50 let házené v Lounech

1

50 LET HÁZENÉ

1959-2009

50 LET HÁZENÉ

1959-2009

50 let HÁZENÉ V LOUNECH

2

3

50 let HÁZENÉ

V LOUNECH

Louny 2009

4

50 LET HÁZENÉ V LOUNECHVydala: TJ LOKOMOTIVA Louny – oddíl házené v roce 2009Zpracovala redakční rada ve složení: Mgr. Jiří Ekrt, Jaromír Heřt, Zdeněk ZemanNáklad: 400 ks Grafika & tisk: Digon s.r.o.Almanach byl vydán za přispění Města Loun

Přípravný výbor oslav 50 let házené v Lounech: Jaromír Heřt, Luboš Brůna, Martin Mydlář, Mgr. Jiří Ekrt, Zdeněk Zeman

5

MOTTO:

… švih paží… bleskové dotažení zápěstím… síť se vlní za zády brankáře!

Okamžiky, při nichž poskočí házenkářovo srdce, okamžiky, které pohladí házenkářovu duši… Nám všem, kteří se chystáme číst tyto řádky!

6

OBSAH

ÚVOD 7HISTORIE HÁZENÉ 8JAK PRONIKALY KOŘENY HÁZENÉ DO LOUN 12PRVNÍ KRŮČKY 1959 - 1968 12ROZDÍLNÁ VÝKONNOST 1969 - 1979 16OBDOBÍ VELKÝCH ÚSPĚCHŮ 1980 - 1989 17VYNIKAJÍCÍ VÝKONY V LETECH 1990 - 1999 20OBDOBÍ LET 1999 - 2009 21HANDBALL INTERNATIONAL LEAGUE 2003 - 2004 23VŠECHNA SLÁVA… 2004 - 2005 24V LOUNECH NA DUKLU PRAHA 25SINUSOIDA JDE OPĚT NAHORU 2005 - 2009 25KLUCI MÍRY JAHNA 25VÝKONY NAŠICH DRUŽSTEV 1999 - 2009 26DRUŽSTVA ODDÍLU HÁZENÉ 2008 - 2009 28ZE ŽIVOTA LOUNSKÉHO HÁZENKÁŘE 30

Jiří Ekrt: ŠEDESÁTÁ A SEDMDESÁTÁ 30Jiří Ekrt: OD MLATU PŘES ASFALT 32Jiří Ekrt: LOUNSKÉ ŠKOLY A HÁZENÁ 34Jiří Ekrt: PŘEZDÍVKY 37Jiří Ekrt: TRADICE RYBÍCH TURNAJŮ 38Václav Folta: CO TAKÉ PATŘÍ K PADESÁTINÁM 39Jaromír Heřt: JAK TO BYLO 42Jaromír Heřt: PROČ ZROVNA HÁZENÁ 44

TRENÉŘI, ROZHODČÍ A PŘEDSEDOVÉ 45ZÁVĚR 46DOSLOV 46

7

ÚVOD Váženým čtenářům, příznivcům lounské házené!

Po deseti letech otvíráte další házenkářský almanach, tentokráte k 50. výročí založení oddílu házené Tělovýchovné jednoty Lokomotiva Louny.Dovolte úvodem několik slov k jeho obsahu. Při tvorbě tohoto vydání vycházela re-dakční rada z almanachu vydaného ke 40. výročí vzniku házené v Lounech, na jehož zpracování měl zásadní podíl Antonín Havlín.Přáním přípravného výboru oslav 50 let házené v Lounech bylo obohatit toto vydání o nově zjištěné skutečnosti ze života lounské házené, oživit je vzpomínkami pamětní-ků, doplnit o nové kapitoly, o dosud neznámé fotografie a samozřejmě o údaje z posled-ního desetiletí.Souběžně s tištěnou formou je pro zájemce připraven i datový nosič (DVD) s množ-stvím údajů a fotografií z padesátileté historie lounské házené. Tento ucelený soubor dat vznikl díky nezměrnému pracovnímu úsilí a vytrvalosti jednoho ze zakladatelů - hrá-če, nadšeného funkcionáře, trenéra, pamětníka začátků házené v Lounech - Jaromíra Heřta, jenž se poslední dva roky věnoval sbírání dat a jejich digitalizaci.Začátek našeho almanachu je zaměřen na historii házené. Protože pojem handball je často fanoušky i samotnými hráči zaměňován, probereme se rozdělením házenkář-ských her a pokusíme se dle webových stránek Českého svazu házené ve stručnosti zachytit vývoj těchto her v Evropě i u nás. A to až do doby, kdy házená pevně zakot-vila i v Lounech. S nejstaršími házenkáři budeme cestovat po městech v našem kraji a mapovat, kam naše družstvo zajíždělo. Vynasnažíme se vyjmenovat všechny kluby, s kterými se v mistrovských soutěžích v průběhu nejstarší historie Lokomotiva střetá-vala. Vyjdeme z kořenů, jež házená v Lounech zapustila, a aby se nezapomnělo, popí-šeme i život lounských házenkářů, jejich cestu z mlatu, bláta a asfaltu Letního cvičiště až do sportovní haly. Přes nesmělé krůčky házenkářských nadšenců, přes nesplněné naděje v roce 1961 (administrativní zásah sekce házené a tím znemožnění přímého postupu do II. ligy) vystoupáme k prvnímu vrcholu (postup mužů do divize - 1972). Překleneme první pád (sestup mužů z krajského přeboru - 1979) a znovu, v roce 1986, zaklepeme marně na dveře II. ligy... Postupujeme však vzhůru, teď již vstříc úspěchům

v letech devadesátých. Překračujeme práh 21.století, přichází období slávy, po němž následuje strmý pád. Jsme znovu na zemi! Nevzdáváme se! Jde-me opět cestou vzhůru. Házená je tu stále s námi!Dnešní slavnostní den již píše další řádky do její lounské historie…

Městská sportovní hala v Lounech

8

HISTORIE HÁZENÉ

Házená je jednou z mnoha sportovních her rozšířených dnes po celém světě. V úvodu se tedy pokusíme stručně nastínit vývoj házené v Evropě, následně její kořeny v naší re-publice, které měly logicky vliv i na počátky provozování tohoto sportu v Lounech. Než začneme s vlastním popisem historie házené, je nutno si ozřejmit pojmy - hra, sport, házená. Hra je pro lidskou bytost zábavou, prožitkem. Sport ovšem dodává hře dale-ko větší emocionální náboj. Je soutěživou činností (v přeneseném smyslu bojem) dvou soupeřů. V případě házené se dvě družstva snaží prokázat převahu lepším ovládnutím předmětu boje (míče) za neustále se měnící herní situace. Pojem sport byl původně označením jakákoliv zábavné (většinou pohybové) činnosti, jejímž smyslem bylo pří-jemné vyplněni volného času. V dnešní době představuje sport složitý jev obsahující nejen vlastní sportovní činnost, ale i zabezpečování tréninkového procesu, organizaci soutěží a řadu dalších jevů, které se kolem sportovní činnosti vytvářejí.Pojmem házená jsou v širším slova smyslu označovány hry a sportovní hry brankového typu, ve kterých je předmětem hry míč a hlavním prostředkem hraní s míčem je jeho chytání a házení.Pod pojem házenkářské sportovní hry řadíme v zásadě pět sportovních odvětví:

Národní házená (některá jiná označení - házená, česká házená) - rozšíření 1. v Česku.Handball (mezinárodní házená o 11 hráčích IHF, feldhandball, grossfeldhan-2. dball) - rozšíření v Německu.Házená (mezinárodní házená o 7 hráčích, handball, kleinfeldhandball, ha-3. lenhandball, team-handball, handball olympic) - rozšíření ve více než 140 ze-mích všech kontinentů.Miniházená (malá házená, minihandball) - rozšíření ve většině vyspělých há-4. zenkářských zemí. Je určena dětem především ve věku od šesti do deseti let. Počet hráčů je jen zřídka šest plus brankář, častěji se hraje s pěti, hlavně ale se čtyřmi hráči v poli. Nejčastější rozměry hřiště 13x20 metrů.Takto lze totiž na jednom normálním házenkářském hřišti vytyčit tři plochy pro miniházenou nebo hrát miniházenou ve školních tělocvičnách.Plážová házená (házená na písku, brach-handball, sandball) - rozšíření pře-5. vážně v přímořských státech Evropy a Jižní Ameriky.

V kulturních dějinách lidstva můžeme, a to i na vývojově nejprimitivnějších úrovních, nalézt hry s řadou prvků analogických moderním házenkářským hrám. Pro nedostatek prostoru v našem almanachu přeskočíme jak etapy nejstaršího vývoje lidstva, feudální středověk i raný kapitalismus a budeme se věnovat až konci 19. a začátku 20.století. V té době se již začali provozovat přímí předchůdci dnešních házenkářských her. K rozvoji různých sportovních her přispělo i jejich zařazování do učebních osnov tělesné výcho-vy na školách (v Německu v r.1882, ve Francii v r.1888, v Rakousko-Uhersku v r.1890). Evropa přejímala nejen hotové vzory sportovních her z Anglie a Ameriky, ale vytvářely

9

se i zcela nové formy. Zejména učitelé upravovali známé lidové hry nebo vymýšleli pravidla her nových. Právě v této době vznikla řada míčových her hraných rukama, mimo jiné také jako určitá protiváha kopané, která nebyla považována za vhodnou pro mládež, zvláště dívčí. V českých zemích se tedy utvářely objektivní podmínky pro organizované šíření sportovních her koncem 19.století. V roce 1890 byl vydán výnos rakousko-uherského ministerstva školství, který ukládal školám, aby ve zvláštních půldnech pěstovaly s mládeží hry. Pro nedostatek místa uvedeme pouze výčtem různé formy házenkářských her, předchůdců dnešní házené: vrhaná s přenášením, která se vyvinula z metané (asi zaháněné) zaváděním prvků součinnosti hráčů, dále je též uvá-děna kopaná s přenášením (pravděpodobně ragby). Další hrou, která ovlivnila vznik házené byla tzv. cílová, jejíž pravidla byla inspirována americkou košíkovou a anglic-kou kopanou. Přibližně ve stejné době byla vytvořena pravidla další hry, která byla zpočátku nazývána rovněž cílová, později házená.

Házená (cílová) a národní (česká) házená

Házená (cílová) získala brzy sportovní charakter, stala se prvotní variantou národní házené a poměrně rychle se popularizovala. Byly činěny i pokusy hrát ji také během zimního období na bruslích.Období první světové války rozvoj národní házené zastavilo. Udržovala se jen mís-ty, především ve školním tělocviku. Avšak již v r.1918 byla vydána opravená pravidla národní házené, v roce 1921 bylo uspořádáno turnajovým systémem i první oficiální mistrovství Československé republiky v národní házené žen. Pro muže bylo první mis-trovství vypsáno až v r.1923. Po období poválečného rozmachu však prožívala národní házená krizi, která trvala přibližně deset let (1927 až 1937). Jednou z vážných příčin byla organizační roztříštěnost československé tělovýchovy a sportu. Národní házená se hrála v Sokole, Dělnických tělovýchovných jednotách, Federativních dělnických tělo-cvičných jednotách, Orlu a v dalších tělovýchovně méně významných spolcích (skauti, hasiči apod.), ve školách i v armádě.Za okupace Československa fašistickým Německem se národní házená stala jedním ze symbolů českého vlastenectví. Členská základna se rychle rozšiřovala také zásluhou přílivu hráčů ze zrušených sokolských a dělnických tělovýchovných organizací. Zatím-co v r.1939 registroval ČSH 1787 hráčů a hráček, v r.1944 jich sdružoval 22 156. V ná-sledujících letech se bouřlivý rozvoj národní házené v rámci Československé republiky zastavil. Národní házená postrádala možnost mezinárodního styku a postupně opouš-těla své pozice, především ve prospěch házené (tehdy tzv. mezinárodní házené o sedmi hráčích). Po sjednocení československé tělovýchovy se utvořilo v listopadu 1948 Ústře-dí pro házenou podle dosavadních pravidel, současně ale vzniklo i Ústředí pro házenou o sedmi a jedenácti hráčích.Koncem r.1952 došlo k definitivní organizační rozluce vytvořením Ústřední sekce české házené a Ústřední sekce házené. Tehdejší oficiální název česká házená byl poz-ději podle rozhodnutí Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy z ledna 1971 upraven na název národní házená. Národní házená měla přímý podíl na

10

úspěšném rozvoji a výsledcích mezinárodní házené v Československé republice zvláště v padesátých letech. V tomto období přecházelo z národní házené na házenou, ale i na handball, mnoho vyspělých hráčů i celých družstev, kteří podněcovali vývoj mezinárodní házené svou celkovou sportovní výkonností a řadou nových technicko-taktických prvků (např. územní obrana, střelba zadovkou, střelba výklonem).

Handball - házená o 11 hráčích

Handball vykrystalizoval z míčových her, které vznikaly na území Německa. Rozší-řené byly zpočátku rozličné formy zaháněné. Dochovaly se jejich různé názvy: Ball-vertreiben, Balltreiben či Parteiball, Stossball (míč nebyl chytán a házen, ale odbíjen), Schleuderball (používal se míč s poutkem), Grenzball (velký plný míč), Raffball (malý plný míč). Právě v raffballu získala zaháněná postupně sportovní charakter. Od varian-ty raffballu s brankami bylo velice blízko k tzv. torballu, který byl později přejmenován na handball. První sportovní utkání v handballu mužů (házené o jedenácti hráčích). se uskutečnilo v únoru 1920. První mistrovství světa v handballu mužů bylo pořádáno v r.1938 v Německu. Zájem o handball postupně opadal jak přirozenou cestou, tak i po administrativních opatřeních v některých zemích, např. v bývalé NDR a bývalém SSSR. V současné době se konají regionální a turnajové soutěže již jen v Německu. V Československu se handball nikdy příliš neprosadil. Není bez zajímavosti, že naše družstvo sehrálo při svém prvním mezinárodním kontaktu v Burgstadtu (tehdejší Ně-mecká demokratická republika) v roce 1966 turnaj v házené na travnatém hřišti urče-ném právě pro handball o 11 hráčích!

Naše družstvo na 1. zahraničním tur-naji v Burgstadtu v NDR (1966),hráči Lokomotivy v druhém zástupu, zprava doleva: Jaroslav Hartman, Milan Veselý, Vladimír Urban, Milan Nosek, Tomáš Mareš, František Grunt, Vladimír Nejedlý, Jan Čermák, Ladi-slav Mlejnek, Jiří Ekrt

Házená - mezinárodní házená o 7 hráčích

- handball, kleinfeldhandball, halenhandball, team-handball, handball olympic - aby-chom nevynechali žádný z užívaných názvů naší hry. První forma házené byla zavede-na v Dánsku, byla nazývána handbold. Handbold se v Dánsku poměrně rychle rozši-řoval. Již v r.1904 byl založen dánský Handboldový svaz, který organizoval pravidelné soutěže. Dánské hnutí ovlivnilo pravděpodobně i vývoj házené ve Švédsku, kde se po-čátkem 20.století začal hrát tzv. handboll v poněkud odlišné podobě od handboldu.

