Číslo 20 Ročník 28 Pro týden od 2. 6. do 9. 6. 2017 INTERNETOVÝ TÝDENÍK PRO ORIENTACI NA KNIŽNÍM TRHU PŘÍMÉ VSTUPY DO E-SHOPŮ NAKLADATELŮ A DISTRIBUTORŮ UVNITŘ: Leila Slimani NĚŽNÁ PÍSEŇ (rozhovor s autorkou); JAK PO ANTIBIOTIKÁCH; W. Somerset Maugham BAREVNÝ ZÁVOJ; červnové novinky ALPRESSU; Otomar Dvořák TÁBOR – TAJEMNÉ MĚSTO NAD LUŽNICÍ; Fred Vargas MUŽ S MODRÝMI KRUHY; Vladimír Socha DINOSAUŘI V ČECHÁCH a jiné tituly Vyšehradu a další... www.eprostor.com Nakladatelství ARGO vydává 259 Kč Distribuuje: Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, e-mail: [email protected], internet. knihkupectví: www.kosmas.cz Více uvnitř 297 Kč www.ivysehrad.cz 268 Kč 338 Kč Více uvnitř
Transcript
Číslo
20Ročník 28Pro
týde
n od 2
. 6. d
o 9. 6
. 2017
I N T E R N E T OV Ý T Ý D E N Í K P RO O R I E N TAC I N A K N I Ž N Í M T R H U
PŘÍMÉ VSTUPY DO E-SHOPŮ NAKLADATELŮ
A DISTRIBUTORŮ
UVNITŘ: Leila Slimani NĚŽNÁ PÍSEŇ (rozhovor s autorkou); JAK PO ANTIBIOTIKÁCH; W. Somerset Maugham BAREVNÝ ZÁVOJ; červnové novinky ALPRESSU; Otomar Dvořák TÁBOR – TAJEMNÉ MĚSTO NAD LUŽNICÍ; Fred Vargas MUŽ S MODRÝMI KRUHY; Vladimír Socha DINOSAUŘI V ČECHÁCH a jiné tituly Vyšehradu a další...
Leila Slimani NĚŽNÁ PÍSEŇNajmout si pro své dvě malé děti stálou chůvu je proskromnou pařížskou domácnost Myriam a Paulafinančně takřka neúnosné. Je to však jedinámožnost, jak Myriam umožnit to, co potřebuje stejnějako vzduch a vodu: prosadit se v náročné profesiadvokátky. Po počátečním ostychu a zdráhání mladímanželé zjišťují, že chůva Louise převrátila jejichživot naruby. Totiž teprve tato hypervýkonná,pečující, vždy dokonalá hospodyňka dokázala v jejich bytě vytvořit opravdový domov – nejen projejich děti, ale i pro ně samotné. Postupem časuvšak prohlubující se vzájemná závislost chytí trojicido pasti. Pokus o únik z ní vyústí v drama.
Jak jste se vyrovnávala s myšlenkou, že chůva,jíž byly svěřeny do péčeděti, je schopna je zabít?
Velmi mě zasáhl článek z roku 2012, líčící případ z New Yorku, kde se několiklet starala o děti chůva a měla takovou důvěru, žebyla považována za člena
rodiny. O to větší šok zažila matka, když našla své dětimrtvé a poznala, kdo je o život připravil. Při psaní se snažíme použít to, co jsme sami nějakýmzpůsobem prožili a zároveň nechtat volný průchod před-stavivosti a fantazii. Nemyslím si, že byste se při čtenírománu, nebo sledování filmu museli cítit schizofrenně.Kouzlo beletrie, spočívá právě v tom, že nám umožňujepoznávat nové skutečnosti, které při troše vnímavostipůsobí jako sondy do naší duše.
Není nezodpovědné svěřit to, co je nejcennější,úplně cizímu člověku?
Spíše než nezodpovědné, řekla bych, jde o formuurčitého šílenství. Existuje to již celá staletí, kdy movitějšíženy svěřují své děti sociálně slabším ženám, aby semohly věnovat něčemu jinému, než mateřství. Tak semůže zdát šílené nechat své dítě s někým, o kterém veskutečnosti nevíme vůbec nic. A to je to děs.
