1021 šaravary - eu.avcr.cz · 1021 šaravary 1930, s. 324−328; L. Loudil: Vývoj mlékařství....

1021 šaravary

1930, s. 324−328; L. Loudil: Vývoj mlékařství.Průvodce expozicí. VPZM 10, 1971, s. 209−227;H. Maeder – R. Kruker: Hirten und Herden. Alp-kultur in der Schweiz. Olten 1983; M. Beranová:Chléb a sýr u českých Slovanů. AR 42, 1990,s. 398−401. [zt]

syrečky viz homolky

syžet [franc.], označení systému tematic-kých složek děje: způsob, jakým jsou seřaze-ny; přeneseně i jejich samotné seřazení. Dofolkloristiky byl termín přenesen z literárnívědy; pochází z franc. sujet (námět, látka,téma) a úzce souvisí s fabulí. Zatímco fabuleje příhoda, o které se vypravuje, s. je způsobuspořádání informací o fabuli, a proto máznaky tvořivého procesu, který se realizujeprostřednictvím tří významových polí: kon-textu děje, postav a prostředí. Informaceo fabuli mohou být podávány v časovénáslednosti, s časovou inverzí, nebo mo-hou být, zvl. u fabulí složitých, navzájemrůzně proplétány. Po stránce kompoziční jes. uspořádán hierarchicky, od motivů k si-tuacím a epizodám. Prostřednictvím syžetůse stylistickými prostředky dosahuje este-tického působení, nebo� jimi se prosazujevztah tvůrce ke skutečnosti. O syžetech seve folkloristice hovoří pouze v souvislos-ti s epickými žánry (baladami, legendami,různými druhy vyprávění, lidovým diva-

dlem apod.). Svým charakteristickým se-skupením (uspořádáním) dějových motivůsyžety slouží jako východisko kategoriza-ce folklorních žánrů a analýzy. – Pojema termín s. byl do literární vědy zavedentzv. ruskou formální školou ve 20. letech20. stol. jako protiklad k pojmu fabule.Avšak ve studiu historické poetiky, myto-logie a kompozičních vlastností pohádekjej už na konci 80. l., hl. poté v 90. letech19. stol. konstituoval a jako princip analý-zy užíval A. N. Veselovskij (1838−1906).V protikladu k motivu pokládá syžety zasložitá schémata, v jejichž obraznosti se zo-becňují známé akty (činy) lidského života,a za psychicky se proměňující formy bytu.Podle Veselovského motiv vlastně přerůstáv s.; definuje tedy s. jako téma, ve kterém sepropojují různé motivy. Zpracování syžetůje pak tvůrčím aktem, a proto je s. schopenvariovat, kombinovat se z jinými syžety a vy-jadřovat vztah tvůrce k tradičním typickýmsyžetům. – Termín s. se rozšířil (zvl. po2. světové válce) především ve folkloristiceslovanských zemí, jinde (např. v Německu)se ho pro významovou nekompatibilnosts tamními tradičními termíny (např. s něm.Inhalt, Stoff) užívá jen zcela ojediněle. Aleani ve slovanské folkloristice není jeho de-finiční vymezení a tím i užívání jednotnéa ustálené. Tak např. M. Leščák a O. Siro-vátka chápou s. poněkud volněji jako epic-

kou dějovou osnovu, jako děj (téma), slože-ný z rozličných motivů. B. Putilov naopakodmítá tradiční (ve smyslu Veselovského)chápání syžetů jako pouhé typové schéma,které s větší nebo menší mírou zobecňujekonkrétní obsah a abstrahuje od něho, a(v souvislosti s analýzou bylin a junáckýchpísní) definuje epický s. jako zcela konkrétnícíl epizod, z nichž se skládá reálný obsahdané písně a které se soustřeují předevšímkolem hlavní epické kolize; zahrnuje takévztahy mezi postavami a vnitřní okolnosti,jimiž jsou tyto vztahy určovány. V rám-ci syžetů rozlišuje typová schémata (jakojednu z forem a úrovní zobecnění syžetů)a syžetové téma (invariatní formule platnépro celou řadu shodných syžetů, umožňu-jící sjednocení série typových schémat nazákladě obecných vlastností všech kolizí).Podle Putilova jsou základními stupni sy-žetotvorných vztahů: a) motiv (epizoda), b)syžet (členitelný dále na verze, které mohoumít i různé redakce), c) syžetové schéma(vytvořené sjednocením syžetů na základějejich obsahové blízkosti).Lit.: A. N. Veselovskij: Istoričeskaja poetika. Le-ningrad 1940; B. Putilov: O strukture sjužeto-obrazovanija v bylinach a junackych pěsňach.Makedonski folklor 3, 1970, č. 5−6, s. 9−24;J. Hrabák: Poetika. Praha 1977; M. Leščák –O. Sirovátka: Folklór a folkloristika. Bratisla-va 1982. [mš]

Ššalmaj [z lat.], dřevěný aerofon s kónic-kým vrtáním a dvojplátkem (strojkem).Název vznikl z lat. calamus. Jde všeobecněo jakýkoliv nástroj uvedených parametrů,který může být rozšířen o piruetu (opěr-ný kroužek nebo trychtýřek) za třtino-vým strojkem. Tyto nástroje jsou známyz č. zemí od raného středověku z literár-ních a především ikonografických prame-nů. Renesance z nich vytvořila rodinu odvelkobasových bomhartů až po diskantovéšalmaje. V lidovém prostředí č. zemí se aždo r. 1910 vyskytovala š. pouze na Hře-bečsku pod názvem Pläpp’n. Šalmají bylarovněž starší forma ma�arského tárogató(19. stol.) a lužickosrbská tarakawa z téžedoby. Z 19. stol. pochází sice řada koled,v nichž se hovoří o šalmajích jako nástro-jích pastýřů, ale jedná se vesměs o umělétexty, jejichž autory byli často venkovštíkantoři a kněží. Vyjmenovávali v nich (povzoru romantických pastýřských selanekz období baroka) nástroje, které nikdyneviděli. Kromě výskytu Pläpp’nu nejsouzřejmé žádné další doklady o existenci š.

v lidovém prostředí v č. zemích. Z š. sevšak vyvinul hoboj; poprvé ho bylo užito1628 v chrámovém orchestru v Salcburku.1659 se dostal i do orchestru operního.V č. zemích se objevil v 90. letech 17. stol.;z té doby o něm pochází záznam v inven-táři kroměřížské kapely a premonstráti naHradisku u Olomouce se ve svých análechchlubí, že se jejich hudebníci naučili hrátna tento nástroj jako první na Moravějiž 1695. Přestože šlo pův. o nástroj vojen-ských kapel, zdomácněl hoboj v č. zemíchnejpozději kolem r. 1710 i v chrámové hud-bě. 1690 měl již dvě klapky, jejichž počet sepostupně rozšířil až na šestnáct: bu� pod-le systému T. Böhma (1794−1881), neboJ. Heckela (1812−1877). Pův. zimostrázo-vý nástroj je na počátku 21. stol. vyráběnvýhradně z ebenu. Lidoví muzikanti se ne-pochybně dostali s hobojem do styku zejm.při provozování figurálních mší v 2. polovi-ně 18. a po celé 19. stol. Jeho použití v lido-vé hudbě bylo však jen okrajové a konkrét-ní zprávy o něm jsou pouze z Podkrkonošíz poloviny 19. stol. Většímu rozšíření v této

sféře jistě bránila i cena nástroje, kteráse 1896 pohybovala kolem 80 korun.Lit.: A. Buchner: Zaniklé dřevěné dechové nástro-je 16. století. Praha 1952, s. 23−53; P. Kurfürst:Untergangene Instrumente des Volksmusikinstru-mentariums in den böhmischen Ländern (Hand-baßl, Pläpp’n und Dünngeigchen). Ethnographi-ca 13, 1979, s. 259−285; J. Sehnal: Pobělohorskádoba (1620−1740). In: Hudba v českých ději-nách. Praha 1983, s. 145−209. [pk]

šaman viz čaroděj

šaravary, šaryvary, šarovary – velmi širo-ké, především vojenské kalhoty. Pův. snadvýraz vznikl z arab. šalvar: dlouhé, široké,obvykle hedvábné kalhoty orientálních žen,později i mužů. Do č. zemí přišel výrazpatrně z maarského území. Nazývaly setak široké, nad kotník dlouhé podkasanékalhoty, plundry. V lidovém prostředí sejako š. označují expr. široké kalhoty (pan-talony) vůbec.Lit.: D. Stránská: Lidové kroje v Českosloven-sku I. Čechy. Praha b. r. [1949], s. 44. [ap]

E0.TEX ó (Fin·lnÌ tisk ó VÏcn˝ slovnÌk 0ñé) VytiötÏno dne 10. 8. 2007 v 19.50 hodin. Strana Ë. 1021

šátek 1022

šátek, oděvní součást čtvercového (trojú-helníkového) tvaru vázaná na hlavu, krknebo trup. Nosil se také volně v ruce nebose přivěšoval k jiným oděvním součástem.Velikost, materiál a výzdobu ovlivňovalyjeho funkce. – Š . n a h l a v u je žen-ská pokrývka hlavy čtvercového tvaru,vývojově mladší než obdélníková rouška.Š. na hlavu se překládal po diagonálea zavazoval v týle, pod bradou či na temeni,u velkých šátků složitými úvazy, regionálnědiferencovanými. Zhotovoval se z plátna,od 2. poloviny 19. stol. i ze sametu, hed-vábí, brokátu a vlněných materiálů. Patřilk všednímu i svátečnímu kroji svobodnýchděvčat a vdaných žen. Venkovské ženy hoběžně nosily dále po odložení kroje po celé20. stol. Šátky se bu šily podomácku z kusulátky, nebo se kupovaly hotové řemeslné čitovární výrobky. Zdobily se tkalcovskýmiefekty, tiskem, výšivkou, krajkou, aplikací,třásněmi. Rozdíly se projevovaly předevšímmezi šátky svátečními a všedními; šátkypro svobodnou dívku a vdanou ženu sečástečně lišily barevností. Všední š., určenýke každodennímu nošení, byl menší (do100 × 100 cm), v 18. stol. pruhovanýkanafasový, v 19. stol. barevný tištěný.Vázal se v týle nebo pod bradou a nosil se téžpod lepší š. sváteční. – Ve svátek se na konci18. stol. nosil velký bílý plátěný š., zdobenýžlutou, černou, červenou a v 19. stol. hl.bílou výšivkou. Na Moravě je znám podnázvem šata, plína, plena, plachetka, v Če-chách převážně plena. Vázal se různě:a) na uzel na temeni s cípy svěšenýmidolů (Čechy, Brněnsko), b) v týle nebo podbradu (Valašsko), c) v týle pod splývajícímcípem (Těšínsko). Vyšíval se plochým

stehem, kolem poloviny 19. stol. dírkamis pavoučkovými výplněmi. V Čechách sei v 19. stol. kromě bílé objevovala i barevnávýšivka. Pestrou výšivku doplněnou korálkyměly rozměrné blatské plíny, jejichž cípsplýval hluboko pod pás. Ve středních a se-verových. Čechách se nosily karmazínovéloktušky a plachetky, vyšívané červeně. – Kekonci 18. a počátku 19. stol. přišly do oblibyvelké bílé tištěné šátky, zv. lipské, turecké(Haná), napoleonské či kamrtúšky (luha-čovické Zálesí). Charakteristickou výzdobutvořily vedle motivů rostlinných galantníscény i výjevy reagující na dobové politickéudálosti, např. napoleonské války. Od 20. let19. stol. se v lidovém oděvu objevily velkéčervené tištěné šátky s ornamentem umís-těným po celé ploše nebo soustředěnýmkolem okrajů. Tvořily jej rostlinné vzory.Staly se charakteristickou součástí ženské-ho kroje zejm. na Moravě: na Slováckua Brněnsku se nosily ještě ve 20. stol.Do Čech přicházely zpočátku ze Saska,významného střediska textilního průmyslu,proto se nazývaly saské. V č. zemích vzniklyprvní textilní manufaktury u Kosmonosv sev. Čechách (1788), pak továrna v ČeskéLípě. Její výrobky, lipské šátky, záhy ovládlytrhy v Čechách i na Moravě. V 2. polovině19. stol. se dovážely na Moravu velkéčervené šátky z rakouského Dornbirnua Feldkirchu (vídeňský, turecký, tyrolský,saský, sakský, hózlendr, maryšák). Prodávalyse v několika velikostech (100 × 100až 140 × 140 cm), některé i s třásněminašívanými u okrajů. Kladly se bu přímona vlasy, nebo na malý plátěný š., na plátěnýčepec či na obalenku (drát obalený vlasy čipruhem plátna). Před polovinou 19. stol. se

vázaly pod bradu (Valašsko), v týle na uzel,později vzniklo množství složitých úvazů.Varianty vycházely z několika základníchtypů: a) dole konce (cípy spuštěné dolů),b) nahoře konce (cípy ovinuté kolem hlavy),c) na záušnice. Zvláštní místo mezi továrnímitištěnými šátky zaujímají vícebarevné hanác-ké tisky, vyráběné před polovinou 19. stol.v Jeřábkově dílně v Uničově a v Bayerověv Přerově. Místně se na Slovácku (Uher-skohradiš�sko, Uherskobrodsko) současněs velkými továrně tištěnými šátky nosilybarvenice (šátky doma barvené), modré sežlutými květy. V Čechách, kde se kroj začalodkládat dříve než na Moravě, se nestačilyvelké tištěné šátky ve svátečním kroji plněrozšířit. Začátkem 20. stol. se začínalood jejich nošení upouštět i na Moravě. –Malé šátky vázané pod bradu (při prácitéž v týle) představují poslední vývojovoufázi ve 20. stol. Oproti všedním tiskůmbyly sváteční šátky rozmanitě zdobeny:vytkávaným dekorem, výšivkou, aplikací,lemováním okrajů třásněmi apod. Lze jevidět na starých venkovských ženách ještěna konci 20. stol. – Š . n a k r k jakoozdobný doplněk mužského a ženského,hl. svátečního kroje byl tovární výrobekz hedvábí, popř. brokátu. Jen na všedníden se bral plátěný. Mužský š. na krk,téměř vždy černý, se vázal pod límcemkošile, s cípy volně spuštěnými, nebo dvakrátomotaný kolem krku s cípy krátkými. NaBrněnsku se cípy zasunovaly pod vestu.Zhruba od poloviny 19. stol. se nosily spíšešátky trojcípé, které vystřídaly čtvercové.Ženský š. na krk se na rozdíl od mužskéhonevázal, ale vyplňoval hluboký výstřih ka-bátků. Převažovaly šátky barevné, s vytkáva-nými vzory a lemované dlouhými třásněmi.


1023 šerka

Na Brněnsku se světlý jednobarevný š. nosiltéž k živůtku. Ženské šátky na krk se roz-šířily v lidovém kroji pod vlivem městskémódy poměrně pozdě, např. na Chodsku seobjevily ve 30. letech 19. stol., ještě pozdějina Litomyšlsku. Na Valašsku a Slováckuke kroji nikdy nepatřily. Jejich obliba sevytratila, jakmile se přestaly nosit starší typykabátků s výstřihem. – Š . t ř í c í p ý, půlka(Morava), kosička (Čechy), se používal jakoovinovací oděv. Kladl se na živůtek či podkabátek, a to kolem krku, křížem přes prsa.Vyšívané konce se zavázaly vzadu na uzelnebo zasunuly za zástěru tak, aby byla vidětjejich výzdoba. První zmínky o bílých polo-vičních trojúhelníkových šátcích se objevujíve 30. letech 19. stol., kdy půlení velkýchvyšívaných šátků (vystřídaly je tištěné) před-stavuje jejich nové využití. Původní trojú-helník se během doby přizpůsoboval tělu,cípy se nastavovaly, přepona vystřihovala.Plátěné půlky se zpočátku jen vyšívaly, zejm.v cípech, a to bíle (na Horácku, Malé Hanéa na Brněnsku), ale také kovovým dracou-nem a karmazínem (Čechy). Bílá výšivka bylana prvních půlkách provedena plochým ste-hem, na mladších technikou dírkového vyší-vání, často s pavoučkovými výplněmi. Okra-je půlek se od 2. poloviny 19. stol. lemovalypaličkovanou, popř. sí�ovanou krajkou. Plá-těné půlky se nahrazovaly (např. na vých.Brněnsku a Malé Hané) tylovými se strojo-vou výšivkou nebo zhotovovanými ze záclo-noviny. Největší rozkvět kosičky v Čecháchspadá do 1. poloviny 19. stol., na Moravěpřežila až do počátku 20. stol. (na Brněn-sku). – Š . p ř e h o z o v ý, oděvák, salup(Čechy), vlňák (Morava), oděvadlo a vylňák

(Valašsko) či zaviják byla součást ženskéhosvrchního ovinovacího oděvu čtvercovéhotvaru, zhotovovaného ze soukenných a vl-něných materiálů, řemeslné, manufakturnía tovární výroby. Přehozové šátky byly lehké,jednobarevné, vlněné s kašmírovými vzorynebo teplé vícebarevné, obvykle kostkované,ze silnévlny;odpřelomu19. a20. stol. se roz-šířily žinylkové. V 19. stol. se přehozové šát-ky nosily přeložené úhlopříčně, ve 20. stol.se skládaly podélně a v zimě se přehazovalypřes hlavu; téměř vždy je lemovaly třásně.Šátky sloužily i k nošení dětí na zádech. Velképřehozové kašmírové šátky s třásněmi sepoužívaly v 19. stol. hl. v Čechách. PodleF. Skopalíka (1822−1891) se objevily naHané po r. 1830. První přehozové šátky bylyzelené, pozdější barevné. Na Valašsku se popolovině 19. stol. začaly nosit šátky z bíléhosukna, ale koncem 19. stol. byly vystřídányvlňáky tmavými. Od 70. let 19. stol. nahrazo-valy na Slovácku krátké kožíšky. Kostkovanévlněné přehozy patřily k zimnímu oblečenížen i tam, kde kroj již odložily. Ženy staršíhověku se na moravském venkově zahalovalydo vlňáků i ve 2. polovině 20. stol. – Š . d or u k y apod. sloužil v lidovém prostředí jakooděvní doplněk (kapesník).Lit.: F. Skopalík: Památky obce Záhlinic.Brno 1885, s. 72; J. Klvaňa: Lidové kroje namoravském Slovensku. In: Moravské Slovensko I.Praha 1918, s. 97−252; F. X. Jiřík: O látkáchpotisknutých. Praha 1921; D. Stránská: Lidovékroje v Československu I. Čechy. Praha b. r.[1949], s. 51−52; B. Vojtíšek: Českolipské kar-tounové vzorníky. MVP 78, 1970, s. 1−4; E. Ur-bachová: Lidový kroj na Vsetínsku. Vsetín 1980;J. Langhammerová: Lidový oděv v českých

zemích. ESMR III, s. 54; M. Ludvíková: Krojbrněnského venkova. Brno 1990; M. Ludvíková:Šátky na hlavu na Podluží. Slov. 42, 2000,s. 45−50. [ln]

šatka viz rouška

Šebestián, vl. Sebastianus (3. stol. Milán– asi 20. 1. 288 Řím), mučedník, světec(20. 1.). Pojmenován je podle blíže neloka-lizovaného města Sebasty. Jako římský dů-stojník císaře Diokleciána byl denuncován,když pomáhal svým souvěrcům ve vězení,připoután ke stromu a ostřelován núbij-skými lučištníky. Jeho mrtvé tělo vylovilakřes�anka Lucina či Irena z kanálu (Cloacamaxima), dala je pohřbít v katakombách naVia Appia a nad jeho hrobem byl založenprvní jemu zasvěcený kostel, který patřilk sedmi římským poutním chrámům. Nej-starší vyobrazení světce pocházejí z Kalixto-vých katakomb v Římě z 5. stol. a z kostelaS. Pietro in vincoli v Římě z r. 680. V zaalp-ských zemích byl zobrazován od 13. stol.ještě v římském brnění s mečem a se štítem,od 16. století, zejm. v baroku, už s šípy.První vyobrazení nahého nebo jen bedernírouškou oděného Š. se vyskytla po morovéráně kolem r. 1350. Od 15. stol. byl uctívánobecně jako patron proti moru a ochráncestřeleckých spolků. Od pozdního středově-ku vystupoval společně s francouzským mo-rovým patronem sv. Rochem, který žil napřelomu 13. a 14. stol. V českém prostředípronikal do lidového vědomí prostřednic-tvím drobné religiózní grafiky, hl. svatýchobrázků.Lit.: V. Kraehling: Saint-Sébastien dans l’art. Pa-ris 1938; M. Zender: Volkstümliche Heiligenver-ehrung. Atlas der deutschen Volkskunde NF, Er-läuterungen 1. Marburg 1959−64, s. 209−210;H. Sachs – E. Badstübner – H. Neumann: Christ-liche Ikonographie in Stichworten. Leipzig 1980,s. 310−311; SNSVU, s. 435; V. Schauber –H. M. Schindler: Rok mezi svatými. KostelníVydří 1994, s. 27−28. [rj]

šedívek viz draní peří

šerka, šorka, šarka, mezulán – 1. polovlněnánevalchovaná látka tkaná ze lněné osnovyjemnější kvality příze (pačesné a lněné),později i z bavlny a vlněného útku, většinoubarveného. Používala se na ženské oděvnísoučástky. – Látky kombinované z různýchtextilních materiálů se vyráběly již v antice.Z doby Velkomoravské říše byl nalezen veStarém Městě u Uherského Hradiště zbyteksnad oblekové látky, v níž chybí jedna sou-stava nití. Zachovaná vlákna jsou vlněná,druhá příčná nedochovaná vlákna byla asilněná. Od 12. stol. v Evropě a od 14. stol.