11

Hrál se převážně v halách, první utkání v handbollu se uskutečnilo v r.1907. V roce 1934 byla uznána skandinávská pravidla a v roce 1938 se konalo v Berlíně první mis-trovství světa v házené mužů. Házená postupně dominovala nad handballem. Oddílová družstva z českých zemí se utkala v házené oficiálně poprvé v roce 1947. V roce 1950 se uskutečnila první mistrovská soutěž v házené mužů i žen. Díky národním házenkář-ským tradicím a vytvořeným podmínkám pro rozvoj házené jsme patřili v padesátých a šedesátých letech mezi absolutní světovou špičku. Naším doposud nejúspěšnějším klubovým mužstvem je Dukla Praha, která zvítězila v soutěži Poháru mistrů (soutěž mistrů evropských zemí) celkem třikrát - v letech 1957, 1963 a 1984. V ženách jsme stejnou soutěž vyhráli jednou díky Spartaku (Spartě) Praha v roce 1962. Reprezentační družstvo žen se v roce 1957 stalo v Jugoslávii mistryněmi světa. V roce 1964 vybojovali muži na mistrovství světa v Praze bronzové medaile. V návaznosti na úspěchy našich předních klubových celků mužů i žen i státní reprezentace zaznamenala házená nej-prudší rozmach v naší republice v šedesátých letech, kdy vyrostlo mnoho oddílů. Ne náhodou byly právě v této době položeny základy házené také u nás v Lounech.V šedesátých a sedmdesátých letech hrála Lokomotiva s následujícími družstvy v naší oblasti, která v té době vznikala, různě se přejmenovávala a pak třeba i zanikla: Jiskra Ústí nad Labem, Chemička Ústí nad Labem, Jiskra Lovosice, Dynamo Most, Šmeral Most, Lokomotiva Most, Slovan Duchcov. Lokomotiva zajížděla do Hrdlovky, Kadaně, hrála s Duklou Podbořany, Duklou Terezín, Duklou Žatec, VTŽ Chomutov, Duklou Radobýl - Litoměřice (Dukly - tehdejší armádní celky), Baníkem Žatec a Slávií Pedago-gická fakulta Ústí nad Labem.Pro připomenutí, kde všude se v naší severočeské oblasti hraje nebo hrála mužská nebo ženská házená (Almanach 50 let házené v České republice, vydaný Českým svazem házené), uvádíme: Lokomotiva Bílina, Lokomotiva Česká Lípa, Slavoj Děčín, HK Cho-mutov, Elektro Praga Jablonec, Baník Kopisty, Lokomotiva Liberec, VTJ Litoměřice, HZKCH Litvínov, Lokomotiva Louny, HK Lovosice, Jiskra Mimoň, Baník Most, Sepap Štětí, Olympia SC Teplice, Glavunion Teplice, Severka Ústí nad Labem, Chemička Ústí nad Labem, HK Spartak Ústí nad Labem, Slovan Varnsdorf, Šroubárna Žatec, Seba Velké Hamry, HSR Astra Ústí nad Labem.Pro vytvoření této kapitoly použila redakční rada článek z webových stránek Čes-kého svazu házené s názvem Dějiny sportovních házenkářských her, který připravil

Doc. PhDr. František Táborský Csc.

Snímek ze zápasu s dnes už dávno ne-existujícím družstvem Dukla Podbo-řany (1964),v popředí hráči Lokomotivy: František Polanský, Antonín Tamchyna, Vla-dimír Urban, Václav Helšus, Zdeněk Záleský, Miroslav Maršál, Jaromír Heřt

12

JAK PRONIKALY KOŘENY HÁZENÉ DO LOUN

Na průmyslové škole v Mostě vyučoval profesor Novák, který založil v roce 1952 oddíl házené Baník Most. Pracoval především s „českými“ házenkáři, ale též s talentova-nými studenty, převážně ovšem z průmyslové školy. V Mostě se krátce nato hraje liga mužů a již v roce 1953 se studenti průmyslové školy zúčastňují v Praze tehdejší soutěže s názvem Sportovní hry mládeže o přeborníka ČSR. V této době se házená rozšiřuje i do ostatních měst v okolí Mostu.

Studenti - házenkáři z Vyšší průmyslo-vé školy Most (1953),stojící třetí zleva Jaromír Heřt, zcela vpravo Václav Folta, kdo z nich by si pomyslel, že se v roce 1971 setkají v Lo-komotivě Louny jako trenéři házené, Jaromír Heřt (dorost), Václav Folta (muži), bedlivým čtenářům zároveň nabízíme v podřepu druhého zleva Františka Arnošta, pozdějšího repre-zentanta ČSSR a mistra světa v házené mužů

Do Loun se v roce 1957 vrací z Popradu poručík Milan Veselý, který tam na vojenském leteckém učilišti hrál házenou. Po příchodu do Loun navazuje kontakty s absolventy průmyslové školy v Mostě (Jaromír Heřt), s dalšími nadšenci z basketbalu (Vladimír Urban) a začíná zde po zvolna prosazovat házenou. V červenci 1959 se několik, tehdy košíkářů, dohodlo s výborem Tělovýchovné jednoty Lokomotiva Louny o možnos-ti založení oddílu házené. Již 3. srpna 1959 bylo založení oddílu oficiálně vyhlášeno. U kolébky lounské házené stáli: Vladimír Ječný, Svatopluk Kout, Milan Nosek, Pavel Pochobradský, Josef Rejzek, Jaroslav Říha, Jaroslav Šenk, ale zejména Milan Veselý, Vladimír Urban a Jaromír Heřt.

PRVNÍ KRŮČKY 1959 - 1968

Činnost oddílu házené TJ Lokomotiva Louny byla nejprve soustředěna na vybudování hřiště na Tyršově cvičišti pro všechny Louňáky známé jako „Letní“. Dělnou svépomocí a za finanční pomoci tělovýchovné jednoty bylo v krátké době vybudováno pískové hřiště a potřebné šatny. O hřišti a o tom, co všechno museli hráči udělat, aby si mohli zahrát nebo zatrénovat, se více dozvíme v kapitolách Od mlatu přes asfalt až pod stře-chu sportovní haly a Ze života lounského házenkáře.Nyní se vrátíme zpět do roku 1959. V souběhu se všemi pracemi se též pilně trénovalo. První přátelské utkání bylo sehráno v Lovosicích s tamní Jiskrou. Výsledek 24 : 12 nebyl sice pro lounskou Lokomotivu nikterak příznivý, ale nic to neubralo na nadšení

13

první sestavy, ve které nastoupili: Svatopluk Doucha, Milan Nosek, Milan Veselý, Vla-dimír Ječný, František Polanský, František Zita, Jaromír Heřt, Vladimír Urban, Jaro-slav Říha, Jiří Koníček, Jiří Šenk, Josef Rejzek, Svatopluk Kout.Ještě v době zrodu (1959) požádal oddíl o zařazení družstva mužů a žen do krajské soutěže. Tehdy byla účast mužů podmiňována účastí ve spartakiádním turnaji, v němž hrály již tehdy zaběhlé oddíly - Dynamo Most A a B, Jiskra Lovosice, Dukla Chomutov, Chemička Ústí a Dukla Žatec. Lounští skončili na 5. - předposledním místě, ale do krajského přeboru byli zařazeni.

Družstvo mužů - první dochova-ná fotografie celého družstva,horní řada zleva: František Po-lanský, Jaromír Heřt, Vojta Bo-rovjan, František Kozel, Jaroslav Říha, Antonín Křemen, Svato-pluk Kout, dolní řada zleva: Mi-lan Veselý, Milan Nosek, Přemysl Hněvsa, Václav, Hamerla, Vladi-mír Urban

Vstup do krajského přeboru byl vynikající. V polovině soutěže 1959 - 1960 byla Lokomotiva na 3. místě a na konci sezóny si ještě o jedno místo polepšila. Byl to nečekaný úspěch! O to víc podpořil další zájem a nadšení pro házenou v Lounech. V následující sezóně 1960 - 1961 bylo zalo-ženo dorostenecké mužstvo, které bylo zařazeno do krajského přeboru. Ve své první sezóně obsadilo pátou příčku. Nadšení pro házenou dokumentuje například to, že se trenérovi Heřtovi podařilo pro házenou získat nejen košíkáře, ale i fotbalisty a další úplné začátečníky - nadšence.

Družstvo dorostenců - přátelské utká-ní v Lenešicích (1960),horní řada zleva: František Bouzek, Antonín Tamchyna, Jiří Šimůnek, Zdeněk Záleský, Pavel Jirásek, Alois Hofman, dolní řada zleva: Stanislav Svoboda, Jaroslav Volmut, Milan Ve-selý, Jaroslav Pohořálek, Miroslav Maršál

Úspěšné byly i ženy. Jejich první zápas byl sehrán s Jiskrou Ústí a skončil neroz hodně 3:3. V průběhu sezóny byly posíleny o hráčku z druholigového Znojma Jarmilu Br-cháňovou. Družstvo skončilo v krajském přeboru v sezóně 1959 - 1960 na 2. místě.

14

Tento vynikající úspěch přivedl naše ženy do úlohy sparingpartnerek tehdejší ženské reprezentace ČSSR. Družstvo se pod vlivem úspěchů rozrostlo až na 23 hráček. Uvá-díme jména těch, které se dle pamětníků a dostupných dokumentů vystřídaly v našem družstvu: Marta Aschenbrenerová, Magda Bémová, Lenka Beranová, Alena Bláhová, Jarmila Brcháňová, Čermáková, Jarmila Hasseová, Jarmila Hlavatá, Zdena Hofmeiste-rová, Věra Horová, Jolana Houfnágelová, Míla Hrušková, Jarmila Hrzánová, Jarmila Kostečková, Eva Kučerová, Jarmila Mikulová, Miroslava Mikulová, Jarmila Minaříko-

vá, Jana Mrkvičková, Květa Salačová, Helena Štorkánová, Alena Vlasáková, Božena Zuzková.

Družstvo žen (1960),horní řada zleva: Helena Štorkánová, Věra Horová, Jana Mrkvičková, Alena Vlasáková, dolní řada zleva: Jarmila Brcháňová, Marta Aschenbrenerová, Miroslava Mikulová, Jolana Houfná-gelová

Házenkáři měli snahu vytvořit pevnou ženskou složku. Proto založili též družstvo žá-kyň, které se připravovalo pod vedením trenérky Jarmily Brcháňové. Družstvo tvořily: Květa Hroudová, Alena Kleinová, Lída Kostovová, Anna Macháčková, Plicková, Alena Rücklová, Marie Říhová, Vágnerová a další.

Nadšených 18 mužů si vedlo tak dobře, že v sezóně 1960 - 1961 zvítězili v krajském přeboru. Bohužel administrativní zásahy sekce házené vrcholí tím, že byl krajský pře-bor vy hlášen za neplatný. Vítězství v krajském přeboru bylo prvním opravdu velkým úspěchem lounské házené! Vezmeme-li v úvahu, že byl tehdy pro vítěze krajského pře-boru zajištěn přímý postup, byla lounská házená ve druhém roce svého působení už na prahu II. ligy!Rozhodnutí sekce bohužel ovlivnilo další činnost lounské házené. I tehdejší situace - nedostatek pracovních míst, učilišť a středních škol - příliš k rozvoji házené nepřispěla. V následujících čtyřech letech se někteří hráči z Loun stěhují, další odcházejí na vojnu (Maršál, Svoboda, Andryka, Jirásek, Tamchyna, Ječmen, Veselý - Barman). Po těchto odchodech je družstvo citelně oslabeno. Je nutno se zmínit též o brankářích. V brance se v těchto letech střídají Karel Řeřábek, Milan Nosek, Milan Veselý - Barman a Tomáš Mareš. Z mladých hráčů přichází do družstva mužů šestnáctiletý Jiří Ekrt.Jak již bylo uvedeno, družstvo mužů procházelo útlumem, ale ještě hůře se vedlo že-nám. Stěhování z Loun, následování manželů, mateřské povinnosti atd. byly příčinou, že bylo družstvo v roce 1964 nakonec rozpuštěno. Bohužel nepřežilo ani družstvo žákyň.

15

Přes částečnou stagnaci docilovali muži na celostátních přeborech Lokomotiv v Tur-nově a Michalovcích (Slovensko) významných úspěchů. Od roku 1962 získali dvakrát druhé místo a dvakrát byli třetí i v konkurenci druholigových družstev.

Družstvo mužů na mistrovství republiky Lokomotiv v Michalovcích (1963, 2. místo),horní řada zleva: Miroslav Maršál, Voj-ta Borovjan, Vladimír Urban, Ilja Wai-ner, v podřepu zleva: Ivan Andryka, La-dislav Pánek, Přemysl Hněvsa, František Polanský, Jaromír Heřt

Díky skalním nadšencům se od roku 1966 činnost oddílu opět dostává do potřebného tempa. Lounští odchovanci se vracejí z vojny a rozšiřují mužskou základnu mateřského oddílu na 20 hráčů. Bylo založeno „béčko“ a mezi muže přechází dorostenci Jan Čer-mák, Ladislav Mlejnek a František Grunt. Začíná se nově formovat dorostenecké muž-stvo. Pro muže i dorostence jsou organizovány v Lounech různé turnaje a navázány jsou i styky s házenkáři z Německa (tehdejší Německá demokratická republika).První desetiletí provázelo náš oddíl nadšení, zklamání, ale i opětovné vzchopení. Oddíl žil díky mimořádné obětavosti a nadšení zejména Vladimíra Urbana, Milana Veselého, Jaromíra Heřta a Stanislava Kudrličky, ten do házené vstoupil v roce 1964. V následujících letech přichází i další hráči - nadšenci: Jaroslav Suk, Bohumil Brůna, Zdeněk Hartman a další.Organizační a administrativní práce v oddílu zastávali zpravidla samotní hráči. A prá-vě v tom se zrodila nejen dobrovolnost provozovaného sportu, ale i obětavost a láska k házené!

Družstvo mužů, vítěz II. ročníku tur-naje O putovní pohár lokomotivního depa ČSD Louny (1966),horní řada zleva: Stanislav Kudr-lička, Zdeněk Hartnam, Miroslav Maršál, Ladislav Mlejnek, Pavel Ji-rásek, trenér Milan Veselý, v po-dřepu zleva: Stanislav Svoboda, Milan Sirotník, Vladimír Urban, Antonín Tamchyna, Jiří Ekrt

16

ROZDÍLNÁ VÝKONNOST V DRUHÉM DESETILETÍ1969 - 1979

V letech 1969 - 1974 dochází v oddílu, téměř každou sezónu, ke změně zúčastněných družstev v soutěži. Až do roku 1972 si všechna startující mužstva udržovala příslušnost v krajském přeboru.V sezóně 1971 - 1972 muži vyhráli krajský přebor a postoupili do divize. Byl to druhý velký úspěch lounské házené, protože tehdejší divize byla třetí nejvyšší soutěží v re-publice!Tento úspěch nebyl zadarmo. Nastolil se režim, systém, začalo se trénovat třikrát v týdnu, vypracovala se koncepce, stanovil se cíl. Systematicky se zvyšovala fyzická zdatnost hráčů. Přistoupilo se dobrovolně na dril bez nároku finanční odměny. Byl to zvrat v oddílu. Hráči, kteří tím prošli, poznali, že kdyby se tomu nepodřídili, úspěchu by se nedočkali. Poznali, že jedině usilovnou prací je možné očekávat výsledky. Tento okamžik lze označit za historicky zlomový pro další vývoj házené v Lounech. Způsob trénování se pak přenášel na další generace. V divizi jsme setrvali další léta, a nebýt reorganizace, zahráli si naši muži i II. ligu.

Družstvo mužů, které vybojovalo postup do divize (1972),horní řada zleva: Stanislav Kudrlička, Vladimír Urban, Milan Žáček, Jaromír Heřt, prostřední řada zleva: trenér Václav Folta, Bohumil Brůna, Ladislav Mlejnek, Jiří Ekrt, Josef Chmelík,dolní řada zleva: Pavel Mašek, Miro-slav Maršál, Stanislav Svoboda, Přemy-sl Hněvsa, Jan Čermák, Tomáš Mareš, Jaroslav Pudr, Ivan Ječmen

V roce 1974 se dorostenci stali přeborníky kraje. Byl to velký úspěch trenéra Jaromíra Heřta. Hráči z tohoto kolektivu se uplatňovali i ve vyšších kategoriích. V této sezóně

se současně utváří „B“ mužstvo mužů a družstva žáků a minižáků.