Jaký je váš názor na roli pracující matky v moderníspolečnosti?
Myslím, že společnost je stále velmi tvrdá a vůči prácižen netolerantní. Obdivuji ženy, které se dokáží prosadit.Vím, jak je to vyčerpávající!
Rodina, o jejímž tragickém osudu, jste se zmínila,žila v New Yorku na Upper West Side, chůva byladominikánského původu, je tedy román také o třídnínesnášenlivosti?
Konflikty, vyplývající ze sociální různosti, se v knize obje-vují. Hrdinové se nevyhnou konfrontaci svých hodnottolerance, otevřenosti s realitou. A to pak je zřejměpříčinou velkého pnutí.
Jak by by se taková tragédie vnímala, pokud by k nídošlo v Maroku?
V Maroku je běžné, že „chůva“ žije společně s rodiči dětí,o něž se stará. Ale sociální a kulturní nerovnosti jsou zdeještě výraznější než v Paříži. Myslím, že podobné dramaby probíhalo ještě brutálněji. Určitě by bylo zajímavétransponovat děj do marocké reality.
Chtěla byste se vrátit do Maroka a žít zde?
Bydlím v Paříži sedmnáct let. Je to místo, kde jsemzaložila rodinu, kde žijí moji přátelé a kde také pracuji.Nedovedu si představit, že bych toto město opustila. Aleuvědomuji si, že se nemá nikdy říkat nikdy!
Jaké poselství byste sdělila marockým čtenářům?
Jediná věc, kterou bych mohla říci, a to je moje mantra:vždy zůstat svobodná.
(Ze zahraničních pramenů)
Leila Slimaniová (* 1981) se narodila a vy-růstala v marockém Rabatu v zámožnérodině, otec pracoval jako bankéř a matkabyla jednou z prvních lékařek v Maroku.Leila po maturitě na Francouzském lyceuv Rabatu odjela studovat do Francie. Vystudovala Institut politologických studiív Paříži, chvíli se pokoušela prosadit i jakoherečka. Roku 2008 začala pracovat v redakci týdeníku Jeune Afrique, kde psa-la o oblasti severní Afriky. Od roku 2012pokračuje v práci pro časopis jen externě,naplno se věnuje psaní. Její první román V lidožroutově zahradě (chystáme) vzbudilvelkou odezvu u literárních kritiků, někteřío něm psali jako o „šokující verzi PaníBovaryové naší doby“. Za svou druhou kni-hu Něžná píseň obdržela v roce 2016Goncourtovu cenu za nejlepší román.
www.eminent.cz
Josef Jonáš David Frej
Jiří Kuchař
David Frej, Josef Jonáš, Jiří KuchařJAK DÁL PO ANTIBIOTIKÁCH(a během jejich užívání)Slovo antibiotikum s námi žije od roku 1943 a pro mnoho lidí se stalo sy-nonymem léku. Díky tomu, že je masově začal používat i průmysl pro-dukce masa, stala se už takřka součástí potravního jídelníčku. Z antibi-otik se pro mnoho lékařů stalo léčivo první volby, dostávali jsme je oddětství a mnoho lidí je dodnes užívá několikrát ročně.Tato kniha reaguje na skutečnost, že jste z nějakého důvodu podstoupililéčbu syntetickými antibiotiky. Na rozdíl od legendární publikace SVĚTPŘÍRODNÍCH ANTIBIOTIK nenabízí prevenci nebo alternativu a neníjinou variantou této terapie. Jejím hlavním cílem je přiblížit způsoby,kterými je možné eliminovat negativní dopad menší či větší války, kteráproběhla (případně probíhá) ve vašem těle a kterými je do velké mírymožné napravit to, co ve vás způsobila léčba syntetickými antibiotiky –ať už se jedná o dětský nebo dospělý organismus – zejména s ohledemna obnovení střevní mikroflóry (nazývané někdy střevní flóra, střevnímikrobiom nebo mikrobiota), detoxikaci organismu a jeho celkovou revi-talizaci. Nerozlišujeme přitom, jestli se jedná o syntetická nebo polosyn-tetická antibiotika, která se průmyslově vyrábějí chemickou syntézounebo polosynteticky, což v tomto případě znamená, že přírodní látky jsoupo získání z mikroorganismů chemicky přeměněny.