šerka 1024

v č. zemích se kombinovala lněná vláknas bavlněnými na barchetech, hedvábná s ko-vovými na brokátu. V 18. stol. droget, droketbyl kombinován z vlny a lnu či hedvábí, harasa vorstott někdy z různých přízí. V soudnícha pozůstalostních spisech z 18. a 19. stol.je v č. zemích pojem š. (mezulán) spojováns oděvními součástmi; z ženských to bylysukně nejrůznějších barev (červená, modrá,žlutá, zelená dvou odstínů, světlá a tmavá,černá), ale i kabáty a kabátky, muži nosiliz bílé a černé š. kabáty, kalhoty (spodky),čepice, kazajky, někdy i mezulánovej kabát.– Š. jako látka na ženský oděv se tkala nalněných osnovách režných, bílených i bar-vených, nejčastěji na modro (výjimečně nahnědo, černo, růžovo či fialovo). Tkala se nastejných osnovách jako kanafasy, tj. jedno-barevných i pruhovaných. Síla lněné příze sepohybovala v kvalitě pačesné a koudelné(plátno). Výjimečně jsou šerky tkané najemné lněné přízi. Hustota osnovních nitíbyla u jemnějších přízí 15−19, u hustších8−12 nití na 1 cm. Pozdější jsou šerky tkanéna osnovách bavlněných nebo kombinova-ných ze lnu a bavlny. Bavlna bývala v metric-kém čísle 15−20 a hustotu osnov měla větší(20 i více na 1 cm). – Proužkované osno-vy, kombinované z bíleného lnu a červené,

popř. červené a modré bavlny, jindy z bíléhoa modrého lnu, doplňovala červená bavlna(nejčastěji proto, že tkadlec plnil objednávkuna pruhované cíchy, a k tomu kostkova-nou kanafasku a šerku). Útkový materiálv přírodní barvě se v šerkách určených nasukně vyskytoval jen výjimečně. Jsou známyz Pošumaví, jižního okraje středních Čech,severního okraje j. Čech a z Orlických hor.– Nejvíce se užívala vlna doma předená a bar-vená u místních městských barvířů, nebo sekupovala přímo u barvíře, či objednávalau tkalce. Nejoblíbenější byly červené tóny(rumělka a karmínová), kobalt a ultramarín,fialová do modra i červena, zelená trávo-vá a smaragdová, méně černá, žlutá, šedá,okrová, oranžová a růžová. V útkové vlněnépřízi, užívané na sukňové šerky, jsou velkérozdíly v kvalitě, a to od nestejnoměrněručně předené tlustší vlny až po stejnoměrnětence předené, dokonce i dvojmo skané (asistrojově kramplované i předené) z konce19. stol. – Nejméně polovina všech polo-vlněných sukňových šerek se tkala plátnovouvazbou. Vyskytují se v nich však i další vazby:kepr, ryps, štruk, atlas i vazebné návleky.V plátnové vazbě při použití tlustších přízíje počet útků nižší (8−12 na 1 cm), u jem-nějších přízí vyšší (18−25). Někdy jsou přidalších vazbách až nabité útkem (i 48 nitína 1 cm). – Sukňové šerky plátnově tkanébyly jednobarevné nebo měňavé. Podle barvyosnovy a hustoty útku se měnil tón sukně:na bílé osnově dostala ostře fialová vlnav útku mléčně tlumený tón, s tmavomodrouosnovou ztemněla. Někdy plátnová tkaninas kontrastními barvami v osnově a útku na-bývala měnivých tónů, např. růžová osnovaa tmavě zelený útek, na tmavě modrém lnučervenohnědý vlněný útek. Jednobarevnéšerky se tkaly na tmavěmodré lněné os-nově modrou vlnou, na červené bavlněnéosnově červenou vlnou, nebo byl-li útektak hustý (by� v plátnové vazbě), vytvořilvlastně rypsový povrch látky (zelený, mod-rý, rumělkový). – Rafinované jsou variantyplátnově tkaných šerek měňavých, v nichžse v útku pravidelně střídají po jedné niti dvěbarvy vlny. Byly známy v okolí JindřichovaHradce, na Doudlebsku, v Pošumaví. Mělyi svá specifická jména, např. v kombinacižluté a zelené housenková, červené a sma-ragdově zelené jablečná, červené a tmavěze-lené skořicová, červené a hnědé hřebíčková,červené a modré míšenka nebo perleová. –Barevné snování se u plátnově tkaných šerekvyskytovalo na Českomoravské vrchoviněs designy červenomodrobílými v osnověpřetkané červeným útkem, čímž osnovnívzor nabýval měkkých kontur kadeřavostívlněného vlákna. – Některé jednobarevnéšerky se tkaly bu celé keprovou vazbou

(většinou čtyřvazný kepr 3/1), nebo v kom-binaci s dalšími vazbami: proužky plátnaa kepru, nebo plátna a štruku, což tvořilosvětlejší a temnější tóny proužků téže barvy.– Existují stovky vzorů šerek pruhovanýchbarevnými útky v plátnové vazbě. Až namalé výjimky jsou dezény symetrické stejnějako u kanafasu: bu byly barevné proužkyrozmístěny řídce v základní ploše, nebo sebarevné proužky shlukovaly dohromady(nejčastěji střední nejširší) a v různýchintervalech (1−15 cm) se opakovaly po celéploše. – Některé šerky byly kostkované. Os-novy složené ze lněné příze a červené bavlnyv úzkých nebo širokých raportech, přetkanévlněnými útky v plátnové vazbě s týmiž ra-porty, vytvořily pravidelné kostky. Použilo-lise v útku jiných proužků a jiných barevvlny než v přízi osnovní, vznikaly kostkynepravidelné. Na Českomoravské vrchoviněse tkaly šerky, v nichž některé pruhy bylyzvýrazněny keprovou či štrukovou vazbounebo byly doplněny rypsovými proužkydvoubarevných šachovnic a žebříčků. Velicečasté jsou ve všech oblastech pruhovanéšerky, tkané po celé ploše keprovou vazbou,nejčastěji čtyřvazným keprem 3/1 na lněnýchnebílených nebo obarvených osnovách.V malých raportech vzorů do 2 cm se střídaly2−3 barvy vlny ve stejně širokých pruzích,ve vzorech nad 2 cm byly vzory složitější.Většinou se v nich střídaly dva i více motivů,často barevně i dimenzemi komplikovaných.Kromě tkaní čtyřvazným keprem se tkalyšerky po celé ploše i keprem lomeným,jindy šestivazným atlasem. – V šerkách lzetaké nalézt jako výzdobný motiv skané nitě,obdobně jako v kanafasech. Na keprovětkaných šerkách se uplatňují jako jednotlivélinky i několikamilimetrové proužky vestředech pruhů, obklopují nejefektnějšípruh v raportu nebo tvoří jeho centrum.Jsou hodně kroucené, takže melírovaný


1025 šestinedělí

efekt je hustý. Stáčely se obvykle dvě nitěkontrastních barev: červená a bílá, červenáa modrá, žlutá a modrá aj. Nejčastěji sešerky se skanými nitěmi tkaly na šumav-ském Podlesí, Českomoravské vrchovině,v severní části j. Čech a jižní části středníchČech. Skané nitě se také uplatnily na celéploše šerkové látky v oblasti na východ odJindřichova Hradce. Byly plátnově tkané,útek byl skaný např. z purpurové a oranžové,rumělkové a fialové, modré, oranžovéa fialově červené. – Zvláštním druhemkeprově tkané š. s bordurovým vzorem bylyvlněné kolovanky; tkaly se na Klatovsku,v Pošumaví, na Doudlebsku, v okolí Počáteka na Českomoravské vrchovině. V částilátky určené k horní části sukně byly drobnéproužky, ve spodní části nad lýtky byl širokýbarevný pruh. – V okolí Bystřice n. Pern-štejnem a na Pelhřimovsku se vyskytovalyšerky vokýnkové, na nichž jako u kolovanekbyla horní část hustě proužkovaná a bordura(18 cm) byla vytkána dvouútkovou dutin-kou motivy šachovnic, větších čtverečkůa obdélníčků. Š. s asymetricky řešenýmidesigny se říkalo také kolovanka nebošramačka (Doudleby). Flamkově barvenávlna se vyskytla jen na Klatovsku v ko-lovankách, v tónech režné a tmavěhnědé.V oblasti mezi Poličkou, Novým Městem naMoravě a Bystřicí n. Pernštejnem byla známaš. žebříčková; na zvláštně navedené osnověse na zrnitý ryps vytkávaly dvoubarevnéžebříčky po celé ploše: zelené a červené,kobaltové a purpurové, fialové a černé aj.,které se po délce 1 cm barevně vyměnily.– Nevelkou skupinu tvořily šerky s geomet-rickými vzory po celé ploše v nekonečnémraportu, které se vyráběly na obou stranáchČeskomoravské vrchoviny. Tkaly se nabílených lněných nebo namodro obarvenýchosnovách, navedených do příslušných tvarůkřížového kepru vlněnými útky jedné barvy.Nejčastějším vzorem byly kruhy a soustře-děné čtverce na koso postavené. Vzorytěchto sukní jsou obdobné listovým vzorůmručníků a ubrusů. Ve stejném materiálovémprovedení se objevují ve vzornících tkalcůjihlavského a znojemského kraje z 50. let18. stol. Na Klatovsku se vzor soustřednýchčtverců nazýval simotál. – Uvedené druhysukňových šerek se tkaly v jižní poloviněČech, v severových. Čechách, na záp.Moravě a ve Slezsku po celé 19. stol. Jejichvýroba během přechodu tradičního oděvuv městské oblečení upadala a definitivnězanikla za 1. světové války. Šerky se vyrábělypro lokální potřebu, popř. místní trhy.Nedocházelo k regionálnímu míšení typů,proto byly charakteristické pro jednotlivénárodopisné oblasti. Některé šerky se prosvoji trvanlivost nosily v odlehlých oblastech

ještě ve 20. letech 20. stol.; jiné se přešívalyv městské oděvní součástky. Ústředí lidovéumělecké výroby zavedlo po r. 1946 výro-bu polovlněných nevalchovaných tkaninovlivněných lidovou tradicí; měly stejnýúspěch jako obdobná kanafasová produkcea v l. 1946−1988 pronikly i do městskémódy; 2. sukně ušitá z polovlněné neval-chované látky. Měla další nářeční názvy:šorka, šarka, moldonka, vlnice, vlněnka,šerčička, šerkovice, šerkovka, kandrašice,kandraška, poloviční, vepřovice, purylka,trajda, dělanka. Některé šerky dostaly ná-zev podle místního typu či většího střediskavýroby: pejřimačka (Pelhřimov), klatov-ka (Klatovy), volarka (Volary) nebo pod-le barev: koukolová, modráčková, pájová(rumělková), jasná (tmavší červeň), bílá(světlezelená a světlemodrá), šedá (namod-ralá), mlynářská (šedomodrá), semenatá(režný len, tmavohnědá vlna), housenko-vá, skořicová, jablečná, hřebíčková, míšen-ka, perle�ová. Kontrastně barevně kompo-novaným se říkalo Jiříkovo vidění, podlekompozice vzoru byly vlněné kolovanky, š.merhovaná, vokýnková, žebříčková, simo-tálová, šrámačka; 3. polovlněná látka zelněné osnovy (kvality pačesné i koudelné)a útku z ručně předené, dosti silné vlnypřírodních barev (režné a hnědavé), kteráse valchovala a používala na šití mužskýchpracovních obleků a dlouhých kabátů. Ve-dle řemeslné výroby čistě vlněných sukense v j. Čechách od Chodska po Jindřicho-hradecko tkaly polovlněné látky ze silnélněné osnovy a silného vlněného útku pří-

rodních barev (bílého, šedavého, šedohně-dého a hnědého), které se před použitímdávaly valchovat. Nazývaly se též kalmuky.Byly trvanlivé a teplé, používaly se k šitícelých šatů pro zemědělce a lesní dělníky.Šily se z nich také čepice a vesty, podšívalyse jimi vlněné punčochy. Tato š. se tkalavazbou plátnovou i čtyřvazným útkovýmkeprem (3/1). Kvalita osnovních nití bylakoudelná nebo ještě podřadnější (runda,strhofka, vrškovice). Útek z málo kroucenédomácí vlny měl nejvýše metrické číslo 5.Hotová látka se dávala valchovat; kladív-kové valchy (šloky) pracovaly ve zmíněnéoblasti do 50. let 20. stol. Látka, pův. 90 cmširoká, se někdy srazila až na 50 cm podletoho, jak hustě ji tkadlec utkal (narazil).Šerky tohoto druhu byly hustě dostavené(10−18, 4−5 na 1 cm2). U keprově tka-ných byl útek hustší (10−15 nití na 1 cm).Pokud byla látka nová, kadeřavý zplstěnýútek úplně kryl osnovu. Mužské oblekyz této š. se nosily v některých lokalitáchaž do 2. světové války. Označovaly se kal-mučky, kalhoty šerkovice, keprově tkanékabáty vyrážený. Mívaly přírodní barvy,jen v okolí Strážova (Klatovsko), kde mělvalchář i barvírnu, se tato polovlněná suk-na vyskytovala také v černé, zelené a hnědébarvě; 4. krojový slavnostní kabát (kaftan,bílý župan) mužského kroje z čistě bílépolovlněné valchované látky, který nosiliženatí muži na Chodsku. V dolních vsíchu Domažlic míval tento pláš� na límci, man-žetách rukávů a na zádech nad vloženýmiklínovými šosy výšivku bílým hedvábím,v horních vsích kolem Postřekova zdobilopláš� černé lemování. Bílá š. patřila takék oděvu starosvata při tradiční svatbě naChodsku.Lit.: D. Stránská: Lidové kroje v ČeskoslovenskuI. Čechy. Praha b. r. [1949], s. 90−91; H. Hyn-ková: Mezulán a mezulánky v oblasti Orlickýchhor. ČL 46, 1959, s. 104−113; J. Staňková:Etnografické marginálie k textiliím z období Vel-komoravské říše. ČL 51, 1964, s. 334−347;J. Staňková: Rukopisné knihy krejčovských střihů.ČL 57, 1970, s. 203−234; V. Svobodová: Lidováa manufakturní výroba s přihlédnutím k vývoji naMoravě. Trutnov 1983; J. Staňková: České lidovétkaniny. Čechy a západní Morava. Praha 1989.

[jst]

šestinedělí, doba šesti týdnů po porodu,v jejímž průběhu se organismus ženy vracído původního stavu. V době š. je žena(šestinedělka, nedělka) oslabena a podletradice ohrožena nejen zdravotně, ale téžmnoha zlými silami, stejně jako dítě v prv-ních týdnech života. Proto se k tomutoobdobí vedle praktických rad pojí řadamagických praktik s ochrannou funkcí.


ševcovství 1026

Šestinedělka má nejméně týden ležet nalůžku, odděleném od prostoru světnicekoutní plachtou nebo zástěnou (koutro,koutra), na níž bývají zobrazeni světci. Ležív tzv. koutě nebo polohu (Slezsko), odkudse má po celých šest týdnů co nejméněvzdalovat. Novorozeně leží po dobu š.na lůžku vedle matky, odkud ho porodníbába odnese pouze ke křtu. Kout vykrápělisvěcenou vodou, místnost vykuřovali kadi-dlem nebo jalovcem, do lůžka kladli různéochranné předměty: růženec, modlitebníknížku, nůž pod polštář, sekyru, k nohámpostele koště; na pelest postele nebo nadveře kreslili svěcenou tříkrálovou křídoumuří nohu (pěticípou hvězdu jedním ta-hem). To vše mělo zabránit přístupu můry,která prý chodívala šestinedělkám a novo-rozeňatům sát krev. Můru také zaříkávali:Můro, můro, muří, nepřistupuj k mémulůži, přistoupíš-li ke mně jedinou, useknu tihlavu sekyrou! Na Moravském Slovenskuzabodli na ochranu proti můře do kout-ní plachty křížem dvě jehly. Ochrannoumoc přikládali chlebu: šestinedělka mělamít pod polštářem krajíc chleba, který sepo šesti dnech vyměňoval. Krajíček chlebavkládali do peřinky novorozeněte, aby za-bránil onemocnění psotníkem, někde mělsymbolicky zajiš�ovat, aby dítě nemělo ni-kdy nouzi nebo aby nebylo lakomé. Předpsotníkem chránilo též koření v plátěnémpytlíku vložené do peřinky. – Význam-nou roli magické ochrany sehrávala čer-vená barva. Červeně bývala vyšita koutníplachta, červenou barvou býval zdobenpovijan. Dítěti dávali na ruku či na krkčervenou pentličku nebo mořské korálky.Vyblednutí barvy korálků bylo znamenímnějaké choroby. O stáří této praktiky svědčígotické obrazy a sochy, kde mívá Ježíšekv náručí matky velmi často na ruce nebo kr-ku červenou stužku či korálky. Dětské če-pečky zdobila červená mašle, někde kladlidítěti kolem hlavy červený šátek. Říkávalose, že červená barva strhne oči a zabráníuhranutí. Červenou stužkou chránili takémlá�ata domácích zvířat. Do peřinky vklá-dali děcku až do křtu růženec; pokud sematka musela na chvíli vzdálit, pokropila jesvěcenou vodou. – Šestinedělka musela re-spektovat řadu zákazů: nesměla vyjít ven zavětru (aby ji nepodfouklo), v poledne nebopo západu slunce (do domu by vnikla divážena, hastrman nebo polednice, odnesly bydítě a zanechaly zde své, tj. podhozence).Šestinedělka byla až do církevního obřaduúvodu pokládána za nečistou, podle pově-rečných představ mohla způsobit mnohozla. Nesměla vyjít ven bosa, spálila by podsebou trávu (chodí-li bosa, čert vykrajujea sbírá její šlépěje). Nesměla na pole, při-

