1/2017 · Lukáš Vráblík, Jiří Prchlík / 66 AKTUALITY AN OCCUPATION OF LOSS / 65 ZMIZELÉ...

1/2017

S A K R Á L N Í

S T A V B Y

C O N A J D E T E V T O M T O Č Í S L ES P O L E Č N O S T I A S V A Z Y

P O D P O R U J Í C Í Č A S O P I S

SVAZ VÝROBCŮ CEMENTU ČR

K Cementárně 1261, 153 00 Praha 5

tel.: 257 811 797, fax: 257 811 798

e-mail: [email protected]

www.svcement.cz

SVAZ VÝROBCŮ BETONU ČR

Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4

tel.: 246 030 153


www.svb.cz

SDRUŽENÍ PRO SANACE

BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ

Veveří 331/95, 602 00 Brno

tel.: 773 190 932


www.ssbk.eu

ČESKÁ BETONÁŘSKÁ

SPOLEČNOST ČSSI

Samcova 1, 110 00 Praha 1

tel.: 775 124 100

tel.: 605 325 366


www.cbsbeton.eu

/14KOSTEL SV. DUCHA VE STARÉM MĚSTĚ

U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

/60PRŮSVITNÝ BETON

PRO MEŠITU

AL-AZIZ V ABÚ DHABÍ

/32SVĚTLO

S DOTEKEM

BETONU

/ 77MŮJ DŮM, MŮJ BETON

– ČÁST 4

50/ KOSTEL

V LA LAGUNA

NA OSTROVĚ

TENERIFE

20/ KOSTEL SV. VÁCLAVA

V SAZOVICÍCH

58/ KAPLE NA POBŘEŽÍ

76/ BUDDHA PARK

54/ SAKRÁLNÍ

PROSTOR

24/ POUŽITÍ BETONU

PŘI OPRAVĚ MAISELOVY

SYNAGOGY

11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N

O B S A H ❚ C O N T E N T

ROČNÍK: sedmnáctýČÍSLO: 1/2017 (vyšlo dne 15. 2. 2017)VYCHÁZÍ DVOUMĚSÍČNĚ

VYDÁVÁ BETON TKS, S. R. O., PRO:Svaz výrobců cementu ČR Svaz výrobců betonu ČR Českou betonářskou společnost ČSSISdružení pro sanace betonových konstrukcí

VYDAVATELSTVÍ ŘÍDÍ: Ing. Michal Števula, Ph.D.ŠÉFREDAKTORKA: Ing. Lucie ŠimečkováREDAKTORKA: Mgr. Barbora Sedlářová

REDAKČNÍ RADA:prof. Ing. Vladimír Benko, PhD., prof. Ing. Juraj Bilčík, PhD., doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., Ing. Jan Gemrich, prof. Ing. Petr Hájek, CSc. (před seda), prof. Ing. Leonard Hobst, CSc. (místo předseda), Ing. arch. Jitka Jadrníčková, Ing. Zdeněk Jeřábek, CSc., Ing. Milan Kalný, prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., FEng., doc. Ing. Jiří Kolísko, Ph.D., doc. Ing. arch. Patrik Kotas, Ing. Milada Mazurová, doc. Ing. Martin Moravčík, PhD., Ing. Stanislava Rollová, Kryštof Rössler, Ing. arch. Jiří Šrámek, prof. Ing. RNDr. Petr Štěpánek, CSc., Ing. Michal Števula, Ph.D., Ing. Vladimír Veselý, prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., FEng.

GRAFICKÝ NÁVRH A SAZBA: Ing. Jiří Šilar

ILUSTRACE NA TÉTO STRANĚ: Mgr. A. Marcel Turic

TISK: Libertas, a. s.Drtinova 10, 150 00 Praha 5

VYDAVATELSTVÍ A REDAKCE:Beton TKS, s. r. o.Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4www.betontks.czRedakce a inzerce: 602 839 429e-mail: [email protected]ředplatné (i starší výtisky): 737 258 403e-mail: [email protected]

Časopis je zařazen na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice schválený Radou pro výzkum a vývoj

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ:základní: 720 Kč bez DPH, 828 Kč s DPHsnížené – pro studenty, stavební inženýry do 30 let a seniory nad 70 let: 270 Kč bez DPH, 311 Kč s DPHpro slovenské předplatitele: 28 eur bez DPH, 32,20 eur s DPH(všechny ceny jsou včetně balného a distribuce)

Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem MK ČR E-11157ISSN 1213-3116Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., OZ Střední Čechy, Praha 1, čj. 704/2000 ze dne 23. 11. 2000

Autoři odpovídají za původnost příspěvků a jsou povinni respektovat autorská práva třetích stran. Označené příspěvky byly lektorovány.

FOTOGRAFIE NA TITULNÍ STRANĚ:Kostel Milosrdného Boha Otce v Římě, detail fasády Foto: Klaus Frahm (poskytnuto studiem Richard Meier & Partners Architects)PHOTOGRAPH ON THE FRONT PAGE: Jubilee Church, detail of the facade Foto: Klaus Frahm (courtesy of Richard Meier & Partners Architects)

ÚVODNÍK

BŮH DLÍ V BETONU

Dalibor Hlaváček / 2

TÉMA

ŽELEZOBETON V ŘÍMSKOKATOLICKÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE

Eva Veřtátová, Martin Pospíšil / 3

STAVEBNÍ KONSTRUKCE

KOSTEL SV. DUCHA VE STARÉM MĚSTĚ U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

Ivo Goropevšek, František Křivák, Jiří Grebík / 14

KOSTEL SV. VÁCLAVA V SAZOVICÍCH

Marek Jan Štěpán, Zdeněk Koudela, Pavel Hladík / 20

SANACE A REKONSTRUKCE

POUŽITÍ BETONU PŘI OPRAVĚ MAISELOVY SYNAGOGY

Jiří Novotný, Milada Mazurová / 24

MATERIÁLY A TECHNOLOGIE

BEDNĚNÍ A DETAILY BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ – ČÁST 7

Petr Finkous / 28

LAVIČKA CONSTRUQTA Z UHPC

Magdaléna Stehlíková, Michal Kolář / 30

JAK (NE)PRACOVAT S BETONEM

TÉMA 1 – STANOVENÍ PARAMETRŮ

Vladimír Veselý / 31

SPEKTRUM

SVĚTLO S DOTEKEM BETONU

Filip Šenk / 32

KAPLE NOTRE DAME DU HAUT V RONCHAMP

Lukáš Kohout / 37

LUTERÁNSKÝ KOMUNITNÍ KOSTEL BAGSVÆRD

Šárka Malošíková / 40

KOSTEL SVĚTLA

Hana Panochová / 42

KOSTEL MILOSRDNÉHO BOHA OTCE V ŘÍMĚ

Jitka Jadrníčková / 44

POLNÍ KAPLE BRATRA KLAUSE

Karolína Kripnerová / 48

KOSTEL V LA LAGUNA NA OSTROVĚ TENERIFE / 50

KAPLE SCHAUFELJOCH VE STUBAISKÝCH ALPÁCH / 52

SAKRÁLNÍ PROSTOR

Jan Soukup / 54

KAPLE NA POBŘEŽÍ / 58

PRŮSVITNÝ BETON PRO MEŠITU AL-AZIZ V ABÚ DHABÍ / 60

KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Dalibor Hlaváček / 62

KOSTELOVÝ BETON

Marek Jan Štěpán / 63

SAKRÁLNÍ STAVBY ARCHITEKTA ZDEŇKA FRÁNKA / 64

BUDDHA PARK / 76

VĚDA A VÝZKUM

POROVNÁNÍ A ZHODNOCENÍ VÝPOČETNÍCH MODELŮ KOMOROVÝCH MOSTŮ

Lukáš Vráblík, Jiří Prchlík / 66

AKTUALITY

AN OCCUPATION OF LOSS / 65

ZMIZELÉ KOSTELY SEVERNÍCH ČECH

Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk / 72

DIPLOMOVÁ PRÁCA – NOSNÁ BETÓNOVÁ KONŠTRUKCIA KOSTOLA / 76

MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 4 / 77

SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA / 80

FIREMNÍ PREZENTACERedrock / 19

Dlubal Software / 27

Beton a architektura 2017 / 53

Fibre Concrete 2017 / 79

Beton University / 3. strana obálky

CZ SVB / 4. strana obálky

BŮH DLÍ V BETONU

2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7

Nenapadá mě lepší téma pro ča-

sopis Beton než sakrální archi-

tektura. Volba materiálu má roz-

hodující vliv na vzhled a vnímá-

ní budovy a pro sakrální stavby

to platí dvojnásob. Kostel pro mě

znamená útočiště před venkov-

ním světem, místo dialogu a roz-

jímání. Je proto důležité, jak vní-

máme jeho vnitřní prostor. Ne-

jen pohledem, ale i hmatem, slu-

chem nebo čichem. Jak takový

prostor zní, když v něm rezonu-

jí naše kroky, když se v něm rozléhá slovo Boží, nebo když jen

tak sedíme sami se sebou. Jak dovnitř vstupuje světlo a roz-

září povrchy, na které dopadá.

Využití betonu v sakrální architektuře skýtá nekonečné mož-

nosti. Je to hravý materiál, s kterým může architekt prožívat

bez meznou radost z experimentování. Může ho tvarovat a for-

movat, nechat vyznít jeho drsnou strukturu nebo naopak pra-

covat s jeho důstojnou a uklidňující homogenností, nechat na

něj dopadat světlo; pokaždé je jedinečný. Skrz povrchy, kte-

ré vidíme a kterých se dotýkáme, demonstruje fyzickou pří-

tomnost a trvanlivost stavby v dnešním, možná trochu povrch-

ním světě.

Jako studenta mě fascinoval Tadao Ando se svými betonový-

mi konstrukcemi. Ve výkrese dokonale pravidelnými, s rastrem

spar a otvorů po spínacích tyčích, ve skutečnosti ale často mír-

ně zvlněnými. Jeho práce vychází z tradice japonského stavě-

ní. Architektura, která nevzdoruje přírodě, ale snaží se s ní spo-

jit, pro kterou je důležitý cit pro prostor a hmatová kvalita mate-

riálů. Ikonický je jeho projekt Kostela světla, skromný a diskrét-

ní, obratně vložený do stávajícího církevního komplexu. Rafi-

novaný železobetonový hranol protnutý šikmou stěnou, prostý

jakéhokoliv ornamentu. Dokonale provedený povrch betono-

vých stěn kontrastuje s hrubými dřevěnými lavicemi, které pod-

trhují jednoduchost a pravdivost vnitřního prostoru.

Důraz na smyslový zážitek z architektonického prostoru ve

své tvorbě klade i Peter Zumthor. S oblibou používá neupravo-

vané materiály, aby obnažil jejich pravou podstatu. Často vy-

chází z místních materiálů a tradic, aby dům co nejlépe souzněl

se svým okolím. To je i případ polní kaple Bruder Klaus u měs-

tečka Mechernich-Wachendorf, kde na stavbu použil místní

písek a tradiční technologii dusaného betonu. Vznikl tak okro-

vě zabarvený monolit, který rezonuje s obilím na okolních po-

lích. Až primitivní forma kontrastuje s mystickým prostorem in-

teriéru. Způsob, jakým do sakrálního prostoru shora proniká

světlo, je jako by to napsal Jun’ichirō Tanizaki v Chvále stínů

– „nádech jemného světla v pavučině tmy“.

V našem ateliéru na Fakultě architektury ČVUT se v rám-

ci výuky snažíme vést studenty tak, aby ve své architektonic-

ké tvorbě vědomě pracovali se všemi lidskými smysly. Cílem

je, aby získali cit pro prostor, konstrukci, materiál i detail. Ne-

ní to samozřejmě nic nového – tyto pedagogické metody pro-

sazovali např. prominentní emigranti na amerických školách –

Josef Albers, Ludwig Mies van der Rohe, Lázslo Moholy-Nagy

nebo Walter Gropius. Poslední jmenovaný vedl své studenty

k tomu, aby vlastníma rukama a za pomoci nářadí vytvářeli 2D

a 3D objekty a zkoumali formu, prostor a způsob jejich vnímá-

ní prostřednictvím různých materiálů a prostředků. Naši stu-

denti v minulém semestru pracovali právě s tématem sakrál-

ního prostoru, na pozadí příběhu zmizelých kostelů severních

Čech, které komunistická diktatura nechala zbořit mezi lety

1945 až 1989. Jejich úkolem bylo navrhnout kostel nebo kapli

na místě zničených posvěcených míst. Dosáhnout architekto-

nické kvality, o které Peter Zumthor hovoří jako o „atmosféře“.

V čísle, které držíte v ruce, se dozvíte spoustu zajímavých in-

formací – o železobetonu v římskokatolické sakrální architek-

tuře, přes ukázky realizací sakrálních staveb a úvahy o betonu,

až po zmíněné studentské práce. Ale jak by řekl Tadao Ando:

„abys porozuměl architektuře, musíš zažít prostor všemi pě-

ti smysly“. Proto navrhuji srolovat číslo Betonu do ruličky, vlo-

žit do vnitřní kapsy zimní bundy a vydat se po stopách beto-

nových kostelů na vlastní pěst.

Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.

architekt a pedagog

Ú V O D N Í K ❚ E D I T O R I A L

Polní kaple Bruder Klaus


T É M A ❚ T O P I C

Eva Veřtátová, Martin Pospíšil

Díky technologii železobetonu vznikla v oblasti

římskokatolické sakrální architektury celá řada

mimořádných staveb, a to zvláště v obdo-

bí po Druhém vatikánském koncilu, jenž uvolnil

předchozí přísnou svázanost liturgického pro-

storu. Jedinečné vlastnosti nového materiálu

tak umožnily architektům a stavitelům vytvořit

originální stavby nebývalých tvarů a rozponů.

V tomto článku jsou na několika příkladech

představeny římskokatolické kostely a kaple,

které ilustrují vývoj železobetonové sakrál-

ní architektury od jejích počátků po součas-

nost. ❚ The technology of reinforced concrete

brought forth many extraordinary buildings of

Roman Catholic sacral architecture built mainly

after the Second Vatican Council that released

the strict arrangement of the liturgical space.

Unique properties of a new material enabled

architects and engineers to design remarkable

buildings of unprecedented shapes and spans.

Several examples of Roman Catholic churches

and chapels presented in this paper illustrate

the development of reinforced concrete sacral

architecture from its origins up to the present.

Železobeton a s ním přicházející no-

vé možnosti prostorového uspořádá-

ní konstrukcí ovládly stavitelství celého

20. století a dominují mu v mnoha ob-

lastech až do současnosti. Spojení oceli

a betonu dalo vzniknout materiálu s vý-

razně lepšími konstrukčními vlastnost-

mi, než jaké měly materiály tradiční, jako

dřevo či zdivo, a obrazně by se dalo ří-

ci, že toto spojení rozvázalo architektům

a stavitelům při jejich tvorbě ruce. Dosa-

vadní nemalá omezení v oblasti dispozic

staveb i jejich životnosti začala ustupo-

vat do pozadí a modernímu stavitelství

se náhle otevřely dosud netušené a ne-

vídané obzory novodobých konstruk-

cí. Osobitou oblastí architektury v ma-

ximální možné míře využívající přednos-

tí železobetonu se staly sakrální stavby,

jedinečné svým prostorovým uspořádá-

ním, kdy během jejich více než 100le-

té historie můžeme být svědky realizací,

v nichž se betonová konstrukce mohla

představit ve všech svých možných po-

dobách – od ryze konstrukčních až po

čistě skulpturální.

POČÁTKY POUŽIT Í

ŽELEZOBETONU V EVROPSKÉ

SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE

Počátky použití železobetonu v sakrál-

ní architektuře je možné hledat již na

sklonku 19. století, byť výraznějšího pro-

sazení se tento materiál dočkal až ve

druhé polovině století dvacátého. V pa-

řížské čtvrti Montmartre byl mezi lé-

ty 1894 až 1904 podle návrhu Anato-

la de Baudota (1834 až 1915) posta-

ven kostel St. Jean de Montmartre

(obr. 1a,b). Progresivní francouzský ar-

chitekt a průkopník železobetonových

konstrukcí použil pro konstrukci koste-

la řešení již obsahující základní princip

železobetonu – tzv. Cottancinův sys-

tém. Tento systém spočíval v kombina-

ci tlačených prvků zhotovených z vyztu-

ženého zdiva (proděravělé cihly, kterými

byly provlečeny ocelové pruty) a tlače-

ných prvků zhotovených zatím pouze ze

zhutněné cemento-pískové hmoty (oce-

lové pruty byly usazeny do směsi písku

a cementu bez přidaného kameniva) [1].

Přestože konstrukce kostela již moder-

ní technologie využívá, její architektonic-

ká podoba se stále ještě podřizuje teh-

dejšímu výtvarnému stylu art nouveau.

Již čtyři roky po dokončení kostela

St. Jean de Montmartre začal praco-

vat maďarsko-slovenský architekt Ist-

ván Medgyaszay (1877 až 1959), žák

profesora Wagnera, na projektu první-

ho železobetonového kostela v tehdej-

ším Rakousku-Uhersku – kostela sv.

Alžběty Uherské (1908 až 1910) v ma-

lé vesničce Mula na jižním Sloven-

sku (obr. 2). Osmiúhelníková dispozice

kostela je zaklenuta předem vybetono-

vanými skořepinovými segmenty, kte-

ré jsou semknuty zvenku viditelnou vy-

zdviženou železobetonovou korunou,

jejíž součástí jsou betonové sochy an-

dělů v každém z osmi vrcholů. Věž pro-

pojená krytou chodbou s chrámovou

lodí je také ze železobetonu a vnáší do

architektury stavby prvky sedmihrad-

ského kostela v Körösfő. [2] Volba žele-

zobetonu nebyla náhodná, zájem o no-

vý materiál a jeho vlastnosti byl ovlivněn

Medgyaszayeho pobytem v pařížském

ateliéru Françoise Hennebiquea v roce

1907 [3]. Návrh železobetonového kos-

tela se tak stal logickým vyústěním ar-

chitektova zájmu o moderní materiál.

O pouhé tři roky později od dokon-

čení kostela sv. Alžběty spatřil světlo

ŽELEZOBETON V ŘÍMSKOKATOLICKÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE

❚ REINFORCED CONCRETE IN ROMAN CATHOLIC SACRAL

ARCHITECTURE

Obr. 1a,b Kostel St. Jean de Montmartre

v pařížské čtvrti Montmartre (1894 až 1904),

Anatol de Baudot (1834 až 1915) ❚

Fig. 1a,b The Church of Saint-Jean-de-

Montmartre in Parisian quarter Montmartre

(1894-1904), Anatol de Baudot (1834–1915)

1a 1b



světa známý moderní vídeňský kos-

tel svatého Ducha (1911 až 1913) ně-

kdy neprávem označovaný za první že-

lezobetonový kostel ve střední Evropě

(obr. 3a,b,c). Jeho auto rem je významný

slovinský architekt Josip Plečnik (1872

až 1957), tvůrce chrámu Nejsvětějšího

Srdce Páně na pražských Vinohradech.

Přestože se Plečnik držel konceptu sta-

rokřesťanské baziliky, použil progresivní

materiálové řešení – železobeton. Kos-

tel svatého Ducha ve vídeňské čtvrti

Ottakring je postaven na téměř čtverco-

vém půdorysu. Díky možnostem žele-

zobetonové architektury je prostor čle-

něn pouze horizontálními prvky a niko-

liv prvky vertikálními (sloupy či pilíři). Dvě

betonové empory o rozpětí 20,7 m vy-

tvářejí bazilikální koncept a opticky dělí

prostor na hlavní loď a dvě lodě vedlejší.

Těmito emporami se Plečnikovi podaři-

lo vnést do sakrální architektury průmy-

slový prvek mostních konstrukcí a prů-

myslový vzhled navíc umocňují kovová

okna v kryptě a drátová skla ve vstup-

ní hale [4]. Krypta nacházející se pod

hlavní lodí je konzervativnější a ve své

dispozici používá sloupy podobné sálu

pod přepážkovou halou vídeňské poš-

tovní spořitelny, které Plečnik převzal

od svého učitele Otto Wagnera. Plečnik

však mění jejich průřez na osmiúhelní-

kový a zkosenými náběhy vytváří ply-

nulý přechod z vertikály do horizontá-

ly. Přestože jsou hlavice součástí tradič-

ního železobetonového skeletu, z urči-

tého úhlu pohledu je možné vnímat je

jako předchůdce hřibového stropu. [3]

V roce 1918 je železobeton poprvé

použit i slavným katalánským architek-

tem Antoniem Gaudím (1852 až 1926)

při stavbě fundamentálního moderního

sakrálního díla – chrámu Sagrada Fa-

mília v Barceloně (výstavba od 1882).

Úchvatná architektura vnitřního prosto-

ru založená převážně na prolamova-

ných rovinách a přímkových plochách

spolu s rozvětvenými vnitřními slou-

py nahrazujícími systém vnějších opěr-

ných pilířů a oblouků, gotikou využíva-

ných pro přenesení šikmých sil z kle-

neb do základů [5] a Gaudím opovržli-

vě označovanými za „ “, je syntézou

gotického umění, maurské architektury

a nekonvenčního konstrukčního přístu-

pu. Železobeton zde však nebyl prvotně

použit pro konstrukci sloupů a prolamo-

vaných stěn, jak bychom jistě očekávali,

ale pro konstrukci fiál věží východní fa-

sády Narození, jejíž výstavbu jako jedi-

nou stačil Gaudí za svého života zahájit

a téměř i dokončit. Téměř 25 m vysoké

fiály mají vyztužené železobetonové já-

dro a jsou korunovány v téměř stomet-

rové výšce třímetrovými prefabrikovaný-

mi železobetonovými prvky pro přene-

sení napětí, jež mohlo vzniknout při ma-

nipulaci s nimi. [5] Teprve během jejich

stavby Gaudí došel k závěru, že pro vy-

tvoření většiny zamýšlených architekto-

nických prvků se železobeton dokona-

le hodí. Dokončení chrámu se předpo-

kládá v roce 2026 k stému výročí Gau-

dího úmrtí a netřeba jistě zdůrazňovat,

že železobeton jako konstrukční mate-

riál hraje při dostavbě chrámu zcela zá-

sadní roli.

Posledním příkladem počátků žele-

zobetonové sakrální architektury v Ev-

ropě je světově proslulý kostel Notre

Dame du Raincy od francouzských ar-

chitektů Augusta (1874 až 1954) a Gus-

tava (1876 až 1952) Perreta, známých

průkopníků železobetonové architektu-

ry. Poprvé v historii evropské sakrální

architektury byla železobetonová kon-

strukce použita pro celou stavbu kos-

tela. Sloupy oddělující hlavní loď od lo-

dí bočních, zaklenutí stropu a pestré

vitráže v nadmíru transparentním chrá-

mu nápadně připomínají konstrukci i at-

mosféru vrcholných gotických kated-

rál. Ačkoliv by člověk mohl mít při po-

hledu na čelní fasádu s výraznou vě-

ží pocit, že je stavba masivní a až příliš

mohutná, tento dojem se rozplyne bez-

prostředně po otevření brány kostela,

kdy lehkost jednoduché a krajně subtil-

ní železobetonové konstrukce doplněné

hrou světel tisíců barevných plošek vit-

ráží člověka doslova uchvátí obdobně

jako při vstupu do horního patra ikonic-

ké St. Chapelle.

Na konci prvního a počátkem dru-

hého desetiletí 20. století se s použi-

tím betonu v sakrální architektuře pou-

ze okrajově experimentovalo, železobe-

ton byl z pohledu architektů dosud chá-

pán spíše za stavivo podřadné, vhodné

tak pro technické stavby a zakládání.

Příkladem je secesní kostel Neposkvr-

něného početí Panny Marie (1910 až

1913) v Křenové ulici v Brně od stavi-

tele Franze Holika (1874 až 1943), kte-

rý použil železobeton kvůli bažinatému

podloží pro základové konstrukce a li-

tý beton v kombinaci s ocelovou kon-

strukcí na vytvoření klenby hlavní lodi.

Ta však svým tvarem odráží stále ob-

líbenou valenou klenbu, která je dá-

le rozdělena úzkými, vyztuženými pasy

a nezasvěceného pozorovatele ani ne-

napadne, že se za touto klenbou skrý-

vá na svou dobu poměrně pokrokové

technické řešení.

V průběhu 20. let se však postseces-

ní moderna přetváří v moderní funkcio-

nalismus, který železobeton povýšil na

svůj hlavní konstrukční materiál umož-

ňující přelomově nová architektonická

ztvárnění.

SMĚR VÝVOJE MODERNÍCH

ŽELEZOBETONOVÝCH KOSTELŮ

Stavební a typologický vývoj sakrální ar-

chitektury je nepochybně spjat s vývo-

jem liturgie a liturgickým prostorem sa-

motným. Moderna sama o sobě by ne-

zmohla nic, pokud by se nenašlo ně-

kolik významných architektů a křesťan-

ských teoretiků (Otto Bartning, Rudolf

Schwarz, Dominikus Böhm, Martin We-

ber a další), kteří si uvědomili, že církev

nemusí být považována pouze za zále-

žitost minulosti [6], ale díky použití mo-

derních architektonických forem a ma-

teriálů může významně oslovit i sou-

časnost.

Z hlediska dalšího vývoje liturgického

prostoru mělo zásadní vliv spojení dvou

osobností – katolického kněze, teologa

a filosofa Romana Guardiniho a archi-

tekta Rudolfa Schwarze (1897 až 1961),

který na konci 20. let navrhl kostel

Božího těla (St. Fronleichnam)

v Cáchách (1929 až 1930) symbolizující

cestu k oltáři a Kristově oběti (obr. 4a,b).

Samotnou stavbu kostela tvoří jeden

veliký železobetonový kvádr s přilehlou

štíhlou zvonicí a nižší boční lodí fungující

jako spojující prvek hlavní lodi a zvonice.

Vnitřní hladké bílé stěny bez jakékoliv

výzdoby jsou ukončeny plochou stře-

chou, pod níž se po jejím obvodu s vý-

jimkou oltářní stěny nachází řada čtver-

cových oken z drátoskla – jediný prvek

rozbíjející jinak ničím nerušené zdi hlav-

ní lodi. Takto jednoduše a stroze pojatý

sakrální prostor se stal jedním z výcho-

2



zích modelů pro katolické kostely celé-

ho 20. století.

Dalším výrazným kostelem je St.

Engelbert v Kolíně nad Rýnem

(1930 až 1932) od architekta Domini-

ka Böhma (1880 až 1955) (obr. 5a,b),

který může být vnímán jako církevní

protějšek k jedné z prvních význam-

ných sekulárních železobetonových

staveb – Hale století (Jahrhundert-

halle) v polské Vratislavi (1911 až

1913) od Maxe Berga (více v článku

Hala století v polské Wroclawi – sana-

ce světového kulturního dědictví v Be-

ton TKS 3/2011, pozn. red.). Přesto-

že kolínský kostel je dílem konvenčněj-

ším, obě stavby vycházejí z kruhového

půdorysu, z něhož se zvedá působivě

tvarovaná železobetonová hmota. [7]

St. Engelbert je tvořen osmi parabo-

lickými stěnami vystavěnými po obvo-

du stavby, z nichž do středu kostela ve

výšce 25 m vedou žebra, mezi kterými

vznikají lunetové klenby s proměnnou

Obr. 2 Kostel sv. Alžběty Uherské

ve vesničce Mula na jižním Slovensku

(1908 až 1910), István Medgyaszay

(1877 až 1959) ❚ Fig. 2 Church

of St. Elizabeth in the village of Mula

in South Slovakia (1908–1910),

István Medgyaszay (1877–1959)

Obr. 3a,b,c Vídeňský kostel svatého

Ducha (1911 až 1913), Josip Plečnik

(1872 až 1957) ❚ Fig. 3a,b,c Viennese

Church of Holy Spirit (1911–1913),

Josip Plečnik (1872–1957)

Obr. 4a,b Kostel Božího těla

(St. Fronleichnam) v Cáchách (1929 až 1930),

Rudolf Schwarz (1897 až 1961) ❚

Fig. 4a,b Church of Corpus Christi

in Aachen, Germany (1929–1930),

Rudolf Schwarz (1897–1961)

3a

3b

4a 4b

3c



křivostí. Prostorová nosná konstrukce

kostela je vytvořena ze železobetonu

– v interiéru bíle omítnutá, v exteriéru

obložená cihelným zdivem –, se stře-

chou pokrytou měděným plechem.

V těsné blízkosti stojí štíhlý kvádr zvo-

nice. Důležitým prvkem v jinak jedno-

duchém a prostém interiéru jsou okna

a od nich se odvíjející hra stínů a svě-

tel, která se stala významným téma-

tem moderních církevních staveb. Li-

turgický význam této stavby spočívá

v antihierarchickém uspořádání vnitřní-

ho prostoru a v postupném bourání fy-

zických hranic mezi věřícími a ducho-

venstvem. Z konstrukčního hlediska

jde o pokrokovou stavbu, která ideál-

ním způsobem využívá mechanických

vlastností železobetonu formovaného

do skořepiny.

MODERNÍ SAKRÁLNÍ

ARCHITEKTURA 20 . A 30 . LET

V ČESKÝCH ZEMÍCH

V českých zemích začaly první vskutku

moderní kostely inspirované funkcionali-

stickou architekturou vznikat již na kon-

ci 20. let. Ve stejné době, kdy Schwarz

navrhoval kostel Božího těla v Cáchách,

byla v Čechách vypsána soutěž na no-

vý kostel sv. Václava na Čechově ná-

městí v Praze-Vršovicích (obr. 6a,b,c).

Jako vítězný byl vybrán návrh architek-

ta Josefa Gočára (1880 až 1945), kte-

rý využil svažitosti náměstí a do základ-

ního tvaru kostela vložil prvek stupňo-

vitého zastřešení, jež vytvořilo spirituál-

ně působivý systém bazilikálního osvět-

lení směřujícího do oltářního prostoru.

Zintenzívněné osvětlení v presbytáři na-

víc umocňuje trojlodní dispozice s převý-

šenou střední částí bez oddělení sníže-

ných bočních lodí jakýmikoliv podpora-

mi. Postupné mírné zúžení směrem k ol-

táři dodává celému prostoru perspektivní

hloubku a vtahuje věřící ke slavení litur-

gie. Za pomoci železobetonového ske-

letu se Gočárovi podařilo vytvořit unikát-

ní moderní trojlodní kostel, jehož interiér

není rušen sloupovím a jenž svým význa-

mem přesahuje hranice naší země.

Další významnou stavbou z přelomu

20. a 30. let je kostel Nejsvětější-

ho Srdce Ježíšova v Hradci Králové

(1928 až 1932) od architekta Bohumila

Slámy (1887 až 1961) (obr. 7a,b). Jedno-

lodní prostor kostela je zaklenut výraz-

nou valenou klenbou s příčnými žebry,

nad níž je navržen klasický dřevěný krov

sedlové střechy. Přiznané železobetono-

vé konstrukční prvky vyvolávají dojem

5a 5b

6a 6b 6c



zavěšeného „plujícího“ stropu a umoc-

ňují tak dynamiku celého prostoru. Vněj-

ší fasáda nechává vyniknout dobře či-

telnému skeletu budovy s přísně symet-

rickou čelní fasádou, jíž dominují masiv-

ní věž zakončená šestimetrovým beto-

novým křížem a velké prosklené plochy

z drátoskla. O několik let mladší stavbou

je kostel sv. Hedviky v Opavě (1933 až

1938) od architekta Leopolda Bauera

(1872 až 1938) s nepřehlédnutelným že-

lezobetonovým skeletem s lehce ustou-

peným výplňovým zdivem (obr. 8). Přes-

tože se kostel drží z liturgického hlediska

zaběhnutých zásad – půdorysně vychá-

zí z tradiční podélné dispozice s tran-

septem a zaklenutím valenou klenbou

v místě hlavní lodi – navenek stavba od-

ráží moderní dobu, aniž by tím jakkoliv

ztrácela na monumentalitě.

PŘEDZVĚST ZMĚN V KATOLICKÉ

CÍRKVI A SAKRÁLNÍ STAVBY

LE CORBUSIEROVY

Zatímco se české země v 50. letech

20. století propadly do tuhé totality, za-

čaly v Evropě a ve světě vznikat unikát-

ní moderní sakrální stavby, jež se sta-

ly předzvěstí významných liturgických

změn. Ty pak v případě katolické církve

vyvrcholily v první polovině 60. let Dru-

hým Vatikánským koncilem (1962 až

1965) svolaným papežem Janem XXIII.

(1881 až 1963).

Jednou z nejvýznamnějších staveb

moderní architektury tohoto období je

poutní kaple Notre Dame du Haut

v Ronchamp (1950 až 1954) ve vý-

chodní Francii od světově proslulého ar-

chitekta Le Corbusiera (1887 až 1965).

Architekt známý svými funkcionalistic-

kými stavbami vytvořil za pomoci že-

lezobetonové konstrukce jedinečný sa-

krální prostor do té doby nevídaný. Kap-

le založená na organickém půdorysu

o přibližných rozměrech 30 × 40 m je

ohraničena stěnami přesahujícími v ně-

kterých místech svou tloušťkou 2 m.

Důvodem je zde výtvarný záměr akcen-

tující výraznou železobetonovou stře-

chu z pohledového betonu připomínají-

cí někomu krunýř kraba, jinému klobou-

ček hříbku či loď plující k nebi, jež je vy-

nesena železobetonovými sloupy ukry-

tými v obvodových zdech. Díky nosným

sloupům je konstrukce střechy o nece-

lých 200 mm povysazena nad obvo-

dové zdi a dává tak vzniknout úzkým

okenním pásům vyvolávajícím v interié-

ru pocit vznášejícího se stropu. Společ-

ně s dalšími světelnými efekty, kdy přes

dvoumetrové zdi pronikají do prosto-

ru hlavní lodi sluneční paprsky, vytvo-

řil Le Corbusier nový typ kontemplační-

ho místa oproštěný od tradičních kap-

lí a kostelů první poloviny 20. století (ví-

ce v článku na str. 37, pozn. redakce).

Pro dokreslení vývoje železobetono-

vé sakrální architektury v celosvětovém

měřítku je třeba připomenout i španěl-

ského architekta Felixe Candelu (1910

až 1997) známého výjimečným citem

pro provázanost konstrukce a výsled-

ného architektonického tvaru. Autor ně-

kolika stovek železobetonových sko-

řepin implementoval tyto konstrukce

v 50. a 60. letech i do sakrální architek-

tury. V letech 1953 až 1955, tedy v do-

bě, kdy probíhaly dokončovací práce na

poutní kapli v Ronchamp, probíhala vý-

stavba kostela Panny Marie Zázrač-

né v Mexico City. Význam této stav-

by spočívá v jejím progresivním kon-

strukčním řešení a z liturgického hledis-

ka rovněž i lehkým odchýlením od za-

žitých církevních dogmat. Candela se

Obr. 5a,b Kostel St. Engelbert v Kolíně

nad Rýnem (1930 až 1932), Dominikus Böhm

(1880 až 1955) ❚ Fig. 5a,b Church of St.

Engelbert in Cologne, Germany (1930–1932),

Dominikus Böhm (1880–1955)

Obr. 6a,b,c Kostel sv. Václava na Čechově

náměstí v Praze-Vršovicích (1928 až 1930),

Josef Gočár (1880 až 1945) ❚

Fig. 6a,b,c Church of St. Wenceslaus

on Čechovo náměstí in Prague-Vršovice

(1928–1930), Josef Gočár (1880–1945)

Obr. 7a,b Kostel Nejsvětějšího Srdce

Ježíšova v Hradci Králové (1928 až 1932),

Bohumil Sláma (1887 až 1961) ❚

Fig. 7a,b Church of the Holy Heart of Jesus

in Hradec Králové (1928–1932), Bohumil

Sláma (1887–1961)

Obr. 8 Kostel sv. Hedviky v Opavě

(1933 až 1938), Leopold Bauer (1872 až 1938)

❚ Fig. 8 Church of St. Hedwig in Opava

(1933–1938), Leopold Bauer (1872–1938)

7a 7b

8



rozhodl pro „reinterpretaci“ gotiky vy-

tvořením velkolepého prostoru s hlav-

ní a dvěma bočními loděmi zaklenutými

železobetonovou skořepinou definova-

nou převrácenými hyperbolickými pa-

raboloidy. [8], [9]

POVÁLEČNÁ NĚMECKÁ

SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA

A EXPRESIONISMUS

V Německu nastal po druhé světové

válce všeobecný stavební boom, který

se projevil i výstavbou nových moder-

ních kostelů. V roce 1963 byla vypsána

soutěž na poutní kostel Maria Königin

des Friedens v městečku Neviges,

kterou vyhrál kolínský architekt Gott fried

Böhm (*1920) s chrámem stylizovaným

do podoby skalního masivu čnícího ze

země (obr. 9a až d). Centrální nejvyš-

ší část složená ze tří jehlanů se nachá-

zí nad hlavní lodí kostela. Nižší části po

obvodu vycházejí z polygonů přidruže-

ných k centrální lodi – presbytáře, sa-

kristie, galerie, kaple milosrdenství a dal-

ších vedlejších kaplí a apsid. Autor opí-

rá koncept svého návrhu o kopcovitou

krajinu, v které stavba stojí, a zároveň se

podle něho stává symbolem apoštolské

církve: „Ty jsi Petr – Skála – a na té ská-

le zbuduji svou církev a pekelné moc-

nosti ji nepřemohou.” (Matouš 16,18)

Statika stavby byla svěřena Felixi Var-

wickovi z Kolína, jenž spolupracoval

s architektem Böhmem i na jeho dalších

projektech kostelů (kostel Vzkříšení Pá-

ně v Kolíně nad Rýnem (1964 až 1970),

dětská vesnička s kaplí v Bergisch

Gladbach-Refrathu (1962 až 1968), kos -

tel St. Ignatius ve Frankfurtu nad Rýnem

(1962 až 1964), St. Gertrude v Kolíně

nad Rýnem (1960 až 1966) a další).

DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL

A DIVERZITA MODERNÍ

SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURY

V STŘEDOEVROPSKÉM

PROSTORU

V průběhu 20. století se nálady ve spo-

lečnosti rychle proměňovaly a na její po-

třeby musela reagovat i katolická církev.

Toho si byl dobře vědom papež Jan XXIII.,

který krátce po svém zvolení na začát-

ku 60. let svolal ekumenický koncil, kte-

rý vešel ve známost jako Druhý koncil

vatikánský. Kromě dogmatických otá-

zek týkajících se ritů, vztahu římskoka-

tolické církve k ostatním církvím, vztahu

věřících a církve či vztahu církve a stá-

tu, zde byly stanoveny významné změ-

ny v liturgii a uspořádání samotného li-

turgického prostoru. Tyto změny se sta-

ly nejviditelnějším a nejdéle trvajícím od-

kazem koncilu. Pro řešení dispozice sa-

krální architektury přinesly závěry koncilu

několik zásadních změn: otočení kně-

ze čelem k věřícím a posun oltáře a am-

bonu blíže k věřícím. Nově bylo žádoucí,

aby se věřící mohli shromáždit kolem ol-

táře, což přineslo změnu v uspořádání li-

turgického prostoru a v dalším uvolnění

dosud zažitých pravidel.

Jako ukázka nového konstrukčního

a architektonického řešení sakrální ar-

chitektury může sloužit např. kostel

9a 9b 9c

9d

10a 10b



sv. Konráda v Hohenems v Rakous-

ku (1968 až 1972) s originálním řešením

stropní konstrukce šestiúhelníkovým

roštem nad velkým jednolodním pro-

storem od Johanna Georga Gsteaua

a Waltera Ramsdorfera (obr. 10a,b). Na

obvodových zdech jsou uloženy řa-

dy vysokých štíhlých železobetonových

nosníků vytvářející trojúhelníková pole.

Celé z venku jasně horizontálně kon-

cipované stavbě vévodí vysoká štíhlá

zvonice postavená na půdorysu hvěz-

dice přecházející v nejvyšší čtvrtině do

elegantního šestibokého hranolu.

Tradičnější řešení ve formě rámové

konstrukce je zvoleno např. u koste-

la St. Crutzen v obci Weißkirchen

(1962) od architektonického studia Gie-

fer und Mäckler (obr. 11a,b). Přiznané

železobetonové rámy křižující se pod

hřebenem taktéž železobetonové stře-

chy vytvářejí expresionistický ráz toho-

to kostela. V kontrastu s bílou výmalbou

zdí z výplňového zdiva působí surová

mohutná konstrukce dojmem, že nese

všechnu tíhu světa, bílá barva pro změ-

nu dodává optimismus a naději. Těs-

ně pod stropem umístěné veliké šesti-

úhelníkové vitráže vyplňující celý prostor

mezi jednotlivými rámy kostelu ještě při-

dávají na jeho expresionistickém náde-

chu. Rámová konstrukce propsaná na

vnější fasádu stavby vytváří zajímavý ar-

chitektonicko-konstrukční prvek, jenž ji-

nak fádnímu vzhledu dodává na určité

elegantnosti.

