem viděl v Dob-rém ránu, se mi začal svírat žaludek.Nedokázal jsem si představit, jak li-dé ztrácejí všechno, co mají. Snídaněs Novou, kterou moderovali „Gondí-ci“, byla vždy veselá, ale tentokrát by-la smutná, děsivá, plná telefonátů napolicii. Obvykle se moderátoři ptají,kde je silnice zavřená. Dnes se ptali,kde je otevřená.

Povodně měly, mají a budou mítmnoho následků. Ale myslím si, žez nejhoršího jsme venku.

Filip Marek, 8.A

Zpracoval kabinet českého jazyka (Km)

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

26

Povodně - slovo, které se snad letos skloňovalo ve všech pádech. Při růz-ných příležitostech jsme o nich hovořili se žáky i v různých předmětech. A tytopostřehy žáků třídy 8.A jsme vybrali z hodin slohu.

Za školu lepší a krásnější...Chlumeckou školu navštěvovaly už tisíce žáků. Na ta léta vzpomínáme jistě

všichni. Krásná budova v novém kabátě ke stému výročí svého založení spoluse zdejším zámkem patří neodmyslitelně k dominantě města.

Mnohý z nás si povšimne, jak se proměňuje i okolí školy. V posledních dvouletech využívají děti nově vybudované sportovní zázemí. Hřiště na míčové hry,areál pro příznivce kolečkových bruslí a „skatingu“ doplnilo přes prázdninyi hřiště s umělým povrchem. Bylo dokončeno oplocení areálu, chodníky. Alevnější krása není všechno.

Uvnitř se mnohé věci mění pomalu. Dosluhující nábytek se jen zvolna na-hrazuje za nový. Jen lavice a židličky do jedné třídy přijdou na 60 000 korun. Ma-lování tříd a ostatních školních prostor stojí ročně 90 000 korun. Starý nábytekse my učitelé snažíme alespoň obnovit a rozveselit nátěry.

Letos díky vstřícnosti vedení školy dáváme do pořádku i kabinet výtvarné vý-chovy zařízený stařičkým nábytkem. Zašedlé zdi a omšelé skříně není tak náklad-

V úterý 24. 9. 2002 uspořádala naše škola, ZŠ Chlu-mec nad Cidlinou, již 3. ročník „Zátopkova maratónu“.Běžela jedna štafeta složená ze 42 žáků 2. stupně a při-praveno bylo 5 náhradníků. Posledních 195 m zaběhlučitel Tv.

Letos nám vůbec nevyšlo počasí. Foukal silný nárazovývítr, který způsobil, že těsně před zahájením závodu spadlna vyměřenou a vytyčenou traW do cesty strom. Nebylo

v našich silách strom odstranit, a tak žáci museli tuto pře-kážku překonávat a tím ztráceli drahocenné vteřiny. Cel-kový čas štafety byl přírodními živly určitě ovlivněn. I zatěchto podmínek žáci běhali s nasazením všech sil a zabojovnost sklidili naši pochvalu.

Celkový čas štafety: 3:15:25,58.Učitelé Tv

2. stupeň ZŠ Chlumec nad Cidlinou

10 / 2002

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

27

né opravit. Učebna ale bude muset na své funkční vybave-ní počkat. Letos jsme přišli s novinkou. Žáci za poplatekpadesáti korun mají k dispozici pomůcky, které již nemu-sejí kupovat.

V minulých letech se našlo několik podnikatelů Chlu-mecka, kteří pomohli škole ve finanční tísni. Výtvarná vý-chova má rozvíjet estetické cítění žáků, pomoci jim nejenmalbou, ale i ostatními zajímavějšími technikami rozvíjet

fantazii a zručnost. Inspirace a nápady učitelů jsou velmipestré (drátkování, keramika...), ale možnosti jsou nedosta-čující. Uvítali bychom jakékoli přispění ke zkvalitnění vý-uky výtvarné výchovy. V budoucnosti by bylo největšímpřáním pedagogů i žáků vybavit učebnu speciálními stol-ky s naklápěcími deskami. Doufáme, že se najdou ti, kteříby věnovali peníze i naší budoucnosti - dětem.

Kabinet výtvarné výchovy

Tak už jsme zase tady. Odmlčenínebylo dlouhé, pouze dva měsíceprázdnin. Jsou za námi, všechny tykrásné dny, hodiny, minuty na našemtáboře ve Sluneční zátoce. Předpo-slední den vidím v doutnajícím pope-

lu jiskry, které zbývají z velké pagodytáboráku. U posledních ohořelých po-len se hřeje hlídka. Zítra balíme a je-deme domů.

Každý běh našeho tábora měl svůjvlastní program, celotáborovou hru.

Letos to jsou zážitky. Víte, kdo je to„HOBIT“ nebo „půlčík“? a už jste pot-kali takového skřeta nebo zloba? Tomy tedy už ano. A pokud někdo řek-ne „Pch, na tom jsem byl v kině!“, takto ho mohu jen politovat. Protože my(všichni z běhů tábora chlumeckýchpionýrů) jsme se s nimi setkali do-opravdy! Kdy a kde: no přece ve stře-

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

28

9. 11. Zájezd na plavání - Všestary(sobota) Odjezd: v 8.15 hodin od lovčické prodejny

masa na náměstí Návrat: ve 12.00 hodin tamtéž Poplatek: 90,- KčS sebou: plavky, ručník, mýdlo, kruhy nebo

křidélka, svačinu a pitíUzávěrka zájezdu je 5. 11. 2002!!!

23. 11. - - 24. 11. Výtvarný víkendový kurz pro děti(sobota, i jejich rodičeneděle) Lektorka: Mgr. Květa Richtrmocová

Náplň: výroba ručního papíru, vánoční ozdoby a novoročenky

Poplatek: 240,- Kč pro 1 kurz (8 hodin)23. 11. (sobota) - od 8.00 do 12.00 hodin

v areálu DDM u zahradnictví24. 11. (neděle) - od 13.00 do 17.00 hodin

tamtéžMateriál a pomůcky si zajistí účastníci sami.Minimální počet pro uskutečnění kurzu je8 osob.Uzávěrka přihlášek je 21. 11. 2002!!!

30. 11. Zájezd do pražského Divadla Spejbla(sobota) a Hurvínka na představení

„Mlsný Hurvínek“Hurvínek s Máničkou se v této hře ocitnouznenadání ve sladké zemi plné dobrot i v ne-

hostinné ledové krajině. Jak se to vše přihodí,ví nejlépe pes Žeryk.Odjezd: v 11.15 hodin od lovčické prodejny

masa na náměstíNávrat: nejpozději v 17.30 hodin tamtéžPoplatek: 150,- Kč S sebou: svačinu a pití, kapesnéZájezdu se mohou zúčastnit i rodiče. Uzávěrka přihlášek je 27. 11. 2002 (ve středu)!!!

30. 11. Zájezd na výstavu železničních modelů(sobota) do Trutnova spojené s jízdou soukromé

dráhy VIAMONT do Svobody nad ÚpouSraz: v 8.30 hodin na vlakovém nádraží

v Chlumci n.C. (odjezd v 8.52 h.)Příjezd: v 17.30 hodin tamtéžPoplatek: jízdné: 62,- Kč + VIAMONT: 8,- KčVstupné: 5,- KčZájezdu se mohou zúčastnit rodiče i nečleno-vé železničního kroužku.Uzávěrka přihlášek je 27. 11. 2002 (ve středu)!!!

Plánujeme:4. 12. 02 Mikulášskou besídku(středa) v Říhově domě od 15.30 hodin.

Zimní lyžařský tábor v Jedlové v Orlických horáchve dnech 1. - 8. 2. 2003 (cena: cca 1 900,- Kč).

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C.NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC LISTOPAD 2002

ul. 9. května $ 495 485 357

Informace na 495 485 357 nebo každou středu v přízemí budovy ZŠ od 9.30 - 10.00 hodin

TÁBORY VE SLUNEČNÍ ZÁTOCE

TÁBORNÍKCHLUMEC

NAD CIDLINOU

dozemí na našem táboře! A nebyla tosetkání vždy přátelská. Právě naopak!Protože jsme s nimi museli velmi čas-to a tvrdě bojovat. Získat spoustu dů-ležitých věcí a splnit neméně úkolů,abychom se dostali cestou až k hořeErebor, kde na nás možná bude čekatnaše zlato. V mlžných horách nás ne-ohrožovali jen zlobři a skřeti, ale ta-ké další z příšer - a to byl Glum, kterýsídlil v podzemní jeskyni. Toho jsmemuseli přelstít vtipem - protože náspustil teprve tehdy, když neuhodl na-ši hádanku. My jsme ty jeho ale mu-seli uhádnout, abychom získali PRS-TEN neviditelnosti. Přesto, že nás nadalší cestě ohrožovali skřeti a svýmivuly (to jsou skřetí vlci) a to v nociv Temném lese i ohromní pavouci, kte-ří nás chytali do svých sítí a dostalijsme se k lesním elfům. Další cestujsme ale museli překonat na sudech poJavorce - lesní říčce - a to byla v par-ném létě sakramensky studená. Nehle-dě k tomu, že sud je plavidlo značněvratké a nespolehlivé a navíc nás ho-nil největší nepřítel a to byl čas! Který

kmen trpaslíků to zvládne nejdříve?Protože technika jízdy na sudu neby-la dosud spolehlivě prozkoumána a po-psána, zkoušeli to trpaslíci různě. Žeto byla etapa naší cesty a zároveňhry velice náročná, ale také bujará, siasi dokážete docela dobře představit.Po odpočinku, radovánkách a tancíchv maskách v Jezerním městě jsmekonečně v noci dorazili k naší Hoře.

Tady nás ale čekala nejtěžší zkouška.Zlato totiž hlídal ohromný a zlý drakŠmok, který se ho samozřejmě nechtěl

dobrovolně vzdát. Abychom ho zdo-lali, museli jsme si vyrobit oštěpy a odkouzelníka Gandolfa získat jed, aby-

chom ho mohli zabít. Drak byl ovšemjen zraněn, takže noční cesta do je-ho doupěte, kde každý trpaslík muselsebrat svůj zlatý valoun, byla pro mno-hé opravdu náročná. Přesto, že někte-ří couvli před drakovýma svítícímaočima a jeho smrdutým dechem, na-konec si každý svůj kus zlata přinesl.V nemalé míře nám k tomu pomohli trpasličí kámen Arcikam a kouzelná

barevná kaše, kterou jsme si v trpas-ličích kotlích na ohni uvařili. Jak vidí-te, vše se v dobré obrátilo, zlato jsme

získali a všechny trpasličí rody se v po-řádku vrátily.

A kam se vypravíme příští prázdni-ny? To se musíte zeptat vedoucí - tomy nevíme. Ale pochybuji, že Vám toprozradí! To by už totiž nebylo to pra-vé dobrodružství. Ale určitě někamjinam. Už se těšíme. Tato celotábo-rová hra byla uskutečněna na motivyknihy HOBIT aneb cesta tam a zpát-ky od profesora oxfordské universityJ. R. R. Tolkiana.

PS Táborník Chlumec nad Cidli-nou uskutečnil v letošním roce 2 běhyletního tábora a po jednom běhu ha-siči z Chlumce a 177 PS z Prahy. Tá-bor skončil, doufáme, že účastnícinašich táborů byli spokojeni. Všemdospělým, kteří se zúčastnili táborů,ale i těm, kteří tábor stavěli a bourali,patří náš dík.

Břetislav Holas

10 / 2002

AKCE PRO DĚTI

29

Termíny uzávěreka vydání výtisků

Chlumeckých listůČíslo Datum uzávěrky Datum vydání

11/02 31. 10. 02 Čt. 21. 11. 0212/02 28. 11. 02 Čt. 19. 12. 02

Už tady máme podzim a pomalukončí první veřejná sezóna na CHZŽ.Jsme mile překvapeni návštěvou ví-ce než sta zájemců o zahradní že-leznici! Zavítali k nám zájemci všechvěkových kategorií. Nejvzdáleněj-ším návštěvníkem byla paní Dita (pů-vodem z Olešnice), která nyní žijev holandském Amsterdamu, jejíž synAdam nám do knihy návštěv nama-loval maják (obr. č. 1).

Velký zájem byl o svezení vláč-kem CHZŽ, a proto na příští sezó-nu plánujeme vyrobit nový osobnívůz s ocelovou konstrukcí. Dálebychom chtěli zdokonalit kolejištěvýměnou částí trati, kde se zatím(z důvodu nedostatku kolejí) jezdípo „U“ profilech. K té výměně námchybí jediné - získat z nějaké zruše-né drážky kolejničky. Budeme vděč-ni za každou zprávu, kde by ko-lejničky mohly být, za každý metrkolejí. To by do budoucna umožnilo

provoz těžší lokomotivy s vlastnímpohonem.

V září jsme na animální lokomo-tivu „Bobík“ (obr. č. 2) instalovaliosvětlení - reflektory napájené z auto-baterie. Bobíka již zbývá oplechovata natřít.

Na kolejišti LGB se začalo s vý-stavbou další nové tratě, která po-vede podél již dokončeného je-zírka, do kterého přitéká pomocíoběhového čerpadla potůčkem vo-da (obr. č. 3).

Modely z CHZŽ budete mocizhlédnout na naší tradiční posvícen-ské výstavě železničních modelůa kolejišD, která se uskuteční 27.a 28. října v klubovně kroužku mo-delové a skutečné železnice u koupa-liště. Všechny srdečně zveme a tě-šíme se na shledanou!

