1

Z obsahuPokání lze činit kdykoliv 4Úvaha ke Dni smíření

Roš ha-šanav Pinkasově synagoze 6Bejt Simcha slavila Nový rok

Ve stínu ajatolláhaChomejního 16Příběh Royi Hakaianové

KrátceNe nadarmo řekl rabi Eliezer: „Čiň poká-ní alespoň den před smrtí.“ Jeho žáci mupravili: „Jak může člověk vědět, kdyzemře?“ On jim na to odvětil: „Nechťučiní pokání ještě dnes, jakoby měl zítrajiž zemřít. Tak prožije celý svůj životv pokání.“

Rabín Daniel Mayer

Podobně jako sochy i jeho akty bylyinspirovány africkým uměním. Jeho ele-gantně deformované modely i jejich očimandlového tvaru tento vliv prozrazují.Jeho akty jsou velmi prosté a cudné,a přece dýchají takovou smyslností, žepři jeho první samostatné výstavě roku1917 vyvolaly skandál a byly na policejnípříkaz odstraněny.

Milan Kalina

Je zajímavé, že přírodní vědy usilovněhledají sjednocující teorii, která by doká-zala zahrnout všechny čtyři přírodní síly(na makroskopické úrovni: gravitacea elektromagnetismus, na atomárníúrovni: silná a slabá síla). Vědecké hledá-ní jednotného systému je možné pova-žovat za náboženské úsilí.

Rabín Tomáš Kučera

Se stavbou suky bychom měli, alespoňsymbolicky, začít hned po ukončení Jomkipuru. V literatuře najdete nejrůznějšínávody, jak si vybudovat suku, prostřed-nictvím internetu si můžete zakoupiti suku skládací. Ovšem postavit si jimůžete celkem jednoduše na zahradě, nadvoře či na balkóně.

Kateřina Weberová

Ročník 8Tišri 5769Říjen 2008

Roš ha-šanav Pinkasově synagoze

Příjemným doplněnímsvátečního večerabyly houslové vstupyvšestranně nadanéhoJiřího Jelínka.

Foto Milan Kalina

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 1

Duchovní povznesení vrcholí právě o Jom Kipur, kdy většinu tohoto svatého dne prožijeme v synagogách při společ-ných modlitbách. Mnozí z nás jsou oblečeni v tradiční bílý kitl (oděv, v němž zesnulé ukládají do hrobu), který má připomínat ne-jen pomíjivost lidského života, ono latinské memento mori, ale také skutečnost, že bílá barva symbolizuje duchovní a mravní očistu a pokání. V tomto smyslu k nám promlouvá Hospodin v Izajášově knize (1,18): „I kdy-by vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“

Ne nadarmo řekl rabi Eliezer: „Čiň po-kání alespoň den před smrtí.“ Jeho žáci mu pravili: „Jak může člověk vědět, kdy zemře?“ On jim na to odvětil: „Nechť učiní pokání ještě dnes, jakoby měl zítra již ze-mřít. Tak prožije celý svůj život v pokání.“ (Šabat 153a, Pirkej Avot II., 10 (15)) Židov-ská ústní tradice také přirovnává bíle oděné souvěrce, kteří se celý den postí a modlí, k nebeským bezhříšným andělům, jejichž podstata je čistě duchovní. Samozřejmě pouze na první pohled.

My lidé jsme nebyli nikdy bez hříchu. Naše hříchy však nejsou tím největším pro-blémem. Mnohem těžší pro nás je si tyto hříchy uvědomit a zjednat účinnou nápravu. Jedná se jak o naši vnitřní nápravu, tj. du-chovní obnovu našich srdcí a vítězství nad zlým pudem – jecer ha-ra – יצר הרע, kte-rý nás nahlodával zevnitř, tak i o nápravu vnější, tj. nápravu našeho vztahu a chování k našim bližním a našemu okolí vůbec. Ta-ková zkouška je velmi těžká, neboť každý z nás si musí přiznat, že nejednal vždy tak, jak měl, ale že jednal sobecky, neurvale, násilně a mnohdy i nenávistně, aniž by měl k tomu sebemenší příčinu. Přiznat si prav-du bývá nepohodlné a mučivé, ale nakonec, pokud tak učiníme, přijde psychické uvol-nění spolu s pocitem fyzické úlevy. Vždyť jen ten, kdo je ochoten a schopen si přiznat špatné stránky svého chování, může vstou-pit na cestu pokání – chazara bi-tšuva, která

vede k celkové nápravě – tikun – תיקון – člo-věka, tedy k cíli našeho úsilí a snažení.

Nepřeberná pokladnice chasidských pří-běhů nám zanechala jeden z mnoha, který se váže k Elimelechovi z Lyženska-Leżaj-ska (1717–1787), zakladateli chasidského hnutí v Haliči. Jednou odpoledne, v před-večer Jom Kipur, řekl rabi Elimelech svým chasidům: „Chcete vědět, co se dělá před

Jom Kipurem? Tak jděte ke krejčímu, na ko-nec města, a tam se to dozvíte!“ Chasidé se tam vypravili, a když došli k jeho dom-ku, dívali se oknem do pokoje. Viděli, jak krejčí a celá jeho rodina se vroucně modlí. Po modlitbě si všichni oblékli sváteční oděv, zapálili svíčky a bohatě prostřeli stůl, oko-lo kterého pak s radostí zasedli. Krejčí pak vyndal ze skříně knihu, v níž byly zapsány všechny hříchy, kterých se pán domu během minulého roku dopustil, a řekl: „Všemohou-cí Bože, právě dnes nadešel čas zúčtování našich hříchů, kterých jsme se dopustili, ne-boť nastala doba jejich vykoupení pro celý Izrael.“ Krejčí začal přemýšlet a současně nahlas vypočítávat všechny hříchy, kterých se během minulého roku dopustil a které

byly přesně zaznamenány v této pamětní knize. Poté, kdy skončil výčet svých hříchů, vyndal ještě jednu větší a těžší knihu, než byla ta předchozí, a řekl: „Všemohoucí Bože, skončil jsem výčet svých hříchů, teď se podívám na hříchy, kterých ses dopustil Ty.“ Ihned začal vypočítávat bolesti, muka, těžké nemoci, urážky, ztráty na majetku a nespočet dalších vážných problémů, které postihly jeho a všechny rodinné příslušníky během minulého roku. Když krejčí skončil výčet, pravil: „Hospodine, Vládce světa, budeme-li uvažovat opravdu seriózně, v du-chu spravedlnosti, tak mi Ty dlužíš více, než já Tobě, ale já se přece nechci s Tebou přít o detaily.“

Z tohoto příběhu k nám dýchá nesmírná lidskost, smysl pro spravedlnost a typicky židovský humor „nešetřící“ ani Nejvyššího. Rabi Elimelech, který byl velice moudrým učencem, jemuž nic lidského nebylo cizí, chtěl svým chasidům ukázat na příkladu prostého krejčího, co je opravdová a upřím-ná bohabojnost zakládající se ne na metafy-zickém strachu z Božích trestů, ale na báz-ni vycházející z lásky k Hospodinu – jir´a mipnej ahava – יראה מפני אהבה, podobně jako v rodině, kdy naše rodiče milujeme, ale zároveň je ctíme, posloucháme a máme před nimi respekt.

Poslední, pátou modlitbou Dne smíření je modlitba Neila – נעילה, což můžeme přeložit jako Uzavírající či Uzamykající. Na konci Jom Kipuru se totiž zavírají ne-beské brány pro naše prosby a Hospodin již vyřkl nad každým z nás svůj konečný rozsudek. Nyní jsou naše jména zapsána a potvrzena buď v Knize spravedlivých – ספר – nebo v Knize hříšníků ספר לצדיקים K otevřeným nebeským branám .לרשעיםsměřovaly naše kajícné modlitby, přání a prosby od prvního dne měsíce elul, kdy je každé ráno ještě doprovázely tklivé zvuky šofaru a celých deset dní pokání – Aseret jemej tšuva – עשרת ימי תשובה mezi Novým rokem a Dnem smíření. Čtyřicet dní du-chovního povznesení je jistě dostatečně

Od středečního do čtvrtečního večera (8.–9. října) budeme v našich obcích slavit JOM KIPUR zvaný také DEN SMÍŘENÍ. Jak jsme již naznačili v minulém čísle Maskilu, duchovní povznesení a blízkost ke Všemohoucímu pociťujeme již od měsíce elul.

Maurycy Gottlieb, 1878: Židé v synagoze na Jom kipur

2 Říjen 2008

�

Pokání lze činit kdykoli Úvaha ke Dni smíření

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 2

dlouhá doba na to, abychom byli schopni důkladně zvážit a zhodnotit naše ne vždy správné skutky z minulého roku, vyvodit z nich závěry pro blízkou i vzdálenější bu-doucnost a začít s jejich nápravou. Prav-da, ne všem se to podaří do zvuku šofaru na konci Jom Kipuru, avšak ani tehdy není vše ztraceno. Tradice nám říká, že ačkoli se nebeské brány koncem Dne smíření zavře-ly, máme ještě možnost změnit náš osud či spíše nepříznivý Boží rozsudek až do konce Sukot, tedy do Hošana Raba. Vše však zále-ží na nás a naší pevné vůli proměnit vzneše-ná předsevzetí o nápravě a sliby, které jsme dali Hospodinu ve skutek. Co může zrušit nepříznivý verdikt, který byl nad námi spra-vedlivě vynesen? Na to nám dává odpověď rabi Judan jménem rabi Elazara v midraši

Berešit Rabba 44:12: „Tři věci ruší nepří-znivé rozsudky – modlitba, dobročinnost a pokání. Stejnými slovy, jen v jiném pořa-dí, je završena modlitba rabiho a mučedníka Amnona z Mohuče U-netane tokef, kterou pronášíme společně s kantorem při hlasitém opakování musafu o Roš ha-šana a Jom Ki-puru. Nechť pokání, modlitba a dobročin-nost nejsou naší starostí pouze v měsících elul a tišrej, ale ať je konáme od loňského Jom Kipuru do Jom Kipuru letošního a tak stále, každoročně.

Všem souvěrcům a čtenářům Maskilu přeji Gmar chatima tova –

ג מ ר ח ת י מ ה ט ו ב ה !

◗ Rabín Daniel MayerFoto: picasaweb.google.com

židovský rok

3

Program Bejt Simcha

říjen 2008

STŘEDA 8. ŘÍJNA v 19 hodin

v Pinkasově synagoze

Erev Jom kipur – Kol nidre

ČTVRTEK 9. ŘÍJNA v 10 hodin

v Pinkasově synagoze

Jom Kipur

SOBOTA 11. ŘÍJNA od 10 hodin

Ranní sobotní bohoslužbas Masorti a rabínem Ronaldem

Hoffbergem

PRAVIDELNÉ AKCE

Kabalat Šabat každý pátek od 18 hodin

V pátek 17. 10. ani 24. 10. se bohoslužba

v Bejt Simcha nekoná. Místo toho vás zveme

na víkendový pobyt ve Žďáru

(17. 10.), respektive Kabalat šabat s rabínem

Kučerou (24. 10.) v restauraci Mánes

(viz pozvánky na této straně).

HODINY PRO VEŘEJNOST

až do odvolání pouze po předchozítelefonické dohodě

Bejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2

Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.cz

Web: www.bejtsimcha.cz

Tišri 5769

�

Bejt Simcha vás srdečně zve:

Oslavte s námi sukotv přírodě!

SUKOT 576917.–19. října Žďár u Doks

• Společná bohoslužba Kabalat šabat,

• stavba suky a pobyt v ní,• přednáška o svátku sukot,• přednáška k výročí Šlomo

Jehudy Rappaporta,• výlety (hrady Houska,

a Bezděz, Máchovo jezero).

Účastnický poplatek 600 Kč zahrnujedopravu, ubytování na chalupě ve Žďárua stravu (společné vaření), odjezdz Prahy v pátek 17. října v 16.30 h,přihlášky nejpozději do 10. října na adrese kehila@bejtsimcha.cz nebo na telefonu 724 027 929.

Bejt Simcha ve spolupráci s WUPJ srdečně zve na

KABALAT ŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROU

pátek 24. října 2008od 18 hodin v restauraci Mánes (Masarykovo nábřeží 250, Praha 1)

Kabalat šabat, společná večeře, přednáška rabína Kučery, program pro děti

vstup: 50 Kč dospělí, 30 Kč studenti, děti do 12 let zdarma

pouze pro přihlášené, přihlášky na adrese reform@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929 do čtvrtka 16. 10. 2008

JAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.cz

b) v tištěné podobě za cenu poštovného a bal-ného; pošlete, prosím, svoji žádost na adresu Bejt

Simcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon: 724

027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz; výše

poštovného a balného je v ČR minimálně250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavě

zašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky,

variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platby

uveďte, prosím, své jméno.