Kromě tradičnějších skeletových kon-

strukcí je možné sledovat i odvážněj-

ší stavební počiny, kdy i církevní stav-

by připomínají svým skulpturálním vze-

zřením sochu. Prvním z nich je kos-

tel Jana XXIII. v Kolíně nad Rýnem

(1965 až 1972) od sochaře Josefa Ri-

kuse (1923 až 1989) stylizovaný do po-

doby kmene stromu složeného ze čtyř

nosných pilířů s větvovím tvořeným

nosnými prvky (betonovými kvádry) vi-

sícími shora (obr. 12a,b,c). Mezi stě-

Obr. 9a až d Poutní kostel Maria Königin des

Friedens v Neviges (1964 až 1968), Gottfried

Böhm (*1920) ❚ Fig. 9a to d Pilgrimage

Church of the Blessed Virgin Mary, the Queen

of Peace in Neviges, Germany (1964–1968),

Gottfried Böhm (*1920)

Obr. 10a,b Kostel sv. Konráda v Hohenems

v Rakousku (1968 až 1972), Johann Georg

Gsteau a Walter Ramsdorfer ❚ Fig. 10a,b Church of St. Conrad in

Hohenems, Austria (1968–1972), architects

Johann Georg Gsteau and Walter Ramsdorfer

Obr. 11a,b Kostel St. Crutzen v německé

obci Weißkirchen (1962), architektonické

studio Giefer und Mäckler ❚ Fig. 11a,b Church of St. Crutzen in German

village of Weißkirchen (1962), designed by

an architect studio Giefer and Mäckler

Obr. 12a,b,c Kostel Jana XXIII. v Kolíně

nad Rýnem (1965 až 1972), Josef Rikus

(1923 až 1989) ❚ Fig. 12a,b,c Church

of Johann XXIII. in Cologne, Germany

(1965–1972), Josef Rikus (1923–1989)

11a

12b

12c

11b

12a

1 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7


novými panely a střechou je osazeno

barvené sklo formované do podlouh-

lých pásků, které navozují pocit, že se

vznášející se stěny dotýkají pouze to-

hoto skla. Severní stěna je tímto způ-

sobem prosklená po celé své délce.

Pod prostorem kostela se nachází ještě

krypta, do které pronikají „kořeny stro-

mu“ (všechny čtyři části středového pi-

líře, mezi kterými je umístěn oltář). Po-

dlaha kostela (strop krypty) je v těchto

místech přerušen sklobetonovými tvár-

nicemi, přes které proniká malé množ-

ství světla do podzemní místnosti. [10]

Druhým zmíněným kostelem je stavba

složená ze 152 nepravidelně seskláda-

ných hrubě opracovaných betonových

kvádrů různých velikostí [11] majestátně

se tyčící na malém travnatém pahorku

v okrajové části Vídeň-Mauer. Autorem

tohoto skulpturálního díla je vídeňský

sochař Fritz Wotruba (1907 až 1975),

pod jehož jménem (Wotrubakirche)

vstoupil tento kostel ve známost

(obr. 13a,b,c). Na zpracování sochař-

ských vizí do projektové podoby se po-

dílel architekt Fritz Gerhard Mayr. Stav-

ba nepravidelného půdorysu 20 × 25 m

vytváří jednolodní kostel s centrálně

umístěným oltářem, obvodové zdi z be-

tonových kvádrů jsou ukončeny zapuš-

těnou plochou betonovou deskou.

Během více než 40 let komunistické-

ho režimu sakrální architektura jako ty-

pologický druh v českých zemích téměř

zanikla. Zatímco od začátku 20. stole-

tí zde bylo postaveno přes 200 kostelů

(z toho necelých 10 % ze železobetonu),

mezi léty 1948 až 1989 jich vzniklo pou-

hých osm. Z nich je však třeba jmeno-

vat alespoň dva, jež vznikly v době rela-

tivního uvolnění v 2. polovině 60. let a jež

se svou invencí mohou bez uzardění za-

řadit po bok ostatním významným stav-

bám tohoto druhu ve střední Evropě.

Na prvním místě je nutné zmínit dvě

zkřížené věže Emauzského opat-

ství v Praze (1965 až 1967) vytvořené

Františkem Mariou Černým (1903 až

1978) jako nové ukončení gotické-

ho kostela Panny Marie, sv. Jeroný-

ma a slovanských patronů, jehož klen-

by a věže se zřítily po svržení pumy na

konci 2. světové války (obr. 14a,b,c).

Černého geniálně jednoduché řeše-

ní prostorově prolnutých štíhlých že-

lezobetonových stěn ve tvaru věží vy-

soce elegantním způsobem propojilo

gotickou a moderní architekturu a da-

lo tak vzniknout zcela unikátní a z dál-

ky viditelné ikonické stavbě vltavské-

ho nábřeží.

Druhou unikátní stavbou je kostel sv.

13a 13b

13c

14a 14b 14c

1 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N


Josefa v Senetářově (1969 až 1971),

jehož návrh předložil v pouhých čtr-

nácti dnech sochař a malíř Ludvík Ko-

lek a jenž se podařilo realizovat dí-

ky obětavosti místních farníků v násle-

dujících dvou letech (obr. 15a,b). Kon-

strukčně se jedná o cihelnou stavbu

vycházející z nepravidelného půdorysu

o přibližných rozměrech 30 × 21 m za-

končenou plochým železobetonovým

stropem, jenž je nad středem lodě za-

věšen na ocelové příhradové vazníky

vetknuté do štítových stěn. Jednotlivé

diagonály a svislice ocelové příhrady

jsou obetonovány dle výtvarných po-

žadavků na provedení a osazení skle-

něných vitráží. Tyto příhradové vazníky

nesou i střešní železobetonovou sko-

řepinu v tvaru žlabu. Skořepina, jež na

svém konci dosahuje výšky 6 m, je po-

jata jako symbol cesty věřících k nej-

vyššímu cíli – Bohu – a nápadně při-

pomíná autorovu inspiraci skulpturál-

ní poetikou poutní kaple Notre Dame

v Ronchamp a kláštera La Tourette

od slavného francouzského architek-

ta a teoretika Le Corbusiera. V případě

kostela v Senetářově je nutné jmeno-

vat i výtvarníky, jejichž dílo je se stav-

bou nerozlučně spojeno, Ludvíka Kol-

ka a Mikuláše Medka.

SITUACE V ČESKÝCH ZEMÍCH

PO SAMETOVÉ REVOLUCI

Železobetonová sakrální architektura

prošla od dob Druhého vatikánského

koncilu mnohými změnami. Na rozdíl

od českých zemí prožívaly okolní stře-

doevropské země (zvláště pak Rakous-

ko a Německo) a celá západní Evropa

stavební boom související nejen s usta-

noveními Druhého vatikánského kon-

cilu, ale také se vznikem nových síd-

lišť na okrajích velkých měst, kde by-

ly nové sakrální stavby realizovány. Za-

jímavým fenoménem středoevropské-

ho prostoru se od konce 70. let stalo

komunistické Polsko, kde se přiroze-

ným impulsem k povolení staveb no-

vých kostelů stalo zvolení kardinála

Karola Wojtyły, nově Jana Pavla II., hla-

vou katolické církve. Během 80. let se

podařilo v Polsku zahájit stavbu více

než tisíce kostelů. [12] Tento obrovský

boom si bohužel vybral svou daň v po-

době mnoha narychlo postavených

a architektonicky méně kvalitních sa-

králních staveb. A obdobně tomu bylo

po roce 1989 i v českých zemích, kde

o stavebním boomu sakrální architek-

tury po Sametové revoluci svědčí na

téměř šest desítek realizovaných kos-

telů, z nichž bylo přibližně 40 % posta-

veno ze železobetonu.

Jedním z prvních větších železobe-

tonových kostelů realizovaných po ro-

ce 1989, jenž využívá rámovou skele-

tovou konstrukci, je salesiánský kostel

Panny Marie Pomocnice křesťanů

v Brně-Žabovřeskách (1993 až 1994)

od architekta Josefa Opatřila (*1934)

(obr. 16a,b). Hlavním konceptem kos-

tela je půdorysná dispozice liturgické-

ho prostoru v podobě kruhové výse-

Obr. 13a,b,c Wotrubakirche v okrajové

části Vídeň-Mauer (1974 až 1976), sochař

Fritz Wotruba (1907 až 1975) ❚

Fig. 13a,b,c Wotrub Church in Vienna's

suburb Mauer (1974–1976), Fritz Wotruba

(1907–1975)

Obr. 14a,b,c Dvě věže Emauzského opatství

v Praze (1965 až 1967), František Maria

Černý (1903 až 1978) ❚ Fig. 14a,b,c Two

intersected towers of the Emauzy Abbey in

Prague (1965–1967), František Maria Černý

(1903–1978)

Obr. 15a,b Kostel sv. Josefa v Senetářově

(1969 až 1971), Ludvík Kolek (*1933) ❚

Fig. 15a,b Church of St. Joseph in Senetářov

(1969–1971), Ludvík Kolek (*1933)

Obr. 16a,b Kostel Panny Marie Pomocnice

křesťanů v Brně-Žabovřeskách (1993 až 1994),

Josef Opatřil (*1934) ❚ Fig. 16a,b Church

of the Blessed Virgin Mary Help of Christians

in Brno-Žabovřesky (1993–1994), Josef Opatřil

(*1934)

15a 15b

16a 16b



če, kde mohou být věřící shromážděni

kolem Kristovy oběti. Z presbytáře vy-

bíhají paprskovitě jednotlivé rámy, me-

zi jejichž konci jsou po celé výšce osa-

zeny vitráže, jimiž vstupuje do prosto-

ru dostatečné množství přirozeného

světla a kostel působí velice vzdušným

dojmem. Tato vertikální okna jsou na-

víc doplněna dvěma střešními světlíky

vytvořenými mezi rámy nad presbytá-

řem, umožňujícími přímé osvětlení ol-

tářního prostoru slunečními paprsky.

Dominan tou celé stavby je 35 m vy-

soká železobetonová zvonice křížové-

ho půdorysu, která se stala z dálky vi-

ditelným symbolem této městské části.

U sakrálních staveb v České republice

jsou pak řídce zastoupené monolitické

betonové konstrukce bez skeletové-

ho systému. Jedním ze zástupců této

skupiny je moderní kostel sv. Václava

v Břeclavi (1992 až 1995) od výtvar-

níka Ludvíka Kolka (obr. 17). Koncept

prostoru vychází dispozičně ze dvou

různě velkých protilehlých trojúhelníků,

které v místě prolnutí vytvářejí vyvýše-

né místo presbytáře. Menší a zároveň

nižší z trojúhelníků slouží jako adorač-

ní kaple pro tichou kontemplaci v blíz-

kosti svatostánku, větší pak tvoří hlav-

ní loď kostela včetně zázemí. Půdorys-

ná dispozice je propsána do exterié-

ru. Stropní konstrukce se směrem ke

kruhovému presbytáři svažuje a náh-

le dochází ke zlomu, kdy strmě stoupá

vzhůru k nebi ve formě dvou štíhlých

věží. Tento zlom je výtvarně umocněn

svislými vitrážemi vedenými od samé

paty konstrukce až ke zvonům, které

jsou umístěny v sevření všech tří hro-

tů věží kousek pod vrcholem. Z litur-

gického hlediska se jedná opět o kos-

tel vycházející ze změn ustanovených

Druhým vatikánským koncilem, kdy je

využit motiv trojúhelníkové dispozice

umožňující shromáždění věřících ko-

lem oltáře. Tento kostel tak doplňu-

je seznam zdařilých realizací moder-

ní sakrální architektury u nás po roce

1989.

POUŽIT Í ŽELEZOBETONOVÝCH

KONSTRUKCÍ V MODERNÍ

SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE

Již od konce 50. let byly železobeto-

nové konstrukce často používané tvůr-

ci sakrální architektury. Nejen vynikající

konstrukční vlastnosti spojené s vytvá-

řením velkolepých prostorů, ale i hru-

bost a surovost betonu přitahovala

mnohé architekty. Mnohdy expresivní

nádech a prostota železobetonové ar-

chitektury byla synonymem ideálního

místa pro kontemplaci, kdy člověk ne-

má být rušen okolními vlivy.

Kromě tradičních konstrukčních ty-

pů železobetonových kostelů, jimiž jsou

hlavně rámové skelety a skořepiny, se

můžeme čas od času setkat i se skulp-

turální konstrukcí využívající hmoty sta-

vebního materiálu spíše k výtvarné-

mu vyjádření nežli k efektivnímu využití

z hlediska stavební mechaniky. Jedním

z takových příkladů je symbolický Jubi-

lejní kostel Boha Milosrdného Otce

na okraji Říma (1998 až 2003) navr-

Obr. 17 Kostel sv. Václava v Břeclavi

(1992 až 1995), Ludvík Kolek (*1933) ❚

Fig. 17 Church of St. Wenceslaus in Břeclav

(1992–1995), Ludvík Kolek (*1933)

Obr. 18a,b Kostel Panny Marie v areálu

kláštera v Novém Dvoře u Teplé na

Karlovarsku (2000 až 2004), Jan Soukup

(*1946) ve spolupráci s Johnem Pawsonem

(*1949) ❚ Fig. 18a,b Church of the Virgin

Mary in the area of the Nový Dvůr Abbey

(2000–2004), John Pawson (*1949) and

Jan Soukup (*1946)

17

18a 18b



žený architektem Richardem Meierem

(*1934). Chrám stojící uprostřed sídliš-

tě připomíná loď s plachtami – „Petrova

loď“, loď církve s papežem v čele vplou-

vající do 3. tisíciletí. Ze zjednodušeného

půdorysu bárky se zvedají tři plachty –

železobetonové skořepiny, které spo-

lečně s „páteřní“ zdí vytvářejí prostor

hlavní lodi. Zbylý prostor je ohraničen

skleněnými plochami symbolicky boří-

cími bariéru mezi církví a okolním svě-

tem a zdůrazňující její otevřenost pro li-

di. Tento kostel, příznačný i svým ná-

zvem, představuje typ soudobých kos-

telů, u nichž jsme svědky pomalu mi-

zejících obrazů a soch vyprávějících

příběhy z Bible a stávajících se sama

sobě hlavním symbolem (více v článku

na str. 44, pozn. redakce).

Ukázkou neotřelé práce se železo-

betonem na poli sakrální architektury

je polní kaple Bruder Klaus (2005 až

2007) od předního švýcarského archi-

tekta Petra Zumthora (*1943) realizo-

vaná nedaleko městečka Wachendorf

v Německu. Minimalistický 12 m vyso-

ký monolit založený na nepravidelném

lichoběžníkovém půdorysu prozrazuje

pouze drobným křížem umístěným nad

trojúhelníkovým vstupem, že se jedná

o sakrální stavbu. Jednoduchá a prostá

železobetonová fasáda však pod svým

pláštěm skrývá zcela unikátní interiér.

Za pomoci stovky smrkových kmenů

bylo vytvořeno vnitřní bednění složené

do podoby týpí, kdy v zužujícím se vr-

cholu vytvořilo tvar kapky. Po obetono-

vání a vyzrání betonu bylo celé bedně-

ní zapáleno a po necelém měsíci tak

vznikl negativní otisk v betonovém mo-

nolitu. Na první pohled ponurý sakrální

prostor je však skvělým kontemplačním

místem s kapkou naděje (více v článku

na str. 48, pozn. redakce).

Na závěr je nutno představit i jed-

nu vynikající realizaci moderní katolic-

ké sakrální architektury na území Čes-

ké republiky, a to rekonstrukci a do-

stavbu areálu kláštera v Novém Dvo-

ře u Teplé na Karlovarsku. Český

architekt Jan Soukup (*1946) ve spo-

lupráci s britským architektem Johnem

Pawsonem (*1949) zde navrhl unikát-

ní minimalistický kostel Panny Marie

(2000 až 2004) uzavírající vnitřní čtver-

cový dvůr (obr. 18a,b). Základní koncept

(jednoduchost, prostorová čistota a vel-

kolepé osvětlení) odráží život a krédo

zde žijících trapistických mnichů. Sa-

motná hmota kostela s podélně orien-

tovanou dispozicí zakončenou ambi-

tem je prostoupena šesti horizontální-

mi okny (čtyřmi v hlavní lodi a dvěma

v ambitu), která jsou cloněna zavěše-

nými panely bránícími přímému dopa-

du slunečních paprsků do liturgického

prostoru. Odražené světlo tak proniká

pouze úzkými štěrbinami mezi stěna-

mi kostela a zavěšenými panely a stává

se klíčovým prvkem celého konceptu

– nechává architekturu vyniknout, mo-

deluje ji a dává jí obsah. [13] Tento no-

vě vzniklý kostel s celým zrekonstruova-

ným areá lem kláštera se hrdě řadí mezi

světovou moderní sakrální architekturu

(více v článku na str. 54, pozn. redakce).

ZÁVĚR

Železobetonová sakrální architektura

nabídla za více než 100 let své exis-

tence velké množství prostorových fo-

rem a tvarů včetně pestré škály archi-

tektonických stylů, do nichž se svým

nezaměnitelným způsobem propsa-

la. Na stovkách evropských katolic-

kých kostelů zhotovených ze železo-

betonu je možné sledovat vývoj nejen

z pohledu architektonického, ale i kon-

strukčního. Zatímco přístup k nové-

mu konstrukčnímu materiálu byl u vět-

šiny evropských architektů, ale i inže-

nýrů počátku 20. století provázen vý-

raznou skepsí, od poloviny 20. let se

železobeton stal jejich velmi žádaným

pomocníkem.

Příspěvek byl vypracován na Fakultě

architektury ČVUT v Praze v rámci řešení

projektu DG16P02M050 Optimalizace sledování

a hodnocení informací o památkových stavbách,

podporovaného Ministerstvem kultury ČR.

Fotografie: 1a,b – Martin Pospíšil,

2 – Marek Šeregi, commons.wikimedia.org,

3 až 6, 8 až 15, 17 – Eva Veřtátová,

7a,b – Jan Pokorný, 16a,b – Petr Polanský,

18a – Štěpán Bartoš, 18b – opatství Nový Dvůr

Ing. arch. Eva Veřtátová

Fakulta architektury ČVUT v Praze

Ústav nosných konstrukcí


Ing. Martin Pospíšil, Ph.D.


Ústav nosných konstrukcí


Zdroje:

[1] COLLINS, P. CONCRETE: The Vision of

a New Architecture. Montreal: McGill-

Queen‘s University Press, 2004. s. 116.

[2] DULLA, M., MORAVČÍKOVÁ, H.

Architektura Slovenska v 20. storočí.

Bratislava: Slovart, 2002. s. 33–35.

ISBN 8071456845.

[3] PRELOVŠEK, D. Josip Plečnik. Život

a dílo. Brno: Era 2002. s. 111–114.

ISBN 8086517071.

[4] MATZEK, M. Kirche „Zum Heiligen Geist“,

Pffare Schmelz – „Zum heiligen Geist“

[online]. [cit. 2016-4-20] Dostupné z:

http://members.aon.at/pfarre_schmelz/

kirche.htm. orig. „eine Mischung von

Venustempel und russischem Bad und

Pferdestall, respektive Heumagazin“.

[5] GÓMEZ, J., ESPEL, R., FAULÍ, J. The

Construction Project of the Sagrada

Família. Tailor Made Concrete Structures

– Walraven & Stoelhorst (eds). London:

Taylor & Francis Group, 2008. s.26-27.

ISBN 978-0-415-4535-8.

[6] RICHTER, K. Od „kostela-cesty“ k pro-

storu křesťanského společenství. Text

přednášky proslovené na půdě ETF UK

v Praze v rámci semináře „Liturgický

prostor a současná architektura“ dne

23. května 2009. Překlad Medková

Helena. [online] [cit. 2016-4-23]. Dostupné

z: http://www.getsemany.cz/node/2679

[7] JAMES-CHAKRABORTY, K. German

architecture for a mass audience. 1. publ.

London [u.a.]: Routledge, 2000, s. 65.

ISBN 9780415236546.

[8] CASSINELLO, P., SCHLAICH, M.,

TORROJA, J. A. Félix Candela. En

memoria (1910-1997). Del cascarón

de hormigón a las estructuras ligeras

del s. XXI. Informes de la Construc ción

[online]. 2010, Vol. 62, No. 519, s. 12.

[cit. 2016-08-14]. DOI: 10.3989/ic.

10.040. ISSN 1988-3234. Dostupné

z: http://informesdelaconstruccion.

revistas.csic.es/index.php/

informesdelaconstruccion/article/

view/1033/1119

[9] STRÁSKÝ, J. Félix Candela – stavitel,

inženýr, umělec. Beton TKS. 2009, roč. 9,

č. 2.

[10] NYSSEN, W. Dir Kirche des Bildhauers

Josef Rikus in der Hochschulgemeinde zu

Köln. Köln: Luthe-Druck, 1983.

[11] PAWLITSCHKO, R. Filialkirche »Zur

Heilig-sten Dreifaltigkeit« in Wien-

Mauer, 1974–1976: … in die Jahre

gekommen. Deutsche Bauzeitung [online].

2004, Vol. 11. [cit. 2016-08-15]. Dostupné

z: http://www.db-bauzeitung.de/

allgemein/in-die-jahre-gekommen-17/

[12] SNOPEK, K., CICHOŃSKA, I.

Architektura VII Dnia. Architektura VII

Dnia [online]. Polsko: Nadace bec Změna,

2015. [cit. 2016-08-15]. Dostupné z:

http://architektura7dnia.pl/

[13] PAVELKA J. Osvětlení kláštera kostela

řádu trapistů v Novém Dvoře. Světlo

[online]. 2005, č. 1. [cit. 2014-11-21]

Dostupné z: http://www.

odbornecasopisy.cz/index.php?id_

document=34920

KOSTEL SV. DUCHA VE STARÉM MĚSTĚ U UHERSKÉHO

HRADIŠTĚ ❚ CHURCH OF THE HOLY SPIRIT IN STARÉ MĚSTO

NEAR UHERSKÉ HRADIŠTĚ


S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S

Ivo Goropevšek, František Křivák,

Jiří Grebík

Ve Starém Městě se již patnáct let staví kostel sv.

Ducha, který má symbolizovat kontinuitu křes-

ťanství na našem území od dob Velké Moravy po

dnešek. V příspěvku je přiblížen architekto nický

návrh kostela a je popsána výstavba hlavních

částí: dvoupodlažní kruhové lodi zakončené ku po-

lí, přilehlých desetipodlažních věží a zimní kaple.

❚ The church of the Holy Spirit in Staré Město has

been under construction for 15 years already. It is

supposed to symbolize continuity of Christianity

in our territory since the Great Moravia until now.

This article outlines the architectural design of the

church and describes the construction of the main

parts: two-storey circular nave with a dome, two

towers and a winter chapel.

Příchod Cyrila a Metoděje na Moravu

a působení Metoděje a jeho žáků při ší-

ření křesťanské víry měly za následek

stavbu mnoha kostelů, jejichž pozůstat-

ky byly nalezeny na mnoha místech ně-

kdejší Velké Moravy, zvláště pak ve Sta-

rém Městě.

ARCHITEKTONICKÉ

A URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ

Základní myšlenkou při ideovém uspo-

řádání nového kostela ve Starém Měs-

tě, který se staví od roku 2002 a je za-

svěcen Duchu svatému, je navrácení ke

křesťanským symbolům a hledání ná-

vaznosti na začátky a tradici křesťanství

v tomto prostoru. Objekt je ve východo-

západním směru souměrný s osou relik-

tu prvního objeveného zděného koste-

la z období Velkomoravské říše z 8. až

9. stol., který je chráněn v přilehlém Pa-

mátníku Velké Moravy.

Nový kostel má půdorys ve tvaru ro-

tundy – kruhu –, který je i v dnešní do-

bě vhodný pro utváření základního pro-

storu chrámu, v němž se shromažďu-

jí křesťané, aby se přiblížili Bohu. Cen-

trální chrámová loď je geometricky čis-

tý a přehledný prostor, který se zvedá

vysoko do nebe. Na podélné ose má

funkčně připojen přední prostor – pro-

náos – obdélníkového půdorysu, nad

kterým se zvedají dvě věže, na výcho-

dě pak půlkruhový prostor presbiteria –

denní nebo také zimní kaple zasvěcené

Panně Marii, kde je na stěně společné

oběma prostorám umístěn eucharistic-

ký svatostánek.

Nosnou část hlavní lodi tvoří dvanáct

sloupů, které symbolizují dvanáct apo-

štolů, kteří společně s Marií přivítali pří-

chod Ducha svatého. Prstenec, v kte-

rém se sloupy spojují, představuje ko-

runu Panny Marie ve spojení s Kristem.

Průřez střechy ve tvaru čtvrtkruhové-

ho oblouku připomínajícího baldachýn

symbolizuje lehkost a dokonalost.

Vchod a čelní strana kostela, kte-

rou tvoří dvě věže představující Cyrila

a Metoděje, se nacházejí ze strany od

Památníku. Osy sloupů i věží se sbíhají

v jednom místě, což symbolizuje smě-

řování k jednomu cíli – Bohu. Věže jsou

uprostřed propojeny křížem, jehož tvar

vychází z nálezu při archeologickém

průzkumu v této lokalitě.

Prosklená fasáda hlavní lodi, která

si jako křišťál pohrává se slunečním

i umělým světlem, má symbolizovat

pronikání paprsků, darů Ducha svaté-

ho, a otevřenost církve.

V suterénu pod hlavní lodí je navr-

žen sál pro společenské využití, kulturní

i vzdělávací akce.

STAVEBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Objekt kostela tvoří dvoupodlažní kru-

hová loď, ke které jsou ze západní stra-

ny přisazeny dvě hranolovité desetipod-

lažní věže lichoběžníkového tvaru vzá-

jemně propojené do výšky střechy kos-

telní lodi. Z východní strany je k hlav-

nímu prostoru připojena zimní kaple

půlkruhového půdorysu ve formě apsi-

dy s vnější stěnou tvaru poloviny komo-

lého kužele. Kostelní loď se zimní kap-

1b

1a

1 5



lí je kryta střechou ve tvaru konkávních

válcových ploch (baldachýn).

Základy

Při inženýrsko-geologickém průzkumu

většina sond prokázala krajně nevý-

hodné zakládací podmínky. Staveniš-

tě je situováno na samém okraji údol-

ní nivy řeky Moravy a na většině plo-

chy se proto nacházejí pliocenní jemně

písčité jíly a jílovité písky. Na staveništi

je navíc mohutná kulturní vrstva vznik-

lá v důsledku více než tisíciletého osíd-

lení lokality.

Vzhledem k velmi nerovnoměrnému

zatížení stavby je objekt řešen jako dva

dilatační celky – věže a kostelní loď se

zimní kaplí (obr. 2a)

Věže

Věže s nadzemní výškou cca 40 m ma-

jí deset podlaží, dvě podzemní a osm

nadzemních. Od 2. PP podzemního po

6. NP jsou pojaty jako desková sousta-

va (stěny, stropy), sedmé a osmé pod-

laží je skeletové konstrukce.

Vzhledem k statickému a dynamic-

kému působení věží bylo nutno vo-

lit hloubkové založení, kde základo-

vá deska působí v interakci s plovou-

cími pilotami. K hloubkovému zalo-

žení byly použity vrtané piloty CFA:

10 pilot Ø 900 mm délky 12 m a 18 pi-

lot Ø 600 mm délky 12 m, beton

B20 (označení odpovídá době výstav-

by, pozn. redakce) se struskoportland-

ským cementem s vyztužením armo-

košem s R14 (10505) a E6 (10216)

a krycí vrstvou 75 mm. Výztuž nepro-

chází do základové desky, ale kvů-

li izolaci proti tlakové vodě končí v hla-

vě pilot.

Základová deska tloušťky 400 mm

byla provedena na vodorovné izolaci

proti tlakové vodě položené na mazani-

ně mezi hlavami pilot. V severovýchod-

ním rohu je zřízena jímka pro techno-

logii výtahu. Vzhledem k vodě prou-

dící z podzemního pramene zde by-

la provedena izolace ve formě kesonu

z nerezového plechu. Na základovou

desku byl použit beton B20–V4. Vý-

ztuž tvoří dolní a horní svařovaný rošt

z prvků R16 a R14, dolní krytí je tloušť-

ky 35 mm, horní krytí 20 mm. Z roštů

vychází pruty svislé výztuže stěn 2. PP.

Stěny a stropy 2. PP až 6. NP jsou

z monolitického betonu B30–V4 pře-

vážně tloušťky 300 mm, vyztuženého

ocelí. Výztuž obvodových stěn a stropů

tvoří převážně vázané, místy svařované

rošty z prutů: R14 a R16 v rozích věží se

zhuštěným kladem, v místech extrém-

ního zatížení R25 a R28, ocel 10505.

Ve vnitřních stěnách a nenamáhaných

místech byly použity kari sítě Ø8 –

100/100 s krycí vrstvou 20 mm. By-

lo použito bednění Peri doplněné v ne-

standardních místech konstrukcemi ze

dřeva a betonářské překližky.

Vzhledem k tomu, že provádění pra-

cí trvalo několik let, byly projektantem

stanoveny možné pracovní spáry.

Dvě poslední podlaží, 7. a 8., jsou ře-

šena jako železobetonový rámový ske-

let. 7. NP je zakončeno stropní deskou

tloušťky 300 mm, poslední podlaží je

zakončeno skeletem pro upevnění plo-

ché skleněné střechy. Sloupy mají roz-

měr 300 × 300 mm, dimenze průvlaků

je 300 × 200 mm. Horní i spodní vyztu-

žení stropní desky je kari sítí profilu Q188

(ocel 10505) s krytím 20 mm, beton

B30. Sloupy a průvlaky jsou vyztuženy

vázanou výztuží R18 (ocel 10505) s kry-

tím 20 mm, beton B30–T100. K bedně-

ní stropní desky byla použita konstrukce

ze dřeva a betonářské překližky na ko-

vových stojkách, bednění sloupů a prů-

vlaků bylo provedeno s pomocí bednění

Peri doplněného konstrukcemi ze dřeva

a betonářské překližky.

Kostelní loď se zimní kaplí

Tato část objektu je založena rovněž na

plovoucích pilotách nesoucích základo-

vý rošt. Byly použity piloty stejného ty-

pu i materiálového provedení jako u vě-

ží (Ø 600 mm délky 12 m). Pro kostel-

ní loď bylo použito 44 ks pilot, pro zimní

kapli 16 ks. Výška základového roštu je

1 450 mm, šířka jednotlivých prvků roš-

tu je 800 mm. Výztuž svařovaná z pru-

tů R16, R14 a R8 (ocel 10505) je spoje-

na s pruty výztuže z hlav pilot. Krytí vý-

ztuže je 35 mm, byl použit beton B20–

V4. Z kruhového základového pasu kos-

telní lodi byly vyvedeny pruty výztuže

pro 12 nosných sloupů, stejně tak z ro-

hů středového čtverce základových pa-

sů byly vyvedeny výztuže pro čtyři nosné

sloupy. Ze základových pasů zimní kaple

Obr. 1 a) Kostel sv. Ducha ve Starém Městě,

b) letecký snímek ❚ Fig. 1 a) Church of the

Holy Spirit in Staré Město, b) aerial view

Obr. 2 a) Půdorys 1. NP, b) podélný řez,

c) model ❚ Fig. 2 a) Layout of the 1st

above-ground floor, b) longitudinal section,

c) model

2a

2c

2b



byly vyvedeny pruty pro napojení výztu-

že stěn 1. PP zimní kaple. Na základo-

vém roštu byla na zhutněném podkladu

provedena mazanina tloušťky 150 mm

z betonu B20 vyztuženého kari sítí Ø8

– 100/100.

1. podzemní podlaží

1. PP netvoří vlastní prostory koste-

la a v současnosti není dohotoveno. Po

dokončení bude určeno pro náboženské

i občanské aktivity jako polyfunkční sál.

Hlavním nosným prvkem kostelní lodi

je 12 sloupů Ø 800 mm z betonu B30

s výztuží R22 (10505) a R8 (10355) na-

kloněných k společné ose pod úh-

lem 12º. Tyto krajní sloupy doplňu-

jí ve středu plochy čtyři svislé sloupy

Ø 250 mm provedené ze stejné výztu-

že a betonu. Jejich bednění tvořily pa-

pírové tubusy vyztužené konstrukcí ze

dřeva a oceli. Na krajním jižním zákla-

dovém pasu jsou provedeny monoli-

tické stěny s otvory pro okna a dveře

tloušťky 300 mm z betonu B30 s vá-

zanou výztuží R12 a R6. Bednění by-

lo zhotoveno z dílců Peri, betonář-

ské překližky a dřeva. Ze severní stra-

ny jsou na okrajovém přímém základo-

vém pasu provedeny (v rámci stropní

desky) krátké monolitické stěny s prů-

vlakem pro vložení skleněné fasády.

Provedení a materiál jsou stejné jako

u jižní stěny. Ze strany věží je provede-

na stěna s velkým vstupním otvorem,

jejíž průvlak je podepřen dvěma půl-

kruhovými sloupy Ø 500 mm (ve stěně

u dilatační spáry). Výztuž stěny byla vá-

zaná z R12, R6, výztuž průvlaku z R20,

R16, R10, R8 (10505) a výztuž půlkru-

hových sloupů z R16, R6. Vodonepro-

pustnost v místech přechodu z vodo-

rovné mazaniny na svislé konstrukce

je posílena použitím přípravku Xypex.

Vzhledem k nestandardnímu tvaru

východní strany zimní kaple (část ku-

želové plochy) bylo bednění vyrábě-

no z řeziva přímo na staveništi. Prkna

bednění byla kladena vodorovně, byla

ohýbána a následně fixována do dře-

věné výztužné konstrukce. Rovná stě-

na s velkým vstupním otvorem do pro-

storu kostelní lodi byla bedněna klasic-

kým způsobem – pomocí dílců Peri,

betonářské překližky a řeziva. Byl po-

užit beton B30, výztuž vnější stěny by-

la vázaná z R16, R8, výztuž dělicí stě-

ny vázaná z R14, R6 a výztuž průvla-

ku dělicí stěny byla vázaná z R18 a R8

(10505).

Tvarově nesložitější betonová kon-

strukce stropní desky spočívá na nos-

ných sloupech, vnější zakřivené stěně

zimní kaple a dělicích stěnách mezi lo-

dí a věžemi a lodí a zimní kaplí. Sestává

z přímých průvlaků, kruhových obvo-

dových průvlaků (pro montovaný plášť

kostelní lodi) a lomených a válcových

ploch stropu 1. PP a podlahy vlastní-

ho kostela na 1. NP. Vzhledem k tva-

rové složitosti a požadavku vyhotove-

ní pohledového betonu bylo bedně-

ní vymodelováno na stavbě z betonář-

ské překližky na podpěrné konstrukci

Peri. Deska byla provedena z betonu

B30.

Obr. 3 Práce na základové desce, 2002

❚ Fig. 3 Works on the base slab, 2002

Obr. 4 a) Výstavba věží a zimní kaple,

b) stropní deska nad 1. PP, c) zimní kaple

po dobetonování, 2004 až 2006 ❚

Fig. 4 a) Construction of the towers

and the winter chapel, b) slab above 1st

under-ground floor, c) winter chapel after

concreting, 2004–2006

Obr. 5 Výstavba hlavní lodi kostela, 2006

až 2008: a) osazení 12 sloupů, b) betonáž

prstence, c) nosná konstrukce ❚

Fig. 5 Construction of the main nave of

the church, 2006–2008: a) fitting of the

12 columns, b) concreting the whorl,

c) load-bearing structure

Obr. 6 Bohoslužba s prosbou za úspěšnou

výstavbu ❚ Fig. 6 Religious service with

a prayer for successful construction

Obr. 7 Výstavba střechy, 2008 až 2010:

a) bednění kopule, b) ocelový krov o hmotnosti

66 t ❚ Fig. 7 Construction of the roof,

2008–2010: a) formworking the dome, b) steel

roof frame of weight of 66 t

3

4a 4b

4c

1 7



1. nadzemní podlaží

Hlavní nosnou konstrukci tvoří 12 naklo-

něných sloupů délky cca 12 m vycháze-

jících ze sloupů 1. PP. Sloupy mají rov-

něž sklon 12 º. Jsou provedeny z trubek

TR 457/20 (ocel 12 250) a k výztuži vy-

cházející ze sloupů 1. PP jsou fixovány

přes spojovací „hvězdici“ z tyčí U150.

Sloupy byly také žárově zinkovány

a vyplněny betonem C25/30-XC3, XF1.

Na hlavách sloupů je přes výztuž ze

sloupů vycházející umístěn spojo vací

železobetonový prstenec Ø 19 034 mm,

výšky cca 2 500 mm a tloušťky 500 mm.

Byl použit beton C25/30-XC3, XF1 s vá-

zanou výztuží z R22, R16, R12 a R8

(10505). Kvůli zhotovení bednění i vý-

ztuže byla na horní části sloupů vyrobe-

na pracovní plošina z ocelové konstruk-

ce, podpěrných vodorovných dílců Pe-

ri a dřevěné podlahy. Bednění prstence

bylo provedeno ze skružených ocelo-

vých profilů a prohnutých přířezů beto-

nářských překližek.

Konstrukce sloupů a prstence ne-

se ocelový krov střechy o hmotnos-

ti 66 t, který je západní stranou při-

kotven ke konstrukci věže a na opač-

né straně vytváří cca 14m krakorec

nad zimní kaplí. Z prstence vychází ku-

6 7b

7a

5a

5c

5b



pole lícující s vnitřním obvodem prs-

tence Ø 16 680 mm a tloušťkou stě-

ny 150 mm. Na její zhotovení byl použit

beton C25/30-XC3, XF1 s vázanou vý-

ztuží R12. Vnitřní bednění bylo vymo-

delované z řeziva na zkružované oce-

lové konstrukci, potažené plastovou fo-

lií tloušťky 3,5 mm. Vnější bednění, do-

plňované během betonáže, bylo vy-

robeno z plechových dílců kotvených

k vnější zkružované ocelové konstrukci.

V rámci změny projektu bylo zapotře-

bí zesílit betonovou kupoli a z důvodu

navýšení její hmotnosti bylo nutno zesí-

lit sloupy, na kterých kupole stojí. V prv-

ní fázi probíhala přibetonávka ke stáva-

jícím ocelovým sloupům doplněná vý-

ztuží R12 a R8. Zhotovitel si nechal na

stavbě vyrobit skládací válcové bedně-

ní z polypropylenových desek, které by-

lo namontováno kolem sloupů, aby se

mohly shora zalévat betonem. Pro slou-

py byla navržena speciální receptura be-

tonu C25/30-XC3-Dmax 8 mm a vzhle-

dem k jejich velké výšce probíhala be-

tonáž ve dvou krocích. Z důvodu ma-

lých objemů čerstvého betonu a nároč-

nosti na jeho dopravu až do formy byl

beton dodáván v suchém stavu a přímo

v kostele byl přemíchán v malé staveb-

ní míchačce – byla přidána voda a plas-

tifikátor, aby byla docílena tekutá konzi-

stence potřebná pro dobrou pohledo-

vost betonu bez nutnosti vibrace. Do

formy se beton odléval z kbelíků přes

pomocný přípravek. Tato betonáž trva-

la cca 2,5 měsíce. V rámci požadavku

zesílení kupole byla provedena její nad-

betonávka ze samozhutnitelného beto-

nu C25/30-XC2. Na stávající kupoli by-

ly navrtány trny pro spojení obou vrstev

sloužící i pro polohování vnějšího bed-

nění, v kterém byly plnicí otvory.

Plášť a část stropu kostelní lodi je

z lehké ocelové konstrukce, jejíž spod-

ní třetina je obložena v interiéru deska-

mi z leštěného travertinu, na fasádní

straně deskami z broušené žuly. Izolaci

stěn tvoří 350 mm čedičové vlny. Horní

dvě třetiny pláště a strop jsou opatřeny

ditermálním sklem v systémových hliní-

kových rámech. Konstrukci zimní kap-

le tvoří oblá skloněná stěna z východ-

ní strany (část kuželové plochy) a dělicí

svislá stěna ze strany kostelní lodi. Oblá

stěna dolního poloměru 8 600 mm, výš-

ky 11 400 mm má tloušťku 300 mm. Na

zhotovení zimní kaple byl použit beton

s vázanou výztuží z R16 a R8 a v polo-

vině výšky stěny byla provedena pra-

covní spára. Bednění bylo vymodelo-

váno z latí 50 × 35 mm kladených svis-

le mezi dřevěnou výztužnou a opěrnou

konstrukci. Zimní kaple postrádá žele-

zobetonovou stropní desku, je zastro-

Obr. 8 Pohled na střechu po dokončení ❚

Fig. 8 View of the roof after completion

Obr. 9 Osazování konstrukce pláště hlavní

lodi ❚ Fig. 9 Fitting the construction of the

facing of the nave

Obr. 10 Detail povrchu betonové

konstrukce ❚ Fig.10 Detail of the surface

of the concrete structure

Obr. 11 Interiér – spodní třetina fasády

je zevnitř obložena tufovými kamennými

deskami ❚ Fig. 11 Interior – bottom third

of the facade is lined from the inside by tur

stone plates

Obr. 12 Kostel tvoří v historické lokalitě

zvané Dvorek jeden celek s Památníkem

Velké Moravy ❚ Fig. 12 The church forms

together with the Memorial of Great Moravia

one complex in the location called Dvorek

InvestorŘímskokatolická farnost Staré Město u Uherského Hradiště, město Staré Město u Uherského Hradiště

Architektonický návrh

Dipl. ing. arch. Ivo Goropevšek

Projektant Coop – Arch František Zajíček

Inženýrsko-geologický průzkum

Geo Zlín, spol. s r. o.