volala by bouřku nebo by přišel suchý rok,nesměla na louku, odneslo by ji povětří.Kdyby čerpala vodu ze studny, vyschlyby prameny. Nesměla vystoupit na půduani na žebřík výše, než kněz vyzdvihujevelebnou svátost, nesměla sejít do sklepa.Donedávna se i ve městě věřilo, že šestine-dělka příchodem do hospody nebo na ta-neční zábavu způsobí rvačku. – V průběhuš. přijímala matka s dítětem řadu návštěvintegračního významu. Přicházeli nejdřívekmotry a kmotři, nejbližší příbuzní, pakdalší sousedky a sousedé. Tyto návštěvy pl-nily významnou společenskou funkci, vy-jadřovaly přijetí dítěte do obce. Při vstupudo místnosti bývalo zvykem se pokřižovatsvěcenou vodou z kropenky u dveří a připrvním pohledu na dítě pronést ustálenouvětu, která měla zabránit uřknutí nebouhranutí: Pán Bůh požehnej!; Dej ti PánBůh dobrý svět!; Tak požehnej pánbu, aby-ste ho ve zdraví vychovali a hodně radostise na něm dočkali!; Bez uroku, celý pomamě!; Bez uroku, pěkné děcko! apod.Návštěvníci přitom dítě pokřižovali, někdetéž políbili na čelo. Vlivem zdravotnickéosvěty se od líbání upustilo, ale na Ostrav-sku se o této první návštěvě stále říká: Idupolubi�. Návštěvníci přinášeli do kouta, dopostele, do polohu různé dárky. Nejčastějito byly potraviny, které měly posilnit šes-tinedělku, ale byly určeny i dalším členůmrodiny. Do kouta nosili vařenou slepicis nudlemi, různé polévky v koutním hrnci(koutňák). Oblíbená byla slepičí polévkas co nejdelšími nudlemi, aby mělo dítědlouhý život, hovězí, sladká polévka s man-dlemi aj. Nosívali též mléko a smetanua hl. nejrozmanitější pečivo, jehož druhya tvary bývaly charakteristické pro danýregion: pletené věnce či pletence, velikéhousky nebo vánočky, položené na prkněna nůši, koláče, koblihy, šišky aj. Obvyklenechyběla láhev kořalky nebo vína, abyse čistila krev. Přinášení dárků do koutaodrážejí lidové betlémy. Darovníci nesounejrůznější pokrmy, o dárcích pro novo-rozeného Ježíška se zpívá ve vánočníchkoledách. Šestinedělka dostávala i dárkyjiného druhu, např. látku na šaty nebooblečení pro dítě. – Pokud šestinedělkazemřela, nesly a pochovávaly ji ženy. Věřilose, že až do konce š. přichází vždy o půlnocidítě převinovat, kojit a kolébat. Do rakve jívkládali jehlu, nitě, náprstek a nůžky, abymohla svému dítěti i v hrobě šít košilky.Pokud zemřelo nepokřtěné novorozeně,pochovala je bába na neposvěceném místěbez obřadu. Věřilo se, že zemřelá nekřtě-ňátka pláčou v noci u hřbitova; pokudje pochovali u plotu v zahradě, je slyšetjejich pláč v poledne. Nekřtěné děti se na

onom světě dostanou na temné místo, kdejsou až do soudného dne, pak je pokřtísv. Jan Křtitel. Pokřtěné zemřelé novoro-zeně nesla při pohřbu na rukou kmotranebo porodní bába. – Š. bývá ukončenocírkevním obřadem zv. úvod.Lit.: Čas života. Rodinné a společenské svátkyv životě člověka. Brno 1985; J. Krupková: Tra-dice a etnografie. Praha 1991; A. Navrátilová:K duchovním a sociálním základům rituálníhoukončení šestinedělí. Religio 5, 1997, s. 47−58.

[vj]

ševcovství viz obuvnictví

šibřinky, masopustní maškarní zábava s ur-čitým tematickým rázem. Témata š. mohouznít např.: Na břehu Vltavy; Přijela k námpou�; V cirkuse. V tomto smyslu poprvépořádal š. J. Fügner (1822−1865) v Sokolepražském (1865). – Název š. je synony-mem pro žerty, frašky, šašky, posměvačnékousky, též vrabčí švitoření. Ve stč. jsoutak označována pověrečná kouzla, podvoda klam. Z původního významu slova jeodvozeno lidové šibřit ve smyslu špásovat.– Od 2. poloviny 19. stol. pořádaly š. (nejenv masopustu) městské i vesnické spolkya především sokolské jednoty, které v tétotradici pokračují. [jst]

šíje, starobylé pojmenování pro klesajícízděnou krytou chodbu tvořící chráněnýpřístup do níže položeného prostoru (před-sklepí). Název je doložen ze středověkéhoměstského prostředí, kde označoval krytésestupy do suterénů přímo z veřejného pro-storu. Na moravském venkově se jako š.označuje zejm. sestup do nižší části vinného,resp. jakéhokoli sklepa. V j. Čechách setento název ojediněle dochoval pro regi-onálně specifickou ochranu vstupu do ní-že umístěného přízemí špýcharů; vzhledempřipomíná tato š. moravské žudro.Lit.: J. Škabrada: Sýpky domů v Pfaffenschlaguve světle struktury vesnického domu jihočeskéoblasti. „Šíje“ vesnických sýpek a středověkýchzemnic. AH 3, 1978, s. 355−369; S. Voděra –J. Škabrada: Jihočeská lidová architektura. ČeskéBudějovice 1986, s. 78−87. [jv]

šindel, krytina z rovného jehličnatého dřeva(zejm. smrku), z něhož se z vybranýchbezsukových špalků vějířovým způsobemštípou jednotlivé kusy. Do širšího koncetrojúhelníkového profilu každého š. se pakzvláštním zahnutým nožem vykrojí kónickádrážka pro zasunutí břitu sousedního š.Krytina se přibíjí na střešní latě hřebíky(šindeláky) nejméně ve dvou vrstvách. Š. jepovažován za kvalitnější a trvanlivější kry-tinu než došek. Produkoval se v horských


1027 šití lidového oděvu

a podhorských krajích, odkud jej přebíralyi náročnější venkovské stavby v nížinách.Spolu s doškem patří ke krytinám relativnělehkým, které vyžadují poměrně řídký sledkrokví (s roztečemi až 2 m). Hladký štípanýš. vydrží i 40 let, zatímco strojově řezanýš., jehož výroba je rychlejší a levnější, mátrvanlivost mnohem kratší. – Sklon šinde-lových střech byl 45 ° nebo o něco více.Ploché alpské sedlové střechy, kryté většímš. nebo deskami, se v Čechách uplatnilyjen na Šumavě v oblasti Volar. Drobnýmbezdrážkovým š. (šindelek) se v krajích s drs-ným podnebím (Krušné hory, sev. Čechy)plentovaly štíty a patra domů. – Výrobnašindelů se nazývá šindelárna, výrobce šin-delář nebo šindelkář, stroj na výrobu šin-delů šindelka. – Od 20. stol. byla šindelovákrytina nahrazována lepenkou, používanouk vyspravování i ke krytí střech hl. naČeskomoravské vrchovině, na severových.Moravě i jinde. V. t. krytina.Lit.: J. G. Güntzel – E. Zurheide: Holzschindeln.Freiburg 1986; J. Škabrada: Lidová architektura.Praha 1999, s. 99. [jšk + jv]

Šípková Růženka, titulní postava obecněznámé pohádky o princezně, která pod-le zlé sudby upadne do stoletého spán-ku, z něhož ji polibkem vysvobodí princ.Text se rozšířil četbou a pohádku prosla-vil i balet P. I. Čajkovského (1840−1893)Spící krasavice. Tak se pohádka nazýva-la už ve francouzské sbírce Ch. Perraulta(1628−1703); český název pohádky je odvo-zen z verze bratří Grimmů (J., 1785−1863,a W., 1786−1859) Dornröschen. V českém,

polském i východoslovanském lidovém po-dání se námět vyskytuje jen zřídka, díkyčetbě je však Š. R. součástí obecného pově-domí: bývá využívána k reklamě i k parodii.Fetscherova žertovná parafráze klasickýchgrimmovských textů se dočkala během dva-ceti let několika vydání. V. Tille ve svémSoupisu českých pohádek (1929−37) tutolátku neuvádí.Lit.: katalogy lidové prózy (viz): AaTh 410;I. Fetscher: Wer hat Dornröschen wachgeküsst?Hamburg – Düsseldorf 1972; W. Woller: Deut-sche Volksmärchen. Leipzig 1988, s. 57. [dk]

šití lidového oděvu, způsoby a formy zho-tovování lidových krojů z hlediska techno-logického a profesního. Technologie šitíoděvu byla dvojí: ruční práce a strojovápráce. – Tradiční oděvní součásti se dokonce 19. stol. šily ručně jehlou a nití. Sou-části hotovené z plátna, hl. košile, mnoh-dy udržují ruční práci po celé 20. stol.nebo techniky kombinují. Kroj se nešiljako městské šaty vcelku, ale byl složenz řady součástí, získaných z různých zdro-jů. Plátěné součásti, zejm. mužské košilea ženské košilky a rukávce, se obvykle šilydoma. Bylo povinností každé venkovskéženy zhotovovat prádlo celé rodině, ně-kde i včetně tkaní plátna. Košile protonejdéle zachovávají ruční způsoby šití.K šití se kusy připravovaly trháním látkyna obdélníky. Ty se pak různými způsoby,např. sešíváním, řasením, vrapováním čilemováním, spojovaly do oděvního kusu.Na detailech ručně šité košile lze ověřitmistrovství domácího švadlenského díla

s jemnými pravidelnými stehy, vedenýmipodle struktury i velmi jemného plátna,skládání a přešívání vrapů, všití náběru dolímečku a jemné sámkování na náprsence.Mnohé švadlenské úkony přirozeně pře-cházely do sféry výzdoby: na lemování,ažurách a šití přes vrapy. Zvláš� patrné jeto při užití jinobarevné nitě. Ručně bylyšity i další plátěné kusy (zástěry, plachty,plachetky, šatky). Jejich sešívání a lemová-ní mělo do jisté míry charakter výšivky. Šilyse ručně i tehdy, když plátno zaměnil jinýmateriál (hedvábí, brokát, kreton). – Kusyzhotovené z těžších materiálů vlněných ne-bo s vlnou kombinovaných a z kůže šili vy-učení řemeslníci, některé na míru (sukně,živůtky, vesty, kabátky), jiné se kupovalyna trhu jako hotové kusy (kožené kalhoty,kožichy, soukenné haleny). Speciální prácekrejčích a švadlen se uplatnila na ženskýchšněrovačkách z Čech, kde lze najít mistrov-ské ruční zpracování na míru šitých sou-částí. Vrství několik tkanin líce a podšívky,ručně byly vyštepovány četné drážky prozasunutí rákosových výztuží a kostic. Celekbyl tence lemován jemnou bílou kůží. Na-víc se šněrovačka zdobila aplikací a drob-nou výšivkou. Stehová technika nemělazvláštní výrazovou škálu. Užívalo se stehupředního, stonkového a smykovacího. Jinédruhy stehů lze najít při šití přes vrapya při začiš�ování silných vlněných látek,např. při šití soukenných halen. Ukrojenýokraj sukna se jednoduše obšil pevnoulněnou nití. Tento ne zcela pohledný krajse překryl našitou barevnou šňůrou nebovlněnou tkanicí, která zároveň vytvořila


škádlivka 1028

lineární výzdobu oděvu. – Strojové šití za-váděli krejčí a švadleny postupně, jak tatotechnická vymoženost pronikala do řeme-slnických dílen a na venkov. Ve 20. stol.je u krojových krejčích užívání šicího strojeběžnou záležitostí, hl. tam, kde není šitív líci zřetelné: sešívání dílů látky, všívánírukávů, některé lemování aj. Na stroji sezačaly šít také součásti oděvu, které přineslamóda v 2. polovině 19. stol., např. jupkya kacabajky z bavlněných kretonů a flanelů.U nich bylo samozřejmostí i strojové naší-vání výzdoby jako prýmků, stuh a krajek.Provádí se ještě ve 20. stol. na Slováckunebo Chodsku. – Š. l. o. je obecně spoje-no se specifickými postupy a rukodělnýmiúkony, které mu dodávaly místní kolorit.Především ruční šití bylo těsně svázános výzdobou, hl. výšivkou a aplikací. Avšaki vlastní šití patří k základní a mezi textil-ním uměním málo zdůrazňované rukodělnédovednosti.Lit.: B. Šotková: Šijeme kroje. Praha 1940;J. Langhammerová: Výzdoba aplikací na lido-vém oděvu a jeho doplňcích v českých zemích.Praha 1981. [jl]

škádlivka viz místní škádlivka

škapulíř [z lat.] 1. středověký přehoz přesřádové roucho, sloužící k ochraně řeholní-ho obleku; 2. široký pruh látky s otvorempro hlavu, který se stal u mnoha řádů sou-částí oděvu (např. černý š. dominikánů);3. dva malé polštářky vytvořené obvyklesešitím čtvercových kousků vlněného suk-na, vzájemně spojené provázky, nošené nahrudi a šíji (laický, bratrský š.); je chápánjako vnější, církevně schválený znak členůurčitého bratrstva či kongregace. Nejzná-mějším z tohoto druhu je hnědý š. bratrstvaPanny Marie karmelské, jehož pravzor do-stal podle legendy generál karmelitánů Ši-mon Stock od Panny Marie (1251). Dalšílaické škapulíře představují bílý š. bratrstvaNejsvětější Trojice, řízeného trinitáři, čer-ný š. servitského bratrstva SedmibolestnéPanny Marie, modrý š. theatinského bra-trstva Neposkvrněného početí Panny Ma-rie, který až do r. 1894 mohli nosit i nečle-nové tohoto bratrstva, či fialový š. sv. Jose-fa, jenž rovněž nebyl vyhrazen pouze čle-nům určité kongregace. Za neustálé noše-ní těchto škapulířů (nejčastěji pod oblekemna holém těle) a vykonávání pravidelnýchmodliteb udílela církev od sklonku 16. stol.odpustky. Věřící však š. přikládali i ochran-ný význam, zejm. dosažení ochrany PannyMarie, jejíž obraz byl často natištěn na hor-ní straně jednoho z polštářků; 4. druh amu-letu v podobě pouzdra nošeného kolem kr-ku, pokládaného pod polštář apod., do ně-

hož nositelé tradiční kultury vkládali před-měty s apotropajní mocí (texty modliteb,citáty z Písma, papírky s magickými znaky,poutní devocionálie, svěceniny). Přestožese jejich výrobou mnohdy zabývali řehol-níci v klášterních dílnách, církev je oficiál-ně zamítala jako pověrečné předměty. Pod-le těchto představ měly zabezpečit svémuvlastníku především ochranu proti škodli-vým silám, nemocím, čarodějnicím, přednáhlou smrtí nebo před bleskem a krupo-bitím.Lit.: J. Hůlka: Odpustky. In: Rok Mariánský.Praha 1891; HDA 8, 1936/37, sl. 12−16;L. Hansmann – L. Kriss-Rettenbeck: Amulettund Talisman. München 1966. [lk]

Škaredá středa viz Popeleční středa

škola [z lat.], společenská instituce pro vý-chovu a vzdělávání mládeže. Nejstarší slo-vanská š. v č. zemích byla při románskémkostelíku v Budči (10. stol.). Později seškoly zakládaly při klášterech, vyučovacímjazykem byla latina. S rozvojem řemesela obchodu vznikaly ve středověkých měs-tech školy pro děti měš�anů. Velký význampro rozvoj vzdělanosti v č. zemích mě-lo 1348 založení pražské univerzity, nej-starší ve střední Evropě. Od doby refor-mace se školy diferencovaly podle konfesí.Z hlediska obsahu a metod výuky zname-naly významný posun školy bratrské a jezu-itské. Rozvoj moderní společnosti přineslpotřebu dát všem občanům základní vzdě-lání. Všeobecný školní řád byl schválen proRakousko 1774. Zaváděl triviální školy, vekterých se vyučovalo trivium (čtení, psanía počítání). Reforma obsahovala i doporu-čenou školní docházku v trvání 6 let, kterávšak narážela na slabě rozvinutou sí� škol.Školským zákonem z r. 1805 byla vyhláše-na povinná školní docházka pro děti od 6do 12 let. Podle zásad vyučování na školáchobecných z r. 1869 byla ustanovena výukav mateřském jazyce a povinná školní do-cházka prodloužena na 8 let; narušovalyji však samy úřady (např. novela zákonaz r. 1883), které povolovaly zvl. venkov-ským dětem tzv. úlevy v posledních 2 letechdocházky. Obecně platilo, že návštěva ško-ly se obyčejně omezovala na zimní období,nebo� v čase polních prací musely dětivypomáhat na domácím hospodářství. Navesnicích v jednotřídkách vyučoval jedenučitel a v jedné místnosti se zpravidla sou-středily děti všech ročníků. Po vzniku Čes-koslovenska byla 1922 zavedena osmiletápovinná školní docházka (od 6 do 14 let).1948 byly všechny církevní a soukroméškoly zestátněny, 1990 bylo toto školstvíopět povoleno.

Lit.: J. Šafránek: Školy české. Obraz jejich vývojea osudů. Praha 1913, 1918; Pedagogický slovníkI. Praha 1965; Velké dějiny zemí Koruny české X(1740−1792). Praha 2001. [ih]

škola kulturních okruhů, historizující směrvycházející z představy, že je možné sta-novit místo vzniku kulturních a sociálníchjevů (jednotlivě i v souborech), srovnávatje a rekonstruovat původní, čistý obrazněkolika mateřských, tj. dávných kultura společností. Š. k. o. vznikla na přelo-mu 19. a 20. stol. jako varianta difuzio-nismu; byla odpovědí na kritiku difuzio-nistických a současně i evolucionistickýchmetod práce. – Teorie byla rozpracovánazejm. německými a rakouskými etnology(německá a vídeňská š. k. o.). Měla vel-ký ohlas mezi muzejními pracovníky, ne-bo� umožňovala snadnou klasifikaci ma-teřských kultur a společností na sbírko-vém materiálu, podávajícím jen stylizovaný,a tedy neúplný obraz kultur a společností.Výrazně se také uplatnila mezi evropský-mi nacionalisticky zaměřenými etnografya etnology. – Teoretické základy směrupoložil 1905 svou studií Kulturkreise undKulturgeschichten in Afrika B. Ankermann(1895−1943). V praxi (v oblasti duchovníi materiální kultury) rozpracoval teorii naafrickém materiálu zejm. německý etnologL. Frobenius (1873−1938), autor mnohamonografií založených na výzkumech v růz-ných částech Afriky. Souhrnný obraz svýchteorií a výzkumů uveřejnil v sedmidílnépráci Erlebte Erdteile (1925−29). K nejvý-raznějším evropským etnologům pracujícímmetodou š. k. o. lze počítat F. Graebnera(1877−1934), W. Schmidta (1868−1954),W. Kopperse (1886−1961) a P. J. Schebes-tu (1887−1967). Pro vyhodnocení ame-rického etnografického materiálu (indián-ské kultury) použil této metody F. Boas(1858−1942). – Zatímco první studie po-užívaly k definování určitého kulturníhookruhu třeba i jediný typ kulturního jevu(srovnávací práce o lucích, sekerách apod.),studie z 20. a pozdějších let 20. stol. jiždbaly při srovnávání o komplexní pohled,a to na úrovni celých systémů nebo datcharakterizujících celý systém. Výsledkemčinnosti badatelů š. k. o. bylo rozdělenísvěta a jednotlivých kontinentů na velkékulturní oblasti, z nichž každou charakte-rizoval soubor tzv. základních znaků: způ-soby zajiš�ování obživy, jevy materiální kul-tury (výrobní nástroje, architektura, zbra-ně, dopravní prostředky, oděv ad.), sou-hrn znalostí, typ příbuzenské i politickéorganizace a náboženského systému. Kla-sickou ukázkou publikace tohoto druhu jetřídílná učebnice Illustrierte Völkerkunde