JOM KIPURErev Jom kipur – středa 8. října:

18.00 Kol nidre, maariv

Jom kipur – čtvrtek 9. října: 10.00 Šachrit

Obě bohoslužby proběhnou v Pinkasověsynagoze (Široká 3, Praha 1),

vede Michal Foršt

SIMCHAT TÓRA 5769

Středa 22. října 2008, Heřmanův Městec

Letošní Simchat Tóra oslavíme společněs kongregací z novozélandského

Wellingtonu a v Heřmanově Městci v místnísynagoze, odkud pochází jejich Tóra.

Máte-li zájem udělat si hezký výlet a zároveňoslavit svátek Simchat Tóra

s novozélandskými přáteli, vyžádejte sipodrobnější informace v Bejt Simcha

(kehila@bejtsimcha.cz, tel.: 724 027 929) do 14. října.

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 3

4

VVe středu 10. září 2008 došlo k důleži-tému kroku v tomto symbolickém pod-

manění země. Nedaleko Ženevy byl v Evrop-ském centru pro jaderný výzkum (CERN)uveden do chodu urychlovač částic. Částicejsou základní prvky našeho hmotného světa,které mají několik podskupin. Nový ženev-ský urychlovač (LHC, Large Hadron Colli-der) je zaměřen na takzvané had-rony, mezi kterými si z našichškolních let vzpomene předevšímna protony a neutrony, které tvoříjádro každého atomu. Mnozí tvrdí,že tento LHC-urychlovač patřík největším zařízením, která byladoposud člověkem vytvořena.Znalec Tóry si při těchto slovechhned vzpomene na příběh baby-lonské věže, která byla podle tra-dice postavena jako největšímonument, který měl symbolickyzasáhnout do nebes a ukázat vládučlověka i nad touto oblastí. Nic-méně LHC-urychlovač nemůžemít s babylonskou věží nic společ-ného, protože se nachází od 50 do 175 metrůpod zemí (a je navíc temperován na minus271 stupňů Celsia).

V tomto urychlovači dostávají částiceextrémní rychlost, která odpovídá99,999991 % rychlosti světla. Nic se nemůžepohybovat přesně tak jako světlo, a pokudk tomu dojde, tak čas v podstatě přestává exis-tovat a také prostor se mění do námi nepo-chopitelných dimenzí. Světlo, které v našemfyzickém světě bereme jako samozřejmost, jetedy vlastně záhada a snad i v našem hmot-ném světě metafyzický element, který senepodřizuje ani času, ani prostoru. Proto jsoui rychlosti částic v LHC-urychlovači pro-středkem k sáhnutí po záhadě. Dva urychlenéa proti sobě proudící paprsky částic na sebeprudce narazí. Přitom se vyzáří ve formějakéhosi malého minitřesku do čisté energie,z které se pak materializují nové částice.

Celé kouzlo spočívá v tom, že se v tomtoLHC-urychlovači vytvářejí podmínky, kterépanovaly při kosmickém třesku („big bang“)na začátku našeho univerza před 13,7 miliar-

dami let. Proto můžeme alegoricky mluvito náhlédnutí do Boží kuchyně. Nejde všakjenom o vědecké vysvětlení prvních slovTóry berešit bara (na začátku stvořil), aletaké o popis možných elementárních částic,které již před 44 lety předpověděl dnes už77letý vědec Peter Higgs, které však ještěnebyly nikdy experimentálně dokázané. Tyto

tzv. Higgsovy bosony se někdy označují jakoBoží částice, protože mohou přispětk vysvětlení, jak hmota vůbec přicházík hmotnosti, když existenci každé částice(hmoty) předcházela energie. Může býtnějaký lepší příklad toho, co tvoří prvníprosbu všedního dne v části zvané amida(v novém siduru Hegjon lev na straně 86)?„S láskou obdařuješ člověka poznáním(da’at) a učíš smrtelníka porozumění (bina).Dopřej nám dar moudrosti (chochma), poro-zumění (bina) a poznání (da’at). Požehnanýjsi, Hospodine, jenž s láskou dáváš poznání.“

Přitom zůstávají náboženství i věda odsebe oddělené, jak to požadoval fyzik WernerHeisenberg. Náboženství nemůže na základěBible přinést žádné vědecké důkazy. Naopakvěda nemůže zodpovědět řadu různých otá-zek, především ne otázku, která podle filo-zofa Leibnitze patří k základním otázkámfilozofie: Proč existuje vůbec něco? Pročneexistuje nic? Vědecky vyjádřeno: Odkudpocházejí přírodní konstanty, jako napříkladrychlost světla nebo náboj protonu, které jsou

dané od samého počátku?V případě LHC-urychlovače stojíme také

před mnohými otevřenými otázkami. V záříbyl paprsek částic vyslán jen jedním směrem,v následujících měsících pak oběma směry.Teprve příštím rokem mají oba urychlenépaprsky na sebe narazit plnou silou. Pak seodhaduje doba od jednoho do čtyř let, než

bude možné výsledky interpreto-vat. Přesto doufáme, že už v právězačatém židovském roce 5769uslyšíme o nějakých předběžnýchvýsledcích.

Toto symbolické podmaněnízemě však nepřináší jenomnadšení. Mnoho občanů EU pro-testovalo proti otevření LHC--urychlovače, protože se obávají,že může vytvořit černé minidíry,schopné pohltit naši zemi. Tentonerealistický hororový scénářvšak můžeme vzít jako výzvuk opatrnosti, na kterou se v jader-ném výzkumu tak jako takdůsledně dbá. Výhody tohoto

symbolického podmanění země určitě pře-váží. Vždyť jde přitom i o hledání univerzál-ního vzorce, které vyjadřuje touhu po jed-notě.

Je zajímavé, že přírodní vědy usilovněhledají sjednocující teorii, která by dokázalazahrnout všechny čtyři přírodní síly (na mak-roskopické úrovni: gravitace a elektromagne-tismus, na atomární úrovni: silná a slabásíla). Vědecké hledání jednotného systému jemožné považovat za náboženské úsilí. To, žepřípadně existuje nadřazený přírodní zákon,je výpověď víry, vědecká výpověď víry.

S předpokladem existence Boha by bylaostatně zodpovězená i základní otázka, pročvůbec existuje něco. Zodpovězená by bylai otázka přírodních konstant, které od začátkuurčují vývoj vesmíru. Bůh jako skutečnost sevšak nedá dokázat pomocí vědy, ale pomocíemuna, která se nemá překládat jako víra, alejako důvěra. Jednota je jedna. Nebo jakříkáme ve Šema třikrát denně: ha-šemechad – Věčný je jeden.

� Rabín Tomáš Kučera

LHC-urychlovač mnozí přirovnávají k novodobé babylonské věži. Přinese námzásadní odpovědi o postatě světa?

Věda a víraMezi prvními micvot zmíněnými v Tóře stojí (Gn 1:28): Naplňte zemi (umil’u et ha-arec) a podmaňte si ji (vechib’šuha). Podmanění(kibuš) země však vyžaduje pochopení nejenom její struktury a na ní vládnoucích zákonů, ale také pochopení jejího vzniku, které jespojené se vznikem celého vesmíru.

Říjen 2008

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 4

událost

5Tišri 5769

Návštěvníci Veletržního paláce mohouspatřit významnou zápůjčku z vídeňskégalerie Albertina – obraz Amedea Modigli-aniho Mladá dívka v košilce (1918). Stálouexpozici zahraničního umění 20. a 21. sto-letí v 1. patře Veletržního paláce však od16. září 2008 dočasně obohatí další vý-znamná zápůjčka. Tentokrát půjde o ne-méně slavný Modiglianův Ženský akt nabílém polštáři (1917), který Národní galeriiv Praze zapůjčila do 11. ledna 2009 Staats-galerie Stuttgart.

Tyto dva významné akty ze zahraničníchsbírek jsou charakteristickou ukázkou uměl-covy pozdní tvorby. Je zřejmé, že se Modig-liani pokoušel nastolit malířský kánon –například v tom, jak nám jeho naivně půso-bící modely připomínají Botticeliho madonynebo slavnou Raffealovu Fornarinu, kterábyla předělem ve způsobu zobrazování žen-ského modelu v západním umění.

Obraz s názvem Ženský akt na bílém pol-štáři zapůjčila Staatsgalerie Stuttgart, kde od16. září začala výstava Matissových děl.

V tomto případě se opět jedná o recipročnízápůjčku stejně jako v případě spolupráces vídeňskou Albertinou. Dílo se do Národní

galerie v Praze dostává výměnou za Matis-sův obraz Joaquina (1911), který byl dopo-sud vystaven ve Sbírce francouzskéhoumění. 19. a 20. století ve 3. patře Veletrž-ního paláce a kam se po ukončení výstavy veStuttgartu (v lednu 2009) opět vrátí.

Amadeo Modigliani se narodil v roce1884 jako syn dobře situovaného obchod-níka. Matka pocházela z Tuniska ze starésefardské rodiny a malý Amadeo vyrůstalv ovzduší respektovaných židovských tradic.Jeho talent se projevil už v dětství, v roce1902 se zapisuje do Volné školy aktů ve Flo-rencii, o čtyři léta později odjíždí do Pařížea na Montmartru si pronajímá ateliér. Spřá-telí se s Picassem, M. Jacobem, ale jehointimními přáteli se stávají Utrillo, Soutinea Kisling. Na začátku byl ovlivněn Toulouse--Lautrekem (Židovka, 1908). Tento portrét jemalován s horečnatou expresivností a stříd-

mou barevností. Později se nechává ovlivnitCézanem (Violoncellista, 1909), ale pak sejiž ubírá jen svou vlastní uměleckou cestou.

Modigliani maloval portréty mimořád-ných kvalit, neobyčejně přesné a vystihujícípsychologii modelu. Cocteau tvrdil, žeModigliani vyjádřil prostřednictvím podoby„tajemný obraz svého genia“.

Podobně jako sochy i jeho akty bylyinspirovány africkým uměním. Jeho ele-gantně deformované modely i jejich očimandlového tvaru tento vliv prozrazují. Jehoakty jsou velmi prosté a cudné, a přecedýchají takovou smyslností, že při jeho prvnísamostatné výstavě roku 1917 vyvolaly skan-dál a byly na policejní příkaz odstraněny.

Jeho nejlepší práce se časově kryjí s jehovztahem k anglické básnířce Beatrici Has-tingsové. V roce 1917 se oženil, v roce 1919namaloval svůj jediný autoportrét a v roce1920 zemřel v pařížské nemocnici na tuber-kulózu. Pohřben je spolu se svou ženou nahřbitově Pére-Lachaise.

� Milan Kalina

Modiglianiv Praze

Národní galerie v Praze – Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7, 16. září – 7. prosince 2008, 1. patro, expozice zahraničního umění 20. a 21. století. Obrazy jsou dočasně vystaveny ve stálé expozici. www.ngprague.cz

Ženský akt na bílém polštáři (1917), Staatsgalerie Stuttgart

Od letošního září se dostává všem milovníkům moderního umění vzácné příležitosti shlédnout dvě špičková dílafrancouzského malíře a sochaře italského původu Amadea Modiglianiho.

Mladá dívka v košilce (1918), Albertina Vídeň

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 5

Dozvěděl jsem se novinku ze Swazi-landu, poskytující osvěžující odskok od poli-tického předvolebního mudrlantství těchtodní. Království sousedí jednak s Jihoafric-kou republikou, jednak s Mozambikem.

V Johannesburgu jsem si za hříšný obnosnajal volkswagen a dal se na cestu po prázd-ných silnicích podél občasných eukalypto-vých hájů východního Transvaalu. Ale hnedza hranicí země bylo plno člověčiny. Za pro-stornou vábničkou SWAZI ROYAL –LÉTEJTE S NÁMI DO SVĚTA (tzn. doJohannesburgu a do Lusaky v Zambii) jsemzastavil u hospůdky. Poručil jsem si pivoa než se mohl vypořádat s pěnou, přišelswazi-policajt s otázkou: „Jste špion?“

„Dovolte, já jsem americký profesor, tadymám papíry, jsem tu na studijní dovolené,jakýpak špion,“ a poklepal jsem si na kapsus ospravedlňujícími dokumenty.

„Ale vy byste mi to beztak neřekl, jestlijste špion, co byste to byl za špiona, že jo?“mrkl na mě a přiklonil se k rychlému dosa-žení dojmu, že se zubním kartáčkem se užpár dnů nepotýkal.

„Ano,“ přikývl jsem do půllitru.Popřál mi příjemný pobyt, vřele jsme se

rozloučili.

Je to nevelká země – polovina rozsahuČeské republiky, s pouhým jedním milionemdomorodců. Půl křesťané, půl pohané ani-misté, co vzývají kamení, kořínky, stromy,duchy v bahnu. Jenže většina lidu si oba svě-tonázory všelijak kombinuje. Bývával tobritský protektorát, vydržel až do září 1968,kdy došlo k vyhlášení nezávislosti.V Čechách nebyl tento emancipační úkonzaznamenán pod tíhou událostí opačnépovahy.

Rekordně dlouhou dobu na trůnu setrvalSobhuza II., plným titulem Lev Swazilandu,Býk, Syn slonice, Velká hora, Nevysvětli-telný.

