14. Makrofágy, jejich vývoj a funkce15. T lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, subpopulace T lymfocytů a jejich funkce16. Úloha thymu, pozitivní a negativní selekce T lymfocytů17. B lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, funkce18. Primární imunitní orgány a jejich funkce v IS19. Sekundární imunitní orgány- struktura a funkce lymfatické uzliny a sleziny20. Slizniční IS
14. Makrofágy, jejich vývoj a funkce
Makrofág Velké (cca 20μm) buňky Vznik z monocytů po jejich usazení v tkáních Součást mononukleárního fagocytového
systému Makrofágy usazené v tkáních + zánětlivé
makrofágy (exsudáty)
VÝVOJ MAKROFÁGŮ Kmenová buňka CD34- myeloidní prekurzor-
monocyt- odchod do periferie
Po přechodu do tkání makrofág
V tkáních diferenciace makrofágů (Kupfferovy buňky, Alveolární makrofágy, Mikroglie, Osteoklasty, histiocyty)
MAKROFÁGY Tkáňová forma monocytů Základní buňky nespecifické imunity- fagocytóza Prezentace Ag v časné fázi specifické imunitní
odpovědi Fagocytují pozůstatky vlastních buněk zahynulých
apoptózou Obrana proti intracelulárním parazitům,
nádorovým buňkám funkční až po aktivaci signály = cytokiny (T
lymfocyty)
Vývoj makrofágů SCF (stem cell factor)- stromální buňky GM- CSF (granulocyte-monocyte colony stimulating
factor) – stromální buňky kostní dřeně, lymfocyty- stimulace produkce monocytů
M-CSF (monocyte colony stimulating factor)- stromální buňky, lymfocyty, endotelové buňky, epitelové buňky- stimulace produkce monocytů
IL-3 – lymfocyty- produkce monocytů (a jiných bb)
Monocyty Jsou průběžně vyplavovány z dřeně do periferie V periferii 7%, zbytek v dřeni- poměr se mění vlivem cytokinů a
bakteriálních produktů Monocyty přilnou na cévní stěnu prostřednictvím beta1-
integrinů- ty vstupují do interakce s molekulami VCAM-1 (vascular cell adhesion molecule) na endoteliích
Následně se protáhnou mezi endoteliemi a přecházejí z cév do tkání
Do místa zánětu jsou směrovány chemokiny V tkáni se aktivně pohybují k místu zánětu pomocí sekrece
enzymů, které štěpí mezibuněčnou hmotu, posun pomocí reverzibilních adhezivních interakcí svých povrchových molekul s molekulami mezibuněčné hmoty
Povrchové znaky makrofágů MHC gp I., II. třídy CD 35- receptor CR1 pro C3b složku
komplementu Receptor pro Fc část IgG CD 14 – koreceptor vážící bakteriální
lipopolysacharidy; receptor pro fagocytózu apoptotických buněk
Funkce makrofágů Fagocytóza (produkce enzymů a toxických působků-
usmrcení mikroba,destrukce, prezentace epitopů, indukce imunitní odpovědi)
Produkce monokinů, enzymů, složek kompl., mikrobicidních, cytotoxických a tumoricidních látek, bioaktivních lipidů (PG,PC,TX,LT)
Prezentace epitopů s MHC gp I. tř.(Ag intracelul. parazitů, degradace v proteazomu, transport a prezentace epitopů na povrchu, ochrana TAP před destrukcí (transportes associated with Ag processing molecules 1,2)
Prezentace epitopů s MHC gp II. tř. (endocytóza a degradace Ag, prezentace epitopů na povrchu)
Produkce monokinů IL-1 α a β- stimulace T a B lymfocytů, aktivace dalších
makrofágů IL- 6 – endogenní pyrogen, aktivátor syntézy proteinů
akutní fáze v játrech TNF- α- podobné funkce jako IL-1 IL-8- sekrece aktivovanými makrofágy, chemokin pro
neutrofily, T lymfocyty IL-12- podpora Th1 odpovědi, útlum Th2 IFN- α- podpora tvorby enzymů inhibujících virovou
replikaci, zvyšuje expresi MHC gp I.,na hostitelské buňce, aktivace NK bb.,T lymfocytů a dalších makrofágů
Funkce makrofágů Obrana proti tumorovým buňkám a vlastním buňkám
infikovaným plísněmi nebo parazity Po rozpoznání Ag na povrchu buňky- aktivace T
lymfocytů, uvolnění mediátorů – stimulace makrofágů do agresivnější formy
Remodelace postižených tkání – produkce růstových faktorů a enzymů