1029 šófár

(1922). – Kritika poukázala na nekritickévymezování (výběr charakteristik) původ-ních mateřských kultur či společností a nanemožnost přisoudit vznik nějakého kul-turního jevu jen jedinému určitému místu,by� v rámci jednoho kontinentu (vzhledemk možnosti vzniku a vývoje nezávislých pa-ralel). Kritizováno bylo také vymezováníkonkrétních hranic kulturních okruhů adhoc, odporující výsledkům získaným přiterénních výzkumech. – Ve 40. a 50. le-tech 20. stol. bylo vybudováno velké stře-disko pro srovnávání kultur a stanoveníkulturních okruhů při katedře antropolo-gie Yaleské univerzity ve Spojených státech.Pro získávání relevantních dat vypracovalG. P. Murdock (1897−1972) podrobný do-tazník, zahrnující skoro všechny oblasti lid-ských činností. Tato metoda byla diskrétněužívána i v pracích československých etno-grafů 20. stol., podobně jako v pracích etno-grafů zemí socialistického tábora. S ní sou-visí i tvorba etnografických atlasů a etno-grafická kartografie obecně. – V 90. letech20. stol. je uznáván význam kulturních vlivůa migrací, připouští se i možnost vymezenínadetnických kulturních oblastí (kulturně--geografické oblasti). Zdůrazňována je všaknutnost kritického přístupu jak k datováníkulturních výpůjček, tak k datování migracílidských skupin. V. t. etnokartografie.Lit.: L. Frobenius: Geographische Kulturkun-de. Leipzig 1904; F. Graebner: Methode derEthnologie. Heidelberg 1911; G. Buschan (ed.):Illustrierte Völkerkunde I-III. Stuttgart 1922;L. Frobenius: Erlebte Erdteile. Ergebnisse ei-nes deutschen Forscherlebens I-VII. Frankfurt a.Main 1925−29; L. Frobenius: KulturgeschichteAfrikas. Zürich 1933; P. J. Schebesta: Antropo-logie středoafrických Pygmejů v Belgickém Kon-gu. Praha 1933; W. Schmidt (ed.): Handbuchder Methode der kulturhistorischen Ethnologie.Münster 1937; P. Murdock a kol: Ethnographicatlas. Ethnology 1−6, 1962−67; Sociální a kul-turní antropologie. Ed. L. Hrdý – V. Soukup– A. Vodáková. Praha 1993, s. 78−79. [jkt]

školské divadlo viz pololidové divadlo

škraboška viz maska, škraboška a figurína

škůdci, obvykle živočichové způsobujícíškody na kulturních a užitkových rostli-nách, hospodářských zvířatech, zásobáchčlověka, budovách a zařízeních. Š. zeměděl-ských plodin způsobují často velké škodypři kalamitním přemnožení. Nejčastěji sevyskytujícím škůdcem je hmyz z mnoha če-ledí, červi, měkkýši, roztoči, mnohonožky,někteří ptáci a savci. Známá jsou kalamitnínapadení révy vinné révokazem, mnohadruhů rostlin mšicemi, třásněnkami, ale

i sarančaty, běláskem zelným, dřepčíky,blýskáčky, sviluškami, chrousty, obaleči,mniškami, kůrovci či květopasy a zahrad-ních rostlin slimáky. Z obratlovců škodíčasto ptáci (vrabci a špačci) a z hlodavcůzvl. hraboš polní, sysel, křeček a hryzci,v některých oblastech na polních a lesníchkulturách mufloni, srnčí, jelení a černázvěř. Každoroční škody způsobené nazemědělských kulturách bývají odhadoványna 10−15 % sklizně. – Na hospodářskýchzvířatech škodí mnoho parazitujících živo-čišných š. (prvoci, červi, členovci), škodyzpůsobují též obratlovci, zvl. ptáci (dravci)a savci. Častými š. jsou bičíkovci, kokcidie,motolice, tasemnice, škrkavky, svalovci,plícnivky, čmelíci, komáři, blechy, vši, ště-nice, klíš�ata, ovádi ad. Ze savců způsobujíškody na hospodářských zvířatech většinoudrobné šelmy a z hlodavců od 19. stol. hl.potkani. Rybám škodí dravé druhy ryb,někdy i kuňky a skokani a běžně rybožravíptáci. Mezi š. včel se řadí živočichovénapadající živé včely, plod, zásoby, popř.úly (hmyzomorky, včelomorky, roztočíci,roztoči, pavouci, zavíječi, mravenci, včelyzlodějky, někteří ptáci a savci). Ke š.pěstovaných rostlin a chovaných zvířatzpravidla bývá přiřazován i člověk (pyt-láci, zloději, původci otrav). – Š. častonapadají zásoby. K nejrozšířenějším š.zásob patří roztoči, švábi a rusi, brouci(kozojed, lesák, červotoč, potemník, pi-lous, zrnokaz), motýli (mol, zavíječ) a zesavců zvl. myši, hryzci a potkani. Dřevonapadají nejčastěji červotoči, tesaříci, alei houby a bakterie. Mezi š. lesa se zařazujímyši, hraboši, srstnatá a pernatá zvěř, plži,semenožraví ptáci, hmyz škodící okusem,žírem, ohryzem a přenosem patogenníchmikroorganismů, ale i polocizopasné ze-lené rostliny (jmelí, ochmet) a parazitujícírostliny. Zvláš� nebezpečné pro les bývákalamitní přemnožení kůrovce, mnišky,chrousta apod. – Praktická ochrana před š.byla a je velmi různorodá a diferencovanápodle druhu napadeného organismu nebopředmětu, druhu škůdce i znalostí a technic-kých a ekonomických možností hospodáře.Ochranné prostředky a způsoby jsou velmirozmanité: hlídání, plašení, odchyt, ploty,ohrady, zábrany, způsoby skladování, úpra-va zemědělských produktů, mechanickéa chemické ničení š., využívání odpuzujícíchprostředků a další.Lit.: J. Bartoš – P. H. Verner: Ochrana protiskladištním škůdcům a chorobám. Praha 1929;V. Černý: Hospodářské instrukce. Přehled země-dělských dějin v době patrimonijního velkostatkuv 15.−19. století. Praha 1930; A. Pfeffer a kol.:Ochrana lesů. Praha 1961; V. Veselý a kol.:Včelařství. Praha 1985. [zt]

šófár [hebr.], šofar, šaufor, keren, židov-ská trouba, židovský (beraní) roh – vel-mi plochý a úzký zvířecí roh s vydlaba-ným malým nátrubkem, užívaný celosvě-tově výhradně v židovské liturgii. Rituálnídechový nástroj, užívaný v č. zemích do2. světové války asi ve 240 židovskýchobcích s 200 000 věřícími v Čechách, naMoravě a ve Slezsku. Při likvidaci židov-ského obyvatelstva byl Němci shromážděnmajetek náboženských obcí, včetně téměř700 šófárů; jsou uloženy ve Státním ži-dovském muzeu v Praze, kde tvoří největšísbírku šófárů na světě. V ostatních českýchmuzeích se nachází ještě asi 50 dalšíchexemplářů. – Šófáry byly vyráběny ve spe-cializovaných dílnách, ponejvíce v oblastiHaliče. Některé byly do č. zemí příleži-tostně přiváženy z Palestiny. Podle Staréhozákona měly být vyráběny z beraních rohů.Téměř všechny jsou však z rohů kozích,výjimečně z antilopích. Důvodem je prav-děpodobně velmi těžká opracovatelnostberaních rohů. Šófáry se vyskytují v pě-ti hlavních tvarech; jsou přímé, kyjovitězahnuté, srpovitě zahnuté, ostře lomenéa šroubovicově stočené (z antilopích rohů).Jejich délka se pohybuje od 30 do 110 cm,v průměru kolem 45 cm. Aby bylo možnéroh vytvarovat a především silně zploštit,musel být několik hodin vařen v oleji, čímžzměkl tak, že mohl být patřičně naformo-ván ve speciálním dřevěném přípravku. Poněkolika dnech chladnutí v přípravku si jižpodržel požadovaný tvar. Teprve potombyl ohoblován a vně i zevnitř obroušena oškrabán, až na sílu stěny 1−3 mm. Okrajjeho roztrubu byl ozdobně ořezán, přičemžbylo většinou využíváno a respektovánopřirozené zakončení rohu. Někteří výrobcipak okraj roztrubu znovu nahřívali a jehočásti vyhýbali směrem ven z nástroje dopodoby okvětních lístků. Špice rohu bylaodřezána, takže vzniklo mírně eliptickéčelo budoucího nátrubku o průměru asi10−12 mm, v jehož středu byl vyvrtánotvor o průměru asi 3 mm až do dutinyrohu. Vlastní nátrubek s ostrými okrajibyl pak trychtýřovitě vydlabán do hloubky5−10 mm. Následovala fáze leštění š. dovysokého lesku, event. jeho další zdobe-ní rytím ornamentů a počátečních veršůz Žalmů. Vrypy pak byly většinou vypl-ňovány černou olejovou barvou. Některédílny využily silného materiálu rohu a vyře-závaly na vnější straně jeho ohybu figurkuberánka. Pro tyto zvláš� zdobené šófárybyla vyráběna speciální dřevěná, koženánebo lepenková pouzdra. Ostatní šófárybyly přechovávány v plátěných obalech.Nejvzácnější šófáry z antilopích rohů bý-valy v užší části kolem nátrubku oková-


šoltýství 1030

ny stříbrným nebo zlatým plechem jakoochranou před poškozením. – Troubení naš. bylo velmi namáhavé a obtížné. Malýnátrubek se (podobně jako kdysi u bíléhocinku) držel mezi vnější částí jedné stranyrtů. K správnému nátisku si mnozí šófáristépomáhali tím, že zbývající stranu rtů pevnětiskli prsty druhé ruky. Roztrub š. při hřesměřoval do strany. Na nástroj je možnévyloudit dva vysoké, velmi hlasité, ostréa pronikavé tóny, většinou v intervalu sex-ty. Jen nejlepší šófáristé dovedli na vybranénástroje zahrát ještě třetí tón o oktávuvýše nad tónem základním. Tohoto tónuse však při obřadech v českých židovskýchobcích nepoužívalo. Na š. se vytrubovalyčtyři konfigurace tónů, tekiáh, tekiáh ge-doláh, gedoláh a ševarim (ševurim), cožbylo předepsané střídání tónů různé délkyv několikerém rytmu. Jednotlivé konfigu-race se střídaly se zpíváním nebo vyvo-láváním jejich názvů. Na š. se troubilov synagoze pouze v měsíci elul (srpen/září)o svátku Roš hašana (židovský Nový rok)a 10. tišrí (září/říjen) o svátku Jom kipur(Den všeobecného odpuštění). Po celý rokpak byl š. uložen v synagoze na čestnémmístě vedle Arón ha-kodeš (schránka natóru) a nesmělo se na něj troubit. Existo-vala jen jediná výjimka: na š. se troubiloi tehdy, jestliže se věřícím oznamovalo vy-loučení žida z náboženské obce. K tomuvšak sloužil jiný nástroj, černý š., vyrobe-ný z černého rohu. Š. určený k troubenío svátcích musel mít světle žlutou barvubez jediného kazu nebo stopy jiné barvy.Šófáry se často poškodily; vylomila se částnátrubku, vytvořila se prasklina v místěnejvětšího zploštění, začaly plesnivět. Tytonástroje se nesměly více používat a nikdyse neopravovaly. Zůstaly uloženy v syna-goze a obec musela opatřit š. nový. Na š.mohl troubit bu� rabín, nebo kantor. Jejichvýkon byl celou obcí bedlivě sledován. Po-suzovala se čistota a trvalost tónu a jistotapři nasazení. Podle toho bylo usuzovánona průběh a úspěšnost dalšího roku. Protopřes zákaz troubení mimo synagogu mělišófáristé většinou doma ještě jeden nástroj,na který potají během roku cvičili. Trou-bení židů při svátcích neuniklo pozornostijejich křes�anských spoluobčanů, patřilok podzimnímu zvukovému koloritu obcí sesynagogou a vztahovalo se k němu mnohopořekadel a pranostik.Lit.: L. Kunz: Organologická měření sbírky šo-farů v SMŽ v Praze. In: Lidová píseň, hudbaa tanec. Brno 1987, s. 132−145; A. Baines:The Oxford Companion to Musical Instruments.Oxford 1992, s. 307. [pk]

šoltýství viz fojtství

šotyš [z něm.], šotyška, skotská – pův. skot-ský lidový tanec v třídobém taktu, kterýv 18. stol. významně ovlivnil středoev-ropskou kulturu v oblasti společenskéhotance. Franc. se nazývá écossaise, něm.Schottisch. Od 1. čtvrtiny 19. stol. se ustá-lila jeho dvoudobá verze, která pocházelaz Francie. Při svém šíření Evropou se š.pův. prováděl v řadových formacích, poproniknutí do širších vrstev získal charak-ter párového tance. V obou podobách a ja-ko kontratanc byl např. zaznamenán podnázvem šmikoranda ve sbírkách lidovýchpísní a tanců na přelomu 19. a 20. stol. Ob-jevuje se zde také jako trojicový dvojtanec,kde osmitaktový útvar prováděný poloné-zou je vystřídán šestnácti takty polky sezátočkami. Š. úzce souvisel s instrumen-tálními kompozicemi ke společenskémutanci a vytvořil si varianty pod různýminázvy (školácká, písmeny, litery). Charak-teristickým tanečním prvkem se stala kom-binace přeměnného kroku, prováděnéhovětšinou s mírným pohupem, a poskoku,někdy byly připojeny zátočky za lokty, pro-váděné drobnými běhovými kroky. Š. sedlouho udržel v lidovém tanečním reper-toáru a byl zaznamenán v mnoha oblastechČech a Moravy, např. na Královéhradecku,Rychnovsku, Hořicku, Nymbursku, Chod-sku a v Pojizeří.Lit.: A. Rublič: Písně a taneční popěvky na Hořic-ku; J. N. Hynek: Národní tance na Hořicku. Oběpráce in: Národopisný sborník okresu hořické-ho. Hořice 1895, s. 386−400, resp. 412−417;Č. Holas: České národní písně a tance I-VI.Praha 1908−1910, IV, s. 159, V, s. 210; J. Vy-cpálek: České tance. Praha 1921, s. 56, 78,79, 102; Z. Jelínková – R. Kubeš: Horáckétance. Havlíčkův Brod 1956; J. Michal a kol.:Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959,s. 120−121; P. Krejčí: Pojizerské a podještědskétance. Liberec 1963, s. 31, 92−95; V. Socha: Li-dové tance na Lašsku. Ostrava 1986, 2. vydání.

[hl + ds]

šoupavá viz sousedská

šovinismus [z franc.], vystupňovaný agre-sivní nacionalismus, projevující se nekri-tickým přeceňováním vlastního národa,nesnášenlivostí a nenávistí k jiným, zejm.sousedním národům. Výraz je odvozenod postavy napoleonského granátníkaChauvina, známého z divadelní hry brat-ří T. a H. Cogniardových Tříbarevnákokarda (1831). Vyjadřuje slepou víruv nadřazenost vlastního národa, odmítárovnoprávnost národů a jakoukoli etickounáplň národního vědomí a cítění. Vevztazích mezi národy hlásá tato ideologiezásadu boje všech proti všem, přirozený

výběr v duchu sociálního darwinismua přežití mocnějších a schopnějších. Vesvé mimořádně agresivní podobě, zv.v angličtině jingoismus (podle zvoláníkouzelníků při úspěšném provedení triku),jinak též integrální nacionalismus, se š.rozšířil v období vystupňovaného soupe-ření koloniálních velmocí v posledníchdesetiletích 19. stol. Jeho organizačnízákladnou byl v Německu Všeněmeckýsvaz, ve Francii Action Française, v AngliiNavy League a podobné expanzionistickéorganizace.Lit.: C. J. H. Hayes: The Historical Evolution ofModern Nationalism. New York 1931, 8. vyd.1963; E. Lemberg: Nationalismus I: Psychologieund Geschichte. Reinbek bei Hamburg 1964;P. Alter: Nationalismus. Frankfurt a. Main 1985.

[jk]

špalíčková konstrukce viz krčková kon-strukce

špalíčková píseň viz kramářská píseň

špek viz slanina

špenzr [z angl.], špenzl – krátký přiléhavýkabátek nošený jako svrchní oděv. Rozli-šuje se š. mužský a ženský. – Mužský š.se objevil se na počátku 19. stol. v pánskémódě pod anglickým vlivem, v lidovémprostředí nejdříve ve středních Čechách.Šil se bez šůsků, byl krátký do pasu (naKravařsku kratší než vesta), měl přelože-ný límec, klopy a dvouřadové zapínání.Stal se oblekem mládenců. Přetrval jakooznačení různých všedních mužských ka-bátků často do konce 19. stol. – Ženskýš. byl svrchní krátký přiléhavý kabátek


1031 šperk

s hlubokým výstřihem a velkým límcem,v pase přitažený páskem (pinta) a opatřenýměkkými šůsky. Výrazné byly rukávy, naramenech velmi široké, nabírané, u zápěstíúzké, často vycpávané vatou (šunkové).Š. se šil ze sukna, cajku, ale i z hedvábnýchlátek a vlněných materiálů (např. tibetu),na všednější použití z kartounu. Výzdoba sesoustře�ovala na límci: výšivka a krejčov-ská aplikace i konfekční, kupovaná. Rozší-řil se hl. v Čechách v 2. čtvrtině 19. stol.,ne však obecně. Ovlivnil i staré kabátky,které se mu přizpůsobily střihem rukávů.Na Chodsku přechod ke špenzrům tvoři-ly měkké dvouřadové kabátky s červeněpodšitými šůsky a páskem, jehož koncevisely dolů. Vyšívaly se na pásku, vpře-du a na koncích rukávů. Blatský š. šůskyneměl, byl zdobený na límci, manžetácha na pásku stuhou odlišné barvy, než mělkabátek. Špenzry na Třeboňsku a Jindři-chohradecku si dlouho udržovaly oblíbe-né barvy, modrou nebo zelenou. Pod vli-vem středních Čech se zdobily našívánímšňůrek, prýmků, knoflíků. Na Hlinecku sipodržely starý název kabátek a zdobily seaplikací a pozamenterií. Špenzly z poloviny19. stol. byly vlastně už dalším vývojovýmstupněm kabátků: byly upnuté až ke kr-ku a měly malý límeček jako kacabajky.Na Litomyšlsku se jako první změnil střihrukávů starých kabátků, obloukovité ne-bo trubkovité záhyby dole byly vystřídányobvyklými faldíky s pintou. Na Náchod-sku měly vpředu zvláštní kovovou přezku,zdobenou i granátky. Nejrychleji podléhalymódním změnám ve středních Čechách. Por. 1834 měly rukávy položené velmi nízko,v polovině 19. stol. se upínaly ke krkua tvořily přechod ke kacabajkám. V západ-ní části Moravy a ve Slezsku se š. rozšířilobecně. Byl běžný na Drahanské vysočině,na Vyškovsku a na jihozápadní Hané, kdese pro něj rozšířil název marýnka. Mělazcela střih mužských kabátků a také názevukazuje na vliv mužské módy; přecházelna špenzry i na ostatní kabátky jimi ovliv-něné. Ujal se na vých. Brněnsku a až ve 4.čtvrtině 19. stol. na Kloboucku-Ždánickuspolu se střihem, který v té době již naBrněnsku vycházel z užívání. Šířil se dálena Kyjovsko a do Vracova. Protože se tumarýnky nosily bez šátku na krk, výstřihse stahoval šňůrkou. Na Kloboucku, Ždá-nicku a na Hané stačil výstřih krýt velkýnabíraný límec rukávů. Na Uherskobrod-sku se rozšířily pozdní varianty těsnéhoš. se šunkovými rukávy, reminiscencemina pintu v pase, ale bez límce. Nosily sekrátce, stejně jako na Luhačovicku a jinde.Marýnky či kamizoly se šily z dobovýchi levnějších látek, patřily k všednímu nebo

polosvátečnímu oblečení, zatímco na vý-značné příležitosti se braly kabátky lajbly.Na Kyjovsku se marýnka u zapínání zdobilavýšivkou. Jinde na Moravě či ve Slezskuse špenzry nijak zvláš� nezdobily. S jejichvýskytem se začíná lidový oděv nivelizovata urbanizovat.Lit.: D. Stránská: Lidové kroje v Českosloven-sku I. Čechy. Praha b. r. [1949], s. 33−35;M. Ludvíková: Kroj střední Moravy na počátku19. století. Etnografie národního obrození 1.Praha 1975, s. 12−36; M. Ludvíková: Neznáméprameny k historii moravských krojů II. Přerovskýkraj. ČMMZ 70, 1985, s. 253−268; M. Lud-víková: Neznámé prameny ke kroji na Hané.Brno 1987; J. Langhammerová: Lidový oděvv českých zemích. ESMR III, s. 57−58; M. Lud-víková: Neznámé prameny k historii moravskýchkrojů IV. Obrázky ze Sudetoněmeckého archivu.FE 26, 1992, s. 3−14; M. Ludvíková: Neznáméprameny k historii moravských krojů V. Kroje nazápadní Moravě. FE 27, 1993, s. 19−33. [ml]