Družstvo dorostenců zvítězilo v kraj-ském přeboru (1974),horní řada zleva: trenér Jaromír Heřt, Jaroslav Petrik, Zdeněk Eisert, Milan Rudolf, Luboš Brůna, Mirek Komůrka,v podřepu zleva: Vladimír Žďárský, Pavel Lösser, Zdeněk Lang

17

V roce 1977 dochází v oddílu ke krizi, kádr družstva mužů se postupně rozpadá. Od-chází také trenér Václav Folta do Mostu, aby vrátil ligovou příslušnost Baníku, a na dobu 4 let se ocitá mimo Louny. Muži propadají do nejnižší soutěže. Dík ale přesto patří hráčům, že uchovali družstvo a postupně začali zvedat jeho výkonnost. Velký podíl na tom měl pan Václav Zeman, jenž již v té době zajišťoval pracným způsobem ke každému utkání hráče, kteří by byli schopni mistrovská utkání absolvovat. Byla to těžká doba a oslavám 20. výročí oddílu nebyla atmosféra příliš nakloněna.

OBDOBÍ VELKÝCH ÚSPĚCHŮ 1980 - 1989

Počátkem třetí desítky oddílové činnosti dochází k pozvolnému procitnutí. Do čela výboru byl roku 1979 zvolen Václav Zeman, legenda lounské házené. V prvním roce nebylo předsevzetí výboru naplněno, naopak přežívá krize v mužském i žákovském družstvu. Jediní dorostenci hájili v této době dobré jméno lounského oddílu. Od ná-sledné sezóny až do roku 1985 byli muži zařazeni do krajské soutěže I. A třídy (sdru-žený oblastní přebor).

Rok 1982 byl pro další období rokem odrazu v systému výchovy mládeže. Zdařilé ná-borové akce organizované Václavem Foltou, Bohumilem.Brůnou, Miroslavem Jahnem a Tomášem Marešem přilákaly do oddílu chlapce od 9 do 12 let. Pod vedením Václava Folty byla okamžitě zahájena příprava starších žáků, kteří byli zařazeni do oblastního sdruženého přeboru. Výchovy mladších žáků se ujali Bohumil Brůna a Tomáš Mareš za pomoci Miroslava Jahna a Josefa Hlušičky. Následující sezóny byly pro mládežnická družstva díky výchovné a tréninkové metodice zpracované Václavem Foltou obdobím neustálého vzestupu. V mimosoutěžním období absolvovali žáci soustředění v lounské sportovní hale (1982), v Železném Brodě (1983) a na Babylónu (1984). A již v sezóně 1984 - 1985 dosahují obě mládežnická družstva významných úspěchů.

Družstvo dorostu po rekordním vítěz-ství 52 : 7 (4. 11. 1984),horní řada zleva: trenér Václav Fol-ta, Jiří Chudoba, Petr Vachulka, Petr Bednář, Michal Vacura, Roman Kříž, Jaroslav Reichl, Luděk Maršál, předse-da oddílu Václav Zeman,v podřepu zleva: Radek Svoboda, Martin Seydl, Jaroslav Trkovský, Vác-lav Šebek, Radek Kubeš

18

Pan Václav Zeman dále zajistil soustředění pro mládežnická družstva v družebním Lučenci, kde sehrála několik utkání, dokonce i v pohraničním Maďarsku. Družstvo mladších dorostenců odjelo též do Magdeburgu, do města házené v Německé demo-kratické republice (NDR), kde se utkalo s výběrem Rumunska, NDR a Magdeburgem. Hráči zde silně nasáli atmosféru velké házené. Nezapomenutelným se pro chlapce stal zájezd do tehdejší Německé spolkové republiky (NSR) do Emmerthalu. Zde, ubytováni v rodinách, zanechali výborný dojem, a to zejména po vítězství nad jejich družstvem. O rok později jsme hostili toto družstvo v Lounech.Starší žáci se probojovali do finále krajského přeboru. Dorostenci se umístili v sezóně 1984 - 1985 na výborném 2. místě v krajském přeboru. To je přivedlo do I. ligy mlad-šího dorostu!

Ligové družstvo mladšího dorostu sezó-ny 1985 - 1986, horní řada zleva: ve-doucí družstva Miloslav Šulc, Stanislav Fric, Josef Šilhánek, Miroslav Rychta-řík, Vladimír Hora, Emil Grundza, Jan Prágner, Martin Pelc, trenér Bohumil Brůna, prostřední řada zleva: Pavel Prusík, Michal Grundza, Václav Šev-čík, Radovan Komjaty, Tomáš Hercl, spodní řada zleva: František Laurich, Jan Čermák, Bohumil Laurich, Štěpán Gráf, Miroslav Kryl, Václav Kabele

V roce 1985 dochází k reorganizaci dorosteneckých soutěží - vznikají kategorie mlad-ších a starších dorostenců. Věk našich chlapců odpovídal věkové kategorii starších do-rostenců, takže úkol odehrát vyšší soutěž mladšího dorostu připadl hráčům dosavad-ních starších žáků. Vedení tohoto mužstva se ujímá Bohumil Brůna, zatímco družstvo staršího dorostu zůstává v péči Václava Folty. Ten díky vynikající tréninkové morálce vítězí se svými svěřenci v sezóně 1986 - 1987 v krajském přeboru. Velmi dobře si do-rostenci počínali i v kvalifikaci ve Dvoře Králové, kde suverénně vítězí nad daleko am-bicióznějšími družstvy a dostávají se tak do nejvyšší soutěže v Čechách. Byl to do této doby jeden z největších úspěchů lounské házené!

Rok 1985 znamenal i pro muže probuzení z nostalgie. V sezóně 1984 - 1985 se muž-stva ujal Zdeněk Lang, jenž dokázal hráče motivovat a vyburcovat k velmi dobrým výkonům. Do tréninků vnesl systém a odbornost. Muži se stali vítězi sdruženého ob-lastního přeboru a postoupili do krajského přeboru. V následné sezóně 1985 - 1986 se trenérství ujímají Jiří Ekrt a Jan Čermák. Družstvo se dále stabilizuje, nepolevuje tréninková morálka. Výsledkem je vítězství v krajském přeboru a postup do kvalifi-kace o II. ligu v Úvalech u Prahy - dosavadní třetí největší úspěch mužů v historii. Na obzoru je vytoužená liga mužů!

19

LOUNY - DO TOHO, muži, ví-tězí v krajském přeboru, medai-le získávají v Děčíně (1986),nadšení nejen hráči, ale též příznivci házené a funkcioná-ři. Poznáváme pány Marka, Šebka, Šulce, Hněvsu, Čiperu a paní Maršálovou, Foltovou, atd.

Postoupit z kvalifikace bylo bohužel nad síly družstva. Hráči však nasbírali neocenitel-né zkušenosti, které byly zúročeny v dalších sezónách. V mužstvu nepovoluje nadšení a sportovní morálka. Rozjetou Lokomotivu přebírá trenér Jiří Cimr z prvoligových Lo-vosic. Pod jeho vedením se stávají naši muži v sezóně 1988 - 1989 krajskými přeborníky. Vynikajícími výkony v kvalifikačním turnaji v Českých Budějovicích jsme si konečně vybojovali účast ve II. národní lize. Zatím největší úspěch házené v kategorii mužů!

Družstvo mužů, vítěz krajského přeboru (1989), přes kvalifikaci v Českých Budějovicích postu-puje do II. národní ligy, horní řada zleva: vedoucí družstva Lubomír Plíšek, Jaroslav Dvo-řák, Zdeněk Zeman, Karel Vít, Jiří Sismilich, Martin Mydlář, Zdeněk Lang, dolní řada zle-va: Radek Kubeš, Karel Taušek, Miroslav Jahn, Jan Čermák, Mi-roslav Maršál, trenér Jiří Cimr, Miroslav Komůrka, Milan Lan-gr, Luboš Brůna

V červenci roku 1988 zemřel předseda od-dílu Václav Zeman. Od roku 1989 si kaž-doročně připomínáme jeho zásluhy o roz-voj házené v Lounech turnajem „Memoriál Václava Zemana“.

Memoriál Václava Zemana (1989, I. roč-ník), paní Marie Foltová tlumočí německým přátelům slova předsedy oddílu JUDr. Jaro-slava Trkovského

20

VYNIKAJÍCÍ VÝKONY V LETECH 1990 - 1999

Vstup do čtvrtého desetiletí činnosti oddílu házené byl úspěšný. V sezóně 1990 - 1991 si dobře počínal mladší dorost trénovaný Bohumilem Brůnou. Vítězstvím v divizi si chlapci zajistili účast v kvalifikaci do nejvyšší soutěže v Litvínově. Žel jeden bod jim chyběl k postupu!

V roce 1991 muži A zvítězili ve II. národní lize a zajistil si tak postup do I. národní ligy.

Na úspěšném postup mužů do I. ná-rodní ligy pod taktovkou Václava Folty se podíleli hráči: Jaroslav Trkovský, Vít Prusík, Miro-slav Maršál, Zdeněk Lang, Karel Vít, Luboš Brůna, Miroslav Komůrka, Ja-roslav Dvořák, Jiří Sismilich, Milan Langr, Radek Svoboda, Karel Taušek, Martin Mydlář, Miroslav Jahn, Jiří Roziňák, Vladimír Benda, Zdeněk Ze-man, Jiří Chudoba, Luboš Marek, Petr Hájek, Radek Kubeš, Petr Bednář

Muži A přežili v I. národní lize pouze jednu sezónu. Na své soupeře nestačili a sestou-pili do II. národní ligy. Sezóna 1992 - 1993 byla pro muže přímo katastrofální. „Béčko“ se zřeklo startu v divizi a i přes sloučení obou mužstev se mnohdy vyjíždělo k utkáním II. ligy v neúplné sestavě. Neodpovědný přístup některých hráčů zavinil, že po skonče-ní sezóny, ve které Lounští obsadili poslední příčku v tabulce, byla lounská Lokomotiva odsouzena k sestupu do III. ligy. Kdyby se muži tehdy umístili do 8. místa, zachovali by Lounům, vzhledem k organizačním změnám, (zrušení federální extraligy a utvoření I., II. a III. ligy České republiky (ČR) účast ve II. lize, o kterou se nástupci tehdejšího mužstva marně pokoušeli 6 let.Naopak v této sezóně si velmi dobře počínali starší dorostenci, kteří pod vedením tre-néra Václava Folty vyhráli II. dorosteneckou ligu a postoupili do nejvyšší dorostenecké soutěže ČR. O tento triumfální výsledek se zasloužili: Martin Kovář, Bohumil Brůna ml., René Vostatek, Petr Klouček, Jiří Trhlík, Jan Hrdý, Jan Procházka, Petr Koubek, Petr Kovář ml., Tomáš Kabele, Ivan Nováček, Michal Trubač, Jaroslav Trkovský, Lu-boš Marek, Mráz, Emil Grundza, Jiří Chudoba, Martin Mydlář, Roman Kříž a Petr Vachulka. Radost z postupu jim však pokazilo organizační opatření Ústředního vý-boru Českého svazu házené změnou kategorizace. Od sezóny 1993 - 1994 nemoh-li hrát v kategorii staršího dorostu hráči starší 18 let. Tímto opatřením byla celému mužstvu znemožněna účast v I. dorostenecké lize, kromě Martina Kováře, Michala Trubače a Ivana Nováčka. Tato trojice byla po dohodě s Baníkem Most doplněna de-víti hráči a soutěž byla odehrána, ovšem neúspěšně. Trenérem byl Václav Folta mladší

21

a vedoucím družstva Petr Kovář starší. Projezdili celou republiku a získali neobyčejné zkušenosti. Ostatní hráči tvořili základ sestavy mužů tehdy zařazených do soutěže III. ligy. Je nutno dodat, že si toto mužstvo, doplněné o hostující hráče, počínalo velice dobře. Kromě sezóny 1997 - 1998, ve které obsadilo až 8. místo, si v předcházejících sezónách „pronajali“ pozice od druhého do čtvrtého místa.V sezóně 1993 - 1994 se o muže staral trenér Václav Folta. V tomto období se Loko-motiva probojovala v Českém poháru až do osmifinále, do kterého jim los určil Duklu Praha, přeborníka České republiky. A tak si hráči Lokomotivy Louny s chutí zahráli, mimo jiné, proti Pauzovi, Prokopovi, Jindřichovskému, Šumovi, Slabému, tehdy čes-kým reprezentantům. Přesto, že Dukla zvítězila 39:16, stalo se toto utkání pro lounské mužstvo nezapo menutelným svátkem. S ukončením této sezóny skončil i Václav Folta ze zdravotních důvodů svoji dlouholetou a velice úspěšnou činnost u družstev házené Lokomotivy.Na další necelé tři sezóny byl do Loun opět pozván Jiří Cimr z Lovosic. V lednu roku 1997 překvapivě skončil s trenérskou činností z pracovních důvodů a mužstvo přebí-rají pod svoji ochranu Zdeněk Lang spolu s Josefem Průchou. Pro sezónu 1998 - 1999 si Zdeněk Lang vyžádal ke spolupráci Miroslava Jahna. Spolu s výborem lounského oddílu sestavili mužstvo, se kterým, především výbornými výkony v jarní části sezóny, dokázali III. ligu vyhrát a postoupit do II. ligy. Na úspěchu se podíleli tito hráči: Jiří Trhlík, Lukáš Chochola, Luboš Kohout, Jiří Hanus, Václav Karlovec, Jan Procházka, Dominik Moscato, Jiří Kasanda. Milan Langr, Jaroslav Lorenc, Kamil Sochor, Martin Mydlář, René Vostatek, Jiří Šilhánek, Petr Klouček, Jiří Sismilich a Milan Bitner.Od roku 1995 věnuje výbor velkou péči mládeži. V soutěži jsou zapojena družstva: minižáci, mladší žáci, starší žáci a mladší dorostenci.

OBDOBÍ LET 1999 - 2009

Označit tuto dobu jako období slávy by bylo přemrštěné, ale určitě můžeme mluvit o době úspěšné, době pokroku, i když chyb z rozdílnosti názorů bylo také dost.

Muži

Na začátku tohoto období jsou „Foltovi dorostenci“ na konci své největší výkonnosti. Daří se jim postoupit do II. ligy a následně i do I. ligy České republiky. To byl rok 2000.

22

Družstvo mužů, které dokázalo po-stoupit hned dvakrát po sobě, snímek z roku 2000, postup do I. ligy, horní řada zleva: předseda oddílu Karel Vít, Martin Mydlář, Jan Procházka, Václav Karlovec, Jiří Kasanda, Milan Langr, Lubomír Kohout, vedoucí družstva Petr Kovář, Lukáš Chochola, Stanislav Svoboda, Antonín Havlín, v podřepu zleva: Jiří Hanus, René Vostatek, Petr Klouček, Jaroslav Lorenc, Dominik Moscato, Josef Šilhánek

Umístění v polovině soutěže v I. lize - 6. místo dalo podnět k myšlence spojení oddílů Loun, Mostu a Litvínova. Muži v Mostě zanikli, a tak se vytvořil jen spolek Louny - Lit-vínov s pravidly pro soutěže mužů a dorostu. Vzniklo družstvo mužů pro I. ligu, muž-stvo mužů B pro III. ligu, družstvo staršího dorostu pro II. ligu a mladší dorost pro I. ligu České republiky. Ale ani toto sdružení házenkářských klubů SHK Louny - Litví-nov nepřineslo kýžený efekt. Muži A končí na 10. místě I. ligy a muži B na 6. místě III. ligy. Ještě další sezónu 2001 - 2002 pokračuje SHK Louny - Litvínov se skoro stejným umístěním (muži A 9. místo, muži B 9. místo).Velmi zajímavou sezónou pro lounskou házenou je ročník 2002 - 2003, kdy přichází sponzoři Knauf a Chemiko a družstvo mužů je zaregistrováno v I. lize České republiky pod názvem SHK Knauf a Chemiko Louny - Litvínov. Manažery družstva jsou dlouholetí hráči a členové Lokomotivy Louny oddíl házené Zdeněk Lang a Jiří Brecko. Zejména Zdeněk Lang, který je též trenérem reprezenta-ce juniorů ČR, má přehled o volných talentech a ti přicházejí do Loun. Družstvu se v I. lize daří, získává 2. místo za vítězným Kostelcem, což znamená postup do HAND-BALL INTERNATIONAL LEAGUE České a Slovenské republiky (HIL).

