David Frej

Jiří Kuchař

Detoxikace léčivými oleji

Olejový výplach ústDomácí ájurvédské masážeBasti očista tlustého střeva

Přehled léčivých olejů2014

Foto na obálce: Petr Malyshev, kresby: Roman Špaček, digitalizace 2014

1

Oleje se využívají k vnitřnímu i zevnímu léčení, prevenci a detoxikaci organismu po tisíciletí. Denní režim v tomto pojetí zahrnuje výplach úst, olejové masáže, očistu nosu a střev pro odstranění toxinů a celkové posílení těla i mysli.

Tato kniha je praktickým průvodcem po světě léčivých olejů a metodách, při nichž se používají. Popisuje historii a současnost několika ájurvédských technik, zejména domácí olejové masáže a metod nasja a basti. Podrobně přibližuje provádění a účinky olejového výplachu úst, nenáročného, a přitom velice účinného způsobu, jak pomoci organismu odstranit z těla toxické látky a metabolity.

Vedle těchto metod a postupů zde najdete důležité informace o jedenadvaceti základních léčivých olejích, které při tomto druhu detoxikace můžete uplatnit.

David Frej je lékař zaměřený na přírodní medicínu, kterou studoval v USA, Rakousku a v indické Puně. Ve svém centru se věnuje konzultacím, detoxikaci, ozdravným pobytům a seminářům. Napsal knihy Ájurvéda - medicína zdraví a dlouhověkosti, Ájurvédské recepty pro zdraví a Biologické hodiny - tajemství metabolismu, zdraví a dlouhověkosti.

Jiří Kuchař působí jako nezávislý publicista. Kromě jiných je autorem knih Léčitelé, jak je neznáte, Kniha, která léčí, Ayahuasca aneb Tanec s bohy, Poznej sám sebe, Zdraví v ohrožení nebo Antibiotika z přírody.

DAVID FREJ V NAKLADATELSTVÍÁJURVÉDA Medicína dlouhověkosti v praxi českého lékaře ÁJURVÉDSKÉ RECEPTY PRO ZDRAVÍ BIOLOGICKÉ HODINY ATLAS CELOSTNÍ MEDICÍNY

JIŘÍ KUCHAŘ ANTIBIOTIKA Z PŘÍRODY AYAHUASCA ANEB TANEC S BOHY ESOTERICKÉ ČECHY, MORAVA A SLEZSKO 1-9 HITLEROVA SBÍRKA V ČECHÁCH1/ Obrazy, dary, psací stůl2/ Sochy, busty, drobné plastiky KNIHA, KTERÁ LÉČÍ LÉČITELÉ, JAK JE NEZNÁTE MOTIVACE - MÝTUS DNEŠNÍ DOBY POZNEJ SÁM SEBE SANTO DAIMÉ ÚSPĚCH A JEHO SPIRITUÁLNÍ DIMENZE ZDRAVÍ V OHROŽENÍ Hořká pravda o sladkém cukru ZJEVENÍ MATKY BOŽÍ V TURZOVCE

2

Obsah

Oleje v dějinách medicíny..................................................................................5

(1) OLEJOVÉ MASÁŽE, OČISTA NOSU A METODA BASTÍ.....8

Olejové masáže v ájurvédě...............................................................................8

Zážitek s ájurvédskými olejovými procedurami....................................11

Domácí olejová masáž.......................................................................................14DOMÁCÍ RECEPT NA REGENERAČNÍ PASTU S OLEJEM...................16

Nasja olejová očista nosu................................................................................17PŘÍPRAVA GHÍ (PŘEPUŠTĚNÉHO MÁSLA)........................................19

Basti očista střev pomocí olejového klystýru.........................................19

(2) OLEJOVÝ VÝPLACH ÚST...........................................22

Tradice olejového výplachu úst.....................................................................22

Mlgání.......................................................................................................................25Léčebný postup (použití)..................................................................26

Olejový výplach úst............................................................................................26

Průvodní příznaky a délka olejové kúry...................................................31

Ústa - brána i zrcadlo těla...............................................................................32VZTAHY MEZI NAŠIMI ÚSTY A TĚLEM..............................................34

Zdraví ve všech rovinách.................................................................................36

Účinky olejového výplachu..............................................................................38ZUBY.....................................................................................................39HLAVA...................................................................................................39OČNÍ NEMOCI.......................................................................................39JATERNÍ CHOROBY..............................................................................39LEDVINOVÉ CHOROBY........................................................................40LYMFATICKÉ POTÍŽE...........................................................................40TRÁVICÍ POTÍŽE...................................................................................40KŮŽE.....................................................................................................41SRDEČNÍ, CÉVNÍ A OBĚHOVÉ POTÍŽE...............................................41POHYBOVÝ APARÁT............................................................................42NERVOVÉ A PSYCHICKÉ POTÍŽE.......................................................42OSLABENÍ IMUNITY A CIVILIZAČNÍ NEMOCI....................................42GYNEKOLOGICKÉ A KLIMAKTERICKÉ POTÍŽE..................................43VIROVÉ A BAKTERIÁLNÍ INFEKCE.....................................................43ODVYKACÍ KÚRY..................................................................................43

Doplňující terapie................................................................................................43PŮST.....................................................................................................44PITÍ TEPLÉ VODY.................................................................................45

3

ČIŠTĚNÍ NOSU......................................................................................45VÝZNAM ŽVÝKÁNÍ...............................................................................46RITUALIZACE OLEJOVÉHO VÝPLACHU..............................................46

(3) PŘEHLED LÉČIVÝCH OLEJŮ......................................48

Arašídový olej........................................................................................................51

Dýňový olej.............................................................................................................52

Horcicny olej..........................................................................................................53

Kokosový olej........................................................................................................54

Kukuřičný olej.......................................................................................................56

Lněný olej................................................................................................................57

Mandlový olej........................................................................................................58

Olej z černého kmínu.........................................................................................60

Olej z hroznových jader....................................................................................61

Olej z lískových ořechů.....................................................................................62

Olej z meruňkových jader................................................................................63

Olej z ostropestřce mariánského..................................................................64

Olej z pšeničných klíčků...................................................................................65

Olivový olej.............................................................................................................67

Ricinový olej...........................................................................................................68

Řepkový olej..........................................................................................................69

Santalový olej........................................................................................................71

Sezamový olej.......................................................................................................72

Slunečnicový olej.................................................................................................73

Sójový olej..............................................................................................................74

Světlicový olej.......................................................................................................76

Použitá literatura................................................................................................77

4

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.

ŽALM 89, VERŠ 21

Olej představuje nejčistší a zároveň také nejsilnější výtažek ze semen, plodů nebo jiných částí rostliny.

Je v něm shromážděna životní síla a zkoncentrovány její nejlepší léčivé účinky.

JIŘÍ JANČA Z ČLÁNKU LÉČIVÁ SÍLA OLEJŮ, REGENERACE, ROČNÍK 1999

Olej je kapalina, jež je vytvářena molekulami, obsahujícími hydrofobní uhlovodíkové řetězce.

Nerozpouští se ve vodě a má také menší hustotu než ona.

LABORATORNÍ CVIČENÍ Z ORGANICKÉ CHEMIE

2014 David Frej, Jiří Kuchař

Oleje v dějinách medicíny

Olivovník v mnoha kultivarech a olej získaný z jeho plodů provází lidstvo přes deset tisíciletí. Už před 8000 lety se olivy pěstovaly a jejich olej předepisovali mezopotámští lékaři zvaní asú. Jako prostředek proti kašli například radili: „Rozetři kořen sladkého dřeva a vypij s olejem a pivem," nebo doporučovali olivový olej a rozemleté jedlové šišky na obklady proti takřka všem nemocem.

V magických textech Babylonu se objevuje jiný způsob využití olivového oleje:

Smíchej pivo, rostlinu sa-kil-bir a olej, opakuj třikrát kouzelné zaříkadlo a přilož směs na zuby.

Féničané rychle rozšířili pěstování oliv do celé středomořské oblasti a brzy se v západní Sýrii a na Krétě objevily první plantáže. Řekové se postarali o kultivaci olivovníku, Hérodotos ho učinil nesmrtelným a Římané vyzkoušeli jeho pěstování ve všech oblastech, které obsadili, dokonce i v Británii. Právě od nich pocházejí první specializované přístroje a technologie lisování oleje; dokázali také zdokonalit jeho skladování a významně prodloužit trvanlivost.

Olivovník i jeho plody se používaly v běžném životě - v kuchyni, v kosmetice i v medicíně, ovšem také v náboženství. Najdeme o něm zmínky v mnoha řeckých bájích z Peloponésu nebo z Malé Asie, a dokonce

5

i Homérovy eposy Ilias a Odyssea popisují používání olivového oleje, zejména pro potřeby úklidu a hygieny.

Staří Římané stanovili stupnici kvality o pěti úrovních od oleum ex albis ulivis lisovaného ze zelených oliv přes oleum caducum z oliv spadlých na zem až po oleum cibarium, který se vyráběl z téměř usušených oliv, jež sloužily k výživě otroků. Esenciální oleje různého druhu používali Římané v parních lázních pro osvěžení a pro odvrácení nemocí.

Existují prastaré záznamy z doby 3100 let př. n. 1. o využívání vonných látek a esenciálních olejů v Egyptě k balzamování, k výrobě parfémů i k léčebným účelům. Velice ceněný byl olej z černého kmínu (viz str. 104), lisovaný zastudena ze semen černuchy seté (Nigella sativa), který byl označován za zlato faraónů. Ebersův papyrus, datovaný přibližně rokem 1500 př. n. 1., uvádí také ricinový olej (viz str. 118). Ricinus, zvaný v té době dgm, byl doporučován takto:

„Olejem, který se připravuje z plodů rostliny dgm, se natírají ti, kteří trpí nemocí wehedu."

Šlo o předpis na vyprázdnění břicha.

Ze všech plodin, které se v Bibli uvádějí jako olejoplodné, je nejčastěji zmiňován olivovník, méně též myrha. Ve Čtvrté knize Mojžíšově zvané Numeri je olivový olej chválen jako dar Boží, kterým byli pomazáni králové i kněží, a v Páté knize Mojžíšově Deuteronomium je uveden praktický návod na sklízení zralých oliv. Izraelité používali olivové mlýny a uměli vyrábět dokonale čistý olej, z něhož odváděli králi desátky. Podobně jako Římané jím natírali těla mrtvých, a jak dokládá například prorok Izajáš, používali ho i k léčebným účelům, někdy ve směsi s jemnou moukou.

V Novém zákoně hraje olej důležitou roli na mnoha místech. V podobenství o deseti družičkách píše evangelista Matouš o pěti pošetilých pannách, které s sebou vzaly lampy, ale nepřinesly si olej. V listu Židům uvádí apoštol Pavel v odkazu na Ježíše Krista:

Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.

Oleje a balzámy znali lékaři a šamani Aztéků, Mayů i Inků. Používali především ricinový olej a jako takřka univerzální prostředek toluánský nebo tzv. peruánský balzám. Proti průjmu se s oblibou užívaly tabulky hořko olej ovité čokolády s vysokým obsahem kakaa.

V době conquisty kdy se v polovině 16. století začaly do Evropy pozvolna dostávat zprávy o neznámých rostlinách Nového světa, byly oleje oblíbeným léčebným prostředkem. Mattioliho Herbář neboli bylinář, jehož první verze vyšla italsky roku 1544 a česky v překladu Tadeáše Hájka

6

z Hájku v Praze v roce 1562, jich uvádí několik desítek. O mandlovému oleji (viz str. 102) slavný znalec bylin píše:

Ze sladkých mandlí tlačí se také olej, kterýžto mírní a krotí všeliké vnitřní bolení žaludku, střev, matky a ledvin, zvláštně však je chválen proti břišní kolice a k čerstvému vypuzení deroucího se kamene, v kterémž případě má se vypíti teplý v dávce do 1/2 libry či žejdlíka; neboť netoliko odnímá bolest, nýbrž též lehce obměkčuje život k stolicím, zvláště při zácpě.

Léčivé účinky olejů na tělo jsou ovšem právem spojovány především s ájurvédskou medicínou a s obdobím 1. tisíciletí př. n. 1. Oleje, zejména sezamový, se používaly preventivně, ale také při léčbě nemocí. Olejové terapie se prováděly v rámci denního režimu, kdy se olej natíral na celé tělo, hlavu, do uší, do nosu, na záda, chodidla nebo specifické akupresurní body. Zvláštností ájurvédských masáží přitom bylo používání teplých olejů. Kromě nich znali indičtí lékaři dvě pozoruhodné metody olejového výplachu úst a další účinné postupy k očistě střev.