BAREVNÝ ZÁVOJDěj románu, který poprvé vyšel v roce 1925, se odehrává v britské koloniální Číně. V jeho centru stojí mladý manžel-ský pár, který je tvořen odlišnou dvojicí – oddaně milujícímintrovertním mužem, povoláním lékařem, a jeho ženou,dívkou z anglické lepší rodiny, která do manželství vstoupila bez lásky, zato se snahou změnit prostředí a svéspolečenské postavení. V důsledku náhodně odhalenémanželčiny nevěry dojde ke krizi a žena je donucena odjets manželem do čínského vnitrozemí, kde propukla epidemiecholery. Tíživé životní podmínky boje s epidemií a všu-dypřítomnost smrti podstatně ovlivní jejich životy a vzá-jemný vztah…
Maugham je znalcem lidských charakterů a mistrem psy-chologie postav. Pod poutavým dějem a dramatickou zá-
pletkou se tak před čtenářovým zrakem odehrává ještě něco jiného, působivějšího:vnitřní proměna povrchní mladé ženy v osobnost se smyslem pro skutečné hodnoty a pochopení druhých.Barevný závoj byl třikrát zfilmován, naposledy ve stejnojmenném hollywoodskémfilmu v roce 2006. Česky byl román publikován už v roce 1929, nyní vychází jako 3. svazek edice Pozdní sběr v novém překladu Pavla Pokorného.
Brožovaná, 304 stran, 297 Kč, ISBN: 978-80-7260-355-8 Ukázka z knihy na další stránce
Paní Garstinovábyla tvrdá, krutá,panovačná, ctižá-dostivá, lakomá a hloupá. Bylajednou z pěti dceradvokátního soli-citátora z Liver-poolu a BernardGarstin se s ní se-známil, když pra-coval v severnímsoudním obvodu.Působil tehdy do-jmem mladéhomuže, kterého če-ká slibná kariéra,a její otec pro-hlásil, že to určitěněkam dotáhne. Nedotáhl.
Byl snaživý, pracovitý a schopný, ale neměl vůli seprosadit. Paní Garstinová jím pohrdala. Uvědo-movala si ale s hořkostí, že se může domociúspěchu jedině skrz něj, takže ho začala hnát ces-tou, po níž se toužila ubírat. Nemilosrdně hopobízela vpřed. Pokud ho nutila k něčemu, co sepříčilo jeho povaze, věděla, že mu nesmí dopřát anichvilku klidu, dokud se jí vyčerpán nepodvolí. Samase věnovala pěstování vztahů s lidmi, kteří by jí mohlibýt užiteční. Lichotila se do přízně advokátům, abyjejímu muži posílali soudní případy, a přátelila se s jejich manželkami. Podlézala soudcům i jejichpaničkám a znala všechny slibné politiky.Za celých pětadvacet let paní Garstinová nepozvalanikoho na večeři proto, že by ho měla ráda. Pořádalapravidelně velké společenské večeře, ale její lakotabyla stejně silná jako její ctižádostivost.Nesnášela výdaje. Namlouvala si, že dokáže uspo-řádat stejně okázalý večírek jako kdokoliv jiný, a ušetřit přitom polovinu peněz. Její večeře bylydlouhé a promyšlené, ale šetrné. Nikdo by jí nevy-mluvil její skálopevné přesvědčení, že při jídle a společenském hovoru lidé ani nevnímají, covlastně pijí. Balila láhve s perlivým moselským doubrousku a věřila, že si to každý splete se šam-paňským.Bernard Garstin měl pěknou, byť nevelkou praxi. Ad-vokáti, kteří začínali později, ho dávno předstihli.Paní Garstinová ho přinutila kandidovat do parla-mentu. Znamenalo to ale nést náklady na volby a zde se do cesty jejím ambicím postavila opět její