Družstvo mužů, vybojovalo HIL (2003),v bráně zleva: Zdeněk Šváb, Jiří Trhlík, Martin Mydlář, Tomáš Martínek, Filip Jícha, Vladimír Jordák, před nimi zleva stojí: ma-sér Roman Sismilich, asistent tre-néra Václav Karlovec, MUDr. Josef Mládek, v předklonu: Pavel Zbu-zek, Vladimír Špalek, Pavel Kří-žek, Kamil Sochor, dále vzpřímeni: vedoucí družstva Jiří Brecko, za ním trenér Mgr. Jiří Liška, sedící

zleva: Petr Nedvěd, Roman Tancoš, Dominik Moscato, Jiří Bartásek, Vladimír Urban, dále v týmu hráli: Milan Bitner, Lukáš Chochola, Petr Klouček, Karel Stůj, Josef Šilhá-nek, Miloš Vaněk, René Vostatek, Petr Zíka

23

Družstvo muži B končí na posledním 12. místě III. ligy, do ročníku 2003 - 2004 již není přihlášeno a tím lounští odchovanci, kteří nenašli uplatnění v družstvu mužů A v HIL, odcházejí. Dnes víme, že to byla krutá daň úspěšného postupu do HIL.

HANDBALL INTERNATIONAL LEAGUE 2003 - 2004

Do HANDBALL INTERNATIONAL LEAGUE (HIL) nastupuje družstvo mužů pod hlavičkou Sportovní házenkářský klub Louny, s.r.o. (SHK Louny, s.r.o.), který se pro tento účel musel, podle slov Jiřího Brecka, založit. Hráčský kádr a vedení družstva mužů se značně změnilo, vznikl jiný nový oddíl. Přesto celá Lokomotiva pomáhala organizovat a fandit, měla radost z úrovně hry i z konečného udržení v soutěži. Zápasy navštěvovalo v průměru 530 diváků.

Družstvo mužů startující v HIL za-pózovalo sponzorovi (2004),horní řada zleva: Kamil Sochor, Jan Brabec, Jiří Trhlík, Karel Stůj, Lukáš Klíma, Pavel, Klimek, To-máš Martínek, Petr Nedvěd, trenér Miroslav Bartoň (od 11. kola),v podřepu zleva: Vladimír Jordák, Karel Vít, Jan Sláma, Michal Galia, Vojtěch Šik, Jiří Bartásek, Vladimír Urban, dále v týmu hráli: Pavel Křížek, Vlastimil Šampalík, Josef

Šilhánek, Vladimír Špalek, Roman Tancoš, Miloš Vaněk, Pavel Zbuzek, realizační tým: do 11. kola trenérem Mgr. Jiří Liška, po 11. kole Miroslav Bartoň, asistent trenéra Václav Karlovec, lékař MUDr. Josef Mládek, masér Roman Sismilich, vedoucí mužstva Petr Ko-vář, manažer družstva Marek Leština, vedení SHK: Zdeněk Lang, Jiří Brecko

Louny se umístily v základní části na 13. místě z 16 účastníků. V nadstavbě se horší české a slovenské čtveřice týmů ze základní části utkaly ve skupinách o 5. - 8. místo. Na začátku byly týmy odměněny bonifikací (3,2,1,0 bodů podle pořadí v základní části), doposud získané body se jim nezapočítávaly. Louny ve skupině o celkové 5. - 8. místo (Česko) nakonec vydřely 7. místo za Kostelcem a Zubřím. Hranice, které skončily na posledním 8. místě, měly z HIL sestoupit.Bohužel v této sezóně selhalo několik faktorů ovlivňujících finanční chod celého týmu, a proto po ukončení soutěže vedení SHK přizvalo příznivce lounské házené, včetně starosty města Loun Ing. Jana Kernera, do lounské sportovní haly k otevřené diskusi o tom - co dál! Na základě finanční analýzy poslední sezóny a nemožnosti zabezpečit finanční rozpočet pro prestižní soutěž HANDBALL INTERNATIONAL LEAGUE na sezónu 2004 - 2005 bylo rozhodnuto vedením SHK Louny, s.r.o. se do dalšího ročníku HIL nepouštět!

24

V budoucím almanachu bychom čtenářům rádi nabídli více informací z HIL, a proto věříme, že přímí účastníci s odstupem let zhodnotí klady a zápory účasti Loun v HIL, a to zejména z pohledu budoucích potřeb oddílu házené Lokomotivy Louny.

VŠECHNA SLÁVA… - PÁD AŽ „DO PRALESA“ - ZNOVU OD ZAČÁTKU 2004 - 2005

Rozhodnutí SHK Louny, s.r.o. bylo jednoznačné. V další sezóně již lounští muži hrát nebudou! Většina hráčů se rozprchla vydělávat si na házenkářský chleba jinam, z kád-ru zůstalo jen torzo! Mužská složka, která především reprezentuje každý oddíl, mohla v Lounech nadlouho skončit… S tím se však nemínil smířit Martin Mydlář, jehož zá-sluhou se podařilo znovu sestavit družstvo mužů, čistě z lounských hráčů, povětšinou „odložených“ při strmém vzestupu v letech 1999 - 2004. Muselo se začít znovu od za-čátku, od nejnižší krajské soutěže! Výbor oddílu nejprve váhal, ale nakonec se nechal přesvědčit a přihlásil družstvo mužů do severočeské divize. Tím přežila mužská složka toto kritické období! Cílem se stalo vítězství, které by Lounům vrátilo prestiž alespoň o stupeň vyšší soutěže. Především ale, aby nastupující mladí hráči nemuseli absolvo-vat martýrium na venkovních, často i asfaltových hřištích, a aby velmi dobrá práce s mládeží dostala znovu potřebnou perspektivu ligové soutěže! Bylo nutno zajistit vše potřebné pro život družstva. Dopravu na zápasy na hřištích soupeřů pomohla řešit firma RULYT, s.r.o. Dobroměřice, hráči si sami hradili další náklady a podíleli se na všem, co bylo třeba (praní a žehlení dresů, …)! V trénincích vedl družstvo Jan Čermák ml., který však v té době startoval v Německu a o víkendech hrál tamní mistrovskou soutěž. Koučování zápasů na hřištích soupeřů se nakonec ujal Jiří Ekrt st., zápasy doma koučovali většinou oba v tandemu. Bylo to provizorium, ale počáteční nadšení přineslo tréninkovou píli a bojovnost, takže se Lokomotiva stala s jedinou porážkou (Česká Lípa) vedoucím týmem po podzimní části severočeské divize. Pro rozpory s některými hráči Jiří Ekrt st. svoje účinkování u družstva ukončil. Totéž učinil i Jan Čermák ml. a výbor musel najít nového trenéra. Vybrán byl Aleš Dolejš z Mostu, který v jarním období dovršil úspěch a dovedl Lokomotivu k postupu do II. ligy.

Fotografie je z prvého a zároveň posledního prohraného zápasu mužů v České Lípě (pod-zim 2004), horní řada zleva: trenér Jiří Ekrt st., Milan Bitner, Jan Procházka, Martin My-dlář, Petr Klouček, Michal Trubač, Jan Ekrt, Ladislav Beneš, v podřepu zleva: Lukáš Cho-chola, Radek Kubeš, Jan Valoušek, Vlastislav Šampalík, Tomáš Hudek, Michal Šnajdar, družstvo bylo oslabeno o Jana Fišera, René Vostatka, Romana Prokopa, Kamila Socho-ra, Václava Kotěšovce, Pavla Pehra, Karla Víta ml. a Jiřího Rambouska

25

V LOUNECH NA DUKLU PRAHAK sezóně 2004 - 2005 je nutno poznamenat, že se panu Stanislavu Svobodovi, předse-dovi TJ Lokomotiva, podařilo přesvědčit zástupce Dukly Praha, aby svá domácí mis-trovská utkání v HIL odehráli v Lounech. To znamenalo, že diváci, a především naše mládež, mohli vidět v Lounech i nadále vrcholovou házenou. Znovu tu byla inspirace, zářily vzory, pulzovala atmosféra velkých utkání.

SINUSOIDA JDE OPĚT NAHORU 2005 - 2009Vítězné mužstvo mužů z krajského přeboru 2004 - 2005 bylo doplněno pro sezónu 2005 - 2006 nadějnými dorostenci a hrálo prvně II. ligu. Mužstvo pro soutěž 2006 - 2007 přebírá Radoslav Miler, mládežnický trenér z Lovosic, s trenérskou A licencí. Cílem je budovat mladý tým založený na vlastních lounských odchovancích. Družstvo vybojo-valo 8. místo, v témže ročníku v Českém poháru se tým probojoval až do 5. kola, kde podlehl extraligovému Jičínu. Cílem sezóny 2007 - 2008 bylo pokusit se o vítězství ve II. lize. Týmu se od prvního kola dařilo. Z 22 zápasů zvítězil celkem 15x, remizoval jednou a pouze ve 3 zápasech prohrál. Výsledkem bylo celkové vítězství ve II. lize. V následném zápase o postup do I. ligy jsme s Košutkou prohráli. V Českém poháru Louny skončily ve 3. kole. Do sezóny 2008 - 2009 tým nastupoval s cílem umístit se do 3. místa. Po podzimní časti byl na druhém místě se ztrátou 1 bodu na SCM Dukla Pra-ha. Bohužel v jarní časti se družstvu již tolik nedařilo a obsadilo 3. místo. V Českém poháru Louny končí ve 3. kole.

KLUCI MÍRY JAHNANa začátku tohoto desetiletí vedl minižáky Jaroslav Dvořák. Toto družstvo bylo vy-bráno na školách v předcházejících letech. V roce 2001 přechází družstvo do mladších žáků stále pod vedením Jaroslava Dvořáka a Jaroslava Hartmana. Součastně se zakládá přípravka pod vedením Mirka Jahna. V roce 2002 přechází družstvo do minižáků, kde trénují Mirek Jahn a Jitka Fricová. V roce 2003 jsou již na 3. místě krajského pře-boru. V následném roce se prosazují v turnajích minižáci Lokomotivy Louny čím dál tím více. Proto si zkusme zapamatovat následující jména: Fuchs, Vavrica, Fencl, Barya, Jahn, Triebe, Trubač Michal a Trubač Marek, Svoboda, Raichert, Ševčík, Kučera, Kap-lan, Sládek, Červeňák, Zabloudil, Strašík, Šimíček. Soutěž hrají jako turnaje v Liberci, Lovosicích, Mostě a Lounech, a jelikož jsou začátečníci, mnoho nevyhrávají. V sezóně 2005 - 2006 jsou již mladšími žáky a na svých turnajích končí na 3. - 5. místě. V násle-dující sezóně 2006 - 2007 jsou v konečné tabulce v polovině soutěže na 3. místě. Ročník 2007 - 2008 zastihne naši mládež již v kategorii starších žáků. Do družstva přibývají jména: Bařtipán, Borl, Cinegr, Černý, Dinh, Hreba, Král, Stojer, Šmakal, Štorkán, Vin-cík. Starší žáci již hrají žákovskou ligu. Louny většinou postupují z krajských soutěží do nadstavby, a tam až do pátého kola. Na podzim 2008 vyhráli starší a mladší žáci všechna utkání, mladší klopýtli pouze v Lovosicích.

26

Historický úspěch starších žákůO víkendu 6. a 7. června 2009 se konalo v Karviné finále žákovské ligy Českého svazu házené, ve kterém se utkalo 6 družstev z Čech a Moravy. Na počátku tohoto úspě-chu byl postup z podzimní části krajského přeboru do celorepublikové žákovské ligy. Po vyřazovacích turnajích v jarní části této soutěže, které se odehrály na palubovkách Prahy-Chodov, Jičína, Náchoda, Zlína a Strakonic, postoupili chlapci na mistrovství České republiky. Kromě našeho družstva se finále zúčastnili chlapci z Karviné, Kop-řivnice, Lovosic, Sokola Kobylisy a Dukly Praha.

VÝSLEDKY NAŠEHO DRUŽSTVA KONEČNÉ POŘADÍ Louny - HBC OKD Karviná 7 : 24 1. KH Kopřivnice Louny - Sokol Kobylisy 15 : 14 2. HBC Karviná Louny - KH Kopřivnice 9 : 21 3. Dukla Praha Louny - HKM Lovosice 18 : 15 4. Lokomotiva Louny Louny - Dukla Praha 15 : 18 5. Sokol Kobylisy 6. HKM Lovosice

Největší podíl na těchto úspěších má trenér Miroslav Jahn st., za což mu patří veliký dík.Chlapcům a trenérskému týmu (Miroslav Jahn st., Petr Klemm) blahopřejeme ke krás-nému umístění - největšímu úspěchu lounské házené všech dob i všech kategorií. Záro-veň tímto děkujeme všem rodičům a příznivcům, kteří družstvo podporovali. Věříme, že chlapci vytrvají v tréninkové píli a morálce, výkonnostně dále porostou a během tří čtyř let mnozí z nich posílí naše první mužstvo - mužstvo mužů. VÝKONYNAŠICHDRUŽSTEV1999-2009

sezóna kategorie soutěž umístění trenéři a vedení týmu

1999 -

2000

muži II. liga 2. + postup Lang + Jahn

st.dorost

ml.dorost

st.žáci oblastní přebor 2. + postup Vít + Langr + Brand

ml.žáci oblastní přebor Vít + Langr + Brand

minižácí krajský přebor Dvořák + Heřt

2000 -

2001

muži I. liga 9. Lang + Jahn

muži B III. liga 6.

st.dorost II. liga ………… + Petrlík

ml.dorost

st.žáci oblastní přebor 2. Vít + Langr + Brand

ml.žáci


přípravka bez soutěže -- Jahn

2001 -

2002

muži I. liga 9. Vít + Karlovec


st.dorost

ml.dorost krajský přebor 1. + kvalifikace Lang + Petrlík

st.žáci oblastní přebor 2. Langr + Brand

ml.žáci krajský přebor Dvořák + Heřt / Hatrman st.

přípravka krajský přebor Jahn

2002 -

2003

muži I. liga 2. + postup Liška + Karlovec

muži B III. liga 12. + sestup

ml.dorost I. liga (jako Most) 12. + sestup Langr + Brand

ml.dorost oblastní přebor 1. + postup Langr + Brand

st.žáci oblastní přebor Dvořák + Jeremiáš

ml.žáci_A oblastní přebor Knobloch + Hartman + Špalek + Klimtml.žáci_B oblastní přebor

minižíci oblastní přebor 3. Jahn + Fricová

přípravka bez soutěže -- Petrlík + Perský + Prchlík

2003 -

2004

muži H.I.L. 7. místo v ČR Liška + Karlovec + Bartoň

st.dorost divize 1. + kvalifikace Vít + Brůna L + Klemm

ml.dorost I. liga 7. Langr + Brand

st.žáci divize + žák.liga 12. místo v ČR Dvořák + Jeremiáš + Klimt

ml.žáci

minižáci krajský přebor 2. Jahn + Petrlík

2004 -

2005

muži divize 1. + postup Ekrt.+ Čermák ml. + Dolejš

st.dorost II. liga


st.žáci krajský přebor 4. Dvořák + Jeremiáš + Klimt

ml.žáci


přípravka bez soutěže -- Brůna B. + Perský

2005 -

2006

muži II. liga Brůna L.