Konstrukční část stavby

Stavoprojekt Olomouc, a. s.

Konstrukce soupů 1. NP a střechy

Statika Olomouc, s. r. o.

Zhotovitel

GEMO Olomouc, a. s. (hloubkové založení)SOPOS Dub nad Moravou, s. r. o. (základy, 2. a 1. PP věží)Pozemní stavitelství Zlín, a. s. (1. až 4. NP věží, 1. PP kostela, 1. PP a 1. NP kaple)Promont Uherské Hradiště, s. r. o. (5. až 8. NP věží, 1. NP kostela, střecha)

Dosavadní náklady

90 mil. Kč

8 9

10

1 9



pena ditermálním sklem v systémo-

vých hliníkových rámech na ocelových

průvlacích.

ZÁVĚR

Dokončení stavby je naplánováno na

rok 2020 a v současnosti jsou zkolau-

dovány prostory, které umožňují koná-

ní bohoslužeb a společenských akcí

(koncerty vážné hudby, duchovní hud-

by, koncerty národní a folklorní hud-

by, městské slavnosti), a prostory v již-

ní věži, které umožňují využít vrchol vě-

že jako rozhlednu. Kromě samotné-

ho kostela se během let výrazně změ-

nil také prostor kolem něj – otevřen byl

zrekonstruovaný jezuitský sklep a nové

náměstí Velké Moravy navržené a vy-

budované v harmonii s kostelem i Pa-

mátníkem, které nabízí místo pro od-

počinek, koncerty i posezení nejen pro

věřící.

Dostavba kostela bude pokračovat,

jakmile se investorovi podaří shromáž-

dit dostatek finančních prostředků.

Fotografie: 1a, 4, 5a, 6 až 12 – František Ingr,

1b – zdroj: město Staré Město u Uherského

Hradiště, 2c – Ivo Goropevšek,

3 – Vojtěch Foltýnek, 5b – František Ingr ml.,

5c – František Křivák

Redakce děkuje Dipl. Ing. Alžbětě Cergol

za překlad podkladů od architekta ze slovinštiny

a za spolupráci při přípravě článku.

Dipl. ing. arch. Ivo Goropevšek


Ing. František Křivák


Ing. Jiří Grebík

Zapa beton, a. s.


P R O F E S I O N Á L N Í Ř E Š E N Ívýzkum vývoj výroba obchod poradenstvípro sanace betonových konstrukcí

Redrock Construction s.r.o.Újezd 40/450, Michnuv palácPraha 1, Malá StranaTelefon: +420 283 893 533Fax: +420 284 816 112E-mail: [email protected]

Firem

ní p

reze

nta

ce

11

12

KOSTEL SV. VÁCLAVA V SAZOVICÍCH ❚

ST. WENCESLAS CHURCH IN SAZOVICE



Marek Jan Štěpán, Zdeněk Koudela,

Pavel Hladík

V současnosti je v Sazovicích dokončován kos-

tel sv. Václava, který by se měl stát i kulturním

a komunitním centrem obce. ❚ St. Wenceslas

church, that is soon before being finished in

Sazovice, is expected to become the cultural

and community centre of the village.

Staroslověnská legenda „Sě nyně“: „Časně zrá-

na zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, ře-

kl: ‚Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto

jitra.‘ I vstal a šel na jitřní.“

Plán postavit kostel zač al v Sazovicích

na Zlínsku vznikat ještě př ed druhou

svě tovou válkou a obč ané v roce 1935

založili Jednotu sv. Václava, která mě la

vybudování kostela za svů j cíl. Další his-

torický vývoj a politická situace v naší

zemi však nedovolily tento zámě r usku-

teč nit a teprve po roce 1989 se Sazo-

vič tí k myšlence opě t vrátili. Chybě jí-

cí infrastruktura v obci však vyžadova-

la upř ednostně ní jiných investič ních zá-

mě rů a počkat dalších dvacet let.

V polovině roku 2010 př išel do farnos-

ti Mysloč ovice, k níž obec Sazovice pa-

tř í, nový farář P. František Král, který

opě t oživil myšlenku stavby kostela. Na

jař e 2011 probě hlo ně kolik informač -

ních schů zek, jichž se zúč astnili aktivní

obč ané Sazovic, a již 1. kvě tna, o svát-

ku sv. Josefa dě lníka, byl založen Spo-

lek pro výstavbu kostela svatého Václa-

va v Sazovicích. Spolek se na základě

doporučení obrátil na architekta Marka

Štěpána, který měl již zkušenosti se sa-

krální autorskou tvorbou, a zámě r na-

bral rychlý spád.

ARCHITEKTONICKÉ


Př i hledání místa pro kostel se zvažova-

1a

1b

2c2b2a

2 1



lo ně kolik lokalit, nakonec bylo vybráno

místo v středu obce, v místě rozšíř ení

ulicové návsi, kde se stýkají cesty dvou

smě rů , které bylo dostatečně veliké pro

umístění kostela vč. volné plochy před

ním. Válcová stavba navrženého koste-

la prázdné místo v jádru obce zacelu-

je, oblými tvary pomáhá vystavě t most

mezi kompaktní ř adovou zástavbou

podél hlavní silnice a rozvolně ným prs-

tencem domů na severní straně . Z his-

torických map je patrné, že vybraná

poloha kostela mů že být vnímána i ja-

ko pomyslné srdce staré zástavby. Dí-

ky svažujícímu se terénu vyrů stá hmo-

ta kostela z dynamického okolí, pulto-

vá stř echa se zvedá soubě žně s teré-

nem a kostel v nejvyšším místě vrcholí

kř ížem. Kostel uzavírá ně které dů ležité

pohledové osy a i př i použití minima es-

tetických prostř edků se tak stává silnou

sakrální dominantou místa.

Tvarování kostela zač alo základní

hmotou válce, která je pro dané mís-

to ideální. Je geometrickým vyjádř ením

tě žiště vesnice, bodem uprostřed okol-

ních stavení, znamením vlastní výjimeč -

nosti, posvátnosti. Volba správné ve-

likosti, a tím i mě ř ítka k okolní zástav-

bě byla dána jednak stavebním progra-

mem a jednak srovnáním se svatovác-

lavskou kaplí. Další tvarování vychází

z př edpokladu, že hmotu lze tvarovat

ně č ím duchovním, lze ji vnímat jako ně -

co nehmotného, co mů že ovlivnit sí-

la myšlenky.

Návště vník nevidí tloušť ku stě n – půl-

metrové zdi se zužují do ně kolika cen-

timetrů a sbíhají se do jednoho bodu –

jako papír. Stěny se „odchlipují“, a tím

dovnitř proniká boč ní mě kké svě tlo

a klouže po elegantních kř ivkách. Prů -

niky svě tla do stavby jsou dvojí – stěny

se ohýbají smě rem ven, nebo dovnitř –

což mů že být chápáno jako odraz muž-

ského a ženského principu.

Stavba má tři nadzemní a jedno pod-

zemní podlaží s půdorysem tvaru kruž-

nice o průměru 15,4 m; výška objektu je

13,6 až cca 15,95 m. Materiálově je ob-

jekt kostela řešen jako zděný a omítaný,

založený na železobetonové konstrukci

spodní stavby v systému „bílá vana“ se

ztužujícím železobetonovým schodiš-

ťovým jádrem. Střecha je pultová a její

konstrukce je dřevěná příhradová.

V suterénu je umístěno společen-

ské centrum – společenský sál, šat-

na, sklad, toalety a technická místnost.

V 1. NP je hlavní vstup do objektu, jenž

vytváří závětří chránící interiér před pro-

vozem na komunikaci. Ze vstupu je pří-

stupné zádveří, z kterého je možné

vstoupit na točité schodiště, které je

jedinou vertikální komunikací spojující

jednotlivé výškové úrovně stavby, a dá-

le do lodi. Ta není nijak dále členěna,

z její vstupní části je přístup do sakris-

tie a zpovědní místnosti. V 2. NP je var-

hanní kůr a depozit a v 3. NP je kůr. Cel-

ková kapacita kostela 200 lidí je rozvrst-

vena do tř í úrovní, př ič emž poč et míst

k sezení je 90.

STAVEBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Půdorys stavby je organický, proto při

založení betonových stěn byla důleži-

tá přítomnost geodeta pro vytýčení zá-

Obr. 1 Kostel sv. Václava v Sazovicích:

a) jeho stěny tvoří hmotnou ochranu vnitřního

světa a mají připomínat svatováclavskou košili,

do které se můžete obléknout, b) interiér –

vizualizace ❚ Fig. 1 St. Wenceslas church

in Sazovice: a) the walls create a material

protection of the inner world and are to remind

St. Wenceslas shirt, which you can put on,

b) interior – visual presentation

Obr. 2 a) Architektonický návrh, b) půdorys

1. NP, c) řez ❚ Fig. 2 a) Design, b) ground

plan of the 1st above-ground floor, c) cross

section

Obr. 3 a) Ukládání výztuže základové desky,

b) výstavba „bílé vany“, c) hrubá stavba,

d) s nanesením kartáčované omítky ❚

Fig. 3 a) Laying the reinforcement of

the ground slab, b) construction of the

waterproofing system – white tank, c) carcass,

d) with spread of brushed plaster

3a

3c 3d

3b



kladní geometrie stavby. Objekt koste-

la je navržen jako jeden dilatační celek.

Prostorovou stabilitu zajišťuje tuhá spod-

ní stavba (základová deska, stěny 1. PP

a strop nad 1. PP) navržená jako železo-

betonová monolitická „bílá vana“ a že-

lezobetonové monolitické ztužující jád-

ro v 1. PP až 3. NP, které je tvořeno že-

lezobetonovými monolitickými stěnami

tloušťky 250 až 300 mm s železobeto-

novým monolitickým schodištěm. Do já-

dra jsou vetknuty všechny stropní kon-

strukce nad 1. až 3. NP a železobeto-

nové věnce v 1. až 3. NP. V délce obvo-

dových stěn, kde je prostor objektu ote-

vřený na celou výšku 1. až 3. NP, jsou

svislé nosné konstrukce tvořeny hrázdě-

ným zdivem s železobetonovými slou-

py a věnci. Sloupy v obvodových stě-

nách jsou vetknuty do konstrukce spod-

ní stavby, věnce jsou vetknuty do sloupů

a stropních desek, resp. ztužujícího jádra

kolem schodiště.

Nosné konstrukce byly navrženy jako

prostorové, tzn. že musely být pode-

přeny do té doby, než byl proveden po-

slední železobetonový věnec a byla do-

sažena plná únosnost.

Plochy konstrukcí v povrchové úpravě

pohledového betonu byly přesně urče-

ny architektem, který zadal třídu pohle-

dovosti dle odsouhlasených referenč-

ních vzorků a současně specifikoval roz-

místění a vzhled bednicích dílců včetně

způsobu zapravení montážních spojek.

Základová deska a obvodové

stěny v 1. PP

Spodní stavba (základová deska a obvo-

dové suterénní stěny) je provedena z vo-

dostavebního betonu C25/30-XC2 s ma-

ximálním průsakem 50 mm a těsnicí pří-

sadou Sika WT-200P v systému „bílé va-

ny“ založené plošně na základové desce

a hutněném násypu. Základová deska

a obvodové stěny v 1. PP jsou dimen-

zovány na maximální šířku trhlin 0,2 mm.

V „bílé vaně“ jsou v pracovních spárách

použity těsnicí prvky Leschuplast, pra-

covní spáry v obvodových stěnách jsou

provedeny v místech řízených spár nebo

jsou doplněny a těsněny pomocí těsnicí-

ho systému Leschuplast. Prostupy jsou

řešeny pomocí systémových trubních

prostupek pro „bílou vanu“.

Základová deska tloušťky 300 mm je

po obvodu zesílená lemem (náběhem)

tloušťky 400 mm a přesahuje 800 mm

za vnější obrys obvodových stěn, kte-

ré mají v 1. PP tloušťku 250 mm. Zákla-

dová deska je v místě navazující opěrné

stěny podbetonována na úroveň spodní

hrany opěrné stěny.

Svislé nosné konstrukce

Vnitřní svislé nosné železobetonové mo-

nolitické konstrukce jsou v 1. PP převáž-

ně tloušťky 250 mm a v 1. NP mají mini-

mální tloušťku 160 mm.

V 1. až 3. NP jsou obvodové svislé

nosné konstrukce tvořeny hrázděným

zdivem z keramických tvarovek HELUZ

STI 49 na celoplošné lepidlo, železobe-

tonovými sloupy a věnci. Svislé meze-

ry mezi cihlami vzniklé vlivem polomě-

ru zakřivení stěny byly vyplněny mon-

tážní tepelně izolační pěnou. V části ob-

jektu, kde je zdivo v 1. NP vykonzolová-

no za hranu stěny v 1. PP, je v obvodové

stěně zhotoven železobetonový stěnový

nosník tloušťky 250 mm.

Železobetonové schodišťové jádro tvo-

ří monolitické stěny minimální tloušťky

200 až 300 mm. V železobetonových

stěnách kolem schodiště jsou drážky

pro umístění madla schodiště a do stě-

ny ve 4. NP byly předem osazeny a za-

betonovány kotevní plechy pro přikot-

vení zámečnických prvků vykonzolova-

né části střechy nad zvonicí. Zaoblené

vykonzolované koncové části obvodo-

vých stěn jsou železobetonové mono-

litické s přerušeným tepelným mostem

pomocí prvků Schöck Isokorb. V čás-

tech plochy obvodového pláště je na že-

lezobetonových stěnách zavěšen obvo-

dový plášť tvořený tepelnou izolací a při-

zdívkou.

4a 4b

5c5b5a

2 3



Stropní konstrukce,

železobetonové věnce a atiky

Všechny stropní desky jsou železobe-

tonové monolitické s průvlaky otočený-

mi pod spodní hranu desky, resp. nad

horní hranu desky. Stropy nad 1. PP

a 3. NP mají tloušťku 250 mm, stropy

nad 1. a 2. NP 200 mm. Stropní des-

ky jsou vetknuty do svislého ztužujícího

železobetonového jádra kolem schodi-

ště. Věnce mají šířku 420 mm různých

výšek a jsou vetknuty do železobeto-

nových sloupů, stropních desek a ztu-

žujícího jádra kolem schodiště. Atiky

jsou železobetonové monolitické s pře-

rušeným tepelným mostem pomo-

cí prvků Schöck Isokorb a jsou v nich

provedeny dilatace 20 mm s vloženými

dilatačními trny Schöck Dorn.

Nosná konstrukce střechy

Nosná konstrukce střechy je tvořena

dřevěnými sbíjenými příhradovými vaz-

níky uloženými na železobetonové věn-

ce v osové vzdálenosti 2 m. Uložení

vazníků konstrukce střechy je uvažová-

no kluzně. Do železobetonových věnců

(stěn) byly před betonáží osazeny dle

dílenské dokumentace kotevní desky

pro kotvení dřevěných vazníků, aby ne-

došlo k porušení výztuže věnců během

dodatečného kotvení.

Podkladní beton C12/15

Základová deska

a obvodové stěny v 1. PP

C25/30 XC2

(max. průsak 50 mm)

s těsnicí přísadou SIKA

WT-200P.

Stropní deska nad 1. PP,

1. NP, 2. NP, 3. NPC25/30-XC1

Železobetonové věnce,

sloupy a vnitřní stěnyC25/30-XC1

Vyložené externí části

železobetonových stěnC25/30-XC4, XF3

Schodiště C25/30-XC1

Betonářská výztuž ocel B500B,

KARI Bst 500MW

Zámečnické prvky ocel S235

BEDNĚNÍ STĚN A SCHODIŠTĚ

Bylo použito plechové bednění a je-

ho spárořez nebyl záměrně estetizo-

ván, naopak se dbalo na efektivitu je-

ho skladby. Strop byl bedněn do vo-

dovzdorné překližky. Specifickou čás-

tí konstrukce bylo ztužující schodiště,

které je točité a navíc s madlem v prů-

běžné nice zdi. Zvlášť byly lity stěny

a zvlášť schody, stropní část byla bed-

něna z prkýnek. Pohledový beton lze

vidět v celém suterénu a po celé výš-

ce schodiště.

SAKRÁLNÍ PROSTOR – INTERIÉR

Interiér kostela je jednoduchý a č istý,

aby návště vníků m kostela př inesl pocit

ztišení a klidu.

Starší kostely jsou plné vizuálních

informací, veškerý př íbě h je vepsán

v obrazech, sochách, ve výzdobě . Tř e-

ba v baroku byl interiér kostela zcela

pojednán č i popsán. Byl takovým ko-

miksovým př íbě hem, protože př íchozí

neumě li č íst a život Ježíše, svě tců ne-

bo Starý Zákon zde byl v různých po-

dobách vyobrazen. Dnes jsou už li-

dé informacemi př ehlcení, v kostele by

proto mě li vnímat jen č istotu prostoru

a klid a uvě domovat si své nitro.

Interiér kostela sv. Václava je bez

vizuál ního smogu – tedy jednoduchý,

soustř edě ný, usebraný a č istý. Klidu

i intimitě prostoru napomáhá svě tlo,

které prostory osvě tluje př es zář ezy ve

stě nách, a skutečnost, že z kostela ne-

ní vidě t na okolní svě t. Př irozené svě t-

lo zde mů že nejen osvě tlovat, ale také

vnitř ně osvě covat.

ZÁVĚR

V současnosti probíhají v kostele do-

končovací práce, aby byl připraven na

vysvěcení olomouckým arcibiskupem

Janem Graubnerem, které je napláno-

vané na květen 2017.

Investor Spolek pro výstavbu kostela

v Sazovicích

Architektonický

návrhMarek Jan Štěpán

Statika Hladík a Chalivopulos, s. r. o.

SpolupráceFrantišek Brychta, Jan Martínek,

Tomáš Jurák, Hana Kristková

Dodavatel Stavad, s. r. o.

Cena 29 mil. Kč

Projekt 2012 až 2015

Realizace 2015 až 2017

Fotografie: archiv Atelieru Štěpán

Ing. arch. Marek Jan Štěpán

Atelier Štěpán


Ing. Zdeněk Koudela

Hladík a Chalivopulos, s. r. o.


Ing. Pavel Hladík

Hladík a Chalivopulos, s. r. o.


Obr. 4 a) Schodiště s madlem ukotveným

v průběžné nice, b) podhled schodiště

s otiskem latí na stropní části ❚

Fig. 4 a) Staircase with a handle,

continuously anchored in a niche, b) soffit of

the staircase with imprints of lathes on the

ceiling

Obr. 5 Detaily: a) pohled na světlík

v podobě Božího oka, vertikální spojnice

prostoru, b,c) hra světel a stínů na fasádě

❚ Fig. 5 Details: a) view to the airshaft

in the shape of the God's eye, a vertical

element of the church space, b,c) play

of lights and shadows on the façade

Obr. 6 Večerní pohled, leden 2017

❚ Fig. 6 Night view, January 2017

6

POUŽITÍ BETONU PŘI OPRAVĚ MAISELOVY SYNAGOGY ❚ USAGE OF CONCRETE FOR REPAIRS OF THE MAISEL SYNAGOGUE


S A N A C E A R E K O N S T R U K C E ❚ R E H A B I L I T A T I O N A N D R E C O N S T R U C T I O N

Jiří Novotný, Milada Mazurová

V letech 2013 až 2015 prošla Maiselova synago-

ga v Praze rekonstrukcí, při níž bylo odvlhčeno

zdivo a podlaha. Restaurátorsky byla obnovena

fasáda a některé uměleckořemeslné prvky. Pro

repliku fiál na fasádě byl použit samozhutnitelný

beton, pro nosnou vrstvu podlah cementový litý

potěr s omezeným smrštěním. ❚ The Maisel

Synagogue in Prague underwent an extensive

reconstruction from 2013 to 2015 during which

dehumidification of masonry and floor was

executed. Self-compacting concrete was used

for the pinnacles replicas; for the base course

of floors was used cement flowing screed with

limited shrinkage.

Maiselova synagoga v Praze byla posta-

vena v letech 1590 až 1592 jako sou-

kromá modlitebna v pozdně renesanč-

ním slohu finančníkem Mordechaiem

Maiselem, který se zasloužil o výstavbu

i dalších renesančních staveb v židov-

ském ghettu. Po požáru v roce 1689

byla přestavěna v barokním slohu, dal-

ší přestavba následovala v letech 1862

až 1864 a dnešní novogotickou podo-

bu získala při asanaci Josefova v letech

1895 až 1905. Od roku 1955 byla bu-

dova využívána pro potřeby židovské-

ho muzea.

V letech 2013 až 2015 prošla Maise-

lova synagoga generální opravou a re-

konstrukcí. Cílem prací bylo nejen upra-

vit prostory tak, aby odpovídaly sou-

časným požadavkům na kulturní zaří-

zení tohoto typu, ale i řešit neuspokoji-

vý architektonický a stavebně technický

stav budovy.

NEOGOTICKÉ F IÁLY

Památková obnova dekorativních archi-

tektonických prvků na štítech jižní fasá-

dy se týkala zejména dvanácti neogotic-

kých fiál, které byly již v havarijním stavu

a bylo nutné je nahradit. Pro pochope-

ní jejich stavu je důležité si uvědomit, že

původní fiály vznikly dle originálního sád-

rového modelu okolo roku 1900 a byly

dále rozmnožovány s užitím dnes již po-

lozapomenutých mate riálů a technolo-

gií odlévání.

Proces jejich výroby byl tehdy za-

ložen na několika základních navzá-

jem propojených technologických po-

stupech a materiálech, které byly v té

době k dispozici. V první řadě se jed-

nalo o románské cementy, jejichž smě-

si s kamenivem se zpevňovaly dosta-

tečně rychle a nepoškozovaly dělenou

pružnou formu. V druhé řadě se jednalo

o dovednosti, které umožňovaly v druhé

polovině 19. století zhotovit pružnou for-

mu z glycerinu, želatiny a sádry. Taková

forma umožňovala nejen její snadné se-

jmutí z odlitku, ale i opakované užívání

při multiplikacích prvků. Výsledné pro-

dukty tohoto postupu byly oblíbeny pro

1

32b2a



svou odolnost, houževnatost a příznivý

vzhled. Vzniklá díla poskytovala i dosta-

tečné záruky jak z materiálových, tak

estetických hledisek.

Popsaný postup odlévání architekto-

nických skulptivních článků byl na pře-

lomu 19. a 20. století při výzdobě a do-

tváření staveb běžný. Odpovídal teh-

dejším praktikám v stavebnictví i do-

bovému, slohovému cítění. Významnou

měrou se podílel na tváři architektury

našich měst a svým způsobem před-

cházel užití betonu jako materiálu kon-

strukcí.

Románský cement

Dnes opět významnou, specifickou his-

torickou i technologickou problemati-

kou románského cementu, jeho uži-

tím a vlastnostmi, příčinami vzniku po-

ruch děl z něj vytvořených a problema-

tikou jejich restaurování se v posledních

letech zabývali v rámci evropských pro-

jektů Rocem, Rocare [1] spolu s další-

mi odborníky z celé Evropy i akademič-

tí pracovníci z Fakulty restaurování Uni-

verzity Pardubice. V odborných publi-

kacích, na řadě internetových stránek

a mj. na konferenci a ve sborníku spo-

lečnosti STOP [2], byly uveřejněné četné

poznatky, z kterých chceme pro náš pří-

pad zmínit alespoň výběr ze základních

fakt a zkušeností. (Komplexnější přehled

poskytne literatura, která je uvedena na

konci článku.)

Při výrobě románského cementu byl

v minulosti a je dodnes ([3], [4]) jako zá-

kladní surovina používán vápenec, který

však může obsahovat 15 až 40 % jílo-

vitých minerálů, jež jsou následně zdro-

jem oxidu křemičitého, hlinitého a žele-

zitého. Teploty výpalu základní suroviny

se pohybují v stejném teplotním inter-

valu, v kterém se pálí bílé vzdušné váp-

no (tj. 800 až 1200 °C). Kvalita román-

ského cementu závisí na přesných pod-

mínkách výpalu v závislosti na složení

vstupní suroviny, způsobu pálení, pod-

mínkách kalcinace a na výrazně jemněj-

ším mletí finálního produktu.

Obecně lze románský cement na zá-

kladě vyhodnocení řady odborných

pra cí charakterizovat jako poměrně

křeh ký materiál schopný vytvářet smě-

si s vysokou pevností a tvrdostí, s vyso-

kou nasákavostí, porozitou a propust-

ností pro vodní páry. Velmi zjednodu-

šeně je možné říci, že maltoviny na bázi

románského cementu se svou pevností

přibližují maltovinám pojeným portland-

ským cementem (pevnosti historických

malt z románského cementu až kolem

50 N/mm2) a z hlediska porozity, nasá-

kavosti nebo propustnosti pro vodní pá-

ry spíše k vápenným maltám (nasáka-

vost mezi 19 až 25 % hm., porozita 30

až 37 % obj.). [5], [6]

Z výzkumů a zkoušek aplikací je zřej-

mé, že vlastnosti jednotlivých směsí se

mohou významně lišit. Nejsou deter-

minovány pouze vlastnostmi a slože-

ním vlastního pojiva, výrobcem a znač-

kou cementu, ale i dalšími faktory ja-

ko např. poměrem pojiva a kameniva,

typem kameniva, množstvím záměso-

vé vody ad. Velmi významnými se je-

ví také způsob řemeslného zpracování,

zkušenosti a dovednosti zhotovitelů, ale

i schopnosti kontroly a schopnost mo-

difikovat obvyklé řemeslné postupy dle

vstupních materiálů a specifických za-

dání. [7], [8]

Příčiny havarijního stavu fiál

Konstrukce odlitku fiál byla ze dvou vrs-

tev, vrchní s jemným plnivem o tloušť-

Obr. 1 Maiselova synagoga v Praze ❚ Fig. 1 Maisel Synagogue in Prague

Obr. 2 a) Formy pro fiály, b) vkládání

jader pro vytvoření dutin

❚ Fig. 2 a) Forms for pinnacles, b) inserting

cores for creating hollows

Obr. 3 Ukládání betonové směsi do bednění

❚ Fig. 3 Pouring concrete into the formwork

Obr. 4 Snímání vnější vrstvy formy

ze silikonového kaučuku a sádry

❚ Fig. 4 Removing the outer layer of the

form made from silicon rubber and plaster

Obr. 5 Sestavené fiály připravené pro

transport ❚ Fig. 5 Assembled pinnacles

ready for transport

4 5



ce 8 až 12 mm, která dokonale kopíru-

je a vytváří formu, a druhé vnitřní vrstvy

s velmi hrubým kamenivem o tloušťce

50 až 130 mm, která měla zřejmě tvořit

spolu s vloženými armaturami stabilnější

vnitřní konstrukci dutého těla fiály.

Příčiny havarijního stavu fiál ze štítu

Maislovy synagogy lze hledat mezi vněj-

šími vlivy, zejména povětrnostními. Zá-

sadní vliv na poruchy fiál mají rozdílné

fyzikální vlastnosti obou vrstev, zvláště

tepelné namáhání na různě osluněných

místech dvouvrstevně komponovaných

prvků. Dalším možným důvodem vzni-

ku trhlin mohou být také objemové

změny, ke kterým dochází při hydrata-

ci. Drobné plastické detaily byly ohro-

ženy i v souvislosti s dalšími porucha-

mi povrchových úprav, např. krakelová-

ním povrchu a následnou sulfatizací. [6]

Zásadní význam pro stabilitu celku

fiál má však skutečnost, že při dlouho-

dobém pronikání vody do materiálu dí-

la docházelo také ke změně jeho pH,

a tím i ke korozi vnitřních ocelových ar-

matur.

Synergické působení rozpínání koro-

dujících armatur, otvírání trhlin, proniká-

ní vody do jádra, působení mrazu pak

byly s největší pravděpodobností fatál-

ními příčinami jejich havarijního stavu.

Výroba faksimilií

Po zvážení extrémní expozice děl pově-

trnostním vlivům, požadavku na dlouho-

dobou stabilitu díla a dalších zvolených

kritérií jsme se rozhodli opakovat postup

odlévání fiály po dílech, ovšem s použi-

tím soudobých kvalitních materiálů. Dě-

lená forma pro zhotovení série dvanác-

ti odlitků byla sejmuta z restaurovaného

originálu. Tentokrát byla vytvořena ze si-

likonového kaučuku a sádry. Tvar cel-

ku byl stejně jako u historického odlit-

ku skládán z dílů, avšak odlitek byl bu-

dován pouze z jedné homogenní vrstvy.

Od vkládání masivních ocelových arma-

tur bylo upuštěno.

Na základě zkušeností z obdobných

prací a zkoušek byl pro repliky faksimilií

použit samozhutnitelný beton. Při návr-

hu betonu do fiál byl rozhodující důraz

kladen na jeho kvalitu, životnost a na

způsob ukládání do forem. Vzhledem

k počtu fiál a ke krátkému času realiza-

ce bylo nutné, aby měl beton po dvou

dnech dostatečnou manipulační pev-

nost. Z těchto kritérií vyplynula volba

samozhutnitelného betonu Easycrete

C30/37 s maximálním zrnem kameniva

8 mm a s maximálním průsakem vody

20 mm dle ČSN EN 12390-8. Fiály jsou

vyztuženy pouze třmínky.

Pro konstrukci fiál bylo vyrobeno

14 m3 betonu v konzistenci 600 až

650 mm rozlití s průměrnou pevností

po 28 dnech 49,8 MPa a s maximálním

průsakem 9 mm.

PODLAHY

Modifikované betonové směsi byly po-

užity také při rekonstrukci a vybudová-

ní nové podlahy. Rekonstruovaná pod-

laha centrálního prostoru budovy, kte-

rá není podsklepena a historicky prošla

řadou stavebních úprav, musí plnit řa-

du technických, provozních a funkčních

požadavků. Ty jsou spojeny s novým vy-

užíváním prostoru a umístěním topných

panelů v podlaze, přičemž topné prvky

musely být dokonale obtečeny betono-

vou směsí. Při realizaci bylo navíc nut-

né zohlednit obavu z působení vlhkos-

ti. Dalším významným požadavkem by-

la perfektní rovinatost + 2 mm/2 m sou-

visející s pokládáním tenkovrstvé ka-

menné podlahy. Vzhledem k historickým

proměnám budovy a nepravidelnostem

v některých místech bylo nutné zhotovit

roznášecí desku v mírném spádu. Tato

místa byla realizována v závěru ukládky

podlahy, kdy byla do zbývajícího potěru

až na stavbě dodávána stabilizační pří-

sada. Podlahová roznášecí vrstva byla

uložena jako připojená vrstva na penet-

rovaném betonovém podkladu.

ZÁVĚR

Jsme přesvědčeni, že v obou případech

jsme užitím modifikovaných směsí be-

tonu přispěli pře s ztrátu některých čás-

tí autentické hmoty k uchování památky

a zdaru díla i naplnění jak technických,

tak estetických požadavků, tak aby od-

povídaly současné funkci budovy, jejímu

poslání i historickému významu. Provoz

muzea byl zahájen 1. července 2015.

doc. ak. soch. Jiří Novotný

Fakulta restaurování

Univerzity Pardubice


Ing. Milada Mazurová

TBG Metrostav, s. r. o.

e-mail: milada.mazurova

@tbg-beton.cz

Obr. 6 Manipulace s fiálami: a,b) transport,

c,d) osazování na místo pomocí jeřábu ❚ Fig. 6 Manipulation with the pinnacles:

a),b) transportation, c),d) fitting to the place by

a crane

6a

6b

6c 6d



Zdroje:

[1] ROCARE. ROMAN CEMENTS FOR

ARCHITECTURAL RESTORATION

TO NEW HIGH STANDARDS [online].

IATCS, 2012. Dostupné z:

http://www.rocare.eu/page/

seite,download-of-conference-

presentations.html

[2] SPOLEČNOST PRO TECHNOLOGIE

OCHRANY PAMÁTEK. Románský

cement – historie, vlastnosti a možnosti

použití [online]. Sborník přednášek

z odborného semináře, Praha, Národní

muzeum, 22. 9. 2011. STOP, 2011.

Dostupné z: http://docplayer.

cz/3864176-Romansky-cement-

historie-vlastnosti-a-moznosti-

pouziti.html

[3] WIKIPEDIA. Louis-Joseph Vicat.

In: Wikipedia: the free encyclopedia

[online]. 24. 9. 2016. Dostupné z:

http://de.wikipedia.org/wiki//Louis-

Joseph_Vicat

[4] CIMENT & ARCHITECTURE. LE SITE

INTERNET DU CIMENT NATUREL

PROMPT [online]. Ciment & architecture,

2010. Dostupné z: http://www.

cimentetarchitecture.com

[5] TIŠLOVÁ, R. Hydration of natural

cements. Brno: Tribun EU, 2009.

ISBN 978-80-7399-647-5.

[6] WEBER, J., BAYER, K, PINTÉR, F.

19th Century “Novel” Building Materials:

Examples of Various Historic Mortars

under the Microscope.

In: 2nd Conference on Historic Mortars

– HMC 2010 and RILEM TC 203-RHM

final workshop, Praha, 22.–24. 9. 2010.

RILEM, 2010. ISBN 978-2-35158-

112-4.

[7] GURTNER, CH. Issues of application

of Roman cement mortars in restoration

practice [online]. In: Natural cements

in European cultural heritage. Les

ciments naturels dans le patrimoine

européen. Paříž, 26. a 27. 4. 2012.

Dostupné z: http://www.rocare.eu/

page/seite,download-of-conference-

presentations.html

Další odkazy k problematice

románských cementů:

[8] BOUICHOU, M., CAILLEUX, E., MARIE-

VICTOIRE E., SOMMAIN, D. Evaluation

of compatible mortars to repair

19th century natural cement cast stone

from the French Rhône-Alpes region

[online]. In: HMC 2008, Historic Mortars

Conference, Lisabon, 24.–26. září 2008.

Dostupné z: http://www.rocare.eu/

page/pdf/extern/Publ_19.pdf

[9] MERTENS, G., LINDQVIST, J.-E.,

SOMMAIN, D., ELSEN, J. Calcareous

hydraulic binders from a historical

perspective. In: HMC 2008, Historic

Mortars Conference, Lisabon,

24.–26. září 2008.

[10] GOSSELIN, C., VERGES-BELMIN, V.,

ROYER, A., MARTINET, G. Natural

Cement and Stone Restoration of

Bourges Cathedral (France). In: HMC

2008, Historic Mortars Conference,

Lisabon, 24.–26. září 2008.

[11] BOURGÈS, A., CORD, S., VERGÈS-

BELMIN, V. Famous Men Busts

Decorating a Parisian Façade:

Characterization and Decay Process

of a Cast Artificial Stone from the XIXth

Century. In: 2nd Conference on Historic

Mortars – HMC 2010 and RILEM TC

203-RHM final workshop, Praha,

22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.

ISBN 978-2-35158-112-4.

[12] ELSEN, J., VAN BALEN, K.,

MERTENS, G. Hydraulicity in Historic

Lime Mortars: a Review. In: Historic

Mortars: Characterisation, Assessment

and Repair. 2012. Dostupné z:

https://www.researchgate.net/

publication/278639291_Hydraulicity_

in_Historic_Lime_Mortars_A_Review

[13] EDISON, M. P. Rosendale Natural

Cement: Reintroduction of an Authentic

North American Historic Binder.




RILEM, 2010. ISBN 978-2-35158-

112-4.

[14] MOE, M., LUKACS, J., HANSEN, T. S.

Oscarshall (Oslo, Norway) – Case Study

of the Restoration of a Natural Cement

Rendered Facade from 1849.




RILEM, 2010. ISBN 978-2-35158-

112-4.

[15] BOUICHOU, M., MARIE-VICTOIRE, E.,

CAILLEUX, E., SOMMAIN, D. Evaluation

of compatible mortars to repair 19th

century natural cement cast stone from

the French Rhône-Alpes region. In: HMC

2008, Historic Mortars Conference,

Lisabon, 24.–26. září 2008.

[16] GOSSELIN, CH., SCRIVENER, K. L.,

FELDMAN, S. B. Hydration of Roman

Cements Used for Architectural

Restoration. In: 2nd Conference on

Historic Mortars – HMC 2010 and

RILEM TC 203-RHM final workshop,

Praha, 22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.

ISBN 978-2-35158-112-4.

[17] HUGHES, D. C., WEBER, J.,

KOZLOWSKI, R. Roman Cement

for the Production of Conservation

Mortars. In: 2nd Conference on Historic

Mortars – HMC 2010 and RILEM TC

203-RHM final workshop, Praha,

22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.

ISBN 978-2-35158-112-4.

[18] PETEROVÁ, A., DOUBRAVOVÁ, K.,

MACHOVIČ, V., JIROUŠEK, J.

Mortars from Roman Cement and

their Properties. In: 2nd Conference

on Historic Mortars – HMC 2010 and


Praha, 22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.

ISBN 978-2-35158-112-4.

[19] WILK, D., BRATASZ, L., KOZŁOWSKI, R.

Reducing Shrinkage Cracks in Roman

Cement Renders. In: 2nd Conference

on Historic Mortars – HMC 2010 and


Praha, 22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.

ISBN 978-2-35158-112-4.

RFEM 5RSTAB 8

Dlubal Software s.r.o.

Statika,která Vás

bude bavit !

ZKUŠEBNÍ VERZEZDARMA NA

www.dlubal.cz

Firem

ní p

reze

nta

ce

BEDNĚNÍ A DETAILY BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ – ČÁST 7

❚ FORMWORKS AND DETAILS OF CONCRETE STRUCTURES –

PART 7


Petr Finkous

Letošní leden byl nejstudenější za posledních 77 let. Průměrná teplota byla -7 °C. Studenější byly jen

roky 1779, 1838 a 1940. Mráz způsoboval na mnohých stavbách komplikace s dodržováním plánova-

ných harmonogramů a samozřejmě vícenáklady na zimní opatření. V obrazové příloze jsou zachycena

tradiční řešení prováděná v našich krajích, jakož i nová moderní systémová řešení používaná především

ve Skandinávii. ❚ January this year was the coldest first month of the year in 77 years. The average

temperature was -7 °C. The weather was colder only in the years 1779, 1838 and 1940. Frost caused

a lot of complications at many construction sites re keeping to the time schedules and therefore led also

to creating additional costs for winter precautions. The pictures capture not only traditional solutions

taken in our country, but also new up-to-date system solutions that are used mainly in Scandinavia.

M A T E R I Á LY A T E C H N O L O G I E ❚ M A T E R I A L S A N D T E C H N O L O G Y

1

3

5a 5b 5c

4

2


Obr. 1 Topidla v akci před betonáží stěn ❚

Fig. 1 Active heating before concreting the

walls

Obr. 2 Příprava na betonáž parapetu

❚ Fig 2 Preparation of concreting of the

window sill

Obr. 3 Plachtování kolem jeřábové patky ❚

Fig. 3 Tarpaulin around the crane base

Obr. 4 Provizorní zastřešení před betonáží

části základové desky ❚ Fig. 4 Makeshift

roofing before concreting part of the base slab

Obr. 5 Provizorní plachtování: a) při

betonáži stěn, b) při betonáži jádra, c) topidlo

s plachtováním zahřívající betonovaný

sloup ❚ Fig. 5 Makeshift tarpaulin

sheeting: a) when concreting the walls,

b) when concreting the core, c) heating with

sheets warming the concrete column

Obr. 6 a) Betonáž stropní desky a její

průběžné zakrývání polystyrenovými rohožemi,

b) přikrytá monolitická deska ❚

Fig. 6 a) Concreting of the ceiling slab and

its continuous covering with Styrofoam matts,

b) covered in-situ concrete slab

Obr. 7 a) Vyhřívání prostoru pod stropní

konstrukcí, b) zaplachtování prostoru pod

bedněným stropem ❚ Fig. 7 a) Heating the

space below the slab construction structure,

b) covering of the space under the slab

construction with formwork

Obr. 8a,b,c Vyhřívané bednění stěn Maximo

MXH ❚ Fig. 8a,b,c Heated wall formwork

Maximo MXH

Fotografie: společnost PERI, spol. s r. o.

Ing. Petr Finkous

PERI, spol. s r. o.



8a

8b 8c

6a 6b

7b7a



Magdaléna Stehlíková, Michal Kolář

Součástí Nového kostela církve bratrské

v Litomyšli se stala lavička s názvem Construqta.

Pro lavičku, jejíž tvar byl inspirován příhrado-

vým nosníkem, byl použit UHPC. ❚ A bench

named Construqta became part of the New

Church of Brethren in the city of Litomyšl. This

bench, which shape was inspired by a truss

beam, was made from UHPC.

Construqta představuje elegantní hra-

nol inspirovaný jedním ze základních

konstrukčních prvků – příhradovým

nosníkem. Malé integrované nožky na

spodní straně celou hmotu mírně zve-

dají nad povrch, čímž ještě umocňují

eleganci objektu a zároveň eliminují pří-

padnou nerovnost povrchu. Více než

2,5metrová lavička o váze přes 400 kg

může být umístěna samostatně, po

dvojicích či trojicích nebo být řazena do

dlouhých linií.

„Italové jsou proslulí kreativitou a de-

signem, Češi zase spíš řemeslnou

stránkou věci, ale tady se role obráti-

ly. Důvodem, proč jsme se se zadá-

ním vyrobit lavičku podle našeho de-

signu obrátili na společnost Bellitalli,

byla jejich zkušenost s prací s vyso-

ce kvalitním UHPC,“ vysvětluje David

Karásek, hlavní designér a zakladatel

mmcité, proč se firma výjimečně neob-

rátila na české dodavatele. „Construqta

na první pohled vypadá jednoduše, ale

jde o konstrukčně poměrně sofistiko-

vané těleso.“

Jedno z prvních míst, kde se Con-

struqta objevila, je Nový kostel v Lito-

myšli. Moderní betonová stavba se stří-

davě skloněnou střechou byla vystavě-

na v letech 2008 až 2010 podle návrhu

brněnského architekta Zdeňka Frán-

ka (více o kostele v Beton TKS 6/2010,

pozn. redakce). Lavička byla k vidě-

ní i na Prague Design and Fashion

Week 2016.

NÁVRH BETONOVÉ SMĚSI

Pro lavičku byl zvolen UHPC, který ja-

ko jediný poskytuje dostatečnou pev-

nost pro zvolený tvar při zachování sub-

tilních průřezů stěn bez nutnosti použití

jakékoli ocelové výztuže. Další přednos-

tí UHPC je celistvý povrch bez bublin na

pohledových plochách.

Betonová směs byla připravena vý-

hradně pro tento druh výrobků, jímž

jsou prvky městského mobiliáře, ve

spolupráci s italským partnerem, kte-

rý úzce spolupracuje na vývoji beto-

nových směsí s Università Politecnica

delle Marche. Samotná směs je vždy

podrobována sérii zkoušek, např. tla-

kových, ohybových (obr. 2b), segregač-

ních a zkoušek simulujících extrémní

podmínky podnebí.

Objemová hmotnost použité směsi

byla 2 420 kg/m3, pevnost v tahu dosa-

huje hodnot 27 MPa a pevnost v tlaku

120 MPa. Díky těmto hodnotám pev-

Obr. 1 Lavička Construqta v Novém kostele

církve bratrské v Litomyšli: a) v interiéru,

b) v exteriéru ❚ Fig. 1 Construqta Bench

at the New Church of Brethren in Litomyšl:

a) in the interior, b) in the exterior

Obr. 2 a) Odlévání směsi UHPC do formy,

b) jedna ze zatěžovacích zkoušek

❚ Fig. 2 a) Pouring the UHPC mixture into

the form, b) one of the load bearing tests

1b

1a

2a 2b

LAVIČKA CONSTRUQTA Z UHPC ❚

BENCH CONSTRUQTA FROM UHPC


nosti je možno dosahovat tlouštěk stěn

pouhých 20 mm se zachováním odol-

nosti konstrukce výrobků.

Lavička je probarvena v celém svém

objemu za použití barevných pigmentů

bez nutnosti barevných nátěrů.

BEDNĚNÍ A BETONÁŽ

Forma byla vyrobena „na míru“. Jiná

možnost u takto složitých výrobků ne-

existuje. Konstrukce formy musela být

dostatečně dimenzována pro manipu-

laci při výrobě odlitku. Speciální pozor-

nost byla věnována kvalitě povrchu for-

my, aby byl výsledkem hladký povrch

odlitku, a perfektnímu utěsnění mezi

částmi formy zaručujícímu hladké pře-

chody bez nutnosti zabrušování.

U takto složitých odlitků s použitím

nových betonových směsí je šance vý-

roby na „první dobrou“ nepravděpo-

dobná. Nadstandardní nároky na kvali-

tu vedly k tomu, že k uspokojivému vý-

sledku došlo až po zhruba deseti pro-

totypech. Vývoj byl podpořen častými

návštěvami u italského partnera, kde

se kvalita odlitků kontrolovala a konti-

nuálně se diskutovalo o možných vy-

lepšeních. Během vývojové fáze tak

došlo jak k změnám v složení betonové

směsi a impregnace, tak i k úpravám

formy. Tento proces v menším měřít-

ku stále pokračuje.

Jedinou povrchovou úpravou je

trans parentní impregnace na vodní bá-

zi, která odolává i mastnotám a umož-

ňuje velmi jednoduchou obnovu spo-

čívající pouze v nanesení sprejem či

štětcem.

ZÁVĚR

Netradiční lavička Construqta vhodně

doplňuje moderní minimalistické vyzně-

ní modlitebny v Litomyšli. Můžete si na

ni sednout i u historické budovy praž-

ského Anežského kláštera, za hranice-

mi Česka na ni narazíte v Polsku u uni-

verzity v Gdaňsku nebo až v dalekém

New Jersey. Aktuálně získala i oceně-

ní Good design.

Fotografie: archiv společnosti mmcité

Magdaléna Stehlíková


Michal Kolář


oba: mmcité1, a. s.

JAK (NE)PRACOVAT S BETONEM

Vážení čtenáři, časopis Beton TKS je osvědčenou beto-nářskou platformou pro zveřejňování zají-mavých informací jak z oblasti vědy a vý-zkumu, tak i architektury a designu, smě-lých projektů a zajímavých či neobvyklých realizací. Důležitou součástí procesu bu-dování betonových konstrukcí je samo-zřejmě i technologie. V širším slova smys-lu jde o souhrn vědění a zkušeností počí-najících zpracováním projektu, přes výběr správného druhu betonu, volbu postupů a prostředků výstavby, návrh složení až po správné uložení a ošetřování betonu. Na-bízíme Vám nyní rubriku, v které se chce-me zabývat betonem jako stavebním ma-teriálem charakterizovaným určitými tech-nicky specifikovanými vlastnostmi, s nimiž počítá projektant a statik při návrhu vlast-ní konstrukce a které mají zásadní vliv na funkci zhotoveného stavebního díla a je-ho životnost.

Na počátku celého procesu je dobré si uvědomit dvě základní věci. Za prvé, že očekávané technicky specifikované vlast-nosti betonu (pevnost, modul pružnosti, odolnost proti pronikání vody, mrazu, so-lím atd.) jsou závislé na řadě na sebe na-vazujících činností. Je třeba správně vy-brat vstupní materiály, navrhnout složení betonu, vyrobit čerstvý beton, ten dopra-vit na místo určení, uložit ho do konstruk-ce a vše zakončit vhodným a dostateč-nou dobu trvajícím ošetřováním. Za druhé je třeba mít na paměti, že technické vlast-nosti betonu v konstrukci nejsou a nemo-hou být nikdy takové, které byly použity na počátku při statickém výpočtu, a rov-něž takové, které byly zjištěny na vzorcích odebraných v okamžiku dodávky čers-tvého betonu. Jedině tak je možné se vy-hnout řadě nedorozumění mezi jednotlivý-mi účastníky stavebního procesu.

Jednotlivé fáze procesu zhotovení be-tonové konstrukce v sobě obsahují růz-ná úskalí a rizika, která mohou způsobit, že se konečný efekt mine s počátečním záměrem.

TÉMA 1 – STANOVENÍ

PARAMETRŮ

Podívejme se na samotný začátek proce-su výstavby, a tím je projekt. Sama o so-bě je činnost v rámci projektu jistě sofis-tikovaná a náročná. Vyžaduje koordinaci architekta, konstruktéra a statika k tomu, aby byly sladěny požadavky investora na užitnou hodnotu díla, stabilita stavby a je-jí vzhled v kontextu s okolím.

V této fázi se objevuje první možné riziko, a tím je absence stanovení požadovaných parametrů použitých materiálů, tedy i be-tonu. Projektant, či spíše statik dospěje v rámci výpočtu k základní charakteristice

betonu a tou je jeho pevnost v tlaku, která

je v normě pro výpočet ČSN EN 1992-1-1

Eurokód jasně provázána s normou pro

výrobu betonu ČSN EN 206. Je to pev-

nost charakteristická, a pokud je v pro-

jektu předepsána, je zaručeno, že ji do-

daný beton podle výrobkové normy bude

mít. Ostatní parametry, s kterými statik

při výpočtu v některých případech počítá,

jako hodnoty modulu pružnosti, smrště-

ní a dotvarování, jsou vždy závislé na kon-

krétním složení betonu a je třeba je pova-

žovat za směrné. Rozumí se tím, že jsou

to jakési průměrné vlastnosti betonu jako

takového, slouží jako vodítko pro výpočet,

nejsou vázány k betonu konkrétnímu a ne-

jsou to hodnoty charakteristické s před-

pokladem jejich dosažení v 95 % případů.

U konstrukce citlivé na deformace (přetvo-

ření) je třeba tyto hodnoty určit přesněji,

nejlépe na betonu konkrétního složení ze

zvolené betonárny. To ostatně předpoklá-

dá i samotná ČSN EN 1992-1-1. Zname-

ná to, že pokud nejsou v projektu zvlášť

uvedeny požadované technické paramet-

ry betonu, s výjimkou pevnostní třídy, jako

součást specifikace betonu, dodaný be-

ton je s velkou pravděpodobností nemu-

sí splňovat. Je totiž nutné je předem ově-

řit dohodnutým způsobem (zkušební me-

todou) a příp. včas nalézt vhodné materiá-

ly pro výrobu betonu a navrhnout správ-

né složení.

Absence stanovení požadovaných pa-

rametrů betonu je možná částečně způ-

sobována využíváním výpočtových soft-

warů, kde se k zadanému způsobu zatí-

žení automaticky generují vlastnosti beto-

nu, přičemž pevnost je udávána hodnotou

charakteristickou a ostatní veličiny hodno-

tou směrnou. Projektant pak ve smyslu

základního požadavku na specifikaci be-

tonu uvede pevnostní třídu v dobré víře, že

ostatní vlastnosti jsou rovněž automaticky

zaručeny a jejich hodnoty jsou charakteri-

stické jako pevnost.

Závěrem lze konstatovat, že ve fázi pro-

jektu je pro výslednou kvalitu betonové

konstrukce největším rizikem:

• absence stanovení všech potřebných

a důležitých materiálových charakteris-

tik,

• záměna pojmů charakteristická hodnota

a směrná hodnota.

Druhým tématem v příštím čísle bude

specifikace betonu.

Ing. Vladimír Veselý

Betotech, s. r. o.

e-mail: vladimir.vesely

@betotech.cz

J A K ( N E ) P R A C O V A T S B E T O N E M ❚ H O W ( N O T ) T O W O R K W I T H C O N C R E T E

SVĚTLO S DOTEKEM BETONU ❚

LIGHT WITH A TOUCH OF CONCRETE


S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M

Filip Šenk

Text se zaměřuje na možnosti propojení betonu

a světla v sakrální architektuře a na vybra-

ných příkladech zdůrazňuje dvě podoby: využití

horního osvětlení a budování rozdílných kvalit

světla v jednom prostoru (světelné mozaiky).

❚ The main aim of this study is to show

how concrete and light are used in sacral

architecture. It focuses on two ways how light is

utilised: light coming through the roof and light

coming through variety of windows to create

a mosaic of light.

Tvůrci sakrálních staveb využívají k do-

sažení pocitu výjimečnosti místa a pro-

storu řady prostředků: od zasazení do

krajiny po zdůraznění detailů výzdo-

by architektury. Staletími osvědčeným

prostředkem je využívání přirozeného

světla v překvapivých či velkolepých

kompozicích. Pro tento text jsem vy-

bral několik příkladů betonových sta-

veb, v kterých světlo nabírá téměř ka-

palné formy či naopak nedotknutelné

křehkosti barevných střípků.

SVĚTLO PŘICHÁZÍ SHŮRY

Mohlo by se zdát, že otázka spojení be-

tonu a světla bude mít odpovědi jen

v moderních stavbách. Než se však do-

stanu k současné architektuře, je třeba

věnovat pozornost jedné z nejstarších

stále používaných sakrálních staveb:

římskému Pantheonu (118 až 128 po

Kristu). Řím je z mnoha pohledů jedi-

nečné město, což dokresluje i skuteč-

nost, že nemá jasně určené centrum.

Lze jej popsat jako město polycentrické

či heterocentrické. A bezesporu jedno

z center tvoří právě Pantheon, a to na-

vzdory jeho dnešnímu těsnému vetkání

do urbánní struktury města. Původní si-

tuace výrazně akcentovala stavbu pří-

stupem přes dlouhý dvůr lemovaný ko-

lonádami.

Pantheon je výjimečnou stavbou s ku-

polí z litého římského zdiva, někdy se

hovoří o římském betonu či opus cae-

menticium, jejíž průměr 43,3 m neměl

prakticky v Evropě po více než tisíc let

srovnání (obr. 1). I proto se zapsala hlu-

boko do evropské kolektivní paměti.

Ohromující je prostor stavby, avšak ne-

jde jen o jeho rozlehlost. Vrchol kopule

Pantheonu je otevřen oculem o průmě-

ru bezmála 9 m, vpouštějícím do stin-

ného interiéru jasný proud světla. Ta-

to výrazná světelná kompozice se stala

předmětem bezpočtu působivých obra-

zů a v moderní době fotografií návštěv-

níků. Přitom to není tak dlouho, co si

profesor klasických studií Robert Han-

nah všiml, že pohyb světelného bodu

po stěnách stavby spěje k jasné pointě

a že celá stavba slouží také jako velko-

lepé sluneční hodiny. Světelný paprsek

procházející oculem na vrcholu kopule

zdůrazňuje důležité dny jako např. rov-

nodennost, kdy paprsek světla prochá-

zí celou stavbou a dopadá až do porti-

ku před stavbou.

Další významný den – mytické zalo žení

Říma – připadá na 21. dubna. V ten den

prakticky celá stavba vytvářela důmysl-

nou rituální scénu, v níž proud sluneční-

ho světla dopadal přímo na císaře vstu-

pujícího do chrámu, resp. na vstup sa-

motný. Iniciátor stavby Pantheonu císař

Hadrián tak využil chrám k vyzdvižení

sebe sama pomocí světelné scénogra-

fie. Jak podotýká Robert Hannah, před

Hadriánem podobné světelné inscena-

ce využil již Nero, byť v menším měřítku.

„Hrou slunečního světla a hmoty stavby

architekti Oktogonální místnosti (Nero-

nova Domu Aurea, pozn. autora) a Pan-

1



theonu usilovali o to, aby císaře pozvedli

nad každodennost do nesmrtelné spo-

lečnosti bohů. V těchto stavbách se hra-

nice mezi časovým a věčným rozpouští,

alespoň pro císaře.“ [1]

Jakých prostředků autoři stavby vyu-

žili k maximálnímu vyzdvižení efektu ve-

deného světla? Nejprve je třeba věno-

vat pozornost rozdílu podoby interiéru

a exteriéru. Byť se o původní podobě

vnějšku Pantheonu vedou stále deba-

ty, ve srovnání s interiérem byla uměře-

ná. Teprve uvnitř se objevují drahé ma-

teriály v bohaté dekoraci chrámu. Vnitř-

ní prostor nelze obsáhnout jedním po-

hledem. Návštěvník se musí procházet

a otáčet, aby si jej mohl prohlédnout ce-

lý společně s jednotlivými detaily archi-

tektury. Mimochodem, části mramo-

rové inkrustace dochované pod kopu-

lí jsou pro dnešního pozorovatele dokla-

dem původní podoby interiéru římského

chrámu. Většina přitom zůstává v pří-

tmí a jen jedna malá část je v kontrastu

ostře osvětlena putujícím proudem slu-

neční záře.

Samotný stavební materiál je překryt

dekorativními vrstvami materiálu repre-

zentativního vzhledu – předpokládá se,

že vnitřek kopule zdobilo i zlato, proto-

že klenba symbolicky odkazovala na

nebeskou báň a oculus na Slunce. [2]

Symbolicky se zde promítá pochope-

ní vlastního místa Římanů ve světě: je to

místo ústřední, v čele s císařem.

Z pohledu sakrální stavby z litého řím-

ského zdiva a světla se jedná o ilust-

rativní a v přesné jednoduchosti těž-

ko překonatelný příklad. Neměnná do-

konalost uplatněné geometrie prostoru

a pohybující se proměnlivé světlo vytvá-

řejí skladbu, která se v mnoha varia-

cích a podobách opakuje do součas-

nosti. Odvážím se nepravděpodobného

srovnání Pantheonu s polní kaplí brat-

ra Klause od Petera Zumthora (2007),

jedné z nejpozoruhodnějších sakrálních

staveb poslední doby (obr. 2). Srovnání

je možné opravdu jen z hlediska přívodu

horního přirozeného světla a zvoleného

materiálového řešení – betonu –, proto-

že rozdílů mezi oběma stavbami je mno-

hem více než spojitostí. Zatímco Pan-

theon se nachází uprostřed spletité sítě

města, kaple bratra Klause je solitérem

v polích nedaleko malého německého

města Mechernich-Wachendorf s roz-

hledem do krajiny. Pantheon je v urba-

nistické změti Říma prvkem dokona-

lé čisté geometrie a kaple bratra Klause

vypadá spíše jako prehistorický men-

hir v krajině.

Asymetrie mezi vnějškem a vnitřkem

je výrazná také v případě kaple brat-

ra Klause. I zde strohá vnější forma ne-

dává tušit podobu interiéru. Zatímco

u Pantheonu je vnější strohost dokla-

dem důrazu na rozsáhlý prostor interié-

ru, u kaple bratra Klause je interiér spíše

stísněný a výrazně je akcentována ver-

tikální osa stavby. Hrubé tmavé linie po-

skládané vedle sebe vedou pozorova-

tele k střešnímu otvoru ve tvaru kapky.

Světlo jím procházející, či snad přímo

stékající se zadrhává o masivní nepravi-

delné výběžky hrubé stěny a podtrhuje

její členitost. Zde, na rozdíl od Pantheo-

nu, se přímo stavební materiál společ-

ně s procesem výstavby stávají hlav-

ními výrazovými prostředky. Stěnu lze

popsat nejlépe jako rozměrné sochař-

ské dílo, ne dekorovanou architekturu.

Ostrý světlý pětiúhelník stavby se uvnitř

mění v začernalý organický tvar a přís-

nost geometrie se zcela ztrácí v nepra-

videlnosti otisků smrkových kmenů. Os-

tré úhly uvnitř nahrazují oblé plynulé tva-

ry [3] (více v článku na str. 48, pozn. re-

dakce).

Zumthorova kaple v polích pocho-

pitelně není jediným příkladem využití

horního světla v současné sakrální ar-

chitektuře. Mezi dalšími lze uvést např.

Kapli posledního rozloučení (2009)

od slovinského ateliéru OFIS arhitekti,

která stojí v malé vesnici Krašnja (se

sotva třemi stovkami obyvatel) v ma-

lebné kopcovité krajině nedaleko Lubla-

ně (obr. 3). Stavba je provedena v leš-

těném betonu v kombinaci s modříno-

vým dřevem na nepravidelné půdorys-

né stopě, která se vlnovitě zařezává do

prudce stoupajícího svahu. Ze svahu

3c3b2

3a

Obr. 1 Římský Pantheon (118 až 128 po

Kristu) ❚ Fig. 1 Pantheon in Rome

(118–128 AD)

Obr. 2 Polní kaple bratra Klause (2007),

Peter Zumthor ❚ Fig. 2 Bruder Klaus Field

Chapel (2007), Peter Zumthor

Obr. 3a,b,c Kaple posledního rozloučení

(2009), OFIS arhitekti ❚ Fig. 3a,b,c Farewell Chapel (2009),

OFIS arhitekti



je dobře vidět plochá zatravněná stře-

cha se zaskleným otvorem ve tvaru la-

tinského kříže. Světelná kompozice in-

teriéru nevytváří scénické teatrální dra-

ma jako ve výše zmíněných stavbách,

přesto zde světlo, resp. propojení beto-

nu a proměnlivosti denního světla, za-

kládá identitu stavby. Zde se však spo-

jují dva motivy využití denního svět-

la: proměnlivost putujícího obrazu po

vnitřních stěnách a současně vytvoření

základního symbolu ukřižování pomocí

světla. V tom OFIS arhitekti navazují na

starší realizace, z nichž z poslední do-

by je nejvýznamnější příkladem Kos-

tel světla Tadaa Anda v Ibaraki v Ja-

ponsku (1989).

Ani v případě Andova Kostela světla

(obr. 4) se nejedná o rozměrnou stavbu

(zastavěná plocha je 113 m2). Na klid-

ném předměstí Osaky tvoří křesťanské

centrum kostel a nedělní škola. Kostel

postavený – pro Anda typicky – z peč-

livě hladkého betonu je v interiéru po-

temnělý, čemuž přispívají tmavé lavi-

ce a tmavá podlaha vytvořené ze dřeva

sloužícího původně pro bednění stav-

by. Světlo se do interiéru dostává dvě-

ma otvory: na pravé straně po vstupu

do kostela se nachází přes celou výšku

stavby vysoké okno, ovšem to je čás-

tečně kryto betonovou stěnou před ní,

takže přicházející světlo není ostré. Pří-

mé sluneční světlo klouže po hladkých

stěnách jen díky otvoru ve tvaru latin-

ského kříže za oltářem. Úzké linie svě-

telného kříže jsou roztaženy přes ce-

lou výšku a šířku stěny a díky kontras-

tu zšeřelého prostoru a jasného světla

dominuje celému interiéru (více v člán-

ku na str. 42, pozn. redakce).

MOZAIKA SVĚTLA

Když jsem v případě Zumthorovy kaple

bratra Klause vyzdvihl sochařské ztvár-

nění stěny, nelze z tohoto důvodu vyne-

chat kapli při hrobce Brionových od

Carla Scarpy (1975) (obr. 5). V nevelké

vesnici San Vito d´Altivole v Benátsku,

z které je už dobře vidět Dolomity, do-

znal hřbitov díky Scarpovi výrazné pro-

měny. K hrobce Brionových totiž přiná-

leží několik staveb, včetně nevelké kap-

le na čtvercovém půdorysu. Kaple, sám

Scarpa ji nazýval „chrám“ [4], také vyu-

žívá horního světla, architekt pro něj při-

pravil stupňovitou pyramidu se svět-

lým dřevem překrytými stupni a čtverco-

vým oculem na vrcholu. Denní světlo ov-

šem prochází do kaple několika dalšími

otvory a pyramida s horním osvětlením

přispívá ke zdůraznění kněžiště v prosto-

ru bez jasné orientační osy. Horní svět-

lo je spíše nepatrným prvkem v prosto-

ru, jehož charakter neurčuje jasně čitelná

kompozice, nýbrž pro Scarpu příznačné

řetězení detailů.

Světlo a beton se zde prolínají v množ-

ství motivů. Plochy betonu s jasně či-

Obr. 4 Kostel světla v Ibaraki v Japonsku

(1989), Tadao Ando ❚ Fig. 4 Church of the

Light (1989), Tadao Ando

Obr. 5a až d Kaple při hrobce Brionových

(1975), Carlo Scarpa ❚ Fig. 5a to d Chapel

of Brion Tomb (1975), Carlo Scarpa

Obr. 6a,b Kaple Notre Dame du Haut

v Ronchamp (1954), Le Corbusier ❚ Fig. 6a,b Notre Dame du Haut Chapel

(1954), Le Corbusier

4

5a

5b

5c

5d



telnými otisky dřevěného šalování jsou

děleny deseti úzkými vertikálními okny.

K tomu je do světelné i materiálové mo-

zaiky přidáno osm čtvercových oken,

v nichž světlo prochází skrze portugal-

ský růžový mramor vsazený do mo-

sazného rámu. Čtvercová okna jsou na

vnější fasádě doplněna čtyřmi stupňovi-

tými pyramidami, zatímco vysoká štíhlá

okna mají stupňovité lemy pouze z inte-

riéru. Stupňovité tvary a formy se opa-

kují na všech místech celé stavby, pro-

tože jsou jedním z hlavních spojujících

motivů. Světlo a použitý materiál, a tedy

zejména beton v kombinaci s mramo-

rem, dřevem, zlacením apod., lze shr-

nout jako pestrou mozaiku. Vedle pevně

daných prvků do ní patří také světelné

odlesky probleskující do kaple z mělké-

ho bazénu kolem stavby. Scarpova jem-

ná mozaika kombinuje mnoho inspirač-

ních zdrojů od vlastní benátské tradice

stereotomní zdobnosti architektury až

po vlivy soudobé japonské architektury.

V poválečné architektuře však ne-

lze opominout zásadní příspěvek k ar-

tikulaci možností světla a betonu, kte-

rý představují Le Corbusierovy stavby,

především kaple Notre Dame du Haut

v Ronchamp (1954) (obr. 6).

Le Corbusier byl pověřen vystavět no-

vou kapli na starém poutním místě, kde

stávala kaple zbořená za druhé světové

války. Architekt pro tento projekt opus-

til zásady, kterými se proslavil: ze slav-

ných pěti bodů nové architektury zde

toho moc není. V řešení návrhu se Le

Corbusier přiklonil k výrazně skulpturál-

nímu pojetí celé stavby, jež vyšlo ze skic

pořízených přímo na místě. Dominuje

mu kontrast šedé masivní mušlovitě za-

hnuté střechy a hrubě omítnutých bílých

zdí. Architekt plně využil tvarovatelnos-

ti betonu a dal stěnám neobvykle orga-

nické tvary, kolem nichž proudí poutní-

ci. Stavba přímo počítá s pohybem ná-

vštěvníků: vrací se zde Le Corbusierův

známý koncept architektonické prome-

nády. [5] Stavba nabízí překvapivé prů-

hledy a pohledy a je komponována jako

sled událostí.

To je patrné už v tom, že ani jedna fa-

sáda stavby není stejná. Pro inscenaci

světla to konkrétně znamená, že do ma-

sivních bílých stěn jsou posazena různě

barevná okna různých velikostí a růz-

né hloubky umístění do stěny. Interiér

dělí střípky a proudy světla mnoha ba-

rev a kontrast stěn a stropu podtrhuje

pruh světla mezi nimi. Okna jsou odliše-

na i podobou ostění, takže ve výsledku

stěna vypadá jako pestrý reliéf, v kterém

světlo nabírá různé síly, intenzity a barvy.

Na motiv světelné mozaiky navázal

v Kapli sv. Ignáce (1997) americký

architekt Steven Holl (obr. 7). Kvalita

světla v interiéru, přicházejícího z růz-

ných stran skrze rozdílná okna, urči-

la asymetrickou podobu stavby. Ste-

ven Holl hovoří o sedmi světlených lah-

vích umístěných do pevného obalu. [6]

Půdorysná stopa kaple sice tvoří jed-

noduchý obdélník, ovšem asymetricky

rozčleněná střecha s jednotlivými vel-

kými okny a světlíky dává stavbě ro-

zevlátý charakter. Zatímco Le Corbu-

sier využil pro kapli v Ronchamp světlo

6a 6b



v pestrých střípcích kaleidoskopu, Ste-

ven Holl navrhl v Seattlu sedm hlavních

přívodů světla, sedm podob světla, ur-

čujících vnitřek kaple. Proměňuje se je-

ho intenzita i barva, k čemuž výrazně

přispívají neobvykle tvarované zástě-

ny s barevnou rubovou stranou, takže

návštěvník vidí jen barevný odraz roz-

lévající se po stěnách. Celkově světlo

inte riér rozčleňuje přesvědčivě, ačkoli

v jemných přechodech.

ZÁVĚR

Spojení betonu a světla by šlo dále roz-

vádět, v příspěvku byl kladen důraz pře-

devším na dvě možné podoby tohoto

spojení: scénické drama horního osvět-

lení a mozaiku světla členící prostor.

Úmysly a záměry stavebníků i architek-

tů se v průběhu věků měnily, ovšem při

snaze vytvořit místo pro úvahy překra-

čující každodenní lopocení je důmyslná

světelná inscenace určujícím prostřed-

kem dosažení cíle. Světlo podmiňu-

je poznatelnost světa, určuje biologický

rytmus člověka a je nezbytnou podmín-

kou života. Hmota stavby spolu s ne-

zvyklým vedením světla mohou zdů-

raznit tuto skutečnost a přivádět účin-

ně pozorovatele k záměru takové archi-

tektury: zabývat se nemateriální strán-

kou života.

Mgr. Filip Šenk, Ph.D.

Technická univerzita v Liberci

Katedra teorie dějin výtvarného

umění a architektury


Fotografie: 1, 3, 5 – archiv autora, 2 – Pietro

Savorelli, archiweb, 2, 4, 6, 7 – Petr Šmídek,

archiweb

OMLUVA

V čísle 6/2016 jsme v článku Výsled-

ky materiálových vlastností siedmych

viac jako 100 rokov starých železobe-

tonových mostov (autoři: Peter Pau-

lík, Michal Bačuvčík, Petr Ševčík, Ivan

Janotka) opomenuli uvést následují-

cí infor maci:

Článok vznikol s podporou grantu

APVV-0442-12 a Univerzitného vedec-

kého parku STU Bratislava (ITMS:

26240220084).

Autorům se za nedopatření omlou-

váme.

FULLTEXTOVÉ VYHLEDÁVÁNÍ

NA WWW.BETONTKS.CZ

Po šestnácti letech v letošním prv-

ním čísle nenaleznete vložené rejs-

tříky ročníku 2016, protože je pro

Vás na našich we bových stránkách

www.betontks.cz nově k dispozici

fulltextové vyhledává ní. V tuto chví-

li jsou volně přístupné v plné verzi

všechny výtisky, tj. cca 2 250 článků

(s výjimkou ročníků 2001 až 2002, na

kterých se ještě pracuje).

Věříme, že tato služba zjednoduší

a výrazně urychlí vyhledávání informací

o betonu, které naleznete všechny na

jednom místě.

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme Galerii Jaroslava Fragne-

ra za inspiraci, kterou nám byla výsta-

va s názvem Sacral space v prosin-

ci 2015.

INFORMACE Z REDAKCE

Obr. 7a,b Kaple sv. Ignáce (1997),

Steven Holl ❚ Fig. 7a,b Chapel

of St. Ignatius (1997), Steven Holl

Zdroje:

[1] HANNAH, R. Time in Antiquity. London,

2009. s. 155.

[2] Srov. MACDONALD, W., L. The

Pantheon: Design, Meaning and

Progeny, Harvard, 2002.

[3] PALISTER, J. Sacred Spaces. London,

2015. s. 127.

[4] MCCARTER, R. Carlo Scarpa. London,

2013. s. 259.

[5] SAMUEL, S., LINDER-GAILLARD, I.

Sacred Concrete. Basel, 2013. s. 85.

[6] HOLL, S. Chapel of St. Ignatius [online].

Steven Holl Architects. [cit. 2017-01-12].

Dostupné z: http://www.stevenholl.

com/projects/st-ignatius-chapel

7a 7b



Lukáš Kohout

Mariánská kaple, postavená na ruinách stře-

dověkého poutního kostela z peněz místních,

svou organickou formou přirozeně dotváří vrch

Bourlémont. Uspořádání tvarů a otvorů vytváří

v interiéru působivou hru světla a stínu vyzýva-

jící k rozjímání nad kontextem člověka, přírody

a víry. ❚ Marian chapel built on the ruins of

a medieval church was financed by local folk. Its

organic form corresponds with the lines of the

Bourlémont hill. The interior structure of shapes

and openings creates a spectacular display of

light and shadow, inviting visitors to contemplate

on the context of man, nature and belief.

Le Corbusier: „Když jsem navrhoval tuto stavbu,

chtěl jsem vytvořit prostor ticha, modliteb, míru

a vnitřního štěstí. Smysl bytí výrazně inspiroval mé

snažení. Některé věci jsou úžasné, ať už se dotýkají

náboženské podstaty nebo ne.“

Mariánská kaple Notre Dame du Haut

na kopci Bourlérmont u francouzského

městečka Ronchamp je jednou z nej-

významnějších staveb nejen evropské,

ale i světové moderní architektury. Řím-

skokatolický kostel z monolitického že-

lezobetonu navrhl v 50. letech jeden

z velikánů architektury Charles Edouard

Jeanneret, známý pod uměleckým

jménem Le Corbusier.

ARCHITEKTONICKÝ ZÁMĚR

Kaple Notre Dame du Haut není prv-

ní, která na vrchu u Ronchamp stá-

la. Již ve středověku zde byla kap-

le zasvěcená Panně Marii Sedmibo-

lestné (obr. 2). Za Velké francouzské

revoluce byla převedena do vlastnic-

tví státu, avšak později byla vykou-

pena zpět místními rodinami, kterým

sloužila až do září roku 1944, kdy by-

la vybombardována při osvobozování.

V roce 1949 místní občanská společ-

nost kontaktovala Le Corbusiera s po-

žadavkem na návrh zcela nové kap-

le. Ten nejprve odmítal a teprve až po

přesvědčování přítelem Mauricem Jar-

dotem na poutní místo v Ronchamp

přijel.

Z Le Corbusierových vzpomínek:

2

1

4

3

Obr. 1 Le Corbusierova Kaple Notre Dame du Haut v Ronchamp ❚ Fig. 1 Le Corbusier's

chapel of Notre Dame du Haut in Ronchamp

Obr. 2 Původní středověká kaple zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné ❚ Fig. 2 Original

medieval chapel consecrated to Our Lady of Seven Sorrows

Obr. 3 Půdorys a řez kaplí (autor: Petr Vošmik) ❚ Fig. 3 Chapel ground plan and section

(author: Petr Vošmik)

Obr. 4 Výstavba kaple – železobetonová konstrukce vyzdívaná kameny z původní kaple ❚ Fig. 4 Construction of the chapel – the reinforced concrete frame is lined with stones from the

original chapel

KAPLE NOTRE DAME DU HAUT V RONCHAMP ❚

NOTRE DAME DU HAUT CHAPEL IN RONCHAMP



„Když mne poprvé přivedli na mís-

to stavby, nechal jsem svůj doprovod

zabývat se svými věcmi, sedl jsem si

a jen jsem skicoval. Po pár hodinách

jsem přesně věděl, jak bude kaple vy-

padat.“ Z těchto vět je jasně patrné

ovlivnění kontextem a historií místa,

které se také promítlo do samotné for-

my kaple.

Do té doby většina teoretiků chápa-

la Le Corbusiera jako architekta, kte-

rý hodně mluví a stanovuje pevná pra-

vidla a dogmata pro moderní architek-

turu (viz Pět bodů moderní architektury

[1]). Zcela v protikladu k těmto dogma-

tům působí stavba kaple v Ronchamp.

Všechna pravidla jsou zde zapome-

nuta. Přísné tvary a volný půdorys se

sloupy nahrazuje brutalistní betonová

organická stavba s dramatickou kom-

pozicí exteriéru i interiéru. Pásová okna

jsou nahrazena malými, ale rafinovaně

umístěnými otvory s výplněmi z barev-

ného skla, které v interiéru rozehráva-

jí hru barev, světla a stínu. Stejně tak je

zde pro zesílení dojmu použit oblíbený

motiv sakrálních staveb – mezera me-

zi střechou a zdmi. Součástí kompozi-

ce jsou tři zděné věže zakončené beto-

novou kopulí.

Základní vztah člověka a víry je na-

značen metaforicky a každý návštěvník

si ho může najít v jiném prvku stavby.

Nejčastěji je tento vztah zmiňován ve

vazbě tmavé těžké hmoty střechy a bí-

lé podnože.

I díky tomu není kaple orientována

pouze na katolickou církev, ale posky-

tuje prostor lidem jakéhokoliv vyznání

pro rozmluvu s bohem a rozjímání nad

nejzákladnějšími otázkami lidské exis-

tence.

Ke kapli náležejí ještě tři menší stav-

by: jednoduchá zvonice se třemi zvo-

ny tvořená ocelovým rámem, schodiš-

ťová pyramidová pozorovatelna tvořená

kameny z původní kaple a malá obdél-

níková stavba sloužící jako zázemí pro

řádové sestry.

STAVEBNÍ A KONSTRUKČNÍ

ŘEŠENÍ

Celá stavba je koncipována jako mo-

nolitický betonový rámový skelet, do-

plněný vyzdívkou z kamene z původní

kaple. Využití betonového rámu a vyz-

dívky umožnilo vytvořit velké množství

otvorů na západní stěně kaple, které

by při použití pouze kamenného zdiva

nebylo možné. Toto řešení je uplatně-

no na všech obvodových stěnách kap-

le. Štíhlé monolitické sloupy, které jsou

součástí obvodových stěn, kopírují je-

jich půdorysné křivky, směrem ke stře-

še se zužují a jsou vzájemně provázá-

ny pomocí subtilních betonových hori-

zontálních trámků v různých výškách.

Sloupy jsou potaženy drátěnou síťo-

vinou a přestříkány gunitem (stříkaná

malta, tvořící vodonepropustnou omít-

ku, pozn. redakce) [1]. Takováto beto-

nová „klec“ je vyplněna kamenem a ce-

lá konstrukce je znovu potažena síťovi-

nou a přestříkána vrstvou gunitu.

Střecha, vybízející k nejrůznějším

před stavám, např. skořápek korýšů,

je koncipována jako křídlo letadla. Jde

o dvě betonové skořepiny, mezi který-

mi je mezera výšky 2,26 m s nosný-

mi betonovými průvlaky osazenými na

sloupech v obvodových stěnách. Nej-

5b

5c

6b

5a

6a



prve byla zhotovena spodní skořepi-

na (v podstatě pohledový strop) spo-

lu s bedněním celé střechy a násled-

ně byly odlity průvlaky v požadova-

ném tvaru, které byly zafixovány příč-

nými betonovými ztužidly. Zajímavým

prvkem jsou prostupy v těchto nos-

ných průvlacích, které umožňovaly po-

hyb obsluhy a kontroly mezi spodní

a vrchní deskou střechy. Nakonec by-

la odlita vrchní skořepina, jejíž součás-

tí je vrstva hliníkového obložení slouží-

cí jako izolace proti vodě. Střecha byla

po odbednění ponechána neupravená

a kontrastuje tak s čistotou omítnutých

bílých obvodových stěn.

Denní světlo proniká do kaple systé-

mem otvorů s čirým a barevným za-

sklením. Le Corbusier odmítal spoje-

ní takového řešení s historickými vit-

rážemi, proto je i barevné sklo prů-

hledné a umožňuje pozorovat oblo-

hu a okolní krajinu. Také mezera mezi

stěnami a střechou poskytuje důležitý

zdroj denního světla pro interiér kap-

le. Všechny otvory spolu s bílým nátě-

rem všech vertikálních konstrukcí ro-

zehrávají působivou hru barev, světla

a stínu.

Důležitým prvkem v interiéru je také

podlaha z betonové dlažby, kopírující

přirozený sklon kopce směrem k oltáři.

Byla vytvořena na místě odléváním be-

tonu mezi laťové bednění a je navrže-

na v přísném řádu Moduloru [2]. Čás-

ti podlahy, na kterých stojí oltáře, jsou

tvořeny bílým kamenem z Bourgogne.

Bednění bylo na celé stavbě zhotove-

no z dřevěných latí na dřevěném leše-

ní. Toto řešení umožňovalo snadné při-

způsobení bednění pro nepravidelné

organické tvary jak střechy, tak nos-

ných prvků v rámci obvodových stěn.

Otisky laťového bednění na střešním

plášti, který zůstal bez dalších úprav,

dodávají celé stavbě brutalistní ráz.

ZÁVĚR

Notre Dame du Haut obsahuje mnoho

prvků typických pro moderní kostely.

Odmítá tradiční pojetí výzdoby, maleb

a soch s biblickou a náboženskou te-

matikou ve prospěch moderních abs-

traktních symbolů náboženství. Svět-

lo a barva jsou dominantními prvky

v jinak jednoduchém interiéru. Silnou

symboliku tvoří přirozené světlo spo-

lečně s bílou barvou – vnášejí do kaple

Ducha svatého.

V kapli lze nalézt odkazy na rané

křesťanské stavby, avšak hlavním zna-

kem je to, že se zde snoubí netradič-

ní pojetí formy a interiéru se skutečnou

spiritualitou – osvětlení interiéru nechá-

vá v návštěvníkovi silný dojem, který

je navíc podpořen i barevným pojetím

a tvaroslovím exteriéru.

Pokud je cílem sakrální stavby při-

mět návštěvníka přemýšlet nad otáz-

kami existence a víry, pak je kaple No-

tre Dame du Haut v Ronchamp zce-

la dokonalým příkladem takové stavby.

Je místem rozjímaní, spojením nábo-

ženství i historického a přírodního kon-

textu s člověkem.

Fotografie: 1 – Bourgeois A.,

commons.wikimedia.org,

2 – commons.wikimedia.org,

4 – www.sites-le-corbusier.org,

5a,b,c, 6a, 7b,c – Tereza Matějková,

6b, 7a – Petr Šmídek, archiweb

Ing. arch. Lukáš Kohout


Ústav navrhování II


Článek byl podpořen z prostředků grantu GAČR

č. 16-23929S – Metodika architektonického

navrhování v kontextu udržitelné architektury.

7a 7b

Zdroje:[1] WIKIPEDIA. Le Corbusier´s Five Points

of Architecture. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Le_Corbusier‘s_Five_Points_of_Architecture

[2] WIKIPEDIA. Modulor. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Modulor

[3] WIKIPEDIA. Shotcrete. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Shotcrete

[4] CROFT, C. Concrete architecture. London: Laurence King, 2004. ISBN 1-85669-364-3.

[5] EDWARD, F. R. The Details of Modern Architecture. Cambridge, Mass: MIT, 2003. ISBN 9780262562027.

[6] NAWY, E. G. Concrete Construction Engineering Handbook. Boca Raton: CRC Press, 1997. ISBN 0849326664.

[7] ARCHIWEB [online]. archiweb.cz, ©1997-2017. Dostupné z: http://www.archiweb.cz

[8] WIKIPEDIA [online]. Wikipedia: the free encyclopedia. Dostupné z: http://en.wikipedia.org

[9] FONDATION LE CORBUSIER [online]. Fondation le Corbusier. Dostupné z: http://www.fondationlecorbusier.fr

[10] ARCHDAILY [online]. ArchDaily, ©2008-2017. Dostupné z: http://www.archdaily.com

[11] http://mjobrien.com/ARCH606S09/corbu_ronchamp_carpenter_ctr.pdf

Obr. 5a,b,c Pohledy na fasádu ❚

Fig. 5a,b,c Chapel exteriors

Obr. 6a,b Detaily fasády s okenními otvory,

které se rozšiřují směrem do interiéru

❚ Fig. 6a,b Facade details with window

openings widening towards the chapel interior

Obr. 7a,b Interiér hlavní lodi se svažující se

podlahou ❚ Fig. 7a,b The chapel nave

interior with a declining floor

LUTERÁNSKÝ KOMUNITNÍ KOSTEL BAGSVÆRD ❚

LUTHERAN COMMUNITY CHURCH BAGSVÆRD



Šárka Malošíková

Kostel v Bagsværdu navržený Jornem Utzonem

patří mezi nejvýznamněší sakrální stavby

20. století, a to zejména díky hlavnímu sakrálnímu

prostoru umocněnému konvexně tvarovanou

betonovou skořepinou. ❚ Bagsværd Church,

designed by Jørn Utzon, is one of the most

important sacral buildings of the 20th century,

primarily due to the main sacral space amplified

by a convex concrete shell.

Když v roce 1967 získali farníci z ko-

daňského předměstí Bagsværd po

mnoha letech úsilí konečně podpo-

ru pro stavbu kostela, obrátili se na ar-

chitekta Jørna Utzona a ten nabídku

s nadšením přijal. Tato stavba pro něj

představovala nejen jednu z mála příle-

žitostí navrhovat ve svém rodném Dán-

sku, ale především velkou výzvu jak in-

terpretovat liturgický prostor v době

charakteristické sekulárním a konzum-

ním přístupem společnosti.

ARCHITEKTONICKÉ

A KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

Hlavní myšlenku návrhu představil

Utzon na skice zachycující skupinu lidí

stojících na pláži otočených k nekoneč-

nému horizontu moře, nad nimiž se

vzná šela vysoká oblaka. Inspirací mu

byly cylindrické mraky, které pozoroval

při jednom z dnů na pláži na Havaji,

kde tou dobou učil. Pro zhmotnění

svých představ se nakonec rozhodl

uplatnit železobetonovou skořepinovou

konstrukci, jejíž potenciál se neúspěš-

ně pokoušel využít již na projektu Opery

v Sydney.

Pozemek, který farnost k stavbě koste -

la získala, měl podélný tvar a ležel hned

vedle rušné komunikace. Utzon kompli -

kované vstupní podmínky v návrhu vy-

užil pro vytvoření do sebe uzavřeného

prostoru. Ovlivněn svým dlouhodo-

bým zájmem o kulturu Dálného výcho-

du navrhl kostel s obdélníkovým pů-

dorysem 22,5 × 72,2 m připomínající

svým prostorovým uspořádáním čínské

buddhistické kláštery. Vnitřní prostory

a atria kostela jsou lemovány chodba-

mi, které nemají žádný kontakt s okolím

a otevírají se pouze k nebi.

Celý objekt je navržen v pravidelném

rastru 2,2 m. Konstrukční systém vy-

užívá prefabrikovaných železobetono-

vých sloupů o průřezu 300 × 300 mm

rytmizujících fasádu i vnitřní chodby le-

mované vždy dvojicí sloupů propoje-

ných příčnými průvlaky různých výšek.

Vnější i vnitřní stěny jsou z bílých beto-

nových panelů výšky 400 mm, do kte-

rých byl přimícháván pro bělejší vzhled

drcený mramor. Z prefabrikovaných be-

tonových dílů jsou i podlahy a vyvýše-

né kněžiště.

Do hlavního liturgického prostoru se

vstupuje ze západu nízkým zádveřím,

odděleným od exteriéru stěnou z ma-

sivních dřevěných rámů se svislým

členěním, které opět odkazují k orien-tální architektuře. Repetitivní, průmys-

lově vyráběný konstrukční systém stav-

by Utzon v místě centrálního duchov-

ního prostoru doplnil příčnou betono-

vou skořepinovou klenbou na rozpon

17,25 m, která se ve střední části dyna-

micky otvírá vzhůru směrem ke světlí-

ku, jedinému zdroji světla zvýrazňujícího

jemnou modelaci prostoru a odkazující-

ho ke své posvátné podstatě. Tvarování

skořepiny bylo určováno nejen estetic-

kým záměrem architekta, ale bylo ovliv-

něno i požadavky na akustiku, kde zvo-

lené uspořádání konvexních křivek stro-

pu napomáhá šíření zvuku do vzdále-

nějších částí kostela a na vyvýšenou

galerii umístěnou za presbytářem.

Pod zvlněným stropem je prefabri-

kovaná stěna mezi sloupy nahrazena

ztužující monolitickou železobetonovou

1

3

2



stěnou. Výstavba samotné skořepiny

připomínala středověkou tradici stav-

by gotických chrámů. Bednění z hrubě

opracovaných prken bylo zespodu po-

depřeno hustou řadou podstojkovaných

dřevěných ramenátů připravovaných

přímo na místě tesaři. Po vložení ocelo-

vé sítě bylo využito nejmodernější tech-

nologie – stříkaného betonu. Skořepina,

jejíž tloušťka je 80 až 100 mm, byla po

odbednění na povrchu natřena vápen-

ným nátěrem, který dává vyniknout otis-

kům dřevěného bednění. I když by po-

dobného prostorového efektu mohl Utz-

on dosáhnout použitím levnějšího oce-

lového nosníku zakrytého např. nastří-

kanou akustickou omítkou na předem

vytvarovanou síť, dal přednost jednotě

materiálu.

Střecha zakrývající střední část pů-

dorysu je z eternitových vlnitých de-

sek a je doplněna jednoduchým zaskle-

ním. I přesto, že je navenek kostel stříd-

mý a uzavřený do sebe, tvar skořepi-

ny se v náznaku propisuje i na fasádu

pomocí glazovaného obkladu, podob-

ného tomu, který použil Utzon u Ope-

ry v Sydney.

Detaily interiéru jsou velmi strohé a dá-

vají vyniknout užitým materiálům. Dře-

věné prvky z bělené borovice jsou spo-

jovány hřebíky, které zůstávají záměrně

mírně nezatlučeny, aby byl posílen je-

jich estetický účinek a zvýrazněna jejich

funkce. Výrazným elementem jsou i ho-

rizontální trubice nesoucí řadu žárovek

a zajišťující rozvod elektřiny s minimál-

ním zásahem do prefabrikovaných prv-

ků. Výrazně zdobná je pouze poloprů-

hledná příčka za kněžištěm z bíle na-

třených Flensborgských cihel a textilie,

které jsou obměňovány dle liturgické-

ho období.

ZÁVĚR

Kostel v Bagsværdu byl poslední veřej-

nou stavbou, nad kterou měl Utzon ab-

solutní dohled. Jeho návrh čerpá ne-

jen z místní tradice, ale i z širší kulturní

představy posvátného prostoru.

Článek byl podpořen z prostředků grantu

GAČR č. 16-23929S – Metodika

architektonického navrhování v kontextu

udržitelné architektury.

Fotografie: Petr Šmídek, archiweb

Ing. arch. Šárka Malošíková




4a

4b 5

Zdroje:

[1] FRAMPTON, K., CAVA, J. Studies

in Tectonic Culture: The Poetics

of Construction in Nineteenth and

Twentieth Century Architecture.

Cambridge, Mass.: MIT Press, 2001.

pp. 448. ISBN 978-0262561495.

[2] WESTON, R. Utzon: Inspiration, Vision,

Architecture. 1st edition. Hollerup,

Edition Bløndal, 2002. pp. 432.

ISBN 978-8788978988.

Obr. 1 Luteránský komunitní kostel na

kodaňském předměstí Bagsværd ❚

Fig. 1 Lutheran community church on the

Copenhagen outskirts, Bagsværd

Obr. 2 Utzonova skica představující hlavní

myšlenku návrhu kostela ❚ Fig. 2 Jørn

Utzon’s sketch representing the main idea of

the overall church concept

Obr. 3 Schematický půdorys a podélný řez

(autor: Šárka Malošíková) ❚

Fig. 3 Schematic ground plan and longitudial

section (author: Šárka Malošíková)

Obr. 4a,b Hlavní liturgický prostor

s betonovou skořepinovou klenbou na rozpon

17,25 m ❚ Fig. 4a, b Main liturgical space

with its convex concrete vaulting spanning

17,25 m

Obr. 5 Chodba lemující atrium pouze

s horním osvětlením ❚ Fig. 5 Corridor

lining the atrium, illuminated only by the

overhead lights

KOSTEL SVĚTLA ❚ CHURCH OF THE LIGHT


Hana Panochová

Malý křesťanský kostel v podobě betonového kvá-

dru se světelným křížem, kde je z hladkého šedé-

ho betonu a čirého skla vytvořeno jednoduché,

strohé, ale přitom nesmírně působivé dílo dokona-

lých proporcí. ❚ A small Christian church was

built in the shape of a concrete cube with a light

cross. A simple, stern, but immensely impressive

work of perfect proportions was created from

smooth grey concrete and clear glass.

Tadao Ando: „V tomto případě jsem postavil kra-

bici z hutných betonových zdí – a získal tmu. Pak

jsem do stěny umístil zářezy, které propouští přes-

ně definované proudy světla. Proud světla ostře

láme temnotu. Stěna, podlaha i strop se s tímto

proudem setkávají, vystupují z pozadí a souběžně

jej i na sebe odrážejí a dávají tak vzniknout složitým

vztahům. Tak se zrodil prostor.“ [1]

ARCHITEKTONICKÝ ZÁMĚR

V městečku Ibaraki nedaleko Osaky

v Japonsku leží v klidné obytné čtvrti

jedno z nejvýznamějších děl architekta

Tadaa Anda, Kostel světla (Kasugaoka

Kjókai). Kostel o výměře 113 m2 byl po-

stavený v letech 1988 až 1989 v rámci

přestavby místního křesťanského cen-

tra vedle původního dřevěného koste-

la, který byl o deset let později nahrazen

také podle návrhu architekta Anda beto-

novou budovou nedělní školy.

Kostel světla představuje tvorbu Tadaa

Anda jako znovuobjevení jednoty domu

a přírody, čehož docílil tím, že nechal

přírodní prvky projevovat se i ve vnitř-

ních prostorách domu. [2] Hlavní ro-

li zde hraje světlo, které určuje a vytvá-

ří nové prostorové vnímání stejně, nebo

možná i více, než samotná železobe-

tonová konstrukce. Světlo je pro Anda

důležité pro formování prostoru. Hlad-

ké betonové zdi a monochromatičnost

zvolených povrchů v interiéru jsou zá-

kladem toho, aby světlo mohlo dávat

prostoru formu, měnit ho, oživovat ho –

podle charakteru dne a jeho denní do-

by a ročního období. [3]

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Kostel světla má tvar kvádru složeného

ze tří hmot protnutých samostatně sto-

jící stěnou pod úhlem 15°, která rozdě-

luje objem na část kaple a vstupní část.

Jednoduchý obdélníkový půdorys má

velikost 5,9 × 17,7 m s výškou 5,9 m.

Nejvýraznějším architektonickým prv-

kem vnitřního prostoru je otvor na již-

ní fasádě ve tvaru kříže, umístěný za ol-

tářem, který dotváří charakter tmavé-

ho kostela. Hra světla a stínu zaplavu-

je kostel stále se proměňujícími paprs-

ky světla. Ve zdi z pohledového betonu

vyniká preciznost detailního napojení na

pevné zasklení oken. Spoje jednotlivých

bednicích dílců lícují s rameny světelné-

ho kříže a rozčleňují celistvou plochu

podélných stěn v horizontálním směru.

Severní stěna kostela je protnuta již

zmíněnou stěnou pod úhlem 15° a je-

jich průnik je vyřešen způsobem, který

navozuje dojem, že se vůbec nedotýka-

jí. V místech jejich styku jsou umístěny

úzké otvory přes celou výšku kostela,

kterými prostupuje světlo a které slouží

také jako navigační body. Při vstupu do

kostela je jimi návštěvník veden podél

šikmé stěny a následně je donucen se

o 180° otočit, aby mohl zamířit k oltáři.

Západní stranu kostela tvoří dvě na-

vzájem se protínající betonové stěny.

Do základního obdélníkového tvaru vbí-

há stěna ve tvaru L a formuje tak vstup-

ní část do kostela na jeho severozá-

padní straně. Otvor na západní fasádě

představuje velké okno, které je navrže-

no přes celou výšku kostela. Jeho čle-

nění koresponduje s bednicími spára-

mi. V tomto případě na rozdíl od okna

ve tvaru kříže a podélných otvorů na se-

verní stěně jsou přiznané rámy.

Podlaha a lavice jsou z tmavého dřeva,

které bylo použito při stavbě na lešení

a představuje změnu v použití materiálů

ve srovnání s dominantním užitím beto-

nu na všech dalších plochách. Strohost

a jednoduchost kostela [4] je podpoře-

na i podlahou svažující se směrem k ol-

táři a sestupujícími schody v prostřední

uličce, které k němu vedou.

Sám Ando původně zamýšlel pone-

chat křížový otvor bez zasklení, sym-

bolicky nechat zavanout dovnitř i vítr,

stejně jako vstupuje dovnitř i světlo, ale

pro představitele kostela to bylo vzhle-

dem ke klimatickým podmínkám ne-

představitelné. [5] Symbolický význam

stěny je pro Anda především v obdo-

bí rané tvorby velice důležitý, chápe

ji jako konfrontaci vnitřního a vnější-

ho světa, kde otvory představují mís-

to setkání. [6]


ŘEŠENÍ

Hlavní schránku kostela tvoří železobe-

tonové stěny tloušťky 400 mm. Hlad-

kého povrchu bylo dosaženo použi-

tím betonu s konzistencí S3 a zároveň

zajištěním důkladného vibrování. Mini-

mální krytí výztužných tyčí bylo 50 mm,

aby se zabránilo tvorbě skvrn na povr-

chu betonu.

Hladký povrch betonových stěn odrá-

ží sluneční světlo pronikající do vnitřních

prostor. Povrchy stěn odhalují použité

stavební procesy pomocí otisků bed-

nicích dílců a spínacích tyčí, které zvý-

razňují hmatový dojem na hladkých še-

dých stěnách. [7]

ZÁVĚR

Tadao Ando v tomto svém díle kombi-

nuje východní pojetí prostoru typické

pro japonskou tradiční architekturu s ry-

sy charakteristickými pro západní styl,

jako je vymezování vnitřního prostoru

kompaktními stěnami.


1


Článek byl podpořen z prostředků grantu GAČR č. 16-23929S

– Metodika architektonického navrhování v kontextu udržitelné architektury.


Ing. arch. Hana Panochová

Fakulta architektury ČVUT v Praze, Ústav navrhování II



2 3

4 5

Obr. 1 Kostel světla v japonském městě Ibaraki ❚ Fig. 1 Church of the Light in the city of Ibaraki, Japan

Obr. 2 Schematický půdorys a podélný řez (autor: Martin Fornůsek) ❚ Fig. 2 Schematic ground plan and longitudinal section (author: Martin Formůsek)

Obr. 3 Průhled kostelem na jižní fasádu s otvorem ve tvaru kříže ❚ Fig. 3 View through the church onto the southern facade with a cruciform cut into it

Obr. 4 Světlo pronikající úzkým otvorem přes celou výšku kostela ❚ Fig. 4 Light filtering through a narrow, church high opening

Obr. 5 Malé atrium pro chvilku rozjímání ❚ Fig. 5 Small atrium

Zdroje:[1] ANDO, T. Licht [online]. In: Jahrbuch

für Licht und Architektur. Belín, 1993. Překlad pro archiweb Lubomír Kostroň. Dostupné z: http://archiweb.cz/news.php?type= 17&action=show&id=13597

[2] ANDO, T. From Self-Enclosed Modern Architecture towards Universality. In: Tadao Ando: Complete Works. London: Phaidon Press, 1995. pp. 446.

[3] HENEGHAN, T. Architecture and Ethics. In: PARE, R., HENEGHAN, T. The Colours of Light, Tadao Ando architecture. London: Phaidon Press, 1996. pp. 23.

[4] DAL CO, F., Tadao Ando: Complete Works. London: Phaidon Press, 1995. pp. 318.

[5] JODIDIO, P. ANDO: Complete Works. Kolín: Taschen, 2007. pp. 127.

[6] ANDO, T. Interiér, Exteriér. Časopis Architekt. 1999, roč. 45, č. 7, pp. 68.

[7] FARRELLY, L. Basics Architecture 02: Construction & Materiality. AVA Publishing SA, 2008. pp. 56.

KOSTEL MILOSRDNÉHO BOHA OTCE V ŘÍMĚ ❚ JUBILEE

CHURCH (CHIESA DI DIO PADRE MISERICORDIOSO) IN ROME



Jitka Jadrníčková

Článek přibližuje ideu vzniku a technické řeše-

ní římského kostela Milosrdného Boha Otce,

postaveného v rámci programu „50 kostelů pro

Řím 2000“. Typickým znakem kostela, jenž se

již stal ikonou mezi sakrálními stavbami, jsou

tři mohutné „plachty“ z bílého betonu tvořené

výsečemi sférické plochy. ❚ The article gives

the idea of origin and technical solution of

a roman Jubilee Church (Chiesa di Dio Padre

Misericordioso), built as part of the project

“50 churches for Rome 2000“. A typical attribute

of this church, which became an icon among

the sacral constructions, are three monumental

“sails“ from white concrete, consisting of

sections of a sferic area.

Kostel Milosrdného Boha Otce známý

též jako Jubilejní kostel byl vybudován

v Římě na základě programu „50 kos-

telů pro Řím 2000“, jejž vyhlásil v ro-

ce 1993 kardinál Camillo Ruini. Jeho cí-

lem bylo vybudovat nové farní kostely

a podporovat v nadcházejícím tisíciletí

duchovno v okrajových oblastech Říma,

kde se v té době cca 350 tisíc věřících

scházelo v provizorních prostorách. Na

dva z těchto kostelů byla v roce 1994

vypsána architektonická soutěž. Vítěz-

ný návrh na kostel Cyrila a Metoděje na

předměstí Dragoncello di Acilia od mi-

lánského architektonického studia Bru-

na Bozziniho byl zrealizován a stavba

byla dokončena v roce 1997. V přípa-

dě sídliště Tor Tre Teste na východním

okraji Říma nakonec žádný z návrhů

k realizaci vybrán nebyl a římský vika-

riát v spolupráci s dalšími organizace-

mi vyhlásil v roce 1995 soutěž novou,

tentokrát vyzvanou, v níž oslovil šest

renomovaných architektů různých ná-

rodností. Byli jimi Tadao Ando, Günter

Behnisch, Santiago Calatrava, Peter Ei-

senman, Frank Gehry a Richard Meier.

V květnu 1996 nakonec porota rozhodla

o vítězství návrhu amerického architek-

ta Richarda Meiera. V odůvodnění své-

ho rozhodnutí vyzdvihla zejména způ-

sob využití světla a interpretaci prosto-

ru jako lidské spoluúčasti v Božím díle.

Základní kámen stavby byl položen

1. března 1998 a kostel byl vysvěcen

26. října 2003 u příležitosti 25. výročí

pontifikátu Jana Pavla II. S tímto faktem

souvisí i zasvěcení kostela Milosrdné-

mu Bohu Otci, které má připomínat ná-

zev druhé encykliky Jana Pavla II. z ro-

ku 1980 Dives in Misericordia (Bohatý

milosrdenstvím). V roce 2004 obdržel

Richard Meier za kostel v Tor Tre Teste

od nadace Frate Sole se sídlem v Pa-

vii mezinárodní cenu za sakrální archi-

tekturu. Tato cena se uděluje jednou

za čtyři roky a Meierovými předchůd-

ci byli Santiago Calatrava v roce 2000

a Tadao Ando v roce 1996.

ARCHITEKTONICKÉ


Farní kostel v Tor Tre Teste je umístěn na

pozemku ve tvaru trojúhelníku na hrani-

ci okrajového římského sídliště pro cca

300 tisíc obyvatel a veřejného parku.

Kostel a navazující komunitní centrum

stojí na bílými zdmi ohraničené hladké

ploše vydlážděné mramorovými des-

kami, která je však obklopena parkovi-

šti a desetipodlažními bytovými domy.

Pro milovníka architektury, jenž zná kos-

tel jen z fotografií, je první setkání v šir-

ších souvislostech určitě trochu šok, ale

v kontextu programu, který si dal za úkol

1

2 3



vytvořit důstojné svatostánky právě v ta-

kových „Bohem zapomenutých“ oblas-

tech, je to skvělý počin, jenž se nakonec

stal vlajkovou lodí programu „50 koste-

lů pro Řím 2000“. Lodí připlouvající do

okrajové čtvrti, aby se stala útočištěm

pro místní obyvatelstvo. Tento obraz je

umocněn i mramorovou dlážděnou plo-

chou v bezprostředním okolí, jež zejmé-

na za deště působí jako vodní hladina.

Kostel je uměleckým dílem s mnoho-

vrstevnou symbolikou. Jak již bylo na-

značeno, kostelní loď připomíná námoř-

ní loď, na níž svatý Petr (původně rybář)

v osobě svého nástupce, papeže, pro-

vází křesťany třetím tisíciletím. Tvar lodi

se opakuje i na travertinovém oltáři. Tři

samonosné zaoblené betonové skoře-

piny, které překlenují část hlavní kostelní

lodi a boční kapli, vyvolávají dojem pla-

Obr. 1 Kostel Milosrdného Boha Otce

v Římě v roce 2003, průčelí s postranní zvonicí

ve stylu italské štíhlé kampanily odkazuje

na tradiční místní architekturu ❚

Fig. 1 Chiesa Di Dio Padre Misericordioso

in Rome in 2003, front with side bell tower in

the style of an Italian campanille refers to the

traditional local architecture

Obr. 2 Skica návrhu kostela

❚ Fig. 2 Sketch of the church

Obr. 3 Situace ❚ Fig. 3 Situation

Obr. 4 a) Půdorys 1. NP, b) příčný řez

❚ Fig. 4 a) Layout of the ground floor,

b) cross section

Obr. 5 a) Průběh výstavby, b) montáž

„plachet“ z prefabrikovaných panelů, které

byly po osazení na stavbě předepjaty,

c) detail ❚ Fig. 5 a) During the

construction, b) mounting the “sails” from

pre-cast panels, which were prestressed after

fixing, c) detail

4a

4b

5b 5c

5a



chet vzedmutých východním větrem.

Jejich počet navíc představuje Nejsvě-

tější Trojici, a ta největší z nich symbo-

lizuje ochranu milosrdného Boha nad

křesťanskou komunitou.

Hmota kostela je složena ze dvou čás-

tí. Ta jižní, kostelní loď, kde je hlavní po-

užitou formou kruh či spíše části kulo-

vých ploch, představuje podle Richarda

Meiera dokonalost a království nebes-

ké. V severní části, která je ve znamení

čtverce, jenž zosobňuje Zemi, čtyři živly

a racionalitu, je umístěno zázemí koste-

la a komunitní centrum.

SVĚTLO A PROSTOR

Ve vnitřním prostoru kostela hraje, jako

nakonec vždy v případě Richarda Meiera,

důležitou roli světlo. Ačkoli střecha a vel-

ké části západní i východní fasády jsou

prosklené, slunce do interiéru téměř ne-

svítí. Výjimku představuje svazek paprs-

ků pronikající malým okénkem nad oltá-

řem, osvětlující v pozdním odpoledni

kru cifix a vytvářející geometrické obrazce

na bílé ploše. Stěny sešikmené k tomu-

to okénku navíc evokují vstup do tunelu,

na jehož konci září jasné světlo.

Světlo je podle Richarda Meiera hlav-

ním protagonistou našeho vnímání pro-

storu. Je prostředkem, jenž nám umož-

ňuje prožít to, co nazýváme posvátným,

a bylo proto zvoleno za ideový základ

této budovy. Světlo má také význam-

nou symboliku pro křesťany – Ježíš je

pro ně světlo světa a přichází jako slun-

ce od východu. Východní vítr, jenž napl-

ňuje plachty, je tedy plný naděje...

Velké prosklené plochy navíc navozu-

jí úzký kontakt věřících s nebem, tedy

i nekonečnem, což evokuje spojení

s antickými stavbami, např. Pantheo-

nem, místem s vysoce spirituální atmo-

sférou. Převýšený, téměř až gotický pro-

stor a zvonice zase připomínají tradiční

katolické tvarosloví. Kontakt s venkov-

ním prostředím k tomu vytváří značnou

variabilitu prostoru v čase v souvislosti

s intenzitou a barvou světla odvíjejících

se od denní i roční doby, počasí apod.

Jak popisuje autor: „v realizaci této stav-

by se spojilo hmotné a nehmotné, struk-

tura a forma, světlo a prostor“.

KONSTRUKČNÍ

A TECHNOLOGICKÉ ŘEŠENÍ

Při práci na prováděcím projektu bylo

z konstrukčního a technologického hle-

diska nejdůležitější vyřešit dominantu

stavby – tři zaoblené samonosné stěny

představující plachty. Vyvstaly zde tři zá-

kladní problémy: jak zajistit rovnoměrné

rozmístění čerstvého betonu v bednění,

což vzhledem k velikosti prvků a kompli-

kovanému tvaru – tvořenému výsečemi

sférické plochy – a vysokému procentu

jak měkké, tak předpínané výztuže ne-

bylo snadné, jak dosáhnout požadova-

ného tvaru, textury a barvy betonových

prvků a jak zajistit dlouhodobou trvanli-

vost konstrukce.

Samonosné stěny představující plach-

ty dosahují výšky od 17 do 27 m a jsou

poskládány z 256 kusů (38 typů) 12t

prefabrikovaných bloků, jež byly vyrobe-

ny ze samozhutnitelného betonu (SCC).

Na stavbě byly umísťovány pomocí spe-

6a

7a 7b

6b



ciálně navrženého jeřábu a fixovány pro-

střednictvím velkého množství skrytých

ocelových lan, napínaných na místě. Na

návrhu konstrukce těchto stěn spolu-

pracoval i profesor fakulty architektury

římské univerzity La Sapienza Antonio

Michetti, jenž se nechal inspirovat antic-

kou konstrukcí kupole Pantheonu, v níž

jsou použity vylehčené kazety přibližně

čtvercového tvaru.

Stejně jako všechny Meierovy stav-

by je kostel proveden v odstínech bí-

lé barvy. Beton na stavbu dodávala fir-

ma Italcementi, která působila v celém

projektu jako technický sponzor a pro-

váděla rozsáhlý laboratorní výzkum, je-

hož výsledkem byla betonová směs

Bianco TX Millenium (TX Active). Je-

jím základem je kamenivo z rozemleté-

ho carrarského mramoru a bílý cement.

Na stavbu bylo použito 2 600 t kameni-

va a 600 t bílého cementu. Aby byla bí-

lá stále bílá, je součástí směsi i oxid tita-

ničitý TiO2, který po aktivování UV-A zá-

řením způsobuje za přítomnosti vzdu-

chu fotokatalytickou reakci. Organické

atmosférické zplodiny, které se dosta-

nou do kontaktu s betonovým povr-

chem, se tak odstraňují zoxidováním na

kysličník uhličitý. Anorganické zplodiny

proto nemají žádný podklad, na němž

by se mohly usadit, takže si beton udr-

žuje původní estetický vzhled i v prů-

běhu doby. Zároveň se rozkladem od-

padních látek v ovzduší čistí i samotný

vzduch v bezprostředním okolí stavby.

ZÁVĚR

Otázkou zůstává, zda směs Bianco

TX Millenium naplnila očekávání do ní

vkládaná a nakolik významně je čistší

vzduch v okolí stavby. Z vlastní zkuše-

nosti však mohu potvrdit, že když jsem

místo v srpnu 2011 navštívila, vypadaly

prvky z bílého betonu stále dobře a při-

nejmenším v porovnání s omítanými

a ocelovými konstrukcemi v komunitní

části stavby byly stále bílé.

Ing. arch. Jitka Jadrníčková

autorizovaný architekt


Photographs: 1, 8 – profimedia,

5, 6, 7 – Klaus Frahm (courtesy of Richard Meier

& Partners Architects), 9 – Jitka Jadrníčková

Acknowledgement:

Richard Meier & Partners Architects

Obr. 6 a) Bílé „plachty“ po dokončení,

b) detail ❚ Fig. 6 a) Finished white ”sails“,

b) detail

Obr. 7 a) Vchod do boční kaple, b) detail

fasády nad hlavním vstupem ❚

Fig. 7 a) Entrance into the side chapel,

b) detail of the façade above the main

entrance

Obr. 8 Interiér hlavní chrámové lodi

❚ Fig. 8 Interior of the main temple nave

Obr. 9 Stav v roce 2011, osm let po otevření:

a) interiér boční kaple, b) čelní pohled,

c) méně známý pohled na kostel s komunitním

centrem ❚ Fig. 9 The church in 2011,

eight years after opening: a) interior of the side

chapel, b) frontal view, c) less famous view of

the church with the community center

Architektonický

návrh

Richard Meier & Partners

Architects

Konstrukční řešeníOve Arup and Partners;

Guy Nordenson and Associates

Generání dodavatel M.S.C. Srl

Dodavatel betonu Italcementi Gruppo

9a 9b

9c

8

POLNÍ KAPLE BRATRA KLAUSE ❚

BROTHER KLAUS FIELD CHAPEL



Karolína Kripnerová

Polní kaple zasvěcená bratru Klausovi byla vysta-

věna ze soukromých darů a vlastníma rukama

místních dobrovolníků. Stvořili tak místo ticha,

modlitby a meditace, kde je každý vítán. ❚ Field

chapel dedicated to Brother Klaus was sponsored

by private donations and built by local volunteers,

creating a place of silence, prayer and meditation,

where everyone is welcome.

Starší manželský pár zemědělců z ně-

meckého Wachendorfu chtěl poděko-

vat Bohu za dlouhý život, který jim do-

přál, a vystavět malou kapli zasvěcenou

místnímu patronovi bratru Klausovi. Bra-

tr Klaus neboli sv. Mikuláš z Flüe je ta-

ké patronem Švýcarska. Když si pan

Scheidtweiler přečetl v novinách článek

o architektonické soutěži na muzeum

Kolumba v Kolíně a zjistil, že vítězem je

švýcarský architekt Peter Zumthor, roz-

hodl se mu napsat a požádat ho o zpra-

cování návrhu kaple. Nenechal se od-

mítnout prvotní Zumthorovou odpovědí,

že si nebudou moci dovolit jeho honorář

a že on navrhuje jen moderní architektu-

ru, vytrval a nakonec se vydali na spo-

lečnou – dlouhou, ale obohacující – ces-

tu. Dne 19. května 2007 byla kaple slav-

nostně vysvěcena.


ŘEŠENÍ

Kaple na půdorysu nepravidelného pě-

tiúhelníku se tyčí do výšky 12 m. Ačkoli

prvotní představou investorů byla drob-

ná stavba se sedlovou střechou, necha-

li se architektem přesvědčit, že v krásné

krajině v pohoří Eifel se bude dobře vy-

jímat důstojný monolit. Světlý robustní

blok respektuje okolní přírodu a zároveň

pomáhá krajinu definovat. Někomu mů-

že asociovat strom, jinému silo. Nave-

nek je přísně řezanou stavbou bez oken,

jejíž účel prozrazuje jen drobný křížek

nad vchodem.

Za trojúhelníkovými vraty je skrze úz-

kou tmavou chodbu, která se postup-

ně rozšiřuje, vstup do intimního vnitřní-

ho prostoru, který překvapí svým pro-

vedením, zcela odlišným oproti ven-

kovní fasádě. Měkce tvarovaná jesky-

ně, která se směrem vzhůru zužuje, je

otevřena do nebes a pouze tento otvor

přivádí do kaple denní světlo. Podla-

ha je pokryta vrstvou z olova, odkazu-

je tak na nedaleké hornické město Me-

chernich. Mobiliář tvoří jen dřevěná la-

vice pro dva poutníky, polička na bib-

li, socha ženy a symbol bratra Klause

– kolo. Mystická chvíle nastane při

dešti, kdy kapky vody stékají po zdech

a vytvářejí uprostřed podlahy mělké

jezírko.

TECHNOLOGIE, BEDNĚNÍ

A BETONÁŽ

Jedním ze záměrů autora bylo, aby kap-

le souzněla se svým okolím. Při volbě

materiálu tak Peter Zumthor důsledně

vycházel z místních zdrojů – na betono-

vou směs byl užit štěrk a bílý cement,

které doplnil místním žlutočerveným pís-

kem. Výsledkem je osobitá barevnost

i struktura. Na samotném stavebním

procesu se podíleli dobrovolníci z okolí.

Kaple je zhotovena technologií dusa-

ného betonu, tedy bez použití výztuže.

Směs betonu byla vrstvena a hutněna

ručně mezi připravené bednění. Vnitř-

ní povrch kaple byl vytvořen netradič-

ní cestou: na bednění bylo použito více

jak sto smrkových kmínků z nedaleké-

ho Bad Münsterreifelu. Vnější plášť byl

uzavřen standardním bedněním. Kaž-

dý den přibyla vrstva o výšce 0,5 m, po

třech týdnech vytrvalé práce dosáhla

stavba výsledných 12 m.

Když beton vytvrdl, byly smrkové

kmínky za minimálního přísunu vzdu-

chu pomalu spalovány tak, aby kouř

zanechal na vnitřním povrchu kaple své

stopy. Tento proces trval další dva týd-

ny. Vznikl tak intimní prostor, který je

osvětlený jednak shora otvorem do ne-

bes a také pomocí baněk z foukané-

ho skla rozmístěných po celém vnitřním

1a 1b

2



povrchu, osazených do míst po spoj-

kách mezi vnitřním a vnějším bedně-

ním. Na tři sta „kapek“ tak prostor ne-

jen zdobí a strukturuje, ale přivádí do

něj i lomené paprsky světla.

ZÁVĚR

Betonová kaple v přírodě od Petera

Zumthora je místo, kde se snoubí téma

země a nebe, poutník stojí na zemi, ale

nad sebou cítí nebe, obklopuje ho oheň

a dotýká se voda. Je to stavba jedno-

duchá, a přece mnohovrstevnatá. Stav-

ba malá, a přesto velká svým duchov-

ním rozměrem.




Fotografie: archiv autorky

Ing. arch. Karolína Kripnerová



e-mail: karolina.kripnerova

@fa.cvut.cz

3a 3b

4a 4c

4b

Zdroje:[1] Bruder-Klaus-Feldkapelle Wachendorf

[online]. Dostupné z: https://www.feldkapelle.de

[2] NETZ, D. Sie Stehen auf der Erde, aber Sie Spüren die Öffnung zum Himmel. Rozhovor s architektem Peterem Zumthorem. k.west (Magazin für Kunst, Kultur, Gesellschft) [online]. Dostupné z http://www.kulturwest.de/architektur/detailseite/artikel/sie-stehen-auf-der-erde-aber-sie-spueren-die-oeffnung-zum-himmel/

[3] Stampfbeton: Bauen mit Händen und Füssen. In: Beton/Campus [online]. 2011-07-19. Dostupné z: http://www.beton-campus.de/2011/07/stampfbeton-bauen-mit-haenden-und-fuessen/

[4] SVEIVEN M. Bruder Klaus Field Chapel / Peter Zumthor. Archdaily [online]. 26. 1. 2011. Dostupné z: http://www.archdaily.com/106352/bruder-klaus-field-chapel-peter-zumthor

Obr. 1 a) Polní kaple bratra Klause, b) trojúhelníkový vstup do kaple ❚ Fig. 1 a) Brother Klaus Field Chapel, b) the triangular entrance

Obr. 2 Půdorys a řez kaplí (autor: Martin Fornůsek) ❚ Fig. 2 Layout plan and section of the chapel (author: Martin Fornůsek)

Obr. 3 a) Skromný interiér kaple, b) pohled kaplí směrem k nebi ❚ Fig. 3 a) Modest chapel interior, b) view towards the sky

Obr. 4a,b,c Detaily vnějších a vnitřních povrchů ❚ Fig. 4a,b,c Interior and exterior surface details



Na ostrově Tenerife byl dle návrhu architektonic-

kého ateliéru Menis Arquitectos postaven kostel

Největšího Spasitele. Hlavní roli zde hrály dva

významné prvky: beton a světlo. ❚ A Holy

Redeemer church was built on the Island of

Tenerife, it was designed by Menis Arquitectos.

There were two important elements playing their

role in the design: concrete and light.

Stavba kostela se nachází na pozemku

obklopeném hustou zástavbou. Svažitý

terén byl pomocí gabionových zdí roz-

členěn na několik teras v různých výš-

kových úrovních, kostel stojí na nejnižší

z nich. Přístup pro pěší na malé náměstí

před kostelem a do druhého patra kos-

tela umožňuje lomená rampa, jejíž sou-

částí je i schodiště.

Impozantní stavba kostela je slože-

na ze čtyř nezávislých objemů obdob-

ných velkým skalním útvarům, mezi ni-

miž je úzký prostor umožňující světlu pří-

stup dovnitř budovy. Stavba je v exte-

riéru „holá“, bez zbytečných prvků, kte-

ré by rozptylovaly a odváděly pozornost

od spirituální podstaty a stejný prin-

cip byl použit i v interiéru. Zde se opro-

ti exte riéru v menším měřítku také obje-

vují gabionové zdi sloužící pro oddělení

vnitřních prostor.

Stavba se skládá ze dvou částí: vlast-

ního kostela a společenského centra,

které je umístěno na polovině půdory-

su 2. a 3. NP.

Konstrukce je monolitická železobeto-

nová, jako kamenivo byly použity místní

vulkanické kameny (picón). Hladké stě-

ny byly v interiéru kostela při finálních

úpravách otlučeny a výsledkem je hrubý

povrch, který má výrazně větší zvuko-

vou pohltivost než hladký povrch a za-

jišťuje skvělou akustiku. Dalším důvo-

dem použití betonu jako hlavního ma-

teriálu byla vysoká tepelná akumulace

stěn, která má příznivý vliv na teplotní

setrvačnost a stabilitu v interiéru.

Protože světlo je nejdůležitějším prv-

kem sakrálních staveb, osvětlení je na-

vrženo tak, aby ve chvíli, kdy je slunce

v nadhlavníku, dostaly všechny prosto-

ry až mystický rozměr. V hlavní chrá-

mové lodi jsou navíc na zadní stěně

dvě překrývající se štěrbiny vytvářející

okno ve tvaru kříže. Světlo proniká skr-

ze úzké otvory a odhaluje hrubou tex-

turu betonu, navozujíc tak pocit mys-

tična a klidu.

Výsledkem je místo zvoucí k zastave-

ní a přemýšlení, meditační prostor, kde

člověk může o samotě rozjímat či se při-

pojit k ostatním v společenském centru.

Photographs: 1, 4 – Simona Rota;

3, 5, 7 – Menis Arquitectos;

6 – Roberto Delgado

Acknowledgement: Menis Arquitectos

Zadavatel Holy Redeemer Parish

Architektonický návrh

Fernando Menis, Menis Arquitectos

SpolupráceJuan Bercedo, Maria Berga, Sergio Bruns, Roberto Delgado, Niels Heinrich, Andreas Weihnacht

Dodavatel Construcciones Carolina SL

Cena 600 000 eur

Termín výstavby

2005 až 2008 (společenské centrum)2005 (kostel, zatím není dokončen, je částečně používán)

Připravila Lucie Šimečková

KOSTEL V LA LAGUNA NA OSTROVĚ TENERIFE ❚

CHURCH IN LA LAGUNA ON THE ISLAND OF TENERIFE

1

2

3c3b3a



Obr. 1 Kostel v městě La Laguna na ostrově Tenerife ❚

Fig. 1 The church in La Laguna on the Island of Tenerife

Obr. 2 Podélný řez ❚ Fig. 2 Longitudinal section

Obr. 3 Betonové povrchy: a) hladký povrch s otiskem nehoblovaných

prken, b) otloukání, c) hrubý otlučený povrch ❚ Fig. 3 Concrete

surfaces: a) smooth surface, b) battering, c) rough, battered surface

Obr. 4a,b,c Interiér kostela, kde hraje

význam nou roli světlo ❚ Fig. 4a,b,c Interior

of a church, where light plays its significant role

Obr. 5 Osazení ve svažitém terénu ❚

Fig. 5 Placement in the sloping terrain

Obr. 6 Kostel, třebaže ne zcela dokončený,

slouží již svému účelu ❚ Fig. 6 The church

serves to its purpose even before finishing

Obr. 7 Kostel v svažitém terénu obklopený

hustou zástavbou ❚ Fig. 7 Church

in a sloping terrain surrounded by dense

housing

6

4a 4b

7

4c 5



V příspěvku je přiblížena kaple Schaufeljoch,

která je umístěna ve výšce 3 164 m n. m. na

skalním masivu ledovce. ❚ The article presents

the Schaufeljoch Chapel, located at an altitude of

3 146 m anchored in stone and ice.

Pevně ukotvená v ledu a kamení le-

ží kaple Schaufeljoch ve výšce 3 164 m

n. m. na horském hřebeni Stubaiských

Alp. Vzdálená asi 45 min jízdy autem od

Innsbrucku a pár minut chůze od horské

stanice Schaufeljoch je koncipována ja-

ko odpočinkové místo uprostřed živého

lyžařského ruchu. Je místem pro uvol-

nění, uklidnění a současně nabízí i nád-

herný výhled přes Stubaiský ledovec až

k Dolomitům.

Půdorys stavby je redukován na jas-

ný základní tvar – lichoběžník o ploše

9 m2. Dvě uzavřené boční stěny směrem

k horskému hřbetu a k údolí zakrývají

bouřlivé dění na sjezdovkách a výhled je

průzorem otevřen na horské štíty. Smě-

rem na jihozápad je prosklená stěna

umístěná na vnitřní hranu masivní stěny.

Pohled za světlem skrze ní lehce evo-

kuje výhled z tunelu. Před ní leží malá

terasa, z níž si návštěvníci mohou uží-

vat výhledu. Okno na protilehlé straně

je naopak vsazeno na vnější hranu stě-

ny. Rámy obou prosklených prvků jsou

z povrchově upravených ocelových pro-

filů, izolační zasklení zabraňuje vzniku

kondenzátu.

Střecha je obložena ocelovými des-

kami lichoběžníkového tvaru tloušťky

5 mm o rozměrech 1 až 1,35 m × 4 m,

které chrání stavbu před pronikáním vo-

dy. Stejný materiál byl použit i na zvo-

nici. Podlaha je z kamenů z blízkého

okolí. Vybavení modlitebny je minimali-

stické, omezené pouze na podstatné:

kříž a betonovou lavici.

Podél horského hřbetu stále dochá-

zí k vylamování jednotlivých kamenných

vrstev, protože skalní masiv na ledov-

ci má relativně vysokou lámavost a je

částečně proložený vrstvami ledu. Stav-

ba je proto navržena jako uzavřený kra-

bicový železobetonový systém založený

na základových pasech. Architekti zvo-

lili hrubý, rezavě hnědý beton z bílého

cementu, který v krajině nepředstavu-

je dodatečnou barevnou zátěž. Po do-

hotovení hrubé stavby byl povrch beto-

nu ručně doopracován úhlovou bruskou

a výsledkem je homogenní povrchová

struktura.

1

3d3c3b3a

2b

2a

4

KAPLE SCHAUFELJOCH VE STUBAISKÝCH

ALPÁCH ❚ SCHAUFELJOCH CHAPEL

IN STUBAI ALPS

Obr. 1 Kaple Schaufeljoch ve Stubaiských

Alpách ❚ Fig. 1 Schaufeljoch Chapel in the

Stubai Alps

Obr. 2 a) Řez, b) půdorys ❚

Fig. 2 a) Cross section, b) layout

Obr. 3 Materiálové řešení: a) lavička – letní

dub, b) podlaha – okolní kámen, c) stěny –

beton, d) střecha – ocel

❚ Fig. 3 Material solution: a) bench –

English oak, b) floor – surrounding stone,

c) walls – concrete, d) roof – steel

Obr. 4 Detail vnitřního povrchu před

osazením prosklené stěny ❚ Fig. 4 Detail

of the internal surface before fitting of a glass

wall

Obr. 5a,b,c Interiér ❚ Fig. 5a,b,c Interior

Obr. 6 Zvonice z ocelových plechů

❚ Fig. 6 Bell tower from steel plate

Obr. 7 Kaple uprostřed nekonečných

horských masivů ❚ Fig. 7 Chapel in the

middle of endless mountain massive



Mimořádně vysoká poloha na hor-

ském masivu představovala při stavbě

kaple velké technické nároky, např. veš-

kerý beton musel být dopraven na ho-

ru vrtulníkem.

Kaple Schaufeljoch ve Stubaiských

Alpách je odrazem protikladů mezi roz-

lehlým prostorem velehor a vazbou

na konkrétní místo.

Architektonický návrh AO Architekten, Innsbruck

InvestorWintersport Tirol Gesellschaft

Stubaier Bergbahnen

Projekt statiky Ingenieurwesen Geologie

Naturraumplanung, Innsbruck

Prováděcí firma Pfurtscheller, Fulpmes

Dodavatel pigmentu

a bílého cementu

Creativbeton Österreich,

Innsbruck

Zámečnické práce Eberhart Metallbau, Kolsass

Dokončení 2012

Photographs: Günter Richard Wett,

Architekturfotografie

Acknowledgement:

AO Architekten, Insbruck

Redakce děkuje panu Milanu Senkovi st.

za překlad z německého originálu.

Připravila Lucie Šimečková

5a

6 7

5b 5c

V JAKÝCH KATEGORIÍCH SE SOUTĚŽÍ?

Přihlásit můžete svůj školní projekt vy-tvořený v akademickém roce 2016/2017. Projekt musí konstrukčně nebo esteticky využívat beton. Projekt přihlaste do jedné z kategorií – Concrete Living (Bydlení s be-tonem) nebo Freestyle (Volný styl).

KDO MŮŽE SOUTĚŽIT?

Studenti bakalářského nebo magister-ského studia FA VUT Brno, FA ČVUT Pra-ha, FUA TU Liberec, oboru architektu-ra FAST VUT Brno, oboru architektura FSV ČVUT Praha, Katedry architektury VŠB-TUO, Ateliéru architek tonické tvor-by AVU v Praze a Katedry architektury VŠUP v Praze.

KDE NAJDETE DALŠÍ INFORMACE?

www.fa.vut.cz/beton/www.facebook.com/betonaarchitektura2017

Soutěžící se mohou registrovat do 30. dubna 2017 a odevzdávat své návr-hy do 15. května 2017 na výše uvedených stránkách.

beton a architektura 2017Fakulta architektury VUT v Brně spolu se Svazem výrobců cementu ČR a Výzkumným ústavem maltovin Praha pořádá studentskou architektonickou soutěž.

SAKRÁLNÍ PROSTOR ❚ SACRAL SPACE



Jan Soukup

Na příkladu dvou staveb – kostela Matky Boží a kaple Smíření – je představen

sakrální prostor, tak jak jej vnímá a zhmotňuje Ing. arch. Jan Soukup. ❚ This

article shows two examples of sacral buildings – the Church of Mother of God

and the Chapel of Reconciliation – and presents in them the sacral space as it

is perceived and materialized by architect Ing. arch. Jan Soukup.

Sakrální prostor je prostor pro prožívání setkání člověka s Bo-

hem. Vnímání tohoto prostoru se během staletí měnilo, dneš-

ní člověk některé historické fáze proměn nechápe, nebo je

chápe s menším porozuměním. Zapadlo chápání kostela a je-

ho výzdoby jako „Bible chudých“, stejně tak je pryč i barok-

ní pojetí, které je, kromě obdivu turistů, odmítáno jako bizarní

přehánění. V současnosti není sakralita stavby vázána na uži-

tí stabilizovaných forem architektonické hmoty ani na zavede-

né archetypy sdělení uměleckých děl.

Nic není předepsáno, nic není vyloučeno, a proto dnes ne-

ní předem diskvalifikován žádný materiál ani forma. Důleži-

té je využití materiálu k formování prostoru pro vytvoření at-

mosféry, která pomůže modernímu člověku zažít ono základ-

ní setkání s Bohem. Ježíš Kristus řekl, „Já jsem světlo světa,“

a tak se světlo, jako základní kvalita života, stalo nosným prv-

kem sakrálního prostoru. Je vnímáno jako symbol, jako kva-

lita a stavební prvek. Z tohoto vnímání, které se opírá o první

kostely cisterciácké architektury, jejichž tvůrci již ve 12. stole-

tí tento princip přijali za svůj, čerpá i kostel Matky Boží v No-

vém Dvoře.

KLÁŠTER TRAPISTŮ V NOVÉM

DVOŘE S KOSTELEM MATKY

BOŽÍ

Nový Dvůr vybudovaný v polovině 18.

století nedaleko obce Dobrá Voda byl

původně klášterním dvorem řádu pre-

monstrátů v Teplé. Řádu sloužil téměř

dvě století, ale při pozemkové reformě

v roce 1921 byl dvůr klášteru odejmut

a po 2. světové válce byl předán Stát-

nímu statku. V sedmdesátých letech

jeho část vyhořela. Došlo sice k provi-

zornímu zakrytí, ale přesto se postup-

ně propadly klenby, stav se velmi rych-

le stával neutěšeným a v 80. letech byl

areál již zcela ponechán svému osudu.

Naštěstí byl „objeven“ trapisty. Opat

kláštera Sept Fons ve střední Fran-

cii Dom Patric Olive hledal v Čechách

místo pro nový klášter, kam by se moh-

li navrátit adepti mnišského života, kteří

po roce 1989 odešli z Československa

do Francie. Nový Dvůr splňoval jejich

kritéria samoty a oslovil je spanilou po-

lohou a okolím. Zahájili jednání o kou-

pi areálu a pozemků a v roce 1999 za-

počaly zabezpečovací práce, zaměření

staveb dvoru a příprava studie.

Pro své zkušenosti s rekonstrukcemi

historických budov a areálů byl ke spo-

lupráci přizván Atelier Soukup a poz-

ději také John Pawson z Londýna pro

svůj výrazový minimalismus a chápá-

ní klášterního života mnichů. Součás-

tí rozsáhlé rekonstrukce celého dvora

byla i výstavba nového kostela.

Cisterciácká architektura

Slova „cisterciácká architektura“ neo-

značují jen stavby pro cisterciáky, ale

jsou umělecko-architektonickým po-

jmem, který má svůj základ v řádových

pravidlech opata Albericha a v Char-

tě Charitatis, formulované opatem Ště-

pánem v prvních letech existence řá-

du. Byl v nich ražen požadavek prosto-

ty a absence jakékoliv zdobnosti kos-

telů a staveb, které mají být projekcí

1



snu o čistotě řádového života. Cister-

ciácká architektura se stala nezaměni-

telným fenoménem středověkého umě-

ní. I dnes, po 900 letech od realizace

prvních cisterciáckých staveb, jsou zá-

kladní myšlenky schopné být inspirač-

ním zdrojem pro stavbu kláštera na za-

čátku 21. století.

Klášter Nový Dvůr přijal základní pů-

dorysné schéma skladebnosti klášte-

ra ověřené staletími. Na severní stra-

ně stojí kostel s navazujícím východním

křídlem, obsahujícím nejdůležitější pro-

story – sakristii, kapitulní síň a skripto-

rium (studovnu). Jižní křídlo obsahuje

refektář s kuchyní a lavatoriem (umý-

várnou), v patře je pak dormitář (lož-

nice) mnichů. V západním křídle jsou

kanceláře, noviciát a společné pro-

story. V patře, v části navazující na již-

ní křídlo, je blok hygienických zařízení.

Vzhledem k svažitosti terénu bylo mož-

né pod východní křídlo umístit ještě

nemocnici a technické zázemí.

Kostel Matky Boží

Pro veřejnost je přístupný pouze kos-

tel. Do atria před kostelem vede malý

tunel, který není na první pohled patrný.

Tunel má člověka připravit na spirituální

zážitek a svým způsobem jej pomyslně

odstřihává od reálné skutečnosti ven-

ku. Atrium uzavírají prosté vysoké stě-

ny, které svými horními okraji vymezují

úsek oblohy. Ta se stává třetím rozmě-

rem, dávajícím atriu vertikální pohyb,

aniž by měl člověk pocit, že je v exte-

riéru. Vysokými dveřmi v koutě atria se

vstupuje do kostela.

Kostel je tvarován pouze bílými stě-

nami a především světlem přiváděným

dovnitř světlovody, které jej mění, roz-

ptylují a do interiéru přivádějí v mnoha

odstínech. Člověk si uvnitř stěží uvě-

domí skutečné rozměry stavby (délka

48 m a výška 14 m) a kvůli absenci vý-

zdobných prvků se stěny kostela téměř

stávají projekčním plátnem pro super-

vizi vztahu člověka k Bohu.

Nosná konstrukce kostela je mono-

litická železobetonová, pod částí pů-

dorysu je suterén, pod zbývající čás-

tí je technické podlaží. Světlovody jsou

tvořeny ocelovou konstrukcí opatře-

nou sádrokartonem, zavěšené na že-

lezobetonové konstrukci stěn. Součás-

Obr. 1 Klášter Nový Dvůr u Toužimi, letecký

pohled ❚ Fig. 1 Cloister Nový Dvůr near

Toužim, aerial view

Obr. 2 Stav před rekonstrukcí v roce

2000 ❚ Fig. 2 Before renovation

Obr. 3 a) Podélný řez, b) příčný řez

kostelem ❚ Fig. 3 a) Longitudinal section,

b) cross section of the church

Obr. 4a,b Výstavba kostela v roce 2002 ❚

Fig. 4a,b Construction of the church in 2002

2

4a 4b

3b3a



tí světlovodů je z vnitřní strany i umě-

lé osvětlení. Na spodní úrovni světlíků

vede obslužná chodba pro technickou

údržbu. Strop kostela je obložen akus-

tickými panely. Dozvuk 1,5 až 2 s, je-

hož se podařilo dosáhnout, umožňu-

je provoz bez jakékoliv akustické apa-

ratury.

Důraz na optický vjem byl kladen

i u exteriéru. Štukovaná fasáda prove-

dená v přírodní barvě je jednotícím prv-

kem architektonicky odlišných úseků.

Klášter využívá polohy bývalého kláš-

terního dvora ve volné krajině, sváza-

ného s okolní přírodou několika ale-

jemi. Lze říci, že se podařilo staveb-

ně technické i přírodní prvky podří-

dit či zapojit do harmonického celku

vyjadřujícího řád a prostotu mnišské-

ho života.

Kostel Matky Boží je příkladem to-

ho, jakou cestu prošel interiér kostelů

za poměrně krátkou dobu. Současné

kostely již nemají naučný ráz jako his-

torické kostely, nejsou divadlem spá-

sy či, jak se říkalo, „Biblí chudých“, ale

mají napomáhat věřícím k osobnímu

prožitku existence Boha. Forma je zá-

měrně méně zobrazivá, aby mohl být

vnímán větší pocit posvátna, jeho ab-

straktní obraz. Světlo zde hraje zásad-

ní roli symbolu či atributu Boha, meta-

fyziky krásna, které se pro člověka stá-

vá stupněm na cestě k Bohu.

Investor

Klášter Notre Damme Sept

Fons, Dampierre sur Besbre,

Francie

Architektonický

návrh

John Pawson, Londýn;

Jan Soukup,

Atelier Soukup, s. r. o., Plzeň

Architektonická

spoluprácePierre Saalburg

Generální projektant Atelier Soukup, s. r. o., Plzeň

Hlavní inženýr

projektuIng. Antonín Švehla

Hlavní dodavatel Starkon Jihlava, a. s.

Zpracování projektu 2001

Realizace výstavby 2001 až 2004

DÁLNIČNÍ KAPLE SMÍŘENÍ

Autor: „Prosím, pohlížejte na stavbu …

jako na zastávku, útočiště na cestě,

vstup do vnitřního světa pro každého,

kdo se ptá po smyslu života. … jako na

stavbu na cestě. Proto snad tvar brá-

ny, kterou by měl člověk projít k poznání

Boha, světa a jeho darů. A také na ces-

tu k sousedům do Německa, s nímž nás

tato dálnice spojuje, sbližuje a připravuje

tak prostor pro smíření za vzájemná his-

torická příkoří. … jako na stavbu, která je

vztyčeným křížem, jako známá Boží mu-

ka na každé dobré cestě. Je připomín-

kou Boží přítomnosti na cestě, závazkem

odpovědnosti za život svůj i bližního.“

Dálniční kaple byla vybudována na tra-

se dálnice D5, která vede z Prahy na

západ do Bavorska, kde se napojuje

na západoevropskou dálniční síť. V Ně-

mecku mají dálniční kaple dlouhou tradi-

ci, vycházející z vřelejšího vztahu obyva-

tel k náboženství a víře. Na jeho území je

u dálnic postaveno třicet kaplí.

V smyslu této tradice a díky iniciativě

občanského sdružení Via Carolina byla

navržena i kaple na dálniční odpočívce

s čerpací stanicí jižně od Plzně u Šlovic,

která je součástí obchvatu města Plzně.

Kaple skrývá více významů. Je du-

chovním bodem u cesty, průvodcem

a ochráncem putujících. Vzhledem ke

své poloze u moderní verze tradiční ces-

ty mezi Čechami a Německem symboli-

zuje proměnu mnohdy vzájemných pro-

blematických vztahů, a proto její název

zní kaple Smíření. Navíc je na ní umís-

těna pamětní deska obětem dálnice, je

památníkem lidských obětí dálniční do-

pravy v tomto úseku.

Železobetonová konstrukce kaple

má jednoduchý kubický tvar vytvoře-

6

5b5a



ný 12 m vysokým rámem, jenž uvnitř

skrývá rozměrově skromnou kapli. Rám

je monolitickou železobetonovou kon-

strukcí realizovanou na místě, přestože

původně dodavatel stavby počítal s vý-

robou prefabrikátů, ale nakonec od to-

hoto řešení odstoupil pro náročnost je-

jich dopravy. V rámu je na obou stra-

nách „vyříznut“ tvar kříže, jenž symboli-

zuje účel stavby.

Vlastní prostor kaple je vymezen boky

rámu a dvěma protilehlými prosklenými

stěnami, které umožňují úplný průhled

do kaple z venku. Její interiér má rozmě-

ry 4 x 6 m a je přístupný menšími dveřmi

v prosklené stěně, kterou lze při větším

počtu účastníků bohoslužby či vzpo-

mínkové slavnosti shrnout k jedné stra-

ně. Přední prosklená stěna se měla po-

dle původního návrhu celá zdvihat až do

vodorovné polohy tak, aby úplně otevře-

la vnitřek kaple a zároveň vytvořila jaký-

si strop nad lidmi shromážděnými před

kaplí (obr. 8). Z tohoto záměru však se-

šlo, protože pro pohon zvedacího me-

chanismu bylo nutné položit elektric-

ké kabely v nově provedených komuni-

kacích parkoviště z poměrně vzdálené

provozní budovy čerpací stanice a ne-

podařilo se získat povolení.

Základní vnitřní vybavení kaple se

skládá pouze ze tří kusů – z oltáře

a dvou lavic. Oltář je betonový mono-

blok, lavice jsou železobetonové pro-

fily opatřené dřevěným sedákem. Na

stěně je upevněna kovová konzola pro

Pamětní knihu, v které je zaznamená-

na historie kaple, jména obětí místní-

ho úseku dálnice a kondolujících lidí.

V čele kaple nad oltářem je zavěšen

kovový kříž z nerezového plechu vy-

leštěný do sametového lesku. Osvětle-

ní kaple je pouze zvenčí, ze sloupu ve-

řejného osvětlení.

Vzhledem k nešetrnému vztahu mno-

ha lidí k veřejnému majetku je kaple pří-

stupná pouze s režimovým opatřením

(na čerpací stanici si lze půjčit klíč).

Investor Via Carolina, o. s.

Architektonický návrh Ing. arch. Jan Soukup

Projekt Atelier Soukup, s. r. o., Plzeň

Zhotovitel Sdružení dodavatelů dálnice D5

Náklady 6,5 mil. Kč

Realizace 2006 až 2007

ZÁVĚR

Železobeton, jako tvárný materiál, je

adekvátní pro konstrukci sakrálních sta-

veb, dokáže jim dát jakýkoliv tvar a vý-

raz. Je možno konstatovat, že jeho mož-

nosti nebyly na těchto dvou stavbách

zcela využity, ale nelze to vnímat jako

chybu, protože i zde beton ukázal své

přednosti v přímé závislosti na zámě-

ru autorů.

Ing. arch. Jan Soukup

Atelier Soukup, s. r. o.


Fotografie: 1 – Marek Vaneš,

2, 4, 5, 6 – Jan Soukup,

7, 9, 10 – Michael Cetkovský

Obr. 5 Interiér: a) detail osvětlovacích tubusů v kostele, b) slavnostní bohoslužba❚ Fig. 5 Interior: a) detail of the illuminating tubes in the church, b) religious service

Obr. 6 Pohled na kostel Matky Boží ❚ Fig. 6 Church of Mother of God

Obr. 7 Kaple Smíření u odpočívky na dálnici D5 ❚ Fig. 7 Chapel of Reconciliation on the D5 highway

Obr. 8 Půdorys ❚ Fig. 8 Layout

Obr. 9 Interiér ❚ Fig. 9 Interior

Obr. 10 Šťastnou cestu ❚ Fig. 10 Farewell

109

7

8


V čínském městě Beidaihe slouží od

roku 2015 potřebám místních obyva-

tel prostě nazvaná Kaple na pobřeží

(Seashore Chapel). Autoři návrhu pod-

pořili spiritualitu prostoru tím, že ji umís-

tili ze všech budov ve městě nejblíže

moři.

„Seashore Chapel si představujeme

jako starou loď, která brázdila vody

oceá nu před dávnou dobou, avšak ny-

ní je tato konstrukce ponechána svému

osudu na mořském pobřeží,“ předsta-

vují svou ideu architekti ze studia Vec-

tor Architects.

Toto řešení, kdy je kaple v těsném

kontaktu se slanou mořskou vodou,

bylo umožněno díky konstrukci ze že-

lezobetonu, která se téměř „vznáší“ nad

pláží uložená na jedné straně na scho-

diště a na straně druhé na dva subtil-

ní sloupy. Směrem k moři tím byl vytvo-

řen krytý venkovní prostor nabízející stín

a poskytující úkryt návštěvníkům pláže.

Je to zároveň místo, které tvoří hrani-

ci mezi náboženským prostorem a kaž-

dodenním světským životem.

Pro kapli je signifikantní strmá sed-

lová střecha, rafinovaně skrytá okna

z barevného skla a prostorná terasa

poskytující výhled na moře. Ke kapli

vede od města 30metrová přístupová

cesta, na niž navazuje vstupní schodi-

ště běžně sloužící i těm, kteří si na pláži

chtějí jen na chvíli posedět. Nad scho-

dištěm je zavěšen zvon a 600mm vol-

ný průhled mezi schodišťovými rame-

ny dává nahlédnout do volného pro-

storu pod kaplí.

Nerušený výhled na oceán a jeho ho-

rizont se však návštěvníkům plně na-

skytne z interiéru díky prosklené zadní

stěně a vyvýšené poloze nad tereném,

a tím izolací od lidí na pláži. Na vý-

chodní straně je ve štítu umístěn i troj-

úhelníkový výklenek, skrze nějž je jem-

ně osvětlen kříž jak z vrchní, tak spod-

ní strany. Přirozené světlo je dovnitř

přiváděno i několika úzkými průhledy

v bočních stěnách a také 300mm širo-

kou mezerou mezi střechou a severní

stěnou. V poledne, kdy je slunce nej-

výše, vytvářejí sluneční paprsky dopa-

dající na severní stěnu působivý svě-

telný efekt. Kapli zútulňují dřevěné lavi-

ce a bambusová prkna na podlaze in-

teriéru, na který plynule navazuje roz-

lehlá terasa.

Na ploše 270 m2 je vedle „hlavní lodi“

také „boční kaple“ – meditační míst-

nost –, která je umístěna na severní

straně a která je určena pouze pro jed-

nu osobu. V kapli je také malá kance-

lář, mezipatro s piánem a příslušenství.

V Kapli na pobřeží kromě nábožen-

ských slavností probíhá i řada veřej-

ných a společenských událostí. Spo-

lečně s Knihovnou na pobřeží (Sea-

shore Library – navrženou také stu-

diem Vector Architects) poskytují du-

chovní prostor u břehu oceánu, kde

mohou lidé zpomalit, prožít dotek s pří-

rodou a věnovat se svému duchovní-

mu životu.

1

2c

2b

2a

KAPLE NA POBŘEŽÍ ❚ SEASHORE CHAPEL

V příspěvku je představena kaple, která se doslova dotýká vod Východočínského moře. S ohledem

na svůj tvar a umístění byla konstrukce se dvěma podpůrnými sloupy zhotovena ze železobetonu.. ❚

This article presents a chapel, which is literally washed by the waters of the Bohay Bay in the East China

Sea. With regard to the proximity to the shoreline, a reinforced concrete structure with two concrete

columns was chosen.




Architektonický návrh Vector Architects

Projekt srpen 2014 až listopad 2014

Výstavba listopad 2014 až říjen 2015

Photographs: 1 – Shi Zheng/Aogvision,

3, 4, 5, 6, 7 – Chen Hao

Acknowledgement: Vector Architects

Připravila Barbora Sedlářová

Obr. 1 Kaple na pobřeží má působit jako opuštěná loď u břehu Východočínského moře ❚ Fig. 1 The chapel on the shore is meant to look like an abandoned boat on the seashore of the Bohay Bay

Obr. 2 a) Skica návrhu kaple, b) příčný řez, c) půdorys 2. NP ❚ Fig. 2 a) Sketch of the project of the chapel, b) cross section, c) layout of the 2nd above-ground floor

Obr. 3a,b Sluneční paprsky vytvářejí v interiéru působivé světelné efekty ❚ Fig. 3a,b Sunbeams create distinct light effects in the interior

Obr. 4 a) Průhled mezi schodišťovými rameny rámuje pohled na oceán, b) schody kaple vybízejí k odpočinku ❚ Fig. 4 a) Opening between the two parts of a staircase creates a frame to the ocean, b) stairs leading to the chapel invite visitors to take a rest

Obr. 5 „Boční kaple“ nabízí prostor pro meditaci jednomu člověku ❚ Fig. 5 „Side chapel“ offers space for meditation to one individual

Obr. 6 Kaple při večerní bohoslužbě ❚ Fig. 6 The chapel at evening worship

Obr. 7 Prostor pod kaplí splývá s pláží ❚ Fig. 7 The space underneath the chapel merge with the beach

6

3a 3b 5

7

4a 4b

PRŮSVITNÝ BETON PRO MEŠITU AL-AZIZ V ABÚ DHABÍ ❚ LIGHT TRANSMITTING CONCRETE FOR AL AZIZ MOSQUE IN ABU DHABI

V Abú Dhabí, hlavním městě Spojených arabských

emirátů, byla před ramadánem v roce 2015 ote-

vřena mešita Al-Aziz. Na výstavbu její fasády bylo

použito 207 betonových panelů s optickým vlák-

nem, které v noci září do tmy. ❚ A new mosque

Al-Aziz was open in Abu Dhabi, capital of the

United Arab Emirates, in 2015 before Ramadan.

207 concrete panels with optic fibres that shine in

the dark were used for its façade.



Mešita Al-Aziz postavená v metropo-

li Spojených arabských emirátů je jiná

než ostatní mešity ve městě, a to zejmé-

na v noci. „Mešita není jen forma kon-

strukce. Je to zpráva sama o sobě, kte-

rá by měla člověka odpoutat od každo-

denního materialistického života a při-

vést blíž k Bohu. Tak jsem přišel na my-

šlenku, že stěna nemusí sloužit pouze

svému primárnímu účelu. U mešity Al-

-Aziz je fasáda svým provedením sou-

částí modlitby,“ vysvětluje ideu vzniku

fasády mešity s kaligrafickým vyobraze-

ním Jásir Fouad, ředitel architektonické-

ho studia APG.

FASÁDA

Na celé fasádě o ploše 515 m2 je re-

liéf s 99 jmény Alláha vycházející z ruč-

ní kresby provedené podle Koránu arab-

ským kaligrafem, která byla digitalizo-

vána a převedena do formátu Auto-

CAD. Toto zpracování bylo podkladem

pro přípravu jednotlivých forem betono-

vých panelů, z nichž každá byla jedineč-

ná. Rozměr jednoho panelu je cca 1 800

× 1 400 × 40 mm, váha dosahuje 300 kg.

(Jeden z nich měl kvůli komplikované-

mu vyobrazení dvojnásobnou velikost, tj.

rozměr 3 600 × 1 400 m a váhu 600 kg.)

Každý panel byl na nosnou konstrukci

mešity přichycen 16 chemickými a me-

chanickými kotvami.

Výjimečnost těchto prefabrikovaných

částí spočívá v detailním kaligrafickém

zobrazení, jehož bylo dosaženo použi-

tím optických, přesně umístěných vlá-

ken v betonové směsi, která vytváře-

jí působivé světelné efekty. Ve dne má

fasáda teplou barvu písku; při zápa-

du slunce se na ní díky reliéfu „vystu-

pujícímu“ z panelu 30 mm vytváří zají-

mavý stínový efekt; po západu slunce,

resp. před svítáním má až šedou bar-

vu, avšak vskutku mimořádně půso-

bí fasáda v noci, kdy celá doslova září.

I když by se mohlo zdát, že betonové

panely v místě reliéfu pouze propouš-

tí světlo interiéru, není tomu tak. Svě-

telného účinku je ve skutečnosti do-

saženo prostřednictvím systému LED

diod instalovaných na zadní části pa-

nelu předsazených před nosnou kon-

strukcí. Použité osvětlení typu Osram

„Back-LED plus“ je vodotěsné s krytím

IP 66. Německý výrobce musel pro tu-

to realizaci vyvinout speciální systém

vedení kabelů, který např. při poruše

umožňuje výměnu LED diod, aniž by

byla nutná demontáž některého z 207

panelů.

Vysokopevnostní beton použitý pro

výrobu panelů je voděodolný a odolá-

vá i povětrnostním vlivům, extrémním

teplotám a erozi způsobené pouštními

bouřemi. Pro zajištění optického sply-

nutí výsledného povrchu panelů s pří-

rodním, na povrchu ručně opracova-

ným kamenem použitým na jiných mís-

tech fasády, byl při výrobě do čerstvého

betonu přidán barevný pigment a pane-

ly byly na závěr opískovány.

1b 1c

1a



MEŠITA

Mešita Al-Aziz byla navržena tak, aby

na rozdíl od okolních mrakodrapů při-

rozeně splynula s přírodním prostře-

dím, aby navozovala dojem, že „vyrůs-

tá z písku“.

Interiér s třemi modlitebními sály poj-

me 2 270 věřících. V 1. a 2. NP je mod-

litebna pro muže, zatímco modlitebna

pro ženy se nachází v mezipatře.

Zajímavá je také kopule, která nemá

tradiční polokulovitý tvar, ale připomíná

spíše špičaté origami ve tvaru trojúhel-

níků. Skleněné tabule na kupoli přivá-

dějí do interiéru přirozené světlo sym-

bolizující spojení s Bohem, zatímco

světlo pronikající dovnitř skrz futuristic-

kou prosklenou fasádu má připomínat

spojení s okolním světem.

Výrazný je u této stavby také minaret,

který jako autonomní sochařské dí-

lo výšky 50 m s mešitou sousedí. Ta-

ké narušuje tradiční půdorys minaretu

ve tvaru kruhu, neboť má podobu troj-

úhelníku a z trojúhelníků, které se po

výšce zmenšují, je i složen.

Součástí mešity jsou nezbytné umý-

várny, příslušenství a byt pro imáma,

muezína a hlídače.

ZÁVĚR

Průsvitný beton prefabrikovaných pa-

nelů použitých na fasádě mešity Al-Aziz

v Abú Dhabí je dokladem kvalitně od-

vedené práce, která překračuje hranice

a náboženská vyznání.

Photographs: 1 – APG archive,

3, 4, 5 – Lucem GmbH archive

Acknowledgement:

APG Architecture and Planning Group;

Lucem GmbH


InvestorHAMG, Hasan Abdullah

Mohammed Group, Abú Dhabí

Architektonický návrhAPG Architecture and

Planning Group, Abú Dhabí

Generální dodavatel Arabtec, Dubaj

Dodavatel

betonových panelůLucem, Německo

Dokončení květen 2015

2

4

5a 5b

5c 5d

3

Obr. 1a,b,c Mešita Al-Aziz vyrůstá jako

z písku Abú Dhabí ❚ Fig. 1a,b,c Al-Aziz

mosque seems to be growing from the sands

of Abu Dhabi

Obr. 2 Půdorys 1. NP ❚ Fig. 2 Layout

of the lower ground floor

Obr. 3 V noci mešita Al-Aziz doslova září ❚ Fig. 3 The Al-Aziz mosque literally shines at

night

Obr. 4 Betonové panely díky pískování

a použití barevného pigmentu přes den opticky

splývají s přírodním kamenem ❚ Fig. 4 During the day, concrete panels blend

with the natural stone thanks to sanding and

used coloured pigments

Obr. 5a až d Proměny barevnosti fasády

❚ Fig. 5a to d Different colours of the

façade



Kaple vyjadřuje dialog mezi hmotnými i nehmot-

nými stopami místa. Slouží nejen k tiché kontem-

placi, ale i jako připomínka původní ruiny, z které

zbyly pouze základy. ❚ The chapel conveys

a dialog between the material and immaterial

threads of the place. It serves not only as a quiet

space for contemplation, but also as a reminder

of the original ruin, of which only the foundations

remain.

Kaple stojí na hraně travnaté plošiny nad

údolím řeky Hinterrhein, jednoho ze dvou

počátečních přítoků řeky Rýna. Do za-

čátku 20. století na tomto místě stá-

la kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuc-

kému, mučedníkovi zpovědního tajem-

ství a patronovi při přírodních pohromách

a povodních, který měl chránit údolí před

záplavami. Po regulaci toku Rýna zde

ztratil světec na svém významu a kaple

postupně zchátrala. [1]

V roce 1994 byl na místě původní kap-

le postaven nový objekt navržený Rudol-

fem Fontanou a Christianem Kerezem.

Svým tvarem připomíná jednoduchý ar-

chetypální dům. Je bez jakýchkoliv ar-

chitektonických detailů – nemá okap,

okno, dveře ani sokl. Dokonce k němu

nevede ani cesta. Dovnitř se vstupuje

skrz jednoduchý obdélníkový otvor s vy-

sokým prahem. Původní kapli připomí-

nají její základy, které rámují vnitřní stě-

ny kaple. Minimalistická silueta stavby se

propisuje zvenku dovnitř a utváří vnitř-

ní prostor, který je definován pouze osa-

mocenou škvírou ve stěně. Promyšle-

ný tvar otvoru neumožňuje zahlédnout

výhled na protilehlé kopce ani pochopit

tloušťku stěny kaple. Jen propouští do-

vnitř nehmotné světlo, které se stává je-

diným symbolem v interiéru svatyně.

Použitým materiálem je beton, který pl-

ní funkci konstrukce, krytiny i fasády a vi-

zuálně se uplatňuje v exteriéru i interiéru

kaple. Jakoby autoři svým návrhem roz-

mlouvali s Tadaem Andem: „Mým cílem

je omezit materiály, zjednodušit výraz na

maximum, eliminovat vše, co není pod-

statné, a nechat do prostorů proniknout

lidskou bytost v její celistvosti.“ [2]

Extrémně abstrahovaný tvar kaple pro-

půjčuje této stavbě posvátnou důstoj-

nost, která je odrazem její funkce i mís-

ta, na kterém stojí. Elementární monolit

postupně vrůstá do okolní přírody, kte-

rá na něm v průběhu času zanechává

své stopy.









1

3

2

KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO ❚ ST. NEPOMUK CHAPEL

Zdroje:

[1] ARCHIWEB. Kaple svatého Jana

Nepomuckého. In: Archiweb [online].

archiweb.cz, ©1997-2017.

[cit. 2009-07-10]. Dostupné z: http://

www.archiweb.cz/buildings.php?type=

arch&action=show&id=2116

[2] ANDO, T. Light, shadow and form.

In: DAL CO, F. Tadao Ando Complete

Works. New York: Phaidon Press,

1997. pp. 458.

ISBN: 978-0714837178.

Obr. 1 Kaple sv. Jana Nepomuckého orámovaná alpskými vrcholy ❚ Fig. 1 St. Nepomuk Chapel framed by the alpine peaks

Obr. 2 Půdorys, řez a pohled (z archivu autora) ❚ Fig. 2 Ground plan, section and elevation (from the author’s archive)

Obr. 3 Interiér svatyně s patrnými základy původní kaple ❚ Fig. 3 Sanctuary interior with noticeable original foundations

KOSTELOVÝ BETON


Marek Jan Štěpán

Beton mám rád, zvláště jeho vůni hned

po odbednění. Dny na stavbě, kdy ji cí-

tím, mně přijdou nejlepší. Samozřejmě

existují i další materiály, které na stavbě

voní, třeba dřevo nebo vápenná omít-

ka. Vůně čerstvě odbedněného beto-

nu, taková ta směs vlhkosti, cemen-

tu a oleje, je ale nejlepší. Skrývá v so-

bě příslib věcí příštích, něčeho, co by-

lo nedávno na plánech, před několika

dny teklo a nakonec něčeho, co bu-

de nosnou konstrukcí stavby. Něco ja-

ko kámen nárožní ze známého podo-

benství z Bible. Pro svou neúprosnost

a materiálovou pravdivost je vyhledá-

vaným materiálem v moderní i soudo-

bé sakrální architektuře.

U průkopníků betonu v sakrálních

stavbách můžeme vysledovat jejich

novátorské myšlení i v ostatních oblas-

tech, třeba v chápání prostoru pro litur-

gii, a tak se dá směle tvrdit, že beton

přitahoval novátory. Rád bych stručně

zmínil čtyři betonové kostely, které za-

chycují různé přístupy svých tvůrců –

klasicistní (Josip Plečnik), konstrukční

(August Perret), expresivní (Fritz Wotru-

ba) a abstraktní (Tadao Ando).

Kostel sv. Ducha v Ottakringu ve

Vídni architekta Josipa Plečnika z ro-

ku 1913 je specifickou trojlodní bazili-

kou. Jeho tvarosloví je klasické, avšak

materiálově a prostorově posouvá ar-

chitekturu o notný krok dále. Již v té-

to stavbě architekt využil statické mož-

nosti vyztuženého betonu a nenavr-

hl mezi hlavní a bočními loděmi pilíře,

především z důvodu dobré viditelnos-

ti a slyšitelnosti (také v článku na str. 4,

pozn. red.). Za zmínku ještě stojí cihlo-

vé fragmenty přimíchávané do směsi

z estetických důvodů, aby navodily do-

jem skalní stěny. Po dokončení byl ob-

jekt velmi kritizován, arcivévoda Franti-

šek Ferdinand jej ironicky popisuje jako

směs ruských lázní s Venušiným chrá-

mem. Silné kritice však možná vděčí-

me za odchod Plečnika do Prahy a za

jeho aktivní působení v hlavním městě.

Dalším kostelem, který posouvá po-

užití betonu v sakrální architektuře

o velký krok kupředu, je stavba kostela

Notre Dame v Le Raincy z roku 1923

stavitele a architekta Augusta Perreta,

vrstevníka Josipa Plečnika. Díky od-

vážné lehké konstrukci a použitému

materiálu kostel jasně demonstruje od-

klon církevní stavby od historismu. Nej-

více vnímatelný je odklon od tradičního

oddělení mezi oltářem vpředu a ostat-

ním shromážděním. Auguste Perret vy-

niká svými přímočarými konstrukční-

mi metodami, které ve výsledku dávají

za vznik velmi odhmotněné, až produ-

ševnělé architektuře. Kostel obdélného

půdorysu je sálovým trojlodím, pode-

pírá jej 28 volně stojících kulatých slou-

pů uspořádaných ve čtyřech řadách,

ty nesou jemně klenutý strop. Fasády

jsou (vyjma soklové zídky) z tenkých

betonových prefabrikovaných panelů,

s rastrem obdélníkových, trojúhelníko-

vých a kruhových otvorů vyplněných

barevným sklem. Notre Dame du Rain-

cy byl postaven jako vzpomínka na vo-

jáky zabité v bitvě na Marně v 1. svě-

tové válce. Je poznamenán přísnými

úspornými opatřeními, nedostatkem fi-

nančních prostředků a z toho vyplý-

vající hrubostí detailu a povrchu (také

v článku na str. 4, pozn. red.).

Velmi expresivní betonové stavby

kostelů vznikly v 60. a 70. letech, ně-

které z nich se dostaly až na hrani-

ci výtvarného existencionalismu. Za

všechny uvedu příklad, který je mi blíz-

ký – kostel Při Nejsvětější Trojici na

vídeňském předměstí Liesing z ro-

ku 1976. Jeho architektem je sochař

Fritz Wotruba. Motivem výstavby byla

v Evropě slábnoucí víra v Boha a tou-

ha a chuť ukázat, že existují síly, kte-

ré odolávají ateismu. Kostel je vybu-

dován ze 152 betonových nepravidel-

ných bloků o velikosti 0,84 až 64 m³,

vážících od 2 do 141 t. Plasticita pro-

storu je zde radikální a na první pohled

čitelná. Uspořádání vnitřního sakrál-

ního prostoru je asymetrické, osob-

ně jsem však zde vnímal jakousi vyvá-

ženost a příznivost, i přestože v připo-

mínce věcí válečných a poválečných

měla jedna strana znázorňovat spíše

ničení, druhá stavění. Konstrukčně je

tento kostel protipólem Perretova prin-

cipu inženýrské přímočarosti.

Jediný mimoevropský příklad beto-

nového kostela, který bych rád zmínil,

je Chrám světla v Ibaraki v Japonsku

od Tadaa Anda z roku 1990. Ando zde

využívá systémové bednicí prvky pro

zcela neutrální rastr na stěnách. Beton

je zde hladký, spárořez dokonalý, pro-

středky minimalistické. Koncept kos-

tela vychází ze zajímavého napětí me-

zi pravoúhlou hmotou a jejím protnu-

tím volně stojící stěnou v úhlu 15 stup-

ňů (více v článku na str. 42, pozn. red.).

Mým aktuálním příspěvkem k be-

tonovým sakrálním stavbám bude

kostel bl. Restituty v Brně-Lesné.

Jeho první návrhy jsem dělal v roce

1991 a už tehdy jsem uvažoval o beto-

nu. Návrh je dnes sice jiný, ale materi-

ál se nezměnil. Ostatně jaký jiný mate-

riál použít pro stavbu na jednom z nej-

lepších, ne-li nejlepším sídlišti z 60. let

od architektů Zounka a Rudiše. Zdej-

ší deskové domy z betonových panelů

k tomu přímo vybízejí. Kostel je kruho-

vou stěnovou stavbou s asymetrickou

kopulí z litého betonu a 70 m dlouhým

horním kruhovým oknem. Do jeho že-

lezobetonových zdí budou vkompono-

vány akustické rezonátory a na zdech

bude otisk horizontálních bambuso-

vých rohoží. Některé části konstruk-

ce budou předepjaté. Nyní jsem v zá-

věrečné fázi realizační dokumentace s

předpokladem začátku stavby za ně-

kolik měsíců.

Už se těším na vůni čerstvě odbed-

něného betonu …

Ing. arch. Marek Jan Štěpán

Atelier Štěpán



Obr. 1 Kostel bl. Restituty v Brně-Lesné:

a) příčný řez, b) vizualizace

1a 1b

SAKRÁLNÍ STAVBY ARCHITEKTA ZDEŇKA FRÁNKA



Jedním z českých architektů, v jehož tvorbě

lze nalézt sakrální stavby, je Zdeněk Fránek.

Téměř současně byly v roce 2010 podle jeho

návrhu dokončeny dva kostely, v Litomyšli

a v Černošicích. V současnosti připravuje další

dvě realizace – kostel v Neratovicích a kapli

v Nemocnici Na Homolce –, kde bude opět hrát

pohledový beton významnou roli.

NOVÝ KOSTEL CÍRKVE

BRATRSKÉ V L ITOMYŠLI

Stavba představuje cestu vzhůru. Cestu

v perspektivě ubíhající do dáli a jednotící

princip země a nebe. Ve svém materiá-

lovém pojetí představuje zhmotnění jas-

ných idejí církve bratrské.

Beton jako hlavní materiál byl na po-

čátku zvolen z konstrukčních důvodů

(velké rozpony a částečné zapuštění

pod terén). Nakonec se podařilo v pod-

statě abstrahovat strukturu „tak, jak by-

la odlita“ a beton v pohledové kvalitě se

výrazným způsobem podílí na utváře-

ní charakteru stavby (více v Beton TKS

6/2010, pozn. redakce).

MODLITEBNA CÍRKVE BRATRSKÉ

V ČERNOŠICÍCH

Modlitebna v Černošicích je nejen dů-

stojným místem pro bohoslužby a eku-

menická setkávání, ale také místem pro

neformální setkávání lidí z okolí.

Při návrhu hrála významnou roli plas-

ticita: „Plasticitou zde nazývám přizpů-

sobení se svému prostředí. Pružnou

reakci na danosti místa kde vznikám,

rodím se a kde existuji – žiji. Plasticita

je v prvé řadě kategorií duchovní, filo-

zofickou a konec konců i formální. Zde

se všechny tři kategorie spojují v jeden

celek,“ (více v Beton TKS 5/2011, pozn.

redakce).

NERATOVICE

Kostel bude vestavěný do komunit-

ní budovy z období totality, která hostí

mnohopodlažní radnici s bytovým do-

mem, kinem, knihovnou a kulturním

sálem. Objekt je celý autorsky zpraco-

ván do nově zrekonstruované podoby.

Kostel je navržen včetně kompletního

farního zázemí.

HOMOLKA

Kaple útěchy je kontemplativní pro-

stor pro útěchu duše v útrobách praž-

ské Nemocnice Na Homolce. Prostor

bez určení religiozity je navržen s důra-

zem na kvalitní materiál, světlé barev-

né tóny a hru se světlem. Kaple je vy-

bavena pro jednoho až devět potřeb-

ných a malou kanceláří. V interiérech

je navržena skleněná plastika René

Roubíčka.

Připravila redakce

Obr. 1a,b Nový kostel církve bratrské

v Litomyšli

Obr. 2a,b,c Modlitebna církve bratrské

v Černošicích

Obr. 3 Kostel v Neratovicích

Obr. 4 Kaple útěchy v Nemocnici

Na Homolce1a

1b

2a

2c 4

2b

3


A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S

V září loňského roku byla v newyorské

Wade Thompson Drill Hall v Park Ave-

nue Armory k vidění performance s ná-

zvem An Occupation of Loss (V zaje-

tí smutku), kterou vytvořila Taryn Simon

ve spolupráci se studiem OMA a Sho-

heiem Shigematsuem. Taryn Simon,

koncepční umělkyně pracující zejmé-

na s obrazem a textem, v tomto přípa-

dě vůbec poprvé vytvořila performan-

ci, v níž zkoumá anatomii zármutku,

v monumentálním sousoší. Tato insta-

lace, stejně jako zarathuštrovské „vě-

že ticha“, přímo vyjadřuje nekončící lid-

skou potřebu dát smrti, ve snaze jí po-

rozumět, nějakou strukturu.

Rozsáhlé sousoší je komponováno

z 11 kruhových betonových věží uspo-

řádaných do půlkruhu, k vstupům do

věží vedou paprskovitě uspořádané

rampy. Každá věž je složena z osmi

prefabrikovaných betonových skruží

a dosahuje výšky 13,7 m. Spodní skruž

je vyšší a je v ní otvor lichoběžníkové-

ho tvaru, kterým se do věže vstupuje,

nejvýše položená skruž má šikmé za-

končení. Kvůli rovnoměrnému rozložení

zatížení jsou věže uloženy na společný

železobetonový podstavec. Součástí

skruží jsou úchyty umožňující snadněj-

ší manipulaci jeřáby.

Shohei Shigematsu poznamenal:

„Design byl motivován akustickým hle-

diskem se zaměřením spíše na usku-

tečňující se akt ztráty než na jeho fy-

zický projev, který se historicky proje-

voval v různých měřítkách – od kamen-

ných náhrobků po památník Světového

obchodního centra.”

V každé věži odehrávají plačky z ce-

lého světa rituály zármutku, které zní

obrovskou arénou. Rozsáhlé souso-

ší funguje jako disharmonický nástroj,

každé představení se odvíjí od kon-

vergence jedinečných a neopakovatel-

ných faktorů. Mezi již uskutečněnými

performancemi zazněly albánské ža-

lozpěvy, odkrývající „nevykřičená slo-

va“, venezuelské žalozpěvy, ochraňují-

cí přechod duše k Mléčné dráze, řec-

ké žalozpěvy, propojující příběh života

s posmrtným životem do polyfonní po-

etiky, a jezídské žalozpěvy, mapující to-

pografii exilu. Profesionální status pla-

ček, které účinkují mimo své obvyk-

lé prostředí, podtrhuje napětí mezi au-

tentickými a hranými emocemi, spon-

tánností a scénářem. Během dne jsou

přizváni i návštěvníci, aby sousoší ro-

zezněli svými vlastními zvuky, a doplni-

li tím jemné monotónní mumlání, jež je

jako audiozáznam večerního předsta-

vení pouštěno z reproduktorů.

Tato instalace bude v letošním roce

k vidění v Londýně (přesné místo a ter-

mín je v tuto chvíli v jednání).

Photographs: 1a, b – OMA archive,

2a,b,c – Naho Kubota

Acknowledgement: OMA

Obr. 1 a) Instalace An occupation of Loss

v New Yorku, b) detail vstupů do věží

Obr. 2a,b Výroba spodní skruže se vstupním

otvorem, c) skládání věží z jednotlivých skruží

pomocí mobilních jeřábů

1a 1b

AN OCCUPATION OF LOSS

2a 2b 2c

POROVNÁNÍ A ZHODNOCENÍ VÝPOČETNÍCH MODELŮ KOMOROVÝCH MOSTŮ ❚ COMPARISON AND EVALUATION OF COMPUTATIONAL MODELS FOR BOX GIRDER BRIDGES


V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H

Lukáš Vráblík, Jiří Prchlík

Pro spolehlivé a výstižné stanovení rozložení

napětí a vnitřních sil v komorových nosnících, stej-

ně tak i jejich deformací v celém časovém inter-

valu působení těchto konstrukcí (včetně staveb-

ních stavů), je nezbytné využít výpočetní modely

respektující jejich reálné chování. Cílem článku je

provést rekapitulaci možných přístupů k tvorbě

výpočetních modelů těchto konstrukcí, kriticky

zhodnotit jednotlivé úrovně výpočetních modelů

a definovat základní doporučení pro návrhovou

praxi. Článek je prvním v připravované ucelené

řadě příspěvků věnující se problematice navrho-

vání komorových mostů. ❚ For reliable and

accurate mathematical prediction of stress and

internal forces distribution in box girder structures,

as well as their deformations development over

all structure service life (including construction

stages), it is necessary to use computational

models respecting their real behaviour. The

goal of this paper is to recapitulate the possible

approaches to creating computational models

of these structures, evaluate different levels

of computational models and define basic

recommendations for design practice. The article

is the first in an upcoming series of papers dealing

with the issue of designing box girder bridges.

Výpočetní analýza komorových mostních

konstrukcí (stejně tak jako jejich základní

dimenzování) je stále prováděna na úrov-

ni základního technického výpočtu inte-

grálních vnitřních sil (M, N, V) a deforma-

cí. Výstupem této výpočetní analýzy kon-

strukce jsou výše zmíněné integrální silo-

vé veličiny a deformace včetně jejich ča-

sového vývoje (při použití časově závislé

analýzy). Z řešení komorových konstruk-

cí pomocí takovýchto výpočetních mo-

delů není možné získat informace o vý-

voji přetvoření a napětí v každém bodě

konstrukce. Stejně tak není možné při

výpočetní analýze na takto koncipova-

ných výpočetních modelech bez dalších

úprav sledovat a respektovat vlivy vychá-

zející z podstaty globálního prostorové-

ho působení konstrukcí (smyková defor-

mace stěn a smykové ochabnutí průře-

zu, deplanace průřezu a její vliv na vývoj

ztrát předpětí, reologická nehomogenita

příčného řezu konstrukce, nepřímé ulo-

žení konstrukcí na podpěrách).

V mnoha případech běžných konstruk-

cí je tento velmi zjednodušený přístup pro

analýzu a dimenzování konstrukce zce-

la postačující. U komorových konstrukcí

větších rozpětí, u kterých je snaha navrh-

nout co nejsubtilnější průřezy pro elimi-

naci dominantního zatížení vlastní tíhou,

by však zanedbání nebo podcenění ně-

kterého z výše uvedených faktorů mohlo

vést k významným rozdílům mezi výpo-

četní predikcí a reálným chováním kon-

strukce. To má pak za následek dimen-

zování konstrukce na nesprávné velikos-

ti vnitřních sil, případně vznik problémů

s geometrií (reálné deformace konstruk-

ce odlišné od výpočetní predikce).

Výpočetní analýzu komorových

konstrukcí z hlediska výstižnosti po-

užitých výpočetních modelů je možné

rozdělit do čtyř základních úrovní:

Úroveň 1: Základní a nejjednodušší je

běžně používaný přístup nosníkové stati-

ky, kdy se konstrukce modeluje jediným

prutem, který je charakterizován mo-

mentem setrvačnosti průřezu I, průřezo-

vou plochou A a modulem pružnosti po-

užitého materiálu E. Smykové deformace

a projevy smykového ochabnutí jsou zde

zanedbány. Z hlediska tvorby výpočetní-

ho modelu jsou jednotlivé prutové prv-

ky pospojovány v uzlech. Integrální veli-

činy jsou zjišťovány vždy k těžišti průře-

zu, resp. k těžišťové ose celé konstrukce.

V návrhové praxi je z důvodů výhodnosti

operací s integrálními vnitřními silami při

dimenzování a též vzhledem k případné

nutnosti provádění výpočtu vlivu reolo-

gických vlastností betonu (vliv postupu

výstavby, vývoj dlouhodobých deforma-

cí) typickým výpočetním modelem toho-

to typu rovinný rám zahrnující různé sta-

tické systémy. Případně je možné vyu-

žít prostorové rámy, na kterých je možné

analyzovat i účinky kroucení.

Referenční osa modelu (spojnice jed-

notlivých uzlů modelu definujících geo-

metrii konstrukce) může vzhledem k sku-

tečné těžišťové ose konstrukce zaujímat

teoreticky libovolnou pozici. Nejčastě-

ji se volí poloha referenční osy totožná

s těžišťovou osou, případně je referenč-

ní osa „zarovnána“ k jednomu z povrchů

konstrukce.

Vzájemná poloha referenční osy mo-

delu a těžišťové osy konstrukce ovliv-

ňuje i výsledné vnitřní síly od některých

vnějších zatížení. Typickým příkladem je

účinek brzdných a rozjezdových sil na

mostní konstrukci, který je modelován

jako spojité rovnoměrné zatížení půso-

bící rovnoběžně s podélnou osou mos-

tu aplikované v úrovni komunikace nebo

přímých kabelů nesledujících zakřivenou

těžišťovou osu (jak je uvedeno dále).

U výpočetního modelu koncipované-

ho tak, že je jeho referenční osa, na kte-

rou je aplikováno podélné zatížení, za-

rovnána s horním povrchem konstruk-

ce, vznikají podélné ohybové momenty

(součin podélného zatížení a vzdálenos-

tí mezi těžištěm průřezu a horním povr-

chem). Toto odpovídá skutečnému na-

máhání konstrukce.

Naproti tomu v případě, že referenč-

ní osa s aplikovaným zatížením bude

ztotožněna s těžišťovou osou (nebu-

de respektována skutečná excentrici-

ta zatížení vůči těžišťové ose), nevznik-

nou dle výsledků výpočtu od takto apli-

1a 1b



kovaného zatížení žádné ohybové mo-

menty. To však neodpovídá reálnému

chování konstrukce, při návrhu kon-

strukce by kromě vnitřních sil zjiště-

ných výpočtem bylo nutné přidat do-

datečné vnitřní síly vyvolané excentric-

kou polohou zatížení vůči těžišťové ose.

Úroveň 2: Částečně dokonalejším pří-

stupem je modelování komorové kon-

strukce opět jediným prutem, ale s re-

spektováním smykové deformace stěn

(nikoliv smykového ochabnutí). Smykové

deformace stěn mohou být u komoro-

vých konstrukcí velmi významné, zejmé-

na pokud jsou stěny navrženy velmi sub-

tilní (tenké) a jejich plocha je pak v porov-

nání k celkové ploše průřezu malá. Účin-

ky smykové deformace stěn na celko-

vou deformaci konstrukce jsou odvislé

od rozpětí konstrukce. Obecně je mož-

né shrnout, že vliv smykové deformace

stěn vzhledem k účinkům ohybovým je

významnější pro kratší rozpětí. To je dá-

no základním statickým chováním kon-

strukcí – průhyb vlivem smykové defor-

mace je pro rovnoměrné spojité zatíže-

ní přímo úměrný druhé mocnině rozpě-

tí, účinek ohybu na průhyby je úměrný

čtvrté mocnině rozpětí.

Na této úrovni výpočetních modelů se

tak kromě dříve uvedených vstupních

charakteristik definuje ještě Poissonův

součinitel ν (případně modul pružnosti

materiálu ve smyku G) a plocha průřezu

vzdorující smyku Az. V případě komoro-

vých průřezů se svislými (nebo velmi šik-

mými) stěnami je vzhledem k charakteru

rozložení smykového napětí tato vzdo-

rující plocha přibližně rovna právě pouze

ploše stěn. Pro přesné stanovení je mož-

né využít detailní analýzu příčného řezu

na bázi MKP a zohlednit tak např. i vliv

příčného smykového napětí.

U těchto výpočetních modelů je ne-

zbytné určitými zjednodušenými postu-

py postihnout též vliv smykového ochab-

nutí. Ve většině případů se jedná o růz-

né redukce tuhosti průřezů použitých

v modelech. S ohledem na charakter

a podstatu smykového ochabnutí se ja-

ko ideál ní jeví redukce smykové tuhosti

průřezu (redukce plochy vzdorující smy-

ku). Důležité je připomenout, že redukce

tuhosti musí být aplikována jen na zatí-

žení, které vyvolá na konstrukci smykové

namáhání. Bez posouvající síly smykové

ochabnutí nevzniká. Ve snaze respek-

tovat faktor ochabnutí smykem v prak-

tických výpočtech komorových nosní-

ků se někdy používá koncepce spolu-

působících šířek. Smykové ochabnutí se

v tomto přístupu převádí na redukci prů-

řezu: namísto skutečných šířek desek

komorového nosníku se zavedou spolu-

působící šířky. Zásadní rozdíl je však me-

zi vnějším zatížením svislým (vlastní tíha,

užitné zatížení) a předpětím, u kterého je

jím vyvozené smykové namáhání kon-

strukce v naprosté většině případů pod-

statně menší, je jiného charakteru ane-

bo dokonce vůbec nemusí vznikat. Pro-

to použití stejné spolupůsobící šířky při

současném působení obou těchto dru-

hů zatížení je absolutně chybné.

Úroveň 3: Další úrovní jsou modely vy-

cházející z desko-stěnového charakte-

ru jednotlivých částí komorového příč-

ného řezu, které respektují prostorové

působení konstrukce a které automatic-

ky kromě účinků smykových deforma-

cí stěn zohledňují i smykové ochabnutí,

jehož vliv na deformace a rozložení nor-

málových napětí v průřezech komoro-

vých nosníků může být závažný.

Úroveň 4: Poslední, finální úrovní jsou

výpočetní modely založené na prosto-

rových objemových konečných prv-

cích. Konstrukce je modelována přes-

ně v souladu s definovanou geometrií,

respektováno je tak zcela přesně glo-

bální prostorové působení konstrukce

a veškeré faktory ovlivňující finální cho-

vání konstrukce. Konstrukci je možné

analyzovat fyzikálně a geometricky ne-

lineárně.

S ohledem na výše uvedené je mož-

né konstatovat, že se zvyšující se úrov-

ní výpočetních modelů roste přesnost ji-

mi prováděné výpočetní predikce, ve-

lice často ale za cenu velké náročnos-

ti přípravy modelů a složité interpretace

výsledků – přenesení do úrovně dimen-

zování a posuzování dle normových pří-

stupů. Celá současná filozofie navrhová-

ní konstrukcí vychází z analýzy příčného

řezu jako celku, a tím z integrálních veli-

čin (vnitřních sil) zjištěných na výpočet-

ních modelech první a druhé úrovně. Sa-

mostatnou částí pak zůstává řešení spe-

cifických detailů (kotevní oblasti, deviá-

tory, příčníky v místě uložení konstruk-

ce) a např. příčného směru konstrukce.

V následující části článku jsou detailněji

popsány některé faktory ovlivňující přes-

nost řešení jednotlivých úrovní výpočet-

ních modelů.

REOLOGICKÁ NEHOMOGENITA

PŘÍČNÉHO ŘEZU

Komorový příčný řez je z hlediska smrš-

ťování a dotvarování výrazně nehomo-

genní. Nehomogenita průřezu je dána

zejména rozdílnými dimenzemi – tloušť-

kou horní a spodní desky. Odlišnost jed-

notlivých rozměrů má za následek růz-

né vysychání, a tím následně i rozdíl-

né smršťování jednotlivých částí průře-

zu. Dalším neméně podstatným vlivem

Obr. 1 Vzájemná poloha těžišťové osy

a referenční osy modelu: a) referenční osa modelu

je zarovnána s horním povrchem konstrukce,

b) referenční osa modelu je totožná s těžišťovou

osou konstrukce ❚ Fig. 1 Position of the

structure centroid axis and the computational

model axis: a) reference axis is aligned with

structure upper surface, b) reference axis of

model is identical with structure centroid axis

Obr. 2 Vliv smykové deformace stěn na celkový

průhyb s ohledem na rozpětí konstrukce

❚ Fig. 2 Effect of box cross section walls

shear deformation on the total beam deflection

considering the span length

Obr. 3 MKP analýza příčného řezu pro stanovení

plochy průřezu vzdorující smyku s ohledem na

rozložení smykového napětí ❚ Fig. 3 Cross

section FEM analysis for definition of effective

area due to shear stress distribution

2

3



je i způsob zhotovení příčného řezu, kte-

rý je často realizován po částech. V prv-

ní fázi je vybetonována dolní deska spo-

lu s bočními stěnami, následně, po ade-

kvátní technologické časové prodlevě, je

dobetonována deska horní. Tím dochá-

zí ke spojení částí průřezu z různě staré-

ho betonu. Nehomogenita může být dá-

na i rozdílnou plochou části průřezu vy-

stavenou okolnímu prostředí.

Pokud by jednotlivé prvky (desky a stě-

ny) působily nezávisle na sobě, došlo by

v dílčích částech průřezu během urči-

tého časového intervalu k vzniku růz-

ně velkého poměrného přetvoření vyvo-

laného smršťováním. Protože jsou však

jednotlivé části průřezu pevně spojeny,

musí působit jako celek – toto je pak do-

provázeno vznikem napětí a změnami

deformací.

Projevy reologické nehomogenity a di-

ferenčního smršťování jsou zatím v běž-

né projekční praxi často podceňová-

ny, popř. zcela opomíjeny, ačkoliv je-

jich vliv na namáhání a deformace kon-

strukce může být často závažný (zvláště

u konstrukcí s výrazně skloněnými boč-

ními stěnami, jejichž tuhost je malá, nebo

u průřezů s velkými rozdíly tloušťky hor-

ní a dolní desky).

Diferenční smršťování má za násle-

dek vznik průhybů. Deformace vyvola-

né smršťováním betonu jsou závislé na

tloušťce prvku, tenčí prvky vysychají

rychleji a projevy smršťování jsou u nich

v čase intenzivnější. Typický komorový

průřez je tvořen dolní a horní deskou

a bočními stěnami. Hlavním faktorem

ovlivňujícím velikost průhybu od diferen-

čního smršťování je rozdíl tloušťky dol-

ní a horní desky. Tloušťka dolní des-

ky je často po délce konstrukce rozdíl-

ná – značná v oblasti podpor, naopak

malá uprostřed rozpětí. Z toho vyplývá,

že pro přídatný průhyb mostu (zakřive-

ní ve svislé rovině) je rozhodující rozdílné

smrštění dolní a horní desky. Tento roz-

díl má nejprve rostoucí tendenci, v prů-

běhu času tento rozdíl klesá. Při konzo-

lovitém způsobu výstavby (letmá beto-

náž, zhotovování jednotlivých lamel na

pevné skruži) tak dochází nejprve k tzv.

falešnému nadvýšení. Rozdílná tloušťka

desek má vliv i na jejich dotvarování, ne-

boť desky vysychají různě rychle, čímž je

ovlivněna jedna složka dotvarování, tzv.

„drying creep“.

Ukazuje se, že diferenční smršťování

nemá velký vliv na konečnou hodnotu

průhybů konstrukcí na konci jejich život-

nosti – 100 let. V období realizace kon-

strukce a v následujícím období to ale

může být jev dosti podstatný.

V případě staticky určité konstrukce se

diferenční smršťování projevuje jen de-

formací konstrukce. U konstrukce sta-

ticky neurčité má omezení volné defor-

mace za následek vznik doplňkového

namáhání, což je typické např. pro kon-

zolový postup výstavby (letmá betonáž,

letmá montáž). Konstrukce během rea-

lizace přechází z konzolového (static-

ky určitého) stavu do finálního statické-

ho uspořádání (spojitý nosník, spojitý

rám). Ve středu rozpětí konstrukce (sy-

metrické – tvarově i reologicky vzhledem

ke středu rozpětí) ve finálním statickém

systému je z důvodů spojitosti nulové

pootočení průřezu. Vlivem diferenčního

smršťování však vzniká na konci konzo-

ly fiktivní pootočení, kterému je bráně-

no ohybovým momentem. Tento ohybo-

vý moment je konstantní, působí po ce-

lé délce spojených konzol a má za ná-

sledek vznik přídavného namáhání kon-

strukce, které je nutné respektovat.

Reologická nehomogenita průřezu je

automaticky zohledněna ve výpočetních

modelech založených na prostorových

objemových konečných prvcích, na kte-

rých je zároveň provedena časová ana-

lýza konstrukce.

– KONSTRUKCE STATICKY URČITÁ

– VOLNÁ DEFORMACE (POOTOČENÍ)

KONCE KONZOLY

t0 = 0 tspojení tn, fin

– KONSTRUKCE STATICKY NEURČITÁ

– BRÁNĚNO VOLNÉMU POOTOČENÍ KONCE KONZOLY

– VZNIK PŘÍDAVNÉHO OHYBOVÉHO MOMENTU

⇒ NAMÁHÁNÍ KONSTRUKCE4

5

6a

6b



Reologickou nehomogenitu průřezu je

možné velmi dobře zohlednit i v přípa-

dě prutového výpočetního modelu. Příč-

ný řez je po výšce rozdělen na jednot-

livé části (u komorového průřezu zce-

la postačuje dělení na dolní desku, stě-

ny a horní desku). Z hlediska výpočet-

ní analýzy jsou tyto části reprezentovány

samostatnými vzájemně tuze spojenými

konečnými prvky s rozdílnými charakte-

ristikami pro stanovení účinků smršťová-

ní a dotvarování. Jedná se o tzv. fázová-

ní průřezu.

Pro ilustraci účinků diferenčního smrš-

ťování byla provedena jednoduchá vý-

početní analýza. Uvažována byla kon-

zola délky 20 m s konstantním komoro-

vým průřezem ve dvou variantách (níz-

ká a vysoká komora) dle obr. 5. Příč-

ný řez byl modelován jako „vrstvičkový“

rozdělený po výšce s ohledem na reolo-

gickou nehomogenitu na spodní desku,

stěny a horní desku. Na takto koncipo-

vaném výpočetním modelu byla prove-

dena časově závislá analýza. Konstruk-

ce nebyla zatížena žádným vnějším za-

tížením, sledován byl jen vliv smršťová-

ní. Betonáž konstrukce proběhla v čase

0 dní, následně byla konstrukce tři dny

ošetřována. Časově závislá výpočetní

analýza byla provedena s uvážením mo-

delu smršťování a dotvarování dle ČSN

EN 1992-2.

Na obr. 6 je ukázán vývoj deforma-

ce konce konzoly v čase. Potvrzuje se,

že účinek diferenčního smršťování je in-

tenzivní zejména v raném stáří konstruk-

ce, následně pak dochází k ustálení ná-

růstu a konečně k poklesu deformací –

nejvyšší hodnoty průhybu je dosaženo

při stáří betonu cca 2 roky. Analýza by-

la provedena pro dvě varianty příčného

řezu (nízká a vysoká komora) dle obr. 5.

Patrný je odlišný projev diferenčního

smršťování z hlediska průhybů s ohle-

dem na příčný řez nosné konstrukce.

U nízké komory je spodní deska z hle-

diska efektivní tloušťky subtilnější než

deska horní, smršťování dolní desky je

tak intenzivnější než desky horní a rozdíl

v jejich smršťování tak způsobuje průhyb

konzoly směrem dolů. U vysoké komory

je tomu naopak – horní deska je ve srov-

nání s dolní deskou subtilnější, její smrš-

ťování je intenzivnější a rozdíl ve smršťo-

vání horní a dolní desky způsobuje prů-

hyb konzoly směrem nahoru.

Výše popsané chování je možné vel-

mi dobře ilustrovat na časovém vývo-

ji smršťování dolní a horní desky ana-

lyzovaných komorových příčných řezů.

Na obr. 7 je znázorněn časový vývoj po-

měrného přetvoření od smršťování dolní

7a

7b

8a

8b

Obr. 4 Účinek diferenčního smršťování na konstrukce v čase ❚ Fig. 4 Effect of differential shrinkage

on structure in time

Obr. 5 Příčné řezy pro analýzu účinku diferenčního smršťování ❚ Fig. 5 Cross sections for analysis

of the effect of differential shrinkage

Obr. 6 Časový vývoj deformace konce konzoly vlivem diferenčního smršťování: a) nízká komora,

b) vysoká komora ❚ Fig. 6 Effect of differential shrinkage on time development of cantilever end

deflection: a) low box girden, b) hight box girden

Obr. 7 Časový vývoj smršťování dolní a horní desky komorového průřezu: a) nízká komora, b) vysoká

komora ❚ Fig. 7 Time development of shrinkage of the bottom and upper flanges of the cross

section: a) low box girden, b) hight box girden

Obr. 8 Časový vývoj rozdílu smršťování horní a dolní desky komorového průřezu: a) nízká komora,

b) vysoká komora ❚ Fig. 8 Time development of difference between shrinkage of the upper

and bottom flanges of cross section: a) low box girden, b) hight box girden



a horní desky pro obě varianty příčného

řezu a na obr. 8 je vykreslen časový vý-

voj rozdílu smršťování horní a dolní des-

ky pro obě varianty příčného řezu. Mož-

né je sledovat intenzivnější smršťová-

ní subtilnější dolní desky u nízké komo-

ry, a tím vznikající průhyb konce konzo-

ly směrem dolů. Naproti tomu u vysoké

komory je horní deska subtilnější, a tím

je její smršťování intenzivnější, což způ-

sobuje průhyb konce konzoly směrem

nahoru. Rozdíl mezi časem extrémního

průhybu konce konzoly zobrazeném na

obr. 6 a časem extrémního rozdílu mezi

smrštěním horní a dolní desky zobraze-

ném na obr. 8 je dán vlivem smršťování

stěn komorového příčného řezu na vý-

slednou deformaci konstrukce.

ÚČINEK PŘEDPĚTÍ

NA KONSTRUKCI S NÁBĚHY

Pro komorové konstrukce větších rozpětí

je typické a velmi efektivní použití průře-

zu proměnné výšky – výškového náběhu

konstrukce. V oblasti podpor, kde jsou

větší ohybové momenty, je použit vyš-

ší průřez, směrem do středu pole se pak

výška průřezu s ohledem na zmenšující

se ohybové momenty snižuje.

Ve výpočetní analýze konstrukce pro-

váděné na prutovém modelu lze změnu

výšky průřezu relativně jednoduše po-

stihnout pomocí proměnného průřezu.

Spojitá změna výšky průřezu na defino-

vané délce náběhu dle předepsané křiv-

ky je nahrazena polygonálním průbě-

hem změny výšky. Referenční osa mo-

delu je zarovnána s horním povrchem

konstrukce a pro jednotlivé zadané prů-

řezy jsou následně definovány excent-

rické prvky (obr. 9). Excentricita pak pro

každý průřez odpovídá vzdálenosti me-

zi těžišťovou osou průřezu a jeho horním

povrchem.

U předpjaté konstrukce je momento-

vý účinek předpínacího kabelu automa-

ticky zjišťován na základě aktuální polo-

hy kabelu vůči těžišťové ose konstrukce.

V případě typických vahadlových kabelů

(přímé kabely vedené přibližně ve stejné

poloze vůči hornímu povrchu mezi čely

jednotlivých lamel) je průběh jejich účin-

ku na ohybové momenty dán změnou

polohy (excentricity) těžišťové osy vůči

referenčnímu hornímu povrchu. Obec-

ně se jedná o polynomickou funkci se

stupněm minimálně 1 (pro lineární ná-

běh výšky průřezu). Při zanedbání změ-

ny předpínací síly po délce nosníku je

průběh změny ohybového momentu od

takto vedených vahadlových kabelů pře-

depsán stejnou funkcí. Na obr. 10 je vy-

kreslen průběh ohybového momentu od

přímého vahadlového předpínacího ka-

belu vedeného v konstantní vzdálenos-

ti od horního povrchu nosné konstrukce

mezi konci konzol letmé betonáže.

Vzhledem k charakteru funkce popisu-

jící průběh ohybového momentu (poly-

nom stupně minimálně 1) je oprávněné

očekávat na konstrukci od vahadlového

předpínacího kabelu taktéž posouvající

sílu. Výpočetní program však posouvající

sílu nevykreslí, její hodnota je dle analý-

zy na celé konstrukci nulová. Toto je zce-

la špatně vzhledem ke správnému cho-

vání konstrukce. Způsobeno je to me-

todikou výpočtu konstrukce. Analýza je

prováděna metodou konečných prvků,

kdy spojitý průběh změny výšky průřezu

je nahrazen „skokovou“ změnou v jed-

notlivých uzlech konečné sítě. Z hledis-

ka matematické definice je proto obec-

ná spojitá polynomická funkce definující

skutečný průběh ohybového momentu

nahrazena nespojitou, po částech kon-

stantní funkcí. Místa „skoků“ jsou ztotož-

něna s uzly sítě, kde dochází ke změ-

ně polohy těžiště vůči hornímu povrchu.

Podle definice posouvající síly jako de-

rivace ohybového momentu pak pro-

gram nevykreslí žádnou posouvající sí-

lu na konstrukci.

Skutečný průběh posouvající síly od

analyzovaného vahadlového předpínací-

ho kabelu (obr. 11) je možné získat analý-

zou funkce popisující průběh ohybového

momentu např. v prostředí Excel.

Z hlediska návrhu a posouzení kon-

strukce je zcela nutné tuto posouvají-

cí sílu uvažovat, neboť významně redu-

kuje posouvající sílu od vnějšího zatížení

a umožní ekonomičtější návrh konstruk-

ce z hlediska smykového namáhání.

POROVNÁNÍ VÝPOČETNÍCH

MODELŮ PODPOROVÉ OBLASTI

Pro ukázku výstižnosti jednotlivých

úrovní výpočetních modelů byl prove-

den srovnávací výpočet části spojitého

nosníku – podporové oblasti (obr. 13).

Jedná se o část spojitého nosníku nad

podporou mezi body nulových ohybo-

vých momentů od zatížení vlastní tíhou.

Je to část konstrukce, která je značně

zatížena smykem, a tudíž se zde projeví

schopnost jednotlivých modelů vystih-

nout při výpočtu deformace konstruk-

ce vliv smykového ochabnutí a smyko-

vých deformací stěn komorového prů-

řezu (obr. 12).

Analýza takto stanovené části kon-

strukce byla provedena na výpočetních

modelech první až třetí úrovně podle

dělení uvedeného v úvodní části člán-

ku. Použit byl základní prutový výpočetní

model, prutový model s respektováním

smykové deformace stěn a desko-stě-

nový (lomenicový) model. Pro vzájem-

né zhodnocení jednotlivých modelů je

důležité, aby vstupní údaje byly pro jed-

notlivé modely shodné. Zejména se jed-

ná o „vyrovnání“ momentu setrvačnosti

9

10

11



příčného řezu. Toto bylo provedeno po-

mocí srovnávacího výpočtu na prostém

spojitě zatíženém nosníku dostatečně

velkého rozpětí.

Na obr. 15 jsou shrnuty výsledky pro

všechny použité modely. Porovnány jsou

velikosti průhybů v konci řešené podpo-

rové oblasti podle použité výpočetní me-

todiky. Jako základní hodnota (100 %)

je brána analýza dle klasické nosníkové

statiky s prutovým modelem bez zohled-

nění účinků smyku. Z výsledků je patrné,

že rozdíly mezi výsledky řešení sledo-

vaného jednoduchého uspořádání jsou

značné. Studie potvrdila, že:

• nosníkové modely mohou poskytnout

uspokojivé výsledky, nutné je ale zo-

hlednit smykové účinky (smykové de-

formace stěn a ochabnutí smykem);

• u modelů založených na desko-stě-

nové idealizaci je nutné dbát na to,

aby náhrada prvky náležitě respek-

tovala řešený příčný řez (překrývání

částí prvků v rozích modelů atd.).

ZÁVĚR

V článku byly popsány úrovně výpočet-

ních modelů komorových mostů a díl-

čí faktory ovlivňující jejich přesnost řeše-

ní. Jednalo se o základní porovnání z hle-

diska jednoduchého statického chování.

Samostatnou úlohou je řešení komoro-

vých mostních konstrukcí v rámci časově

závislé analýzy respektující změny static-

kého systému a účinky smršťování a do-

tvarování betonu. K výstižnosti úrovní vý-

početních modelů ještě přibývá přesnost

metodiky časově závislé analýzy. Důleži-

té je zdůraznit, že od výpočetních mode-

lů, které správně nevystihují elementární

chování konstrukce, není možné očeká-

vat ani správnou predikci působení složi-

tějších konstrukčních systémů.

Při návrhu a posouzení komorových

konstrukcí je nutné výpočetní model (ne-

bo jejich kombinaci) koncipovat tak, aby

respektoval veškeré rozhodující fakto-

ry ovlivňující jejich globální chování. Mu-

sí být vyvážena dostatečná přesnost vý-

početních modelů a zároveň aplikovatel-

nost výsledků pro návrh a posouzení dle

normových požadavků.

Uvedené výsledky byly získány v rámci řešení

grantového projektu GAČR 16-04454S

podporovaného Grantovou agenturou ČR

a v rámci řešení projektu CESTI TE 01020168

podporovaného Technologickou agenturou ČR.

doc. Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D.


Ing. Jiří Prchlík


oba: Fakulta stavební ČVUT v Praze

Katedra betonových a zděných

konstrukcí

Text byl posouzen odborným lektorem.

The text was reviwed.