vlastní lakomost. Nedokázala se přimět k vynaloženípeněz dostatečných k získání voličské podpory.Od kandidáta se očekávalo, že přispěje do bezpočturůzných fondů, ale darům Bernarda Garstinapokaždé něco málo scházelo k tomu, aby mohly býtpovažovány za přiměřené. Byl tedy poražen.Paní Garstinová sice velmi toužila být manželkouposlance, ale nesla to zklamání statečně. Nakonec,už jen to, že její muž kandidoval do parlamentu, jípřineslo kontakty se spoustou prominentních osoba toto vylepšení svého společenského vlivu oceňo-vala.Dobře věděla, že by Bernard v parlamentu nebyl k ničemu. Chtěla ho tam mít jen proto, že by si pakmohl nárokovat vděk politické strany, které by po-mohl obhájit jedno z křesel. Měl ale stále nízké ad-vokátské postavení, zatímco mnoho mladšíchprávníků již zastávalo funkci královského rady. Nutněse jím tedy musel stát i on. Nejen proto, že by jinakstěží mohl doufat, že by se stal soudcem, ale i kvůlipaní Garstinové. Nemohla snést to ponížení, že jeve společnosti uváděna k tabuli až po ženách, kteréjsou o deset let mladší než ona. Tu ale narazila u svého muže na tvrdošíjný odpor, který po těchletech nečekala. Obával se, že jako královský radanebude mít práci. „Lepší vrabec v hrsti nežli holubna střeše,“ řekl jí. Odsekla mu na to, že přísloví jsouposledním argumentem duševně zaostalých. Namí-tal, že by pozice rady mohla znamenat polovičnípříjmy, neboť dobře věděl, jak jí záleží na penězích.Ona ale nedbala. Vynadala mu do zbabělců.Nedopřávala mu klidu, dokud se nepodvolil – jakovždy. Zažádal o titul královského rady a bylo muihned vyhověno.Jeho obavy se ukázaly být oprávněné. Neprorazil a práce měl málo. Pokud ale pociťoval zklamání,nedával to najevo, a pokud vinil svou ženu, tedy jenv duchu. Snad se jen stal ještě zamlklejším, aledoma byl koneckonců vždycky málomluvný a nikdoz rodiny si u něj nevšiml žádné změny. Jeho dcery v něm nikdy neviděly nic jiného než zdroj příjmů. Po-važovaly za zcela přirozené, že vede psí život, abyjim zabezpečoval střechu nad hlavou, jídlo, oblečení,zábavu a peníze na to či ono. Když nyní peněz ubylo,pokládaly to za jeho chybu a lhostejnost, kterou k němu cítily, se mísila s rozhořčeným pohrdáním.Nikdy by je nenapadlo přemýšlet nad tím, jak se asicítí ten ponížený mužík, který denně časně ráno od-chází a vrací se večer právě včas na to, aby sepřevlékl k večeři. Byl jim cizí, ale protože byl jejichotcem, pokládaly za samozřejmost, že je má milovata starat se o ně.
Otomar Dvořák TÁBOR – TAJEMNÉ MĚSTO NAD LUŽNICÍ
Na skalnatém ostrohu nadřekou Lužnicí se tyčí le-gendární pevnost husitů s biblickým jménem Tábor.Každý si tohle město pa-matuje z hodin školníhodějepisu, také pro turisty jeatraktivním cílem – a přestomožná ani někteří z jehoobyvatel netuší, jaká podi-vuhodná tajemství jsouspjatá s jeho původem a dávnou, ještě předhusit-skou historií. SpisovatelOtomar Dvořák má k městuosobní vztah, neboť v němprožil část dětství, znalněkteré ze zdejších rodákůa vyslechl jejich téměřneuvěřitelné příběhy, z nichž mnohé jsou vůbecpoprvé zveřejněny tiskem.Provede nás skrytými zá-koutími spletitých uliček, a připomene nám Táborjako město hornické a lá-zeňské. Spustíme se spolu s ním do labyrintu podzem-ních chodeb i na dno pře-hradní nádrže Jordán, po-kusíme se odhalit tajemstvítáborské „lochnesky“, krva-vého mordýře Pinty, pra-věkých mohyl, zanikléhostředověkého města Sezi-mova Ústí či zázraků PannyMarie Klokotské. Vydáme
se i do nejbližšího městského okolí a romantickým údolím řeky Lužnice dojdeme až k legendárnímu hradu Příběnice.
