Jsou tvůrčí noci přirozeně bezesné?

22. září 1912' odbil a desátá hodina večerní. Devětadvacetiletý Franz Kafka usedá ke stolu.

Do rukou bere papír a tlžku, s jejichž pomocí se vrhá vstříc tajemné a týznivé propasti,

kde nalézá jediný smysl života, spásu a vykoupení. ,,Jedině takhle se dó psót, jedině takto v

jednom tahu, s takovým naprosým rozevřením těla a duše.'' ZápisFranze Kafky do svého

deníku bezprostředně po té' co povídku za jednu jedinou noc dopsal. Vydání povídky ortel

by se snad dalo oznaěit jako počátek Kafkovy intenzivní literární činnosti, jako umělecký

průlom v dosavadní tvorbě' sám autor jej bral jako ýznamný bod. Max Brod v Kafkově

životopise píše, že toto sebezpodobnění zůstane navždy důležitým dokumentem pro

poznání pravého um ělectví.

Rok 1912 je Kafkovi osudoým. Vznikají tři hlavní díla jeho tvorby - ortel' Proměna a

první kapitola románu Amerika. Setkává se s Felice Bauerovou, jeho tehdejší snoubenkou a

iniciátorkou prulomu v KaÍkově literámí tvorbě. Povídka ortel byla věnována právě Felice

Bauerové (''pro F.'') Setkali se poprvé u Maxe Broda - Kafka svtlj zážitek popisuje v

denících takto: ,,Když jsem si sedal, podíval jsem se na ni poprvé pozorněji, když jsem

seděl, byl můj úsudek nezvratný.'' Není pochyb, že mu byla k sepsání ortelu velkou

inspirací. Prosil Broda, aby si toto dílo ještě přečetl, jestliže z něho pod vlivem té slečny

nevznikla ně1akáhloupost. ortelje niterným odhalením pocitů úzkosti, ježho trápí natolik,

že mu po nocích nedají spát. Prázdné hodiny zapříčiněné chronickou nespavostí q'plňoval

psaním - takto také vznikla povídka ortel. Pocity se týkají především Heřmana Kafky, otce

nadaného spisovatele. Dá se nepochybně říci, že ústředním motivem povídky je právě

konflikt mezi otcem a Synem. ortel se musí číst autobiograficky' jinak postrádá smysl.

Sama zasebe musím přiznat, že jsem Kafkovu dílu plně porozuměla aŽ po pozorném ětení

jeho autobiografie. KaÍka zajisté čerpal z ptamene nevyčerpatelné inspirace, jež se

nacházela v jeho bezprostřední blízkosti. Např. jméno Georg (Jiří - dílo bylo původně

psáno v německém jazyce) má stejný počet písmen jako jméno autora - Franz. Bende má

stejně tolik písmen jako Kafka a obě samohlásky e (u jména Bende) stojí na týchž místech

jako samohláska a (u jména KaÍka). Právě tak Frieda (Frída) má stejný poěet písmen jako

Felice a dokonce stejné počáteční písmeno' Příjmení Frídy, Jiřího snoubenky - Brandenfeld

mátaktéž stejné počáteční písmeno, jako příjmení Felice, snoubenky Franzovy - Bauerová.

Franz KaÍka byl citlirý, nešťastný a slabý - tělesně i psychicky, s čímž se Kafkův otec

nikdy nesmířil, jelikož po smrti obou Franzoých bratrů mu zůstal jediným Synem a chtě| z

něj vychovat statečného, odvážného a silného muže. V ortelu se objeví věta'' "To by byl

syn, jaklho bych si přál'", která poukazuje na petrohradského přítele, s nímž by měl otec

zaiisté lepší vztah než s Jiřím. Tato věta bezpochyby naráží také na Kafkův vlastní vztah s

otcem a nesporně zaznělanesčetněkrát z úst samotného Heřmana Kafky' Díky rozdílnosti

povah a odlišnému pohledu na život spolu nikdy nevycházeli a po celou dobu mezi nimi

panovalo napětí. odlišní byli i po stránce tělesné - otec silný a ramenatý,Franziltlý a slabý'

Dílo působí na první pohled velmi jasně a logicky, ale pronikneme-li do hlubších rovin,

naskytne se nám hned několik variabilních interpretací. MůŽeme v souvislosti s ortelem

mluvit i o tzv. sociálním sestupu, jemuž Se Syn snaŽí vzdorovat, ale nakonec se topí v řece'