Vládl 61 let, od roku 1921, tedy už předStalinem, Hitlerem, Rooseveltem či Chur-chillem. Tehdy se Hitlerovi posmívaliv bavorských pivnicích a Mussolini ještěnedopochodoval do Říma. Šmeral zakládalKSČ a Kléma s Rudlou byli dosud pominu-telní karlínští kluci.

Sobhuza zemřel v památném dni 21. srp-na roku 1982 a mohl třeba vládnout dodnes –spekuluje se totiž, že byl otráven. Jeho dvanetrpěliví synové byli zatčeni, obviněniz travičství, laboratorní zkoušky ale nicneprokázaly.

Vzešla tak složitá otázka panovnicképosloupnosti. Král zanechal sedmdesát vdova několik set princů a princezen. Tradicevytvořila systém jakéhosi dvojmocnářství:že vládne král NGWENYAMA (lev) a krá-lovna NDLOVUKAZI (slonice). Když králzemře, moc zcela přísluší slonici. Situacizkomplikovala královská rada Liqoqo, neboťza spoluvládce jmenovala princeznu Lad-whalu, takže žezlo měly držet dvě slonice.

Zamířil jsem k tamějšímu hradu v místěLoziuthehlezi, po vzorně asfaltovanéma osvětleném kilometru silnice jsem přijelk závorám a zjistil, že dál to nelze. Přibrzdiljsem, zmáčkl kameru, aniž biřicové cokolivpostřehli.

Týž den jsem se potkal se skupinou mužůznačně zarputilého vzezření a v podivnémodění. Na sobě měli saka standardníhobělošského střihu, ale bez kalhot. Na bércíchse jim plandaly kůže a kožky, snad ze šelem,snad ze syslů. Hlavy měli ozdobené peřím:nikoliv majestátní čelenky amerických Indi-ánů, jak jsme se s nimi seznamovali u znalceKarla Maye, ale jeden dlouhý brk zapích-nutý v kadeřích. Třímali oštěpy a klacky.Poté, co jsem na ně z volkswagenu zamířilkamerou, jich po mě pár hodili, ale minuli. �

Král s mnoha manželkami a bavoráky

Říjen 20086

Bejt Simcha oslavila Nový rok v Pinkasově synagoze.

Roš ha-šanav Pinkasově synagoze

Nový rok – ROŠ HA-ŠANA –slavený 1. a 2. tišri, je podletradice dnem stvoření světa.Tento svátek, spojený sezákazem práce,charakterizují tři jména: Dentroubení, Den vzpomínánía Den soudu. V prvnímjménu se odráží biblickýpříkaz troubit na šofar, jehožzvuk nám připomíná smlouvumezi Bohem a lidem Izraelena hoře Sinaj. Druhé jménonapovídá, že se člověk mározpomenout na své skutkya poslední z označeníNového roku říká, že v tentoden je celý svět souzena Bůh určuje, kdo budezapsán do knihy mrtvýcha kdo do knihy živých… �

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 6

komunita

7

�

�

Tišri 5769

Sobhuza II. se sedmdesáti manžel-kami, jejichž počet jiné zdroje odha-dují na sto deset, si na příliš extrava-gantní počínání nepotrpěl. Královskourodinu rozvážel autobusem a poddaního milovali.

Jinak je tomu teď za kralování jehonástupce, jímž se stal jeden z jeho mnohasynů, nyní znám jako Mswati III. Sice semírnil počtem svých manželek, vybral sitoliko třináct krasavic, ale popuzuje pod-dané rozmařilými sklony každou z nichvybavit palácem a luxusním vozidlemBMW. A všem družkám dohromadyk zahraničnímu nakupování poskytl spe-ciální letadlo.

A to vše v jedné z nejchudších zemí(průměrný roční příjem 1000 USD), kdelidé trpí podvýživou, postižené rekordněvysokým procentem pohromy HIV. Prů-měrná životní délka dosahující v roce1997 šedesát roků se zkrátila skoroo polovinu a téměř jedna třetina všechdětí jsou sirotci. (Čerstvým zdrojem takúděsných údajů je International HeraldTribune, 5. 9. 2008.)

Král Mswati v roce 2001 na epidemiiči spíš pandemii AIDS zareagoval apelemk dodržování cudnosti, s požadavkempohlavního odříkání, celibátu po dobu pětilet. Taková prý to byla v zemi tradice. Král

ji ale promptně porušil výběrem sedmnác-tileté krasavice, zmnožil tak řady svýchchotí. Prohřešek se pak snažil odčinit tra-diční pokutou – platbou za jednu kravku.

Zmeškal jsem Reed Dance – tanecs dlouhými rákosy, každoroční velkole-pou událost v království, k níž bývávybráno deset tisíc nejpěknějších panen(finest virgins). Barevně oděné, po pásobnažené, s výjimkou princezen, jimž jedovoleno ozdobit si hlavy červenými péryz ptáka druhu u nás známého jako kardi-nál, ale ve Svazijsku jen jako biskup.Značný sbor nejvybranějších krásekposkakoval, země se třásla, ňadra vlnila,diplomat sdělující mi zprávu se olizoval.Této letošní spartakiády na travnatémterénu v aréně Ludzidzini, s panoramatempohoří Mdzima v pozadí, se údajnězúčastnilo šedesát tisíc tanečnic.

V září 2008 došlo k uspořádání dvo-jích oslav: jak ke čtyřicátému výročínezávislosti, tak ke čtyřicátým narozeni-nám rozhazovačného krále. Oslavenec semínil hodně blýsknout, pro pozvanédomácí a zahraniční papaláše zakoupilvětší množství automobilů své oblíbenéznačky BMW. Na světovém žebříčku(Forbes.com) je tento vládce hodně chudézemě hodnocen jako patnáctý nejbohatšímonarcha světa.

V tradičně poslušném království všakpropukají nepokoje, protesty, demon-strace, a také už i projevy snadno pocho-pitelného násilí. Trůn se třeba natolik roz-kymácí a rozpadne, že se ještě stihnedostat na pořad amerických předvoleb-ních hádanic. Jak by na takový úkaz zare-agovala kandidátka Palinová, guvernérkaz Aljašky?

Hledal jsem vesnici jménem Hele-hele. Vůbec mi na ní ovšem nezáleželo,toliko to jméno. Zastavil jsem pohlednésedmnáctileté stopařce, vlekla kanystrs vodou a čekala na autobus, kterýnejel. Anglicky se vyjadřovala líp nežmnoho mých amerických studentů. Copůjde pěkná inteligentní swazi-slečnastudovat?

Jak by mohla? Rozhoduje realita, eko-nomické zákony třetího světa. V nejlep-ším případě to prý dotáhne na švadlenu.

Odvezl jsem ji dalších padesát kilo-metrů domů do městysu Sitekli, poslednízastávky před mozambickou hranicí.

Autostop je hlavní způsob swazijskédopravy. Pořád někdo mával. Dalšímmým spolucestujícím se stal výpomocnýprotestantský kazatel. Živil se hrou nasaxofon.

� Ota Ulč

Drašu přednesl Karel Goldmann.

Jako každý rok se i letos sešli členovéBejt Simcha a pozvaní hosté, aby společněoslavili Nový rok v důstojném prostředí Pin-kasovy synagogy. Čtení z Machzoru a jehovýkladu včetně překladu do angličtiny seujala Sylvie Wittmannová, která nás pro-vedla celým večerem. Drašu přednesl KarelGoldmann. Příjemným doplněním sváteč-ního večera byly houslové vstupy všestranněnadaného Jiřího Jelínka a improvizované

pěvecké vystoupení majitelky krásného altu,slečny Diamantové.

Poděkování všem organizátorům, pře-devším však Hance Hanákové nejen zaupečení tradičně dobré chaly, ale i za pří-pravu celého občerstvení včetně obsluhyúčastníků a závěrečného úklidu, panuJakubovi Bořkovcovi zas patří dík za pří-pravu Machzorů…

� Foto a text Milan KalinaČtení z Machzoru a jeho výkladu včetně překladu do angličtiny se ujala Sylvie Wittmannová.

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 7

Jako vysvětlení se mohou nabízet různé humorné historky a vtípky, ale manžel-

ství je věc veskrze vážná, a proto je lepší hledat skutečný význam pro onu připomínku Dne smíření během události, která se pova-žuje za veskrze radostnou. Koneckonců při-pomeňme si, že Jom Kipur není půst smuteč-ní, ale sváteční, kdy se prostě máme odpou-tat od pozemských potřeb. Stejně tak ženich a nevěsta by se v den svatby měli odpoutat od všech starostí a přemýšlet jen o tom, jaké bude jejich nové soužití, čeho je třeba se vyvarovat a v čem je důležité pokračovat. Jakým způsobem se budou chovat k partne-rovi a jeho rodině, jaké budou priority jejich společného soužití. Aby všechno probí-halo tak, jak si přejí a jak je to správné podle židovské tradice a zákonů. Také je dobré se o svatebním dni modlit Žalmy a různé modlitby pro nevěsty a ženichy. Od rodičů a příbuzných jistě prosili že-nich a nevěsta spoustu různých věcí, pomoci, anebo naopak, aby nepomáhali. V den svatby je třeba prosit od nebeské-ho Otce, aby vše proběhlo v ten slavný den tak, jak je to správné, a aby i během následujících dní, měsíců a let vše pro-bíhalo dle Jeho vůle.

V praxi se ovšem o úspěšný průběh svatby a všeho, co následuje, musíme přičinit, a to zejména dost dlouho před tím. Bezprostřední příprava na Jom Kipur trvá 40 dní, možná že i tento počet dnů je dosta-tečný pro přípravu svatby, méně asi nestačí, i když vše závisí na tom, jak velkou svatbu připravujeme, jaký máme rozpočet a kdo všechno nám pomáhá, anebo nepomáhá. Jak známo, rodiče to s dětmi myslí vždy dobře, o prarodičích nemluvě, ovšem tyto „dob-ré úmysly“ je třeba koordinovat tak, aby na sebe „dobré myšlenky“ rodičů ženicha a nevěsty „nenarazily“ a nezpůsobily, nedej Bože, nějaký výbuch. Právě proto je na místě neustále postupovat velmi opatrně, jako před Jom Kipurem, abychom se nikoho nedotkli, nikoho neurazili, aby ničí práva nebyla zkrá-cena, aby nikomu „nevytekly nervy“. Pokud je situace klidná a rodiče jsou se svatbou

a budoucím partnerem a jeho rodinou spo-kojeni, je třeba jen opatrně sledovat situaci, aby nikdo a nic rovnováhu nepokazilo. a na-rušit ji může ledacos, počínaje výběrem slav-nostního menu, barvy šatů budoucích tchýní, pozvaných a nepozvaných hostů a podob-ně. Pokud je mezi rodinami situace trochu napjatá, je dobré angažovat nějakého neu-trálního prostředníka, který má čas a pevné nervy a je přijatelný pro obě strany. Takový člověk může pomoct obrousit hrany vzájem-ného, řekněme, neporozumění a může za-bránit opravdovým problémům, které zpra-vidla vznikají z celkem malicherných příčin, ale mohou přerůst do obrovských rozměrů.

Vzpomínám na dlouhé telefonické rozhovo-ry s rodiči jednoho ženicha, kteří se rozhodli, že na svatbu nepůjdou a další a další. Někdy se rozhodnutí rodičů mohou obrátit proti nim samým.

Kupodivu velkou roli zpravidla hraje otázka, kdo povede ženicha a nevěstu pod chupu. (Jako by to bylo tak super důležité!) Skutečný příběh o tomto problému se odehrál na jedné izraelské svatbě, jíž jsem byla svěd-kem. Matka nevěsty je vdova a matka ženi-cha rozvedená. Jsou rabíni, kteří v takovém případě dávají přednost tomu, aby ženich i nevěsta přišli pod chupu sami. Rabín, který měl pár oddávat, by postupoval takto: Matka ženicha trvala na tom, že ona rozhodne, kdo bude oddávající rabín, pozvala váženého or-todoxního rabína, který jednoznačně pravil,

že ženicha a nevěstu povedou dva manželské páry, které byly oddány podle židovských zá-konů. Navíc matce, která ho pozvala, nevy-světlil, proč na tom trvá. Tak se celá situace obrátila nakonec proti ní samé. A to jsou, jak známo, šrámy, které zůstávají na duši celý život a navíc jsou zcela zbytečné.

Proto je třeba s rabínem vše dopředu zcela přesně dohodnout, kdo povede nevěstu a kdo ženicha, nebo povede-li je vůbec někdo. Jak číst ketubu – svatební smlouvu, zda ji číst celou, anebo jen části, kdo bude číst sedm požehnání po chupě. Zda má rabín promluvit pod chupou a co je třeba zdůraznit. Také je třeba připravit dopředu vše potřebné k obřa-

du, aby nebyl „trapas“, že chybí pohárek na víno anebo chupa. Také je třeba dopředu požádat čtyři muže, kteří budou ochotni a schopni držet chupu a v neposlední řadě je třeba se ujistit, že chupa je k dispozici, a pokud není k dispozici, tak zda je k dis-pozici alespoň talit, který ji nahradí.