V chystaném druhém dílu knihy poznáme důkladněji táborské zázemí; cesta budepokračovat širokým okruhem přes Bechyni, Soběslav, Choustník, Chýnov, Borotín až poJistebnici.Vázané, 208 stran, s množstvím dobových ilustrací a starých pohlednic, cena 289 KčVychází 9. 6. 2017
http://www.nregia.cz/index.php/pripravujeme-1
Knihu zakoupíte u vašeho knihkupce nebo na adrese:
Fred VargasMUŽ S MODRÝMI KRUHYDo Paříže přichází z rod-ných Pyrenejí komisařAdamsberg, svérázný muž s hlavou zdánlivě věčně v oblacích. Ve stejnou dobuse na pařížských ulicíchzačnou objevovat podivnékruhy nakreslené modroukřídou – a v jejich středuještě podivnější objekty:natáčka, zapalovač, svíč-ka, pinzeta, holubí pařá-tek… Záhadnými kruhy sebaví celé město, jen v ko-misaři Adamsbergovi na-růstají obavy. InspektorDanglard, neohrabanýskeptik s afinitou k bílému
vínu, je s ním sice nesdílí, přesto se na popud svéhonadřízeného neochotně začne bizarními nálezy zabývat,považuje to ovšem za ztrátu času. Dokud se v modrém kruhuneobjeví první mrtvola…
Překlad: Tomáš KybalVázaná, 192 stran, 259 Kč, EAN: 9788025721063
https://www.kosmas.cz/autor/8590/fred-vargas/
Zakoupit můžete zde
Fred Vargas je pseudonymvystudované historičky a archeoložky, narozené v Paříži roku 1957. Rozsáhlé historické zna-losti dokáže výborně využítv zápletkách svých napí-navých detektivních pří-běhů. Za své netradiční de-tektivní romány získalařadu cen, byly zfilmoványpro kino i pro televizi, jakocelovečerní filmy i jakoseriály. Česká televizeuvedla např. filmy podlerománů Neptunův troj-zubec, Muž s modrými kru-hy a Muž naruby. Roku2012 dostala autorka v Německu za celek svéhodíla Evropskou cenu zadetektivku (EuropäischerKrimipreis).
Uznávaný americký spisovatel
John Searles napsal doposud tři
romány a všechny byly úspěšné. Počínaje de-butem Chlapec stále nezvěstný (získal za nějtitul „Person to Watch“) přes v současnostidiskutované Strange But True až po zatím
poslední knihu NEBUDETE SE BÁTNIČEHO ZLÉHO.
V ní se Searles vrací na počátek devadesátýchlet a do centra pozornosti staví dům, kterýobývá poněkud neobvyklá rodina Mansono-vých. Otec s matkou se totiž živí jako „vymí-tači“ posedlých lidí a jejich dcery – mladšíSylvie a starší Rose – se s tím snaží žít.
Jedné mrazivé noci jsou ale rodiče obou dívekza nejasných okolností zavražděni v kostele napředměstí. Zatímco se Rose snaží zajistit, abyzůstaly spolu, Sylvie se rozhodne vypátrat, cose tehdy ve skutečnosti stalo. Postupně tímodkrývá jednu temnou rodinnou tragédii…
John Searles mistrovským způsobem využívářadu klasických motivů amerického gotického románu, jako jsou posedlí lidé a strašidelný dům, ale nahlíží na ně realistickým, skeptickým pohledem. A předevšímvypráví hluboce lidský příběh o dospívání, smutku a strachu.