Nabízí se i náboženský podtext. V momentě, kdy Jiří béží po schodech a vráží do

posluhovačky' která vykřikne: ,,JeŽišil." Je tedy možné, že J1Íi symbolizoval Syna (Ježíše)'

otec otce a petrohradský přítel Ducha svatého. Svatá trojice. Takoých interpretací může

být ale nespočet a nikdy nepřinesou přesné rozřešení toho, co chtěl Kafka doopravdy sdělit'

Jedno je však jasné - ješté žádná smrt v literatuře nebyla tak pošetilá'Čím se vlastně Jiří

provinil? Dílo nás unáší rychle a nekontrolovatelně jako proud řeky, aniŽ bychom si

uvědomovali změny a přeryvy. Nic nás na ně neupozorňuje. Kafka se při psaní ničeho

nedržel a cítil, Že můŽe sdělit úplně vše, i to nejpodivnější vycházejici z vlastního nitra'

Yztahyjsou napjaté a plné otevřeného nepřátelství. Ihned poté, co se otec se synem pustí do

řeči, nabudou na intenzitě, ale Kafka není zasttašen a s pevnou rukou píše dál' Dílo působí

jako příběh Ze Snu. Sám Kafka o ortelu hovoří spíše jako o básni, neŽ o epice' V období

kolem roku vydání zmiňuje Kafka ve sých ,denících Sigmunda Freuda, jehož osobnost

zÍejmě ovlivnila Kafkův styl psaní, extrémně se lišící od jeho současníků' Povídka je

neobvyklá, od všeho oproštěna, neposkýuje však žádné vysvětlení Jedná se o speciťrcké

zpracovánívlastního životního příběhu obsahující motiv autority obra, jenžpÍedznamenává

krizi. Tento vnitřní boj byl fatáInípro Kafku, leč činorodý pro světovou literaturu'

Z Dopisu otci - na 1ehož pozadí můžeme vykreslit celý děj povídky ortel - nás ovanou

téměř hmatatelné pocity melancholie a tísně, jež vůči otci cítil' Strach je dominantním

motivem panujícím mezi Kafkou a otcem, ktery se nad Franzem stahoval jako bouřková

mračna' Necítil se v jeho přítomnosti dobře, coŽ vedlo k tomu, že před ním jIž nedokáza|

myslet, přemýšlet, natož mluvit. Stranil se mu ne však proto, že by se snažil být "Pořád a

ve yšem proti'|,jak sám v dopise zmiňuje, nýbrž ze strachu z otcovy moci a důsledkem

vlastní slabosti. V dopise nahlížíme téměř do všech aspektů ''ortelovského otce'' - zlý

smích, ironie, posměch, hubování... Narodil se - po matce - citliý (sám se v dopise nazyvá

Lówy' čili matčiným rodným příjmením) a otcovy potupné, sebevědomí snižující narétžky

moc nepodporovaly chlapcovu už tak málo vyvinutou víru v sebe samého. Nepovažoval se

za pravého Kafku s vůlí do života a chutí k obchodu (na rozdíl od Jiřího, kterému se začalo

v obchodě dařit, pro Franze se však obchod stával nesnesitelným, jelikož mu příliš

připomínal vztah k otci), ale za plachého, tichého a se sebou nespokojeného muže.

Poukazuje také na to, že pro něj nebylo vysvobozením, Že jej otec snad nikdy neuhodil'

nýbrž však použil trest slova a to byl způsob mnohdy tisíckrát horší než trest fyzický.

Chlapci tak sensitivnímu, jakým byl Kafka, působila verbální újma mnohem větší trápení.

V dopise zmiňuje, že několik let trpěl představou , že pro něj přijde obří muŽ a odnese jej z

postele na pavlač. Tato představa má kořeny ve Franzově vzpomínce, kdy se celou noc

dožadoval vody, až se jeho otec nazlobil natolik, že ho qlnesl z postele ven a nechal jej stát

v košili na pavlaěi. V povídce ortel Jiří vznese poznámku - ,,otec je ještě pořód obr.'." což

můžeme vnímat jako naréůku na obřího muže z Franzoých představ o svém otci. Nutno

však podotknout, že Kafka svého otce nikdy neobviňoval. I přes všechna úskalí, jež mu

otec v Životě nastražil, k němu chová úctu a je si jist, že vše, co otec dělal, bylo s dobým