st.dorost II. liga 4. Langr + Brand

ml.dorost I. liga Čechy 5. Dvořák + Mydlář + Klimt

st.žáci severočeská liga Knobloch + Fricová

ml.žáci severočeská liga 4. Jahn + Klemm

mini + přípr. krajský přebor Brůna B. + Perský

2006 -

2007

muži II. liga 8. Miler + Brecko


ml.dorost I. liga Čechy 4. Dvořák + Brůna L. + Mareš

st.žáci severočeská liga 2. Knobloch + Fricová


mini + přípr. Podkrušnohorská liga 2. Brůna B. + Perský

2007 -

2008

muži II. liga 1. + baráž Miler + Brecko


ml.dorost I. liga Čechy 10. Dvořák + Fricová + Mareš

st.žáci severočeská liga 10. místo v ČR Jahn + Klemm

ml.žáci severočeská liga 3. Knobloch


2008 -

2009





ml.žáci severočeská liga 4. Hanzl + Jahn + Klemm

minižáci Podkrušnohorská liga 1. Brůna B. + Perský

přípravka házená 4 + 1 -- Brůna B. + Perský

27

sezóna kategorie soutěž umístění trenéři a vedení týmu

1999 -

2000

muži II. liga 2. + postup Lang + Jahn

st.dorost

ml.dorost

st.žáci oblastní přebor 2. + postup Vít + Langr + Brand

ml.žáci oblastní přebor Vít + Langr + Brand


2000 -

2001

muži I. liga 9. Lang + Jahn


st.dorost II. liga ………… + Petrlík

ml.dorost

st.žáci oblastní přebor 2. Vít + Langr + Brand

ml.žáci


přípravka bez soutěže -- Jahn

2001 -

2002

muži I. liga 9. Vít + Karlovec


st.dorost

ml.dorost krajský přebor 1. + kvalifikace Lang + Petrlík

st.žáci oblastní přebor 2. Langr + Brand

ml.žáci krajský přebor Dvořák + Heřt / Hatrman st.

přípravka krajský přebor Jahn

2002 -

2003

muži I. liga 2. + postup Liška + Karlovec

muži B III. liga 12. + sestup

ml.dorost I. liga (jako Most) 12. + sestup Langr + Brand

ml.dorost oblastní přebor 1. + postup Langr + Brand

st.žáci oblastní přebor Dvořák + Jeremiáš

ml.žáci_A oblastní přebor Knobloch + Hartman + Špalek + Klimtml.žáci_B oblastní přebor

minižíci oblastní přebor 3. Jahn + Fricová

přípravka bez soutěže -- Petrlík + Perský + Prchlík

2003 -

2004

muži H.I.L. 7. místo v ČR Liška + Karlovec + Bartoň

st.dorost divize 1. + kvalifikace Vít + Brůna L + Klemm


st.žáci divize + žák.liga 12. místo v ČR Dvořák + Jeremiáš + Klimt

ml.žáci


2004 -

2005

muži divize 1. + postup Ekrt.+ Čermák ml. + Dolejš

st.dorost II. liga


st.žáci krajský přebor 4. Dvořák + Jeremiáš + Klimt

ml.žáci


přípravka bez soutěže -- Brůna B. + Perský

2005 -

2006

muži II. liga Brůna L.


ml.dorost I. liga Čechy 5. Dvořák + Mydlář + Klimt

st.žáci severočeská liga Knobloch + Fricová


mini + přípr. krajský přebor Brůna B. + Perský

2006 -

2007



ml.dorost I. liga Čechy 4. Dvořák + Brůna L. + Mareš

st.žáci severočeská liga 2. Knobloch + Fricová



2007 -

2008

muži II. liga 1. + baráž Miler + Brecko




ml.žáci severočeská liga 3. Knobloch


2008 -

2009





ml.žáci severočeská liga 4. Hanzl + Jahn + Klemm

minižáci Podkrušnohorská liga 1. Brůna B. + Perský

přípravka házená 4 + 1 -- Brůna B. + Perský

28

DRUŽSTVA ODDÍLU HÁZENÉ 2008 - 2009Družstvo mužů v ročníku 2008 - 2009 vybojovalo 3. místo v mistrovské sou-těži a v Českém poháru se probojovalo do 3. kola, trenér Radoslav Miler, ve-doucí družstva Jiří Brecko st., Milan Bitner, Jiří Brecko ml., Martin Brecko, Ladislav Dedera, Jan Dvořák, Ondřej Hacker, Jiří Hanus, Tomáš Hudek, Václav Klimt, Jakub Knobloch, Ond-řej Knobloch, Martin Kotěšovec, Vác-lav Kotěšovec, Ondřej Landa, Jakub Lang, Roman Pastyřík, Kamil Sochor, Jan Šálek, Pavel Zmatlík

Starší dorost v Praze (duben 2009) vybojoval na mezinárodním turnaji mezi 45 družstvy překrásné 4. místo, fotografie NADŠENÍ po postupu do semifinále, horní řada zleva: Martin Brecko, Jan Strašík, Radek Michel, Roman Pastyřík, Jakub Knobloch, Ja-roslav Hartman, Jan Dvořák, upro-střed: Michal Fric, dolní řada zleva: trenér Milan Langr, David Skála, David Bařtipán, vedoucí družstva Vladimír Brand. Na snímku druholi-gového staršího dorostu, který se v se-zóně 2008 - 2009 umístil v mistrovské soutěži na konečném 3. místě, na fo-tografii chybí: Václav Klimt, Daniel Vrána, Miloš Kolařík, Michael Borl

Mladší dorost, 1. dorostenecká liga (březen 2009), horní řada zleva: trenér Jaroslav Dvořák, Petr Trie-be, Radek Michel, Martin Zablou-dil, Michael Borl, Michael Kou-tenský (hostování z Mostu), Mi-chal Fric, asistent trenéra Tomáš Mareš, prostřední řada zleva: vedoucí družstva Jitka Fricová, Ja-roslav Lorenc (hostování z Mostu), Jan Strašík, Miroslav Jahn, Michal Bařtipán, Jaroslav Hartman a Da-vid Bařtipán, dolní řada zleva: brankáři Gustav Pergler (hostová-ní z Mostu), Jakub Fuchs

29

Družstvo starších žáků vybojovalo na mistrovství republiky 4. místo (2009) - jedná se o nejlepší umístě-ní lounské házené všech dob i všech kategorií, horní řada zleva: vedou-cí družstva Ing. Petr Klemm, Tomáš Sládek, Michal Bařtipán, Tomáš Svoboda, Miroslav Jahn, Petr Trie-be, trenér Miroslav Jahn, uprostřed zleva: Pavel Schovánek, Jan Botha, Matěj Svoboda, Tomáš Vavrica, Marek Trubač, Jakub Poráč, ležící zleva: Michal Šmakal, Jakub Fuchs,

Družstvo mladších žáků (květen 2009), horní řada zleva: trenér Tomáš Hanzl, Matěj Svoboda, Ja-kub Poráč, Filip Brázda, Martin Prokop, Marek Svoboda, Ondřej Poráč, trenér Miroslav Jahn, v po-dřepu zleva: Martin Termer, On-dřej Lacina, ležící zleva: Patrik Perský, Tomáš Zmatlík

Přípravka a vítězné družstvo mini-žáků Podkrušnohorské ligy (2009) - nejlepší umístění minižáků v his-torii lounské házené, horní řada zleva: trenér Bohumil Brůna, Karel Holubec, Zdeněk Sušický, Veronika Drobná, Martin Prokop, Ondřej Poráč, vedoucí družstva Josef Per-ský, před nimi zleva: Lucie Černá, Jan Matras, Šimon Edelman, Jakub Trhlík, Ondřej Lacina, Jaroslav Tr-kovský, David Fus, Filip Edelman, ležící zleva: brankáři Tomáš Zmat-lík a Milan Tvrdík

30

ZE ŽIVOTA LOUNSKÉHO HÁZENKÁŘEŠEDESÁTÁ A SEDMDESÁTÁ LÉTA MINULÉHO STOLETÍ

Zásadním problémem pro házenkáře, jak už bylo uvedeno v kapitole První krůčky 1959 - 1968, bylo vybudování hřiště. To bylo dokončeno v krátké době (rozuměj v roce 1959) a upraveno v místě původního hokejového hřiště s mantinely. První pískové (mla-tové) hřiště na házenou mělo regulérní rozměry 40x20 metrů a bylo situováno zhruba mezi oběma schodišti na východní straně Letního cvičiště. Diváci tak mohli sledovat utkání z laviček na východním ochozu, velká většina jich však často postávala opřena o zábradlí nad lavičkami nebo kolem celého hřiště. Pro současnou hráčskou generaci je až nepředstavitelné, co při přípravě hřiště museli tehdejší hráči před každým utkáním i tréninkem zastat. Sraz na zápas byl jeden a půl hodiny před jeho začátkem a muselo se postříkat a nalajnovat hřiště - dlouhé lajny čas od času naměřit a obtáhnout podle nataženého provázku, většinou se obtahovaly ještě viditelné lajny staré, čtvrtkruhy na šestce a devítce se „rýsovaly“ pomocí provázku a hřebíku (čtvrtkruh se středem na tyči). Dále se musely pověsit sítě, plocha stáhnout koštětem, přinést lavičky na střídač-ky, pak si zahrát nebo zatrénovat a po skončení utkání nebo tréninku znovu stáhnout sítě a provést závěrečnou úpravu. Nedalo se však nic dělat, patřilo to k věci!

Mlat poctivě hrablují zleva: Ladislav Mlejnek a Tomáš Mareš

Hřiště bylo sice označováno za písko-vé, ale v podstatě to byla úprava „mla-tová“ (na dvou místech vykukovaly i kameny), která se během deště změ-nila na blátivou. Vodě a blátu se pak musela přizpůsobit taktika i systém hry - nesmělo se driblovat, protože se míč neodrazil od země očekávaným způsobem, přihrávky bylo nutno chy-

tat skoro „do koše“, střelba z dálky a trháky byly skoro vyloučené, míč se více musel držet na plné dlani než v prstech, hra se pak změnila na systém - vše na pivota. Jed-no takovéto památné utkání s Lovosicemi při bouřce skončilo výsledkem 6:6. Též pro brankáře byl přírodní povrch tvrdým oříškem, protože měl míč po střelbě „klepákem“ či „šlajsem“ často nepředvídatelný odskok. A kdo to uměl, jako koneckonců vždy a ve všem, ten byl i v házené pánem.Po zápase v dešti byli často hráči jako mouřeníni právě vyfáravší z kamenouhelné šach-ty. Kam se ale hrabalo naše hřiště za známým černým škvárovým hokejovým „rajčů-rem“ v Bílině, ale především na Tatře Smíchov v Praze, kam Lokomotiva pravidelně zajížděla na zimní turnaje… A když ji někdo „chytil“ takovým míčem do obličeje, byl to pohled pro bohy! Nejčastějším zraněním hráčů byla odřená kolena a lokty, praktic-ky neznámé byly přetrhané kolenní vazy, které v současné době tolik trápí házenkáře. Vyhlášený bojovník Míra Maršál byl však za 40 let aktivní činnosti (dorost, muži, staří páni) 12x na různých údech svého těla sádrován.

31

Po zápasu i tréninku bylo nutno důkladně ze sebe umýt špínu, popř. zadřený písek a bláto. První sprchy se nacházely v přízemí hlavní budovy.Hráči se často museli spoko-jit se studenou vodou, takže z nich rychleji vyprchaly i ty nejsilnější emoce ze zápasu.K převlékání se v této pionýrské době využívaly nejdříve dřevěné šatny lehkých atletů. Tyto šatny (dřevěné baráky) stávaly vpravo od pokladny při hlavním vchodu na Letní. Později byla šatna domácích svépomocí upravena v hlavní budově Letního cvičiště. Šatna domácích však byla umístěna načas i na galerii sálu (tělocvičny). Hosty jsme ne-rozmazlovali, stále se museli převlékat v dřevěných barácích atletů, a tak často dávali přednost převlékání přímo ve svých autobusech, které parkovaly na Letním cvičišti. Nakonec byla taktéž svépomocí vybudována šatna hráčů v bývalé garáži pro autobus, která se nacházela v hlavní budově vedle schodiště ke kuželně a volejbalovému hřišti. V zimě se trénovalo na Letním v tělocvičně. Topení zde nebylo (bylo zavedeno až poz-ději), a tak nebylo výjimkou, že šla hráčům doslova pára „od huby“. Zvláště pak při prv-ní tvrdé přípravě pod Vaškem Foltou (1971 - 1972), kdy družstvo mužů absolvovalo do té doby nebývalé tréninkové zimní „mučení“ s názvem kruhový intervalový trénink.Původní míče na házenou byly zásadně šité, šněrovací. Lepené míče přišly až mnohem později a samozřejmě se foukaly hustilkou. První sady dresů byly modré a žluté, há-zenkáři je zdědili po fotbalistech. Jaká sláva, když se fasovaly dresy nové, a co teprve v divizi, když si hráči zakoupili ze svého fialové teplákové soupravy a bílé sportovní tašky Botas! To už z nich byli „skoroligouši“!

Muži v Mladé Boleslavi (1973),zleva: Václav Folta, Ladislav Mlej-nek, Jiří Ekrt, Jan Čermák, Bohumil Brůna, Pavel Mašek, František Grunt, Miroslav Maršál, Pavel Šíma, Tomáš Mareš, Josef Chmelík

Velmi zajímavé bylo z dnešního po-hledu i obutí hráčů. Na „měkké“ pří-rodní povrchy se používaly většinou kopačky původně s koženými špunty (v jednom vyúčtování nákladů oddí-lu je uveden nákup špuntů za 9,-Kč),

následovaly kopačky s výměnnými šroubovacími špunty, výjimkou nebyly ani špunty kovové, které si někteří hráči nechávali „vytočit“ v tehdejších Dílnách ČSD. Později přišly gumokopačky, s nástupem asfaltu tenisky nebo čínské „kecky“ (kotníčková plá-těná sportovní obuv) - to bylo něco pro páteř!Do výčtu činností spojených s házenou v této době patří nepochybně i cestování. Na zápasy ven se jezdilo zásadně vlakem, nejlépe rychlíkem, pokud jel až na naši štaci. Železnicí proto, že Tělovýchovná jednota Lokomotiva měla za patronátní podnik (z dnešního pohledu hlavního sponzora) tehdejší Dílny Jana Švermy Československé státní dráhy Louny (dnes Železniční opravny a strojírny Louny). Ty poskytovaly všem oddílům jednoty na mistrovská a meziměstská utkání režijní společné jízdenky, které byly vystavovány na jméno zaměstnance ČSD. Ten pak musel družstvo doprovázet na zápas. Organizace dopravy po kolejích byla doménou Ládi Urbana. Přes mnohé

32

námitky (pomalost, zpoždění, čekání na přípoje …) měl tento způsob cestování dvě velké přednosti. První - jízda vlakem byla za „režijní“ jízdné z dnešního pohledu sko-ro „zadarmo“, druhá, hlavní výhoda - družstvo bylo stále pohromadě! Na společných prožitcích vyrůstaly pevné kamarádské vztahy, které pak tlumily stresové situace po prohraných bitvách. Čas strávený ve vlaku byl vyplněn nejčastěji obyčejným chlap-ským tlacháním prokládaným vzpomínkami na předchozí zápasové boje nebo pět-níkovým mariášem ve čtyřech. Zde bylo družstvo přísně rozděleno dle „výkonnosti“, a pokud si někdo troufl do silnější party, mohl potupně prohrát na celé čáře i celých 20 korun! A to bylo v tehdejších cenách 66 rohlíků, 6 párků nebo metr a půl (16) piv! Jednou se dokonce stalo, že byly jedním neúspěšným mariášníkem neposlušné „čerto-vy obrázky“ vyhozeny nemilosrdně mezi Bečovem a Lenešicemi z okna motoráku! Až později za divize se začalo jezdit autobusem. To pak kromě fandů jezdily celé rodiny (manželky s dětmi) a zápas venku byl brán zároveň jako rodinný výlet. Pamětníci jistě vzpomenou na pozápasové koupání na Košutce (zatopený lom na Plzeňsku), kde k po-těše místního obecenstva, svých manželek a ratolestí naši hráči i zasloužilí funkcionáři předváděli na houpačce skoky krásy do vody. To byly momenty, na které se vzpomíná dodnes a které upevňovaly přátelského ducha v mužstvu.Samostatnou kapitolku v lounské házené zaujímají i vojáci. Prošlo jich za ta léta Loko-motivou několik. Zásadní význam pro házenou v Lounech měl poručík Milan Veselý, jehož úloha při jejím vzniku je popsána na jiném místě tohoto almanachu. Působili zde i další vojáci: Vojta Borovjan, Josef Hrošík a Milan Sirotník. Tehdejší terminologií vojíni základní vojenské služby, která trvala dva roky. Později byl do Loun převelen poručík Josef Chmelík (brankář) a sloužil zde též poručík Kamil Noga (levák - prvá spojka, pravé křídlo, pivot). Jednou přišel na Letní sympatický hubený a vytáhlý vojín a slovensky „sa opýtal“, jestli by si nemohl zahrát. Byl levák a šlo mu to náramně dobře! Tak dobře, že byl hned zařazen na post pravé spojky. Stal se platnou posilou družstva, které tehdy bojovalo v divizní soutěži. Eman Kopp byl nejen vynikající hráč, ale též výborný „parťák a srandista“! Po návratu z vojny úspěšně hrál za prvoligové družstvo Východoslovenské železárny Košice a poté se stal i reprezentantem ČSSR.

OD MLATU PŘES ASFALT AŽ POD STŘECHU SPORTOVNÍ HALY

První házenkářské hřiště bylo umístěno na ploše bývalého hokejového hřiště Lokomo-tivy Louny (předchůdce dnešního Slovanu).

V sedmdesátých letech však přišla i do lounské házené doba asfaltových povrchů. V roce 1974 bylo rozhodnuto vybudovat první asfaltové hřiště. Asfaltový povrch však rychle ztrácel kvalitu, postupně se z něho stával nebezpečný „šmirglpapír“. S narůstající člen-skou základnou a tím vzrůstajícími tréninkovými potřebami všech složek bylo v roce 1976 rozhodnuto opravit povrch stávajícího a vybudovat druhé asfaltové hřiště. Potahy provedla tehdejší Okresní správa silnic Louny a vše další včetně betonáže obrubníků, nalajnování hřišť a nakreslení znaku města Loun (uprostřed centrálního hřiště pod tribunou) provedli hráči oddílu jako vždy svépomocí. Jako profesionální stavař akci řídil Miroslav Maršál. Dvě hřiště přispěla nejen ke zkvalitnění tréninkového procesu,

33

ale odpadly veškeré práce s údržbou. Asfaltový povrch přinesl do házené podstatně více techniky a rychlosti, dal vyniknout technickým hráčům (driblink, změny směru, rychlý odraz, vyšší výskok), ale na druhé straně způsoboval i více zranění při pádech. Zkusme si absolvovat pád po kontaktu s protihráčem, střelbu z náskoku na brankoviště zakončenou pádem nebo „jen“ kotoul na asfaltové silnici... Na nic lepšího v té době ale nebylo! Házenkářům nezbylo než tiše závidět Železnému Brodu, kde již v té době měli umělý povrch JAPEX. Na tom se padalo jako do peřin!

LETNÍ - dvě hřiště s asfaltovým povr-chem (1976)

V souvislosti s přestavbou Letního cvičiště na asfaltový spartakiádní amfiteátr musela házená obě hřiště načas opustit a hrát opět na pískomla-tovém povrchu zhruba v místě dnešní nafukovací tenisové haly. Toto provi-zorní hřiště bylo orientováno směrem sever - jih a sehrálo se na něm pouze několik utkání. V té době absolvovali

házenkáři též několik mistrovských utkání jako hosté u fotbalistů na škvárovém tré-ninkovém hřišti (dnešní hřiště s umělou trávou). Až v dnešní době můžeme plně doce-nit, jak prozíravá byla myšlenka tehdejšího výboru oddílu házené vybudovat v našem městě sportovní halu. Z dokumentů vyplývá, že se o výstavbě sportovní haly v Lou-nech poprvé jednalo 20.2.1969! Motorem této myšlenky byli Jaromír Heřt a Ing. Čer-mák, tehdy vedoucí odboru výstavby Okresního národního výboru v Lounech, otec Jana Čermáka st.. Nejdříve bylo nutno přesvědčit všechny oddíly Tělovýchovné jed-noty Lokomotiva, ale především tehdejší stranické a státní orgány. „Výboři“ se pak začali poohlížet po republice, která z již stávajících sportovních hal by byla pro Louny nejvhodnější. Rozhodnutí padlo na sportovní halu v Chebu, a tak po dlouhých peri-petiích a přípravách byla podobná hala (bohužel bez ubytovacího zařízení) v Lounech postavena. Stavba byla zahájena dle tehdejší terminologie jako „Akce Z“ - zvelebení, brigádnicky - svépomocí. Bylo to však pro Louny tak velké sousto, že tímto způsobem byla postavena pouze hrubá stavba. Nakonec byl dostavbou až po kolaudaci pověřen tehdejší Okresní stavební podnik Louny, stavbyvedoucím Miroslav Maršál. Slavnostní zahájení provozu sportovní haly proběhlo 25. 2. 1982.Směle můžeme říci, že bez házenkářů - jejich prozíravosti, prvotní myšlenky, vytvo-řeného diplomatického tlaku na rozhodovací orgány, bez nesmírného množství práce a úsilí - by sportovní hala v Lounech tehdy nestála a zřejmě by se zde ani nikdy ne-postavila! Městská sportovní hala slouží sportovní veřejnosti dodnes. Fandové háze-né z širokého okolí zde mohli sledovat za přítomnosti televizních kamer jak utkání našeho reprezentačního družstva, tak i zápasy nejvyšší házenkářské soutěže. Proběhlo zde i mezistátní střetnutí žen ve volejbalu ČSSR - Brazílie. Hala byla využívána i k růz-ným kulturním akcím a koncertům našich nejznámějších pěveckých hvězd (Karel Gott a další). Všem sportovcům přinesla možnost celoročního tréninku a především házen-kářům ideální podmínky pro další výkonnostní růst. Ten pak opravdu následoval.

34

Až do otevření sportovní haly se zimní házenkářská příprava odehrávala v tělocvičně na Letním cvičišti, od roku 1975 v tělocvičně 4. základní školy v Lounech (dnešní Zá-kladní škola Louny, Přemyslovců).

LOUNSKÉ ŠKOLY A HÁZENÁ

Jak je patrno z kapitoly o dějinách a vývoji házené v Evropě i u nás, školní tělesná vý-chova měla v její historii nezastupitelné místo. Nejinak tomu bylo i v Lounech.

Železniční odborné učiliště Louny (poprvé)

V šedesátých letech působil na tehdejším Železničním učilišti v Lounech jako učitel tělesné výchovy Josef Šedivý z Lenešic. Ten se s učni školy zúčastňoval soutěží v házené s tehdejším názvem sportovní středoškolské hry. S tréninkem zde v té době pomáhala Jarmila Brcháňová a obětavý Přemek Hněvsa. Na železničním učilišti hráli házenou pozdější hráči Lokomotivy Láďa Mlejnek, Pavel Mašek, Luboš Brůna, Míra Komůr-ka, Martin Mydlář, Petr Bednář, Honza Prágner, dále též Martin Kovář, Karel Vít ml. a další. Dokonce zde udělal opravdu první krůčky v házené i pozdější hráč Slávie Praha a reprezentant ČSSR Milan Černý.

Střední zemědělská technická škola Louny

Velký význam pro lounskou házenou, její ženkou složku, měla Střední zemědělská technická škola v Lounech (dnes Obchodní akademie Františka Fajtla). Tělesnou vý-chovu zde vyučoval Bohumil Dvořák, neúnavný sportovní nadšenec a legenda loun-ské sportovní a tělovýchovné „bafuňařiny“. Na škole vznikla jeho zásluhou dokonce samostatná tělovýchovná jednota. Ve spolupráci s Lokomotivou Louny bylo založeno i družstvo dorostenek mezinárodní házené. Dne 22.března 1961 navštívili oddíl zá-stupci Spartaku Praha Sokolovo, v té době nejlepšího republikového celku, přislíbili pomoc při rozvoji házené a uzavřeli nad oddílem SZTŠ patronát. Tyto údaje vycházejí z kronik pana Bohumila Dvořáka. Jako trenér družstva házenkářek Střední zeměděl-ské technické školy v Lounech opět působil neúnavný Přemek Hněvsa, jenž se s druž-stvem úspěšně zúčastňoval nejen středoškolských soutěží, ale též mistrovských utkání

krajského přeboru.

Dorostenky SZTŠ Louny s trenérem Přemkem Hněvsou (1965)

35

Gymnázium Louny

Po absolvování Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze se specializací na házenou začal v roce 1974 na Gymnáziu v Lounech vyučovat tělesnou výchovu a zúčastňovat se též házenkářských středoškolských soutěží se svými studenty Jan Čermák st. Školní družstvo házenkářů se pod jeho vedením dvakrát probojovalo do celostátního finále (8. a 11. místo). Házenkářsky rostli během studia na gymnáziu hráči Lokomotivy - Ja-roslav Trkovský, pozdější mnohaletý prvoligový brankář Lovosic, naposledy startoval v Pirně (Německo), a Jan Čermák ml., taktéž hráč Loun, prvoligových Lovosic, star-toval též v Zwönitz a Kamenz (Německo). Dále za gymnázium hráli házenou Miro-slav Jahn st., Miroslav Prokop, Václav Folta ml., Zdeněk Zeman, Josef Šilhánek, Petr Vachulka, Radek Kubeš, Roman Kříž, Jiří Chudoba, Vít Prusík, Pavel Prusík, Martin Pelc a další.

4. základní devítiletá škola Louny

Po ukončení studií na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem (obor tělesná výchova) a třech letech praxe na vesnické škole začal v roce 1975 na tehdejší 4.základní devítileté škole v Lounech (dnešní Základní škola, Přemyslovců) vyučovat tělesnou výchovu Jiří Ekrt. Byla zde k dispozici nová velká tělocvična s výbornou palubovkou. Házenkáři na ní po dohodě s tehdejším ředitelem Václavem Kučerou hned nalajnovali hřiště, aby zde mohli trénovat, a házená mohla být zařazena i do výuky tělesné výchovy. Pod vede-ním Jiřího Ekrta zde probíhaly žákovské přebory lounských škol v házené Novinářský kalamář. Těmito náborovými soutěžemi prošli pak mnozí budoucí hráči Lokomotivy - Milan Langr, Zdeněk Zeman, Petr Hájek, Petr Kohoutek, Pavel Roháč, Milan Derfler a další. V roce 1990, kdy začal znovu vyučovat v Lounech, zavedl Jiří Ekrt házenou též na Zá-kladní škole Louny, Školní.

Střední odborná škola technická Louny (bývalé Železniční odborné učiliště Louny podruhé)

V posledních letech, kdy Jan Čermák vyučoval tělesnou výchovu na Střední odborné škole technické v Lounech (bývalé Železniční učiliště Louny), postoupilo družstvo há-zenkářů této školy pod jeho vedením (spolu s trenéry dorostu) znovu do celostátního finále středních škol.Za tuto školu hrál i Martin Kovář, pozdější opora Lokomotivy, extraligový hráč, lx mi-str republiky s družstvem Frýdku - Místku, 3x vicemistr republiky, reprezentant České republiky (42 reprezentačních startů). Martin hrál ligovou házenou též za Most, Duklu Praha, startoval v Německu za HSC Düsseldorf - II. Bundesliga, Kadetten Schaffhau-sen (2x mistr Švýcarska), HBW Balingen (I. Bundesliga). Od roku 2007 obléká dres GRASSHOPPER CLUB Zürich (Švýcarsko). Za učiliště startoval též Karel Vít ml., o němž se dočteme dále.

36

Základní škola Louny, Školní

Jiří Ekrt a Jan Čermák st. vedle sebe léta hráli za Lokomotivu házenou. Po ukončení závodní kariéry se znovu setkali jako trenéři družstva mužů Lokomotivy, které zvítězi-lo roce 1986 v krajském přeboru a bojovalo bohužel neúspěšně v kvalifikaci v Úvalech u Prahy o postup do II. ligy. Naposled spolu vedli sportovní třídy házené při Základní škole Louny, Školní. V letech 1999 - 2009 družstva této školy reprezentovala pod vede-ním Jiřího Ekrta a trenérů žákovských družstev (Karel Vít st, Blanka Vítová, Jaroslav Hartman st., Jaroslav Dvořák, Milan Langr, Petr Knobloch, Miroslav Jahn) naše město na celostátních přeborech základních škol v házené - Novinářský kalamář - Praha, Karviná, Kladno, Skalná u Chebu, Nové Veselí na Moravě. Mladší žáci se umístili jed-nou na 2. (2000) a jednou na 4.místě (2007) v republice. Největším úspěchem je titul přeborníka České republiky základních škol v kategorii starších žáků získaný v roce 2007. Dále se starší žáci umístili jednou na 4. místě (2005) a v letošním roce 2009 na 5. místě v celostátním finále. Nejstarší bývalí žáci školy startují v současné době již v kategorii mužů. Mezi nejúspěšnější patří Karel Vít ml. - start na mistrovství Evropy v Rakousku (Insbruck, 2006) za reprezentační družstvo juniorů České republiky. Karel Vít ml. hrál nejen za družstvo mužů Lokomotivy Louny, ale též za extraligové Lovosi-ce, kde získal 2x bronzové medaile za třetí místo v extralize. V současné době obléká dres Zwönitz (Německo). Druhým nejúspěšnějším z bývalých žáků školy je Jiří Brecko ml., dnes již opora Lokomotivy Louny, též hráč extraligového družstva mužů Seche-zy Lovosice (2x 4. místo v ČSR). Bývalí i současní žáci Základní školy Louny, Škol-ní jsou dnes základem družstev starších žáků a ligového mladšího i staršího dorostu. Nejlepším z nich - Ondrovi Knoblochovi, Janu Dvořákovi, Miloši Kolaříkovi, Martinu Breckovi, Romanu Pastyříkovi, Jakubovi Knoblochovi - se již dostalo pocty hájit barvy Loun i v družstvu mužů.

Na fotografii Ladislava Báby družstvo starších žáků, vítěz celostátního finále Novinářského kalamáře 2007 ve Skalné u Chebu, na přátelské besedě se staros-tou města, horní řada zleva: trenéři Petr Knobloch a Jiří Ekrt, Jakub Knobloch, Petr Zandal, Radek Michel, David Bařtipán, Tomáš Michel, David Šesták, starosta Loun Ing. Jan Kerner, v podřepu zleva: Roman Pastyřík, Jan Řeřicha, Vu-Tuan Viet, Jiří Krob

37

PŘEZDÍVKY V MUŽSKÝCH DRUŽSTVECH Z LET ŠEDESÁTÝCH AŽ OSMDESÁTÝCH

Když si znovu prohlížíme bezpočet starých fotografií a probíráme se historickými materiály, které poctivě shromáždil Dědek Míra Heřt - zápisy o utkáních, úpravách hřiště, soupisy brigádnických hodin, účty za praní dresů, za makrely i za špunty ke kopačkám… - napadne nás neodbytná myšlenka. Nestálo by zato odlehčit suchá fakta a přidat k historii též něco živějšího, bezprostředního? Co takhle přezdívky hráčů? Vznikaly a vznikají přece všude a v každé době. době. Byly by? Ano, je jich bezpočet! Odrážejí nejen kamarádské hecování, v našem případě i házenkářský ži-vot, ale jsou též výplodem roztomilé lidové tvořivosti a pravého českého humoru. Aby neupadly v zapomnění, zde jsou:

František Polanský - Pytel, Stanislav Burda - Pufča, Jiří Kurc - Kalabis, Ja-romír Heřt - Dědek, František Kozel - Fróny, Jaroslav Říha - Kuře, Svato-pluk Kout - Svatik, Karel Řeřábek - Čůna, Milan Veselý (1) - Šutrák, Milan Nosek - Čáča, Přemysl Hněvsa - Čenda, Vladimír Urban - Čurgy, Milan Veselý (2) - Barman, Pavel Jirásek - Džonson, Ilja Wainer - Boty, Anto-nín Tamchyna - Tóna, Zdeněk Záleský - Tumba, Jiří Šimůnek - Ósa, Karel Rais - Kája Mařík, Ivan Ječmen - Pajda, Miroslav Maršál - Skoba, Tomáš Mareš - Chobot, Vladimír Nejedlý - Isťa, Ladislav Mlejnek - Mlejnčus, Bo-humil Brůna - Bóža, Eman Kopp - Motýl (1), Jaroslav Suk - Tabáček - Ta-bák, Josef Chmelík - Chmelda, Pavel Šíma - Šimako - Guma - Pavko, Jaro-slav Dvořák - Dvořky, Zdeněk Lang - Langusta, Ladislav Kulíšek - Kulda, Karel Vít st. - Dlouhej - Kódl, Martin Mydlář - Majlo - Mydloch, Radek Kubeš- Kubejka, Miroslav Komůrka - Komora, Luboš Brůna - Motýl (2), Milan Černý - Sup, Zdeněk Zeman - Kšanda, Jiří Sismilich - Sísa, Karel Taušek - Tuška, Miroslav Jahn st. - Důlní, Martin Kovář-Kovik, Pavel Rich-ter - Bača, Petr Hájek - Drška, Pavel Roháč - Tigana, Milan Langr - Effa.