Překlad: Dominika MoulíkováVázaná s přebalem, 145x205 mm, 432 stran, 349 Kč, ISBN: 978-80-88096-71-9
Jiří Gebelt a kol. VE STÍNU ISLÁMUMenšinová náboženství na Blízkém východě
Původní monografie českýchodborníků mapuje spirituali-tu, historické osudy a prob-lematické postavení nábo-ženských menšin
Kniha vychází z přímýchterénních průzkumů a osob-ních zkušeností
V době, kdy se dění naBlízkém a Středním východědnes a denně ocitá v popředísvětového zpravodajství,představuje kulturně-nábo-ženské poznání tohoto pros-toru naléhavou výzvu.Teprve díky zprávám z ne-dávné doby se napříkladmnozí v Evropě vůbec do-zvěděli o tom, že blízkový-chodní oblast je náboženskypluralitní, že zde vedle větši-nového islámu existují dalšínáboženské skupiny. Novápublikace českých badatelůse snaží tuto slepou skvrnuodstranit.
Na knize se podíleli B. Ost-řanský, S. Taglia, M. Řoutil, P. Košťálová, V. Pargačová, L. Kropáček, K. Vytejčková,S. Kubálek a J. Gebelt, kterýje také editorem celého svaz-ku. Ten zahrnuje kapitolyvěnované křesťanským usku-pením (arménští a syrštíkřesťané, koptové, maronité),
náboženství vzešlá z islámu (alawité, alevité, drúzové, šabakové a járesáni) a náboženstvísynkretistická (mandejci, jezídi), přičemž většina textů vychází z původních terénníchvýzkumů.
Publikaci doprovázejí originální fotografie pořízené autory svazku.
Vázaná, 440 stran, 388 Kč, 145x205 mm, EAN: 9788074296925
http://www.ivysehrad.cz/kniha/ve-stinu-islama/
Zakoupit můžete zde Video na:https://youtu.be/niZCSuOw1Lc
http://www.ivysehrad.cz/
VladimírSocha
DINOSAUŘI V ČECHÁCH Cesta za dinosaury z kraje světa až do Čech
Tvorové, kteří obývali naši planetu před mnoha desítkami milionů let, představujípro mnoho z nás živočichy záhadné, fascinující a mnohdy až děsivé. Často se s nimisetkáváme ve filmech jako Cesta do pravěku nebo Jurský park, ale notoricky známíjsou též z obrazů a ilustrací Zdeňka Buriana, které si oblíbily celé generace dětí i dospělých. Za to, že tato vyobrazení dinosaurů odpovídají ve velké míře realitě,vděčíme především výzkumům zkamenělin, které člověk od pradávna nacházítakřka po celém světě. A ač se to mnohým může zdát překvapivé, Česká republikav tomto ohledu není výjimkou. Vladimír Socha v této knize předkládá čtenářůmucelený a čtivý pohled na historii objevů zkamenělých pozůstatků různýchpravěkých tvorů, které se do dnešní doby našly na území Čech, Moravy a Slezska,doplněný krásnými ilustracemi Vladimíra Rimbaly. Kniha Dinosauři v Čechách takvyvrací mylné zdání, že v našich končinách dinosauři, ptakoještěři a jiníprehistoričtí živočichové nežili. Opak je pravdou – díky významným pale-ontologickým objevům minulých let lze totiž s určitostí prohlásit, že i my, Češi, semůžeme pochlubit svými vlastními dinosaury!