Je toho hodně, co je k svatbě třeba připravit, ale nelze zapomenout na to, že všechny ty předměty, jídlo a pití, ob-lečení a podobně, jsou tu jen proto, aby doprovázely ten nejdůležitější moment, kterým je požehnání novému páru, a tím položení základů nové rodině, která bude pokračováním života na tomto světě.

Proto svatba v nejluxusnějším hotelu, pokud je podle pravidel a novomanželé chtějí spo-lu žít tak, jak to předepisují naše tradice, se v ničem neliší od svatby, která se odehraje v malé synagoze a nevěsta má jen o trochu lepší šaty, než v jakých chodí do práce, a že-nich si prostě koupil bílou košili, pohoštění přinesly sousedky a hudba zní jenom z při-neseného magnetofonu. Možná, že právě na takových chudých svatbách je víc místa pro šchinu, která je na svatbách vždy přítom-na, a minjan – samozřejmě na takové svatby se chodí, protože je to micva, a ne protože se žení syn toho či onoho...

Všem ženichům a nevěstám a do nového roku mazal tov – מזל טוב.

◗ Hana Mayerová

Ilustrace: www.picasaweb.google.com

V aškenázských obcích je tradicí, že se novomanželé v den svatby postí a ženich si pod slavnostní oblek obléká kitl – oděv, který připomíná přechod do jiného světa po smrti. Také bílé šaty nevěsty připomínají ženichův kitl a jsou symbolem čistoty.

8 Říjen 2008

Svatbasoukromý Jom Kipur

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 8

rodina

9

� Připravila Kateřina W

eberová

Tišri 5769

Kdysi žila v jednom městě dívka se zne-tvořenou tváří. Vypadala tak děsivě, že jijejí rodiče raději ukrývali před celým svě-tem. Nedokázali totiž snést, jak se lidéjejich dceři posmívali, a nechtěli, aby děvčemuselo poslouchat urážky a posměšky.Když přišla do jejich domu návštěva, dívkazůstávala ve svém pokoji.

Jak dívka rostla, začínala se ptát a sezájmem naslouchala, když její otec nahlasstudoval. Brzy již sama studovala Talmud,a když jí otec jednoho dne začal klástotázky, zjistil s překvapením, že i on semůže od své dcery leccos naučit.

Jednoho dne se v synagoze probíralzvlášť obtížný talmudický text a nikdo,dokonce ani rabín, jej nebyl schopen vyložitke všeobecné spokojenosti. Když se otecvrátil ze synagogy domů, všimla si jehodcera, jak je zamyšlený, a zeptala se: „Otče,o čem jste dnes diskutovali?“

Otec jí vysvětlil, o jaký problém šlo a jakmu nikdo nedokázal porozumět. Dívka sezamyslela a pak se pustila do výkladu, kterývše jasně osvětlil. Když skončila, otec jípožehnal a poděkoval Bohu, že mu daldceru obdařenou takovou moudrostí.

Následujícího dne šel otec opět do syna-gogy a přednesl moudrý výklad své dcery.Všichni přítomní muži užasli: „To prorokEliáš tě musel ve snu navštívit,“ říkali.„Žádná žena nemůže být tak moudrá, kdyžani náš rabi si s tím textem nevěděl rady.“Ale otec přísahal, že jsou to slova jehodcery. Lidé si o tom pak často vyprávělia brzy celé město vědělo o velkémoudrosti mladé dívky.

Jednoho dne přišel do města mladýučenec. I on slyšel o dívce, jejíž slovabyla „perlami moudrosti“, a začal sena ni vyptávat. Mohl by se s ní set-kat? Kde by ji našel? Řekli mu, žese může setkat pouze s jejímotcem a jeho prostřednictvím jípoložit jakoukoliv otázku, nakterou pak dívka odpoví, aleznovu jen skrze svého otce.

A tak mladý muž předložiljejímu otci jistý složitý pro-blém. Druhého dne přineslotec odpověď své dcerya mladík byl ohromen. Položildívce skrze jejího otce ještědvě další otázky a ona vždynašla jasnou odpověď.

Po vyslechnutí třetí odpovědi řekl mladýučenec se slzami v očích: „Takovou ženujsem hledal – učenou a moudrou. Od níbych se mohl mnohé naučit, protože jemoudrá jako soudkyně Debora. Bylo by mi

velikou ctí, kdybyste mi dovolil se s vašídcerou oženit.“

Otec nejprve nabídku odmítl (ne že byměl pro svou dceru jiné nabídky). Potomzačal váhat. Možná by o tom mohl uvažo-vat… Mladý muž na své nabídce trval,i když mu řekli, že ta dívka je znetvořená.

„Ne, ne, žádná jiná se nemůže stát mojínevěstou,“ opakoval mladík. „Její moudrostje její krásou.“ Když to uslyšel dívčin otec,nakonec souhlasil. A byla tedy svatba.

Toho večera viděl mladý muž poprvésvou vyvolenou a její tvář jej vyděsila.Nevěsta se rozplakala, když vidělajeho leknutí, a potichu řekla: „Vy-smíváš se dílu Stvořitele, kterénikdo z nás nemůže změnit. Alevše, co se jen lze naučit, jsem senaučila. A nebyla to snad Jose-fova moudrost, která jej dostalaz vězení, zatímco jeho krása bylajeho prokletím?“

Mladíka její slova dojala a zůstal tu nocs ní. Ale za úsvitu položil na stůl svůj prstena talit a odešel.

Uběhl nějaký čas a mladá žena porodilasyna. Když chlapec vyrostl, začal se vyptá-vat na svého otce a nepřestal, dokud mumatka neřekla jméno města, odkud jehootec pocházel. Bylo to daleko, v cizí zemi.Chlapec vzal talit a prsten, políbil je a řekl:„Půjdu a najdu svého otce.“

Putoval celé měsíce, až konečně došeldo města, kde žil jeho otec. Šel rovnou do

synagogy a vyptával se na něj.Zaslechl ho jeden starýmuž a řekl: „Já jsem jeho

otec. Kdo jsi a proč hle-dáš mého syna?“

Mladík se na starcezadíval a nakonec řekl:„Tvůj syn se oženil s mojímatkou a po svatební noci jipak opustil. A já jsem tvůjvnuk.“ Starý muž se nachlapce nevěřícně podíval,ale chlapec se mu opravduneuvěřitelně podobal. Bylo tojako dívat se do zrcadla předmnoha a mnoha lety. „Povězmi, můj synu,“ řekl pomalu,

„máš nějaký důkaz pro to, coříkáš?“

Chlapec vyndal talit a prsten a uká-zal je starému muži. Ten hned poznal jakprsten, tak talit – obojí daroval svémusynovi před mnoha a mnoha lety. Vzalchlapce do náruče a třesoucím se hlasemřekl: „Pojď, mé dítě, seznámím tě s tvýmotcem.“

Když došli k jeho domu, starý muž vyzvalchlapce: „Počkej tady, půjdu dovnitř nejdřívsám.“ Vešel do místnosti a uviděl svého synasedět u stolu. „Můj synu,“ začal, „vzpomínášsi na prsten, který jsem ti dal před mnohalety? Mohl by tohle být ten prsten?“ Kdyžmu starý muž ukázal prsten, jeho syn zalapalpo dechu. V tu chvíli věděl starý muž, že to,co mu řekl chlapec, je pravda. „A tohle musíbýt tvůj talit,“ dodal. Pak se otočil ke dveříma zavolal chlapce dovnitř. „A snad poznáš

i svého syna.“Chlapec, který se konečně

shledal s otcem, chvíli mlčela potom řekl: „Otče,musíme se vrátit domů.

Moje matka je ta nejkrás-nější matka, která kdy cho-

dila po zemi. A také ta nejmoud-řejší. Já ji miluji. A mám rád i tebe.

Pojď, ať se z nás stane opravdovárodina.“ Po dlouhém přemlouvání otec sou-hlasil.

Když dorazili zpět do chlapcova rodnéhodomu, našli matku ponořenou do studia tal-mudického traktátu. Teprve když uslyšelatiché zašeptání: „Mami?“, vzhlédla odknihy. Když uviděla svého syna, tvář jí roz-zářil úsměv a byla velmi krásná.

„Vidíš, otče. Podívej se dobře a uvidíš,jak krásná je ve skutečnosti moje matka,tvoje žena,“ zvolal chlapec. „Podívej,mami, koho jsem s sebou přivedl domů.Svého otce! Tvého muže! Teď můžeme býtspolečně šťastní!“

Chlapcův otec stál ve dveřích a neodva-žoval se vstoupit, protože se bál, jak ho ženapřivítá. Když se k němu obrátila a on uviděljejí tvář, zatajil dech, protože byla velmikrásná. Čekal, jestli ho pozve dál.

Žena poznala svého muže, jakmile seobjevil na prahu. Dívali se na sebe velmidlouho. Potom mu pokynula, aby vstoupil.A tak se muž, žena a jejich syn vzali za rucea děkovali Hospodinu.

Od onoho dne uchovávala žena prstenspolečně s tajemnou lahvičkou, v níž bylopár kapek vody. Kdykoliv se chlapec ptal, coje to za lahvičku, matka se smíchem odpoví-dala: „Je od proroka Elijáše.“ „A co je v ní zavodu?“ A žena pokaždé odpovídala: „Zá-zračná voda, která smyla z mé tváře závoj.“A pak dodávala trochu vážněji: „Schovávámsi vedle ní i prsten, aby mi připomínalzázrak, který nás všechny zase svedl dohro-mady – tvoji lásku k nám oběma.“ A celárodina žila dlouho šťastně pospolu.

Podle knihy Tales of Elijah the Prophet(Peninnah Schram, Londýn 1991)

Její moudrost je její krásoučtení pro děti a jejich rodiče

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 9

Přátelé ze sdružení SERPENS vždy cit-livě reagovali na aktuální výzvy

a dokázali na ně odpovědět vhodnými umě-leckými nebo společenskými akcemi.Dosud největší poválečný projekt nazáchranu židovských památek v Českérepublice inspiroval Václava Špalehoz tohoto sdružení k přípravě a uskutečněníneobvyklého setkání v prostorách synagogyna Palmovce v Libni. Obrátil se totiž na pro-vozovatele a nájemce židovských objektů,zejména synagog, kteří v těchto objektechpořádají kulturní a vzdělávací akce, a požá-dal je, aby přijeli do Prahy a zúčastnili sepracovního setkání, které dostalo názevOTEVŘENO 08.

Nápad uspořádat pracovní setkání podob-ných subjektů v Praze v Synagoze na Pal-movce, během kterého by kromě případnéhonavázání osobních kontaktů bylo možné podobu pěti dnů prezentovat výsledky vlastníčinnosti formou veřejně přístupné expozice

dokumentů (fotografií, uměleckých děl),nebo formou videoprojekcí i ukázek částípořadů, se ukázal jako mimořádně šťastný.Sdružení SERPENS poskytlo pro tuto akcinejen prostor libeňské synagogy, ale zajistiloi propagaci formou pozvánek a inzerátův kulturních přehledech, kustodské službyexpozice a pracovní instalaci výstavy. Sou-částí poskytnutých služeb byl i dataprojek-tor, notebook i promítací plocha.

Hlavní důraz setkání byl položen na jehoprvní den (2. října), kdy během dopolednepřijížděli jednotliví účastníci a přiváželivýstavní textový i obrazový materiál doku-mentující jejich činnost. Ten byl rozmístěnv prostorách synagogy a odpoledne sekonalo osobní představování jednotlivýchprojektů a neformální výměna zkušenostía názorů. Důležitost setkání byla podtrženai přítomností představitelů Židovské obce �

Říjen 2008

Sdružení SERPENS provozuje již čtrnáct let Synagogu v Praze-Libni na Palmovce. Za tu dobu uspořá-dalo téměř dvě stovky jednotlivých akcí i větších projektů typu festivalů a přehlídek a nyní s potěše-ním sleduje rozrůstající se aktivity dalších subjektů po celé republice i přípravu projektu Revitalizacežidovských památek v ČR v rámci Integrovaného operačního programu EU, do kterého byly některéobjekty vybrány.

10

Pavel Kuča, předseda Občanského sdružení Krnovská synagoga s fotografiemi opravené synagogy.

Synagogy mělyrendez-vous

Přítomnosti tajemníka Michaela Borgese využili účastníci setkání k neformální besedě.

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 10

z obcí

11

�

Tišri 5769

v Praze – předsedy Fera Bányaie a tajemníkaMichala Borgese. Pozvání přijal i Jan Kin-dermann, který je hlavním koordinátoremprojektu Revitalizace židovských památekv ČR. Účastníci setkání z Hořic, HeřmanovaMěstce, Turnova, Jičína, Nové Cerekve,Kosovy Hory, Boskovic, Krnova, zástupcůsdružení Respekt a tolerance, Pro region,Serpens včetně hostů, mezi kterými nechy-běli i pracovníci památkové péče a muzeí,pak shlédli i dva dokumentární filmy reži-séra Maliny-Morgensterna Auschwitz-Birke-nau a Holešov očima kamery.