šperk, vžité označení pro ozdobné před-měty z kovů, jejich slitin, drahých kame-nů, perleti, rohoviny, skla. Drahé kovyse v lidovém prostředí na rozdíl od š.v městské oděvní kultuře vyskytují v ome-zenější míře. Vedle starších druhů š. sejako součást lidového odívání na konci19. a na počátku 20. stol. stále častějia výrazněji uplatňovala bižuterie, kterásice vycházela ze starších tvarů lidovýchšperků, ale vznikala v sériovém provedenís využitím levnějších materiálů, jako např.plechu, korálků či sklíček. Její výroba bylasoustředěna hl. v okolí Jablonce n. Nisou,Turnova a Semil a ve 20.−30. letech20. stol. zcela ovládla trh. – Nejstaršídosud známé doklady lidových šperkůpocházejí z konce 18. stol., ucelenějšípředstavu poskytují až šperky z 19. stol.Jejich výroba spočívala v rukou místníchkovářů a klempířů, ale také šperkařů, kteřípracovali s větší rutinou a zpravidla proširší okruh zájemců. Využívalo se k níželezo, olovo, mosaz, pakfong (niklovámosaz), stříbro, rohovina, perle�, skloa drahé kameny. Z technik zpracováníkovu dávali přednost lití do forem, te-pání, prořezávání nebo rytí. – Šperkemse demonstrovalo sociální zařazení jehonositelů; projevovalo se výrazněji výběremmateriálů, než estetickou hodnotou výrob-ků, které plnily vedle krášlicí funkce téžpraktickou funkci: spínaly oděvní součást-ky, zpevňovaly účes apod. Různé přezkyu střevíců a klobouků, lité bez mimořádnénápaditosti z mosazi nebo pakfongu, imito-valy vzory módních doplňků měš�anskéhooděvu. Přezky u opasků, obecně rozšířenév č. zemích, nedosahovaly takové tvarové

rozmanitosti jako na slovenském území.K sepnutí výstřihu u rukávců sloužily volnéspony, v záp. Čechách zv. spinátka nebozapínátka. Na Chodsku v průběhu 19. stol.vytvořily pozoruhodnou vývojovou řaduod tvarově prostých z olova a cínu až pozdobené stylizovanými ptáčky, postupnědoplňované granátky, ke konci 19. stol.korálky navlečenými na drátcích. Oblíbenéjehlice (blunky) s nápadnými foukanýmisklíčky, určené do svatebních účesů a kespínání šátků na prsou, přetrvaly do20. stol., kdy se staly výhradně továrnímproduktem. Muzejní doklady potvrzujívýskyt mosazných spon v dalších č. krajích,např. z Chebska, Broumovska a Náchod-ska. Na Těšínsku se k ženským rukávcůmodlévaly ze stříbra nebo jeho slitin, popř.se opatřovaly filigránem nebo přívěsky.Mužské košile se u krku zpravidla zapínalyna celém území obyčejným špendlíkem.Typickou sponou u mužských košil naValašsku byla kotula (též spinka, zapí-nák) kulatého tvaru, nejčastěji perle�ová,ale také kostěná, mosazná, výjimečněstříbrná, zdobená rytým ornamentem.Podobnou, o něco menší používaly naValašsku ženy k rukávcům. Přišité stříbrnéspony spojené řetízky byly na Náchodskuurčeny pro živůtky a kabátky. Slezskéstříbrné spony (klamry, hočky) s bohatýmikompozicemi stylizovaných květů a zo-omorfních i antropomorfních motivů se


šperk 1032

vyrovnají po obsahové i formální stránceprojevům profesionálního užitého umění.– Jehlice do vlasů používaly hl. svobodnédívky ke sváteční úpravě účesu, dále nevěs-ty a družičky. Zhotovovaly se v různýchdélkách z proužku mosazného plechu,vybíhajícího na jedné straně v ozdobnézakončení. Předcházely jim jehlice železnéa měděné. Různých variant se dosahovalopostříbřením, vložením barevného sklíčkana jednom konci, po polovině 19. stol.přívěsky z korálků a drátků, popř. při-dáním zrcadélek či pošitím brokátem. Ve2. polovině 19. stol. se stávaly častějiprodukty tovární výroby. Jehlice do vlasů,z nichž esteticky nejpůsobivější pocházejíz Plzeňska, byly rozšířeny na celém územíČech. Přetrvaly v lidovém oděvu až dopoloviny 19. stol. Místní kováři je zdobilivbíjeným ornamentem a prosekáváním,někdy letopočtem a jménem majitelky.Pro severových. Čechy byly v 1. polovině19. stol. charakteristické mosazné jehlicezdobené plastickým i rytým ornamentems barevným sklíčkem na jednom rozšíře-ném konci. Vedle nich se uplatnily téžprostší, lité mosazné jehlice ve tvaru pro-táhlého trojúhelníku. Středočeské nevěstya družičky dávaly v 1. polovině 19. stol.přednost efektním třaslicím opatřenýmpřívěsky z korálků na drátěných očkách.Ve 2. polovině 19. stol. mizely řemesl-ně vyráběné jehlice z běžného užívání;nahrazovala je továrně vyráběná bižuteries líbivými kaménky a celuloidovými kvítky.Na Moravě jsou jehlice do vlasů podstatněméně doloženy. Ve slavnostních účesech sevyskytovaly na záp. Moravě a na Brněnsku(žička). – Tvarování účesu napomáhaly naLitomyšlsku též loubky, pružné obroučkyz mosazného plechu, někdy postříbře-

ného, které si vdané ženy kladly podčepce tak, aby bylo vidět jejich ozdobnékonce s barevnými sklíčky na lících. Jejichvýskyt skončil s počátkem 19. stol. Účesyzpevňovaly v Čechách a na záp. Moravětaké hřebeny. Na Chodsku dodávaly hlavěv šátku svou výškou a posazením v týlecharakteristický vzhled. Vedle nenároč-ných rohovinových hřebenů se mnohé naúzemí Čech zdobily prořezávaným orna-mentem nebo kovovým tepaným a rytýmnástavcem. Hřebeny zdobené stříbrnouintarzií, zlacením či zhotovené ze želvovinypocházely od zručných řemeslníků. –Knoflíky byly v lidovém oděvu určenyspíše k výzdobě než k zapínání. Mužskévesty a krátké i dlouhé kabáty zdobily celéřady knoflíků, přestože se tyto součástkyzapínaly jen na jeden či dva háčky a dírkynebyly často prostřiženy, nýbrž jen vyšity.Starší ploché knoflíky vycházely z předloh18. stol., kulaté vypouklé knoflíky seobjevovaly nejčastěji až v 19. stol. Cínovéa olověné knoflíky si často odlévali dokamenných kadlubků krejčí sami, mosaznéa stříbrné zhotovovali specializovaní ře-meslníci, z nichž nejproslulejší působili veSlezsku. Zvláštní péči věnovali knoflíkůmna Valašsku, kde zastupovaly veškerouvýzdobu některých soukenných součástek;říkalo se jim gombíky či bombíky. Kroměobyčejných, litých, používali mosaznégombíky ozdobené červeným broušenýmsklíčkem. Župice byly po okraji jednohopředního dílu posázeny olověnými gombí-ky, proti nimž byly na druhém dílu našityprotáhlé olověné makošky či pakošky.Bohaté rodiny si mohly dovolit stříbrnéfiligránové knoflíky, zdobené popř. růžicíze skla. Také ženské oděvní součástky sezdobily podobnými kovovými knoflíky seskleněnou výplní, nákladné šuby bývalyopatřeny stříbrnými knoflíky. V ženskémoděvu se více uplatňovaly skleněné a por-celánové knoflíčky, od 20. let 19. stol. téžperle�ové, když se rozvinula perle�ářská vý-roba v proslulých centrech jako Žirovnice,Přelouč, Labská Týnice, Jedovnice, Sene-tářov a Ostrov na Moravě. – Ke skupiněšperků vznikajících výhradně z estetickýchpohnutek patřily náhrdelníky, v nichžse obzvláš� odráželo sociální postaveníjejich majitelek. Někdy posloužily i lehkodostupné materiály, jako v j. Čecháchhřebíček kombinovaný se skleněnými ko-rálky. Nejvíce se těšily oblibě v majetnějšíchvrstvách v Čechách, na záp. Moravě a naTěšínsku korálové a granátové náhrdel-níky. Jejich cena se řídila tím, zda bylysestaveny z jedné, či více šňůr a doplněnystříbrnou, či zlatou mincí. Náhrdelníkyze skleněných perliček se na Táborsku

zdobily též mincemi, prostší tvořila pouzeřada umělých korálků. Stříbrné řetízkovénáhrdelníky ze záp. Čech, zdobené fili-gránovými i tepanými ozdobami, mincemia granáty, patří do sféry užitého umění.– Prsteny se krášlily symbolickými motivy,jako zámečkem, srdíčkem apod. (projevlásky). Snubní, dětské a pečetní mužsképrsteny se dochovaly řidčeji. Starší prstenynebývaly zdobeny kamenem, spíš vylisova-ným motivem, popř. reliéfem posvátnéhoobrazu poutního místa. Prsteny olověnéneměly dlouhého trvání, nejčastěji sepořizovaly litinové a mosazné. Mosazné,řemeslně vyráběné, se též postříbřovaly,vzácnější byly stříbrné. Z časů 1. světovéválky pocházejí prsteny, které zhotovovalifrontoví vojáci z nábojnic, a to jak prosebe, tak i pro své ženy a milenky. Rozvojbižuterního zboží přinesl mnohé inovace,např. prstýnky se sklíčky. – Na Moravěbyly šperky podstatně méně rozšířeny nežv Čechách. Svébytnou skupinu šperkůpředstavují především doklady z Těšínska,zpracované na vysoké estetické i řeme-slné úrovni. Kromě zmíněných sponeka přezek k rukávcům a živůtkům bylynejzdobnějšími šperky náhrdelníky (or-pant) a řetízkové závěsy (přodek), které seupevňovaly na ramínka živůtků. Okázalouozdobou byl pás k ženskému kroji sesta-vený z tepaných a filigránových částí, nanichž byla zavěšena sí� z řetízků a dalšíchfiligránů. Těšínské šperky se zhotovovalyze stříbra, zdobnější části se někdy ještěpozlacovaly. Obdobný charakter s boha-tým využitím řetízků, filigránů a zavě-šených mincí (medailí) mají šperky naúzemích osídlených do poloviny 20. stol.německým etnikem, zvl. v záp. Čechách.


1033 štědrovečerní večeře

Profesionálně ražené křestní medaile, vy-skytující se v č. prostředí z větší části jakoimporty od 2. poloviny 16. stol., se opatřo-valy oušky a nosily se zavěšeny na řetízcích.Do lidových vrstev pronikaly sporadicky,protože byly poměrně nákladné. Z měst-ského prostředí se od 2. třetiny 19. stol.rozšířily také vlasové šperky, vyjadřujícísymboliku přátelství, lásky a vztahu k ze-snulým.Lit.: E. Domluvil: Knöpfe und Spangen dermährischen Walachen. Berichte aus dem Knopf--Museum 2, 1918, s. 24; 3, 1918, s. 56; českyKnoflíky a spony moravských Valachů. ZprávyWaldesova musea 3, 1918, s. 48−50; V. Havel-ková: Některé šperky naše lidové. NSČ 6, 1900,s. 38−49; L. Lábek: Lidové šperky západočeské.Plzeň 1937; B. Šotková: Sklo ve výzdobě lidové-ho kroje. VL 4, 1952/53, s. 58−84; H. Johno-vá: Lidové šperky československé. VL 5, 1953,s. 311−355; H. Johnová: Sponky jako součástlidového oděvu. SN 6, 1958, s. 3−126; J. Orel:Perle�ové spony k valašskému kroji. Val. 10,1966, s. 36−42; H. Johnová: Lidové hřebenydo vlasů v Československu. ČNM C 36, 1967,s. 230−236; V. Tomolová: Stříbrné krojové šper-ky ve sbírkách Vlastivědného ústavu v ČeskémTěšíně. Těš. 1977, č. 3, s. 14−20; NEČVU II,s. 837−838; E�KS II, s. 238; A. Křížová –R. Jeřábek: Vóta a křestní medaile. In: Pout-ní místo Vranov. Vranov u Brna b. r. [1996],s. 97−105; A. Křížová: Vlasové šperky 19. sto-letí. Starožitnosti a užité umění 1995, č. 4,s. 2−3; V. Jakouběová – T. Řídkošil – M. Kotrlý:Užití českého granátu a skelné kompozice v li-dové kultuře. In: Granát-pyrop. Turnov 1997,s. 14−21; V. Tomolová: Těšínské krojové šper-ky. In: Těšínsko II. Šenov u Ostravy – Rožnovp. Radhoštěm 2000, s. 238−240; A. Křížová:Loketský zlidovělý šperk. NR 2002, s. 40−43.

[aj]

šraml [z něm.], pololidová hudba vídeň-ských kaváren a hospod. Něm. se nazýváSchrammelmusik po vídeňském hudební-kovi Johannu Schrammlovi (1850−1893),který založil (1877) instrumentální sou-bor ve složení dvoje housle, harmonikaa kytara. Po jeho vzoru bylo zakrátko veVídni několik desítek takových hudebníchseskupení. J. Schrammel složil pro tytosoubory nejméně 150 skladeb, zpívanýchvídeňskou němčinou, jež byly brzy pova-žovány za lidové písně. Původní repertoárvídeňských šramlů se kolem r. 1890 roz-šířil o pochody, valčíky, pouliční popěvkya pottpouri od nejrůznějších, většinou ano-nymních skladatelů. V posledním desetiletí19. stol. byla původní španělská kytaravyměněna za dvoukrkou šramlovku, kterávedle akordického doprovodu mohla vy-tvářet i basový doprovod. Přibližně v téžedobě přibraly některé šramly i klarinet vevysokém ladění F s rozsahem a−b3, kterýstřídavě s prvními houslemi plnil funkciprimu. Baskytara i oktávový klarinet ne-byly běžně vyráběnými nástroji. Jejich vý-roby se však ujaly kraslické a schönbašskémanufaktury a fabriky, které se staly jejichhlavními dodavateli v Rakousko-Uhersku.Móda kavárenských šramlů se na počátku20. stol. dostala do Bratislavy a do Brnaa nevyhnula se, by� v daleko menším mě-řítku, ani Praze, Liberci, Plzni a Ostravě.Šramly se dostaly i na český a moravskývenkov. Přinesli je tam především rakouš-tí skláři, kterým většinou nevyhovovalymístní vesnické kapely. Mezi sklářskýmišramly a tradičními venkovskými kapelamiprobíhaly často urputné souboje, např. ve20. letech 20. stol. v Dobroníně, Antoní-nově Dole a Střelecké na Jihlavsku. Mezičeským obyvatelstvem měl a dosud mánázev šraml spíše hanlivý význam. Ozna-čují se tak špatné lidové kapely, i kdyžhrají ve zcela jiném složení než původní š.vídeňský.Lit.: H. Mailler: Schrammelkvartett. Wien 1943;R. A. Meißl: Die Schrammeldynastie. St. Pöl-ten 1943; P. Kurfürst: Poslední skřipkaři na Jih-lavsku. NA 16, 1979, s. 107−118. [pk]

štajdyš [z něm.], Steierisch, Steier, štajr,štajryš, bajdyš – třídobý český a němec-ký tanec, který vznikl pravděpodobněv oblasti Štýrska. Je příbuzný s lendle-rem (lendler na štajerský způsob). Naúzemí Čech a Moravy se objevoval podnázvem tajč, na Hlinecku a v moravskéčásti Vysočiny jako bajdyš. Základnímtanečním krokem š. je pomalejší valčíkovýkrok, zakončený zřetelným zhoupnutímdo polovýponu. V Čechách se nazýval šou-pák, v Německu Schleifer. V jednotlivých

Tanec štajdyš. Záluží u Kovářova, Holas IV,1909, č. 245

oblastech si tanečníci vytvářeli různé va-rianty tohoto kroku, o nichž se vyjadřujeve svých Miniaturgemälde znalec pražské-ho hudebního života W. A. Gerle jakoo slovansky kodifikovaných. V německéfrašce v českém překladu Honza Kolohnátz Přelouče (1806) je zmínka o tom, žeu Kurfiřtů v hospodě se bude tancovat celejštajryš, celej Deutsche. Podle A. Waldaua(1837−1882) stejně tak jako ve sbírceJ. Michala (1886−1961) byl š. totožnýs tancem tylora. Podle popisu se tanco-val volně na tři kroky, které však neod-povídaly motivu sousedské, protože mělymazurkový charakter. Sběratel J. Zemánekpoznamenává, že tento šoupák (tylora) sena Nasavrcku tancoval jako tanec skupi-nový s podtáčením děvčete pod šátkem,s proplétáním a zátočkami jednotlivýchpárů. Na Karlovarsku se Steier ztotožňo-val s houpavým Schleiferem. Písně k čes-kým štajdyšům měly, zejm. na Chodskua v záp. Čechách, převážně milostně žer-tovný charakter, v německé verzi A. Wal-daua je š. spojen se sentimentální vlaste-neckou písní.Lit.: W. A. Gerle: Miniaturgemälde aus derLänder- und Völkerkunde, der Sitten, Gebräu-chen, Lebensart und Kostümen verschiedenenVölkerschaften aller Weltteile III. Böhmen.Pest 1823, s. 119; A. Waldau: BöhmischeNationaltänze. Praha 1859, s. 26; K. J. Erben:Nápěvy prostonárodních písní českých. Pra-ha 1862, č. 293; Č. Holas: České národní písněa tance I. Praha 1908, č. 79; J. Zemánek: Tancenašich okresů. In: Chrudimsko a Nasavrcko III.Chrudim 1912, s. 590; Č. Zíbrt: Honza Kolohnátz Přelouče. ČL 25, 1925, s. 210−217; J. Michal:Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959,s. 181−182. [hl]

štandrle viz loučení se svobodou

štěbenec viz klarinet

štědrovečerní večeře, pokrmy a nápoje po-dávané o Štědrém večeru, hl. jídla z obilo-vin a luštěnin, bílé maso a ovoce. Š. v. byla