Vázaná, 200 stran, 170x240 mm, 338 Kč, EAN: 9788074297991
Ptakoještěři neboli pterosauři byli kosmopolitně rozšířenouskupinou aktivně létajících plazů, kteří zažili největší rozkvět v období jury a rané křídy. Stejně jako v případě neptačíchdinosaurů také jejich nálezy na území Čech značně limitujenedostatečná kvalita a kvantita vhodných sedimentůpříslušného stáří, ve kterých by jejich fosilie mohly býtzachovány a objeveny. V současnosti tak máme pouze jedenpotvrzený a několik dosud nepříliš dobře známých objevů z oblasti severních a východních Čech. Zdaleka nejvýznam-nějším objevem je část přední končetiny menšího ptako-ještěra, nalezená v roce 1880 v lomu u Zářecké Lhotynedaleko východočeské Chocně. Dělníci zde pracující tehdynarazili na fragmenty dlouhých tenkých kostí, se kterými sinevěděli rady. Část nálezu byla bohužel nejspíš zničena,zbývající fosilie se dodnes zachovaly jen díky náhodě. Ve zmíněném roce otevřeli dělníci v jedné z roklí za Chocnímalý lom, z něhož měli dobývat štěrk na opravu blízké cesty.V šedém vápenci zdejších jizerských vrstev pak po nějakédobě náhodou objevili rozlámané rourovité kosti jakéhosipravěkého živočicha. Podle dnes již spíše legendárníhopodání šla právě kolem jistá paní Tomková, krupařka z Chocně. Ta dobře věděla, že neobyčejné přírodniny aktivněvyhledává a sbírá místní lékárník a spoluzakladatel cho-ceňského muzea František Hlaváč a kousek fosilie mu protopřinesla na ukázku. Hlaváče nález zaujal a ihned spěchal namísto, aby posbíral ještě alespoň zbytek kostí (velká část jichuž ale možná byla zničena nebo ztracena). Nález sestávajícíze šesti kostí (kost pažní a články čtvrtého prstu) o celkovédélce 42 centimetrů pak u sebe Hlaváč pečlivě uschoval a kontaktoval tehdejší naši největší paleontologickou autorituAntonína Friče. Paleontolog zaslaný materiál v podobě (dlejeho názoru sedmi) fosilních kostí popsal o rok později v ča-sopisu Vesmír (č. 20) jako „pozůstatek křídla pravěkéhoptáka, poněkud podobného labuti“. Stanovil pro něj vědeckýnázev Cretornis hlavatschi (v přibližném překladu „Hlaváčůvkřídový pták“; druhové jméno je poctou zachránci fosilního
materiálu). Frič se nesprávně domníval, že se jedná o po-zůstatky „zubatého“ praptáka, snad příbuzného slavnýchseveroamerických hesperornisů (H. regalis) a ichtiornisů (I.dispar), objevených ve Spojených státech (Kansas) o jednodesetiletí dříve a popsaných Othnielem Charlesem Marshem(1831–1899) roku 1872. Frič byl s Marshovými popisy křídových zubatých ptákůobeznámen a po následujících 24 let svůj názor na zařazenífosilie neměnil. V roce 1905 však v podrobné korespondencizrevidoval Fričův pohled britský paleontolog Harry GovierSeeley (1839–1909), autor proslulé publikace o pta-koještěrech Dragons of the Air („Nebeští draci“, 1901). Seeleyzjistil, že Frič sestavil úlomky špatně, a proto český badatelnepochopil, o jakého tvora se ve skutečnosti jednalo. Kolegoviz tehdejšího rakouského mocnářství proto následně sdělil, žese jedná o část křídla se silně prodlouženým čtvrtým prstem,tedy o jasný pozůstatek ptakoještěra. Tehdy již stárnoucí Fričsvůj omyl uznal a stanovil následně nové jméno Ornitho-cheirus hlavatschi. Pod tímto názvem byl pterosauří fosilní pozůstatek od Chocněznám takřka do současnosti. Náležel ale menší českýptakoještěr skutečně do rodu Ornithocheirus? Podle nověj-ších informací od několika zahraničních specialistů napterosaury (Unwin, Martill, Averjanov) rozhodně nikoliv –dokonce ani nepatřil do stejné čeledi. Již stáří (svrchní turontedy asi před 89 až 92 milionů let) českého pterosaura tomutozařazení neodpovídá. Ornitocheirové totiž žili podstatně dříve– na většině území světa se vyskytovali ještě v období spodníkřídy, tedy asi před 112 až 108 miliony let. Jejich choceňskýprotějšek se však objevil až o dobrých 16 milionů let později.Byli také podstatně větší, rozpětí křídel různých druhů tohotorodu dosahovalo asi 2,5 až 6 metrů. Objevila se takédomněnka, že tento taxon může představovat zástupcečeledi pteranodontidů. ...