Usmrcení buněk nesoucích na svém povrchu specifický Ag- v přítomnosti spec. Ab- prostřednictvím Fc receptoru makrofágů
15. T lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, subpopulace T lymfocytů a jejich funkce
Lymfoidní buňky periferní krve Kmenová buňka – lymfoidní prekurzor
T lymfocyty CD3, 2, 5, 6, 7 - Th CD3, CD4 : Th 1 (INF- γ) (pomocné) Th 2 (IL-4) Tr (IL-10, TBF-β) - Tc CD3, CD8 (cytotoxické/supresorové)
B lymfocyty CD19, 20, HLA DR, CD 37 NK buňky CD 16, 56
Funkce LYMFOCYTY: - B lymfocyty- produkce protilátek - T lymfocyty- produkce cytokinů (Th), zabíjení infikovaných buněk (Tc, NK buňky) APC: dendritické buňky- iniciace T odpovědi,
makrofágy- iniciace buněčné odpovědi, follikulární dendritické buňky- předložení Ag B lymfocytům
Efektorové funkce: T lymfocyty, makrofágy, granulocyty- eosinofilní, neutrofilní
Povrchové znaky T lymfocytů CD (cluster of differentiation)= proteinové
molekuly na povrchu buněk- určení typu, diferenciačního stadia a dalších charakteristik buněk
TCR = receptor pro Ag
MHC gp I. a II. třídy
CD
CD 2 = LFA-2 adhezivní molekula (reaguje s LFA-3 na membráně jiných buněk)
CD 3 = přenos signálu z TCR do nitra buňky- asociovaná s TCR
CD 5, 7 CD 4,8 = exprese na subpopulacích T lymfocytů, účast
na prezentaci exogenních Ag v komplexu s MHC proteiny II.tř. (CD4) a I. tř.(CD8)
CD 45- exprese na všech hematopoetických buňkách kromě trombocytů a erytrocytů (CD45RA = naivní T lymfocyty, CD45RO paměťové a aktivované T lymfocyty)
CD 28- kostimulační molekula T lymfocytů (vazba na CD80- APC, B lymfocyty= 2.signál- aktivace)
Hlavní charakteristiky vývoje T lymfocytů Diferenciace T lymfocytů (morfologické
změny, změny povrchové výbavy) Vznik repertoáru TCR (přeskupení genových
segmentů, proliferace prekurzorů T lymfocytů)
Indukce tolerance vlastního (pozitivní a negativní selekce)
VÝVOJ T LYMFOCYTŮ Probíhá v thymu, kam přicházejí prekurzory T
lymfocytů z kostní dřeně = pro-thymocyty 1. přeskupování genů pro receptor TCRβ a TCRδ =
na povrchu se objeví komplex pre-TCR (pre-TCRβ a CD3)= pre-thymocyty
2.přeskupování genů pro TCRα = vznik defin.TCR (řetězec α a β a CD3)= thymocyty
thymocyty nesou na povrchu i koreceptory CD4 a CD8
Receptor TCR KOMPLEX TCR= komplex CD3 (asoc. proteiny)+ modul
rozeznávající Ag (řetězce α a β 95% = vazba Ag,přenos signálu)
rozpoznávání Ag - spolupráce s koreceptory CD4, CD8 - vazba komplexu peptid- MHC glykoproteiny I.tř. pomocí koreceptoru CD4 a II.tř. CD8
řetězce komplexu CD3 = transmembránové proteiny- intracelul. část je asoc. s protein-tyrosin-kinázami
aktivace kinázových kaskád vede k buněčnému dělení nebo aktivaci efektorových mechanizmů T buněk
úplná aktivace T lymfocytu = při spolupůsobení receptoru kostimulačníh signálu CD28 (rozeznává na povrchu APC kostimulační molekuly CD80 a 86)
Funkce T lymfocytů Subpopulace T lymfocytů – dělení podle CD
klasifikace a funkce Cytotoxické Tc lymfocyty = CD8+ - rozpoznávají cizí epitopy v asociaci s MHC
gp I. třídy Pomocné Th lymfocyty = CD4+ - rozpoznávají epitopy v asociaci s MHC gp
II. třídy
Cytotoxické T lymfocyty Aktivita proti nádorovým buňkám, viry-
infikovaným buňkám, transplantované alogenní tkáni
uvolnění TNF- útlum proteosyntézy Likvidace buňky uvolněním perforinů (póry
v buněčné membráně- únik cytoplazmy) a granzymů (degradace esenciálních makromolekul)
Způsobují lýzu cílové buňky
Pomocné T lymfocyty Spolupráce s B lymfocyty a makrofágy v protilátkové
odpovědi Spolupráce s jinými T lymfocyty- zesílení produkce
Tc lymfocytů Subsety : Th1 (sekrece INF- γ - potlačení odpovědi Th2 buněk,IL-2, TNF, IL-3, GM-CSF) Th2 (IL-4, 5, 6, 3, GM-CSF, IL-10 – suprese Th1 odpovědi)
Paměťové buňky Vznikají během primární imunitní odpovědi Rozpoznávají specifické Ag Podílejí se na anamnestické odpovědi Většina CD4+, CD45RO+
16. Úloha thymu, pozitivní a negativní selekce T lymfocytů
ÚLOHA THYMU Pro- T lymfocyty migrují vlivem chemokinů do kortexu thymu, v průběhu diferenciace prostupují přes
kortikální oblast do dřeně thymu pro diferenciaci thymocytů - mikroprostředí: - humorálními faktory (= thymové hormony tvořené
epitelovými buňkami thymu- thymulin, thymopoetin, thymosin)
- membránovými interakcemi mezi vyzrávajícími T lymfocyty a rezidentními buňkami thymu
v thymu se thymocyty zmnožují, probíhá přeskupování genových segmentů- vede ke vzniku receptorů pro antigen na T lymfocytech - TCR
VÝVOJ T LYMFOCYTŮ
Pro-thymocyty tvoří většinu buněk v thymu (korové thymocyty)
Probíhá proces negativní selekce: eliminace autoreaktivních buněk (thymocyt váže TCR silně komplex MHC proteinů s normálními peptidy)
pozitivní selekce: eliminace buněk s nefunkčním TCR (nejsou schopny rozeznávat MHC proteiny)
VÝVOJ T LYMFOCYTŮ Zachovány jsou thymocyty, které v thymu s nízkou
afinitou rozeznávají MHC proteiny exprimují CD4 nebo CD8 = zralé T lymfocyty (dřeň
thymu) opouštějí thymus a usídlují se sekundárních
lymfoidních orgánech 98% pro- thymocytů během vývoje hyne pokud autoreaktivní T lymfocyt přežije, nedostane po
rozpoznání autoAg potřebný kostimulační signál APC - anergie
17. B lymfocyty, vývoj, povrchové znaky, funkce
Vývoj B lymfocytů Na Ag nezávislé vyzrávání B lymfocytů- kostní dřeň
Progenitorová buňka - prekurzory B lymfocytů
Vývoj B lymfocytů vyžaduje kontakt se stromálními buňkami kostní dřeně - adhezivní interakce
Stromální buňky tvoří SCF (stem cell factor) nutný pro vývoj velmi ranných stadií, IL-7 pro pozdější stadia
Po stimulaci Ag vývoj do plazmatických buněk – produkce a sekrece protilátek (Ab)
B lymfocyty- povrchové znaky CD 10 - nezralý B lymfocyt CD 35 - receptor pro C3b složku komplementu CD 19 - charakteristický povrchový znak B lymfocytů CD 20- na povrchu Ig-pozitivních B lymfocytů IgM, IgD - Ag-ní receptory zralých B lymfocytů MHC gp II.třídy - Ag prezentující molekuly CD69, 71 - aktivační znaky CD38 - plazmatická buňka
B lymfocyty= buněčný základ specifické humorální imunity V průběhu diferenciace v kostní dřeni vznik receptoru BCR =
imunoglobulin (membránový/povrchový)
Diferencované B lymfocyty – sekundární lymfoidní orgány LO (lamina propria střevní sliznice, lymfatické uzliny, slezina), v periferní krvi
Ag-ní stimulace B lymfocytů potřebuje signály pomocných lymfocytů- subset Th2- sekundární LO - následuje klonální expanze, terminální diferenciace do plazmatické buňky, produkce protilátek stejné specifity jako BCR původního B lymfocytu
Imunoglobuliny Imunoglobuliny (protilátky) = solubilní forma BCR tvorba plazmatickými buňkami
zasahují regulačně do přirozené imunity: - opsonizace - zesílení ingesční aktivity fagocytů - aktivace komplementu klasickou cestou
BCR KOMPLEX BCR = povrchový Ig (rozeznává Ag) +
asociované signalizační molekuly (transmembránové proteiny Igα a Igβ- spojení s cytoplazmatickými protein tyrosin-kinázami
povrchový Ig (nejčastěji IgM,IgD)= 2 těžké(H) a 2 lehké (L) řetězce
těžké řetězce = transmembránové proteiny vazba Ag na BCR – fosforylace = aktivace kináz -
spuštění signalizačních kaskád - změna transkripce genů, buněčné dělení, diferenciace na plazmatickou buňku, sekrece protilátek
DJ přeskupování Pro - B lymfocyty vyštěpení úseku IgH (těžký řetězec Ig) genového komplexu
mezi D a J segmenty Pre- B I - lymfocyty
Diferenciace- vznik BCR
VDJ přeskupování V-D přeskupení= vyštěpení genového úseku mezi V
segmentem a vzniklým DJ segmentem Vzniká kompletní H polypeptid, každý B lymfocyt produkuje jen
1 H řetězec = alelická exkluze Pre-B lymfocyt = buňka, která prošla úspěšně přeskupováním
IgH genů a tvoří µ řetězce (pre-BCR)
Přeskupování genů pro L- řetězce
Následuje přeskupování genů pro L-řetězce (lehké) Expresí povrchového IgM se buňka stává nezralým B lymfocytem,
expresí IgM i IgD zralým B lymfocytem Variabilita molekul Ig na povrchu zralých B lymfocytů (BCR) je dána
růzností kombinací VDJ genových segmentů
Izotypový přesmyk Po aktivaci antigenem Vyštěpení rozsáhlých úseků IgH genů (konstantní
část H řetězce)- netýká se úseků přeskupených genů kódujících variabilní část řetězce IgH (VDJ) = vznik příslušného izotypu těžkého řetězce
Během izotypového přesmyku jsou rekombinázami rozeznávány patřičné sekvence C segmentů- vyštěpení
Regulace cytokiny: např. IL-4 (IgE,IgG1)
Eliminace autoreaktivních klonů Většina autoreaktivních B lymfocytů – eliminace ve
stadiu nezralých B lymfocytů Setkání s Ag v tomto stadiu + vazba s dostatečnu
afinitou na BCR= negativní signál-apoptotická smrt V kostní dřeni se setkává s autoantigeny Pokud autorektivní B lymfocyt procesem projde-
autoreaktivita se neprojeví - k plné aktivaci chybí příslušné pomocné T lymfocyty (přísnější eliminace AR klonů v thymu)
Kritické body vývoje B lymfocytů1. Dokončení přeskupování genů pro H-řetězec+
povrchová exprese pre- BCR2. Úspěšné dokončení přeskupení genů pro L-
řetězec+ povrchová exprese IgM (BCR)3. Testování autoreaktivity na úrovni nezralých B
lymfocytů4. Procesy somatické mutace a afinitní maturace-
přežívají buňky nesoucí BCR s nejvyšší afinitou k Ag
Funkce B lymfocytů
Produkce protilátek proti antigenům
Prezentace Ag-u T lymfocytům
Spolupráce s komplementem
18. Primární imunitní orgány a jejich funkce v IS
PRIMÁRNÍ IMUNITNÍ ORGÁNY
Místa vzniku a diferenciace buněk imunitního systému
1.Kostní dřeň = diferenciace všech buněk IS2.Thymus = diferenciace T lymfocytů
THYMUS hlavní orgán pro diferenciaci a funkční dozrávání T
lymfocytů, lokalizován v mediastinu za sternem největší s postnatálním období, involuce po vstupu
do puberty, funkce jsou v menší míře přítomny po celý život
tvořen 2 laloky každý lalok rozčleněn vláknitými přepážkami
(trabeculae) v menší laloky, které se skládají z cortexu a medully
Thymus- cortex - hustý shluk lymfocytů = rychle se množící buňky- medulla - buňky vyzrálé, Hassallova tělíska odděleny kortikomedulárním spojením v kortexu a kortiomedulárním spojení jsou makrofágy a
dendritické buňky - zasahují do diferenciace thymocytů Intrathymální bariéra odděluje cortex od krevního oběhu- brzlík protkán množstvím cév a odvodnou lymfoidní
tkání, která vtéká do mediastinálních lymfatických uzlin
KOSTNÍ DŘEŇ tvorba imunitních buněk v postnatálním vývoji skládá se z buněk kostní dřeně, extracelulární matrix,
krevních cév tvorba buněk IS z kmenových buněk se uskutečňuje
v oblastech oddělených vaskulárními sinusy sinusy jsou ohraničeny endotelovými buňkami,
které produkují cytokiny vnější stěna sinusů je lemována retikulárními
buňkami
KOSTNÍ DŘEŇ megakaryocyty- z nich se odškrcují zralé
destičky do centrálního sinu funkční jednotka = sferoid, obsahuje
stromální buňky, makrofágy, adipocyty nejméně diferencované pluripotentní
kmenové buňky - blízko povrchu kosti, nejzralejší buněčné elementy poblíž centrálního sinu
Hematopoéza v kostní dřeni Kmenové buňky CD34, CD45 Diferenciace z kmenových buněk - regulace
membránovými interakcemi mezi kmen. bb. a stromálními buňkami kostní dřeně + vliv cytokinů ( CSF, IL-3, trombopoetin, erytropoetin)
Diferenciace probíhá od méně diferencovaných prekurzorů k diferencovanějším vývojovým stádiím- nelze zpět
Není možný přechod mezi oddělujícími se vývojovými větvemi
Hematopoéza reaguje na momentální potřeby organizmu
19. Sekundární imunitní orgány- struktura a funkce lymfatické uzliny a sleziny
SEKUNDÁRNÍ LYMFOIDNÍ ORGÁNY
= specializované struktury, ve kterých dochází k interakci mezi buňkami IS a cizorodými podněty
- pomnožování imunokompetentních T a B lymfocytů - terminální diferenciace v efektorové buňky- lymfoidní buňky zde dlouhodobě přežívají1. Lymfatické uzliny2. Slezina3. Slizniční IS
SLEZINA A LYMFATICKÉ UZLINY průchod většiny cirkulujících lymfoidních
buněk vychytávání mikrobiálních podnětů z krve lobulární struktura tvořena větvícími se
trabekulemi splenické cévy- vstup i výstup v hilu, větví se
uvnitř trabekulí stabilizace retikulární vazivovou tkání
Slezina- červená pulpa lobuly se dělí na červenou a bílou pulpu červená pulpa- průchod venózních sinusů
mezi arteriemi a žílami- filtrace krve v sinusech makrofágy pohlcují staré
červené a bílé krvinky a mikrobiální částice eliminace imunokomplexů navázaných na
povrchu erytrocytů
Slezina- bílá pulpa lymfoidní tkáň-obklopuje centrální arteriolu = větve
trabekulární arterie Periarteriolární lymfoidní pochva – zde CD4+, CD8+ T
lymfocyty vně pochvy B lymfocyty Primární a sekundární B lymfocytární folikuly Sekundární- obs. germinální centrum – místo izotypového
přepnutí syntézy Ig, somatické mutace- vede k afinitnímu vyzrávání B lymfocytů
Folikuly- plášťová zóna klidových B lymfocytů- exprimují povrchové IgM a D
Bílá pulpa- i neutrofily, eosinofily, plazm.bb.
Lymfatické uzliny lokalizace podél lymfatických cév drenáž kůže a povrchové tkáně- cervikální, axilární,
ingvinální drenáž slizničních povrchů a vnitřních orgánů-
mezenteriální, mediastinální, periaortální oválné struktury- hilus- místo vstupu a výstupu cév Obklopeny fibrózní kapsulou, která vytváří v uzlině
trabekuly – v nich se větví cévy a nervy Subkapsulární sinus- vstup aferentních lymfatických cév
Kortex LU Obsahuje primární a sekundární folikuly – hlavně B
lymfocyty Parakortikální oblast- T lymfocyty a akcesorní buňky
(makrofágy, dendritické buňky) Dendritické buňky vstupují do LU z tkání po setkání
s Ag- po vstupu přes subkapsulární sinus prezentují Ag T lymfocytům
Ag-ní materiál může být vychytán APC a zpracován až v LU
Medula LU Rozdělení do medulárních provazců- obklopují
medulární sinusy, které ústí do hilu B a T lymfocyty migrují z foliklů a parakortikálních
oblastí do meduly i s plazmatickými bb.- z hilu odcházejí eferentními lymf. cestami a migrují do orgánů a tkání
T a B bb. působí jako efektorové bb, jako paměťové bb. zajišťují rychlejší a efektivnější imunitní odpověď při příštím setkání s Ag
Eferentní lymfatické cesty- ductus thoracicus- vena subclavia (krevní cirkulace)
20. Slizniční imunitní systém
SLIZNIČNÍ IS Tonzily Payerské plaky střevní sliznice Rozptýlené lymfatické folikuly Intraepitelové lymfocyty Lymfocyty v lamina propria epitelových
povrchů
SLIZNIČNÍ IMUNITNÍ SYSTÉM MALT (mukózní lymf.syst.- GALT, BALT) Sliznice DU a nosní, respiračního traktu, GIT,
urotraktu, sliznice oka, vnitř. ucha, vývodů exokrinních žláz
Obecné obranné mechanizmy: pohyb řasinek, proudění vzduchu a tekutin, sekrety žláz s vnější sekrecí s antimikrobicidními látkami
STRUKTURA SIS o-MALT = organizovaný lymf.s.(lymfoidní
folikuly v epitel. vrstvě sliznic) - místo indukce imunitní reakce
d-MALT= difuzní (B a T lymfocyty, makrofágy, neutrofily, eosinofily, žírbé buňky - v lamina propria)
- efektorová část
Peyerovy plaky Tenké střevo Nakupení > 100 lymfoidních folikulů- centrální zóna
= B lymfocyty, obklopeny T lymfocyty uprostřed folikulů: folikulární dendritické buňky
(FDC) = APC (B buňkám); makrofágy, DB na povrchu folikulů- epitel asociovaný s folikuly- M-
buňky, intraepiteliální T lymfocyty mezi folikuly- venuly s vysokým endotelem- exprim.
adhezivní molekuly- zachycují lymfocyty z krevního oběhu- prostup do folikulů
M- buňky enterocyty – endocytóza vzorků z prostředí-
transport na opačnou stranu zpracování APC v subepiteliálním prostoru předložení lymfocytům nebo přímé
rozpoznání Ag-specifickými receptory B lymfocytů
DC: dendritic cells, IEC: intestinal epithelial cell (Nu-nucleus), MC: M cell, IEL: intra epithelial lymphocytes, PP: Peyer’s patches, MØ: macrophages Pv: particulate Ag in pinocytic
vesicle of M cell
Humorální mechanismy SIS B lymfocyty a plazmatické buňky v submukóze -
sIgA (event. sIgM) Transcytóza = přenos IgA přes epitelovou buňku na
slizniční povrch Transportní Fc receptor + sIgA- endocytóza-
přenos na luminární stranu buňky-proteolytické odštěpení
Sekreční komponenta = část receptoru, která zůstává s IgA i po odštěpení, rezistence vůči střevním proteázám
Funkce sIgA Imunitní exkluze = neutralizace Ag na
slizničních površích IgA, IgM Hlen, pohyb řasinek, peristaltika sIgA neaktivuje komplement Imunitní komplexy se mohou vázat na
receptory pro IgA na různých efektorových buňkách- odstranění fagocytózou, v Peyerových placích - APC - indukce IR= imunitní eliminace
Indukce slizniční IR Imunitní odpověď na Ag podaný na sliznice
závisí na: povaze Ag genetické výbavě jedince velikost Ag-ní částice - větší zachycena v
Peyerových placích- transport přes epitelové buňky- M-buňky
INDUKCE IMUNITNÍ REAKCE sliznice obsahují : TGF-β, IL-10,IL-4,IL-5,
vitamin D3 - podpora diferenciace prekurzorů Th lymfocytů do fenotypu Th2 s následnou produkcí IgA + potlačení diferenciace Th1 buněk
orálně podané Ag většinou vyvolají orální toleranci - indukce a udržování IL-10 (Tr lymfocyty)
SLIZNIČNÍ IMUNITNÍ REAKCE specifické T a B lymfocyty (po indukci Ag)-
regionální LU- cirkulace - difuzní lymfatická tkáň v lamina propria (usazení pomocí adhezivních molekul)
B lymfocyty- diferenciace do plazmatických buněk- sekrece IgA
T lymfocyty- regulační úloha
(FAE) follicle-associated epithelium
(DCs) dendritic cells
(MLNs) mesenteric
lymph nodes
(APC) antigen presenting cell
Kožní IS Epidermis: keratinocyty, intraepiteliální lymfocyty,
melanocyty; Langerhansovy buňky (APC)= kožní dendritické buňky- prezentace Ag v periferních LU T lymfocytům
keratinocyty: produkce IL-1,IL-6,TNF-indukce IR při poranění, infekci
- produkce IL-10, TGF-β – fibroplastické pochody při hojení
Dermis: fibroblasty - produkce kolagenu, odstraňování apoptotických buněk; hojné mastocyty, ojed. T lymfocyty perivaskulárně