Věříme, že se jejich bezprostřednost dnes již nikoho nedotkne…, ba naopak, přezdívka je vyznamenáním i půvabným znakem výjimečnosti!

Bez přezdívky ani ránu, tajenka v tex-tu výše, Michalovce 1964, zleva: Skoba, Kája Mařík, Pajda, Tumba a nad nimi Čenda

38

TRADICE RYBÍCH TURNAJŮ V LOUNECH

V sobotu 13. června 2009 se konal v Městské sportovní hale v Lounech již 41. „Rybí turnaj“. Tento turnaj mužů s hlavním tématem házená a makrely je dalším kamínkem z mozaiky života lounského házenkářského oddílu.Trocha historie nikoho… V šedesátých letech se zúčastnili lounští házenkáři turnaje v Šumperku na Moravě. Právě tam si již tehdy diváci i hráči pochutnávali na grilova-ných makrelách. Myšlenka pořádat turnaj s makrelami nejvíce vrtala hlavou Láďovi Urbanovi, který se stal nakonec mnohaletým nepsaným králem grilu v Lounech.Celá realizace pečení makrel není vůbec jednoduchou záležitostí. Nejdříve se musí se-hnat potřebný kvalitní materiál. Nevykuchané makrely, cestovatelky dalekých oceánů, jsou dodávány ve zmrazeném stavu. Na celý pátek před turnajem je třeba sehnat partu kuchajících dobrovolníků, jejichž zledovatělé ruce ohřeje a makrelí odér smyje jenom dobré pivo. Předtím se ovšem musí nechat u truhláře nařezat speciální hraněné špejle, aby se na nich napíchnuté ryby neotáčely a nepekly jenom z jedné strany. Mnohaletý šéf kořenění Míra Maršál pak makrely vlastnoručně, aby to nikdo nezkazil, posype dle svého tajného receptu speciálním kouzelným kořením, a makrelky si jdou na noc od-počinout do chlaďáku. V sobotu ráno se již od osmi rozsvítí velká vatra, z které dobro-volníci – uhlíři - grilaři odebírají žhavé uhlíky na opékání. Od devíti se již smaží první várka ryb na obrovském roštu, kam se jich vejde i stovka najednou. Kolem Letního se line neodolatelná vůně, začíná se srocovat první houf nenasytů, kterým se při pohledu na smažící se ryby sbíhají sliny. Nemohou se již dočkat té dobroty a pobízejí partu mis-trů-uhlířů k většímu tempu. Ti však v klidu přikládají žhavé uhlíky, pokyvují znalecky

důležitě hlavou, tu potřou ryby olejem, tu je přestříknou pivem a stále dokola říkají, že ještě nejsou, ať nespěchají, že ještě chvíli, a jakoby naschvál to celé zdržují. Jen oni vědí, kdy jsou ryby akorát. Atmosféra v davu houstne ješ-tě víc, lidí přibývá, jak je láká libá vůně. A pak … jde se na to! Grilaři přinášejí první pugéty zlatých makrel a obe-censtvo si na nich začíná pochutnávat. Nálada v davu se jakoby plesknutím ocasu kouzelné zlaté makrelky změ-ní, lidé se s rybami pokojně rozesadí u stolů, gurmánsky uždibávají kousky masa, prskají nezbedné a záludné rybí kůstky kolem sebe, někteří se kření nad slaností, jiní, že to nemá chybu. Labužníci si konečně užívají, žrouti si jdou přidat… Všem pak chutná pivko i příjemná atmosféra. A tak to jde po dvou hodinách po celý den. Většinou byly turnaje dvoudenní, takže pak totéž i po celou neděli. Po zlatých makrelách zbudou jen na dřevo ohryzané špejle! V hale se mezitím hraje házená a další ryby venku čekají i na ty, kteří zrovna hrají zápas. Turnaje jsou určeny sou-těžním družstvům mužů, jindy „starým gardám“.

39

V Lounech se každoročně setkávají sportovní přátelé a známí, všude pohoda. Pavel Mašek občas spustí na „fňuknu“.Pokud máte již teď chuť na propečené voňavé a šťavnaté makrely, chcete se setkat s přá-teli, užít si sportu a pohody, přijďte každoročně v červnu do Městské sportovní haly v Lounech na další „Rybí turnaj“.

Kouř voní, makrely se smaží, pomalu, pomalounku zlátnou, nedočkavci netrpělivě polykají a mistr, že ještě nejsou akorát …dodnes stejný obrázek jako na Letním cvičišti na nedato-vané fotografii ze sedmdesá-tých let.

CO TAKÉ PATŘÍ K PADESÁTINÁM - VZPOMÍNKY

Mé prvé setkání s kolektivem lounské házené bylo provázeno neobyčejnou, avšak z hle-diska mého pohledu, zásadní příhodou.Bylo to tak. V roce 1971 jsme se s rodinou přistěhovali z Mostu do Loun. Ještě nějaký čas jsem pravidelně jezdil do Mostu trénovat ligové mužstvo Baníku. Krátce po přistě-hování jsem se setkal s Mírou Heřtem, který zjevně neskrýval nadšení a pozval mne na mistrovské utkání. A tak již v neděli směřovaly moje kroky na Letní cvičiště. Hrálo se tuším s Českou Lípou a v poločase Louny prohrávaly asi o pět branek.Míra mne pozval do kabiny, abych zhodnotil průběh utkání. Pozvání jsem přijal s roz-paky, neboť jsem ze zkušenosti věděl, že nálada v kabině nebude příznivá. Moje slo-va nebyla lichotivá, naopak velmi kritická, neboť neúspěch pramenil z nedůslednosti a neplnění základních povinností hráčů a v některých případech až z neukázněnosti. Největší kritika padla na hráče, kterého jsem neznal jménem (podobně jako ostatní), byl to Míra Maršál. Ještě v průběhu druhého poločasu mně bylo opatrně sděleno, že je to nejlepší hráč lounské házené.Byl jsem tedy zvědavý, jak setkání hráčů po zápase dopadne. Míra Maršál to však v ka-bině vyřešil naprosto chlapsky a objektivně: „Měl jste pravdu pane Folta, hráli jsme špatně a nejhorší jsem byl já. Hrál jsem s kapelou do čtyř do rána a spal jsem sotva dvě hodiny. Nic se mi na hřišti nedařilo a dokonce jsem nebyl schopen se vracet do obrany.“

40

Mé vystoupení nakonec přispělo k autoritě a pozdějšímu porozumění s hráči. Nejvíce však k přátelství a vzájemné úctě mezi mnou a Mírou Maršálem, kterého jsem po celou dobu působení v Lounech považoval za nejlepšího hráče lounské házené, a to nejenom výkony, ale i charakterem.Brzy jsem přistoupil na převzetí kolektivu hráčů lounské házené, kteří hráli léta kraj-ský přebor s umístěním v dolní polovině tabulky. Po seznámení s kolektivem hráčů a zejména nadšených zakladatelů házené, Vládika Urbana a Míry Heřta, jsem nabyl přesvědčení, že společnou prací se nám podaří zvednout úroveň házené. Má představa o koncepci družstva mužů byla velmi konkrétní, postavena na vyčnívajících výkonech několika hráčů. Byl to především střelecký potenciál Ládi Mlejnka, chytrá hřa s tvrdou střelou Jirky Ekrta, vybroušená technika a mimořádná rychlost Honzy Čermáka a ne-obyčejná bojovnost Míry Maršála. Obranou hru měl organizovat Bohouš Brůna spolu s Čendou Hněvnou a míčovou techniku měl uplatnit Standa Svoboda. Ostatní svým nadšením měli strhnout kolektiv k výborným výkonům.A tak začala letní příprava před sezónou 1971 - 1972. Vzpomínám, jak neochvějně, za každého počasí, se trénovalo, aby se splnily tréninkové dávky. Jak Tomáš Mareš se nebojácně vrhal do rozbláceného území své branky a strhával pokřikem ostatní hráče k vyšším výkonům.Podobně se odehrávala zimní příprava. V malé tělocvičně na letním cvičišti se zvyšo-vala tělesná zdatnost hráčů, tehdy moderním a průkopnickým způsobem „intervalo-vých tréninků“. Počet intervalů se zvyšoval postupně až do počtu osmnácti. Poctivě trénovali i ti hráči, jejichž výkonnost nedosahovala potřebné úrovně. S jak těžký srd-cem jsem tyto hráče nemohl nominovat do důležitých utkání, přesto by si to za po-ctivou a systematickou práci plně zasloužili. Věřím, že s odstupem času vše pochopili a mně odpustili, nejvíce se to týkalo brankářů. Vytvořila se situace, že za mnou do Loun dojížděl mostecký brankář Zdeněk Kolman, jeden z nejlepších v republice. Uměl brilantně přihrávat rychlým hráčům do tzv. „trháku“ a to právě v Lounech chybělo. Rychlý Honza Čermák a hbitý Míra Maršál, ale i jiní hráči to ve prospěch družstva plně využívali. Tažení našeho družstva do vyšší soutěže v ročníku 1971 - 1972 bylo od po-čátku soutěže všem soupeřům zřejmé. Nad slabšími družstvy jsme vyhrávali vysokým rozdílem, ale přesto to nebylo tak jednoduché. Uchazečů o krajského přeborníka bylo více. Navíc každý manšaft se chtěl právě na ambiciózní Louny vytáhnout.A tak opět vzpomínám. Hráli jsme v Teplicích, na družstvo padla marodka, a tak co by trenér, jsem musel nastoupit. Při střelbě mne brutálně napadl jeden z urostlých pořízků Teplic. V tom okamžiku vystartoval ze střídačky náš Pavel Mašek a inkriminovaného hráče nakopl do zadní části těla s takovou silou, že všichni kolem stojící hráči byli přesvědčeni, že mu tam kopačka zůstala. Došlo k mele, kterou Pavel vítězně ukončil. Rozhodčí Pavla vyloučil do konce zápasu. Utkání jsme horko těžko vyhráli (přesto, že to měla být jednoznačná záležitost). Pavlovi jsem to důrazně vytknul, ale v duchu jsem si ho vážil a vážím si ho dodnes a to nejen proto.No, posuďte sami, jeho zásluhy pro lounskou házenou jsou přímo nebetyčné. Hráli jsme v Liberci, tedy s družstvem, které aspirovalo spolu s námi na přeborníka kraje. Stav byl v průběhu utkání jako na houpačce. V jednom okamžiku vedli Liberečáci v druhém my. Za nerozhodného stavu, tři minuty do konce utkání, jsem poslal na křídlo Pavla

41

Maška. V posledním útoku Pavel zpracoval přihrávku a z nemožného úhlu vyslal na branku Liberce takovou dělovku, že brankář Liberce nestačil ani zvednout ruce a míč skončil v brance. My jsme touto brankou zvítězili a Pavel se stal hrdinou. Věřím tomu, že při své skromnosti si to určitě ani nepamatuje.Milé vzpomínky se váží na období, kdy jsme utužovali přátelství s hráči družebního města z NDR Scharfensteinem. Soupeře jsme vždy převálcovali, ale večer jsme se ať už u nich nebo u nás v Lounech velmi spřátelili.V divizi jsme si nevedli špatně. Každý nováček to má zpravidla velmi těžké. My jsme však většinou končili do pátého místa v tabulce. Nebýt reorganizace soutěží, zahráli jsme si již v sedmdesátých letech II. ligu. Škoda, hráči na to měli.

Oddíl se staral nejenom o muže, ale i o žáky a dorostence. Výbor oddílu si tak vysloužil vážnost a úctu města Loun, ale také jiných měst. Zasloužil se i o prosazování výstavby sportovní haly. Po společné prohlídce sportovní haly v Chebu bylo rozhodnuto posta-vit kopii v Lounech. Realizaci prosadil v pozdějších letech pan Ing. Čermák.Největší tíha práce oddílu připadala organizačnímu pracovníkovi Vládíkovi Urbano-vi. Svoji neobyčejnou pracovitostí zastal veškerou práci a agendu spojenou s chodem oddílu. Pracovníci jiných oddílů jej považovali za velmi seriózního partnera. Byl vždy přímý a také odvážný a to je moje další vzpomínka.K mým čtyřicetinám napsal a poslal k vytištění do novin „Lučan“ článek s fotografií, v kterém zdůraznil moji práci a popřál další úspěchy v oddílu. Se zlou se však potázal, když tehdejší ředitel elektrárny Počerady mu vyčetl, jak si vůbec mohl dovolit psát do novin o takovém protisocialistickém živlu, kterému je zakázána jakákoliv práce, při které může ovlivňoval svými názory mladou generaci. Nebyl jsem u toho, ale umím si představit, jak důrazně a nebojácně se soudruhem ředitelem vyběhl. Vládik byl dobro-srdečný, ale jakmile cítil křivdu, neváhal použít i fyzickou sílu a té měl opravdu hodně. Bylo mu jedno, jestli tím ublíží také sobě. Mně se o tom zmínil jenom letmo, jako by se nic nestalo.

Rodinnou dovolenou jsme trávili v roce 1972 na Babyloně ve sportovním středisku Jiskra Domažlice, uprostřed lesů v malebném prostředí. Dovolenou jsme pojali jako soustředění, kde jsme utužovali tělesnou zdatnost a připravovali se na utkání divizní soutěže. Vzpomínám, že dovolenou na stejném místě trávila se svojí dcerou Radkou taky paní Věra Čáslavská - Odložilová. Paní Čáslavská byla velmi skromná. Stávala stejně jako my s ešusem v ruce frontu na jídlo, i když jsme ustupovali a pouštěli ji do-předu, ona s poděkováním odmítla a zařadila se spravedlivě do stojícího zástupu.

Od roku 1974 se postupně vytvářelo mládežnické družstvo, které každým rokem zvy-šovalo svoji výkonnost. Byli to většinou studenti lounského gymnázia, ke kterým se postupně přidávali i ostatní chlapci. Vím, že tréninkovým procesem házené prošlo ně-kolik dnes významně postavených osobností.Opět vzpomínám. Osu tehdy zakládaného chlapeckého družstva tvoří Míra Jahn, Vašek Folta ml., Miroslav Prokop a Miroslav Gebelt (menší postavou, ale velký bo-jovník na hřišti). Miroslav Prokop byl výborným brankářem, bez něho bylo družstvo

42

poloviční. Míra však měl velké problémy. Celá rodina na víkend odjížděla na chalupu k Mladé Boleslavi. A tak, když se do souběhu dostala házená, nepomohlo nic, co by oblomilo rodiče, aby nám Míru nechali v Lounech. Míra byl nešťastný, nakonec však grandiózně vyjádřil vzdor proti otci. Vždy měl za úkol koupit pivo. Míra se ale rozhodl, že místo piva koupí lahvové mléko a to ve větším množství. Jaké překvapení otce, když si večer sáhl na balkón pro láhev piva a nalezl pouze mléko. Po velkém vysvětlování vyšlo najevo, že to Míra udělal záměrně, jako protest, že v neděli nemůže zůstat v Lou-nech a hrát házenou. Teprve po této události se hroty otupily a našlo se kompromisní řešení.Po mnoha letech v roce 2008 moje rodina trávila společnou dovolenou s rodinou Míry Prokopa. Nebylo večera, aby si můj syn Vašek s Mírou nevyprávěli zážitky z lounské házené, samozřejmě, že o mnohých jsem ani nevěděl. Hřálo mne vědomí, že tohle klu-kovské období prožité ve sportovním zápolení v Lounech se jim vrylo tak hluboko do paměti.V uvedeném družstvu bylo mnoho nadějných hráčů. Celý kolektiv převzal a tréno-val profesor Jan Čermák, tělocvikář lounského gymnázia, který ho dovedl až do fi-nále celostátních středoškolských her, které se konaly na Slovensku v Prešově roku 1978. Vzpomínek z tohoto období je jistě hodně, psát o nich přísluší především Janu Čermákovi.