Tento den byl pouze pro pozvané, ale do7. října bylo možné, aby se i veřejnost sezná-mila s neformální expozicí materiálů jednot-livých provozovatelů synagog.

Původně bylo vše plánováno jako samo-statná akce, ale příznivý ohlas účastníkůvede pořadatele k tomu, aby umožnilii v dalších letech podobná setkávání.Můžeme tak letošní rendez-vous synagogpovažovat za nultý ročník budoucích „festi-valů“ vlastníků, nájemců či provozovatelůsynagog a těšit se na příští ročník.

� Foto a text Milan Kalina

Na konci druhé světové války se zdecimovaná židovská komu-nita vracela zpět do normálního života, avšak málokdy na svépůvodní místo. Tak tomu bylo i v Teplicích, kam se vrátily pouzedvě židovské rodiny. Ostatní pocházely z Podkarpatské Rusi, zeSlovenska, bylo mezi nimi i několik maďarských Židů a podobně.Znovuobnovené obci byl navrácen dům v Lipové ulici, samozřejmětotálně vykradený.

Jednou z prvních poválečných akcí při obnově našeho sva-tostánku byl aron ha-kodeš se vším, co k němu patří. Byl zbudovánz toho, co bylo k dispozici. Ale členům obce to nevadilo, byli rádi,že obec má opět svůj aron. S malou změnou přežil, i z piety, až doroku 2008. V roce 2007 vyhlásily dvě naše členky sbírku na novýaron ha-kodeš. Přispěl každý člen naší obce, ale i její sympatizanti,takže se nakonec sešlo více než 50 000 Kč.

Výsledkem sbírky je nejen nový aron ha-kodeš, ale i bimaa další úpravy. Obnova modlitebny se zdařila, svědčí o tom slovachvály. Čtenáři Maskilu mohou sami posoudit její konečnoupodobu.

Fotografie, texty, mapy a další dokumenty svědčí o „druhém dechu“ historických objektů.

CHAVAALBERSTEIN

& HOSTÉ11. října 2008

Praha, Dvořákova síň Rudolfina

Legendární izraelská skladatelkaa písničkářka obohatila v roce 2006 svou

rozsáhlou diskografii o pozoruhodné albumLemele, které vzniklo ve spolupráci

s českými hudebníky. Na objednávkuMezinárodního hudebního festivalu Strunypodzimu (Praha, 28. 9. – 19. 11.) protozazní program, který uvede kromě jejíhoobvyklého repertoáru také české hosty:

mimo jiné Karla Holase a Radka Pobořila zeskupiny Čechomor. Předprodej vstupenek

na festival Struny podzimu byl již zahájen.

Více informací nawww.strunypodzimu.cza www.aviv2.com/chava

ARON HA-KODEŠ v Teplicích

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 11

12

Revoluce. Všechno v Íránu sezměnilo prvního února 1979, dne, kdy se do naší země vrátilajatolláh Chomejní, několik dní po Šáhově odchodu. Milióny lidínajednou požadovaly ukončenídvou a půl tisícileté monarchievčetně stovek mladých Židů, kteříse k revoluci připojili navzdoryradám svých starších a kteřídoufali, že se jim podaří přetavitsvoji starou identitu v novou –sekulárních Íránců, kteří sehladce asimilují do strukturyslibované utopie. Chomejní serychle ujal role „imáma“, kterýnemá v šíitské tradici dalekok prorokovi, a během dvouměsíců hlasovala drtivá většinaÍránců pro zavedení islámskérepubliky.

Pro většinu Íránců se období následujícípo nástupu ajatolláha Chomejního stalo nej-památnější etapou jejich života. Zejménav Teheránu to byla doba bezprecedentní svo-body. Pro mladé Íránce se revoluce staladoslova milostnou záležitostí, nejsvůdnějšíláskou jejich života.

Ale velké lásky mívají někdy krutý konec.Než skončily první dva roky Chomejníhovlády, porušil ajatolláh téměř všechny svépředvolební sliby. Všechny disidentské sku-piny, které s ním utvořily koalici ke svrženíŠáha, byly opět zakázány. Kontrola všechcivilních a politických aspektů života bylasvěřena skupině mladých radikálů, kteří siříkali Hizballáh, Strana Boží. Ženy se nesmělyobjevovat na veřejnosti bez závoje. Byly zaká-zány potraty. V září 1980 uplatnil svět vůčiÍránu tvrdé sankce jako výraz odsouzení obsa-zení americké ambasády v Teheránu a zajetí52 amerických diplomatů jako rukojmí. Téhožměsíce vyhlásil Sadám Husajn Íránu válku.Naše země se řítila do zkázy, jejímž nejjasněj-ším příznakem byl strmý pád íránského riálu –ze sedmdesáti riálů za dolar v roce 1978 navíce než deset tisíc v roce 1984.

Pro stotisícovou íránskou židovskoukomunitu bylo znovuobjevení se ajatolláhaChomejního začátkem konce. Nový režimodsoudil Izrael jako svého největšího nepří-tele, a znovu tím probudil antisemitskénálady. Ačkoliv v několika svých význam-ných projevech uznal Chomejní jako fakt, žeŽidé patří podle Koránu mezi „Národyknihy“, sociální, ekonomické i vzdělávacímožnosti íránských Židů se rapidně zhoršo-valy, což vyvolalo vlnu emigrace ze země,v níž Židé žili stovky let předtím, než se tuobjevil první muslim.

Moje rodina žila na romantické adreseUlička vznešených 3, v místě s nejnádher-nějšími jalovci, nejvoňavějšími zimolezy,nejbarevnějšími záhonky macešek, nejsame-tovějšími anglickými růžemi.

Přesto vládl v našem domě duch umírně-nosti. Tuto umírněnost, kterou můj otecuplatňoval vůči všem lidem i věcem, snadnejlépe vystihuje dvojverší, které otec složila které, kaligraficky vyvedené, vyvěsil naddveře v hale:

Dům Hakakianových je domovem dervišůNestaráme se o bohatství světaV našem domě není nikdo cizincemVšichni jsou rodina pod naší střechou.Otce si vážili Židé i nežidé. Procházel se

po ulici, ruce založené za zády, hruď vypja-tou, vždy v obleku a kravatě, i když šeltřeba jen do koloniálu na rohu. Když se naněj obraceli úplně neznámí lidé, cítilipotřebu titulovat jej tím nejuctivějším mož-ným oslovením: „Hadži (tak se titulujemuslim, který měl to štěstí, že mohl vyko-nat pouť do Mekky), dobrý den!“ Naoplátku odpovídal můj laskavý otec:„Nechť Tě Alláh ochrání!“ A když vyslovo-val jméno Boží, nepoužíval slovo „Choda“,perské označení Boha, ale jeho ekvivalentpoužívaný v Koránu, aby vyjádřil, jak sicení toho, že žije v době a ve městě, kde seŽid může zařadit mezi ostatní tak volně, žesi ho třeba i spletou s muslimem.

Mezi Židy se otci dostávalo ještě vřelej-šího přijetí. Jako ředitel školy vydělával

60 000 riálů (asi 900 dolarů) měsíčně, aletento skromný obnos byl subvencovanýrespektem židovské komunity. Na obecníchoslavách jej představovali hostům slovy jako:„Dámy a pánové, přítomnost pana Hakaki-ana, básníka, svědomí naší obce, neúnavnéhovychovatele, je požehnáním pro budoucnostkaždého páru.“ Při obřízce dávali plačícíchlapce mému otci, aby je utišil.

Nicméně i během našeho nádhernéhoživota v Íránu jsme se setkávali se skrytýmantisemitismem. Naše rodina si jej uvědo-movala nejvíce v týdnech předcházejícíchPesachu. Každý rok, tři týdny před Pesa-chem, na paměť spěšného odchodu starově-kých Izraelitů z Egypta, jsme se vydávali nanaši vlastní křížovou výpravu – proti cha-mecu. Vyzbrojili jsme se košťaty, hadry,mopy, kartáči a čisticími prostředky a vevelké kádi jsme si nad plynovým hořákem(který jsme vyvezli z komory) připravilivařící vodu a ponořili do ní již dřívedůkladně umyté nádobí, abychom z nějodstranili jakékoliv zbytky jídla, které neníkošer na Pesach. Úklid jsme provádělis mnohem větším zápalem než vlastní oslavuodchodu Židů z otroctví. A protože náš životoplýval metaforami, tak i uklízecí šílenstvímělo větší význam, než bylo na první pohledzřejmé. Pesach byl obdobím, kdy se našisousedé měli přesvědčit o tom, jak jsme čis-totní. Neboť ať zaznamenal Írán do roku1977 jakýkoliv pokrok, někteří muslimovéstále nazývali Židy nadžes: špinaví.

Zatímco většina naší rodiny se ke svémužidovství hlásila s hrdostí, můj strýček Ardibyl úplně jiný případ. V pouhých sedmadva-ceti letech byl vždy středem pozornosti, jak-mile vstoupil do dveří. Vykračoval si, doko-nale vzpřímený, se všemi se zdravil,s některými objímal, připíjel. V jeho očíchdřímal vulkán, který, když procitl, strhávalženy do proudu své oříškově hnědé lávy.

Všichni členové rodiny přicházeli vesvém každodenním životě do styku s nežidya s některými se spřátelili. Ale strýček Ardise stýkal téměř výhradně s nežidy. Mezijeho „dvořany“ byl vždy nějaký Alí, Hasan

Říjen 2008

Ve stínu ajatolláhaChomejníhoPříběh Royi Hakakianové

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 12

historie

Tišri 5769 13

nebo Mohamed. Chlubil se: „Když vezmudvacet svých přátel, devatenáct z nich bu-dou muslimové.“

Strýček Ardi patřil mezi Židy, kteří opus-tili „jazyk ghetta“, perštinu okořeněnou heb-rejskými výrazy. Dokonce i Židé jej častopovažovali za muslima a podle toho sek němu i chovali – ve svém domě mu nabí-zeli nejlepší místo a nadšeně jej vítali.Dávali si před ním pozor na to, jak se cho-vají, a snažili se mluvit perfektní perštinou.Ardi pracoval jako pojišťovací agent, jezdil

v BMW a užíval si nočního života. Kromětoho, že se staral o klienty a prožívalrománky se ženami, byl také vrchním gur-mánem naší rodiny. Majitelé nejvyhlášeněj-ších restaurací na Pahlavi Avenue pro nějrezervovali nejlepší stoly. Neznal strach.Říkával: „Vím, jak žít.“

A tak každý rok, když můj otec požádalstrýčka Ardiho, aby při pesachovém sederučetl Ha-lachma, následoval poprask. Ardivždy poslechl a požadovaný text přednesl,ale neodpustil si při tom malé uličnictví:„‚Toto je chléb bídy‘ – ach, jaká bída! –‚který jedli naši otcové v zemi egyptské.Tento rok jsme otroky‘. – Kdyby tak tohle

otroctví nikdy neskončilo! ‚Tento rok zdea příští rok v zemi izraelské.‘ Pardon, že siještě nebalím!“ Hosté kolem stolu si podá-vali kapesníčky a utírali slzy, jak se smáli.Pojmy jako „otroctví“, „bída“ a „utrpenízpůsobené nepřátelskou majoritou“ většiněrodiny nic neříkaly. Již téměř půl století sisto tisíc íránských Židů volilo zcela svo-bodně svého zástupce do Madžlisu, írán-ského parlamentu. Žili, kdekoliv chtěli.Nikdy dříve v historii nebyl Írán k Židům takvstřícný.

Jednoho dne, brzy po ajatolláhověnávratu, se rozneslo, že Agha, ajatolláhRúholláh Chomejní, Ruh-Alláh – neboliDuch Boží – přikázal, aby všichni Íráncivyšli večer na střechy svých domů a s úde-rem deváté hodiny začali provolávat „Alláhuakbar“ a pokračovali tak po dobu desetiminut. Všichni naši sousedé poslechli.

Ve 20.45 začaly jedno po druhém zhasí-nat světla v okolních domech. Pět minutpřed devátou už byli všichni sousedé na bal-kónech a střechách. I ti, kteří se nechystalinic provolávat. Naše oči rozeznávaly ve tměpouze obrysy všech těch lidí. Můj otec šep-tem opakoval: „Helen, vidíš to? Kam jen

oko dohlédne… Tohle dokáže jeden jedinýubohý mullah?“ „Pšššt,“ řekla matkaa šťouchla do táty loktem. Škádlil ji: „Helen,zkus říct Alláhu akbar. Nebo naštvemegóje.“ Ale i když se snažili vtipkovat, bylimoji rodiče vyděšení.

Dvě minuty před devátou se před námiUlička vznešených ležela jako úplně oby-čejná ulička, temná a opuštěná. Ale v devěthodin ožila. Kvílení „Alláhu akbar“ se neslonocí.