úmyslem a poukazuje pouze na spoluvinu prohloubení vlastností, kterými byl beztak

obdarován j 1ž při narození.Je dost pravděpodobné, že si otec vůbec neuvědomoval důsledky

svého despotismu a primámí příčiny nebyly v jádru zlé, avšak na malého útlocitného

židovského chlapce to působilo strašlivým a odpudivým dojmem. Vnitřně se vyrovnával s

rozporuplnými pocity - zároveřl cítil obdiv a lásku, která však byla často znenadání plné

překryta neutichající nenávistí. Stejně jako Franz byl i Jiří správným mužem,jenž se snažil

každému vyjít vstříc, dokonce i otci, snažeje se utlumit jeho hněv. Především díky

q'hrocenému vztahu s otcem se z Kafky stal člověk uzavřený, ktery se často stahoval sám

do sebe, do svého nitra, ana|yzoval své myšlenky a přespříliš se zaobíral svými vnitřními

démony. Stál sám na okraji společnosti, ve vlastním světě, a dožadoval se přístupu do

lidské pospolitosti. Této prosbě však nebylo vyslyšeno. Kdykoli se Franz zaěal o někoho

zajímat, zahmoval ho Heřman pomluvami a kritikou, bez ohledu na synovy city - stejně

jako v ortelu se otec neohlíží na proživání svého syna, ale bez rozmyslu kontaktuje

petrohradského přítele a nabourává se do Jiřího soukromí.. otec Franzovi vyčítal nezdary

se ženami, atak Žádnému z nadcházejících KaÍkoých vztahi nepřikládal jeho otec větší

pozornosti abtalje na lehkou váhu. I Jiřího otec obviňoval z lehkomyslnosti' Stačí mu pý,

aby si dívka pouze vyhrnula sukně a on Se na ni okamžitě přilepil. Podobná slova opravdu

lyšla i z úst Heřmana Kafky o několik let poté: ',Vzala si na sebe asi nějakou pěknou blůzu,

jak už to pražské Žtdovlq, umějí, a nato Ty ses samozřejmě rozhodl, že se s ní oženíš. Jsi

dospětý člověk, žiješ ve městě a nevíš si jiné rady než se oženit s první, která se namane."

Nechápal' Že Franz,jakoŽto člověk plachý a zdrženliý, těŽko by se rozhodl pro sňatek jen

ze zalíbení ke kdejaké blůze. Tento čin vnímaljako útěk od otce, osamostatnění se, jako

pokus o rovnocennost mezi otcem a Synem. Možná, že zraňoval jeho ješitnost úmyslem

oženit se, pravdou však zůstává, Že otec těžko chápa|Franzovy záměry - manželstvi totlŽ

vnímal jako to nejvyšší, čeho může člověk dosáhnout' Vyrovnat se v tomto otci se mu

zdálo neskutečné, a až později začal zjišťovat, že vice než spásu mu týo pokusy přivádějí

stavy šílen ství. Zaěal pociťovat, že takové množství radosti a štěstí člověk nemůže

absorbovat. Sňatek není ve Franzových silách, jelikož spadá příliš velkou měrou do otcova

uzemí a veškeré snahy oprostit se od jeho vlir,u by přišly vniveč. Přirovnával tuto situaci ke

schodišti, Kafkův symbolický prvek značíci sociální postavení. (V ortelu běží Jiří po

schodech dolů' vybíh á z domu a žene se k řece : společenský sestup.) Píše o dvou lidech,

kteří se snaží zd,olat schody. Jednomu z nich se povede dostat přes celých pět schodů,

druhému však jen přes jeden. První člověk nebude mít problém stoupat ještě ýš, aIe žádný

ze schodů pro něj nebude mít tak vellaý ýznam,jako pro druhého člověka jeho jeden

jediný. Tedy že otcův život byl mnohem bohatší, pln starostí' namáhavější neŽ ten Franzův,

ale nic pro něj nemělo takovou váhu jako pro Franze pokusy oženit se. Všechna tato úskalí'

s nimiž se potýkal jIž odútlého dětství, ho tíŽilana duši a odrážela se v námětech jeho knih.