Štědrý den 1034

spojena s vírou, že se v příštím roce urodía vydaří v přímé úměře k bohatosti stolu.Kromě chleba a bílého pečiva se podávalypokrmy z prosa, krup, krupek, krupice,místy z pohanky a rosy, hrachu, čočky, naMoravě a ve Slezsku také z fazolí. Luš-těniny, ovoce, mák, houby a ořechy bylysymbolem plodnosti, hojnosti a bohatství.Jen místně se připravovaly pokrmy z tuřínuči kvaky (Litomyšlsko, Vizovicko). Česnek,šípek, med (také symbol soudržnosti) a pe-trželová na� zase měly zajistit zdraví a sílu.Medem se dále kapala krupičná kaše, spa-řované buchtičky, mazaly se jím oplatky,které si členové rodiny podávali, nebo siz nich navzájem ulamovali. Na vých. Mo-ravě a místy ve Slezsku byl med součástívánočního obřadního chleba (osúch, po-plamok, ščedrak, polaznik). Některé tvaryfigurálního pečiva měly urychlit nebo za-jistit návrat slunce či jara (klíč, žebříček,ptáčci, zvířátka). Pečivo z vlastní moukysymbolicky sloužilo k ochraně a zdraví lidíi dobytka, bylo prostředkem proti škod-livým silám a nemocím, s jejich pomocíse též věštilo (zapékání mince do chleba).Ovoce se jedlo při š.v. čerstvé i sušené. –Určitá víra nebo pověrečné úkony se vázalyi k přípravě pokrmů a stolování: hospody-ně se rukama od těsta měla dotýkat stromů,aby hojně rodily; při pečení měla ona neboděti vyskakovat, aby se vánočky nesrazily;zbytky těsta či výškrabky se dávaly po š.v. (o půlnoci) dobytku do pití, aby bylzdravý a plodný; dobře upečená vánočkaznamenala pro rodinu zdar, zdraví, kdežtosražená či připálená neštěstí, nemoc, smrt;první vánočku obdržel hospodář, aby semu urodilo pěkné obilí; chléb nebo vá-nočka měly po celou dobu š. v. ležet na sto-le (někde byly určeny pro duše zemřelých,které se o štědré noci vracejí do příbytkua hodují), skrojek z takového chleba seuchoval, aby zajistil dostatek; studni sedávaly drobky z pečiva, aby měla čistouvodu, lišce, aby neškodila drůbeži, myším,aby neničily úrodu, větru či meluzíně, abyneškodily. – Charakteristickým znakem š.v. byla hojnost pokrmů, nejčastěji se ob-jevují v počtu 6, 9, 12 (magická čísla).Podle pamětníků z 2. poloviny 20. stol. sebohatým stolem vzdávala čest jídlu, kteréživilo rodinu po celý rok. Proto se takémělo, alespoň symbolicky, pojíst něco zelí,hrachu, ovoce, napít se mléka. Bramboryse mezi tradičními pokrmy š. v. neobjevují(pouze v chudých rodinách). Až v průběhu20. stol. pronikají do š. v. ve formě bram-borového salátu, popř. kaše. – Z církevníchřádů, týkajících se půstu, i z jiných prame-nů je zřejmé, že mezi pokrmy š. v. patřilyryby, sýr, ovoce, pečivo (jmenovitě calty,

ploché, později pletené pečivo, podobnévánočkám). Ryby byly v období rozkvě-tu rybníkářství rozšířeny i mezi chudýmivrstvami obyvatelstva č. zemí, ale s jehoúpadkem koncem 17. stol. se ryba stalapokrmem zámožnějších rodin (předevšímštika, kapr, losos, candát, pstruh). Lišilyse i úpravy ryb, pro chudší rodiny veměstech to byla převážně sušená treska(štokfiš) a herynky (do salátu). V zámož-nějších rodinách se podával kapr upravenýna černo i obalovaný, někde předkládalibobří ocas, popř. vydru, šneky, hlemýždě,humry (patřící mezi postní pokrmy). – Š. v.se v rodinách podávala v určitém pořa-dí a pokrmy se každoročně upravovalystejným způsobem, přejímala je generacepo generaci, takže pokrmy š. v. zůstávajínejkonzervativnější složkou stravy vůbeca nejdéle si udržely svá regionální speci-fika. – Š. v. začínala ve chvíli, kdy bylypráce v hospodářství ukončeny, nebo kdyžvyšla první hvězda. Všechny pokrmy mělybýt na stole, aby hospodyně nemusela odvečeře vstávat. Š. v. zahajoval hospodářmodlitbou, pak si zúčastnění podávali vzá-jemně oplatky s medem. Jako první přišlana stůl polévka luštěninová, houbová, ky-selá mléčná nebo praženka. Na Náchod-sku se vařívala polévka z prosa, na vých.Moravě ze všech plodin, jež poskytovalohospodářství, na Valašsku zv. štědračka.Rybí polévku dělali na vsi jen výjimečně,v měš�anských rodinách už běžně. Nejčas-tějším hlavním chodem v Čechách bývalazapečená kaše z jáhel, z ječných krupeknebo z rozmočené housky (Podkrkonoší),také sladký či studený krupovník (kuba),který se jedl i v následujících dnech (Pod-krkonoší). Na Moravě a ve Slezsku to bylanejčastěji krupičná kaše s medem neboposýpaná, maštěná máslem, místy se dě-lávaly šišky či slíže, připomínající tvaremklasy. Dalším z nejrozšířenějších pokrmůš. v. v Čechách byla omáčka ze sušenéhoovoce (muzika, ovocovka, bendovka), doníž se přidávalo koření, ořechy, smetana.Ve Slezsku se nazývala chamula, pampula,někde šimlena, břečka i jinak. Někde seovoce podávalo (i sušené) ve formě kom-potu. Býval také hrách nebo čočka, naMoravě a ve Slezsku čočka nebo fazole(dostatek, bohatství, peníze). Z moučnýchpokrmů se ve š. v. vyskytovaly kromě chle-ba a bílého pečiva též lívance, někde vdol-ky. Dále to bylo pečivo spařované teplýmmlékem nebo rozvařeným ovocem, jinde sepředkládal speciální chléb, v němž byla za-pečena zrna ze všech druhů obilnin a ovo-ce; z těchto pokrmů měl každý ochutnat,kousek z nich dostával i dobytek. Jablečnýkoláč nebo závin (štrůdl) býval v městských

rodinách obvykle závěrečným chodem š.v. spolu s kávou. – Lidé, kteří přesídlilido měst, si pokud možno uchovávali ráz š.v. z venkova. Ještě v meziválečném obdobíse podle ní dalo usuzovat na regionálníi sociální původ jejích nositelů. Průlomdo tradičního jídelníčku způsobily ryby,resp. kapr, připravovaný nejprve na černo,později obalovaný smažený a s brambo-rovým salátem (zpočátku i v měš�anskýchrodinách jen z brambor, cibulky, kyseléokurky a octa, event. se přidávala treska,pak salám a konečně majonéza). Na ves-nici počala ryba do š. v. pronikat až ve20. stol., ne však všeobecně. V horácha v odlehlejších končinách se udržovalyněkteré tradiční pokrmy i nadále. Novémutrendu byly přístupnější rodiny dělníků,které musely potraviny kupovat a zpravi-dla nedodržovaly půst. K nim také dřívenež na vesnici pronikly kupované vánoč-ky, drobné cukroví, káva a punč (častodar obchodníků, podobně jako vánočka),jižní ovoce, ne však v takovém sortimen-tu a množství jako na počátku 21. stol.V této době se již také vedle rybí (někdeluštěninové) polévky podávají bu� řízkyz kapra, nebo vepřové řízky s bramboro-vým salátem, někde s bramborovou kaší.Není ojedinělé, že se smaží řízky obojí.Příslušníci nejstarší generace ještě zřídkachystají odvárku nebo spařované buchtič-ky, vánočku s kávou jedí na závěr večeře,pijí punč. Již před vánočními svátky sepeče několik druhů cukroví, které se jív průběhu š. v., před ní i v následujícíchdnech (zpravidla místo vánočky, jež býváke svátečním snídaním). V některých rodi-nách se podává káva, alkoholické nápoje,víno, jižní ovoce. Ořechy se konzumujíběhem svátků stále, pokud možno se kou-pí i ananas či kokosový ořech. Vánočnízvyky spojené s pokrmy jsou na počát-ku 21. stol. spíše zábavnou než věrskouzáležitostí.Lit.: J. Vyhlídal: Rok na Hané. Olomouc 1906;Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu české-ho. Praha 1950; E. Burgstaller: Brauchtums-gebäcke und Weihnachtsspeisen. Linz 1957;A. Václavík: Výroční obyčeje a lidové umění.Praha 1959; V. Vondráček: Lékař vzpomíná.Praha 1978; J. Štika: Lidová strava na Valašsku.Ostrava 1980, s. 114−117; J. Š�astná – L. Pra-chařová: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě.Praha 1988; V. Frolec a kol.: Vánoce v českékultuře. Praha 1988. [jš]

Štědrý den, den památky Adama a Evy,vigilie Božího hodu vánočního, vyvrchole-ní postního období adventu, počátek Vá-noc a jeden z vrcholů lidové obřadnostizimního období (24. 12.). Významné mís-


1035 Štědrý den

to zaujímal Š. d. ve výročním obřadnímcyklu v rámci oslav zimního slunovratu jižv dávných dobách. Své postavení v litur-gickém kalendáři západní církve (ve stře-dověku též jeden z termínů posledníhodne starého roku občanského kalendáře)získal ve 4. stol. s ustanovením oslav na-rození Ježíše Krista na Boží hod vánoční.Význam svatvečeru si uchoval i po zrušenívětšiny vigilií. – Podle církevních předpisůa nařízení měl být Š. d. zasvěcen postu,modlitbám, bdění do půlnočních bohoslu-žeb a duchovní přípravě na Vánoce. Přís-ný půst nařídila pražská synoda v 1366zvl. pro ty, kdo měli možnost koupit siryby. Jeho dodržování do východu prv-ní hvězdy (zlaté prasátko) je v Čecháchdoloženo již na přelomu 14. a 15. stol.Postní požadavky přitom vztahovali orto-doxní věřící v agrárním prostředí též nadobytek. Církevní představy o charakteruŠ. d. se však po staletí zhusta rozcháze-ly s pozůstatky pohanských slunovrato-vých slavností, s prvky římských saturnáliíi s obecným pojímáním svátku, jehož veselí,hojnost a štědrost měly zabezpečit zdárnýprůběh celého příštího roku. – Nejstaršípopis oslav v Čechách, Pojednání o Štěd-rém večeru Jana z Holešova (1366−1436),pochází z konce 14. stol. a uvádí celouřadu zvyků známých v téměř identické čipozměněné podobě až do 21. stol. Jakopředvečer prvního dne nového roku zna-menal Š. d. především významný časovýpředěl i osudový den, v němž se na časstýkají světy živých a mrtvých, lidí a zvířat(o půlnoci mohla zvířata mluvit lidskouřečí, voda se měnila na víno apod.). Většinaštědrovečerních zvyků, obyčejů i magic-kých praktik byla zaměřena na příznivéovlivnění nadcházejícího časového obdobínebo předpově� jeho průběhu. Neméněvýznamné jsou obyčeje ochraňující člo-věka v jednom z nejkratších dní v roce,kdy se v souladu s výraznou nadvládoutmy nad světlem výrazně zvyšuje aktivi-ta nepřátelských škodlivých sil. Některéz obyčejů (užívání zelených ratolestí, hlu-čení, vykuřování domů) jsou významověambivalentní s neoddělitelnými ochranný-mi i magicko-prosperitními prvky. Rovněžu zvyků, které pův. souvisely zejm. s kultemzemřelých a s očekáváním návštěvy jejichduší (ponechávání zbytků štědrovečernívečeře na stole přes noc či přes celé vánočnísvátky), se snoubily obavy z návštěvy ze zá-hrobí s momenty magicko-prosperitními,které patrně vycházely z představ, že mrtvíuložení pod zemí mohou mít vliv na příštíúrodu. K okruhu štědrovečerního souboruzvyklostí novoročního charakteru příslušímagie prvního dne, dobrého počátku i vý-

znam prvního příchozího. K negativnímpředzvěstem patřily např. hádky, dluhy,ospalost, návštěva ženy; v řadě tabuizova-ných činností figuroval např. zákaz vyme-tání smetí ve směru od stolu ke dveřím,zákaz hýbání se zemí (spojovaný častějis Velkým pátkem), půjčování a prodejevěcí z domu (Táborsko) i zdržování sevzájemných návštěv (Šumava), což se všakčastěji přidružuje k Božímu hodu vánoční-mu. – Štědrost, jedna ze základních aktivitk zajištění prosperity v příštím roce, seodráží zejm. v charakteru štědrovečernítabule (hojnost jídla a množství rozmani-tých chodů) a ve vzájemném obdarovává-ní (posílání štědrého večera). Vedle darův rodinách, mezi příbuznými a přáteli byloobvyklé i obdarování žebráků a chudýchkoledníků, obecních služebníků (dostávalitak část svého platu) a také dary hospodářečeledi, podřízených nadřízeným, učedníkůmistrům apod. Štědrovečerní nadílka dě-tem, spojovaná s novorozeným Ježíšem,se od 16. stol. v německých protestant-ských oblastech prosazovala ve snaze po-tlačit kult světců a nahradit starší posta-vy dárců adventního i vánočního období(zejm. sv. Mikuláše). V českém prostře-dí je nakládání dárků pod titulem Kris-ta Pána, Ježíška dokládáno od počátku17. stol. Na Š. d. dostávaly děti dárky(cukroví, pochutiny) od rodičů nebo jakonadílku při obchůzkách masek (od štědrýchbab, vrtibab a jejich mužského protějškuštědroně, na záp. Moravě; od bíle oble-čeného muže zv. krystydle či krystyndle,v Podkrkonoší); ojediněle též od percht(na Podřipsku), nebo je nacházely ránona Boží hod vánoční v předem připrave-ných nádobách, talířích, punčochách zaoknem apod. Štědrovečerní obdarování,a to i mezi dospělými, se od 2. polovi-ny 19. stol. připojuje zejm. k vánočnímustromku. – K nejvýznamnějším souborůmzvyklostí na Š. d. patřily kolední obchůz-ky a přání zdaru, štěstí v novém roce.V minulosti se týkaly různých sociálních,profesních i věkových skupin společnosti.Koledu kněží dokládá 1392 Tomáš Štít-ný. Obchůzka duchovních byla provázenaobřadním vykuřováním a dalšími prvky:např. místo, na kterém při návštěvě sedělkněz, zaujala po jeho odchodu hospodyně(zdar v hospodářství a dobrá snůška va-jec) nebo svobodné děvče (brzké vdavky).Obecně rozšířené byly i koledy kostelníkůa obecních zřízenců, zvl. koleda pastýř-ská, tradičně provázená vytrubováním čipráskáním bičem před každým stavením(např. Horňácko). O někdejším magickémvýznamu doprovodného hluku svědčí po-věra, že ve stavení, před kterým zamrz-

ne pastýřovi roh, někdo do roka zemře(Šumava, 19. stol.). Magicko-prosperitnísložky obchůzek představuje např. rozha-zování hrachu pastýřem po světnici, do-plňované přáním na prasátka, na telátka(Litomyšlsko, Nymbursko, Boleslavsko),rozdávání zelených ratolestí, polazní čištěstí, které měly příznivý vliv na chovdobytka. Na koledy chodívali sousedé, pří-buzní i svobodní mládenci, kteří obcházelineprovdané dívky (Horňácko). Z dětskýchkoled, provozovaných zvl. příslušníky so-ciálně slabších vrstev, se od Š. d. až pokonec svátků vánočního okruhu uplatňo-valy zejm. různé varianty vánočních koled-ních her, jako chození s jesličkami, s bet-lémem, hvězdou, pastýřské hry apod. –Specifickým druhem obchůzek byly ob-chůzky masek. Štědrovečerní maskování,černění tváří, nošení kožichů obrácenýchnaruby, doložené např. Adamem Kouřim-ským v poslední třetině 16. stol., mělopatrně pův. vedle funkce rituálního smíchurovněž zejm. ochranný a prosperitní vý-znam. – Zajištění prosperity jednotlivýchsložek hospodářství patřilo k hlavním úče-lům zvyků na Š. d.: k povzbuzení plod-nosti ovocných stromů sloužilo otloukáníkmenů vařečkami (Rychnovsko) a šlehá-ní metlou, kterou hospodyně vymetla pec(Valašsko), ovazování kmenů slámou (Šu-mava), otírání rukou po zadělání těsta navánočku či zvyk, kdy silnější děti nosilypo zahradě děti slabší a napodobovaly ko-šaté stromy obtížené úrodou (Berounsko).Zdar a ochranu domácích zvířat mělo za-ručit i obřadní krmení zvířat, probíhajícíráno (chléb s česnekem podávaný dobytkunalačno) nebo formou výslužky ze svátečnítabule. Vedle druhu pokrmu (česnek, luště-niny, mák) byl významný i způsob krmení:drůbeži sypala hospodyně či děvečka zrnído obručí od kola, do kruhu ze řetězunebo z provazu (aby se nerozebíhala, ne-zanášela, aby měla kulatá vejce), husámse zrní kvůli zvýšení plodnosti sypalo nakalhoty hospodáře (např. Jihlavsko). K nej-výraznějším štědrovečerním praktikám naochranu prosperity hospodářství patřilyrůzné hlukové projevy (střelba, práskáníbiči, troubení, řinčení řetězy, zvonění nazvonce, tlučení na kůly v plotě), prováděnédomácími lidmi, zvl. hospodáři, nebo jakosoučást obchůzek. K rozšířeným prakti-kám proti čarodějnicím se řadilo sypánía pokládání těžko počítatelných předmě-tů před dveře a vrata, např. máku, sme-tí, řezanky (Vlašimsko, Veselí, Stateniceu Prahy), koš�at, otepí slámy (okolí Ve-selého), zastírání oken a zavazování klikdveří (Náchodsko) či obřadní obcházeníhospodářství vycházející z magické mo-