Tato kniha se zabývá detoxikačními metodami masáží a výplachu s použitím různých druhů olejů. Pouze ve speciálních případech se zabýváme éterickými esenciálními oleji. Kuchyňskému použití a vnitřní aplikaci věnujeme samostatnou knihu. Detoxikace pomocí léčivých olejů má dlouhou tradici a přináší skutečně mimořádné výsledky, zejména při dlouhodobém a pravidelném provádění. Přejeme vám mnoho úspěchů, nové radostné poznání a plnější a zdravější život s léčivými oleji.

7

( 1 )

OLEJOVÉ MASÁŽE, OČISTA NOSU

A METODA BASTÍ

Olejové masáže v ájurvédě

Ájurvédská medicína je starodávný lékařský systém, jenž je díky své osvědčené účinnosti při léčbě chronických i akutních nemocí využíván do dnešních dnů. Kromě mnoha dalších metod a léčivých prostředků dal světu procedury detoxikující tělo a mysl.

Slovo ájurvéda se v sanskrtu skládá ze slov áyuh, což znamená život, a véda, tedy věda, nauka. Tento světově uznávaný léčebný systém vychází z předpokladu, že vesmír je tvořen pěti elementy, kterými jsou vzduch, voda, oheň, země a prostor."

Ájurvédské terapie se ovšem nesnaží léčit příznaky nemocí, ale chtějí se dostat hlouběji, až ke kořenu problému, který danou nemoc vyvolává. Proto klade ájurvéda důraz na doporučení pro konkrétní životní styl, který má člověku pomoci nastolit rovnováhu.

Životní energie - v ájurvédské medicíně nazývaná prána a v čínské medicíně čchi - je základem veškerého života. Je životodárnou silou, proudící jemněhmotnými kanálky zvanými nádí či meridiány, které řídí veškeré životní procesy. Životní energii přijímáme ze stravy, z vody a ze vzduchu. Sídlí v mozku a v srdci, z něhož proudí do krve, takže reguluje činnost každé buňky. Vyživuje fyzické tělo, přenáší informace, řídí dýchání, * Tyto prvky jsou přítomny ve všech formách života a v lidech mají být zastoupeny třemi druhy energií - jsou to tzv. dóši a nazývají se váta, pitta a kapha. Ájurvéda pokládá za zdravého každého člověka, jehož dóši jsou v rovnováze. Pokud některá z nich převažuje, ztrácí organismus rovnováhu a je náchylnější k onemocnění. Starověká čínská medicína interpretovala přírodu a člověka také jako hru pěti prvků. Vzduch, voda a země jsou společné s ájurvédou a doplňuje je dřevo a železo.

okysličení a cirkulaci, veškerou činnost orgánů a smyslů, tzv. trávicí oheň a inteligenci těla, myšlení, paměť a projevy emocí. S okolním světem

8

je spojena vitálními akupresurními body, které vzájemně propojují celé tělo.

Všechny olejové procedury, o kterých píšeme v této knize, tedy olejový výplach úst, olejové masáže, olejový klystýr a aplikace oleje do nosu samostatně i jako součást celkové detoxikace, odstraňují toxiny a blokády v těle a umožňují životní energii, aby v těle proudila bez překážek.

Tisíce let praktikování ájurvédského systému léčení jen potvrzují, že masáže mají blahodárné účinky na celé tělo. První zmínky o těchto ájurvédských procedurách spadají do období 1. tisíciletí př. n. 1. Jejich hlavním účelem bylo stimulovat za použití rukou měkké tkáně. Už tehdy měla masáž pro léčení zásadní význam, i když její podoba byla poněkud odlišná od té, se kterou se setkáváme dnes. Prováděli ji lékaři zvaní vajdijové jako léčbu a používali ji také v prevenci onemocnění. V rámci svého výcviku a tréninku museli zdravotní masáže podstoupit bojovníci a vojáci, protože se předpokládalo, že jim pomohou ke zlepšení koordinace a v boji proti nepřátelům.

V ájurvédě se používají tři hlavní knihy, Čaraka samhitá, Sušruta samhitá a Aštang hridája. V nich je podrobně vysvětleno, jak se mají oleje a masáže používat při léčbě i v prevenci. Ájurvédské masáže kdysi ovšem vůbec nebyly běžné. Není to tak dávno, co je ájurvédští lékaři prováděli pouze pacientům, kteří potřebovali speciální péči. