5. Rostliny I – byliny

Rostlina je živý organismus, převážně zelený, který dokáže zpracovávat energii ze slunce (jevu se říká

fotosyntéza) a z anorganické hmoty vyrábět hmotu organickou (tím sama rostlina roste). Každá rostlina

je složena z buněk, což jsou malé části rostliny navzájem spojené, které pouhým okem nevidíme, ale

můžeme je pozorovat pod mikroskopem. Tak jako z jednotlivých kostek lega lze utvořit např. auto, tak

podobně rostlina je utvořena z buněk. Celé je to však mnohem složitější. Rostliny dělíme na semenné

a výtrusné. Rostliny výtrusné, kterých je méně, jsou rostliny nevytvářející semena, květy ani plody,

které se rozmnožují pomocí výtrusů. Výtrus (neboli spora) je část rostliny, jež slouží k nepohlavnímu

rozmnožování. Na rozdíl od semena výtrus neobsahuje tolik zásobních látek. Mezi výtrusné patří mj.

lišejníky, řasy, mechorosty a kapraďorosty, které stručně představíme dále. Kromě toho i houby, ale

těm bude věnována zvláštní kapitola. Semenné rostliny jsou rostliny, jež se rozmnožují pomocí semen,

ty různým způsobem kvetou (i když někdy to snadno přehlédneme). Dělí se na rostliny nahosemenné

a krytosemenné. Semeno nahosemenných rostlin není ukryto v plodu (na rozdíl od krytosemenných),

ale leží volně na tzv. plodolistu, z něhož vzniká podpůrná šupina. Toto lze žákům přirovnat k tomu, když

je někdo nahý a přikrytý. Jako příklad lze uvést smrkovou šišku, kde po odloupnutí jednoho „lupínku“

lze spatřit samotné semeno – onen „lupínek“ je tím plodolistem. Nahosemenné nemají pravý květ, ale

kvetou právě pomocí šištic (lidově šišek). Krytosemenné rostliny mají semeno kryto v plodu (např.

kokoška pastuší tobolky) a mezi krytosemenné zařazujeme většinu suchozemských rostlin. Rostliny

krytosemenné se dále ještě dělí, avšak pro potřeby primární školy s tímto dělením nebudeme dále

pracovat.1 Pro potřeby školní výuky a vedení žáka k rozmanitosti rostlin si vystačíme s jinými kritérii.

V tomto textu budeme rozdělovat rostliny hlavně dle jiného kritéria – a tím je druh stonku. Ten může

být buď dřevnatý, nebo dužnatý nedřevnatý stonek. Rozlišujeme tak byliny a dřeviny (těm bude

věnována další kapitola). Bylina je rostlina s nadzemním, nedřevnatým stonkem. Nehraje roli jejich

výška (mohou být byliny, co jsou mnohem vyšší než stromy).

Rostliny jako všechny ostatní živé organismy se mj. rozmnožují. Existují různé druhy rozmnožování2,

avšak z hlediska žáků je vhodné zaměřit se zejména na klíčení3 a jeho podmínky. Podmínky

rozmnožování rostlin (nejen u klíčení). Klíčení je proces, kdy ze semínka vzniká (roste) nová rostlina.

Každá rostlina obsahuje mnoho (stovky, tisíce i miliony) semínek, a z každého může, za vhodných

podmínek vyrůst nová rostlinka. Podmínkami pro rozmnožování (ale i růst rostlin) jsou: teplo (cca 15

30°C), světlo4 (nejlépe sluneční, ale je možno i umělé), voda (vlhkost), vhodná půda (substrát), živiny

(obsažené v půdě nebo v hnojivu) a přísun vzduchu (kyslíku). Klíčení rostlin (např. fazole či hrachu) lze

s dětmi i přímo ve třídě dobře pozorovat. Prvotní výživu čerpá semínko z obalu (tzv. osemení), ve

kterém je uschováno. Každý druh rostliny potřebuje tyto podmínky specifické, některé více tepla, jiné

méně vody, některé stín a jiné přímé světlo. Pokaždé však musí být splněny všechny tyto podmínky.

U většiny rostlin můžeme tělo rozlišit na několik částí – kořen, stonek, list, květ (z něhož se stane plod

nesoucí semeno). Jsou rostliny (někdy také nazývány nižší), které takto tělo rozlišeno nemají – patří

zde např. řasy nebo lišejníky.

Kořen je podzemní částí rostliny, který rostlinu upevňuje v zemi, skrze kořen čerpá rostlina živiny a

přijímá vodu, je také zásobárnou látek potřebných k růstu a slouží i k rozmnožování rostlin. Zpravidla

z něj vyrůstá stonek. Kořen rostliny může být hlavní, z něj pak vyrůstají postranní a ty nejjemnější se

nazývají kořenové vlásky. Podle tvaru kořene jej můžeme dělit na několik typů – např. kůlový, hlíznatý,

1 Dělí se na jdnoděložné a dvouděložné (taxonomické třídy krytosemenných) 2 Pohlavní, nepohlavní 3 Rozlišit můžeme nadzemní (ze semena rovnou vyraší první lístky) a podzemní (klíček se zatočí do země a z něj pak vyraší první lístky) 4 Většina semen vyklíčí i potmě, ale světlo je důležité pro růst rostlinky a první listy provádějící fotosyntézu

vláknitý (svazčitý), chůdovitý, vzdušný, opěrný5. Kořen také může být přeměněn, resp. důraz je položen

na jinou (nebo převážně jednu) funkci. Zde bychom mohli zařadit např. kořenovou hlízu (zásobárna

látek, např. jiřina), bulvu (podobný jako hlíza, ale ztloustlá je i část stonku, např. řepa červená),

příčepivé (slouží k lepšímu přichycení k podkladu, např. břečťan popínavý) a další6. Kořeny rostlin se

využívají jako zelenina, v lékařství nebo v potravinářském průmyslu.

Stonek je nadzemní část rostliny, tvořící jakýsi „most“ mezi kořenem a listy, slouží jako opora pro listy,

potažmo květy (plody). Jeho hlavním úkolem je vedení živin (rozpuštěných ve vodě) od kořene k listům

a dalším částem rostliny (a také opačně). Voda proudí v tzv. cévních svazcích, které si můžeme

představit jako žíly a tepny u člověka, v nichž proudí krev. Stonek také slouží k ukládání živin a některé

se mohou podílet i na fotosyntéze. Na povrchu stonku je podobně jako u člověka pokožka, jež zejména

brání vysychání. Stonek dělíme dle jeho tvaru a složení, což je důležitým kritériem pro samotné

zařazování rostlin do jednotlivých skupin, resp. důležitým diakritickým znakem při určování druhu

rostliny. Jak jsme již zmínili, lze dělit stonek na dřevnatý (stromy, keře) a dužnatý (byliny). Dále je možno

klasifikovat stonek jako jednoduchý a rozvětvený. Speciálně u bylin stonek dělíme dle jeho tvaru, resp.

postavení listů na stonku. Jedná se o lodyhu (listy střídavě), stvol (stonek bez listů, nebo jsou jen u

země) a stéblo (zpravidla dutý stonek s kolénky, jež jej zpevňují – typický pro trávy a obilniny). Díky

dutosti má i tepelně-izolační vlastnosti, a proto se zejména v minulosti používala sláma jako izolační

materiál. Podle polohy můžeme rozlišit stonek přímý, poléhavý, plazivý, vystoupavý, ovíjivý nebo

popínavý. Stonek také může být přeměněn – např. na oddenek/hlíza (podzemní stonek, např.

brambory) nebo úponky (popínavé rostliny) aj. Využití stonku může být v potravinářství (potravina) i

v průmyslu.

List je také nadzemní část rostliny a slouží především k zachycování světla v rámci procesu fotosyntézy.

Listy obsahují látku zvanou chlorofyl, která je důležitá při přeměně světla a tepla na hmotu (cukr, vlastní

hmotu rostliny). Chlorofyl mají všechny rostliny, ale všechny rostliny nemusí mít zelené listy (a přece

jsou schopny života, tedy i fotosyntézy). Kromě fotosyntézy má list také důležité místo ve vypařování

vody z rostliny a při dýchání (výměně plynů s okolím). Co se týče morfologie listu, skládá se z listové

čepele a zpravidla i řapíku. Čepel tvoří větší plochu, pomocí řapíku je (zpravidla, jelikož máme i listy

bezřapíkaté). Listovou čepel můžeme dělit na jednoduchou (tzv. list jednoduchý, např. list břízy

bělokoré), nebo složenou z více lístků (tzv. složený list, např. list jasanu ztepilého). Podle okraje listu

můžeme rozlišovat list celokrajný, pilovitý např. kopřiva dvoudomá), vroubkovaný (např. mokrýš

střídavolistý), kracovitý (např. pampeliška lékařská), zubatý (např. jestřábník zední) a vykrajovaný

(např. dub letní). Různé typy listů slouží ke klasifikaci rostlin a jsou důležitým kritériem při jejich

taxonomii. Díky relativní jednoduchosti je toto kritériu vhodné i pro žáky primární školy. List obsahuje

cévní svazky, které jsou patrné jako tzv. žilnatina. Ta dle tvaru může být zpeřená nebo souběžná

(jitrocel kopinatý). Podle tvaru a členitosti čepele rozlišujeme např. list celistvý, eliptičný, kopinatý,

vejčitý, okrouhlý, čárkovitý, jehlicovitý, kosníkovitý, trojúhlý, srdčitý, ledvinovitý či střelovitý.

Květ je obecně ta část rostliny sloužící k jejímu rozmnožování (orgán semenných rostlin, jak

krytosemenných, tak nahosemenných). V kontextu výuky na primární škole je květ spojen zejména

s kvetoucími krytosemennými rostlinami. Stavba květu je znázorněna na následujícím obrázku.

K rozmnožování slouží tyčinky a pestík, které obsahují pohlavní buňky – tyčinky samčí, pestík samičí).

Z pestíku jsou pylová zrna přenášena na pestík. Okvětní lístky působí jako zvýraznění květu pro hmyzí

opylovače. Rostliny, jež se rozmnožují větrem, proto nekvetou tak výrazně (např. jehličnany).

5 Viz obrázek např. zde: http://slideplayer.cz/slide/2591499/ 6 Např. dýchací kořeny (u rostlin v bažinách), stahovací kořeny (tulipán), haustoria (u jmelí), chůdovité (v močálech)

Obrázek: Stava květu (1 – květní lůžko, 2 – kališní list, 3 – okvětní list, 4 – tyčinky, 5 – pestík)7

Květy můžeme dělit dle různých kritérií, v primární škole to je zejména barva květu, eventuálně

souměrnost květu. Dle souměrnosti dělíme květy na souměrný (lze rozdělit pouze jedinou rovinou

souměrnosti na dvě stejné poloviny, rovina prochází středem květu a listenem, např. květ hluchavky),

bisymetrický (lze rozdělit dvěma vzájemně kolmými rovinami na shodné poloviny, např. květ srdcovky),

pravidelný (lze rozdělit více než dvěma rovinami na shodné poloviny, existuje více os souměrnosti,

např. např. květ zvonku nebo třešně) a nepravidelný (asymetrické, kterým nelze proložit žádnou rovinu

souměrnosti, nelze žádnou rovinou rozdělit na dvě shodné poloviny, např. květ kozlíku lékařského).

Barva a souměrnost květu lze relativně dobře pozorovat a často bývají hlavními kritérii dělení

v botanických klíčích. Květy mohou vytvářet květenství, tzn. jakési sdružení (soubor) květů na jednom

stonku. Více květů pohromadě zvyšuje šanci na jejich opylení a také je výraznější (je lépe vidět pro

hmyzí opylovače). Existují dva hlavní druhy květenství – hroznovitá a vrcholičnatá8.

Obrázek: Zdroj9

7 Zdroj obrázku Wikimedia commoss (volné dílo) 8 Podrobněji např. zde: http://web2.mendelu.cz/af_211_multitext/obecna_botanika/texty-organologie-kvetenstvi.html 9 http://nase-biologie.blog.cz/1101/typy-stonku-plodu-korenu

Obrázek: Zdroj10

Plod je rostlinný orgán, který obsahuje semena, jež slouží k rozmnožování rostlin. Funkce plodu je

chránit semena a vyživovat je v prvních fázích života nové rostliny. Příkladem plodu je švestka. Aby ze

semene mohla začít růst nová rostlina, je zapotřebí, aby k tomu byly vhodné podmínky (voda, půda,

kyslík, vhodná teplota. Existuje vícero dělení plodů dle různých kritérií11, pro školní potřebu si

vystačíme s dělením na plody dle toho, zda obsahují dužinu12, nebo nikoli (odborněji dle kvality oplodi).

Rozlišujeme plody dužnaté (s dužinou) a suché (neobsahující dužinu). Mezi dužnaté plody řadíme

malvice (více semen v jadřinci, např. jablko, hruška, jeřabina), peckovice (semeno v tvrdé pecce, např.

švestka, meruňka, třešeň, višeň) a bobule (semena volně v dužině, např. kiwi, rybíz, angrešt, pomeranč,

okurek, meloun). Lze si všimnout, že u některých plodů chybí semena – to je způsobeno šlechtěním

rostlin. Plody suché, mající suché oplodí, se rozlišují dle způsobu, jakým se uvolňují semena a dle počtu

semen. Rozlišujeme plody pukavé (větší počet semen, otevření chlopněmi nebo děrami), nepukavé

(jedno semeno, neotvírají se) a poltivé. Mezi pukavé řadíme měchýřek (1 otvor, vysypává se, např.

blatouch), lusk (dvě chlopně, od špičky ke stopce, např. hrách), šešule (dvě chlopně, od stopky ke

špičce, např. řepka), kratší šešule se nazývá šešulka (např. kokoška pastuší tobolka) a tobolka (puká

více chlopněmi nebo se otvírá více štěrbinami, např. tulipán, mák). Plody nepukavé – ty samy nepukají

a mají jen jedno semeno zůstávající v oplodí (opadá celý plod). Zde patří nažka (kožovité oplodí, např.

slunečnice, jilm), oříšek (dřevnaté oplodí, např. líska) a obilka (blanité oplodí pevně srostlé s osemením,

např. obilniny nebo trávy. Poltivé plody se ve zralosti rozpadají na jednosemenné plůdky. Patří zde

dvounažky (např. kopr, mrkev, petržel). Mohou být i nažky křídlaté (připomínají křídla, např. javor).

Dále rozlišujeme tvrdky (rozpadá na čtyři jednosemenné plůdky, např. u hluchavkovitých) a struky

(rozpadají příčně v jednosemenné díly, např. ohnice). Podnětné může být i dělení plodů dle toho, kdo

(co) je rozšiřuje. Můžeme tak rozlišit plody rozšiřované větrem (např. nažky pampelišky, křídlaté nažky

10 http://nase-biologie.blog.cz/1101/typy-stonku-plodu-korenu 11 Obecně uznávané je (pro potřebu výuky v primární škole však poněkud abstraktní) dělení na plody pravé (plody se vyvíjejí pouze z pestíku) a nepravé (na jejich stavbě podílí i jiné části květu, např. květní lůžko). 12 Měkká vnitřní část plodu obsahující z velké části vodu, často jedlá

jasanu, břízy), plody rozšiřované živočichy (např. ostnité nažky lopuchu, svízele), plody rozšiřované

člověkem (např. plevele) a plody rozšiřované vodou (např. rdest, olše).13

Plody mohou vytvářet plodenství nebo souplodí. Plodenství - soubor plodů vzniklých z jednoho

květenství (každý plod vznikl z jednoho květu, více květů = více plodů). Tyto plody volně a opadávají

samostatně (např. vinná réva) nebo to jsou plody společně v úboru (např. slunečnice). Souplodí -

soubor plodů vzniklý z jediného květu (jeden květ = mnoho drobných plodů), v němž jsou jednotlivé

plody navzájem spojeny květním lůžkem nebo češulí. Podle stavby souplodí mohou jednotlivé plody

buď opadávat jednotlivě, nebo souplodí opadává vcelku (např. jahoda, malina, ostružina).

V dalším textu si pouze stručně představíme (připomeneme) základní charakteristiku vybraných skupin

(oddělení nebo tříd) rostlin. Zájemci si mohou podrobnější informace sami vyhledat. Didaktické

poznámky k jednotlivým skupinám jsme uvedli níže. Zaměřili jsme se zde pouze na rostliny bez

dřevnatého stonku (dřevnaté rostliny jsou předmětem následující kapitoly).

Skupina Základní charakteristika Příklady zástupců

Sinice Sinice14 jsou bakterie schopné fotosyntézy – jsou

pozorovatelné v podobě zeleného povlaku (tzv. vodní

květ15). Jsou významným producentem kyslíku. Sinice se

využívají k přípravě jídel nebo potravních doplňků s vysokým

obsahem bílkovin, vitaminů a β-karotenu.

růžencovka

Řasy Řasy jsou specifickým typem rostlin, které však můžeme

relativně často najít ve vodním prostředí. S řasami se dítě

setká třeba i na dovolené u moře (chaluhy, ruduchy). Řasy

nemají rozlišené tělo (nazývá se odborně stélka), žijí

převážně ve vodě, mají různé barvy (zelené řasy, červené

řasy – tzv. ruduchy, hnědé řasy[1] – tzv. chaluhy), dle

převládajícího barviva, jsou schopné fotosyntézy.

zelenivka, rozsivky

Mechorosty Mechorosty jsou rostliny, které ještě nemají pravá vodivá pletiva (vodu přijímají celým povrchem těla) a jejich tělo připomíná stélku. Rozmnožují se výtrusy. Jejich význam spočívá v zadržování vody (proti povodním), brání erozi půdy, podporují vznik humusu i rašeliny (slouží jako hnojivo). Nejrozšířenější skupinou jsou mechy. Do mechů řadíme i rašeliníky (nepravé mechy). Fotky mechorostů např. ZDE16

rašeliník, bělomech sivý, ploník obecný, zkrutek vláhojevný

Kapraďorosty Kapraďorosty již mají rozlišené tělo na kořen, stonek list a mají také pravé cévní svazky. Rozmnožují se výtrusy. Žijí ve vlhčím prostředí. Patří zde plavuně, přesličky a kapradiny. Význam kapraďorostů – tvorba uhlí, vytváří bylinné patro lesa (ekologický význam), zabraňují erozi, zadržují vodu v půdě, jsou také zdrojem křemíku.

plavuň vidlačka, přeslička rolní, přeslička lesní, kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, hasivka orličí

13 http://web2.mendelu.cz/af_211_multitext/obecna_botanika/texty-organologie-morfologie_klasifikace_plodu.html 14 Nepovažují se dle moderní vědy za rostliny (zdroj: https://www.arnica.zcu.cz/images/casopis/2013/clanky/2clanekARNICA2013.pdf) 15 Zdroj: https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/27 16 Zdroj: http://www.priroda21.upol.cz/docs/tajuplny_svet_mechorostu.pdf

Krytosemenné jednoděložné rostliny

Tyto rostliny mají rozlišené tělo na kořen, stonek, list a květ. Rozmnožují se pomocí semen. Jde převážně o vytrvalé byliny. Z nejčastěji vyskytujících se u nás zde patří hlavně trávy (lipnicovité), které jsou buď plané (traviny) nebo pěstované (obilniny). Velmi důležitý je proto jejich hospodářský význam. Z rostlin s výrazným květem zde patří liliovité (např. lilie) a vstavačovité (např. orchideje). Stručný přehled nejvýznamnějších řádů např. ZDE17

pšenice setá, kukuřice setá, psárka luční, srha říznačka, bledule jarní, sněženka podsněžník, vraní oko čtyřlisté

Krytosemenné dvouděložné rostliby

Zde patří největší část rostlin, mají také jako jednoděložné rozlišené tělo. Rozdíly od jednoděložných jsou uvedeny níže na obrázku. Existuje spousta čeledí těchto rostlin, jako příklady konkrétních čeledí uveďme např. pryskyřníkovité, růžovité, brukvovité, bobovité, miříkovité, hvězdicovité, hluchavkovité nebo lilkovité. Pěkně zpracovaný přehled i s fotografiemi příkladů naleznete např. ZDE18.

sasanka hajní, růže šípková, kokoška pastuší tobolka, hrách setý, bolševník obecný, sedmikráska chudobka, hluchavka bílá, rulík zlomocný

Vzhledem ke zvolené taxonomii připomeňme některé (pozorovatelné) rozdíly jednoděložných. Více

např. ve videu ZDE19

Obrázek: Pozorovatelné rozdíly20 mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami21

Stručnou pozornost ještě věnujme lišejníkům, které neřadíme sice mezi rostliny, ale mají s rostlinami

společné znaky, jelikož část lišejníku je vlastně rostlina. Lišejník je totiž tvořen z části řasou (nebo i

sinicí) a částečně houbou. Lišejník je příkladem vztahu, kterému říkáme symbióza, tzn., že mezi

rostlinou a houbou existuje oboustranně pozitivní vztah22 Rostlinná část lišejníku je schopná provádět

17 Zdroj: http://www.netusil.net/files_public/prvak/jednodelozne.pdf 18 Zdroj: http://www.szes-la.cz/objekty/botanika---Celedi-rostlin.pdf 19 https://www.youtube.com/watch?v=vj7OzEo_rqo 20 Další rozdíly se týkají a) květního obalu: jednoděložné mají okvětí a dvouděložné kalich + korunu nebo také b) tvaru/rozložení cévních svazků – ty jsou u jednoděložných neuspořádané (roztroušené) a u dvouděložných jsou uspořádané do kruhu (po obvodu) 21 Zdroj obrázku: http://slideplayer.cz/slide/2737899/ 22 V praxi je situace složitější, pestřejší – hovoříme také o parazitismu, nebo hladové symbióze.

fotosyntézu, houba naopak zásobuje lišejník vodou a anorganickými látkami obsaženými v půdě. Díky

tomuto soužití rostliny a houby rostou lišejníky na mnoha místech, i v poměrně extrémních

podmínkách (mrazové oblasti, skály apod.). Lišejníky rostoucí na rostlinách (např. na kmeni stromů)

nejsou parazité (nekonzumují nic z rostliny). Lišejníky slouží jako potrava pro zvěř (zejména v polárních

oblastech). Člověk používá lišejníky jako barvivo, v lékařství jako léčiva. Dále lze lišejníky použít i k

výrobě alkoholu, kosmetiky, parfémů, jako dekorace, na textilní vlákna, jako palivo, v průmyslu jako

výchozí surovina k vyčiňování kůží, jako repelent proti hmyzu, jed, konzervant a dokonce jako

narkotikum a halucinogen.23 Lišejníky jsou také náročné na kvalitu ovzduší, slouží proto i jako tzv.

bioindikátory (přírodní měřiče kvality životního prostředí).

Každá rostlina potřebuje pro svůj život specifické podmínky, ať již to jsou ty abiotické (neživá příroda)

jako voda (potřeba mnoho/málo vody), světlo (stínomilné, světlomilné), různý druh půdy (písčitá,

jílovitá aj.) nebo typ půdy (černozem, hnědozem aj.), určitou nadmořskou výšku (a s tím spojenou

teplotu), kvalitu ovzduší nebo biotické (např. vztahy mezi populacemi, vztahy v biocenóze, ekosystém).

Tyto podmínky ovlivňují to, jak rostlina vypadá, jaký je způsob jejího života. Např. leknín bílý nebo stulík

žlutý mají velké listy na vodní hladině (aby mohly vykonávat fotosyntézu), v půdě s nedostatkem vody

žijí rostliny mající hluboké kořeny, nebo úzké listy (až jehlice – kaktusy), rostliny žijící v bahnité půdě

přijímají kyslík přímo ze vzduchu (např. rákos či orobinec).

Životní cyklus rostliny bychom mohli popsat jako proces od toho, kdy začne semeno/výtrus klíčit a

rostlina roste v tzv. vegetativní fázi – vyvíjí se stonek, listy a konečně i pohlavní orgány (např. květ). Po

vegetativní fázi přichází fáze rozmnožování (opylení, případně rozmnožení nepohlavní, vegetativní), při

kterém vznikají nová semena (a plody). Pokud se toto celé odehraje během jednoho roku, pak jde o

rostliny jednoleté. Rostliny dvouleté v prvním roce vyklíčí a projdou vegetativní fází a ve druhém roce

kvete a rozmnožuje se. Pokud rostlina cyklus opakuje více let, pak jde o trvalky (zimu přežívají díky

zásobním látkám ukrytých v kořenech/hlízách). Video ukazující život rostliny můžete shlédnout např.

ZDE.

Význam rostlin je obrovský. Předně se podílejí na výrobě kyslíku a tvorbě atmosféry, dále jsou součástí

potravního řetězce a slouží jako potrava nejen pro živočichy, ale i pro člověka.

Cíle tematického celku ve vazbě na RVP ZV

Cílem v oblasti nauky o bylinách je tak především vést žáka k vnímání rozmanitosti druhů, barev, vůní,

tvarů bylin, jako i k poukázání na jejich křehkost, ale zároveň závislost člověka na rostlinách.

Nevyhýbáme se pojmenování jednotlivých bylin, ale toto by nemělo být samoúčelné (aby žáci uměli na

test či zkoušení). Primárně nejde o zapamatování desítek či stovek druhů bylin, ale na základ jejich

zkoumání odvodit jejich závislost na abiotických podmínkách. Mnohem důležitější je pěstovat u žáků

dovednosti zkoumat rostliny – jak jsou, proč jsou – a žasnout nad jejich krásou, rozmanitostí a

důležitostí pro život člověka. Cíl

Očekávaný výstup (4. – 5. ročník) Námět k dosahování

ČJS-5-4-01a objevuje a zjišťuje

propojenost prvků živé a neživé přírody

Cílem v oblasti botaniky a nauky o rostlinách v primární škole je v prvé řadě vést žáky k uvědomění si souvislostí mezi živou složkou přírody (konkrétně život bylin) a neživou složkou rostliny. Nabízí se zkoumání toho, kde byliny rostou, v jaké půdě, zda ve stínu či na světle apod.

23 Zdroj: http://www.lichen.com/people.html

ČJS-5-4-01b objevuje a zjišťuje princip

rovnováhy přírody

Rostliny (byliny) tvoří zásadní část potravního řetězce, lze tak sledovat se žáky závislost býložravých zvířat např. na travinách (ubyde pastvin, vyhyne stádo), zjišťovat vztahy mezi kvetoucí loukou a opylujícím hmyzem, problematika „anglických“ trávníků aj.

ČJS-5-4-01c nachází souvislosti mezi

konečným vzhledem přírody a činností

člověka

Zde se nabízí sledování toho, jak člověk hospodaří s rostlinami (problematika zemědělství a pastevectví), oblast šlechtění rostlin pro potravinářské účely, pěstování ovoce a zeleniny (jak z planých rostlin vznikají rostliny užitkové), např. traviny x obiloviny.

ČJS-5-4-03a zkoumá základní

společenstva ve vybraných lokalitách

regionů

Velmi důležité je vést žáky k poznávání bylin vyskytujících se v bezprostředním okolí školy a místa jejich bydliště. Na zcela konkrétních bylinách, rostoucích na louce vedle školy či v parku, pak žák sám objevuje souvislosti (podmínky života rostliny) a sleduje různorodost těchto rostlin (jedna roste na přímém slunci, druhá ve stínu a vlhku). Tím se učí vyvozovat shody a rozdíly mezi jednotlivými rostlinami a dle toho je přiřazovat k danému místu. Typickým biotopem bude louka, či mez.

ČJS-5-4-03b zdůvodní podstatné

vzájemné vztahy mezi organismy

Zde je prostor pro činnosti komparativní – žáci mohou srovnávat byliny různých druhů ve vztahu k ostatním organismům (hlavně živočichům) – komu slouží jako potrava, komu jako životní prostor (např. někteří ptáci či hmyz hnízdí v trávě na louce).

ČJS-5-4-03c nachází shody a rozdíly v

přizpůsobení organismů prostředí

Zde podobně jako u předchozího výstupu, je prostor pro činnosti komparativní – žáci mohou srovnávat byliny různých druhů a v souvislosti s tím, kde rostlina žije, se pokouší zdůvodňovat, proč vypadá tak a ne jinak.

ČJS-5-4-04a porovnává na základě

pozorování základní projevy života na

konkrétních organismech

Zde se nabízí detailnější studium několika vybraných bylin a to v celém životním kontinuu – od semena až po smrt (zvadnutí, tlení). Vhodná je např. zelenina (relativně krátký životní cyklus).

ČJS-5-4-04b prakticky třídí organismy do

známých skupin, využívá k tomu i

jednoduché klíče a atlasy

Na konci primárního vzdělávání je také prostor k položení základů vědeckého třídění, avšak tomuto třídění musí předcházet smyslové setkání s rostlinou a porozumění rostlině jako celku. Cílem je pak pomocí jednoduchých (nejlépe vlastnoručně vyrobených) botanických klíčů třídit rostliny do jednotlivých skupin. Až jako poslední krok by mělo následovat pojmenování rostliny, resp. třídy, do které je zařazujeme.

ČJS-5-4-05a zhodnotí některé konkrétní

činnosti člověka v přírodě

Směřujeme také k poznávání vazby bylin na život člověka – pátráme se žáky po tom, kde všude se člověk setkává s bylinami (léčivé, krmení hospodářských zvířat, relaxace), ale také odkrýváme nebezpečí, jak člověk byliny poškozuje (např. vypalování luk, zastavování ploch, odvodňování luk apod.). Je vhodné poukázat na fundamentální závislost člověka na rostlinách.

ČJS-5-4-05b rozlišuje aktivity, které

mohou prostředí i zdraví člověka

podporovat nebo poškozovat

Navazuje na předchozí výstup s tím, že jej rozšiřuje i o potencionální možnosti. Je tak možno řešit různé problémové úkoly typu, co by se stalo, kdyby… Např. pěstování rostlin pro zdravou výživu nebo naopak nebezpečí geneticky

modifikovaných potravin, problematiku průmyslových hnojiv, která zamořují půdu a přechází do rostlin.

ČJS-5-4-06a stručně charakterizuje

specifické přírodní jevy a z nich

vyplývající rizika vzniku mimořádných

událostí;

Otázka např. vypalování luk a nebezpečí požárů.

ČJS-5-4-06b v modelové situaci prokáže

schopnost se účinně chránit (při

mimořádných událostech)

Navazuje na předchozí a rozšiřuje ho o rovinu jednání (jak postupovat při požáru).

ČJS-5-4-07 založí jednoduchý pokus,

naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí

a vysvětlí výsledky pokusu

Výuka by měla být zejména založená na smyslech a praktické činnosti žáka. Z hlediska potřeby odkrývání vztahů a vazeb se nabízí hlavně botanické pokusy (experimenty). Tímto má možnost žák sám objevovat předivný svět bylin, který je víc, než jen „tráva“. Lze zjišťovat např. vliv světla na pohyb rostlin, klíčení rostlin za různých podmínek, voda v rostlinách aj.

Didaktické poznámky

Na prvním stupni ZŠ nejde především o vědeckou taxonomii, ani o buněčnou stavbu rostlin. Učitel by

se měl, vzhledem k psychologickým zvláštnostem dětí zaměřit zejména na vnější stavbu těla rostliny

(morfologii), i když pro zajímavost se může, pokud má k tomu ve škole podmínky, s dětmi podívat i do

těla rostliny (pomocí školního mikroskopu). Směřujeme (ve shodě s RVP ZV) k seznámení žáků

s rozmanitostí rostlinné říše, nikoliv k tomu, aby žáci byli schopni poznat x druhů rostlin z každé čeledě.

Je vhodné, pokud učitel vybírá ty druhy rostlin, které žák může běžně najít v místě bydliště nebo jeho

okolí (regionální hledisko). Což samozřejmě nebrání tomu, aby ukázal také nějakou cizokrajnou

rostlinu. Především jde o to, aby měl možnost se žák s rostlinou setkat v její 3D podobě, ne pouze na

obrázcích. I když vzhledem k možnostem současné školy, je vycházka spíše byrokratickou zátěží, než

radostným objevováním přírody (alespoň pro učitele), přesto by učitel měl usilovat o to, aby se tu i tam

přímo do přírody podíval. Byliny jsou dostupné, klidně jen podél cesty, na mezi, stačí se jen zastavit a

pozorovat. Pozorování je jednou ze základních metod poznávání. Důležité je zapojit do výuky o bylinách

smysly. Kromě zraku (barva, tvar, velikost), lze zapojit i čich (vůně bylin), hmat (povrch, tvar), chuť

(zkusit, jak některé rostliny chutnají) i sluch (rostliny ve větru, nebo ve spojení s hmyzími opylovači –

bzučení louky). Velmi důležité jsou také botanické experimenty s rostlinami, pomocí nichž žák může

pochopit podmínky, které rostlina potřebuje, ale též zkoumat její životní cyklus. Celá výuka by měla být

rámována vztahem rostlin k životu člověka (proč jsou pro člověka důležité, jak může člověk byliny

chránit a naopak věnovat se i nebezpečím, jak člověk byliny ničí a ohrožuje).

Co se týče postupu, jak řadit učivo o bylinách (rostlinách), tak je vhodné nejprve začít smyslovým

poznáváním bylin (viz výše), bez jejich pojmenování. Žáci se seznamují „na vlastní kůži“ s konkrétními

rostlinami, těmi, co rostou třeba kolem cesty do školy. Dalším krokem je cílené zkoumání toho, jak

rostliny žijí (v jaké půdě, v jakém prostředí, jak rychle rostou, kolik potřebují vody aj.) – to je otázka

především přírodovědných (botanických) experimentů. Dále je vhodné vyjít z dětské zkušenosti a

analyzovat situace, kdy se dítě setkává s rostlinou (bylinou) a toto téma podrobit bližšímu zkoumání.

Poté následuje detailní pozorování a popis znaků, které rostlina má (jaký má stonek, jaké listy, květy

apod.). Nejprve necháme žáky, aby popisovali ve vlastní řeči (možno zaznamenat, nahrát) a až potom

přikročit k vědeckému pojmenování – tomu, čemu jste říkali …. Se říká vstřícné postavení listů apod.

Tímto dojdeme k tomu, že si žák bude schopen za daným odborným pojmem umět něco představit a

bude to spojeno s jeho bezprostřední zkušeností. Nepůjde tak jen o pamětné naučení, které dítě

zpravidla tak rychle, jak se naučí, i zapomene. Třídění rostlin dle jejich diakritických znaků by mělo být

zařazeno až nakonec daného tematického celku.

Je důležité mít promyšlenou (tematickou) koncepci učiva týkající se rostlin (s ohledem na to, že učivo

lze odůvodnit vzhledem k cílům, resp. očekávaným výstupům). Jako nejpřirozenější se jeví rostliny

zařazovat do výuky fenologicky, tedy dle ročních období. Lze však využít i jiných způsobů (viz kapitola

druhá). Hlavní část výuky o rostlinách by měla být v měsících duben – červen, dále pak září - říjen. Je

trochu paradox, že když kvete mnoho rostlin, tak jsou prázdniny (vezme-li v úvahu, že poslední týdny

v červnu a první týdny v září má výuka jistá omezení, toto období je dlouhé takřka 3 měsíce) – za tu

dobu se toho v přírodě stane velmi mnoho. Přes zimu je možno se věnovat pokojovým rostlinám.

Vhodné je zařadit výuku o rostlinách po učivu týkající se půdy, jelikož rostlina „roste z půdy“ a je to

tedy přirozené pro dětské vnímání. V následující tabulce jsme naznačili posloupnost, jakou je možno

uplatnit při edukaci o bylinách.

1) Poznávání bylin smysly – barvy, tvary, vůně, haptika (bez jakéhokoliv pojmenování)

2) Byliny v životě dítěte – situace, kde se dítě může setkat s bylinami (čaje, cesta do školy, při zahrádkaření apod., starost o pokojové rostliny apod.)

3) Podmínky života rostlin – vazba na neživou přírodu (světlo a teplo, voda, vzduch, půda)

4) Život rostliny – klíčení, růst, kvetení, plody a rozmnožování, rozklad (odumření)

5) Člověk a jeho vliv na život rostlin – jak negativní, tak pozitivní

6) Detailní pozorování rostlin a vyvozování jejich morfologických znaků

7) Třídění vybraných rostlin dle typických znaků Tabulka: Návrh na řazení učiva o bylinách (rostlinách)

Očima dítěte

Při koncipování učiva o bylinách je vhodné vycházet s dětské zkušenosti, na ni dále stavět a rozvíjet ji

(psychologizování učiva). Dítě se s rostlinami setkává v potravinách (rostlina jako potravina, téma

ovoce a zeleniny). Dále má většinou nějakou rostlinu doma, vhodné je tedy využít pokojových rostlin

pro výuku. Další oblastí je zdraví dítěte – byliny v různých čajích, z čeho čaje jsou apod. V souvislosti se

životem se jeví jako užitečné i poučení o jedovatých rostlinách. Co se týká venkovního prostředí, tak

kromě zahrádky se dítě s rostlinami může setkat na mezích kolem cest, případně na louce, kde si všímá

zejména barev kvetoucích rostlin. Pokud dítě chová ryby, pak se setká v akváriu také s řasami.

Proč jsou potoky nezelené a stojaté vody zelené? málo anorg. látek ve vodě = málo živin (horská

jezera, bystřiny)

Nejnebezpečnější rostliny - http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/12373/nebezpecna-

priroda-5-nejvrazednejsich-rostlin-sveta.html

Kontextualizace

V této části vždy naznačujeme souvislosti daného tematického celku s ostatními tematickými okruhy

vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Pro lepší přehled jsou vždy zpracovány do formy tabulky - a to

bez nároku na úplnost.

Místo, kde žijeme zajímavé přírodní lokality na mapě (vzácné rostliny v rezervacích), regionální rostliny

Lidé a čas rostliny na erbech rodů, bylinky v kuchyni předků, pěstování plodin v minulosti

Lidé kolem nás květina a chování mužů a žen, globální problémy týkající se rostlin (např. skládky), lidská činnost – sekání trávníku a jeho důsledky

Člověk a jeho zdraví zdravé bylinky, jedovaté rostliny a jejich nebezpečí, rostlina jako potravina, otázka veganství

Náměty do výuky

B1) Setkání s bylinami skrze smysly – cílem je, aby si dítě setkalo s rostlinou (bylinou) skrze smysly bez

nároku na předchozí znalosti a odborný jazyk, úkolem je zkoumat bylinu pomocí smyslů

B1a) Vůňový koktejl – popis ZDE24. Úkolem žáka je vnímat různé vůně květin a pokusit se je vlastními

slovy popsat.

B1b) Vnímání byliny rukama se zavázanýma očima – úkolem je pomocí haptiky vnímat povrch, tvar

bylin

B1c) Ochutnání bylin – např. koření a vnímání chutí (sladká, kyselá), ochutnání jitrocele a jiných

bezpečných bylin

B1d) Pozorování bylin s prostým popisem v žákově jazyku (bez nároku na používání odborných výrazů)

– úkolem žáka je slovně popsat na rostlině to, co vidí

B1e) „Poslouchání“ bylin – poslouchat, co dělá s bylinami/rostlinami vítr (šustění trávy, listí apod.)

Záznamová karta pro setkání s bylinami skrze smylsy

Druh smyslového vnímání Popis pomocí adjektiv (příklady)

Čich Voní - smrdí

Hmat Hebké – drsné, píchá – nepíchá apod.

Zrak Barva – modrý květ; Tvar – květ kulatý, listy trojúhelníkovité Velikost – vysoká asi 10 cm

Chuť Kyselá, sladká, hořká, slaná

Sluch je slyšet/není slyšet; šumí – šustí aj.

B2) Analýza životního cyklu rostliny – úkolem žáka je srovnat jednu bylinu v různých fázích života

(semeno, klíčící semeno, vegetativní fáze, v květu, s plodem, odumřelou). Vhodné je sledovat

zrychlené video, např. VIDEO KLÍČENÍ HRACHU25 nebo VIDEO KLÍČENÍ FAZOLE26. Video zrychleně

umožní žákům pozorovat, jak rostlina vyrůstá ze semínka. Možné je pak vytvořit (nakreslit a popsat)

životní cyklus rostliny ve formě leporela. Síla rostliny – prorazí i beton a pokus na bobtnání

B3) Péče o pokojovou rostlinu – úkolem dítěte je vytvořit (napsat) popis toho, jak se stará o vybranou

rostlinu. Může také udělat fotodokumentaci nebo videozáznam. Je dobré dát osnovu: Zalévání (jak

zaléváme, jaká voda, množství vody, kdy zalévat); přesazování (doba, důvody, druhy nádob, vhodná

zemina), hnojení (četnost, zásady, druhy, metody). Bližší popis péče o pokojovou rostlinu např. ZDE27.