Štěpán 1036

ci kruhu. Pro ostražitost se psu podá-val česnek. Dům, hospodářství i zahra-du obřadně vykuřovali koledníci (knězi,kostelníci, kantoři) i domácí lidé, podledokladu Petra Chelčického přinejmenšímod 15. stol. (zbytky kadidla zakopávalipod ovocné stromy v zahradě, házeli doohně nebo jimi obkuřovali svobodné dívkypro brzké vdavky), a vykrápěli svěcenouvodou jako ochranu před čarodějnicemi(Strakonicko), před neštěstím či omrznu-tím ovocných stromů (Táborsko). – Mo-menty magických praktik se významnouměrou uplatňovaly od středověku i připředvánočním úklidu a přípravě obytnýchprostor domu na Vánoce. Jedním z nejvý-raznějších rysů sváteční úpravy světnice (vestředověku rovněž sakrálních prostor) bylovystýlání podlahy slámou, které pravdě-podobně vycházelo z izolačních vlastnostíslámy a z úsilí proteplit obytné prostoryv nejchladnějším období roku. Církevníodůvodnění tohoto prastarého zvyku, jenžse ve vesnickém prostředí místy udrželaž do 21. stol., upomínalo na Kristovonarození v chlévě. Vystýlání slámou všakbylo pravděpodobně spojeno i se snahouovlivnit příznivě budoucí rok. (Sláma zau-jímala v tradičním agrárním prostředí po-stavení prostředku udržujícího kontinuitustaré a nové sklizně, jak např. dokládajídoprovodná slova na úrodu, s nimiž hos-podář pokládal slámu do místností.) Stůlbyl důkladně omýván a obkuřován kouřemz uhlíků a z bylin, zejm. jalovce a černo-býlu, a na jeho desku se prostíral ubruspoužívaný na jaře jako rozsévací plach-ta. Všechny předměty použité při obřadníúpravě stolu byly považovány za posvěce-né. Až do 21. stol. se na stůl kladly částiúrody plodin a hospodářských produktůkončícího roku (dožínkový věnec, různédruhy obilí a luštěnin, otepi slámy, seno,usušené i čerstvé ovoce, maso, med), plnápeněženka či peníz před každého členarodiny kvůli hojnosti a dostatku peněz.Ke sváteční tabuli umís�ovali i zemědělskénářadí, např. části pluhů a bran nebo cepyovázané žitnými stébly (Velká Radvaň). Doovazování trnože stolu řetězem (aby se nicneztratilo) a pokládání zkřížených sekerpod stůl, kterých se stravující dotýkali,aby je nebolely nohy, se promítl magicko--ochranný význam přičítaný kruhu, kovůmi ostrým předmětům. Prostřený stůl spoluse zbytky večeře zanechávali v domácnos-tech přes noc do rána Božího hodu vánoč-ního, do sv. Štěpána, popř. až do Novéhoroku jako občerstvení pro dušičky, andělíč-ky, pro Ježíše Krista a jeho doprovod (Tep-licko) kvůli hojnosti chleba (Boleslavsko)apod. – Zdar příštího roku ovlivňoval rov-

něž průběh samotné večeře (tučná, obžernávečeře), která se však místně v důsledkucírkevně předpisovaného půstu přesunulana předcházející večer. Večeře, na kterouhospodyně symbolicky zvaly domácí zvířa-ta, ptáky i ovocné stromy (např. Turnov-sko), začínala obvykle s východem prvníhvězdy a po společné modlitbě. Symbo-lický a znakový charakter neměla pouzejednotlivá jídla a nápoje a počet chodů(šest, devět až dvanáct), ale i zbytky po-krmů. Částí poživatin lidé obřadně krmilidomácí zvířata, část zakopávali na polícha zahradách kvůli budoucí úrodě, házeli dostudní a studánek, aby měly dostatek dobrévody, do ohně, aby neškodil (např. Vla-šimsko, Bzenecko, Písecko), přimíchávalido osiva, aby obilí nesnětivělo, či je ucho-vávali jako léčivé prostředky. Jejich mocse snažili zvýšit i neoficiálním posvěcenímv sakrálních prostorách. Podle dokladuM. K. Ulmanna z poloviny 18. stol. jsouznámé případy, kdy kněz nalezl ořecho-vé skořápky pod oltářní pokrývkou přicelebrování půlnoční mše. Mimořádnouzávažnost večeře dokládá i řada dopro-vodných zvyklostí a praktik, např. sudýpočet stolovníků, tabu kýchání a sezeníproti dveřím z obavy před úmrtím někohoz domácích, obřadní společná konzumacejablka jako prostředku proti zabloudění,obecně rozšířená představa, že hospodyněnemá při večeři vstávat od stolu, záka-zy hlasitého hovoru i zvedání předmětůspadlých ze stolu. – Z celé škály štědro-večerních věštebných praktik byly nejčas-tější věštby mechanické (např. náhodnýmvýběrem předmětů), předzvěsti vycházejí-cí z nejrůznějších zvuků a jevů či věštbyintuitivní, založené na snech. Předvídánípočasí v příštím roce a velikost úrody vy-cházely např. z cibulového kalendáře (sle-dování vlhnutí soli ve dvanácti cibulovýchplátcích, popř. v ořechových skořápkách),z rezivění střenky nože, ke které byly při-loženy kousky chlebového a vánočkovéhotěsta, z opakovaného přeměřování nabranévody a vína, které mělo signalizovat suchýnebo deštivý rok, i z pozorování počasí naŠ. d. (vítr, jinovatka a jasná večerní oblohaznačily hojnou úrodu ovoce). Předvídáníosudů lidí bylo zaměřeno především napředzvěsti zdraví, nemoci a úmrtí (pouš-tění ořechových skořápek se svícemi povodě, pozorování plamene svíce na stolea stínů lidí při večeři, rozkrajování jablek,louskání ořechů či losování předmětů sym-bolizujících bohatství, chudobu, smrt, sňa-tek), u svobodných dívek na možnosti je-jich svatby (házení střevícem, tlučení nakurník, třesení plotem a bezem, nabírá-ní polínek a dalších snadno počitatelných

předmětů ve smyslu lichý / sudý). Některéz těchto praktik (třesení plotem) jsou do-loženy již v 18. stol. – K Š. d. se i novodoběvážou relikty některých tradičních obyčejůa zvyklostí (sváteční výzdoba domu, ve vě-řících rodinách půst a návštěva půlnočníchbohoslužeb, obdarování, společný zpěv ko-led, některá z vánočních jídel i momentypředvídání budoucnosti, chápané spíše ja-ko forma zábavy). Š. d. nabyl postavenídůležitého výročního svátku, k němuž při-spělo i jeho zařazení mezi svátky občanské-ho kalendáře a dny pracovního volna. Jehovýznam v rodinách bez náboženského vy-znání dokonce převyšuje následné církevnívánoční svátky.Lit.: Č. Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje, pověrya zábavy prostonárodní, pokud o nich vypravujípísemné památky až po náš věk. Praha 1889;Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého.Praha 1950; L. Weber-Kellermann: Das Weih-nachtsfest. Luzern – Frankfurt 1978; V. Frolec:Vánoce v tradici českého lidu. In: Vánoce v českékultuře. Praha 1988, s. 13−127; Liturgický rok.Historický vývoj a současná praxe. Praha 1998;Z. Vašků: Velký pranostikon. Praha 1998; V. Vav-řinová: Malá encyklopedie Vánoc. Praha 2000.

[lk]

Štěpán (ukamenován kolem r. 40 předhradbami Jeruzaléma), křes�anský prvo-mučedník, světec (26. 12.). Je patronemkoní, pacholků od koní a kočích, zední-ků, kameníků a tesařů, bývá zobrazováns mučednickou palmou, knihou evangeliía třemi kameny. Ve východní církvi je jehokult prokázán již ve 4. stol., na Západěasi o sto let později. Den sv. Š. je součástívánočního oktávu. – Se světcovými pat-ronacemi souvisí církevní žehnání ovsa,svěceniny zmiňované v Čechách jakopohanská pověra od 14. stol. 1605 byltento pozůstatek předkřes�anských obětinvýslovně schválen pražskou synodou. Odté doby ho katolická církev doporučovalavěřícím spolu se svěcením dalších druhůobilí, přičemž vyzdvihovala i symbolickousouvislost mezi oslavami narození SynaBožího a svěcením zrna, které má vzklíčitna jaře. U slovanských národů házeli věřícíplné hrsti obilí na kněze, jenž kropilpřipravené zrno svěcenou vodou. Tentoarchaický doprovodný moment úkonusvátostiny, církevně interpretovaný jakopřipomínka světcovy mučednické smrti,vycházel v obecném povědomí patrněz magicko-prosperitních praktik, ze snahypříznivě ovlivnit úrodu v příštím roce.Jeho pozůstatkem bylo štěpánování, zvykdětí a pasáků házet po sobě navzájem obilíči obhazovat lidi, zvl. mladé dívky, přicestě z kostela. Tato dětská zábava se místy


1037 štěstí

(Morávka a Dobrá na Frýdecko-Místecku)udržela v samotných prostorách chrámuaž do počátku 20. stol. Posvěcené obilípřimíchávali hospodáři v tento den dojarního osevu jako ochranu proti škůdcůma neúrodě a obsypávali jím koně. – S cho-vem koní vedle jejich církevního žehnánípřímo souvisela početná skupina lidovýchobyčejů. K nim patřilo zejm. svátečníhřebelcování a krmení, ranní projížděníči alespoň symbolické zapřažení a broděníkoní, pořádané např. na Litomyšlsku veslavnostních průvodech provázených tru-bačem. Pouštění koním žilou, vycházejícípravděpodobně z představy o apotropajnímoci zvířecí krve, se rovněž druhotně od-vozovalo z legendy o sv. Š. Mělo zabezpečitzdraví a poslušnost koní. – Podobně jakodalší významné svátky vánočního okruhubyl den sv. Š. pokládán za začátek novéhoroku, za osudový den, který může ovliv-nit průběh celého nastávajícího období.V souladu s rituálním smíchem a obřadnímveselím se stal jedním ze středověkýchsvátků bláznů. K magickým praktikámzajiš�ujícím zdar v novém roce patřilomj. i obřadní pití (pití na novou krev, nakrásu a sílu), příprava jarního osiva, ranníumývání, zakopávání zbytků štědrovečernívečeře na zahradě, obřadní vykrápěnía vykuřování domácností i krmení dobytka(podle představ sympatické magie muselbýt ten, kdo krmí dobytek, sám sytý,popř. se najíst ve chlévě, nejčastěji podžlabem). – Na rozdíl od předcházejícíhoBožího hodu vánočního byly na Š. běž-né vzájemné návštěvy sousedů a přáteli návštěvy hostinců. V domácnostech, kde

o Božím hodu přísně dodržovali zákazjakýchkoliv prací, na Š. uklízeli, sklízeliubrus ze stolu, vymetali popel z pece apod.Veselejší a uvolněnější atmosféru svátkudotvářely i taneční zábavy (štěpánské), po-řádané jako první po období adventu.Kolední obchůzky, obecně rozšířené pocelém území č. zemí, místy začínaly jižo půlnoci Božího hodu a opakovaly sev průběhu celého dne (Semilsko). Účast-nili se jich příslušníci různých věkovýcha sociálních vrstev i profesních skupin.Vedle dětských obchůzek, které se v osla-bené míře udržují i na počátku 21. stol.(j. Morava), to byla koleda duchovních,kostelníků a ministrantů, učitelů a žáků,čeledínů a také obecních služebníků, pas-týřů a jejich žen. Kromě verbálního vy-jádření přání štěstí a zdaru doprovázelaobchůzky řada dalších úkonů. Duchovníči kantoři např. obřadně vykuřovali sta-vení, děti a obecní pastýři pak rozdávalizelené ratolesti zv. štěstí, š�astička, polaz-nička. Jako předměty s ochrannou funk-cí je v domácnostech uchovávali zvl. namístech se zvýšeným rizikem vstupu ne-přátelských sil (nade dveřmi); při prvnímvýhonu na pastvu jimi hospodyně vyšleha-ly každý kus dobytka a zapalovaly je přibouřkách. Rozhodující význam (ve smys-lu magie prvního příchozího) přikládalidomácí prvnímu koledníkovi: měl ovliv-nit druh dobytka, jaký se v hospodář-ství narodí. K rituálním zákazům, kterése v tento den dodržovaly, patří např. zá-kaz vymetání smetí ze světnice ve směruod stolu ke dveřím, který pravděpodobněvychází z kultu zemřelých. – Závažnější

smysl, související patrně s dominantnímpostavením muže a jeho úlohou v hospo-dářském životě, se také pův. projevovalpři ranním oblékání mužů. Podání kalhotnebo bot manželovi vyjadřovalo úmysl že-ny být poslušnou v novém roce; pacho-lek děvečku za tento úkon pohostil naJana Evangelistu v hospodě. – V krajích,v nichž o tomto dni odcházela mužskáslužebná chasa ze služby (Valašsko, Slo-vácko, Haná, Hlinecko, jihočeská Blata),považovali Š. za svátek čeledi, den chasy.Odcházející čeledíni dostávali tradičně odhospodáře velký koláč (makovník, štrucle,plece apod.), pecen chleba, popř. peněžníobnos. Odchod čeledínů se pojil s řadouzvyklostí, např. s průvody, hospodskýmioslavami, propíjením koláčů, které místypřerostlo v koláčovou slavnost (Horňác-ko), pořádanou v modifikované podoběještě ve 21. stol. Svobodu čeledínů, ježtrvala do Nového roku, vyjadřuje i řadavariant úsloví: Na svatého Štěpána, každýsobě za pána. Po zániku tradičního vztahuhospodář – čeledín se obsah rčení přeneslna j. Moravě i do oblasti vztahů rodin-ných a vyjadřoval v tento den nezávis-lost vdaných žen na mužích. Analogickyovlivňovala výměna služby i zábavy dětía manželů. Na Slovácku chodily děti kesvým nejbližším příbuzným pro závdavekna službu a manželé se žertem posílali zestaré služby na novou (doslúženou). – Pra-nostiky vztahující se ke dni sv. Š. obvykleuvádějí do přímé souvislosti počasí o svát-ku s velikostí sklizně (světlá koleda, tmavástodola – tmavá koleda, světlá stodola;když na svatého Štěpána vítr bouří, vinařismutně oči mhouří).Lit.: Č. Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. Pra-ha 1889; Vánoce. ČL 1, 1892, s. 399−415;M. Václavek: Moravské Valašsko I. Vsetín 1894,s. 59−60; K. V. Adámek: Lid na Hlinecku. Pra-ha 1900; Moravské Slovensko II. Praha 1922,s. 788−789; P. Kočí: Koledy ze Spálova u Se-mil. ČL 29, 1929, s. 107−109; A. Václavík:Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930, s. 405;Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého.Praha 1950; A. Václavík: Výroční obyčeje a lidovéumění. Praha 1959; V. Frolec a kol.: Vánocev české kultuře. Praha 1988; Z. Vašků: Velkýpranostikon. Praha 1998. [lk]

štěstí 1. pocit plného fyzického i duševníhouspokojení a seberealizace; 2. příznivá ná-hoda. – Nositelé tradiční kultury chápališ. jako prosperitu, zdar určité činnosti,bohatství a zdraví. Dosažení š. a úspěchuměly zajistit nejrůznější magické prakti-ky a zvyky, např. členění dnů na š�astnéa neš�astné. Zatímco š�astné dny (některésvátky a hl. úterý a neděle) považovali lidé


štít 1038

za příhodné k tomu, aby začínali s prací,vydávali se na cestu, uzavírali obchodyapod., ve dnech neš�astných (zejm. pátek:v pátek jde všechno nazpátek) se naopakzdržovali různých pracovních aktivit, zahá-jení sezonních prací atd. Lidové zdůvod-nění, že určité pracovní činnosti v urči-tých svátečních dnech (na Hlinecku praníprádla na den Mlá�átek, zabíjení zvířato dni sv. Tomáše na Karlovarsku) přiná-šejí neštěstí, je pravděpodobně druhotnéa nahradilo závažnější domnělé následkyporušení tabu. Do vzniku těchto zákazů sevedle církevně předpisovaného pracovní-ho klidu v rámci významnějších církevníchsvátků pravděpodobně promítly i archaic-ké představy a předkřes�anské kulty, např.kult zemřelých. Rovněž striktně dodržova-né zákazy půjčování jakýchkoliv předmětůa věcí z hospodářství v určitých dnech(o Štědrém dni, o svátku Filipa a Jakuba,popř. též každý pátek) byly místně moti-vované obavou, aby se z domu nedávaloštěstí (Karlovarsko). Při jejich vzniku všakpravděpodobně stála obava z očarováníhospodářství prostřednictvím půjčenéhopředmětu. – Nejširší lidové vrstvy zajímalapředevším znamení předznamenávající š.a neštěstí, která tvořila celá škála většinounáhodných příhod, setkání s určitými oso-bami a nálezů určitých předmětů. Těmtopředzvěstem věnovali nositelé tradiční kul-tury pozornost zejm. při nejvýznamnějšíchudálostech života jednotlivce, jako je po-rod, křest, úvod a sňatek, v průběhu rokupředevším o osudových dnech, na nichžpodle pověrečných představ závisel průběhnadcházejícího údobí. – Budoucí š. dítěteovlivňoval den narození (š�astné dny např.neděle a Nový rok, neš�astné pátky), způ-sob porodu či vzhled novorozeněte (š�astnémělo být dítě narozené v košilce nebo naVsetínsku se zaječím pyskem) a průběhkřtu i úvodu (neštěstí věštila vrána, kterápřelétla nad lidmi nesoucími dítě do kos-tela na křest, potkání pohřebního průvoduapod.). Š. dítěte se rodiče a příbuzní snažilizabezpečit zejm. v údobí raného dětství(nestříhali mu nehty ani vlasy v prvnímroce života, aby mu tím nepřistřihli štěstí,dávali mu do první koupele peníz, matkyna Hlinecku se snažily odstavit kojencena Zelený čtvrtek apod.). Š. novorozenceměly zajistit i kmotrovské dary, dávané dovínku a spočívající obvykle v peněžitémdárku (kmotřenec tento peníz opatrovalcelý život, pokud za něj něco koupil, věřil,že tím do své domácnosti přinese štěstí).– Š. novomanželů předznamenával sníhči déš� o svatebním dnu, pláč nevěsty,rovný plamen a kouř svící na oltáři přiobřadu, neštěstí signalizoval čerstvě vyko-

paný hrob na hřbitově, spatření pohřební-ho průvodu, veselí nevěsty, ztráta věnečkuz její hlavy apod. – V osudových dnecha významných svátcích zimního novoročísehrávalo důležitou roli hl. první setká-ní. Š. znamenalo spatření těhotné ženy,dítěte, mladého muže, naloženého vozu,nepříznivým znamením bylo potkat starouženu (Karlovarsko, Chodsko). Analogickývýznam měl i příchod prvního koledníka,přejícího š. a prosperitu v novém roce,do stavení. Rovněž některé obyčeje a zvy-ky, které se vázaly k těmto svátkům, seinterpretovaly jako aktivity pro udrženíči dosažení š. (např. konzumace vepřové-ho masa a vyvarování se požití drůbežena Nový rok, aby bylo štěstí, aby štěstíneodletělo). – Ve všedním, každodennímživotě lidé považovali za znak š. např.potkat žebráka, žida (Chodsko, Hlinec-ko) nebo kominíka, spatřit vepře či ko-ně, který vycházel z hospodářství (Chod-sko), výskyt pavouka v domě (Hlinecko),uhnízdění vlaštovek pod krovem (Hlinec-ko), vykvetení nehtů na rukou. Znakemš. bylo i rozbití skleněného nebo kera-mického předmětu (střepy přinášejí štěstí),stále běžně praktikované v rámci svateb-ních oslav, s výjimkou zrcadla (sedm letneštěstí). Neštěstí, smůlu předznamená-valo i přeběhnutí kočky, kocoura, zajícenebo žáby přes cestu (Chodsko), potkáníjeptišky, faráře (Hlinecko), návrat domůpro zapomenutou věc a vykročení levounohou při vstávání z lože (ten dneska vstallevou nohou) či při překročení prahu naodchodu z domova. Mnohé z těchto před-stav ani na počátku 21. stol. nevymizelyz obecného povědomí. – Hmotné prv-ky, které přinášely š. (amulet, talisman),představoval např. nalezený kus železa čipodkovy, čtyřlístek, zdvojený klas (Chod-sko), smetí vymetené z kostela (Chodsko),byliny natrhané o sv. Janu Křtiteli (Hli-necko), peníze z prvního prodeje, kteréměly prodávajícímu přinést š. při obchodu,rybí kůstky a šupiny z ryb konzumovanýcho Štědrém večeru, provaz nebo prst obě-šence. Neštěstí znamenal nález provázku,jehly nebo špendlíku. V běžném povědomíje zejm. čtyřlístek a podkova pro štěstí.S pojmem š. souvisela i číselná symbolika(š�astná čísla 3 a 7, neš�astné číslo 13,zejm. ve spojení s pátkem). – Š. a neštěstíse objevují i v řadě lidových rčení, příslovía přirovnání: Mít z pekla štěstí; mít vícštěstí než rozumu; čím větší šelma (ne-řád), tím větší štěstí; neštěstí ve hře, štěstív lásce.Lit.: F. Bartoš: Moravský lid. Telč 1892; J. Du-fek: Naše Horácko jindy a nyní. Velké Me-ziříčí 1893; K. V. Adámek: Lid na Hlinecku.

Praha 1900; A. Šebestová: Lidské dokumenty.Olomouc 1900; J. Siblík: Blatensko a Březnicko.Blatná 1915; HDA 3, 1930/31, sl. 879−900;J. Jindřich: Chodsko. Praha 1956. [lk]

štít, čelní stěna stavení uzavírající podstřeš-ní prostor. V lidovém prostředí vznikaljako konstrukční součást obytných a hos-podářských (provozních) budov krytýchsedlovou nebo polovalbovou střechou.Rozeznávají se plné štíty, pološtíty, štítynapodobující patro, štíty symetrické a asy-metrické (v lidové architektuře ojedinělé),š. předsazený, odsazený nebo v roviněstěny a štíty podle uměleckých slohů.V lidové architektuře zřejmě došlo na ně-kterých územích ke vzniku š. v souvislostis přeměnou valbové střechy na sedlovou.Z hlediska použitého materiálu a stavebnítechniky se rozlišují štíty pletené, prkenné(lomenice), hrázděné a zděné. Všeobecnýnástup zděného š. spadá do počátku19. stol. Zatímco prostorové uspořádánízděných domů dlouho respektovalo místnítradice, byl jejich š. s průčelím vystavenvlivům stavebních slohů, přicházejícíchvšak do venkovského prostředí se znač-ným zpožděním. Sem je přinášeli autořistavebních plánů vyžadovaných úřady odkonce 18. stol. Plány, často zhotovova-né zednickými nebo tesařskými mistry,neřešily detailní výzdobu, dotvářenoupak zedníkem-fasádníkem. Se vzdělánímautora plánu se zvyšovala míra detailníhořešení, a jak ukázal průzkum, byla pakna nátlak stavebníka při realizaci výzdobazjednodušena nebo přizpůsobena na míruodpovídající místním zvyklostem. Rusti-kalizací se tvarosloví a výzdoba zděnéhoš. stala pozoruhodným tvůrčím lidovýmprojevem. V č. zemích tak vznikla řadadobových a místních forem š. V největšíšíři se na štítech uplatnila klasicistnívýzdoba s charakteristickými pilastry,popř. s trojúhelníkovou nástavbou nebos atikou, za níž se krčil přízemní dům.Krajní okna v atice byla slepá, někdy s na-malovaným osmitabulkovým členěním.Významnějšími okrsky zděného š. jsouBroumovsko a Náchodsko (1815−1870),České středohoří (od konce 18. a pocelé 19. stol.), Šumpersko, Třebíčsko(kolem poloviny 19. stol.), na PoličskuŠiroký Důl a okolí (1868−1895), Opo-čensko (od poloviny 19. stol.) a Hro-chovotýnecko (1819−1855). Zděný š. naBroumovsku a Náchodsku byl trojúhel-níkový s větším sklonem a zaplňovalyjej dvě až tři řady oken, pilastry spojo-vané kladím či oblouky slepých arkád.Podobně (i když v proporcích menšíhodomu se dvěma štítovými okny) zdobili


1039 štít

štíty na západ i východ od Opočna mistřiČerný z Opočna, Hamáček z Chlumu,Hakner a další. Zděný š. v Českém středo-hoří byl součástí bohatých patrových domůněmeckých sedláků, jeho výzdoba, stejnějako výzdoba celého průčelí, se (řešenímpilastrů a jejich hlavic nebo orámovánímoken) velmi přibližovala oficiální architek-tuře. Opakem se stalo pojetí klasicistníchštítů v Širokém Dole a okolí zedníkemJanem Lorencem (1832−1909) v poslednítřetině 19. stol. Hlavice jeho pilastrů sahajíaž do třetiny tohoto prvku, často zdo-beného drobným ornamentem. Největšísoubory lidových staveb se zděnými štítyvšak představuje jihočeské selské baroko(období 1830−1870 s dozníváním dozačátku 20. stol.). Vyniká bohatě zvlněnýmobrysem, štukovou výzdobou pilastrůa říms, ornamenty, nápisy a datováním.Podobně jako na Broumovsku se výzdobapřenáší i na zděný š. hospodářské stavbyspoluvytvářející průčelní frontu. K nej-známějším tvůrcům těchto zděných štítůpatří na Volyňsku a Prachaticku J. Bursa(1813−1884), na Soběslavsku Šochové(F. Šoch, 1828−1867) a Patákové (M. Pa-ták, 1820−1886). Dalším slohem, kterýovlivnil výzdobu zděného š., je novogotika.Nejvýrazněji se uplatnila na Chrudimsku,kde ji na vesnické domy navrhoval stavitela architekt F. Schmoranz, jehož kancelářve slatiňanském bydlišti dodávala staveb-níkům plány s detailně vypracovanouvýzdobou. Následně celá řada zednic-kých mistrů Schmoranze napodobovala,jejich gotizující výzdoba byla méně strohá

a přísná, upouštěla od š. stupňovitě pře-sahujícího střechu, často užívala geomet-rického nebo rostlinného ornamentu a vy-stouplých bílých článků, jež se odráželyod tmavších barevných základních ploch.Vliv Schmoranze sahal dál, zejm. na rodnéRychnovsko. Po odeznění působení no-vogotiky se koncem 19. stol. ve výzdobě

vesnických zděných štítů odrážela novo-renesance a novobarok v tak krátkýchetapách, že nemohly zanechat ucelenějšísoubory. Na přelomu 19. a 20. stol. zůstalavětšina nových zděných štítů sevřená obvo-dem střechy a jejich výzdobu tvořily pouzerůzné sestavy půdních okének, popř. drob-ný rozptýlený ornament, iniciály a letopo-čet, jindy kombinace hladkých bílých plochs tmavou hrubozrnnou omítkou. V obdobíkolem 1. světové války ovlivnila venkovskýzděný š. secese. Dům, postavený převážněještě v tradičním půdorysném uspořádání,vyzdobil tvůrce fasády po vzoru městskýchnovostaveb řadou dekorativních prvků,nápisem, zvýrazněním popisného číslaa datování. I zde však některé části dekorutvořeného místním zedníkem odrážejístarší způsob výzdoby lidového domu,mnohdy kombinovaný s články předemvyrobenými a nakoupenými (suchý štuk).Ve 3. čtvrtině 20. stol., v období úpad-ku kvality vesnického prostředí, kdy sestavebník spokojil převážně se základnífunkční úpravou domu, se výsledný obrazdíla zvnějšku doháněl rozšířením štítovéhookna, barevností a výzdobou tvrdé škrába-né omítky (linky, geometrické a rostlinnéornamenty). – Za všeobecné zdobné prvkyš. v 19. stol., bez ohledu na slohové před-lohy, lze považovat výklenky s drobnýmiplastikami, letopočty a občas i malovanénápisy (na Hlinecku byly obrysy písmen


štrajch 1040

vyryty hřebíkem do čerstvé omítky, abyse po dalších bíleních mohl nápis snad-no obnovit). V cihlářské oblasti na Heř-manovoměstecku se ve vrcholu zděnéhoš. zřizovalo větší půlkruhové větrací ok-no se zdobnou výplní z několika druhůzvláš� tvarovaných cihel. V železářskýchoblastech za rám a výplň tohoto štíto-vého okna posloužila litina. Do výzdobyzděného š. 19. stol. patří také symbolypovolání stavebníka, zhotovené plastickyve štuku: věnec, někdy i s korbelem (hos-poda), kladivo, kleště, podkova (kovár-na), lvi se sekerami (řezník), kosa, cep,snop (rolník), kolo, kružítko (mlýn). V. t.hrázděná konstrukce, lomenice, pletenákonstrukce.Lit.: V. Pražák: Vliv sociálně-hospodářského fak-toru na vznik štítu v lidové architektuře. NVČ 31,1949/50, s. 217−238; V. Bělík: Štukové výzdobyhoráckých štítů na Třebíčsku. VSV SV 1, 1956,s. 113−117; L. Štěpánek: Klasicistní štíty v lido-vé architektuře ve východních Čechách. ČL 45,1958, s. 150−156; V. Svobodová: O výtvarnémcharakteru lidové architektury na Českomoravskévysočině. NA 5, 1968, s. 101−118; J. Šůla:„Klasicistní“ štíty lidového zemědělského domuna Opočensku. ČL 55, 1968, s. 320; V. Fro-lec: Lidová architektura na Moravě a Slezsku.Brno 1974, s. 87−93; V. Mencl: Lidová ar-chitektura v Československu. Praha 1980; LA,s. 225−228; S. Voděra – J. Škabrada: Jihočes-ká lidová architektura. České Budějovice 1986.

[lš]

štrajch viz lidovka, sestavy nástrojů tradičníhudby

šuba [z arab.], kabát podšitý kožešinou.Jako volný pláš� bez límce (nebo s lím-cem) patřila od 14. stol. k oděvu vyššíchspolečenských vrstev evropských národů.V českých literárních památkách je š. dolo-žena ve 13.−16. stol. Výraz a jeho variantyoznačují též kabát či kožich různého střihuněkterých etnických pospolitostí (Bělorusů,Ukrajinců, Maarů, Rumunů, Němců).Šuby jako ženské kožichy jsou doloženy naValašsku už od 16. stol. Střihově odpovídajížupicím a mentýkům. Na Valašsku se šubyšily převážně z červenofialového sukna,řidčeji z modrého, byly podšity beránčíkožešinou a lemovány kožešinou liščínebo kuní. Výzdobu tvořily zelené nebozlaté šňůry, kryjící švy v pase, a kovovéknoflíky. Patřily ke svatebnímu oděvunevěsty a vzhledem k vysoké pořizovacíceně představovaly stavovsky honosnýoděv fojtek, vrchařek, mlynářek. Ke konci19. stol. se jejich výskyt stále více zužovalna Rožnovsko p. Radhoštěm, kde se jich ně-kolik zachovalo ještě v 1. polovině 20. stol.

Na Moravském Slovensku je výraz šubadoložen v 17. stol., ve starší literatuřese často zaměňuje s mentýkem. Š. bylachápána jako součást svatebního oblečení

ženicha i nevěsty (Uherskobrodsko, Břec-lavsko). Fialové i světle modré šuby bývalylemovány černou beránčí kožešinou. Šubyznámé z konce 19. stol. už nezachováva-jí původní střih, jsou přestřiženy v pasea od ramen k pasu zúženy podle tvaru těla(Lanžhot).Lit.: J. Koula: O kroji lidu slovenského. ČL 1,1892, s. 472−484; J. Klvaňa: Lidové kroje namoravském Slovensku. In: Moravské Slovensko I.Praha 1918, s. 79−252; J. Dostál: Šuby a mentíkyna Podluží. MSt 3, 1949, s. 73−75; A. Jeřábková:K typologickému zařazení mentýků a šub. NR 8,1998, s. 11−14. [aj]

šulc viz rychtář

šumaři viz sestavy nástrojů tradiční hudby

švank viz humorka

švec viz obuvnictví

švec, ševcovský, ševcovská, ševecká – ta-nec ve 2/4 taktu, jehož hlavním tanečnímmotivem je napodobení ševcovské práce(šití, vytahování dratve, přitloukání po-dešví atd.), většinou prováděné s přiklek-nutím páru proti sobě. Pro českou podobuš. je charakteristické množství variant textůdoprovodných písní i tanečních variant.Hlavní osnovu tance tvoří polkový nebojiný příbuzný krok, který je prokládán na-podobivými pohyby. Původním impulzempro vznik tance bylo patrně exhibiční před-vádění při taneční improvizaci jednotlivce.V lidovém i městském repertoáru však š.dosáhl největší obliby jako tanec párový.Byl zpestřením společenských zábav ob-rozenecké generace. V lidovém tanečnímprostředí převládlo úsilí o vyjádření pova-hových rysů ševce. Doprovodné texty a ná-pěvy k tanci byly libovolně kombinovány,š. se spojoval také s netanečními popěvkyspolečenských písní. Jeho tematika bylavyužívána i u kramářských popěvků nebov amatérské divadelní produkci poloviny19. stol., v níž se usilovalo o zpestření dějepohybovou dramatizací postav. J. K. Tyl(1808−1856) v libretu Fidlovačky (1838)pro výstup pražských tovaryšů předepisu-je: Tanec poněkud aspoň i nápěvem i krokybudiž národní – třeba kratínký, ale prostý –ševcovský. Také v oblasti s nejrozvinutějšítradicí ochotnického divadla, tj. v Pod-krkonoší, má š. mimicky nejrozmanitějšípodobu. V moravských regionech se roz-vinul do lidových tanečních her, v nichžvystupují dva učni a švec, konkurující sihbitostí pohybů, jimiž se snaží vzájemněsi překazit práci. Doklady o existenci š.a jeho rozšíření v různých oblastech Čech


1041 táborský kroj

již kolem poloviny 19. stol. lze naléztv dílech J. Nerudy a B. Němcové. Vezprávě B. Němcové z Chodska je výslovněřečeno, že šlo o tanec nový: Ševcovská jenový tanec, vymyšlený od našeho statné-ho rychtáře … Dělají se přitom všechnyposunky, jako by švec šil. Když se dratevvytahuje, musí se mít každý na pozoru,aby něco neulovil, nebo� všichni stojí najedné hromadě, a kdo se neuhne, dosta-ne pohlavek. K nejčastějším doprovodnýmmelodiím tance š. patří písně Tancovalydvě panenky, tancovaly ševce a Když šliševci z jarmarku (obě ve sbírce J. Vycpál-ka). Osobitou variantou š. je píseň a tanecz Jestřabí v Podkrkonoší Náš tatíček ševcu-je ze sbírky P. Krejčího. V. t. řemeslnicképísně.Lit.: J. K. Tyl: Fidlovačka aneb žádný hněv a žád-ná rvačka. Praha 1843; B. Němcová: Obrazyz okolí domažlického. Květy 1845, č. 143−150;J. Neruda: České národní tance. Obrazy živo-ta 1, 1859; F. Bartoš: Národní písně moravskév nově nasbírané. Brno 1889; J. Vycpálek: Českétance. ČL 2, 1893, s. 183−185; J. J. Pavelka:Slavnosti na Národopisné výstavě českoslovan-ské. Brno 1895; Národopisný sborník okresuhořického. Hořice 1895, s. 415; K. V. Adá-mek: Tance lidové v okrese hlineckém. ČL 11,1902, s. 41−42; Č. Holas: České národní písněa tance IV. Praha 1909, č. 239; J. Zemánek:Tance našich okresů. In: Chrudimsko a Nasa-vrcko III. Chrudim 1912, s. 500; P. Krejčí:Podkrkonošské tance. Praha 1956; Z. Jelínko-vá: Tance ze Žárska I. Žár n. Sázavou 1986.

[hl + ds]

Švédové, v lidovém podání výrazné témas přežívajícím povědomím o válkách, které

postihly č. země i přímo rodný kraj vy-pravěče. Pro charakteristiku dějepisnýchznalostí lidových vrstev přejal F. PalackýOhéralův výrok z r. 1861: Lid selský …nerozpomíná se, leda na vpády Tatarův,Švédův a Prušákův. V tradici se uchova-ly vzpomínky na takový vpád zejm. jakona příčinu zpustnutí některé okolní obce,k lesům a skalním útvarům se pojí vyprá-vění o úkrytech obyvatel před švédskýmvojskem. V určité oblasti často tradují celécykly: na Zbirožsku je to podání o vznikunázvu Křtitelnice (ukrytí lidé tu křtili nověnarozené děti); jiné podání je o nelogickémpřifaření obce Biskoupky; se švédskýmivpády se spojuje i podání o ztrátě privilegií,která v době válečného nebezpečí měš�anéuložili na zámku a věrolomný šlechtic jimlistiny upřel. Tradice o úkrytech před Š. sevytvořily také na Pelhřimovsku, zastřelenístráže v době švédských vpádů inspirovalopodání o místním strašidle v podobě světla(hamerská lucerna). Podání o zpustlé vsijako důsledku švédského vpádu zazname-nal F. J. Vavák. Švédská tematika zasáhlai do legend, zejm. mariánských: vyprávíse o zázračné záchraně obrázku Bohoro-dičky před Š. v poutním kostele v MladéBoleslavi.Lit.: O. Hebbe: Svenskarna och Bömen i Mären.Uppsala 1932; F. Palacký: Úvahy a projevy. Pra-ha 1977, s. 262. [dk]

Švédská slavnost, Schwedenfest – oslavakonaná každoročně kolem 15. srpna v Brněna počest výročí odražení posledního úto-ku Švédů při obléhání města 1645. Poprvése slavila v rámci stého jubilea (1745). Od-bývala se za spoluúčasti velké části obyvatel

Brna a mívala pevně stanovený průběh.Pův. se Š. s. účastnili především členovécechů a různých bratrstev (se svými odzna-ky), zpěvácké sbory, trubači a příslušnícicírkevních řádů. Jejich průvod procházelměstem po stálé trase hlavními ulicemi,největšími náměstími a tržišti; uzavíraly hozástupy obyvatel Brna. Následovala mšev kostele sv. Tomáše a večer slavnost vy-vrcholila veselicí s hudbou, tancem, oh-ňostrojem a dělostřelbou. V 19. stol. seŠ. s. stala slavností především brněnskéhoměš�anského ozbrojeného sboru. V 10 ho-din dopoledne zahrála hudba ozbrojenéhoměš�anského sboru z ochozu věže Staréradnice fanfáry, o hodinu později se celýměš�anský sbor v plné zbroji, s rozvinutýmpraporem a za zvuků vlastní kapely do-stavil ke kostelu sv. Jakuba, aby se v němzúčastnil slavnostní mše. Odpoledne býva-la Š. s. zakončena koncertem měš�anskékapely v Pisárkách. Od svého počátku aždo 60. let 19. stol. to byla slavnost němec-kých stejně jako českých obyvatel Brna,avšak poté se i zde projevovaly prohlubu-jící se rozpory mezi oběma národnostmive městě. Š. s. postupně nabývala velko-německy šovinistického rázu, pro který jiuvědomělí Češi nejen ignorovali, ale s posi-lováním vlastních pozic ve městě i otevře-ně kritizovali. Zvl. na počátku 20. stol.docházelo při Š. s. a jiných obdobnýchakcích k eskalaci napětí mezi aktivisty obounárodností, což vedlo k zákazu Š. s. povzniku samostatné Československé repub-liky.Lit.: Jak Brňané r. 1745 osvobození města odŠvédů oslavili. České Brno 1, 1910, č. 12, s. 6.

[ka]

Ttáborský kroj, kozácký kroj – lidový oděvgeograficky patřící ke krojům jihočeským;svým charakterem však odpovídá spíšestředočeské oblasti. Rychle reagoval navlivy městské módy a zanikal už na počátku2. poloviny 19. stol. T. k. zasahoval najihovýchodě k Želči (varianta výzdoboubližší kroji blatskému) a Plané n. Lužnicí.Severně k Miličínu a západně na Píseckobyly přechody pozvolné. Adj. kozácký, kozíje na Táborsku hojně rozšířeno v místníchnázvech a přeneslo se i na kroj, bu� podlepásku visícího na mužském kabátku (kozíocásek), nebo podle drátem vyztuženéholubinky čepce (kozí růžky). Většinadokladů zachycuje kroj ve stadiu, kdyjiž zaniklo funkční rozlišování svátečníhooděvu podle statutu nositele. – Ženy

i dívky nosily v polovině 19. stol. stejný typvyztužených dýnkových čepců potaženýchnejrůznějšími látkami, zdobenými dracou-nem a aplikací, s úzkou skládanou krajkoukolem obličeje. Přes čelo se převazovalaúzká černá sametka, zřejmě relikt vínku(analogie s Plzeňskem). Čtvercová plena,zdobená hrubší bílou prolamovanou vý-šivkou, nahradila počátkem 19. stol. staršíobdélnou rouchu. Od 30. let 19. stol. sestále častěji objevovaly kupované tištěnéšátky užívané dívkami i ženami. Diferencemezi svobodnými a vdanými se ve sváteč-ním oděvu projevovaly spíš v preferováníjiných barevných kombinací. Ženy dávalypřednost tmavším sukním s bílou, bílevyšitou zástěrou se širokými horizontální-mi pásy (cestami a silnicemi), dívky měly

v oblibě bílé prolamované sukně na růžovéspodničce, převázané tmavší vzorovanouzástěrou. Starší sukně z počátku 19. stol.byly tmavé, polovlněné (mezulánové kytle)nebo vlněné, lemované pentlí. Pozdějimateriálů a barev přibývá. Oblíbeny by-ly sukně tibetové s květinovým vzorem(Jiříkovo vidění) i hedvábné. Živůtky(lajblíky) se s malým prodlením přizpůso-bovaly městské módě. Ve 20.−30. letech19. stol., v době zvýšené linie pasu, sukněvisely na vycpaných honzících u živůtků.Tyto starší živůtky z tmavých vlněnýchlátek, s vyztuženými zády, byly zdobenykrejčovskou výšivkou. Mladší, do pasusahající šněrovačky se potahovaly lehčímipestřejšími materiály. Bralo se k nimpět až sedm sukní. Stejně se prodloužil


Date post:	10-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	17 times
Download:	0 times

1021 šaravary - eu.avcr.cz · 1021 šaravary 1930, s. 324−328; L. Loudil: Vývoj mlékařství....

Documents