JAK TO BYLO PŘED PADESÁTI LETY

Historici tvrdí, že nejvíce nových druhů sportů vzniká po změně politického režimu v zemi. To konkrétně potvrzuje i posledních 20 let. Obdobně to bylo u nás i po 2. svě-tové válce po roce 1945, tenkrát s mírným zpožděním a ne v tak velkém rozsahu. Sku-pinka zakladatelů lounské házené v té době byla již po vojenské základní službě a v čin-ném pracovním poměru. Jsou to lidé, kteří se narodili koncem třicátých let v tak zvané první republice (1918 - 1939). Následných 20 let pak hluboce ovlivnilo jejich životní logiku. Myslím si, že vůbec není na škodu, když se zmíním alespoň heslovitě, jak to v Lounech v té době vypadalo. Město Louny si představte bez panelových domů s prů-myslem jako byly dílny Československých státních drah, pivovar, mlékárna, cukrovar, výroba prádla, harmonik, porcelánu. Bylo zde několik zemědělců, zahradnictví, a to zejména v Lázních, a hlavně živnostníci všech profesí. Louny mívaly k 10 000 obyvatel. V době okupace se staly hraničním městem s německou správou. Kasárna obsadila německá vojska, byly zavírány školy. Děti chodily pro úkoly do kin, divadel, sálů a jen náhodně do školy, která nebyla obsazená tak zvanými „národními hosty“. Kdo byli „národní hosté“? Od počátku roku 1945 proudili do protektorátu a do Sudet v rostou-cím počtu civilní uprchlíci - etničtí Němci, kteří žili na územích, která obsadila nebo ohrožovala Rudá armáda a také říšští Němci evakuovaní z měst a průmyslových aglo-merací (včetně dětí), které byly bombardovány spojenci. Z propagandistických důvodů byli označováni za „národní hosty“ a tento výraz se stal de facto termínem.V této době byly zrušeny různé české organizace sportovní, kulturní, vlastenecké, byla zavřena sokolovna, letní cvičiště, loděnice. Názvy byly německo - české.

43

Lidé dostali lístky na nákup zboží, na oblečení byly body. Vše mělo přísné předpisy. Aut bylo v Lounech poskrovnu, chyběl benzín, a tak byla auta většinou odstavená. To ale vyhovovalo klukům, kteří mohli hrát kopanou s hadrákem v ulici nebo i na náměs-tí. Přišel květen 1945, konec války a okupace. Následovalo nepředstavitelné uvolnění, ohromná aktivita občanů. Chtěl bych jen říci, že z hlediska sportu zejména Sokol se rychle zorganizoval a už v červnu jsme se přihlašovali na sokolský tábor na letovisku v Pnětlukách. Stejně tak rychle zahájil činnost Skaut a další sportovní kluby. Bylo to správné. Tyto organizace se hodně podílely na výchově mládeže k vlastenectví. V 50. letech dochází k mnoha změnám. V zásadě se mění školství, mění se i organizace sportu, vznikají Dobrovolné sportovní organizace - DSO. Sokol zůstává jen na ven-kově a v Lounech vzniká Lokomotiva, Slovan, Slavoj, Jiskra, jinde Tatran, Baník aj. Tělovýchovu a sport zastřešují OV ČSTV( Okresní výbor Československé tělovýchovy) a příslušné podniky, řídí ji ministerstvo školství. Finanční prostředky rozděluje minis-terstvo přes podřízené složky na tělovýchovné jednoty. Dotace jednotám a oddílům jdou i z podniků a závodů. Tímto jsou zvýhodněny tělovýchovné jednoty při velkých závodech jako Válcovny trub a železa Chomutov, Severočeské chemické závody Lovo-sice, Stalinovy závody Litvínov, Baník Most a další. Ve skutečnosti se chodilo žebrat o peníze jako dnes. V této době dochází také k regulaci počtu druhů sportů a to těch, ke kterým prý Čechoslováci nemají vlohy. Stejně tak dochází k tlaku provozovat sporty na světových podmínkách. Tak třeba v Lounech dříve vynikající košíková a hokej nemají patřičná hřiště a pomalu zanikají. Ještě, že to bylo dočasné!Na druhé straně těchto skutečností v Praze vzniká Fakulta tělesné výchovy. Její odbor-níci cestují za hranice a zjišťují úroveň, organizaci, metodiku a druhy sportů venku. Poznatky se doma rozšiřují zejména přes tělocvikáře na školách, sportovní instruktory ve vojsku, ale i tiskem.V roce 1953 vybírá profesor Novák na Vyšší průmyslové škole Most skupinu žáků a za-číná s ní trénovat házenou za účelem účasti na soutěži Sportovní hry mládeže. V Mos-tě, spíše v Rudolicích, se v této době hraje nejvyšší soutěž české házené a někteří hráči přecházejí pod Baník, kde se již hrála mezinárodní házená o 7 hráčích. Baník brzo hraje ligu. V družstvu je i Vašek Folta, pozdější hráč a trenér v Lounech. Hraje tam i Míla Polanský, Louňák ze Sokola, zvaný „Pytel“. Mladí hráči Baníku doplňují kádr družstva školy pro sportovní hry mládeže. V družstvu jsou i Louňáci Jaromír Heřt a František Šmakal.V letech 1955 - 1957 na vojně hraje Jaromír Heřt za Vojenskou tělovýchovnou jednotu Milovice - Boží Dar krajský přebor Prahy.V roce 1958 se vrátil z vojenského učiliště na Slovensku Milan Veselý, který pak sloužil na letišti u Žatce (zvaném Korej) a který hrál dříve házenou za Vojenskou tělovýchov-nou jednotu Martin. Spolu jsme se domluvili na založení oddílu házené v Lounech. Předem jsme sondovali, kteří další kamarádi by s námi začali hrát. Byli to především košíkáři, odbíjenkáři, čeští házenkáři, hokejisté, fotbalisté, u mládeže vybíjenkáři a sportovně založení nadšenci - pro házenou úplní začátečníci.Rozhodovali jsme se, pod kterou jednotu se přihlásit. Zvítězila Lokomotiva, měla nejlepší podmínky - v Lounech největší jednota, za ní stojí největší průmyslový pod-nik, hřiště pro hokej je v létě možné použít pro házenou, možná zimní příprava na

44

Tyršově cvičišti a to nejdůležitější - režijní vlaková přeprava pro mistrovská utkání.V létě 1959 jsem podal žádost o založení oddílu házené do sekretariátu Tělovýchov-né jednoty Lokomotiva Louny. Později výbor jednoty založení oddílu házené schválil a vyslovil řadu podmínek a povinností. V té chvíli jsme měli již i dostatek členů oddílu a hráčů. Splnili jsme organizační povinnosti a začala práce.Začátky byly těžké. Branky jsme dostali od Krajského výboru Československého sva-zu tělesné výchovy v Ústí nad Labem jako příspěvek na rozšíření sportů. Jejich odvoz zařídil Pavel Pochobradský. Chyběly však peníze na sítě. Branky nakonec nevyhovo-valy předpisům (měly jako zadní díl trám). Regulérní branky do země nám vyrobili na dráze (v Dílnách ČSD). To zařídil otec Milana Veselého s Vládikem Urbanem. Pak už následovaly radostné práce - vyměření hřiště, úpravy povrchu, lajnování, osazení branek, jejich nátěr, zajištění míčů, úklid v šatně atletů, půjčení dresů od kopané, je-jich vypraní. Nakonec jsme dostali od fotbalistů darem modré a žluté. Mnoho hráčů na začátku neznalo pravidla, pohyb po hřišti při útoku, při bránění atd. První rok byl opravdu těžký!

PROČ ZROVNA HÁZENÁ

Sport patří do historie lidstva a olympijské hry jsou toho důkazem. Člověk ví, že spor-tem se utužuje zdraví a fyzická výkonnost. Různé druhy sportu ovlivňují nejen různé tělesné orgány, ale i různé osobní vlastnosti. U házené pracují nohy, ruce - celé tělo, a zejména hlava - postřeh, vnímání, úvaha, rozhodování, realizace myšlenek. To vše provádíme pod tlakem soupeře, který všemu hodlá zabránit. Rozhoduje rychlost, mršt-nost, síla i lest. Dochází k bezprostřednímu, často tvrdému fyzickému kontaktu se sou-peřem.Co všechno házenkář musí? Musí předvídat záměr a reakce soupeře, musí se snažit vy-užít jeho chyb, musí předvídat i činnost spoluhráčů a umožňovat jim realizovat jejich myšlenky. Musí chtít vyhrát, uspět, ale i umět přijmout porážku. Musí si uvědomit chy-bu, tu napravit a neopakovat ji. Musí přizpůsobit nejen všední den, ale i víkend sportu, kolektivu a zároveň rodině. Musí pomáhat svému trenéru, vedoucímu a cítit se součástí kolektivu. Musí také rozpoznat, kdy aktivní sport ukončit a kdy se začít věnovat sportu rekreačnímu. Zároveň by si měl uvědomit též nepsanou morální zásadu - předat svým nástupcům získané zkušenosti a pomáhat v činnosti oddílu.Až se k vám dostane seznam jmen a osobností, které v lounské házené působily, zvaž-te, kam se jednotlivci v životě vypracovali a jak jim k tomu přispěly návyky získané v tomto tvrdém mužném sportu. Pokud již aktivně nehrajete, zajímejte se o situaci v oddílu a přemýšlejte o tom, kdy a jak můžete pomoci. Nepamatuji, že by byl někdo někdy odmítnut.

45

TRENÉŘI, ROZHODČÍ A PŘEDSEDOVÉ UPLYNULÝCH PADESÁTI LET

Trenéři A. Bartoň Miroslav

Čermák Jan, Mgr.Folta Václav st.Lang Zdeněk, Ing.Liška Jiří, Mgr.Miler Radoslav

B. Brůna Bohumil st.Cimr Jiří st.Dvořák JaroslavHeft JaromírLangr MilanMareš Tomáš

Rozhodčí

Mezinárodní Hartman Jaroslav st.

1. třída Brůna Bohumil ml., Mydlář Martin, Vostatek René

2. třída Lang Zdeněk, Ing, Stoklasa Josef

3. třída Brůna Luboš, Brůna Bohumil st., Heřt Jaromír, Kudrlička Stanislav, Nejedlý Vlastimil, Řeřábek Karel, Urban Vladimír

Předsedové oddílu házené

Pochobradský Pavel, Hartman Jaroslav st., Kudrlička Stanislav, Heřt Jaromír, Urban Vladimír, Zeman Václav, JUDr. Trkovský Jaroslav, Marek Bohuslav, Svoboda Stanislav, Havlín Antonín, Vít Karel, Jahn Miroslav

Benda VladimírBitner MilanBrand VladimírBrcháňová JarmilaBrůna LubošCimr Jiří ml.Dolejš AlešEkrt Jiří, Mgr.Fricová JitkaFolta Václav ml.Grundza EmilHanzl TomášHartman Jaroslav st.Hartman Jaroslav ml.

C. Hlušička JosefHněvsa PřemyslJahn MiroslavKarlovec VáclavKnobloch Petr Mydlář MartinNejedlý VlastimilPerský JosefPrůcha JosefSvoboda StanislavŠulc MiloslavUrban VladimírVít Karel st.Zagora Rostislav, Ing.

46

ZÁVĚR

Prošli jsme padesátiletou historií našeho oddílu, ohlédli se za tím, co bylo a co za námi zůstává. Je to neuvěřitelné - padesát let! Házená nám vstoupila do života! Obohatila jej o kamarádství, mnohá přátelství na celý život, o společné zážitky, na které se nezapo-míná, o tah na branku, který se často promítl i do našeho života...Tak jako v každé jiné lidské činnosti i v činnosti oddílu házené se střídala léta pozvol-ných i strmých vzestupů s pozvolnými i strmými pády. V těžkých dobách však vždy zvítězilo nadšení lidí, kterým házená přirostla k srdci, kteří házenou žijí.Současná doba, jež přináší změny hodnot, s tím související změny ve společnosti a je-jím životním stylu, současná ekonomická krize - přinášejí otázky, na které budeme muset hledat odpovědi, a výzvy, které budeme i v našem sportu muset řešit. Jak se vypořádáme s měnícím se životním stylem mladých lidí, oblibou dětí v počítačových hrách a internetu, snižujícím se zájmem o sport a veškeré pohybové aktivity? Budeme schopni vyhledávat a nalézat nové talenty? Když ano, budeme mít dostatek nadšených lidí pro jejich vedení a výkonnostní růst? Budeme schopni vtáhnout do činnosti dět-ských družstev rodiče nebo se spokojíme s tím, že nám děti předají a budou spoléhat na to, že se o ně trenéři plně po všech stránkách postarají? Když talenty najdeme a „vy-pipláme“, budeme je schopni udržet v Lounech nebo se staneme pouhou „farmou“ okolních oddílů? Budeme schopni oslovovat sponzory - lounské patrioty, kteří by nám pomohli ufinancovat soutěže?O tom, že v Lounech házenou „dělat“ umíme svědčí současné výborné výsledky našich mládežnických družstev. Především v nich je příslib do budoucnosti!Náš největší dík patří všem, kteří pracovali a pracují s hráči. Trénují je, těší se z jejich výkonnostního růstu a úspěchů, jezdí s nimi o sobotách a nedělích na přátelská i mi-strovská utkání a turnaje, absolvují s nimi přípravná soustředění, organizují pro ně zábavné programy, aby utužili kolektiv. Vše ve svém volném čase! Když tihle lidé ne-budou, vše odplyne nenávratně pryč… Poděkování a uznání patří též všem, kteří 50 let „bafuňařili“ a „bafuňaří“ ve výboru oddílu, zajišťují celý jeho chod. Poděkování patří i Vám všem, fanouškům a příznivcům, kteří jste podlehli kouzlu házené, kteří vytrvale povzbuzujete lounské házenkáře. Také skrze Vás tento krásný chlapský sport v Lou-nech žije! Věříme, že za dalších deset let budeme znovu listovat jeho historií. Děkujeme celému přípravnému výboru za tyto sváteční chvíle. Na házené - nashledanou!

DOSLOV

Vážení přátelé, příznivci lounské házené,almanach, který se Vám dostává do rukou, je výsledkem obětavé práce nadšeného re-dakčního kolektivu. Snažili jsme se splnit všechna kritéria, která jsme si na počátku vytyčili. Zda se nám to podařilo, můžete ohodnotit jenom Vy, jaho čtenáři. Pokud jsme na nějaká fakta zapomněli, pokud se v almanachu neobjevily dle Vás důležité události nebo jste nalezli některé nepřesnosti, omlouváme se. Vybírali jsme z obrovského množ-ství dat a čas je bohužel neúprosný. Všechny Vaše podněty a informace rádi uvítáme. Stanou se prvním materiálem pro almanach příští - k 60. výročí házené v Lounech. Redakční rada

47

Kontakty: Městská sportovní hala Louny: [email protected]ěk Zeman: [email protected]ír Heřt, Hilbertova 63, Louny

48

50 LET HÁZENÉ

1959-2009

Date post:	15-Dec-2015
Category:	Documents
Upload:	jindra-hejlik
View:	318 times
Download:	3 times

50 let házené v Lounech

Documents