Bohumil ŠpecingerCHZŽ a kroužek MSŽ

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

30

CHLUMECKÁ ZAHRADNÍ ŽELEZNICE- romantika na úzkých kolejničkách v městě v zahradách

obr. č. 1

obr. č. 3

obr. č. 2

Reklama

Letní fotbalové soustředění našífotbalové mládeže se uskutečnilo nasklonku prázdnin na podnikové chatěKovoplastu v termínu od 18. srpna do23. srpna.

Na soustředění bylo ze začátku při-hlášeno 20 chlapců, ale nakonec sejich zúčastnilo 14.

Jako doprovod a mistři kuchařštís námi byli manželé Petr a Lenka Oves-ní a Roman a Jitka Jelínkovi. A je nut-né podotknout, že se svého nelehkéhoúkolu velice dobře zhostili. Nikdo sinemohl stěžovat, že by měl málo jídlanebo mu nechutnalo, takže kluci dla-bali, až se jim za ušima dělaly boule,hlavně ti mladší. Ono se také není če-mu divit, vždyW se trénovalo 2x až 3xdenně. Všemu tomu předcházely pří-pravy, shánění proviantu na vaření,ubytování, hřiště a vše ostatní okolo,aby to klaplo.

Co se týká proviantu, chtěl bychvelmi poděkovat firmě Miloslav Malý- závodní stravování a výroba knedlíků- za darování velkého množství kned-líků a Jelínkovým za bedýnky se ze-leninou.

Dále chci tímto poděkovat vedou-cím v pekárně Luna Jardovi a Janě Vy-tlačilovým za darování chleba a váno-ček. Potom můj velký dík patří panuing. Křepelovi řediteli firmy Kovoplast,za jeho lidský přístup a pomoc při na-šem ubytování na chatě Kovoplastu.Nakonec poděkování patří firmě Jeriea syn - stavebně obchodní činnost, zaodvoz na soustředění a zpět proviantu,kufrů a spacáků a všeho možného, cobylo k fungování našeho soustředěnípotřeba.

Jelikož bylo krásné počasí, jak užbylo dříve uvedeno, trenéři určili 2x

denně tréninkovou jednotku a večer sikluci dali ještě fotbálek sami. Chatastojí v pěkném a klidném místě, ránoměli kluci rozcvičky, aby se po probu-zení nadýchali čistého vzduchu. Potomnásledovala snídaně, tréninková jed-notka, oběd, po obědě hodina klidu nalůžku a potom odpolední tréninková

jednotka, svačina a zase trénink. Pakpřišla večeře a po ní osobní volno. Prv-ní den, v neděli večer, kluci nechtělimoc spát, ale další dny už zařezávalipřed večerkou.

Ve středu jsme si dali volno od tré-nování a vyrazili jsme vlakem na výlet

do Janských Lázní, kde jsme si prošlikolonádu a potom jsme vyjeli lanov-kou na Černou horu. Vystoupali jsmena rozhlednu, ze které je krásný vý-hled do okolí. Potom jsme navštívili vy-hlídku pod Černou boudou a „kocha-li se pohledy na panoramata Krkonoša Sněžky“, jak říkal náš šéftrenér mlá-deže pan Milan Mázl. Bylo se na co

koukat. Krásné počasí, čistý vzduch,bylo daleko vidět. Na zpáteční cestujsme zvolili pochod pod lanovkou.Kluci, ti dolů upalovali, ale my trené-ři jsme toho měli plné zuby. Byli jsmerádi, když jsme sedli do vlaku a vra-celi se zpět na chatu.

Ve čtvrtek po obědě jsme se jelikoupat do bazénu v Malých Svatoňo-vicích. Odpoledne se ale zatáhlo ne-be mraky a začalo pršet. Když jsme sevrátili na chatu, tak spustil liják a bylavelká bouřka, při které vypnuli proud.Jelikož jsou okolo kopce, ozvěna hro-mu se vracela a vše dunělo. Jak bouř-ka rychle přišla, tak i rychle odešla a myvečer ještě opékali párky na ohništi.Potom se hrála hra odvahy a někteříkluci měli zadek pěkně stažený, kdyžměli splnit úkol. V pátek dopolednebyla ještě poslední tréninková jednot-ka, potom oběd a hurá na vlak a ces-ta domů.

Myslím si, že se nám naše soustře-dění povedlo, nikomu se nic nestaloa kluci se připravili na nastávající se-zónu.

Na závěr bych chtěl ještě jednoupoděkovat všem, kteří nám jakkolipomohli naše soustředění uspořádat.V příštím roce by se mělo soustředěnípravděpodobně opakovat opět v tom-to termínu.

Za všechny, kteří tam byli, vedou-cí soustředění

Jaroslav Koza

10 / 2002

SPORT

31

Fotbalové soustředění v Markoušovicích

Vznik chlumecké sportovní kyno-logie - tehdy Svazarm - má začátkyv nedalekých Žiželicích n. C. Tam jižkynologický klub pod vedením Mila-na Ešnera a Jindřicha Schuberta pra-coval. Tehdejší parta „pejskařů“ mělaasi 10 členů. Pak přišli první příznivcikynologie z Chlumce n. C. - J. Kopko,V. Rakouský, J. Strnad, K. Sojková,L. Kvasnička a J. Kněžáková. Do kon-ce roku 1979 všichni společně tvoří ne-zapomenutelnou partu bez rozdílu vě-ku. Zde jsou i vzpomínky na složeníprvních zkoušek z výkonu a první zá-vody v Sadské, Veltrubech a Skřivanech.V lednu 1980 pánové Jan Kopko, Vác-lav Rakouský a Josef Strnad zakládajíkynologický klub Chlumec n. Cidlinou25. 9. 1980. Rada Měst. NV vyslovilasouhlas s používáním louky u fotbalo-vého hřiště jako cvičiště pro psy. Měs-to zapůjčilo obytnou buňku a svépo-mocí bylo cvičiště oploceno. Výcvik

psů začíná s velkým elánem - 8 členů.Během roku se základna rozšířila na23 členů. V roce 1983 se koná 1. chlu-mecký závod a 1. zkoušky v Chlumcinad Cidlinou. Největší úspěch měl5. a 6. chlumecký závod v roce 1987- 1988, kde byla největší účast závod-níků - 38. V živé paměti všech zúčast-něných jsou uzené ryby, které bylypozorností pořadatelů - občerstvení,hudba - dobrá zábava. Vše se odehrá-valo v klubovně místních chovatelů,která byla propůjčena na tento závod.V roce 1995 je Kynologický klub pře-registrován a je uznán právním subjek-tem: Kynologie Chlumec n. C. Č-127.Dále nelze opomenout ukázky pro ve-řejnost: chlumecký zámek, fotbalovýstadion, Lučice, Lišice, Voleč atd. Cel-kem do roku 1995 bylo postupně re-gistrováno 43 členů. Samozřejmě, jakov jiných zájmových činnostech, i zdedochází k určité stagnaci v činnosti

(1995 - 1998). Potom přichází oživenív činnosti klubu, ale je tady „navrá-cení pozemku“ pro rozšíření fotbalo-vého hřiště. Později Město přidělilonáhradní pozemek pro výstavbu nové-ho areálu. Ten byl oplocen, zhotovenynové překážky a plocha byla upravenaa zaseta. Na této výstavbě se podílelitéměř všichni členové klubu, ale i ně-kolik obětavých dobrovolníků. Po do-končení výstavby areálu (směr Lišice)došlo k výrazným názorovým rozdí-lům a klub se rozdělil.

A současnost:Od 1. 9. 2002 byl založen 2. klub - podnázvem - PSÍ ŠKOLA inf. 604 646 863

Nabízíme:% výcvik dle zkušebního řádu% výcvik pro strážní službu - dle po-

žadavku % příprava - svod, výstava, bonitace% veškerá poradenská činnost ve vý-

cviku - v chovatelství (30 roků praxe)

Zveme tímto všechny příznivce ky-nologie mezi nás.

Václav Rakouský

Chlumecké listy

SPORT

32

HISTORIE A SOUČASNOSTCHLUMECKÉ KYNOLOGIE

Reklama

10 / 2002

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

33

DOBRO není samozřejmé! Je vzácné,možná nejvzácnější. Ale Vy ho v soběmáte a někteří z Vás ho navíc chtějírozdávat. My víme o těch, kteří by hokousek potřebovali.

VÁM,kteří DOBROVOLNĚ nabízíte svouenergii a svůj čas, jste plnoletí a odpo-vědní a dodržíte dané slovo, Vám, kte-ří se nebojíte seniorů a práce s nimia pro ně, umíte naslouchat, jste zruč-ní nebo umíte další zajímavé věci, alehlavně CHCETE pomáhat, nabízímemožnost smysluplné činnosti v našemzařízení.

MYočekáváme SNAHU a chuW pomáhat,SPOLEHLIVOST, komunikaci a účastna pravidelných setkáních a nabízímespoustu možností jak pomáhat, šancizískat nové přátele. Nabízíme práci za-darmo, která Vás přesto obohatí i zá-žitky, které jinde neprožijete. A Vašípráce si budeme vážit.

VY,kteří chcete hodně dávat, věřte, že mů-žete i hodně získat.

Zavolejte, my Vás rádi přijmeme, pro-školíme Vás a seznámíme s prostře-dím.

Nyní potřebujemedobrovolníky

pro tyto činnosti:& Doprovod k lékaři& pro canisterapii („léčba psem“)

- 1x týdně cca 2 hodiny- pes jakékoli menší rasy, čistý,

zdravý, neagresivní- podmínkou: doporučení a pí-

semné potvrzení od zvěrolékařeo vhodnosti této činnosti

nabízíme:

PROGRAM PÉČEO DOBROVOLNÍKYSPONZOREM PROGRAMU:

Penzijní fond České pojišWovnypan Libor Morávekpan Marcel ŠWastnýpaní Jitka PrausováObecní úřad Lovčice

1. MOŽNOST VYUŽÍT SLUŽEB DOMOVA- pedikúra- kadeřnictví- rehabilitace- stravování v den práce za cenu

31,- Kč/oběd

2. PRAVIDELNÉ PORADY- asi jednou za 2 měsíce

3. MOŽNOST VÝLETŮ SPOLEČNĚS KLIENTY- jako doprovod nebo host

4. VÝLET PRO DOBROVOLNÍKY- 1x ročně

5. ÚČAST NA AKCÍCH POŘÁDA-NÝCH PRO KLIENTY- nejen jako pomoc, ale též jako host

6. ÚČAST NA AKCÍCH POŘÁDA-NÝCH PRO PERSONÁL- např. Dětský den, Mikulášská

besídka

7. SPOLEČENSKÉ SETKÁNÍ DO-BROVOLNÍKŮ- 2x ročně- s občerstvením

8. PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI DO-BROVOLNÍKA- formou drobného dárku- ku příležitosti narozenin dobro-

volníka kytičkou

9. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ CELOSTÁT-NÍHO OCENĚNÍ DOBROVOL-NÍKŮ „KŘESADLO“

10. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ CERTIFIKÁ-TU DOBROVOLNÍKA A CENY„DOBROMAN ROKU“

11. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ PRAXE V PSYCHOSOCIÁLNÍCHSLUŽBÁCH

12. POJIŠTĚNÍ- Hasičská vzájemná pojišWovna

NAŠE DOBROVOLNICKÉPROGRAMY:

1. SENIOR- jednotliví dobrovolníci, kteří pra-

cují pravidelně

2. BABY STUDIO- předškolní ročník MŠ Poděbra-

dova pod vedením učitelek EvyHerčíkové a Venduly Literové

- společné cvičení a malování se-niorů a dětí

3. RYCHLÁ ROTA- nárazové akce většího charakteru

DOBROVOLNICTVÍ

DÁLE PŘIJÍMÁME ZBYTKYPŘÍZÍ A LÁTEK, MOLITANU

apod. PRO PRACOVNÍTERAPII KLIENTŮ.

SOUTĚŽ ZRUČNOSTI 2002Každoročně pořádá chlumecký domov podzimní soutěžení ve zručnosti

obyvatel domovů důchodců z celého širokého okolí. Letos se zúčastnilo8 domovů s 12 družstvy. Disciplín, které prověřily dovednost obyvatel ve všechsměrech, bylo šest. Vítězná družstva domovů z Hradce Králové, Černožica Poděbrad si odnesla dorty a aromalampy, ostatní medaile a diplomy. K dob-ré náladě přispělo skvělé občerstvení vyrobené pracovníky kuchyně a hudebnídoprovod pana profesora Špáse. Ke zdárnému průběhu akce přispěly i dobro-volnice, které se postaraly o dostatek kávy, doplňování občerstvení a výrobuovocných pohárů.

Kontakt: Daniela LuskováKoordinátor dobrovolníkůPalackého 165/I503 51 Chlumec n. C.Tel.: 495 484 521

604 240 344

Chlumecké listy

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

34

„Nezanedbávejte společná bohoslužebná shromáždění, jakto mají někteří ve zvyku.“ ... /Píše ap. Pavel ŽIDŮM-10,25/

Někteří lidé říkají, že oni nepotřebují chodit do kostela,protože Pán Bůh je všude. Písmo svaté nám praví, že celápříroda zjevuje slávu Boží. Jiní se dokonce vymlouvali na to,že Pán Ježíš ponejvíc kázal venku, v přírodě, nikoliv v koste-le. Své nejznámější kázání „na Hoře“ Kristus kázal venkua ne v chrámě. Dokonce první křesWané se shromažVovalipo domech a Bůh jim žehnal. Oni se však nescházeli na ve-řejném místě kvůli pronásledování a ne, že by nedbali o spo-lečné shromáždění.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že do shromáždění chodit nemusí,protože oni si doma poslechnou duchovní program v te-levizi či rádiu, nebo si přečtou kázání v křesWanském časo-pise, a dokonce někdy lepší než by slyšeli ve svém koste-le. A jsou i lidé, kteří do kostela chodit nechtějí, protože sezklamali ve věřících nebo dokonce i v kazateli či faráři. Bo-hužel, i toto se někdy stane. Ale věřím tomu, že v Pánu Bohuse nikdo nezklamal, a proto aspoň z tohoto důvodu by měldo kostela chodit. Ano, chodí se za naším Pánem a za jehoSlovem Božím a ne za kazatelem či farářem!

Příkladem nám je Pán Ježíš, On chodil do chrámu často,jak čteme v Písmu sv., a učil lid. Evangelista Lukáš připomí-ná, že podle svého obyčeje vešel v sobotní den do domuBožího, rozvinul svitek a předčítal z proroka Izajáše. Nua když my chodíme v neděli do kostela, jsme příkladem li-dem kolem nás. Pravidelné chození do křesWanského shro-máždění je tichým, ale skutečným svědectvím, že jsmevěřící lidé a že neděli až po dnes považujeme za DEN PÁNĚ,že Krista milujeme a Pánu Bohu sloužíme. Nyní hovořímeo pokorném a upřímném svědectví a o opravdové služběBoží. Do kostela jdeme proto, že tam jít chceme. Bůh niko-ho nenutí, aby mu sloužil, nebo aby chodil do kostela. Tone! Věřící jdou do shromáždění, aby se pomodlili a PánuBohu za jeho lásku poděkovali. Jdou tam proto, aby spo-lečně s jinými věřícími oslavovali svého Stvořitele a Spa-sitele. Dům Boží je přece dům modliteb. Kostel pro věřící-ho křesWana je místem, kde se schází se svým Bohem. Protodo Božího domu se má vstupovat s hlubokou úctou a vděč-ností. Do shromáždění jdeme též proto, abychom se Bohu

zasvětili do další služby. Zde se oddáváme Bohu v oběW ži-vou a v pokornou službu. Zde obnovujeme svůj slib a zdeprosíme za odpuštění hříchů, za požehnání a vedení jakpro sebe, tak pro naše bližní. Do kostela chodíme též aby-chom se našli. Člověk se v tomto světě snadno ztratí. Jakrychle se lidé ztrácí Bohu, sboru i národu, protože ztrácívíru v živého Spasitele. Kdosi řekl, že do kostela chodí, abynaplnil svoji duchovní baterii, aby mohl jak Bohu, tak lidemopravdověji sloužit. S tím lze souhlasit a věřit tomu, neboWspolečné shromáždění je místem, kde naše víra bývá obno-vena a prohloubena. Např. když odkulíme uhlík z ohniště,rychle zhasne. Tak je to s lidmi, kteří se odtáhnou od ohněsborového života. Jejich víra brzo zhasne a jejich svědectvíumře. Ve společném shromáždění mají možnost, aby se roz-hořeli pro službu Boží. Ve společném shromáždění můžemeaspoň na chvíli zaletět k trůnu Otce nebeského a vyprosit siu něho duchovní posilu a tělesnou sílu k překonání mno-hých starostí a problémů, kterými jsme často obklopeni.

Těm lidem, kteří tvrdí, že do kostela přestali chodit, pro-tože tam nic nenalézají a nic jim to neříká, lze poradit toto:možná, že jste ve shromáždění doposud nic nenašli a to jenproto, že jste nic nehledali a za nic neprosili. Ten, kdo chcev neděli v kostele něco obdržet, ten se na shromážděnív týdnu musí připravit. Zkuste se za shromáždění celý tý-den modlit a uvidíte, že v neděli obdržíte mnoho požehná-ní a duchovní posily.

K tomu Vám dopomáhej Bůh Otec!J. Tesař, farář CČSH

PAMÁTKA ZESNULÝCHVážení, upřímně Vás zveme ke vzpomínkové BOHO-

SLUŽBĚ, která se bude konat v NEDĚLI 3. listopadu 2002od 9.00 hodin v HUSOVĚ SBORU CČSH na Klicperově ná-městí č. 75/I. S láskou v srdci a kytičkou modliteb vzpome-neme v Pánu zesnulých našich drahých a budeme pro něvyprošovat u Boha Otce lehké odpočinutí a věčné světloBoží nechW je ozařuje u Božího trůnu.

Rada starších Církve čs. husitské

I v tzv. „horním“ domově byla otevřena „Kavárnička dří-ve narozených“. První setkání milovníků sladkých dobrotzpestřily vyprávěním peprných vtipů obyvatelky domovapaní Pagačová a paní Hnojilová.

Na listopad chystáme Martinské posvícení a módní pře-hlídku na obou domovech, další kavárničky a přednášky Aka-demie III. věku.

Daniela Lusková, Sociální pracovnice DD

Listopadové pranostiky&& Když na dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to

oznamuje. && Utni z buku třísku: je-li suchá, bule zima tuhá, je-li

vlhká, bude zima mokrá.&& Stromy-li v listopadu kvetou, sahá zima až k létu.

&& Když krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce létatkomáři.

&& Svatý Teodor - mrazy lezou z hor. /9. 11./&& Po sv. Martině zima nežertuje, přichází sníh i mráz

kvaltem. /11. 11./ && Na sv. Kateřinu schováme se pod peřinu. /25. 11./&& Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní. /30. 11./

LV

PROČ CHODIT DO KOSTELA?

10 / 2002

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

35

2. Podávání rukyZmínili jsme se minule, že se od jis-

té doby rozmohlo podávání ruky jakosoučást pozdravu kdekomu na potká-ní. Původně sloužilo k zdůraznění přá-telství a blízkého vztahu, eventuálněk stvrzování úmluv. Jestliže jím nyníhýříme při každé příležitosti, přičiňuje-me se o inflaci tohoto zdvořilostníhoúkonu, neboW ztrácí svůj specifický vý-znam obzvláštní pocty nebo potvrze-ní mimořádného vztahu vůči zdravenéosobě. Ztrácí na ceně a stává se pou-hou bezvýraznou formalitou. Nicméněnebude na škodu, když si připomene-me, jaká pravidla je slušné při podá-vání ruky dodržovat.

Především: Zásadně se podává pra-vá ruka. To platí i pro leváky. Levou sipodávají pouze členové spolků, kterési to zavedly jako svůj spolkový rituál,například skauti, anebo lidé se zraně-nou nebo amputovanou pravicí. Podá-ní má být přirozené, neokázalé, přímé,rozhodné a pevné, tak aby se obě po-dané ruce do sebe zaklesly celými dla-němi s lehkým, nenásilným stiskem.Někteří lidé mají ve zvyku podávatpouze prsty, jako by se připravovali naeventualitu, že je v poslední chvíli ješ-tě vyškubnou nebo jako by si nebylijisti, jestli jim dotyčný za podání rukyvůbec stojí. Vyvolávají tím dojem ne-upřímnosti, číhavosti, opatrnosti či ne-důvěry a nezájmu.

Jiní vám vkládají ruku do dlaně ja-ko leklou rybu. ZvlášW je-li ruka zpo-cená a měkká jako hadr, nebývá tako-vé podání nikterak příjemné. Je v němzřetelný nezájem, pasivita, lhostejnost.Jako by říkali: „Tady tu moji ruku te-dy máte, když to musí být.“ Takovépodání ruky odpuzuje, ba přímo zne-chucuje.

Není naproti tomu vhodné přehá-nět při podávání ruky stisk takovýmzpůsobem, aby ten, s kým se zdraví-me, potlačoval zaúpění, nebo dokon-ce přímo zařval bolestí. Podání rukypřece není demonstrace síly nebo li-kvidační policejní chvat. Náš protějšeknesmí mít dojem, že ho stiskem po-učujete o své fyzické převaze, takževáš stisk je výstrahou a zastrašová-ním, aby se vám případně nepokoušelodporovat.

Není také slušné držet cizí ruku pří-liš dlouho ve své dlani, zvlášW při drti-vém stisku, aby měl majitel takto se-vřené ruky pocit, že se mu dostala dosvěráku, a pokoušel se jí zprvu nená-padně a postupně čím dál nápadnějivyprošWovat. Trapné bývá, když někdopři podání ruky sevře dlaň i prsty své-mu protějšku a místo jednoho nebodvojího potřesení mu s ní potřásá ne-konečně dlouho, jako by zkoušel, jest-li mu drží dost pevně v rameni. Pro-jev úcty se tím mění div ne v ublíženína zdraví. Všechny výše zmíněné ne-vhodné způsoby podávání ruky jsoupřímo nepřístojné, podáváme-li si ru-ku s dámou.

Podání ruky není také zapotřebí do-plňovat ještě ukláněním. Vyvolává todojem servilní poníženosti.

Chtějí-li si podat ruce lidé stejnéhopohlaví a přibližně stejného stáří a po-stavení, může jako první natáhnout pa-ži k stisku kdokoli z nich. Jinak majípři podání ruky, jak jsme již minulepodotkli, přednost ženy vůči mužůma osoby starší nebo výše postavené. Že-nám se ovšem doporučuje, zvlášW připrvních setkáních s cizími pány, do po-dávání ruky se nijak horlivě nehrnout.Sluší jim, když svou přízeň projevujíuvážlivě, podle zásady, že méně je ni-kdy více. Příteli svého manžela ovšemdáma smí podat ruku ihned poté, cojí byl představen. Mužům, které ne-zná při prvním setkání ruku nepodává.Ani mladé dívky nemají hned napopr-vé podávat ruku mladíkům, s kterýmise neznají.

Ruku nabídnutou k podání slušnostvelí přijmout. Kdo tak neučiní, dopou-ští se urážky, kterou neomlouvá aninevědomost. Jsou ovšem případy, kdypodanou ruku úmyslně necháme trčetve vzduchu bez uchopení, abychomjejímu majiteli dali najevo, že si ho ne-vážíme, že jím pohrdáme, že se s nímprostě nechceme špinit. Musíme ovšemvzít na vědomí, že nám dotyčný tutopohanu hned tak neodpustí, pokudna ni vůbec někdy bule schopen zapo-menout, takže předem dobře uvažme,jestli tento způsob vyprovokování ně-čí nenávisti až za hrob stojí za to.

Možná se vám stane, že ruku ně-komu podáte z čirých rozpaků, ježtovás v dané chvíli nenapadlo, co říci

nebo co udělat lepšího. NepociWuje-me-li k podání ruky závažný důvod,totiž naléhavé nutkání dát najevo svouradost, sympatie či úctu a náklonnost,nepochybíme, když necháme praviciv klidu a vyčkáme, jestli nám ruku k po-dání nenabídne náš protějšek. Nepo-dat v takové situaci ruku je lepší než jitrapně vnutit. Vystříhejme se však roz-pačitého podávání ruky několikrát zasebou. Působí to směšně. Prozrazujese tak společenská nezkušenost a ne-jistota. Dokonce lze tímto způsobemvyvolat nežádoucí dojem vtíravosti.

Není také nutné při vstupu do míst-nosti, kde je shromážděno více lidí, za-městnat všechny tím, že je obcházímea každému jednotlivě nabízíme ruku.Počkejme, až jestli si oni anebo někdojejich jménem zamanou stisknout rukunám. Jestli k podávání ruky nedojde, ne-musíme litovat. Pozdrav úplně postačí.

Lékaři ostatně varovně zvedají prst:Častým podáváním ruky se usnadňu-je šíření choroboplodných zárodků.ZvlášW některé kožní choroby se přene-sou z osoby na osobu jedna dvě. Vím,že konkrétně panu prezidentu Svobo-dovi jeho osobní lékař důrazně dopo-ručil, aby ze zdravotních důvodů pře-stal lidem podávat ruku.

Dbejme proto, abychom k podánínabízeli jen ruku čistou a zdravou. Hra-bete-li se na zahradě v hlíně, je lépe ří-ci: „Promiňte, ani vám ruku nepodám,mám ji celou od bláta.“ Špinavou ru-ku se prostě podávat nehodí.

Slušnost dále vyžaduje, abychomse při podávání ruky dívali svému pro-tějšku do očí. Podávat ruku jen jaksimimochodem a přitom koukat, kde colítá, nebo přímo obracet pohled k ně-komu jinému, zřetelně obráží nezájema nedostatek úcty. Zejména vysocepostavené osobnosti mívají ve zvykuudělovat podání ruky letmo a bezsoustředění, dávajíce najevo, že je tozdržuje od důležitějších úkolů a spě-chají, aby už tu nudu měli za sebou.Když přecházejí podél řady lidí, kte-rým předávají diplomy nebo medaile,jednomu tisknou ruku a pohled užobracejí na jeho souseda. Jsou-li obklo-peni davem, chtějí často ukázat svoulidovost, a tak namátkou tisknou ně-které z rukou, které se k nim nadšeněvztahují, ale zapomínají svou těkající

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

Chlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

36

ruku doprovázet pohledem. Stisk rukybez pohledu z očí do očí, jako by bylneplatný.

V návalu srdečnosti se leckdy ješ-tě stisk něčí dlaně doplňuje a umocňu-je zapojením levice. Takovýto zdvoje-ný stisk oběma dlaněmi je přípustnýjen mezi blízkými známými a přáte-li, jinak se pokládá za zdvořilostníprohřešek.

V minulosti bývalo běžným jevemve společenském styku, že páni dá-mám líbali ruce. V některých zemích,hlavně v Polsku, ale i na Slovenskua v nóbl společnosti i u nás je líbání ru-kou při setkání nebo loučení s úcty-hodnými dámami pro pány pravidlemdodnes. Platí za známku gentlemanstvía galantního vztahu k ženám.

Ženy buV přímo podávají muži ru-ku k očekávanému políbení (hřbetem

nahoru), anebo se při normálním po-dání ruky nebrání tomu, když muž jem-ně uchopí zespodu jejich prsty a po-zvedne je k ústům. Políbení hřbeturuky ovšem pouze naznačí, nanejvýšse její pokožky jen lehce dotkne svý-mi rty. Rozhodně se nesmí ústy při-sát k ruce dámy jako pijavice a zane-chat jí na pokožce mokrý otisk rtů. Takéby nebylo slušné po dámské ručce dra-vě chňapnout jako po kořisti a silousi ji přibližovat k ústům, zejména kdyžse dáma zjevně vzpouzí, a to nikoli jenna oko, ale zcela vážně. Na ulici se ru-ce dámám nelíbají. Přípustné je to jenpři loučení na delší dobu nebo před na-stoupením do auta či jiného doprav-ního prostředku. Jsou lidé, kteří líbáníruky pokládají za přežitek a zásadně jenepěstují. Nelze jim to mít za zlé. Ni-kde není psáno, že by bylo nezdvořilé

spokojit se se zdvořilým pozdravenímnebo popřípadě lehkým stiskem nabíd-nuté ruky.

Políbení ruky jako zcela mimořád-ný projev úcty nebo vděčnosti se pou-žívá i vůči velmi váženým starším mu-žům, blízkým příbuzným, zasloužilýmdobrodincům, pánům farářům, děka-nům, biskupům a dalším vysokým cír-kevním hodnostářům. Výslovně přede-psáno bývá někdy a někde při slavnost-ních obřadech, například při audienciu papeže nebo v některých zemích přinávštěvě monarchů.

Pardon, málem bychom zapomněli:Nezdvořilé je podávat ruku v rukavici.Omluveny jsou pouze dámy s ruka-vicemi až vysoko k lokti, jejichž sta-hování by bylo pracné a zdlouhavé.To je pro dnešek vše.

Karel Richter

Oslavili jsme ho po česku. Tedy skoro nijak. Cizince, kte-rý k nám zavítá v den 28. září, možná překvapí, když se do-zví, že je zde státní svátek. Žádné průvody, žádné manifes-tace, žádné prapory. Leda na státních budovách a školách.V minulých desetiletích jsme se my Češi nejspíš přesytili po-vinného vyvěšování praporů a slavnostní výzdoby ve vý-kladních skříních, že nyní, když nás k tomu nikdo nenutí,sami od sebe tento způsob slavení státních svátků, na roz-díl od jiných národů, přestáváme používat. Jedině hokejo-vá a fotbalová vítězství jsme schopni spontánně oslavovatbujarým máváním prapory na tribunách a rozvinováním roz-měrných vlajek, které mnozí fandové neváhají zneuctívatvšemožnými nápisy, čímž mění státní vlaku v pouhý hadr,který se po utkání zahodí. Možná si ani neuvědomují, ženeúcta k státnímu symbolu je neúctou k státu. Druhem ne-úcty je konec konců i lhostejnost a nezájem vůči státnímusvátku. My starší si jen s lítostivým povzdechem vybavímev paměti, s jakou netrpělivostí si kdekdo v prvních květno-vých dnech roku 1945 opatřoval československou vlajkunebo prapor, aby mohl okamžitě ozdobit okna svého by-tu, až nadejde konečně ten vytoužený okamžik obnovenínaší samostatné republiky. Ty vlajky a prapory pak nemi-zely z oken celé týdny, jak se lidé nemohli nabažit radostiz toho, že se už smějí vyvěšovat.

Jestliže v současnosti naši lidé v Den české státnosti ne-dávají nijak zvlášW najevo, že pokládají vlastní samostatnýstát za dějinnou vymoženost, kterou jim vybojovali politicia vojáci prvního i druhého československého odboje, vnu-cuje se otázka, zda si této vymoženosti patřičně váží a zdajsou odhodláni si ji také chránit. Naléhavost této otázky jeo to větší, že se nyní, i když za jiných podmínek, znovuuměle oživují předválečné německo-české spory a projevu-jí se sílící snahy učinit z tak zvané sudetoněmecké otázkyotázku celoevropskou. Češi a český stát se stávají čím dál

častěji a troufaleji terčem štvavých útoků a požadavků zestrany Sudetoněmeckého landsmannschaftu. Nacistické zlo-činy, mučení, pochody smrti, likvidační koncentráky, bez-uzdé vraždění ještě v květnu 1945, ozbrojené akce werwol-fů v pohraničí, to vše se zakrývá vypočítáváním tak zvanýchzločinů spáchaných Čechy na Němcích. Používá se přitomjako za Goebbelsových časů lží a polopravd rafinovaně mí-chaných s příhodnými zrnky pravdy. Dokonce pan ministrStoiber (který má za manželku sudetskou Němku) pozdra-vil svého času sjezd Landsmannschaftu článkem v Sudeten-deutsche Zeitung, v němž se neostýchal napsat hrubou lež,že v První republice prý sudetští Němci „neměli zajištěna anielementární práva“. Vůbec se nenamáhal seznámit se s fak-ty, kolik měli sudetští Němci za Československé republikyčasopisů, nakladatelství, knihoven, divadel a škol včetně dvouuniverzit a jedné techniky, kolik měli spolků a poltickýchstran. Kdyby tyto údaje byW i jen zběžně srovnal s míroupráv, která byla sudetským Němcům přiznána v rámci Vel-koněmecké říše, zjistil by, že teprve tam přišli o nejelemen-tárnější práva. Letos na sjezdu v Norimberku týž pan Stoiberuplatnil další protičeskou lež, že při odsunu vinou českéhonásilí zahynulo na 200 000 Němců. Solidní vědecké prá-ce, které prokázaly, že tento číselný údaj je desateronásob-ně zveličen, pan Stoiber ani sudetoněmečtí propagandisténeberou na vědomí.

Když si v roce 1998 delegace Sudetoněmecké rady při-šla stěžovat kancléři Kohlovi, že česko-německá deklaracez roku 1997 zdaleka nesplnila jejich očekávání, řekl jim,že pro Sudetoněmecký Landsmannschaft je nyní rozhodu-jící šancí vstup Česka do Evropské unie, poněvadž „pakztratíme prostředky nátlaku“. Čas tedy kvapí a všichni od-půrci a vyslovení nepřátelé českého státu hledí využít všechmožností, aby dosáhli svého. Otto von Habsburg neváhaloznačit bývalého prezidenta Československé republiky, je-

PÁR SLOV KE DNI ČESKÉ STÁTNOSTI

10 / 2002

MALÉ ZAMYŠLENÍ

37

hož jméno je spjato s bojem českého a slovenského náro-da proti nacismu, za „génia zla“, a dal tak podnět k řaděsiláckých řečnických výkonů, řadících tohoto státníka dostejné kategorie jako Hitlera, Stalina a Miloševiče. SudeWá-ci z rakouského a bavorského území, jejichž protitemelín-ské výpady už ztratily brizanci, vznášejí nyní požadavky, abyvšechny obce v českém pohraničí byly označeny i němec-kými názvy. Který suverénní stát by mohl připustit tak neho-rázné zasahování do svých pravomocí? Z Rakouska i Ně-mecka se čím dál hlasitěji ozývají požadavky na finančníodškodnění. Nikdo z Landsmannschaftu se však nezmiňu-je o tom, že odsunutí sudetští Němci byli již odškodněni veSpolkové republice i v bývalé NDR (jen v SRN jim bylo vy-placeno 141 miliard marek). Také v Rakousku dostali sudet-ští Němci zaplaceno. Československo na tento účel poskytlo1 miliardu šilinků, přičemž na účet zabaveného sudetoně-meckého majetku se zřeklo reparací. Kolikrát mají být sudet-ští Němci odškodněni?

Češi, kteří byli obětí nacistické agrese, na níž se snaživěpodílelo 90 procent sudetských Němců, se ocitají pojednouna pranýři namísto strůjců a viníků této agrese, nebo v nej-lepším případě vedle nich. Zcela nedávno se této klasifika-ce dopustil pan dr. Posselt při odhalování pomníku Smíření.

Tak jako se před válkou útočilo na Versailleskou mírovousmlouvu a celý versailleský systém uspořádání Evropy, je-hož bylo údajně Československo pochybeným výplodem,tak se nyní v sudetoněmeckých propagandistických kampa-ních znevažuje Postupimská dohoda včetně jejího usnesenío odsunu Němců z Československa, Polska i MaVarska. OdČechů se žádá, aby pokorně padli na kolena a káli se za svéúdajné zločiny. Takže vítězi mají být nakonec Henleinovipohrobci.

Politolog Ben Kuras označil požadavky sudetských Něm-ců zaměřené nyní na tzv. Benešovy dekrety a celý jejich pro-tičeský výklad dějin za sudetoněmeckou lež, kterou přiřa-zuje k nejperverznějším pokusům o přepsání moderníchdějin. Píše: „Lži sudetoněmecké nejde v konečných důsled-cích o nic míň, než o zopakování pokusu o likvidaci čes-kého státu. Její dodatečnou perverzitou je to, že na českýnárod svaluje kolektivní vinu za nekonečně horší činy mno-hem většího procenta svého vlastního národa...“ Plně lzesouhlasit s Kurasovým názorem, že urputné sudetoněmec-ké útoky na Benešovy dekrety nejsou dílem náhody. Jejichzrušení by totiž mělo jediný možný státoprávní důsledek:český stát jako nástupník Československa by přestal práv-ně existovat. Protože Německo nikdy nezrušilo platnost Mni-chovské dohody a přestalo uznávat dohodu Postupimskou,jediným přežívajícím právním kodexem pro vztahy s Němec-kem a Rakouskem by byly zákony Protektorátu Böhmen undMähren. Jelikož mezinárodní ani evropské instituce, jak do-vozuje Kuras, po takovém stavu netouží, usilují představite-lé Sudetoněmců, aby si ho „vlastním zrušením Benešovýchdekretů nastolili sami Češi dobrovolně z vlastní vůle.“

Požadavků vůči českému státu mají Sudetoněmci ce-lou řadu. Zveřejňují je postupně, aby Čechy příliš nevydě-sili. Po Benešových dekretech a finančním odškodnění při-jde na řadu požadavek práva na vlast. Vypadá na prvnípohled neškodně, ale nedejme se mýlit. V dokumentu Sta-novisko k sudetské otázce, který byt přijat plénem Sudeto-

německé rady 15. 1. 1961 a jehož platnost trvá, se v kapi-tole výhledy praví /bod 11/: Nejenom sudetští Němci, ale ce-lý německý národ se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetskýchNěmců z jejich domovů, v nichž žili po celá staletí.

V kapitole Výhledy se dále proklamuje právo jednotlivcena nikým neomezované právoplatné bydliště, jakož i právovšech národů i etnických, rasových a náboženských skupinna nikým neomezované právo žít trvale v jejich původníchsídelních územích (právo na domovinu). „V našem přípa-dě,“ čteme v dokumentu, „tím rozumíme právo sudetoně-mecké etnické skupiny na návrat do její domoviny a nanerušený život v ní ve svobodném sebeurčení. Poměryv Evropě a také vzájemné vztahy mezi Spolkovou repub-likou Německo a Československem (dnes Českem) lzepovažovat za znormalizované teprve tehdy, když budetoto právo uskutečněno.“

Zdůrazňuje se přitom /bod 16/ toto: „Hlásíme se k prá-vu na sebeurčení jakožto k právu národů a etnických sku-pin svobodně určovat svůj politický, hospodářský, sociálnía kulturní status.“ A nyní pozor na čertovo kopýtko: „O osu-du sudetských Němců a o jejich území smí tedy být roz-hodováno pouze s jejich výslovným souhlasem.“ Jde tedyznovu o starý pangermánský požadavek vznášený vytrvaleněmeckými nacionalisty od roku 1848: odtržení českéhopohraničí osídleného kdysi v různé míře Němci a jeho při-pojení k Německu. Jinými slovy: revidovat výsledek druhésvětové války a vynutit si obnovení stavu dosaženého na-cistickou agresí v roce 1938 a 1939. NechW někdo zkusí,jestli takovéto pojetí sebeurčení budou ochotni akceptovatAngličané vůči Irům, Španělé a Francouzi vůči Baskům a ko-nec koncům i Němci vůči Lužickým Srbům. O Češích se všakpředstavitelé Sudetoněmců domnívají, že by je pod heslemevropské integrace bylo možno znovu zbavit pohraničníchúzemí a pak cestou postupného odnárodnění zapojit zby-tek Česka už konečně do německého územního celku, jakse toho nepodařilo natrvalo dosáhnout silou zbraní.

Český tisk s výjimkou Práva a několika menších levico-vých listů nás bohužel včas nevaruje a ani nebrání, neboW vesvé většině patří německým koncernům. Televize se radějivěnuje thrillerům, kriminálním dramatům a erotickým fil-mům. A nakladatelé? Ti se namnoze bojí vydávat knihy s vlas-teneckým vyzněním z obavy, že je neprodají. Proto leckdydávají přednost knihám o luftwaffe, pamětem Otty Skorze-nyho a jiných význačných nacistů a Hitlerovu Mein Kampf.Někteří z bývalých dizidentů, kteří - aW v německé emigracinebo u nás - dostávali podporu z německých či spíše sude-toněmeckých zdrojů, teV musí zřejmě vracet dluh horlivýmpřizvukováním sudetoněmeckým protičeským kampaním.Na české straně neshledávají ani nitku něčeho pozitivního.Znevažují národní obrození i odboj za první i druhé světo-vé války. Samostatný stát pokládají za Masarykův a Bene-šův omyl. Slovo vlastenec používají bezmála jako nadávky.Věřím, že zdravý instinkt národa nepřipustí, abychom při-pustili rozparcelování území někdejšího království České-ho a za misku slibované evropské čočovice vařené v sude-toněmeckém nacionalistickém kotli prodali s pohraničímcelé své dějiny, dědictví po našich předcích. SjednocenáEvropa to po nás ani nežádá.

Karel Richter

Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

38

Existují pouze dva italské regiony,oba v severní části země, které majípoměrně složitá jména. Je to Friulsko- Julské Benátsko, italsky Friuli - Vene-zia Giulia a Tridentsko - Jižní Tyroly,v originále Trentino - Südtirol, italskyTrentino - Alto Adige. Tento kombino-vaný a komplikovaný název skládají-cí se ze jmen obou provincií má svéopodstatnění. Není mnoho případů,kdy vedle sebe rovnoprávně a míru-milovně žijí dvě tak rozdílné skupinyobyvatelstva.

Italsky mluvící Tridentsko na jihuregionu bylo v minulosti ekonomickypodstatně slabší než Jižní Tyroly. Chu-dá půda byla sotva schopná poskyt-nout zemědělcům obživu. Naopak Již-ní Tyroly, které do roku 1919 patřilyk Rakousko-Uhersku, vzkvétaly. Lišilyse i jazykově - dorozumívacím jazy-kem byla němčina, v roce 1910 tam97 % obyvatel mluvilo německy. Získá-ním tohoto území, o než Itálie usilova-la již v minulosti, vznikly komplikacenárodnostního charakteru, později na-zývané „jihotyrolská otázka“. Problémspočíval v tom, že se italská vláda,hlavně za Mussoliniho, systematickysnažila nově získanou oblast poměrněbrutálně poitalštit. Italianizovala míst-ní i vlastní jména, v Tyrolích usidlova-la populaci z jiných částí země, italštíbranci byli nuceni odbývat si tam vo-jenskou službu, zatímco mladí Tyro-lané odcházeli sloužit na jih. Německyse mluvit nesmělo, italštiny nezůstalyušetřeny ani náhrobní kameny němec-kých rodin a církevní obřady. Německymluvící obyvatelstvo s takovým postu-pem samozřejmě srozuměno nebylo.Napětí mezi oběma skupinami vzrůsta-lo. Italští turisté byli neoblíbeni, v res-tauracích je obsluhovali s ostentativ-ním sebepřemáháním, propichovali jimpneumatiky aut, což byly ještě protes-ty poměrně umírněné. Extremisté sestále častěji uchylovali k teroristickýmakcím, které stály lidské životy a ochro-movaly veřejný život. Maximální poža-davek jihotyrolského obyvatelstva bylopřipojení k Rakousku. Minimálně chtě-li dosáhnout alespoň autonomie a prá-va na sebeurčení. Teprve v roce 1972byl do italské ústavy tento status včle-

něn, jeho uvedení v život však na sebenechalo čekat dalších 20 let. V roce1992 byl konflikt definitivně ukončen,vztahy s Rakouskem se normalizovalya Jihotyrolská lidová strana (SüdtirolerVolkspartei), která na zdárném kon-ci tohoto vývoje měla lví podíl, získalaabsolutní většinu. Ve volbách v roce1998 svou pozici dokonce ještě posílila.

V současné době jsou místa vestátních orgánech rozdělována podleskladby obyvatelstva, což znamená, že70 % míst připadá na německy mluví-cí obyvatelstvo a 30 % na mluvící ital-sky. Každý uchazeč se však musí po-drobit přísné jazykové zkoušce, kterámá prokázat ovládání obou jazykůa tím umožnit každému obyvateli jed-nat na úřadě ve své mateřštině. Je prav-da, že se Italové německy učí neradia argumentují tím, v Itálii se má mlu-vit italsky. Většina dětí ale vyrůstá bi-lingvně, což je vzhledem k členstvív EU nespornou výhodou.

Tento výklad tedy vysvětluje kom-plikovaný název regionu a je součas-ně nepřehlédnutelným výrazem auto-nomie dvou - zvláště v minulosti - takrozdílných provincií.

Z geografického hlediska je regionvelmi hornatý, především sever, a po-skytuje skvělé podmínky pro pěsto-vání zimních sportů. Však je to takéoblíbený cíl rakouských i německýchlyžařů - včetně školních lyžařskýchkurzů. Jistě je důležitá relativně ne-komplikovaná doprava - pokud neníBrenner přetížen - ale i fakt, že v Již-ních Tyrolích pro německy mluvící ne-existuje jazyková bariéra.

Důležitá města regionu jako Brixen(Bressanone), Bozen (Bolzano), Trient(Trento) a Rovereto leží podél staréobchodní cesty vedoucí přes Brenner-ský pas. Ten spojuje nejen Rakouskoa Itálii, ale celou severní Evropu s ital-ským jihem.

Z čeho obyvatelé Tridentska - Již-ních Tyrol žijí? V současné době hlav-ně z letního a zimního turistického ru-chu, jak domácího tak zahraničního.Stále více Italů dává totiž přednosthorám před mořem, a to i v parnémlétě. Kromě toho se v jihotyrolské alp-ské krajině cítí jako v jednom z Dis-

neyových parků. Obdivují dřevěné ne-bo polodřevěné domečky a domkyv rakouském či jihoněmeckém stylu,balkony a okna přetékající muškáty,kostely s cibulovitými věžemi a to všezasazené do pečlivě udržované kraji-ny. Živá jsou i řemesla, zvláště výro-

ba látek a suken na domácí kroje, ne-jen nedělní, ale i pracovní, které chrá-ní nezbytná modrá zástěra. Svrchníoblečení v tyrolském stylu jako kabá-ty, klobouky, kalhoty a kazajky si s obli-bou kupují i cizinci. Pěstují se tam vy-nikající vína nejen pro vlastní spotřebu,obilí, brambory, zelí a dokonce i olivy.Především však jablka, která se konzu-mují i u nás. Jejich pěstování zaujímámezi ostatními živnostmi - pěstová-ním dobytka na vysokohorských past-vinách, obilí nebo vinné révy - v obouprovinciích již tradičně výjimečné po-stavení. Polovina jablek na italskémtrhu pochází právě odtud, z relativněmalého území. Technika skladováníje dokonalá, takže různé druhy jablekdozrávají postupně, čímž je zajištěnozásobování čerstvým ovocem od zářído června. I způsoby pěstování jsoutak propracované, že chemické postři-ky bylo možné redukovat na minimum.

Sadaři organizovaní v družstvu za-ručujícím nejvyšší možnou kvalituovoce se musí ve všem podřídit jehovedení. Agronomové a potravinářštíchemici určují optimální dobu sklizněa současně stanovují její poslední den.Tím se má zabránit eventuálnímu ry-chlému dozrávání jablek po uskladně-

U stolu italského regionu - Jižní Tyroly

��

��

10 / 2002

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

39

ní. Proto je doba vymezená pro sklizeňa uskladnění velmi krátká. Přitom skli-dit a uskladnit 2.500.000 metráků ne-ní žádná maličkost. Jablka se z plan-táží hned odvážejí do temperovanýchsklepů, kde čekají na rozvoz, který seuskutečňuje ve speciálních chladicíchautech. Cesta nesmí trvat déle než24 hodin, neboW každá další hodinatransportu snižuje životnost jableko 3 týdny.

Ze známých osobností regionu ne-lze nejmenovat našeho současníka,horolezce a spisovatele, ReinholdaMessnera (1944), který zdolal všech14 osmitisícových velikánů bez kys-líkové masky a za 92 dní přešel pěškyAntarktidu. V posledních volbách kan-didoval do Evropského parlamentu zastranu italských „Zelených“. Dále jeto politik a premiér let 1945 - 1953Alcide De Gasperi (1881 - 1954) a na-konec i Luis Trenker (1892 - 1990), hlav-ním povoláním architekt, jenž se všakproslavil spíše jako horolezec a pakjako herec a režisér dokumentárníchi hraných filmů o horách. Některé z je-ho děl, například „Hory v plamenech“,se promítaly i u nás. Nám připomína-jí Jižní Tyroly „Tyrolské elegie“ KarlaHavlíčka Borovského, který byl 4 roky,od 1851 do 1855, internován v Brixe-nu. Na jeho domě je umístěna pamět-ní deska.

Pokud jde o kulinářské umění, v Tri-dentsku - vzhledem k velké bídě - v mi-nulosti právě nekvetlo. Situaci všakzměnil, ač to zní poměrně kuriózně,Tridentský sněm, 19. církevní koncil,který se od roku 1545 s delšími i krat-šími přestávkami konal v městě Triden-tu do roku 1553. Církevní hodnostářipřijeli s početným doprovodem, jehožsoučástí byli i nadaní kuchaři. Od nichse místní obyvatelstvo naučilo připra-vovat složitější pokrmy z místních su-rovin, zvláště pak sladkovodní ryby.Kromě zmíněného koncilu měly v poz-dější době na trentinskou kuchyni vlivBenátky a habsburské Jižní Tyroly.

Způsob života Jižních Tyrol, stejnějako i českých zemí, ovlivnila společ-ná rakousko-uherská minulost. Je tře-ba říci, že vlivy se prolínaly, a tak ma-Varský guláš se objevuje na stole nejenu nás, ale i v Tyrolích a jablkový závin,který Tyrolané nazývají „strudel“, patřímezi oblíbené moučníky jak tam, tak

v MaVarsku. Doma jsou tam i knedlí-ky ve všech variacích a pak velice ob-líbené kyselé zelí, německy Kraut. To-to slovo v poitalštěné podobě „crauti“je současně přezdívkou jižních Tyrola-nů. Ti svůj osud nesou s hrdostí.

Abychom zůstali u tématu a ingre-diencí, zde je odpovídající recept:

Zuppa di crauti - Zelná polévka50 g na kostičky nakrájeného špeku1 nadrobno pokrájená cibule2 lžíce másla800 ml vývaru260 g kyselého zelí1 středně velká brambora150 g bílého chleba nebo veky100 g kyselé smetanysůl a pepř

Špek a cibuli podusit na jedné lži-ci másla. Přidat vývar a kyselé zelí a namírném ohni 30 minut vařit. Brambo-ru oloupat a syrovou do polévky na-strouhat. Mezitím na kostičky nakráje-ný chléb na zbývajícím másle opéci.Nakonec do horké, ale ne vařící se po-lévky přidat kyselou smetanu. Osolita opepřit. Na talíři polévku posypatopečeným chlebem.

Canederli di pan grattatoHouskové knedlíky (trochu jinak)150 g starého bílého chleba (veky,

housky) nakrájeného na kostičkymléko, máslo2 vejce2 cibule nakrájené nadrobno 1 lžíce pokrájené petržele

50 g strouhankysůl, pepř, muškátový oříšekstrouhaný sýr

Chléb namočit v mléce, vejce roz-kvedlat s rozpuštěným máslem, přidatcibuli a petržel. Chléb vymačkat a pro-třít sítem nebo cedníkem. Obojí smí-chat, přidat strouhanku. Osolit, opep-řit a okořenit trochou muškátovéhooříšku. Těsto nechat chvíli odpočinout.Zformovat kulaté knedlíky a 15 - 20 mi-nut je vařit v osolené vodě. Polít roz-puštěným máslem a posypat sýrem.

Fritelle di mele - Fritovaná jablka1 lžička kvasnic v prášku50 g másla 125 ml mléka50 g mouky3 rozkvedlaná vejce50 g pudrového cukru 8 jablekolej na fritování

Kvasnice rozpustit v teplé vodě,máslo rozehřát a s mlékem, moukoua polovinou cukru dát do misky. Mí-chat, dokud nevznikne hladké těsto.Jablka oloupat, jadřinec odstranit, na-krájet na tenká kolečka a posypat zby-lým cukrem. Omočit v těstě a fritovatv horkém oleji. Nechat okapat a serví-rovat.

Jak je vidět, jihotyrolská kuchyněje pro nás více než přijatelná, neboWvětšinou zpracovává stejné suroviny,i když někdy jiným způsobem.

Hana Tomsová

Reklama

Chlumecké listy

ZDRAVÍ

40

Většině lidí narozených těsně poválce byly mandle odstraněny již v dět-ství. Pokud působily problémy, lékařise rychle rozhodovali pro operaci.Dnes jsou již zdrženlivější. Kritéria prooperaci jsou nyní přísně vymezena, ne-boW mandle hrají důležitou roli při fun-gování imunitního systému, při bojiproti zárodkům nemocí, které vnikajído těla nosohltanem. Jsou tedy obzvláš-tě důležité pro děti, jejichž obrannésíly nejsou ještě zcela vyvinuty. Z tohovyplývá, že operace může pro pacien-ta znamenat zhoršení obtíží.

Přesto se vyskytují onemocnění, přikterých musí být mandle odstraněnyjiž v dětském věku.

Chronicky zanícené mandlePokud se zánět mandlí doprováze-

ný horečkou vrací více než třikrát roč-ně, je lepší mandle odstranit. Když jsoumandle stále zanícené, imunitnímusystému více škodí, než slouží. Dětičasto trpí skrytými trvalými infekcemi,které neprospívají jejich růstu. Chro-nické a těžké záněty mandlí mohoubýt, když nejsou léčeny pomocí anti-

biotik nebo operovány, výchozím bo-dem revmatického onemocnění.

Trvale zvětšené mandleKdyž jsou mandle trvale zvětšené,

ale dítě netrpí angínami, není důvodk operaci. Pokud jsou ale hyperplas-tické krční mandle tak velké, že se do-týkají hltanu, pak brání dýchání, poly-kání a mluvení. To může vést v nociaž ke krátké zástavě dechu. V takovémpřípadě je operace vhodná.

Pro jistotu se musí operovat taképři podezření na nádor. Naštěstí je tov dětském věku výjimečný případ. Po-dezření na nádor může vzniknout na-

příklad tehdy, když jsou mandle roz-dílně velké.

Týden v nemocniciV současné době se většinou ope-

ruje v celkové narkóze. Pacient musízůstat jeden týden v nemocnici. Vy-jmuté mandle zanechávají bolestivéotoky, ale přece jen je tu jedna malánáplast na bolístku - k chlazení je nej-vhodnější zmrzlina.

AngínaOdborně se zánět mandlí nazývá

tonzilitida. Označuje se též jako angí-na, z latinského slova ango - zužovat.

Chronický zánět v krku

KDY MUSÍ MANDLE VEN?V současné době lékaři jen málokdy doporučují operaci mandlí. Dříve tomu bylo naopak.

Jaký je důvod této změny? Proč se musí krční mandle někdy odstranit již v dětském věku?

Chřipka je v literatuře velmi často charakterizována ja-ko klinicky relativně uniformní onemocnění způsobené ne-ustále se měnícím virem. V podstatě neexistuje žádné jinéakutní onemocnění projevující se příznaky postižení dýcha-cího ústrojí a zároveň tak rychlým a rozsáhlým šířením v lid-ské populaci. Každý člověk je v průběhu svého života chřip-kou opakovaně postižen.

V zimním období se nebezpečí tohoto onemocněnízvyšuje, mnoho lidí ho však stále podceňuje a snaží se jejpřecházet. To ale může vést k prohloubení potíží a ke kom-plikacím, jako je zápal plic či průdušek. Jako základní pre-vence se doporučuje očkování v podzimním období, pře-devším pro oslabené osoby a děti. Pro kardiaky, diabetiky

a pacienty s chronickým onemocněním dýchacího ústrojía ledvin je bezplatné. Ostatní pacienti, kteří se chtějí vy-hnout nepříjemnému onemocnění a pracovní neschopnosti,si musí očkování hradit. Stojí asi 200 až 300 korun a chrá-ní před chřipkou jednu sezonu. Pokud jste očkování ne-stihli, snažte se o to více dodržovat správnou životosprávua dopřejte si dostatek spánku. Nezapomínejte ani na potřeb-né množství tekutin a vitaminu C. Při příznacích chřipky jevýhodné použít složené preparáty, které účinkují proti ně-kolika příznakům najednou.

Stránka přetištěna z časopisuZDRAVÝ ŽIVOT

Typickými příznaky tonzilitidy, která je většinou způsobena bakteriemi,jsou:% Silně zarudlé a oteklé mandle % Bolestivé polykání% Horečka % Zduřelé krční uzliny% Eventuálně zjevně viditelné žluté povláčky na mandlích% Bakterie, které zánět vyvolávají, mohou vyvolat i komplikace v podobě

revmatického zánětu kloubů, srdce či ledvin. Proto se angíny léčí anti-biotiky.

Příznaky tonzilitidy

DRŽTE SI CHŘIPKU OD TĚLA

Pomočování odborně nazývané in-kontinence, u dětí častěji enuréza, jecharakteristická samovolným, nekon-trolovatelným únikem moče. V napros-té většině je významným hygienickýma sociálním problémem.

U dětí se jedná zejména o noční po-močování. Za nefyziologický stav po-važujeme noční pomočování u dětístarších 5 let a ve vybraných případechi mladších. Podstatnou informací je,zda se jedná o trvalý únik moči od na-rození (primární enuréza) nebo o stav,

kdy se dítě již nejméně 6 měsíců ne-pomočovalo a noční pomočování sevrátilo (sekundární enuréza). V napros-té většině případů lze takto postiženýmdětem pomoci.

U dospělých se setkáváme s o ně-co odlišnými typy úniku moče. Vyše-třovány jsou převážně ženy. Převahazastoupení žen nad muži je dána ana-tomickými poměry v délce močové tru-bice, stavy po porodech… Nejčastějizastoupenou vadou je únik moče přizátěžových stavech jako je kašel, ký-

chání, rychlá chůze, nošení břemen.Pokud dochází k úniku moče v těch-to případech, bez předchozího upozor-nění a nucení na močení, hovořímeo stressové inkontinenci. Mají-li pa-cienti únik moče při intenzivním nut-kání na močení, při tekoucí vodě,v chladném prostředí, hovoříme o ur-gentní inkontinenci. Oba typy u do-spělých se mohou kombinovat a vy-tvořit smíšený typ úniku moče.

Rozpoznání jednotlivých typů úni-ku moče a jejich léčba je jednou z dob-ře propracovaných oblastí urologiea urologická ambulance místem, kdese můžete s tímto onemocněním léčit.

MUDr. Miroslav Loudaurologická ambulancepoliklinika Chlumec n. C.

Také během naší jízdy z Kanskajsme slyšeli kusé zprávy, že se 3. pra-por 4. pluku „zbuntoval“ a Chlume-čák Fr. Hataš mi to vypravoval po-drobněji:

Naši delegáti všech pluků se sjelido „Irkutska“ a dělali nátlak na našivládu stran požadavků mužstva. Pav-lů však odmítl. Tou dobou stál na ná-draží 3. prapor 4. pluku (za tím účelemjiž do Irkutska povolaný). Jakýsi Židdobrovolec 4. pluku „Abeles“ a jehodruh „Felix“ - lidé to svým jednánímvelice podezřelí, však mající u mužstvanásledkem svých demokraticko-bolše-vických hesel mnoho vlivů, „zbunto-vali“ onen prapor a uspořádavše de-monstrační průvod městem, obsadilináš český finanční odbor a tiskárnu.To byla vyložená vzpoura. První pluk,který byl ubytován za městem v ka-sárnách, když to uslyšel, uspořádal na-rychlo schůzi, na níž bylo ustanovenodáti vzbouřencům ultimatum, by ihnedsložili zbraně a spustili obsazená mís-ta, což oni také učinili, takže nedošlok žádnému bratrovražednému boji.Všichni delegáti byli potom arestová-ni a zavedeno s nimi vyšetřování. Takskončil zápas zastupitelstev s „vládou“.

Vrchní velitel spojeneckých vojsk naRusi generál Janin poslal odzbrojený3. prapor 4. pluku na jakousi menšístanici východně Irkutska na odpoči-nek. Prý uklidnit nervy.

27. t. m. přijeli jsme do stanice„Polovina“, kde byly posádkou naše2 roty 2. praporu. Zde plukovník s ni-mi držel raport. Ptal se, má-li kdo ja-kou stížnost. A když mu žalovali našpatnou stravu, na shnilé maso, odpo-věděl: Bratři, vaše žádosti jsou zákon-né a podle možnosti budou vyřízeny.Načež důstojníci, kteří svého časuv Tjumeni se oddělili, zase přebírali ve-lení od důstojníků „sborovým velite-lem“ Syrovým sem dodaných. Po ra-portu náš vlak jel hned dále, a jelikožbyly ostatní dvě roty dotyčného pra-poru roztroušeny po stanicích, všude,kde byly, plukovník s nimi držel ra-port a opakovalo se to jako v Polovině.Byly to stanice: Malta, Angara a Ki-toj. Dne 29. m. června t. r. jsme do-jeli do stanice Inokentěvskaja, koneč-ného to našeho cíle, kde jsme měli zů-stat delší čas.

Bylo to dosti prostorné nádraží s při-léhajícím k němu městečkem. Leží asi7 až 8 verst západně města „Irkutska“.

Jest to, jak my říkáme, v pravém slo-va smyslu „díra“. Městečko samo jestrozloženo severně od nádraží, úplněna rovině, a jako z ohromné většinyvšechna ruská města a městečka svo-jí vnitřní úpravou - ubohá. Jestli za-prší, nemůžeš po ulici přejít a úzkýrozbitý a shnilý chodníček dřevěný,pro velké množství obecenstva dale-ko nedostačuje. A na nádraží to o mno-ho lepší není.

Jednu verstu západněji od stani-ce „Inokentěvská“ jest tzv. „vojenojpunkt“, kde stojí dosti pěkná zděnákasárna. Toho času, když jsme tampřijeli, byl v nich ubytován z našehovojska pouze třetí prapor našeho plu-ku, a to ještě ne celý. Dvanáctá rotabyla 160 verst za Irkutskem na východve „Sjudjance“.

Náš štábní vlak zůstal státi na zá-ložní koleji. Říkalo se sice, že také sebudeme stěhovat do kasáren, však ne-došlo k tomu. Kromě našeho vlakustálo zde našich ešalonů velmi mno-ho. Dělostřelci, několik vlaků zásobo-vacích, inženýrná rota a mnoho jiných,které nevím ani, jak se jmenovaly. Nej-protivnější byli dělostřelci s jejich koň-mi. To při stávajících vedrech měli jsme

10 / 2002

ZDRAVÍ

41

Okénko do urologiePomočování

- onemocnění všech generací

Jan Těšík: PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

ve vozech tolik much následkem blíz-kosti koní, že nebylo lze ani minutu vedne zasnout. Dostali jsme proti nim ta-kové síWky, na způsob jako mají u násvčelaři proti včelám. Však i ty málo po-máhaly.

Proto jsme nejraději dleli ve volnépřírodě, v nízkém lesíku táhnoucím sepodél dráhy. Hlavní mou zábavou zdebyla hra v kuželky. To bylo na nádražína různých místech našimi hochy po-staveno kuželníků několik, a v samýchkasárnách šest. Hrávali jsme všechnymožné hry a nejvíce „do roha“. Čas-to jsem si vzpomněl na švagra Zimu,který doma asi také v neděli si „kulí“.Však co značí slovo doma? Jistě chodína „starou“ nebo ke „Kvasňovi“. Kdejsou ty časy, kdy i já jsem tam chodí-val po nedělním obědě. Vrátí se onyještě jednou??

Dne 2. m. července si nás vytáhli(hudbu) do Irkutska na pohřeb. Bylatam jen hudba 1. pluku a jelikož tambyla hlavní naše nemocnice pro prvnídivizi a úmrtí toho času (mnoho řádi-la úplavice a tyfus) bylo mnoho, bylahudba prvního pluku přetížena. Taksotva jsme přijeli, hned si na násvzpomněli. Tam do Irkutska jsme jelivlakem na nádraží. Však z místa po-hřbu na hřbitov to bylo hodně dale-ko, neboW vojenský hřbitov, kam se na-ši bratři pochovávali, leží asi 6 verst odměsta severně, na kopci o nízkém,mladém lesíku. Mohu napsati v háječ-ku, neboW místo ono, kde odpočívátaké hezká řada našich, jest opravdukrásné. Sotva jsme vylezli v Irkutskuna nádraží z vlaku, starší „Marek“ násseřadil, a šli jsme přes „pontonovýmost“, jenž vede přes řeku „Angaru“a spojuje nádraží s městem, na místo,odkud se měl vypravovat pohřeb. To-ho dne jsme hráli na pohřbu ne naše-ho bratra, nýbrž „Rumuna“. ByloW jichtaké nevelké množství (tuším 1 pluk)zformováno k ochraně „sibiřské drá-hy“, z nichž malá část asi 2 roty bylaposádkou v Irkutsku. Došedše na mís-to, po přibytí čestné rumunské roty,nastoupili jsme cestu ke hřbitovu. By-la to cesta dlouhá a při vedru, jaké pa-novalo, neměli jsme na sobě niW su-chou. Jak jsem již podotkl, hřbitov ležína krásném místě daleko za městem.Tam, doufám, se to nešWastným obě-tem občanské ruské vojny dobře spí.

Nazpět si nás Rumuni vzali k nim dokasáren na hostinu. Totiž lépe řeče-no na oběd. Uhostili nás polévkou,masem a fazolemi. Píti kromě vodynebylo. Chovali se k nám velice přátel-sky, načež zahravše jim na rozlouče-nou pochod, odebrali jsme se na ná-draží k vlaku. Byli jsme jak se patří„utaháni“, takže velice rádi jsme byli,když před našimi vozy v Inokentěv-ské „starší“ velel rozchod. Já jsem tenden ani neprohlížel město, které napohled vypadalo krásné, nýbrž zmu-čen vedrem, hleděl jsem jen na předemnou jdoucího křídlováka „FeVku“.A když jsme se vrátili domů, vrhl jsemse na palandu na svoje lůžko a spal ja-ko zabitý.

Strýček HavlínJednoho dne švagr Hejcman toula-

je se po nádraží setkal se se strýčkemHavlínem od nás z Klamoše. Byl za-městnán v jejich šalonu v lávce (pro-dejně). Také jsem ho navštívil a byloto večer při soumraku, sedli jsme sipřed jeho vůz na kusy tam ležícíchdřev a - vzpomínali jsme. Strýček bylna tom dobře. Byl uznán od místníholékaře nezpůsobilým ke službě a čekaljen, kdy bude povolán ke hlavní ko-misi do Irkutska. Spřádali jsme plánydo budoucna a hlavně on byl pln na-děje, že pojede domů. A také mu todobře u komise dopadlo. Byl uznán,k čemuž mu hlavně přispěla jeho lé-ta, a za několik dní loučil se s náminadobro.

Bylo to ráno a hodně pršelo. Jánebyl doma, když on se k nám přišelrozloučit, a proto když jsem po chví-li přišel a řekli mi to, běžel jsem zaním a dohnavše ho, předával jsemmu vzkaz pro moje drahé doma. Psa-ní jsem neposílal žádné, jelikož jsemvěděl, že strýček to stejně všecko řek-ne ústně. Díval jsem se za ním, dokudmi nezmizel z očí a bylo mi veliceteskno. Tak smutno mi bylo a připa-dalo mi to, jako když se v Rakouskuloučívali staří vojáci jdoucí po třech le-tech domů s rekruty. Za šest neděl do-stali jsme s Hejcmanem od něho lís-tek z Vladivostoku.

Šestého toho měsíce hráli jsmeopět na pohřbu v Irkutsku a ten dentaké švagr Hejcman jel tam do ne-mocnice.

Měl trochu horečku, a proto jakopodezřelého z nějaké epidemické ne-moci (tyfus - úplavice - cholera) ihnedjej poslali do hlavní nemocnice (Jan-dova se nazývala).

„Sjudjanka“Dvanáctá rota našeho pluku byla

posádkou, jak jsem již dříve podotkl,v „Sjudjance“ a mimo ni odbýval se tamdůstojnický kurz. Pořádali tam jakou-si zábavu a za tím účelem žádali o na-ši hudbu. Přišel příkaz a 7. t. m. jsmetam jeli. Byl jsem velice zvědav naohromné jezero „Bajkalské“, a jelikožvyjeli jsme navečer, bylo již dost tem-no, když jsme dojeli do stanice „Baj-kal“ zvané, odkud načínalo jezero. Ná-sledkem šířící se tmy nic viděti nebylo,a také jsme asi po půlhodinové za-stávce jeli dále.

Až do Sjudjanky, kamž jsme při-jeli druhý den ráno, projeli jsme odstanice „Bajkal“ 39 tunelů, z nichž po-slední byl v minulém roce bolševikyhodně poškozen. Rozhlíželi jsme sezvědavě po okolí a na mě krajina tapůsobila pěkným dojmem. To bylo jižněco jiného, nežli jednotvárná krajinaInokentěvská.

To bylo také příčinou mnoha ne-mocí u našeho pluku. Nejvíce řádilajakási „desenterie“ a břišní tyfus, cožbylo přičítáno nedostatku pitné vody,a ačkoli lékaři varovali před pitím vo-dy syrové, přece někteří bratři brali tona lehkou váhu, a tak potom za svoulehkovážnost pykali. Ovšem někteříi přes svou ostražitost onemocnělia některým, kteří pili všude každou vo-du se zase nic nestalo. To snad závisína zdraví člověka a na štěstí.

25. 7. jeli jsme do „Sjudjanky“,kdež mělo býti prováděno vyzname-nání některých členů tamější posád-ky (12. naše rota a důstojnická ško-la). Ten den ráno odbývalo se to veSjudjance opět za přítomnosti diviz-ního velitele a jeho pobočníka a v pří-tomnosti našeho plukovníka Němce,načež jsme odjeli ihned do staniceKultuk, kde za přítomnosti výše uve-dených osobností byl odhalen namístním hřbitově našim padlým hrdi-nům, kteří tu tyli pochováni, nádher-ný pomník.

Ještě ten den nás vlak unášel zpětdo Inokentěvské.

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

42

CESTYKam jdete cesty? Kam cestujete? Kam opěšalé pěšiny? Kam úvozem či alejí? Kam prachem, blátem - Kam cestou plnou kamení?

V Klamoši bylo hodně starých cest.Vedly jak cévky od vesnice k vesnicia sbíhaly se ke Chlumci. Vytlapané bo-sýma nohama prabáb a pradědků, kte-ří jako první prošlapávali své pěšinyke žVářištím ze svých prvních jedno-duchých příbytků ještě zpola zakopa-ných v zemi. Z generace na generaciposouvali hranice pralesů, jejich ovcea kozy prosvětlovaly temnotu nepro-niknutelných nížinných hvozdů a spá-saly kopce nevhodné k zúrodnění a za-rostlé hložím. Potřebovali dřevo nanové, jistější domy, na mosty, na hatě,na topení. Na ploty. Musili se chránit.Bylo tu hodně vlků, v okolí Vlkova, naVlčí hoře, ve Vlkanci v Přestavlkách.I medvědů. Ti poslední zůstali na ostě-ní románského kostelíčky v Týnci nadLabem. Kradou pasáčkovi posledníhovepříka ze stáda, které žene po obvo-du oblouku nad vchodem.

Středověk už byla velká civilizace.Ve městech se bydlí v kamenných do-mech, i vesnické domky mají aspoňkamenné podezdívky. Pole jsou většía cesty jim pomáhají dusat kopyta kra-vek a koňských potahů. Pololánník mu-sí mít aspoň jeden pár, lánník dva pá-ry, také voly a kravky - ostatně, ty mátady většinou každý. A jak šel den, oto-čili se i vícekrát.

Tihle Havrdové, Havlínové, Cypriá-ni, Bludští, Zimové, Chárové a jak sevšichni tady nazývali, nešlapali už svécesty bosky - tedy - pokud nebylo tep-lo. Šlapali si obutí od svých ševců,švihali si bičem od svých sedlářů a ko-leje vyjezdila kola vozů od jejich kolá-řů. Fasuňky jim obíjeli kováři a navícpodráželi koňům kopyta podkovami,které kovali na svých kovadlináchz rozžhavených kusů železných tyčíve svých výhních, až jiskry lítaly.

Katastry polí se zakreslily, označi-ly hraničními kameny, cesty se ustáli-ly a zpevňovaly kamením - kdo by jepak, prosím vás, měnil - a tak jakodvě linky oddálené od sebe travnatýmpruhem s mezemi po stranách pro pě-ší, mizely za kopcem nebo se křižo-valy s jinými nebo se stékaly tak jakopramínky vtékají do větších potoků.Někde změnily svůj tok, zmnožily seo nové k dalším vyžVářeným polím ne-bo k těm, získaným z vysušených ba-žin a vysoušených dávných rybníků. Vesvé podobě se zachovaly až do polo-viny padesátých let minulého století.Tehdy přijely traktory s rudými hvěz-dičkami a rozoraly meze, pěšiny, ces-ty -. Moji milí staří hospodáři, kdežebyste dnes hledali svá pole?

Nejdůležitější cestou pro mne by-la ta, která vedla od našich vrat vzhů-ru přes dvůr, zahradou a pak od hu-men přímo až k vápenské. Běžela odzahrad mírným stoupáním dvěma ko-lejemi s travičkou udusanou na stře-du i po stranách do nízkého kobe-rečku s jetýlkem a jitrocelem, někdei s mateřídouškou. Vpravo bylo našepole, vlevo Zimovo a od vršku dolu Tě-šíkovo. Vlevo se tu říkalo Na Borku,vpravo Za Humny. Na vršku byl keřplané růže a odtud se povlovně sva-žovala dolu až k vápenské cestě. Odbrzkého jara až do zámrzu tu chodilykravky Zimových a pana Těšíka, hez-ky rozvážně, pomaloučku, ani pánovénespěchali, nevelké vozy kodrcaly pokamenech. Občas švihli bičem, jen tak,na dotvrzení svých vnitřních rozhod-nutí. Pan Těšík sumíroval postup skla-deb na sobotní tancovačku, pan Zimabyl trochu proutník, ten si mysl zatě-žoval jinými starostmi.

Mařenko, zajdi mi tam a tam a vy-řiV to a to. A tam jsem zastihla tohoa toho, jak nosí na rukou značně kor-pulentní paní. Velmi funěl a ne a ne,aby se otočil. Ta paní nebyla jeho a pak,když mne viděla, snažila se mne pře-svědčit, jak jsou ti mužští hrozní, kdyžchtějí vymámit z paní cigarety, kterév té době byly na lístky. Bylo mi de-

set a to už mi bylo jasné, že je lepšísvou příhodu zamlčet.

Tuhle cestu znali nejlépe naše Syl-va a Karel, náš pár koní. Také oba voli- je zvláštní, že neměli jméno. Volůmse říkalo jen voli. Ráno se obvykle jez-dilo orat nebo vláčet, taky se sečkounebo s válem, - prostě s nářadím podlepostupu jarních prací. K večeru se za-přahalo do fasuňku, přihodila se ko-sa, hrábě a vidle a jelo se pro krmení.K létu bylo vídat na cestě ponejvícežebřiňáky. Na práci nás bylo potřebauž víc, a tak jsme si sedli na podláž-ku vozu, nohy spustili mezi šprušlemia mohli jsme se dívat na pomalé uplý-vání krajiny a klábosit a zpívat, anižby nás někdo honil, i půl hodiny. Topodle vzdálenosti pole. Děvčata mí-vala šátek na pakos. Uvázaný ne podbradu, ale do týla, aby více větral. Tře-petal se jak praporek ve větříku, kterýochlazoval žňová vedra.

Za humny vedla pěšinka kolemplotů zahrad. Všichni sousedé vlast-nili v šíři své zahrady pole, která sa-hala až k Vápenské. Ten, kdo nevlast-nil další pole za ní, měl jenom mez.Kdo tam ale pole měl, musil mít i svoucestu. Pole byly dlouhé, různě barev-né stužky, většinou dost úzké - byla toveselá strakatina. Poslední cesty, kte-ré vtékaly do vápenské, byly obecnía vedly ze vsi od kovárny. Levá kolemHavlínovy stodoly, pravá míjela hřbi-tov a z té vybíhala poslední větvičkaa dokonce slepá, - ta poslední - nahřbitov. A jak byly ty dvě blátivé! Po-kud se někomu podařilo zemřít v do-bě sklízení řepy, neměl důstojný po-hřeb. Smuteční průvod se změnilv poskakující a povykující dav, kterýse snažil vyhledávat vyvýšená místav bahnité kaši - křížek se komíhal, panfarář si vykasal důstojný hábit ke kole-nům - jen koně šli spořádaně, pokyvo-vali hlavami s černými chocholy a vůzse kodrcal a cákal. Hudba zachraňo-vala partesy a nasadila až za odboče-ním, na travnaté hřbitovní cestě, lemo-vané jabloněmi. Dnes tu jsou špičatécypřiše. Bahno ale zůstalo. Konečně,když už jsou na podzim tak smutnédni, proč by nemohly být aspoň vese-lé pohřby.

Vápenská byla impozantní cesta,něco jako dálnice, někde dokonce tří-proudová. Musily se na ní vzájemněvyhnout i žebřiňáky naložené doširo-

10 / 2002

ČASY MINULÉ

43

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY

ka a dovysoka obilnými snopy. Vedlaod klamošské třistaleté lípy až na dneš-ní okresní silnici vedoucí přes Klamošna státovku uhánějící k Pardubicům.V letě byla prašná a ve zvláště hor-kých dnech vybělená až oslepovalaoči. Dalo se tu chodit i bosky, nohy sebořily do hlubokého hebkého prachu,při každém kroku vyfoukly chomáčekkouře. My děti jsme se snažily přidu-pávat na ten největší obláček, dokudjsme nedostaly pohlavek. Ale kdo náshlídal, když jsme běželi s bandaskamia svačinovým košíkem?

Na podzim se tak rozbahnila, ženás zachraňovaly jen travnaté okrajeu příkoupků. Vedla úvalem povlov-ných převalů, vlevo k humnům, vpra-vo k vlně, která kryla Výkleky a ChýšWi státní silnici s Novým Městem. Kdyžosaměla od vozíků, fasuňků, žebřiňá-ků a kolesek, od ženských v dlouhýchsukních, působila opuštěným dojmem.Po levé i pravé straně jen převaly hlí-ny a nahoře nebe. Kdyby se na mneobčas nepodívala modrá očka čekan-ky, kdyby nečeřil ticho všudypřítomnýskřivánek, bylo tu jak na konci světa,jak na dně obrovského hliněného lavó-ru. Samota těžká, nasáklá osaměními strachem v zátylku, jakou jsem nikdejinde nezažila.

Kdysi dávno byla hlavní spojnicía zkratkou mezi Vápnem, Újezdem,Přepychami a Chlumcem. Pro Klamošbyla spojnicí s Malými Výklekami. Od-bočení na ně bylo kousek od hřbitovau veliké hrušky. Stojí hruška v širémpoli / kdo je šelma / ten se bóji / já jsemšelma / nebojím se / vezmu šavli posta-vím se / moje šavle tuze tenká / ona se-ká jen to břinká / odříkávala jsem siv duchu, kdykoliv jsem kolem ní jelanebo šlapala pěšky. Byla to básnička,kterou do mne natloukla maminka,jak jen jsem byla schopna se to naučita pak jsem se musila postavit u na-šich kamen, aby byl patřičný odstup di-váků u stolu od účinkujícího. Pak seuklonit a spustit. Byla jsem tvrdohla-vá, někdy to ze mne nevypáčili ani zaklečení - a tady jsem si to odříkala do-brovolně a vždycky. Ta asociace. Dálza ní byla výklecká cesta žlutookrová,jílovitá. Pustá a jakoby odložená. Semmajitelé polí seli jen to, co nedalo stá-lou péči - bylo to na okraji našeho ka-tastru a bylo to opravdu dost daleko.Od konce našeho pole vedla cesta

trochu z kopce a než se zdvihla zasestrání vzhůru a vynesla na svém vrš-ku Výkleky, sešlo se k Záhumeníku.Pěknému rybníku v lukách, kde jsmese stačili vyráchat, než přijeli naklá-dat novou fůru. Byl tu klid a velkévážky prolétaly blízko - taková zvířa-ta se tu často nevídala. Opuštěnost.A stejné to bylo jak v Bříství, tak na ka-tastru na Klamošsku. Zahlédli jsme tuale víc hejn koroptví a řetízků za pětpeněz než lidského živáčka.

Pokud jsme měli službu ve stodo-le, fůry odtud jsme měli nejraději. Mě-ly nejdelší prodlevy. Mohli jsme senatáhnout na slámu stohu, natrhat sišpendlíky nebo kozlíky, kterých v na-šem plotě rostlo habaděj nebo jenomžmoulat slámku a sledovat plující obla-ka. Sláma byla čerstvá a voněla, kozlí-ky byly sladké - schválně, kdo dopliv-ne pecku nejdál?