Tento dopis však nikdy adresátovi nedoruěil. Kafka, jakožto německy mluvící Žid, ziiicí v

Čechách procházel i mnoha jinými útrapami. Jeho dílo lze interpretovat pomocí pražských

rcá|ií a jejího génia loci. Praha v období I0. a 20. let nabízela mnoho duchovního

potenciálu a velkou |iterární otevřenost. Franz KaÍka češtinu miloval, rád česky mluvil a

někdy i psal, nikdy však nenašel vlast, do které by zapadl Zvláštnost pražského prostředí se

na jeho charakteru také do jisté míry podepsala. KaÍkův život je s Prahou neodmyslitelně

spjat - ,,Tody bylo mé gymnózium, tam za ním je vidět univerzitu a kousek nalevo je můj

úřad. V tomhle malém kruhu" - a opsal prstem pór malých lvoužků - ,,je uzavřen celý můj

život''. (házkou však zůstává, zda tento osamělý kruh v rozepjetí Starého města opravdu

tolik miloval. oskaru Pollakovi jednou řek|: ,,Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle

matička má drópy.'' opěvování rodného města za sebou tedy skqfvá cosi záhadného a

neodkrýého, něco, co je pro Kafkolr'r tvorbu již tak typické. Říká se však, že Prahou žil a

vděčí ji za to nejlepší. ortel je jedno z máIa děl, které Kafka nezavthl a neodsoudil ke

znlčení. Poprvé dílo vyšlo roku l913 v jediném ročníku publikace Arkadia. Povídka prošla

mnoha korekturami, neboť jak sám autor píše ve svém deníkovém zápise ze dne lI.2.I9I3:

',Je to nutné, neboť ta povídka ze mě vyšla jako po řódném porodu polcrytó nečistotou a

hlenem a jen má ruka dohmótne až na samo tělo a má k tomu chuť.I po více než devadesáti

letech po jeho smrti' je zÍe1mé, že Kafkovo "čmárání", jak to sám autor nazývá, neztratilo

na své hodnotě' nýbrž naopak. Čim aat více lidí se na Kafku obrací ahledáv jeho dílech

jisté porozumění. Tak jako ve své době spisovatel nebyl pochopen, o to více je vyhledáván

dnes. I přes krušné časy, kdy byl Kafka v roce 1948 zakázán (ikdyž po Liblické konferenci

v roce 1963' kde byla zjeho díla kletba odstraněna, s nástupem normalizace se však

veškeré KaÍkovy knihy musely odstranit z prodeje a vyjma samizdatů nebylo možné se k

nim dostat) bylo v 80. letech Kafkovo dílo uznáno, jako součást kulturního dědictví. Říká

se, že dík patří Maxu Brodovi, ktery nedbal na prosby svého kamaráda azařídil, aby se jeho

díla vydáva|a dál, i po jeho smrti. Milan Kundera ve své knize Nechovejte se tu jako doma,

příteli však toto tvrzení popírá. Upozorňuje na jeden z dopisů Maxu Brodovi, ve kterém

Kafka píše: ,,Ze všeho, co jsem napsal, jsou platné jen ýto knihy: ortel' Topič, Proměna, V

kárném táboře, Vesniclql tékař a jedna novela'' Umělec v hladovění. QÝěkolik exemplářů

lcnihy Rozjímóní může zůstat, nechci po nikom, aby se namóhal je ničit, ale nemají už být

znovu vydány.)" Požaduje tedy zničení pouze knih, které dle jeho mínění neměly

dostatečně vysokou umě|eckou hodnotu, nebo nebyly dokončeny. Nemyslím tedy' že by si

sých děl nevážil a skutečně by si je přál všechny zničit.

Dopis pro Felice Bauerovou: ,,Nachózíš y ortelu nějalry smysl, myslím tím přímočaý'

souvislý, sledovatelný smysl? Já ho nenacházím a nic, co v něm je, nedokážu vysvětlit. Je

na něm však mnoho podivného. '' Copak se můžeme divit, že Kafkovy povídky jsou mrazivé

a těžce dešifrovatelné? Yždý je využíval jako prostředek k vykoupení! Proč by toužil po

úniku, byl by pln radosti a optimismu?

Použítá literatura :

Dopis otci - Franz Kafka

Franz Kafka - Max Brod

Deníky I9I3-L923 - Franz Kafka

Jak porozumět Kafkovi - Dieter Zimmermann

Korespondence - Franz Kafka

Nechovejte se tu jako doma, příteli - Milan Kundera