24 http://www.mb-eko.cz/stranka/nametnik-s-prirodou-v-prirode 25 https://www.youtube.com/watch?v=YkVPVjoRSVw 26 https://www.youtube.com/watch?v=G2RuVxdr0mA 27 http://www.kvetinyproradost.cz/pokojove-rostliny/pece-o-pokojove-rostliny

B4) Určování bylin dle klíče – nejvhodnější jsou tzv. dichotomické klíče. Žák se dle nich rozhoduje vždy

dle otázky, na kterou lze odpovědět ANO/NE. Např. má rostlina holý stonek? Další otázka pokud NE –

vyrůstají listy jen u spodní části stonku? atd. Nejhodnotnější klíč bude ten, který si žáci. Velmi pěkné a

použitelné klíče i pro základní školu vydala společnost Chaloupky. Jde např. o klíč k určování TRAVIN28

B5) Určování bylin dle atlasu – ideální jsou atlasy, kde jsou přímo fotografie rostlin (bližší realitě). Na

internetu jsou také dostupné atlasy, např. NATUR FOTO29, ATLAS ČESKÉHO ROZHLASU30 ATLAS

ZAHRADNÍCH ROSTLIN31. Z tištěných jsou vhodné atlasy vydané společností Chaloupky – atlas

MECHŮ32. PUPENŮ33. Při určování si žák procvičuje dovednost analyzovat rostlinu, komparovat ji

s obrázkem.

B6) Karta vlastní byliny – zjistit co nejvíce informací

Nákres, foto, nalepení květiny

Můj první dojem

popis toho, jak žák rostlinu vnímá (jazykem dítěte)

Popis vzhledu (jak vypadá)

popis jednotlivých částí rostliny (kořen, stonek, list, květ)

Místo bydliště popis stanoviště, kde žije

Popis (ukázky) životního cyklu

zachycení toho jak vypadá ve fázi semínka, mladé rostlinky, dospělého jedince v květu, po odkvětu a odumřelá (lze i fotkami nebo videem)

Využití (v přírodě i pro člověka)

popis toho, jak je bylina užitečná pro přírodu (jiné rostliny či živočichy) a pro člověka

Zajímavost nějaká zajímavá informace

Název rostliny český název

Další poznámky

co se jinde nevešlo, prostor pro poznámky

B7a) Tvorba klasického herbáře – popis k založení herbáře v článku Podroužka (2007)34, dostupné ZDE

B7b) Tvorba elektronického herbáře – herbář tvořený pomocí fotografií vlastních či dostupných na

internetu pomocí on-line aplikace PINTEREST – výhodnou je možnost sdílení. Je zde možnost i nafotit

vlastní 3D herbář. (více viz Šimik, Kováč, 2015, s. 48-51) – dostupné ZDE

B8) Zkoumáme koření – úkolem žáků je donést si obaly od koření (nebo připraví učitel) a k danému

koření pátráme po tom, jak vypadá bylina, ze které koření je. Žáci si potom mohou vyrobit vlastní koření

z dostupných bylin.

28 http://www.chaloupky.cz/cs/shop/atlasy-a-klice/nase-nejhojnejsi-travy-nenapadne-ale-vyznamne-j-unar-j-unarova.html 29 http://rostliny.naturfoto.cz/ 30 http://www.rozhlas.cz/rostliny/portal/ 31 http://www.magazinzahrada.cz/atlas-rostlin/seznam/a 32 http://www.chaloupky.cz/cs/shop/atlasy-a-klice/atlas-mechorostu-v-simkova.html 33 http://www.chaloupky.cz/cs/shop/atlasy-a-klice/atlas-pupenu-m-kriz.html 34 PODROUŽEK, . Přírodovědná pozorování a pokusy. Metodický portál: Články [online]. 18. 01. 2007, [cit. 2017-09-20]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1101/PRIRODOVEDNA-POZOROVANI-A-POKUSY.html>. ISSN 1802-4785.

B9) Byliny jako jídlo – řada bylin se používá i jako jídlo (specifická je pak zelenina a některé ovoce). Žáci

mohou pátrat v kuchařkách, jaké potraviny z bylin se dělají, mohou si uvařit čas např. z máty nebo

meduňky. Mohou také vytvářet své vlastní recepty.

B10) Třídění bylin dle předem určených znaků – úkolem je z hromady bylin (ať již reálných, nebo na

obrázku) tvořit skupiny dle různých kritérií (např. velikosti, barvy, tvaru, vůně aj.). Žáci si mohou

vymyslet i jiná kritéria. V této činnosti nejde o pojmenování, ale o všímání si různých vlastností bylin.

B11) Botanické pokusy – pokusy s rostlinami jsou převážně dlouhodobějšího charakteru, nicméně i

přesto jsou zajímavé a motivační. Lze se žáky sledovat reakce rostliny na světlo (zakrýt část rostliny),

nebo to, jak se na parapetu okna obrací za světlem, dále růst kořene k zemi (otáčet nádobou o 90° tam

a zpět – kořen bude vždy také měnit směr), hledání důkazu, že rostlina vypařuje vodu (dát do

igelitového sáčku), zkoumání toho, jak voda proudí v cévních svazcích (barevný karafiát – dát květinu

do obarvené vody a sledovat, jak se rostlina obarví), sledování vody v rostlinách (vážení mokrá

tráva/suchá tráva), zjišťování toho, jak kořeny hledají vodu (zasadit řeřichu na plech a zalévat jen jednu

stranu), zjišťovat podmínky klíčení (zda semínko klíčí ve vodě, v mrazu, v ledničce, ve tmě, v horku

apod.).

B12) Dokreslení části rostliny – úkolem je dokreslit/domalovat druhou půlku rostliny (všímání si

detailů a jejich explicitní vyjádření

B13) Čtverec na louce – pomocí provázku vymezit čtverec o straně cca 1 metr a pozorovat +

zaznamenávat všechny barvy, druhy rostlin, srovnávat jejich výšku apod. Je možno tyto čtverce udělat

v různých lokalitách – např. na slunné louce a ve stinném lese, kdy úkolem žáků je na konkrétních

výsledcích pozorování sledovat vliv prostředí na bylinný podrost.

B14) Vytváření sbírek semen a plodů rostlin – úkolem je sbírat plody, resp. semena různých bylin. Pro

drobné semínka (např. papriky, kokošky pastuší tobolky aj.) se dobře dají použít desky na písmenka

pro žáky 1. ročníku (jen místo písmenek se tam dají semínka). Jiná varianta je použít malé plastové

uzavíratelné sáčky. Sbírka pak může sloužit k podpoře pozorování reálných semen, jejich srovnávání.

B15) Kompostování – pokud to podmínky školy dovolí, je možno založit se žáky kompost (eventuálně

si žáci mohou založit kompost doma). Úkolem je sledovat přirozený rozklad rostliny, jako jednu

z životních fází rostliny. Žáci mohou průběžně monitorovat (fotografiemi, videonahrávkami), jak se

mění jejich kompost, co se rozloží dříve, později apod.

B16) Obrys rostliny, aneb jejich rozmanitost35

35 Zdroj obrázku k aktivitě B16:

Potřebujeme obrázek (podobný jako výše uvedený), kde jsou pouze obrysy rostlin. Úkolem žáka je

přiřazovat k jednotlivým obrysům rostliny podobně vyhlížející. Obtížnější varianta je pokusit se

pojmenovat rostliny dle jejich tvaru (uvědomení si toho, jak důležité jsou i další vlastnosti – barva,

vůně, prostředí kde roste aj.)

B17) Různé náměty pro jednotlivé (vybrané) skupiny rostlin/bylin

Řasy a sinice „Pěstování“ vlastních řas/sinic – závislost na světle (voda do zavařovací sklenice a nechat stát, voda se zazelená). Pozorování řas v akváriu a způsoby jejich čištění Sinice v přírodních koupalištích a přehradách – zjišťování důvodů, proč se nekoupat /vliv na zdraví člověka.

Mechorosty Zjišťování množství vody – kolik vody zadrží mech? Lze srovnat např. ploník a rašeliník. Mechová zahrádka – vyrýpnout mech i s půdou a umístit do velké sklenice, studovat růst mechu Měření plochy mechů – v závislosti na stanovišti. Kde jsou plochy největší?

Kapradiny Tvorba herbáře listů – možno také otisky listů. Pozorování semen na papíře – nechat výtrusy z mechu vypadnout na papír (položit a nechat pár dní na papíře), nákres výtrusů. Mapování výskytu, měření výšky kapradin a jejich šířky, porovnávání tvaru listů Oddenek mechů – vyrobení „náhrdelníku - „kančí zub“ (hmatový kontakt) Práce s textem - hledání zdůvodnění, proč jsou výtrusy na spodní straně Porovnat mech a kapradinu, co z nich jde lépe vytáhnout ze země? Proč?

Přesličky Komparace přesličky lesní a polní. Rozmělnění přesličky na „přírodní drátěnku“ a její použití pro umytí nádobí.

Pryskyřníkovité Pozorovat a nakreslit několik květů jednoho pryskyřníku, jsou stejné? Zjistit, jaké druhy pryskyřníku rostou u školy - jaké jsou barvy květů? Identifikace pryskyřníkovitých na jarních „kobercích“ rostlin v lese/na louce.

Růžovité Sběr plodů (šípky) a vaření čaje. Rozříznout šípek (zrníčka=nažky). Srovnat listy, zakreslit trny, zkoumat jejich velikost, tvrdost, tvar, počty.

Brukvovité Vycházka na okraj pole - hledání květů s „křížkem“. Detailní kresba kokošky pastuší tobolky, rozevření trojhranných pukavých plodů. Průzkum zahrádky: na zahrádce/ v zelenině (hlávkové zelí, kapusta, květák, brokolice) – výroba salátu, zelenina pro zdraví (hledání významů). Rozemnout česnáček lékařský mezi prsty (vůně).

Bobovité Pěstování hrachu. Studie „zahraničního turisty“ – trnovník akát (strom s trny) - nakresli lusk, všimni si, jak puká. Sledování, jak semena zvětšují namočením svůj objem. Výživné látky v semenech – studium etiket na obalech z obchodu.

Miříkovité Počítat skupiny na okolíku, zachytit a popsat vůni (rozmělnit), charakterizovat stanoviště. Pouštění „pouštění“ nažek/dvounažek. Odhadování velikosti. Zkoumání barvy květů, tvaru listů.

Hvězdicovité Pohyby květů za sluncem – pozorování, zaznamenat časy zavírání a otevírání květů, sledovat reakce květů na déšť/slunce, pozorování lupou nažek (chmýří) u smetánky lékařské, rozdrtit nažky slunečnice (olejová skvrna).

Hluchavkovité Kreslit postavení listů při pohledu seshora, počítání „pater“, studie květu (typická pyskatá koruna), rozemnout mátu, mateřídoušku - srovnat vůní s mentolovým bonbónem nebo žvýkačkou obsahující mentol

Lilkovité Vaření brambor (vznik škrobu). Dát brambor na slunce, co se stane (zezelená)? Na jaře pozorovat klíčící brambor, jaké je to rozmnožování? (vegetativní).

Liliovité Experimenty v kuchyni (cibule, česnek) - chuť cibule, krájet cibuli po vyndání z ledničky. Pozorovat zavírání a otvírání květů tulipánu.

Lipnicovité Rozdrtit obilku pšenice (mouka), zkoumat pevnost stonku (stébla). Provádět příčné řezy stonkem (dutý/plný), zkoumat velikosti travin, studium svazčitých kořenů. Hmatem zjišťovat povrch stonku a listů.

Zdroje pro inspiraci a samostudium

Botanický slovník on-line: http://botanika.wendys.cz/index.php/21-slovnik/

http://www.waldorfpardubice.cz/wp-

content/uploads/2014/09/produkt_botanikaastronomiegeologie.pdf (s. 17-46) – inspirace

z waldorfské pedagogiky

Rostliny waldorfským pohledem – jako celek: http://www.waldorfpardubice.cz/wp-

content/uploads/2014/09/produkt_botanikaastronomiegeologie.pdf (od s 24)

HRY S TÉMATIKOU ROSTLIN – několik námětů na didaktické hry

PREZENTACE O DRUZÍCH PLODŮ – plody a jejich dělení, ilustrační obrázky

TYPY KVĚTENSTVÍ – ukázky typů květenství

Použitá literatura k 5. kapitole

LORBEER, George C. a Leslie W. NELSON. Biologické pokusy pro děti : náměty a návody pro zajímavé

vyučování : rostliny, živočichové, lidské zdraví, ekologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 197 s. ISBN 80-

7178-165-7.

MOLISCH, Hans a Richard BIEBL. Botanická pozorování a pokusy s rostlinami bez přístrojů. Vyd. 1.

Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. 250 s. : i.

Elektronické zdroje

PEXESO O ROSTLINÁCH – on line pexeso pro děti

BOTANIKA WENDYS – portál, kde najdete spoustu informací o rostlinách i pěkný herbář

KVĚTENA ČR – klíč k určování rostlin dle různých kritérií