Sladké vzpomínání.Vápenská byla prastará cesta a by-

la zkratkou pro vsi za námi. Tehdy bylkaždý kilometr dobrý - kravky, koněi kočí toho měli za celý den až až. Tím,že mohli minout naši ves, ušetřili not-ný kus cesty. Od hájenky jeli přímo kehřbitovu, vpravo nechali za sebou ces-tu k polím v Bříství - kdysi tam byl asibřezový hájek, dál od hřbitova míjelicestu do Černých a ke Kozině. V Čer-ných byla půda opravdu černá a na Ko-zině možná pásávali malí pasáčci kozy.Odtud byla strakatina polí Za Humny,vpravo velké lány V Ohradách. Na nichasi kdysi k večeru obecní pastuchashromažVoval stáda dobytka a odtudje zrána vyháněl na úhory. Protože dáluž míjeli pozemky Na Novinách. Jak sezdá, úhory se časem změnily na novápole. „Běž, vezmi hrábě a uhrab mezeNa Novinách,“ řekl tatínek. To přeceznačí: na nových polích. A byla to po-le nemilá, dlouhá, nekonečná!

Vlevo od nich je Charův palouk.Vyvěrá tu hned u cesty pramen a nejeden a teče hojným proudem přímok Borku, kterým jej doslova rozkrojil.Protéká průrvou, kterou si časem naBorku vyvzdoroval, strání zprava i zle-va spěchá ke Čtyřem kamenům. Stráň-ky jsou porostlé vysokými stromya jsou to poslední pozůstatky po le-se, který pokrýval celý Borek. Kdysi seles hrnul od naší zahrady obloukemk silnici až za rozcestí ke Rtánovua odtud k vápenské, aby ji doprovo-

dil až k prameništím a utíkal zpět k na-ší zahradě.

Od Charova palouku musily pota-hy trochu zabrat do kopce než vyjelyna silnici. Vápenská vedla ale dál, té-měř přímou čarou až na Skalku. Mi-nula tak Nové Město. To byly našecesty od vsi na sever. Většinou mělysvou dávnou historii, své příběhy.

Co přeslechly lamentací, starostíi planého plkání! Zoufalství i láskypl-ných objetí! Kdo to už ví! Ani ty cestyne - i ty už většinou nejsou. Nečekajítu čekanky, nedívají se moudře a lás-kyplně - nezpívají skřivánci, otrávenípesticidy. Jací to byli zpěváci! Třepe-tali se vysoko, převysoko, až nebyli anividět a jen vás zasypávali radostnýmjásotem. A chocholouši s čupřinkou nahlavě, boháči dudci s korunkou a tyco měli dětí za pět peněz a buchtič-ky koroptvičky! Jak je smutno dneskav našich polích!

Na jih směřovaly cesty ke Štítu.Hlavní, poměrně široká, se od posled-ního domku Smolíkových oddělila odsilnice a lemovaná třešňovými aleje-mi vedla k lesu. Pod ní byla pole PodBřehem, k lesu Na Podháji. Tady sesetkala s cestou od posledních sta-vení za statkem Havlínů - Záleských.Tahle cestička běžela pěkně při lese,pod Tátrumem dokonce úvozem. Ažvběhla do té naší, široké.

Byla to spíš procházková kráska.Ještě v devatenáctém století si neslapečeW smutku. Blízko za vsí se z ní od-bočovalo na přímou cestu přes les, naUmrlčí cestu, kterou se tudy ubíralypohřební průvody na hřbitov ke kos-telíčku v Újezdě. V minulém století siklamošští vybudovali svůj, moc krás-ný hřbitov s kovanou vstupní branou,obehnaný zdmi a hlídaný kamennýmukřižováním. Naši milí prapředci puto-vali, zabaleni v šátcích, zpátky do svévsi. Jen pár kostiček.

Domů - všechny cesty vedou do-mů. - Jen ta poslední na hřbitov.

Cestu do Štíta jsem znala téměřzpaměti. Už jako robě mě maminkavozila na sedačce kola do štítské hos-pody za dědečkem a babičkou. Kdoby nerad slyšel: moje zlaté děti, to jehezké, že jste se za námi přijely po-dívat! A dostali jsme vždycky něcodobrého. Později jsem dostala už i ně-jakou korunku na kolotoč. Kdo by ne-jezdil tou cestou rád!

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

44

Tehdy kopírovala les až před opu-kový lom a odtud vedla přímo na ces-tu od Štíta ke Rtánovu. Pro kola a pě-ší tu byla na zkrácení pěšinka mezipoli. Chudé klásky a metlice se sklá-něly k sobě a pod nimi běžela travna-tá pěšinka s uzounkou, vyježděnou,

pískovou cestičkou. Metlice, ve kterébyl sem tam klásek, tak krásně hladi-la. Modré chrpy a červené máky násjásavě vítaly a koukoly nám řekly, ko-lik je hodin.

Krásné cesty. Kam jdete? Optalijsme se slušně.

Domů - domů jdeme!Všechny cesty vedou domů Ta pravá jde až do vrátek Pěšky, naboso či obutíJen sevři v hrsti její kamínek Najdeš ji v suti vzpomínek.

M. Adamcová

1945Když první paprsky sluníčka po te-

plé noci ozáří zemi, zahledí se nejdřívna venkov. Tam v nynějším čase po-třebují jeho teplo a světlo nejvíce, po-třebují delší den. VždyW je tolik prácea ty dny běží jako voda. Ještě jsi anineusnul a již je zde nový den plný chva-tu a shonu. Začíná energickou žádos-tí hladových dobytčat. Kohoutí bo-jovnost se vybíjí v hlučném kokrhánía plácání křídel, kejhání hus se mísído netrpělivého podupávání koní, kte-ří vědí, že je na nich tíha celého dě-ní. Potom se rozezpívá ptačí nárůdek,z mnoha hrdélek se line spousta jása-vých melodií k novému dni a chváleBoha! Netrvá dlouho a již se ozve semtam úder naklepávané kosy. Dále jdevše ráz na ráz, každý má svou práci,není třeba pobídek, vozy hrčí, mono-tónní zvuk strojů, to vše je hymnusžňového dne! To již slunéčko pražía vidíme kotouče prachu, do toho seblýskají podkovy koní dunící v rychlémstakatu! Na polích rostou dlouhé řadymandelů. V teplém, chvějícím se vzdu-chu se mísí pobízení potahů s veselýmsmíchem... Den ubíhá za dnem a hrdéarmády mandelů mizí ve stodolách.Lány strnišW hnědnou zoranou zemí,obzor se zaobluje. Večer sedají stařína zápraží a rokují, mladí se sdružujív přípravách na slavnostní zakončení- dožínky. Jsou to naše první dožínkyv osvobozené vlasti. Zahledíme-li sepo širých lánech, zdá se nám, že slyší-me tep země, že slyšíme dech osvobo-zeného vězně!

1970Slunná neděle, sluníčko se nezadr-

žitelně dralo nad nádheru krajiny. Polevé straně silnice les, nekonečný, vo-ňavý, plný zpěvu a snad i houbařů.

Napravo mírně zvlněná krajina, rou-bená pásy lesů, nebo samostatnými les-

ními útvary. Mezi tím lány dozrálého,přezrálého obilí... Letošní vrtkavé po-časí nedávalo možnost plynulé skliz-ně. Některá pole svými úhlednými řa-dami vymlácené slámy dávala tušit, žezde je zrno již v bezpečí.

Za zatáčkou, těsně vedle cesty,pracovali tři lidé. Jejich pracoviště by-lo skutečně neobvyklé. Byl to kousekpole osetý žitem, slabý korec... Žitomírně sehnuté k jedné straně, nerozcu-chané... Před ním stál již starý člověka oháněl se kosou. Občas se zastavil,opatrně vytáhl brousek z dřevěného„kloubce“, který se mu kymácel u pa-su. Obezřetně přejel velkým obloukempo ostří kosy, a opět pokračoval v se-čení. Jak postupoval vpřed, pokosenéobilí zůstávalo za ním přihrnuté k ne-pokosenému, to sbírala sehnutá po-starší žena. Vždy vzala několik stébelslámy, jeden konec vsunula pod pra-vou paži a druhým koncem chvíli mo-tala na jednu stranu. Tím se jí utvořilopevné povříslo, to položila na zem, abyna ně navršila pořádnou hrst pokose-ného žita. Uchopila oba konce povřís-la, každý konec jednou rukou, utáhlapevně k sobě, překřížila ruce přes se-be a pravicí ještě jednou několikrát oto-čila, potom smotaný konec zlomilaa zasunula pod utažené povříslo...!

Práce stále stejná, monotónní, aleplná kouzla, pohybu. Myšlenky jsouv takové chvíli nespoutané, mohou serozletět podle libosti... Po konečnémutažení zvedla snopek a poponeslak dalšímu, který držela mladá dívka.Aby se nekácely. Tak přibýval jedenk druhému, až jich bylo celkem de-vět. Vznikl mandel. Opět vzala něko-lik samostatných stébel, tak do men-ší hrsti, opatrně několikrát zakroutila,jeden konec podala děvčeti, potomspolu obešly celý mandelík, aby se naprotilehlé straně sešly. Překřížily ruce,utáhly, opětné zalomení a zasunutí pod

povříslo! Mandelík stál pěkný s nače-chranou čupřinou klasů, mírně rozkro-čený, jako by očekával, že se v nej-bližší chvíli do něho opře vítr... Ženazatím vzala nové a nové snopky.

Děvče samo se chvíli rozhlíželonádherným červencovým jitrem, okol-ním krajem. Jistě jí nebyl neznámý, bylto její rodný kraj...! To vše zapadalojako neodmyslitelná součást toho vše-ho. Klidná, vyrovnaná, neměnná prácesnad po celá staletí vykonávaná jakosamozřejmost.

Nemohl jsem se vynadívat na tentichý, nehlučný pracovní rytmus. Muž,promaštěný klobouk mírně posunu-tý vzad, s vysoukanými rukávy, ženav delší barevné sukni, jupku pevněpřitaženou k tělu, na hlavě šátek uvá-zaný na „pakos“. Při každém sehnutísi letmo rukou nahrnula cípy šátku kekrku a pevně jej přitiskla bradou, aby jínepřekážel v práci. Muž se chvílemizastavil, zůstal stát, mírně opřen o čer-stvě nabroušenou kosu, a ohlédl se pá-travě kolem sebe. Chvíli pozoroval oběženy, potom se podíval na krajinu, na-konec pohlédl na oblohu. Byl srostlýs přírodou natolik, že poznal, jaké bu-de počasí. Pěkné. Není třeba spěchat!

2002Děvče, asi 17leté, ustrojené mo-

derně, v přiléhavých džínách, navleče-né do těsnějšího svetříku, v němž vy-niká ladnost pohybu i vzrůstu.

Na vedlejším obrovském lánu serozhučel mohutný obilní kombajn...Zanechává za sebou mračna prachua vymlácené slámy... Na obloze za-hřmělo tryskové letadlo... Po silnici ko-lem se řítí nekonečná lavina automobi-lů kamsi spěchajících.

Dva světy tak blízko sebe a přecetak strašně vzdálené!!! Jiná doba, všech-no se změnilo. I žně. S někdejší pocti-vou sedlačinou už nemají nic společ-ného. Jen to, že se z polí sklízí úrodaobilí. Aby lidé měli co jíst.

Josef Vaníček

10 / 2002

ČASY MINULÉ

45

Proměny žní v Mlékosrbech

Chlumecké listy

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

46

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna20. 9. 2002

Jakub Černý PardubiceTereza Chovancová Pardubice

Aleš Mach SázavaLenka Solfronková Chlumec nad Cidlinou

4. 10. 2002

Jan Veselý Chlumec nad CidlinouKateřina Chárová Chlumec nad Cidlinou

Vladimír Veselý Chlumec nad CidlinouEdita Špičková Chlumec nad Cidlinou

5. 10. 2002

Tomáš Drobný SekeřiceSimona Pokrupová Hlušice

Petr Židů PoděbradyAlena Mašindová Kostelní Lhota

Daniel Růžička Praha 4Petra Vydarená Poděbrady

Patrik Pařízek Městec KrálovéSvitlana Muralová Ukrajina

Výročí narození - listopad 200280 let

Pan Jan Vondráček nar. 12. 11. 1922K Jezu 135/I, Chlumec nad Cidlinou

Pan Jaroslav Liška nar. 28. 11. 1922Dvořákova 215/III, Chlumec nad Cidlinou

93 let

Pan Václav Koubek nar. 8.11. 1909Kladruby 63, Chlumec nad Cidlinou

Paní Anna Kozlová nar. 11. 11. 1909Spravedlnost 310/IV, Chlumec nad Cidlinou

Všem jubilantům přejeme hodně zdraví do dalších let.Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Odešli z našich řadAnna Kloučková * 1924 ✝ 5. 9. 2002Anna Vavřínková * 1921 ✝ 16. 9. 2002Věra Havlínová * 1924 ✝ 26. 9. 2002 Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C.Sabina Černohorská nar. 5. 9. 2002

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ21. 9. 2002

Radek Smutný Chlumec nad CidlinouVeronika Horynová Chlumec nad Cidlinou

Martin Boháč Chlumec nad CidlinouAndrea Schauerová Kamenec u Poličky

Zdeněk Ruman NepolisyHelena Kučerová Třebechovice p. O.

Ivana Fölklová, matrikářka

PoděkováníZa projevené blahopřání, které jsem dostal

ke svému životnímu jubileu, bych rád poděkovalpanu starostovi Miroslavu Uchytilovi.

Bohumil KARLÍN

Dne 5. listopadu 2002 uplyne již 10 let od úmrtípana

Josefa VIDNERA.

Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi. Manželka, dcera a syn s rodinami.

Date post:	14-Jun-2019
Category:	Documents
Upload:	duongdiep
View:	223 times
Download:	0 times

· bera div dveře i s panty s sebou. O tři vteřiny později ke zdrcenému starosto-vi nakoukne...

Documents