V roce 1978 už revolucionáři nebyli jenpřízraky na střechách, ale křižáky v ulicíchza denního světla. Ve městě panovalo stannéprávo. Školy a univerzity byly zavřené, životv Teheránu se zastavil. Nikoho nezajímalo,jaký dopad na budoucnost budou mít měsícepřerušené práce a snížená produktivita.Koneckonců, byl tady hněv, který nebylv roce 1978 jen pocitem, ale vysoce respek-tovaným povoláním.

V září toho roku se začaly tvořit fronty nabenzín. Protišáhovsky naladění pracovníciNational Oil Company stávkovali a způso-bili tak akutní nedostatek paliva. Vinu ovšemzákazníci dávali Šáhovi. Šáh mohl zavšechno špatné: bídu v jižním Teheránu,nedostatečnou svobodu tisku, zničujícízemětřesení v Tabasu, výpadky elektřiny,politický systém jedné strany, negramotnostmezi chudými, zimu na severu, dokoncesnad i za to, když byl někdo nachlazený.Každé kýchnutí teď nevyprovokovalo pouzeobvyklé „Pozdrav Pán Bůh“, ale i „zatracenýŠáh“. Snad každá zeď ve městě byla vyzdo-bena nápisem „Pryč se Šáhem“. Armádanastolila ještě přísnější stanné právo vesnaze obnovit starý pořádek, ale 16. lednasám Šáh uprchl ze země, „na krátkou dovo-lenou“. Jeho odchodem skončilo 2500 letmonarchie.

Přes noc se náš svět úplně změnil. Vlajkabyla i nadále zeleno-červeno-bílá, ale tradič-ního lva s mečem na ní nahradilo Alláhovojméno. Změnil se vzhled poštovních zná-mek, do oběhu přišly nové bankovky. Usmě-vavé tváře korunovaných hlav byly nahra-zeny zarostlými tvářemi s turbany. Cenzurabyla zrušena, noviny a časopisy se objevo-valy jakou houby po dešti. Změnil se i kalen-dář. Šli jsme spát 12. února 2537 (rok odvo-zený od korunovace krále Xerxa). A kdyžjsme se ráno probudili, bylo 13. února 1357(od Mohamedova útěku z Mekky doMedíny).

– pokračování příště –Přeložila Kateřina Weberová

(z Reform Judaism, Summer 2005/5765)

Čtyři sta tisíc lidí zaplnilo 13. ledna 1979, devatenáct dní před návratem ajatolláha Chomejního do země areálTeheránské univerzity, aby zde protestovali proti Šáhovu režimu.

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 13

14 Říjen 2008

KULTURNÍ PROGRAM ŘÍJEN 2008

pondělí 6. 10. v 18 h:Starodávné a okouzlující melodie židovskésvatby, jakož i jedinečné písně v jazyce jidišv podání prostějovské klezmerové kapelyLétající rabín. Ira Lewinski (Vojtěch Po-spíšil) – klarinet, Janele Rosenfeldová(Jana Dosedělová) – flétna, MordechaiKatzman (Miroslav Ondra) – akordeon,Baruch Auentahl (Bohumil Stoklasa) –kontrabas.

Vstupné 50 Kč

středa 8. 10. v 17.30 h:Pojďme spolu do muzea... Povídání s pra-covníky Židovského muzea v Praze o jejichpráci doplněné zajímavými ukázkami. Část7. – Textil, kovy a trojrozměrné předměty.Dana Veselská – kurátorka sbírky textilu,Jaroslav Kuntoš – kurátor sbírky kovů.Moderuje Petr Brod.

čtvrtek 23. 10. v 18 h:Nezapomínání – premiéra dokumentár-ního filmu Tomáše Škrdlanta. Úryvkyvelmi osobních vzpomínek tří žen a dvoumužů (Maud Beer, Maja Dohnalová,Marta Kottová, Martin Glas, Pavel Wer-ner) na dětství prožité za holocaustu. Sou-částí večera je beseda s režisérem a aktéryfilmu.

středa 29. 10. v 18 h: Hebrejská Bible a starověké mýty: novépohledy, nová hodnocení. Od 90. let 20. sto-letí se formuje v biblistice proud, kterýznovu oceňuje mýtus jako plnohodnotnéa nevykořenitelné vyjádření lidské spiri-tuality. Část 2. Západosemitské dědictví Izraele: bohové, bohyně, kulty. Jaký vlivměli sousedé Izraele na formování biblic-kého monoteismu a na podobu biblickéhotextu? Přednáškový cyklus hebraistky Tere-zie Dubinové, Ph.D.

NOVÝ CYKLUSčtvrtek 30. 10. v 18 h: Filmy smrti, naděje a života – cyklusžidovských příběhů 20. století ve filmu.Díl 1. – Alfréd Radok: Daleká cesta. Fil-mová prvotina Alfréda Radoka, která bylakrátce po uvedení stažena z distribuce.Vypráví příběh rodiny Kaufmannovydeportované do Terezína a dále na východ.Film originálním způsobem kombinujefikci s expresivními obrazy terezínskéhoghetta. Československo, 1949, 78 min.Režie: Alfréd Radok. Hrají: BlankaWaleská, Otomar Krejča, Zdeňka Baldová,Eduard Kohout, Rudolf Deyl ml., KarelEffa. Úvodní slovo filmová historičkaMgr. Alice Aronová, Ph.D.

NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE12. října 2008 ve 14 h:SIMCHAT TÓRA (svátek, při kterém seradujeme z Tóry) – Co je Tóra, už všichnivíme, ale nyní se sami staneme písaři(sofery) a brkem si napíšeme vlastní Tóru.Naučíme se některá hebrejská písmenka,písničku na Simchat Tóra a společněs Tórou si i zatancujeme. Prohlídka: Klau-sová synagoga

Jednotné vstupné 40 Kč

Sály jsou přístupny vždy 20 minut před zaháje-ním programu. Po začátku koncertu nebo15 minut po začátku jiného programu není vstupdo Vzdělávacího a kulturního centra povolen.Není-li uvedeno jinak, vstupné je 20 Kč.

VÝSTAVY VE VKCMůj obraz 20. století. Výtvarné práce sou-těže pořádané Památníkem Terezín v roce2006.

Neztratit víru v člověka... / Protektorátočima židovských dětí a Zmizelí sousedé /Pocta dětským obětem holocaustu – stáláexpozice kopií putovních výstav VKC.

(Výstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–16 h, pá 10–15 h.)

Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patro

tel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz

(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)

neděle 5. 10. v 15 h:Skupina Avrix hraje a zpívá sefardsképísně. Dávná hudba iberských Židů vyhna-ných v 15. století z Pyrenejského poloost-rova zpívaná v jazyce ladino, prokládanápřeklady textů do češtiny. Zpěv s doprovo-dem kytary a djembe. Vstupné 50 Kč

úterý 14. 10. v 18 h:Židovka aneb Žonglování se životem –divadelní představení Divadla Kufr, v němžprotagonistky Adéla Kratochvílová a DášaTrávníková představí příběh židovské dívky,která je se svou rodinou deportována doTerezína a později do Osvětimi. Z nepříjem-

ných životních zážitků uniká do světa svýchpředstav, kde se jako symbol volnosti a svo-body objevuje prvek žonglování...

Vstupné 50 Kč

čtvrtek 16. 10. v 18 h: Hana Volavková – přednáška o dlouholetéředitelce Židovského muzea v Praze. Na jaro2010 je do Galerie Roberta Guttmannav Praze připravována výstava věnovaná tétoosobnosti. Vzpomínkový text, který se dopl-něný o fotografie chystá pro účely vydáníkatalogu, přednese prof. Jan Volavka, MD,Ph.D., emeritní profesor New York Univer-sity School of Medicine.

neděle 19. 10. v 15 h: Sukot čili Svátek stánků – dílna pro rodičes dětmi od 4 let. V měsíci říjnu bohatém nažidovské svátky oslavíme i Sukot, tedy Svá-tek stánků, jímž si připomeneme čtyřiceti-leté putování Židů pouští po odchoduz egyptského otroctví při cestě do zemězaslíbené. Výzdobíme svůj vlastní stánek,svou suku. Vstupné 30 Kč

úterý 21. 10. v 18 h:Alenka v kraji divů (1966) – poslech roz-hlasové hry Lewise Carrolla. Překlad Aloisa Hana Skoumalovi. Režie J. Červinka.Účinkují I. Devátá, J. Kepka, Z. Hadrbol-

VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brno tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.cz

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 14

15

kultura

15Tišri 5769

Koncert Aviv Quartet (Izrael)V rámci 43. Mezinárodního hudebního festivalu

Brno – Moravský podzim

pátek 3. října v 19.30 h, Konvent milosrdných bratří

Sergey Ostrovsky (housle), Evgenia Epshtein (housle), Shuli Waterman (viola), Rachel Mercer (violoncello)

Program: L. Janáček: Smyčcový kvartet č. 1, F. Mendelssohn-Bartholdy: Smyčcovýkvartet č. 6 f moll, L. van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 1 F dur „Razumovský“

Více informací na www.mhf-brno.cz

KOMORNÍ ORCHESTR BERG

uvádí ve čtvrtek 16. října v Jeruzalémské synagoze koncert

SNY A MODLITBY V SYNAGOZE

Program:Jan Dušek: Chalomot jehudi‘im (světová premiéra)

Ernest Bloch: Ze židovského života

Gija Kančeli: Noční modlitby

Osvaldo Golijov: Sny a modlitby slepého Izáka

Jozef Lupták (SK) – violoncello, Irvin Venyš – klarinet & saxofon,Alena Hellerová – zpěv, dirigent: Peter Vrábel

Pod patronátem ředitele Slovenského institutu v Praze

TENTO PROJEKT PODPOŘILI: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy, Nadace ČHF a tiskárna TISKAP. DĚKUJEME TAKÉ PRAŽSKÉ ŽIDOVSKÉ OBCI!

MIMOŘÁDNÝKONCERT PRAŽSKÉ

KOMORNÍFILHARMONIE

k 60. výročívzniku Státu

Izrael pod záštitou primátora hl. m. Prahy

Pavla Béma a velvyslance Státu IzraelJaakova Levyho

pondělí 6. října v 19.30 h, Smetanovasíň Obecního domu

Program:

G. Rossini:Vilém Tell, předehra

F. Mendelssohn--Bartholdy:

Koncert pro dva klavírya orchestr E dur

J. Sibelius:Symfonie č. 7 C dur

E. Jaffe: Židovské liturgické zpěvy

Vystoupí:

David Kalhous (ČR) – klavír, Olga Vinokur

(Rusko) – klavír

Israel Rand (Izrael) –tenor

Pražská komornífilharmonie,

dirigent Elli Jaffe(Izrael)

Více informací na www.pkf.cz

cová a další. V šedesátých letech nastudovalJosef Červinka inscenaci podle půvabnéknihy Lewise Carrolla. Bezbřehý fantazijnísvět tu ožívá nejen režisérovou bravurou, alei skvělými hereckými výkony. V rámcicyklu poslechových pořadů „Desetkrát JosefČervinka“ uvádí Mgr. P. Hnilička.

čtvrtek 23. 10. v 18 h:Naprosto osvětleno – promítání filmuz cyklu nazvaného „Filmy smrti, nadějea života – Holocaust ve filmu“. Hlavní posta-vou je sběratel Jonathan. Nesbírá však jentak něco ledajakého – schraňuje rodinnévzpomínky. Fotky, pohlednice, falešné zuby,

hlínu. Vydává se na Ukrajinu, aby našelženu, která zachránila život jeho dědečkovi.Drama, komedie, USA, 2005, 106 min.Režie: Liev Schreiber. Hrají: Eugene Hutz,Elijah Wood, Ljubomir Dezera, JonathanSafran Foer, Gil Kazimirov.

Celý říjen můžete shlédnout fotografiePavla Heřmana nazvané Fragmenty Tře-bíč – Třešť. Výstava prezentuje detailnípohledy na náhrobky židovských hřbitovův Třebíči a Třešti. Dvě blízké židovskékomunity, a přesto nacházíme rozdíly. ProHeřmana je prioritní hledisko výtvarné,nikoliv etnografické. Vstup volný

VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brno

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 15

BENEFIČNÍKONCERT NFOH

Srdečně vás zveme 12. listopadu 2008

od 19.00 hodin do Baráčnickérychty (Tržiště 23/555, Praha 1).

K poslechu a třeba i k tanci zahrajeromská kapela BENGAS (Praha)a židovskou hudbu PressburgerKlezmer Band (Bratislava).

Záštitu nad benefičním koncertem převzalaministryně Džamila Stehlíková. Večerem

bude provázet Ester Janečková.

Výtěžek koncertu bude použit na podporuprojektů v programech Péče, Připomínka,Budoucnost a Obnova Nadačního fondu

obětem holocaustu.

Předprodej vstupenek je v kanceláři NFOH

po telefonické dohodě. Cena vstupenky je 290 Kč.

16 Říjen 2008

Od 1. srpna 2008 je opět vyhlášena

VEŘEJNÁ SBÍRKA,jejíž výtěžek bude použit

na podporu projektů v našichprogramech

Péče, Připomínka, Budoucnosta Obnova.