140%

120%

100%

80%

60%

40%

20%

0%

Prutový model – základní Lomenice Deskostěnný model

Prutový model – zohledněné smykové deformace stěn

Typ výpočetního modelu

Obr. 9 Prutový výpočetní model konstrukce s náběhy s vahadlovým předpínacím kabelem ❚ Fig. 9 Computational beam model of the superstructure with tapered cross section including cantilever prestressing tendon

Obr. 10 Průběh ohybových momentů od vahadlo-vého předpínacího kabelu na lamelách letmé betonáže ❚ Fig. 10 Bending moment distribution on elements due to cantilever prestressing tendon

Obr. 11 Průběh posouvající síly od vahadlových předpínacích kabelů na lamelách letmé betonáže stanovený jako první derivace funkce průběhu ohybového momentu ❚ Fig. 11 Shear force distribution on elements due to cantilever prestressing tendons defined as first derivative of bending moment distribution function

Obr. 12 Příčný řez analyzované mostní konstrukce ❚ Fig. 12 Cross section of the analysed bridge structure

Obr. 13 Stanovení podporové oblasti spojitého nosníku ❚ Fig. 13 Definition of the support area of continuous beam

Obr. 14 Příčný řez konstrukce: a) pro desko stěnový model MKP, b) pro výpočet pomocí lomenic ❚ Fig. 14 Cross sections: a) for FEM analysis, b) for analysis using plate elements

Obr. 15 Velikost průhybu v koncových bodech podporové oblasti s ohledem na použitý výpočetní model ❚ Fig. 15 Deflection in end points of the support area in accordance to the computational model

12

13

14a 14b

Literatura:[1] VRÁBLÍK, L., KŘÍSTEK, V. Projevy

diferenčního smršťování na realizované mostní konstrukci. In: 11. Betonářské dny 2004, Hradec Králové, 1. a 2. 12. 2004. ČBS, 2004.

[2] VRÁBLÍK, L., LOŠKO, J., KŘÍSTEK, V. K otázce stanovení ztrát předpětí v prvcích a konstrukcích z předpjatého betonu. Beton TKS. 2009, roč. 9, č. 4, s. 74.

15

ZMIZELÉ KOSTELY SEVERNÍCH ČECH ❚

LOST CHURCHES OF NORTHERN BOHEMIA



Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk

Studenti FA ČVUT se v rámci ateliérové tvor-

by zabývali historií zničených sakrálních staveb

v severních Čechách a současně navrhovali pro

konkrétní lokalitu opuštěných míst stavby nové.

V článku je popsána historie dvou odstřelených

kostelů společně se čtyřmi návrhy, u nichž byl

jako nosný materiál použit beton. ❚ In their

studio work, the CTU Faculty of Architecture

students addressed the history of destroyed

sacral buildings of northern Bohemia. At the

same time, they designed new buildings for the

abandoned locations. The article describes the

history of two demolished churches along with

four new designs in which concrete is to be used

as load-bearing material.

Dvacáté století poznamenalo krajinu se-

verních Čech, krajinu krásnou i tvrdou,

krajinu, na které se nenávratně pode-

psala lidská zlovůle. V létě 2016 se

ateliér vedený Daliborem Hlaváčkem

a Martinem Čeňkem na Fakultě archi-

tektury ČVUT v Praze zabýval příběhy

chrámů, kostelů a kaplí v tomto koutě

České republiky, které v období po ro-

ce 1948 zničila komunistická diktatura.

Místy, která byla v jednu chvíli nabitá slo-

vy modliteb a v následné chvíli opuštěna.

Téma zmizelých kostelů severních

Čech bylo zvoleno nejen pro svůj kul-

turně-historický přesah, ale i kvůli mož-

nosti cíleně pracovat se světlem a ma-

teriály a jejich působením v interiéru. Při

práci v ateliéru byl kladen velký důraz na

práci s modely různých měřítek a růz-

ného materiálového provedení, pomocí

kterých studenti ověřovali jednotlivé as-

pekty návrhu – formu, prostor, materiál

a světlo. Snažili se o dosažení atmosfé-

ry, obnovení paměti místa.

OSUDY KOSTELŮ V SEVERNÍCH

ČECHÁCH

Tvrdá a přitom krásná krajina severních

Čech byla ve 20. století terčem nesmírné

lidské zlovůle. Mezi koncem 2. světové

války a sametovou revolucí zde komuni-

stická diktatura zničila téměř 600 koste-

lů, kapliček, hřbitovů a synagog. Některé

nechal režim cíleně zchátrat, aby je mo-

hl následně nechat zbořit, některé zmi-

zely v důsledku režimu hraničního pás-

ma a vojenského prostoru Ralsko. Dal-

ší cenné stavby padly za oběť budování

Nechranické nádrže nebo povrchových

dolů na hnědé uhlí.

Studenti navázali na výzkum „Zniče-

né kostely severních Čech 1945–1989“,

na kterém se podílela Filozofická fakul-

ta Univerzity Karlovy a Filozofická fakul-

ta Univerzity Jana Evangelisty Purky-

ně v Ústí nad Labem a který byl zavr-

šen v roce 2011 stejnojmennou výsta-

vou. Zaměřili se na kostely z okolí Ver-

neřic, které byly v 60. letech odepřením

finančních prostředků odsouzeny k po-

stupnému chátrání a rabování a z nichž

většina byla v 70. letech zdemolována.

Pro kostely ve Verneřicích, Rychno-

vě, Valkeřicích, Merbolticích, Mukařo-

vě, Huntířově, Nové Olešce a Toucho-

řinách byl kritickým mezníkem přelom

60. a 70. let. V roce 1970 rozhodl děčín-

ský Okresní národní výbor, že do těch-

to staveb nebudou investovány žád-

né finanční prostředky a kostely nechal

chátrat. V roce 1973 byla navíc podá-

na žádost o vyjmutí z památkového fon-

du a od následujícího roku tak započala

jejich postupná systematická likvidace.

Zanikl verneřický poutní kostel Nejsvě-

tější Trojice na Božím vrchu, rychnovský

kostel sv. Bartoloměje, valkeřický kostel

sv. Barbory, merboltický kostel sv. Ka-

teřiny nebo mukařovský kostel sv. Vác-

lava. Kromě samotných staveb zani-

kl i mimořádný krajinný fenomén, kte-

rý byl v tomto kraji přítomen po dlou-

há staletí. [1]

Úkolem studentů bylo navrhnout kos-

tel nebo kapli na místě zničených posvě-

cených míst ve Valkeřicích, Mukařově

a na Božím vrchu u Verneřic. Cílem pro-

jektu bylo vyvolat diskuzi o znovuzroze-

ní zjizvených míst severních Čech a za-

myslet se nad podobou sakrálního pro-

storu pro 21. století.

KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE,

VERNEŘICE

Kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn

v letech 1732 až 1733 na Božím vrchu

u obce Verneřice, na místě zázračných

uzdravení (obr. 1). Jednalo se o pout-

ní barokní kostel s centrálním liturgic-

kým prostorem a kruhovým ochozem,

který svým umístěním tvořil přirozenou

krajinnou dominantu. Ke kostelu ved-

la jedna z nejstarších křížových cest

v Čechách.

Roku 1970 rozhodla rada Obvodní-

ho národního výboru Děčín, že se kos-

tel nebude opravovat. Kostel postupně

chátral a po sejmutí památkové ochra-

ny byl v roce 1975 odstřelen a místo za-

lesněno. [1]

Na místě zdemolovaného kostela na-

vrhli studenti Petr Vošmik a Ivo Krato-

chvíl betonovou kapli.

Kostel Nejsvětější Trojice

u Verneřic podle Petra Vošmika

Petr Vošmik reaguje na minulost a vý-

raznou morfologii historického poutní-

ho místa na kopci zvaném Boží vrch

návrhem kaple ve tvaru kvádru, která

nabízí kromě duchovního prostoru ta-

ké rozhled do krajiny a současně i mož-

nost velmi prostého přespání pro pout-

níky (obr. 2).

Kapli umisťuje na samý vrchol kop-

ce, původní přístupovou cestu však

navrhuje neobnovovat, neboť, jak říká,

„cestu ke kapli, stejně jako cestu k Bo-

hu, si musí nalézt každý člověk sám“ [3].

Na autora dle jeho vlastních slov na

Božím vrchu nejvíce zapůsobil prů-

hled do nebe skrz větve stromů, kte-

ré v současnosti zcela zakrývají stopy

po původním poutním kostele. Tyto své

dojmy se následně pokusil zakompo-

novat do konceptu poutní kaple. Vznik-

lo tak „kukátko do nebe“ – v části kvá-

dru se nachází jakýsi trychtýř – kukát-

ko, které směruje pohled vzhůru do ko-

run stromů a na nebe nad nimi. Prů-

hled je tak silně ohraničen a zdůrazněn.

Obr. 1 Kostel na Božím vrchu u Verneřic

(zdroj: NPÚ Ústí nad Labem) ❚

Fig. 1 Church on Boží vrch near Verneřice

(source: NPÚ Ústí nad Labem)

Obr. 2a až e Kaple Nejsvětější Trojice

u Verneřic (autor: Petr Vošmik) ❚

Fig. 2a to e Holy Trinity Chapel near

Verneřice (author: Petr Vošmik)

Obr. 3a,b,c Kaple Nejsvětější Trojice

u Verneřic (autor: Ivo Kratochvíl)

❚ Fig. 3a,b,c Holy Trinity Chapel near

Verneřice (author: Ivo Kratochvíl)

1



Žádné další otvory rozjímání poutníků

neruší.

Objekt je rozdělen na dvě části –

v půdoryse dva za sebou seřazené

čtverce. První část, skrze niž se vstu-

puje, obsahuje vedle přístupové chod-

by i servisní prostory (toaletu a úklido-

vou místnost) a skryté schodiště do

útulny pro poutníky. Tu tvoří převýše-

ná jednoduchá místnost osvětlená skrz

perforovaný plech fasády, jejíž pro-

stor je rozdělen na plochu k posezení

ve spodní části a nad ní se nacházejí-

cí palandy. Po žebříku lze vystoupat až

na střechu, která nabízí výhled do kraje

v úrovni korun stromů. Druhou polovi-

nu stavby tvoří vlastní kaple, resp. spí-

še meditační prostor artikulovaný sho-

ra zavěšeným cortenovým „kukátkem“.

Stavba je řešena jako monolitický že-

lezobetonový objekt. S výjimkou kukát-

ka, perforované fasády nad vstupem,

dveří a zábradlí paland, které jsou na-

vrženy z předkorodovaného plechu –

cortenu –, tvoří veškeré povrchy a prv-

ky pohledový beton.

Kostel Nejsvětější Trojice

u Verneřic podle Iva Kratochvíla

Lapidární betonový válec v krajině, to

je první dojem z lesní kaple, kterou na

Boží vrch navrhl student Ivo Kratochvíl

(obr. 3).

3b 3c

2a

2d

2b

2e

2c

3a



Navenek vnímáme pouze vysoký geo-

metrický útvar, jehož forma kontrastu-

je s okolní přírodou. Těleso proříznu-

té čtyřmi vertikálními spárami a jedinou

horizontálou oddělující horní část vál-

ce – tyto spáry se vzájemně protína-

jí a tvoří prostorový symbol kříže, tedy

symbol křesťanské víry. Vertikální spá-

ry mají rovněž symbolizovat vztah člově-

ka k Bohu, horizontála pak společenství

věřících, tedy vztah člověka k člověku.

Válec je na vrcholu Božího vrchu sym-

bolicky sestaven přesně v místě, kde se

nacházel kruhový centrální presbytář

původního poutního kostela, po němž

dnes zbyly jen sporadické rozvaliny roz-

troušené po kopci. Jednoduchý tvar tak

ukrývá i další myšlenku – ideu rekompo-

zice zničeného kostela. Nová kaple se

skládá z dílů odkazujících na tyto ruiny.

Kaple vzniká imaginárním procesem,

který lze označit za opak demolice.

Jednotlivé části tvořící válec nové kap-

le se zdánlivě vznášejí, díly nad hori-

zontální spárou jsou vynášeny skrytý-

mi prvky. Kompozice působí trochu la-

bilně a dočasně, přesto je díky svému

tvaru a umístění jasnou dominantou

a má být, dle autorových slov, „majá-

kem pro všechny lokality s historií zniče-

ných kostelů“ [4].

Jedna z vertikálních spár svou mír-

ně větší šířkou umožňuje vstup do kap-

le. Vnitřní prostor vybízí k osobní modlit-

bě, přemýšlení o minulosti, přítomnos-

ti i budoucnosti. Horní část válce tvoří

v interiéru klenbu, která prostor uzavírá.

Jediným mobiliářem je dřevěná kruho-

vá deska, která může sloužit k seze-

ní, pokleknutí při modlitbě či jako drob-

ná mensa.

Konstrukčně je kaple navržena jako

sestava prefabrikovaných železobetono-

vých dílců usazených do terénu a vzá-

jemně propojených pouze nenápadný-

mi ve spárách ukrytými ocelovými prv-

ky, jež zajišťují stabilitu jednotlivých be-

tonových dílů.

KOSTEL SVATÉ BARBORY,

VALKEŘICE

Původní kostel pocházel ze 14. století,

jeho podoba se ale nezachovala. No-

vý kostel byl na původním místě po-

staven v letech 1724 až 1728 stavite-

lem Z. Hoffmannem z Hanšpachu-Li-

pové. Kostel zaujímal dominantní polo-

hu na jižním okraji obce. Šlo o barokní,

jednolodní obdélníkovou stavbu, která

byla zakončena polokruhovým pres-

bytářem (obr. 4).

Ještě v první polovině 20. století byl

kostel zachovalou a udržovanou stav-

bou. To se změnilo po roce 1945, kdy

bylo původní obyvatelstvo vysídleno

a opuštěný objekt začal rychle chát-

rat. Ministerstvo kultury z kostela sňalo

památkovou ochranu a v roce 1975 byl

odstřelen, trosky odvezeny na smetiště

a plocha upravena jako pole.

Betonový kostel navrhli v místě od-

střeleného barokního kostela Jan Cha-

loupek a Anežka Zákopčaníková.

Kostel svaté Barbory

podle Jana Chaloupky

Základ kompozice návrhu Jana Cha-

loupky, studenta druhého ročníku, vy-

chází z archetypu kláštera a klášterní-

ho ambitu (obr. 5). Stavbu autor rozdě-

lil na vlastní kostel, který je tvořen domi-

nantním vysokým kvádrem, a přiléhající

atrium obklopené ze zbývajících tří

stran nízkou hmotou obsahující ostatní

provozy – společenský sál se zázemím,

byt faráře, sakristii a menší kapli pro vše-

dnodenní bohoslužby. I samotné atrium

je možné využít pro různé aktivity či

např. venkovní bohoslužbu. Prostor

kostela lze s atriem propojit otevřením

řady mohutných kyvných dřevěných

dveří.

Vstup do kostela je zdánlivě skrytý,

nejprve musí návštěvník vstoupit do

„ambitu“. Vlastní prostor chrámové lo-

di je jednoduchý, ale působivý, svažu-

jící se zastropení nad oltářem nedobí-

há k obvodové stěně a je zde vytvo-

řen světlík – hlavní zdroj denního světla

v kostele. Nad vstupem, pod nejnižším

místem zastropení se nachází chór.

I navenek je hmota kostela velmi pro-

stá, bez otvorů, její proporce jsou peč-

livě navrženy v souladu s poměry zla-

tého řezu. Rozměrné fasády dávají vy-

niknout detailu navrženého materiálu,

kterým je bílý monolitický beton s při-

znanou výraznější strukturou bednění.

Nízké hmoty obklopující atrium jsou

oproti kostelu perforovány otvory, kte-

ré nabízejí průhledy z atria či kaple do

krajiny.

Autor se úspěšně zhostil vytyčeného

cíle, tedy vytvořit až minimalisticky vy-

znívající církevní stavbu.

Kostel svaté Barbory podle

Anežky Zákopčaníkové

Koncept Anežky Zákopčaníkové, stu-

dentky druhého ročníku, vycházel ze

záměru vytvořit místo, které svou půso-

bivou atmosférou bude připomínat, co

se zde v minulosti odehrálo. Zároveň

však vytvoří trvalý symbol, silný a jas-

ný, který bude v krajině schopen pře-

trvat navždy.

Inspirací byl kamenný masiv a cestou

k dosažení popsaného vyznění stavby

volba tvarů a materiálů, které budou

podtrhovat solidnost a trvalost stav-

by, jako by se skutečně jednalo o ská-

5a

5b

5c

4



lu (obr. 6). Návrh proto důsledně pra-

cuje s terénem, do něhož je zapuštěno

celé zázemí stavby (byt faráře, sakris-

tie, technické prostory) a její komunit-

ní část (společenský sál, kaple, toale-

ty), ale také vstupní foyer. Tyto prosto-

ry jsou rafinovaně přisvětleny světlíky

po obvodu hlavní nepravidelné hmo-

ty kostela, která jako zmíněná skála

či balvan vystupuje z krajiny. Od staré

vesnické cesty je stavba odcloněna zdí

z místního kamene (znělce), která při-

rozeně navazuje na existující zdi a zíd-

ky ve zdejší krajině. Ukryta za ní je i za-

hrada, do níž se společenské prostory

stavby i byt faráře otvírají.

Návštěvník je důmyslně veden do

útrob svahu, zšeřelý úzký prostor je

pak náhle vystřídán převýšeným obje-

mem chrámu, jehož dominantou je ze-

nitálním světlem přirozeně osvětlená

oltářní stěna. Světlík po obvodu sva-

žující se střechy se směrem od oltá-

ře zužuje, díky čemuž by měla klesat

intenzita osvětlení dále od oltáře – au-

torka pečlivě pracovala s hmotou i do-

padajícím světlem, aby mohla vytvořit

až mystický pocit tajemna. Její návrh

návštěvníky zve k zastavení, k ztišení

a kontemplaci.

Jak autorka o svém návrhu uvedla,

stavba má být „dominantou v krajině,

a zá roveň s krajinou přirozeně splý-

vat“ [6].

Viditelné části stavby – tedy především

chrámová loď – jsou navrženy z mono-

litického betonu s výrazným hrubším

bedněním větších rozměrů, jehož struk-

tura má pomoci evokovat zmiňovanou

skálu , doplněného kamennými zdmi

a detaily dřevěných vrat a mobiliáře.

ZÁVĚR

Ateliér Hlaváček–Čeněk se snaží své

studenty vést ke komplexnímu přístupu

k architektuře, který lze označit za udrži-

telný, a to včetně estetických, sociálních

a ekologických vztahů. Příkladem toho-

to přístupu je právě téma zmizelých kos-

telů severních Čech, které bylo zaměře-

no především na porozumění použitým

materiálům a jejich vlastnostem z pohle-

du architektonického, stavebně technic-

kého i ekologického.





Ing. arch. Martin Čeněk




Článek byl podpořen z prostředků grantu

GAČR č. 16-23929S – Metodika

architektonického navrhování v kontextu

udržitelné architektury.

6b6a

6c

Obr. 4 Kostel sv. Babory ve Valkeřicích (zdroj: NPÚ Ústí nad

Labem) ❚ Fig. 4 St. Barbara's Church in Valkeřice (source: NPÚ Ústí

nad Labem)

Obr. 5a,b,c Kostel sv. Babory ve Valkeřicích (autor: Jan Chaloupek)

❚ Fig. 5a,b,c St. Barbara's Church in Valkeřice (author: Jan

Chaloupek)

Obr. 6a,b,c Kostel sv. Babory ve Valkeřicích (autor: Anežka

Zákopčaníková) ❚ Fig. 6a,b,c St. Barbara's Church in Valkeřice

(author: Anežka Zákopčaníková)

Zdroje:

[1] STEHLÍK, M. at al. Verneřický případ.

In: Zničené kostely severních Čech

1945-1989. Litoměřice, 2012. pp. 38.

[2] REHBERGER, L., KRATOCHVÍL, I.

Kostel Nejsvětější Trojice. In: Zmizelé

kostely severních Čech. Praha: ČVUT,

Fakulta architektury, 2016. pp. 45.

[3] VOŠMIK, P. Kaple Boží vrch u Verneřic.

In: Zmizelé kostely severních Čech.

Praha: ČVUT, Fakulta architektury,

2016. pp. 52.

[4] KRATOCHVÍL, I. Kaple Boží vrch

u Verneřic. In: Zmizelé kostely

severních Čech. Praha: ČVUT, Fakulta

architektury, 2016. pp. 60.

[5] ZÁKOPČANÍKOVÁ, A., RAIN, T.

Kostel sv. Barbory. In: Zmizelé kostely



[6] ZÁKOPČANÍKOVÁ, A. Kostel svaté

Barbory Valkeřice. In: Zmizelé kostely



BUDDHA PARK


Buddha park neboli Xieng Khuan (Spi-

rituální město) je sochařský park, který

se nachází na území státu Laos v blíz-

kosti řeky Mekong u hranice s Thaj-

skem. Je zde umístěno přes 200 soch

mytologických stvoření buddhistické-

ho a hinduistického duchovního světa.

Lidem blíže neseznámeným s du-

chovním dědictvím Východu mohou

tyto sochy připadat jako surrealistic-

ké výtvory, avšak procházka po tom-

to parku je prý klíčem k hlubšímu po-

chopení světa.

Sochy začal ze železobetonu za po-

moci svých studentů budovat již v ro-

ce 1958 jogín Bunleau Sulitata. Monu-

mentálním dílem celého areálu je leží-

cí Buddha, který si rukou podpírá svou

hlavu. Tato socha s délkou cca 43 m

a výškou cca 20 m má znázorňovat

poslední okamžik Buddhy před dosáh-

nutím pari nirvány, tedy momentu smr-

ti fyzického těla a plného dosažení sta-

vu nirvány.

Druhým místem, kam směřují kroky

většiny návštěvníků, je socha připomí-

nající obří dýni či meloun. Vchod do této

stavby vede skrz ústa rozzuřeně se škle-

bícího démona a než se člověk dosta-

ne nahoru, na nejlepší vyhlídku na celý

park, musí projít třemi patry symbolizují-

cími peklo, Zemi a nebe. V parku je také

možné spatřit mnoho démonických tří-

hlavých hadů (známých jako nágy), slo-

ního boha Ganéšu, hlavního hinduistic-

kého boha a stvořitele Brahmu, který má

čtyři tváře a osm rukou, a řadu dalších.

Stejný tvůrce, který kvůli nepokojům

z Laosu emigroval, založil v roce 1978

podobný park s názvem Sala Keoku i na

území Thajska.

Fotografie: Ing. arch. Jiří Šrámek

DIPLOMOVÁ PRÁCA – NOSNÁ BETÓNOVÁ KONŠTRUKCIA KOSTOLA

V soutěži o nejlepší diplomovou práci v oblasti betonových konstrukcí a mostů udělova-

né Slovenským národním komitétem fib získala 1. místo diplomová práce, jejímž cílem

bylo navrhnout nosnou betonovou konstrukci kostela. Závěrečná práce byla vypracová-

na na Stavební fakultě TU v Košicích Ing. Jozefem Gurou.

„Cieľom diplomovej práce, ktorá vychádzala z reálnych podkladov geologického profilu

pre konkrétnu lokalitu umiestnenia, bolo navrhnúť nosnú betónovú konštrukciu kostola.

Pre danú lokalitu boli použité aj všetky zložky premenného zaťaženia v zmysle platných

noriem. Diplomant sa zaoberal analýzou zaťažení, výpočtom statických veličín, dimen-

zovaním jednotlivých betónových prvkov a ich posúdením a v neposlednom rade kon-

štrukčnými zásadami v zmysle platných noriem. Prácu vhodne dopĺnili výkresy tvaru a vý-

stuže, ktoré poskytli ucelený obraz o navrhovaní takýchto konštrukcií. Výsledky výpočtov

statických veličín boli porovnávané, následne skúmané a vzniknuté rozdiely analyzované.

Prínosom práce je návrh časti konštrukcie na báze bazaltovej výstuže ako alternatívy

voči klasickej oceľovej výstuži a aj originálne riešenie s postupným vyriešením rôznych

typov nosných prvkov (rámy, dosky, steny, valcové plochy, tubus a základové konštruk-

cie),“ hodnotí obsah a přínos diplomové práce její vedoucí doc. Ing. Sergej Priganc, PhD.

Ukážka z výpočtu deformácii programom DLUBAL, resp. ANSYS


MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 4



KAPLE SV. MÁŘÍ MAGDALÉNY

Rodinnou kapli sv. Máří Magdalény z bí-

lého samozhutnitelného betonu navrže-

nou architektem Gerhardem Sacherem

lze neskromně nazvat sochařským dí-

lem. Profesionálové ze všech oblastí, kte-

ří se tohoto projektu zúčastnili, prokáza-

li velké porozumění architektuře schop-

né vytvořit výjimečný a nadčasový pro-

stor, v němž se odehrávají rodinné obřa-

dy a slavnosti a který zároveň poskytuje

unikátní místo pro klid a rozjímání.

Umístění v krajině

Kolemjdoucí nemůže minout tento mo-

derní, ve své jednoduchosti expresivní

architektonický počin, aniž by jím ne-

byl osloven, neboť stojí jako vztyče-

ný prst v mírně pahorkaté krajině upro-

střed mladého vinohradu ve spolkové

zemi Korutany na jihu Rakouska. Sub-

tilní konstrukce a bílé zabarvení be-

tonu přitom kapli harmonicky včleňu-

jí do úrodné planiny s bohatou kulturní

tradicí v okolí rakouského města Zoll-

feld. Na jihovýchodě je na dohled ho-

ra Magdalensberg s poutním kostelem

Wallfahrtskirche z poloviny 15. století

(původní kostel zde stál již v polovině

8. století) a na severu se na 160 m vy-

soké vápencové skále již přes tisíc let

tyčí monumentální pevnost Hochos-

terwitz.

I v letošním roce budeme věnovat prostor nepravidelnému

seriálu Můj dům, můj beton, v kterém zveřejňujeme informa-

ce o zajímavých betonových stavbách hrazených ze soukro-

mých prostředků a sloužících většinou potřebám jednotliv-

ců, nejčastěji rodině. Svým umístěním ve veřejném prostoru

se podílejí na jeho utváření a mohou být inspirací nejen pro

své nejbližší okolí.

Titulek tohoto dílu bychom mohli bez nadsázky pojmeno-

vat Má kaple, můj beton, neboť jsme s ohledem na celko-

vé zaměření čísla vybrali na první pohled skromnou, avšak

přesto majestátní rodinnou kapli sv. Máří Magdalény posta-

venou v sousedním Rakousku.

Vaše redakce

1

2a 2b

Obr. 1 Kaple sv. Máří Magdalény v krajině

Obr. 2 a) Půdorys kaple a souvisejícího

prostoru, b) axonometrie



Architektonické řešení

Po mírně svažité přístupové cestě se ná-

vštěvník dostane na kulatou, štěrkovou

plochu, z které se vstupuje do stavby

z bílého betonu a skla – tyto materiály

zde vytvářejí klasickou kapli v moderním

pojetí. Základem je dokonale a hladce

upravený bílý beton, který se hlavní mě-

rou podílí na utváření svébytného umě-

leckého a estetického architektonického

výrazu kaple, u které lze přitom díky pro-

měnlivým světelným a klimatickým pod-

mínkám vnímat rozličnou barevnost be-

tonu od zářící a lesklé bílé přes nespočet

subjektivních textur a odstínů až k stude-

né matné modři při svítání.

Hřeben sedlové střechy má výšku

7,78 m. V bočních stěnách se nacháze-

jí příčné štěrbiny, tři na severu a tři na ji-

hu, navržené a umístěné s ohledem na

průběh slunečních paprsků během dne

tak, aby světlo při rozbřesku či stmívá-

ní rafinovaně a působivě prostupova-

lo vitrážemi provedenými korutanským

umělcem Karl-Heinzem Simonitschem.

Tyto vitráže jsou vyrobeny z barevné-

ho vrstveného skla a představují šest

dní tvoření světa. Poslední, sedmý den

geneze reprezentuje čelní, celoproskle-

ná stěna na východní straně s výhle-

3a 53b

3c

6a 6b 6c

3d 4a

Obr. 3a až d Výstavba vč. čerpání čerstvého

betonu a finálních úprav

Obr. 4a,b Autorem bronzového kříže

a vstupních vrat je český umělec Jaromír

Gargulák

Obr. 5a,b Umělé osvětlení interiéru kaple

v noci plně prochází východní stranou směrem

ke kříži a na bocích tlumeně prostupuje

vitrážemi

Obr. 6a,b,c Strohý, avšak působivý efekt je

výsledkem promyšleného návrhu a kvalitně

odvedené práce při výstavbě



dem na bronzový kříž zhotovený čes-

kým umělcem Jaromírem Gargulákem,

který je také autorem ručně vyrobených

masivních bronzových dvoukřídlých vrat

u vchodu do kaple, jež se dají velkory-

se otevřít, tak aby poskytla výhled i pro

ty, kteří stojí na prostornější ploše před

kaplí.

Masivní bílé stěny na jednu stranu izo-

lují interiér od hojných kulturních konota-

cí okolí a vytvářejí světlé místo vyzařující

klid a čistotu a vybízející k zamyšlení. Na

druhou stranu se však člověku sedícímu

uvnitř nabízí přes celoprosklenou stě-

nu pohled na temný bronzový kříž (kte-

rý je mimo hlavní prostor kaple) s horou

Magdalensberg v pozadí, čímž je vytvo-

řeno duchovní spojení s vnější, východní

stranou. Interiér je záměrně jednoduchý

a proměnlivý zároveň. Utvářejícím prv-

kem prostoru je také podlaha tvořená

krémově béžovými dlaždicemi z traver-

tinu. Presbytář (kněžiště) je jednoduše

naznačen pouze vyvýšenou podlahou

a na jeho stranách jsou umístěny vý-

klenky – na pravé straně je jeden se so-

chou Marie Magdalény, patronky kaple,

a na levé straně je dvanáct výklenků pro

uložení uren rodinných příslušníků. Mezi

barevnými okny nalevo jsou pro pohodlí

příchozích do betonových stěn ještě ne-

nápadně vsazeny sklápěcí lavice z du-

bového dřeva.

Kaple a světlo

Kaple by měla uchránit vnitřní prostor

od rušného světa kolem, tak aby v ní

mohl být dosažen klid a pokoj, a proto

mají jejich stěny ve většině případů pou-

ze několik otvorů. Avšak kaple umístě-

né ve volné přírodě mohou být otevřeny

okolnímu prostoru mnohem více, prá-

vě tak aby klid přírody byl jejich součás-

tí. V případě kaple sv. Máří Magdalény

u Zollfeldu zajišťuje transparentní zaskle-

ní čelní stěny na východě (sklo o tloušť-

ce 12 mm s rozměry 6,2 × 1,65 m) do-

statečné množství přirozeného svět-

la pronikajícího dovnitř, zatímco barev-

né vitráže na bočních stěnách zaplavu-

jí interiér rozmanitými barevnými obrazy.

V případě potřeby je umělé osvětlení

prostoru zajištěno světly visícími z hře-

bene střechy v podobě válců a bodo-

vým osvětlením výklenků v prostoru

presbytáře, takže za úsvitu a v noci vy-

chází do blízkého okolí rozptýlené svět-

lo naopak z kaple ven. Působivé je pak

plné osvětlení kříže, který se tím stává

součástí interiéru.


Firem

ní p

reze

nta

ce

5a 5b4b

Architektonický

návrh

Gerhard Sacher – Sacher.Lociciero.

Architectes (Graz/Paris)

Dokončení stavby 2014

Projekt Pittino ZT-GmbH (Graz)

Dodavatel stavbyPetautschnig Bau GmbH (Murau),

Knafl&Co St:Veit a.d.Glan

Photographs: 1, 4, 6 – Paul Ott;

3 – Gerhard Sacher, 5 – C. Brandstätter

Acknowledgement:

Sacher Lociciero Architectes

SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA


SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA V ČR

TKP 18

Seminář

Termín a místo konání:

3. března 2017, Praha

Kontakt: www.cbsbeton.eu

TECHNOLOGIE 2017

14. ročník konference


6. a 7. dubna 2017, Jihlava


ZKOUŠENÍ ČERSTVÉHO BETONU

Odborný kurz

Termín a místo konání: 14. dubna 2017,

Beroun/13. října 2017, Brno

Kontakt: www.fce.vutbr.cz/szk

MOSTY 2017

22. mezinárodní sympozium


27. a 28. dubna 2017, Brno

Kontakt: www.sekurkon.cz

SANACE 2017

27. ročník mezinárodního

sympozia

a

POPÍLKY VE STAVEBNICTVÍ 2017


Termín a místo konání: 18. a 19. května 2017,

Fakulta stavební VUT v Brně

Kontakt: www.ssbk.eu/symposium/cs/

TECHNOLOGIE BETONU 1

(TECHBET 1 B7)

Školení

Termín a místo konání: květen 2017, Praha


TECHNOLOGIE BETONU 2

(TECHBET 2 B5)

Školení

Termín a místo konání: květen 2017, Brno


VÁPNO, CEMENT,

EKOLOGIE 2017

Odborný seminář


12. až 14. června 2017, hotel Jezerka, Seč

Kontakt: www.vumo.cz

FIBRE CONCRETE 2017


Termín a místo konání: 13. až 16. září 2017,

Fakulta stavební ČVUT v Praze

Kontakt: http://concrete.fsv.cvut.cz/fc2017

24. BETONÁŘSKÉ DNY

Konference s mezinárodní účastí


22. a 23. listopadu 2017,

místo bude upřesněno


INTERNATIONAL CONGRESS

ON THE CHEMISTRY

OF CEMENT

15. mezinárodní konference


16. až 20. září 2019, Praha

Kontakt: www.iccc2019.org

ZAHRANIČNÍ KONFERENCE A SYMPOZIA

HIGH PERFORMANCE CONCRETE – HPC


a

CONCRETE INNOVATION – CIC


Termín a místo konání: 6. až 8. března 2017,

Tromsø, Norsko

Kontakt: www.rilem.org

BIBM CONGRESS 2017

Termín a místo konání: 17. až 19. května

2017, Madrid, Španělsko

Kontakt: http://bibm.cpi-worldwide.com/

HIGH TECH CONCRETE:

WHERE TECHNOLOGY

AND ENGINEERING MEET!

fib symposium 2017


12. až 14. června 2017, Maastricht,

Nizozemsko

Kontakt: www.fibsymposium2017.com

FOOT BRIDGE 2017 BERLIN

Konference


6. až 8. září 2017, TU Berlín

Kontakt: www.footbridge2017.com

ENGINEERING THE FUTURE

39. symposium IABSE


19. až 23. září 2017,

Vancouver, Kanada

Kontakt: http://www.iabse.org/

ULTRA-HIGH PERFORMANCE FIBRE-

REINFORCED CONCRETE (UHPFRC 2017)

10. mezinárodní symposium ACI/RILEM

Termín a místo konání: 2. až 4. října 2017,

Montpellier, Francie

Kontakt: www.rilem.org

BETÓN 2017

Celostátní konference s mezinárodní účastí

Termín a místo konání: 5. a 6. října 2017,

Štrbské pleso, Slovensko

Kontakt: www.savt.sk

CONCRETE 2017


Termín a místo konání: 22. až 25. října 2017,

Adelaide, Austrálie

Kontakt: http://concrete2017.com.au/

fib CONGRESS 2018


6. až 12. října 2018,

Melbourne, Austrálie

Kontakt: www.fibcongress2018.com


PŘEDPLATNÉ NA ROK 2017

Součástí předplatné-

ho na rok 2017 jsou

pro všechny nové zá-

jemce speciální přílo-

hy Betonové konstruk-

ce 21. století – Beto-

ny s přidanou hodnotou

a Povrchy betonu.

ZÁKLADNÍ

PŘEDPLATNÉ

Cena za roční předplat-

né (šest čísel) je 720 Kč

bez DPH (včetně balné-

ho a distribuce).

ZVÝHODNĚNÉ

PŘEDPLATNÉ

Zvýhodněná cena za-

roční předplatné (šest

čísel) pro studenty, sta-

vební inženýry do 30 let

a seniory nad 70 let je

270 Kč bez DPH

(včetně balného

a distribuce).

PRO SLOVENSKÉ

PŘEDPLA T ITELE

Cena za roční předplat-

né (šest čísel) je 28 eur

bez DPH (včetně balné-

ho a distribuce).

ZASLÁNÍ UKÁZKOVÉHO

VÝTISKU ZDARMA

Na našich webových

stránkách

www.betontks.cz si

můžete objednat jeden

libovolný výtisk

Beton TKS zdarma na

ukázku. Přehled všech

výtisků naleznete v pdf

formátu v archivu, star-

ší výtisky jsou k dispo-

zici v plné verzi, nověj-

ší pouze v náhledu (prv-

ní stránky článků).

Kontaktní e-mail:

predplatne

@betontks.cz.

4/2013

M O S T Y A D O P R A V N Í S T A V B Y

B E T O N O V É K O N S T R U K C E 2 1 . S T O L E T Í

b e t o n y s p ř i d a n o u h o d n o t o u

5/2015

Ž I V O T N Í C Y K L U S B E T O N O V Ý C H S T A V E B

3/2015

S A N A C E , R E K O N S T R U K C E A D I A G N O S T I K A

1/2016

P O Z E M N Í S T A V B Y

6/2016

V O D O H O S P O D Á Ř S K É A I N Ž E N Ý R S K É S T A V B Y

R O Č N Í K 2 0 1 7 ❚

Od

bo

rní p

art

ne

ři

Me

diá

lní p

art

ne

ři

NOVÉ

TÉM

A

betonuniversity.cz

Betony pro moderní stavby a design

2. 3. 2017 - České Budějovice

16. 3. 2017 - Ostrava

Beton – rizika vad a poruch

9. 3. 2017 - Děčín

30. 3. 2017 - Praha

Vypsané semináře v 8. ročníku Beton University

jsou zařazeny do akreditovaných vzdělávacích programů

v projektech celoživotního vzdělávání ČKAIT i ČKA.

Získejte titul na beton!

Firem

ní p

reze

nta

ce

www.betontks.cz

P Ř Í J E M I N Z E R C E ❚Beton TKS, s. r. o.

Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4

tel.: 602 839 429, e-mail: [email protected]

www.betontks.cz

INZERCE PRO VÁS !

C E N Í K ❚Formát Umístění Cena v Kč

A4 4. strana obálky 80 000,-A4 3. strana obálky 50 000,-A4 vnitřní strana 35 000,-

1/2 A4 vnitřní půlstrana 20 000,-1/3 A4 vnitřní třetina strany 15 000,-1/4 A4 vnitřní čtvrtstrana 12 000,-1/6 A4 inzerát nebo tisková zpráva 8 000,-1/8 A4 inzerát nebo tisková zpráva 6 000,-

propagační článek – za každou celou stranu

30 000,-

vklad vlastních propagačních materiálů 8 000,-

Ceny jsou uvedeny bez DPH.Způsob placení: inzerce a PR články jsou placeny na základě faktury vystavené po jejich vytištění v časopise. Klient obdrží současně s fakturou dva výtisky časopisu, v případě záj mu lze přiobjednat větší množství.

S L E V Y : při opakování inzerátu v rámci ročníku . . . . . . . . . . . . – 10 % pro členy SVC ČR, SVB ČR, ČBS ČSSI a SSBK . . . – 15 %při objednání inzerce do konce ledna . . . . . . . . . . – 10 %při objednání celoroční inzerce (6 ks) . . . . . . . . . . . – 5 %

Jiné možnosti či kombinace po dohodě s redakcí.

P Ř I R Á Ž K Y :přesné umístění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . +10 %grafi cké zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . +10 %

Číslo Hlavní témaObjednání

inzerceDodání inzerce

Datum vydání

1/2017Sakrální stavby

16. 1. 2017 24. 1. 2017 15. 2. 2017

2/2017Materiály a technologie

15. 3. 2017 24. 3. 2017 13. 4. 2017

3/2017Sanace a rekonstrukce

15. 5. 2017 24. 5. 2017 15. 6. 2017

4/2017 Mosty 14. 7. 2017 24. 7. 2017 15. 8. 2017

5/2017Pozemní stavby

15. 9. 2017 22. 9. 2017 16. 10. 2017

6/2017Dopravní stavby

15. 11. 2017 24. 11. 2017 15. 12. 2017

195 x 61,5 180 x 61,5

102,5 x 127,5 87,5 x 127,5

1/4 A4

102,5 x 259 87,5 x 259

1/2 A4

195 x 127,5 180 x 127,5

210 x 297

A4

Rozměry inzerátů

jsou čisté. Na spad je třeba přidat 5 mm

195 x 259 180 x 259

56,7 x 127,5

180 x 41

71,7 x 127,5

195 x 41

1/6 A4

102,5 x 65,8

87,5 x 65,8

1/8 A4

F O R M Á T Y ❚

195 x 86,5 180 x 86,5

71,7 x 259 56,7 x 259

1/3 A4

EDIČNÍ PLÁN

Náš beton má říz…

www.ebeton.cz

TBG BETONMIX a. s.SKANSKA Transbeton, s. r. o.Českomoravský beton, a. s.KÁMEN Zbraslav, a. s.

ZAPA beton a. s.TBG METROSTAV s. r. o.CEMEX Czech Republic, s. r. o.

SVB_I_210x297_BETON_2015.indd 1 27/05/2015 11:30

Date post:	18-Oct-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

1/2017 · Lukáš Vráblík, Jiří Prchlík / 66 AKTUALITY AN OCCUPATION OF LOSS / 65 ZMIZELÉ...

Documents