Stávajícím dárcům touto cestouděkujeme a nové s radostí vítáme.

UniCredit Bank502-2685554004/2700

BIC: BACX CZ PP, BAN:CZ7327000005022685554004

Připojte se i vy a pomozte zmírnitkřivdy minulosti a podpořte společně

s námi budoucnost!

KONTAKT:Dagmar Juráňová,

manažerka pro fundraising a PR, Nadační fond obětem holocaustu,

Legerova 22/1854, 120 00 Praha 2,tel.: 224 262 563, 777 746 999,

http://www.fondholocaust.cz

Odpolední škola BEJT ELENDškolní rok 2008/2009

výuka zahájena, těšíme se na prvňáčky i naše pokročilé žáky a studenty

Z pravidelných týdenních kurzů opět otevíráme v úterý až čtvrtek v odpoledních hodinách:

• hebrejština & tradice a zvyky • přípravný kurz bar / bat micva • sportovní odpoledne

V neděli v odpoledních hodinách:• hebrejština pro rodiče i děti

Novinkou letošního roku jsou odpolední dílny na téma:Židovský rok aneb Jak na to? Praktický rádce pro celou rodinu

V neděli 12. října od 15 do 19 hodintéma: Sukot aneb jak postavit suku, zvyky a obyčeje spojené

s přebýváním v suce, na čem si pochutnáváme, příprava pochutin, hry pro malé i velké

Hlašte se elektronicky na elende@volny.cz nebo na tel. 603 168 427

Nový sidur HEGJON LEV –Modlitby progresivního směrupro šabat, svátky a všední dny Uspořádali: rabín Tomáš Kučera,

Jan David ReitschlägerVydala: Bejt SimchaFormát: A5, 216 stran. Sidur je v pevné vazbě a na každédvoustraně najdete hebrejský text,český překlad, transkripci do latinkya anglický (případně slovenský) text. Prodejní cena je 400 Kč při osobním odběru(po dohodě), 450 Kč na dobírku (včetněpoštovného a balného).

Objednávky na adrese reform@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929.

Židovská obec v Praze, Společenský sál, Maiselova 18

Představení knihy vzpomínek ukrývaných dětí

Ptaly se: Proč?Účinkují: Tomáš Töpfer, děti z divadla Feigele,

Božena Steinerová – klavír, moderuje František Bányai

úterý 7. října od 16 hodinTěšíme se na vaši návštěvu.

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 16

z obcí

17Tišri 5769

STOLPERSTEINERádi bychom v Praze realizovali projekt, který

v Německu započal v devadesátých letech Günter Dem-nig (viz www.stolpersteine.com) a který se s postupemlet rozšířil do Rakouska, Maďarska, Holandska (s odmí-tavým přístupem se setkal v Polsku).

Jde o připomenutí lidí zavražděných v šoa nacistyproto, že byli Židé, Romové, homosexuálové nebofyzicky hendikepovaní, a to připomenutí velmi přiro-zené. V ulici, v níž zavražděný člověk žil až do depor-tace svým životem se všemi obtížemi své doby, se před

„jeho“ dům do dlažby položí vzpomínková dlažební kostka nesoucí jeho jméno, datanarození, transportu a vraždy a informaci, že tento člověk dříve žil právě zde.

Na projektu spolupracujeme s panem Demnigem, který v Praze položí prvních devětkostek začátkem října. Pokud máte zájem o to, aby vaši příbuzní byli mezi prvnímitouto cestou v Praze vzpomenutými, prosím obraťte se na nás – potřebujeme znátpřesné jméno/jména obětí, data narození, deportace, smrti, dále pak přesnou adresu domu,v němž dotyční bydleli (mělo by jít o poslední adresu před deportací).

Naším cílem je kromě připomínky svých prarodičů také upozornit pražskou veřejnostna to, o kolik barevnější než dnes byla předválečná českáspolečnost a jak a kam její významná část zmizela. K tomudevět říjnových kamenů nestačí. Zaplavit Prahu pamětnímikostkami chvíli potrvá, a proto i naše iniciativa bude pokra-čovat dlouhodobě.

Budete-li mít chuť nám s projektem pomoci i jinak, určitěse nám ozvěte – přivítáme jakýkoli svěží nápad i pomocnouruku. Výroba a instalace kostek jsou poměrně nákladnouzáležitostí (jedna cihlička = 100 EUR), potěší nás tedyi jakákoli finanční podpora.

Za Stolpersteine realizační tým: Aleš (haneka@seznam.cz), Bianca (biancalipanska@

yahoo.com), Bob (bob.matuska@gmail.com), Zdeněk (kalvach@kehilaprag.cz)

Židovská obec v Praze

Společenský sál, Maiselova 18

PODVEČER YVONNE

PŘENOSILOVÉ

člen slavné herecké rodiny, herec,

redaktor Rádia Svobodná Evropa

a také ministr kultury

MARTIN ŠTĚPÁNEK

„I když jsem nepotkával denně nymfu

s fialkovýma očima, zažíval jsem vždy

úžasná dobrodružství.“

ve čtvrtek 30. října

v 15 hodin

Pořad se koná za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 17

18

Karel Kaplan, KOŘENY

ČESKOSLOVENSKÉ REFORMY 1968,

747 str., Doplněk Brno

V letošním roce, kdy uplynulo čtyřicet letod sovětské okupace Československa, jemožné jít s potřebným odstupem ke kořenůmcelé události. To ovšem nelze bez hlubokéznalosti historických souvislostí a analýzy,opřené o důkladné studium archivních mate-riálů. To nám nabízí v dvoudílné publikaciKořeny československé reformy 1968 autornad jiné povolaný, historik Karel Kaplan.

Leitmotivem Kaplanovy práce je pře-svědčení, že československá reforma 1968

patřila k důležitým událos-tem poválečné Evropy,v tehdejší době zvláštěneklidné, a byla významnýmpříspěvkem k oslabenísovětského bloku. Reformanevznikla jako jev náhodnýnebo výsledek jakéhosi

momentálního motivu, daného okamžiku.Byla vyústěním, dovršením procesů, kterév československé společnosti probíhalyv šedesátých letech. V první části Českoslo-vensko a rozpory v sovětském bloku autorvyužívá unikátní fondy ÚV KSČ, fondAntonína Novotného a Mezinárodníhooddělení ÚV KSČ k tomu, aby objasnil čes-koslovenský postoj v rozporech mezi socia-listickými státy. Zaplňuje tak dosud bílámísta v historii tohoto období. V druhé částinazvané Reforma trvalé nemocné ekonomikyse Kaplan věnuje zejména vývoji čs. hospo-dářství v letech 1957–1967 a soustřeďuje sena příčiny zhroucení ekonomické koncepceČeskoslovenska na počátku šedesátých leta na hledání koncepce nové, která by náspřiblížila k průmyslově vyspělým zemímnebo alespoň zastavila postupující zaostává-ní. I v této části se autor opírá o dosudnepublikované materiály.

Druhý díl autor rozdělil na dvě části.V první, nazvané Změny ve společnostimapuje změny sociální a věkové struktury,fenomén likvidace střední vrstvy, národnost-ní složení, politické čistky a amnestie, vývojkriminality a životní úroveň. V druhé částiStruktura moci doslova odhaluje skutečnéreálie, které komunistická strana nikdynezveřejňovala. Autor nás seznámí s celouorganizační strukturou vládnoucí stranya způsoby „uplatňování vedoucí role stra-ny“. V podkapitole nám představí orgány

státní moci – prezidenta, parlament, vládu,národní výbory, armádu, justici, rozvědku,Státní bezpečnost, ale i systém tzv. „převo-dových pák“ moci a samozřejmě i komplexnezbytné, ale málo účinné ideologie.

Dvoudílná publikace Karla Kaplana jedůležitá nejen jako studijní podklad k pozná-ní anatomie totalitní vlády jedné strany, aleje i prevence proti dnešním snahám někte-rých politiků bagatelizovat hrůzy, absurditya nehumánnost bývalého režimu.

Vojtěch JESTŘÁB, HMATAT AŽ

K NAHOTĚ, 293 str., Doplněk Brno

Kniha Hmatat až k nahotě má možnánázev poněkud pohoršující, sama však urči-tě pohoršující není, pokud nás nepohoršujenahá pravda života. Ničemu se nevyhýbáa nic nezamlčuje, ať jde o prudké erotickésugesce mládí, intimitu pozdějších lásekz doby totálního nasazení, dobrodružství ile-gality a skrývání před gestapem, kurióznízatčení a zázračné přežití. Zvlášť cennoua zcela nekonvenční je kapitola o divokémodsunu brněnských Němců a sběrných tábo-rech pro německé obyvatelstvo.

„Některé knihy mají své předky, a to platíi o mém románu o životě, jehož přímýmpředkem byla koláž Brno – můj Amarcord,“

říká o svém díle brněnskýspisovatel a básník VojtěchJestřáb. Je to důležitápoznámka, neboť vysvětluje,proč je v tomto románu pou-žita část textu z oné zmiňo-vané koláže, která vyšlav roce 1997. Čtivý text nás

zavádí do předválečného, válečného a pová-lečného Brna, které skrze pečlivě volenéa historicky přesné reálie před námi postup-ně ožívá. To ocení zejména ti, kteří v popi-sovaných dobách v Brně bydleli či jen doměsta dojížděli za prací.

Josef Forbelský, ŠPANĚLÉ, ŘÍŠE

A ČECHY V 16. a 17. STOLETÍ,

716 str., Vyšehrad Praha

V dějinách moderního českého státu, vekterém žijeme, se setkáváme s odkazy naBílou horu. Místo poblíž Prahy, kde se v roce1620 odehrála vzpomínaná bitva, se promě-nilo v symbol národního neštěstí a utkvělov paměti školáků i politiků. Symbol pak bylužíván jako působivá pomůcka v dobáchnárodního sebeuvědomění, ale pro ten účel

se reálné události spojené s touto událostívnímaly značně izolovaně. Byly preparová-ny ze širokých souvislostí, ve kterých se odtřicetileté války Evropa utvářela. Jak tedyskutečně vypadalo celé jeviště pohnutéhodramatu? Jeho světlá i stinná část? Jakétehdy bylo mocenské zákulisí a kteří prota-gonisté na něm obsadili přední a rozhodujícírole? A konec konců je důležitý i kompars.

Takové otázky sleduje publikace Španělé,Říše a Čechy v 16. a 17. století. Neomezujese jen na symboliku událostí, ale předkládáosud středoevropských Čech, Moravy, Slez-ska a Lužic jako součást velkého konfliktutehdejších velmocenských soustav. Připomí-ná, že zmíněná staletí bylazároveň začátkem evropskéglobalizace světa, rozpětímEvropy po všech světovýchkontinentech. V tom tkvíjejich dramatická aktuálnost.Nabízí se tu otevřený zornýúhel umožňující sledovatnejen válečné konflikty dobových mocností,ale současně střety rozmanitých kultur naevropské půdě. Speciální zájem je v ní věno-ván románskému, hlavně hispánskému světua jeho doteku se světem středoevropským.Opouštíme tím dějinnou osu západ-východ,ke které jsme byli zvyklí donedávna upíratpozornost, a upřesňujeme si význam podně-tů, které přicházely ze středozemí, kde spočí-vají duchovní prazáklady složité budovynašeho světadílu a naší civilizace.

Autor, Doc. PhDr. Josef Forbelský (1930),vystudoval romanistiku na FF UK a pozdějivyučoval na středních i vysokých školách. Vevynikajících překladech uváděl na domácíscénu nejen díla španělských klasiků (Cer-vantes, Lope de Vega, Gracián), ale i význam-ná díla novodobých španělských a jihoame-rických autorů (Borges, Garcia Márquez, RoaBastos aj.). Od roku 1990 působí na Ústavurománských studií UK jako docent španělskéliteratury, přednáší na zahraničních univerzi-tách a hojně publikuje. Recenzovaná publika-ce získala několik prestižních ocenění.

Ivan Brož, HUSAJN KONTRA

CHOMEJNÍ, Irácko-iránská válka

1980–1988, 344 str., Edice

polozapomenuté války, Epocha,

Praha 2007

Po islámské revoluci v Iránu v roce 1979,kdy se k moci dostal šiítský duchovní Cho- �

Říjen 2008

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOU

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 18

knihy

19

� mejní, využil irácký diktátor Saddam Husajncelkové oslabení Íránu a rozhodl se pro inva-zi. Cílem Bagdádu bylo získat na ropu boha-tou provincii Chúzestán a politicky spornáúzemí kolem Šatt al-Arab. Kniha IvanaBrože zachycuje hlavní momenty historické-ho pozadí konfliktu a jeho příčiny, průběhbojových operací včetně jejich zvláštností,jakými byly například vlny sebevražednýchútoků iránských bojovníků i navzájemk sobě připoutaných dětí (!) nebo nasazeníchemických zbraní či použití raket k ostřelo-vání nevojenských cílů.

Autor věnuje i značnou pozornost rolivelmocí, které podporovaly obě válčícístrany. Irák podporovaly např. SSSR, Fran-cie, Čína, Brazílie, Egypt a Českosloven-sko, tajně i některé firmy z USA. Írándostával pomoc ze Sýrie, Libye, KLDR alei z Číny a nepřímo i z USA prostřednictvímIzraele. Brož shromáždil i zajímavá faktaz oblasti tajné diplomacie a zabývá se i úva-hami o účasti tehdejšího Československa.

Mýlil by se každý, kdo si myslel, žeposlední výstřely irácko-íránské válkymohly předznamenat ukončení napětía válek v regionu Perskéhozálivu. Opak se stal prav-dou. V noci na 2. srpna 1990začala irácká agrese protiKuvajtu. Během dvou dnůIrák porazil neporovnatelněmenší kuvajtskou armádua zmocnil se bohatých rop-ných polí. To ovšem nemohlo mezinárodníspolečenství jen tak přehlédnout. Do kon-fliktu zasáhly USA. Ani tento konflikt nebylposledním, v neustálém napětí a vojenskýchincidentech se nachází Libanon, Sýrie,Palestina a Izrael, který je stále terčem nená-vistných útoků.

Brožova kniha je velmi důležitá, protožepřináší z této citlivé oblasti informace, kteréjsou nezbytné k dobrému pochopení situacev tomto regionu a mnohých náležitostí dlou-holetého konfliktu mezi Izraelem a částíarabského světa.

Autor, diplomat a spisovatel Ivan Brož(1930) se zaměřuje převážně na tematiku klí-čových událostí mezinárodních vztahůa životních příběhů velkých osobností novo-dobých světových i českých dějin. Využívápři tom cenných osobních zkušeností, kterézískal v pozici diplomata. Z několika desítekjeho knih připomeňme alespoň ty poslední:Na mušce prezident (2003), Masarykůvvyzvědač (2004), Diplomaté (2004) a Arab-sko-izraelské války 1948–1973 (2005).

Sidonie Dědinová, EDVARD BENEŠ –

LIKVIDÁTOR, 303 str.,

Annonce Praha

Málokterá postava novodobých dějinvzbuzuje tolik ambivalentních pocitů a pro-tichůdných hodnocení, jako se dostává tra-

gické postavě druhého čes-koslovenského prezidentadr. Edvarda Beneše. SidonieDědinová (1935), rodačkaz Mladoboleslavska, se stalav emigraci redaktorkou Rá-dia Svobodná Evropa a vě-novala pozornost válečným

a poválečným událostem pod zornýmúhlem politické činnosti prezidenta Beneše.A řekněme hned z počátku, že se na jehopočínání dívá velmi kriticky a odmítavě.Svůj negativní postoj však opírá o důkladnéstudie tehdejších dokumentů a vycházíz toho, že mnohé, co se dělo v Českosloven-sku po válce (vyhnání Němců, Maďarů,divoké transfery a excesy „ulice“), se konalos tichým souhlasem nejvyššího politika.Dědinová se snaží psát o zločinech, kterébyly déle než čtyřicet let zamlčovány a kterékomunistická moc utajovala. Smyslem jejípráce nebylo nasazovat psí hlavu ani prezi-dentu Benešovi, ani vykonavatelům jehovůle, nýbrž doplnit mozaiku složitého těsněpoválečného období o kamínky, které ještěpo šedesáti letech leckoho tlačí v botě.

Kniha je označena jako dokumentárníromán, právě s ohledem na množství histo-rických faktů, které Dědinová v knize uvádí.Knihu jsem přečetl a mnoho z toho, co auto-rka uvádí, je kontroverzního charakteru,některé události se dají vykládat i jinak,mnohá rozhodnutí prezidenta Beneše mělasvou logiku, v tehdejší době zřejmě nešlopostupovat jinak. Svou otevřeností a jasnýmnesouhlasem s činností prezidenta Budova-tele je zmíněná publikace plodem svobodnéinterpretace historických faktů, která námbyla desetiletí odpírána. Otevřenost a jedno-značnost Sidonie Dědinové může leckohošokovat, ale vzbudit i vážný odpor. Přestojde o vážný příspěvek na poli sporu o druhé-ho československého prezidenta.

DEKRETY PREZIDENTA REPUBLIKY

(Dokumenty, II. vydání), 1065 str.,

nakladatelství Doplněk, Brno

a Ústav pro soudobé dějiny, Praha

A ještě jednou k prezidentu Benešovia jeho dekretům. Jsou stále předmětemsporu. Platí ještě, či neplatí? Některé platí,a některé už neplatí. Objevil se šalamounský

obrat: „inkriminované dekrety stále platí,ale jejich účinnost vyhasla“. Dekrety vzni-kaly za složité mezinárodní i domácí situace,kdy nebyly konstituovány běžné demokra-tické státní instituce, ale bylo potřeba rozho-dovat a vládnout. Jak k vydávání dekretůdošlo?

Okamžik uznání oficiálních představite-lů Československa britskou a sovětskou vlá-dou 18. července 1941 (USA uznaly vládu21. července 1941) byl rozhodující jakz hlediska mezinárodně právního, taki vnitřních ústavněprávních poměrů. Odtohoto aktu mezinárodního uznání a utvoře-ní vlády představovala celá struktura zahra-ničního odboje československý stát, jakuvedl E. Beneš ve svém projevu na prvnímzasedání Státní rady 11. prosince 1940.Základním právním předpisem, od něhož seodvíjela další legislativní činnost, se stalústavní dekret prezidenta republiky ze dne15. října 1940 č. 2 Úředního věstníku čes-

koslovenského o prozatím-ním výkonu moci zákono-dárné. V dalším ustanoveníse po dobu platnosti zatím-ního státního zřízení zavá-dělo pro případnou potřebuzměn, rušení či novéhovydávání zákonů právo

vydávat dekrety prezidenta republiky, a tojen k návrhům vlády, a ve shodě s ústavnílistinou se vyžadoval spolupodpis předsedyvlády či případného člena vlády.

Celkem jich bylo vydáno 144 a mnohéřešily jen aktuální operativu a nejsou před-mětem sporů. Dekrety vycházely ze situace,která je dobře charakterizována jako období„ústavní nouze“. Samotná možnost vydávat„prezidentský dekret“ je už obsaženav ústavní listině z roku 1920 a není to tedyžádná právní novinka, kterou by E. Benešutilitárně použil.

Publikaci sestavila dvojice významnýchčeských historiků Karla Jecha a KarlaKaplana a vydána byla ve spolupráci se Stát-ním ústředním archivem a Kanceláří prezi-denta republiky. Existence takové publikaceby měla zamezit zbytečným debatám o tom,jak dekrety vznikaly, co znamenají právněi ústavně, co obsahují atd. Každý, kdo sepotřebuje vyjadřovat k poválečným problé-mům, by měl mít tuto publikaci po ruce, abyse zabránilo stále se opakujícím omylůmv interpretaci těchto poválečných právníchaktů.

� Milan Kalina

Tišri 5769

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 19

Se stavbou suky bychom měli, alespoň symbolicky, začíthned večer po ukončení Jom kipuru. V literatuře najdete nej-různější návody, jak si vybudovat suku, prostřednictvím inter-netu si můžete zakoupit i suku skládací. Ovšem postavit si jimůžete celkem jednoduše na zahradě, na dvoře či na balkóně.Fantazii se meze nekladou, omezovat vás bude pouze míra vašízručnosti a několik základních pravidel:

Suka musí mít alespoň tři stěny. Ty mohou být z libovolnéhomateriálu. Ovšem střechu musí tvořit přírodní, „živý“ ma-teriál – větve, proutí, listí. S jejich pospojováním si není třebapříliš lámat hlavu, naopak – bude-li střecha poněkud „děravá“,podařilo se vám dodržet další základní pravidlo, totiž že skrzstřechu musí být vidět nebe. Pokud jde o velikost, nejsou žádnápřesná ustanovení kromě toho, že suka musí být tak velká, abyv ní mohl pohodlně sedět alespoň jeden člověk. Ovšem je prak-tické udělat ji tak velkou, aby se do ní pohodlně vešlo spíševíce lidí. Vždyť je tradicí přijímat zde hosty, a navíc bychomzde měli trávit co nejvíce času (v našich krajích pochopitelnězáleží na tom, co nám dovolí podzimní počasí) – jíst a pít zde,studovat, případně zde i spát, jako bychom zde po dobu svátkuskutečně žili. A nezapomeňme si suku pěkně vyzdobit (ideálnípříležitost k zapojení dětí).

V suce říkáme toto požehnání:

Baruch ata, adonaj elohejnu, melech ha-olam, ašer kidšanube-micvotav ve-civanu lejšev ba-suka.

Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, který jsi násposvětil svými příkazy a přikázal jsi nám pobývat v suce.

Stejně jako při jiných slavnostních příležitostech přidávámena začátku svátku také požehnání „še-hechejanu“.

Speciálním rituálním předmětem, který se používá pouzeo svátku sukot, jsou tzv. čtyři druhy neboli arbaa minim: lulavje palmová ratolest, hadas myrtová větvička, arava vrbovýproutek, tyto tři druhy bývají v jednom svazku (který celý zjed-nodušeně nazýváme podle jeho nejdominantnější části, tedylulav). Čtvrtým druhem je citrusový plod etrog. Potřásáme jimi(zpravidla během ranní modlitby) v šesti možných směrech –do čtyř světových stran (začínáme tváří k východu), nahorua dolů. Toto opakujeme každý den svátku, kromě soboty.Vzhledem k tomu, že svátek sukot trvá týden, vychází nám, že

lulav použijeme rovněž šestkrát. K potřásání lulavem (držímejej v pravé ruce, etrog v levé) patří následující požehnání:

Baruch ata, adonaj elohejnu, melech ha-olam, ašer kidšanube-micvotav ve-civanu al netilat lulav.

Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, který jsi násposvětil svými příkazy a přikázal nám vzít lulav.

Malý slovníček ke svátku sukot:

Schach – střecha suky z přírodního materiálu

Arbaa minim neboli čtyři druhy: lulav – mladá palmováratolest, hadas – myrtová větvička, arava – vrbovýproutek, etrog – citrusový plod podobný citrónu

Ušpizin – hosté, které podle tradice během svátku vítámev suce (Abraham, Jicchak, Jákob, Josef, Aharon, Mošea David)

Hošanot – obcházení synagogy se „čtyřmi druhy“

Šmini aceret – závěrečný, „přídavný“ osmý den svátku

Simchat Tora neboli „radost z Tóry“ – svátek následujícíbezprostředně po sukot, tedy den po šmini aceret (podlereformního kalendáře ve stejný den, reformní židé tedyslaví Simchat Tora o den dříve než ortodoxní čikonzervativní) – v tento den je dokončen roční cyklusčtení Tóry a začíná se cyklus nový

� Připravila Kateřina Weberová Věstn

ík M

aski

l – re

gistr

ace

MK

ČR č

.E 1

4877

Vydá

vá ži

dovs

ká k

ongr

egac

e Be

jt Si

mch

a, p

řidru

žený

čle

n Fe

dera

ce ži

dovs

kých

obc

í ČR,

Mán

esov

a 8,

120

00

Prah

a 2,

Čes

ká re

publ

ika,

IČO

: 613

8573

5, te

l./fa

x: 2

22 2

51 6

41, 7

24 0

27 9

29,

e-m

ail:

reda

kce.

mas

kil@

mas

kil.c

z. M

aski

l vyc

hází

měs

íčně

za

lask

avé

podp

ory

Min

ister

stva

kultu

ry Č

R, F

eder

ace

židov

skýc

h ob

cí v

ČR, N

adač

ního

fond

u ob

ětem

hol

ocau

stu a

The

Dut

chH

uman

itaria

n Fu

nd (

JHF)

. Záj

emci

moh

ou p

řispě

t na

vydá

vání

věs

tník

u lib

ovol

nou

částk

ou n

a ba

nkov

ní ú

čet:

86-8

9595

6020

7/01

00u

Kom

erčn

í ban

ky, v

aria

biln

í sym

bol:

8888

8 (5

x8).

Reda

kce:

Mila

n Ka

lina,

Kat

eřin

a W

eber

ová.

Red

akčn

í rad

a: M

icha

l For

št, J

itka

Nová

ková

. Ilu

strac

e: L

ucie

Lom

ová.

Před

tisko

vá p

řípr

ava

atis

k: T

ypog

rafic

ké s

tudi

o Tr

ilabi

t, s.

r.o.

,Vo

dičk

ova

36, P

raha

1. U

závě

rka

toho

to č

ísla

20.

9. 2

008.

Uzá

věrk

a př

íštíh

o čí

sla

12. 1

0. 2

008.

praktick˘ prÛvodce Ïidovsk˘m rokem

SUKOTsvátek stánků

Symbolem svátku sukot, podle nějž získal i své jméno, je suka, tedy stánek, přístřešek či chýše,upomínající na provizorní podmínky, v nichž žili naší předkové při putování pouští po odchoduz Egypta.

Dětská hra v suce repro Jewish Holidays

Maskil_rijen_2008.qxd 6.10.2008 12:36 Str. 20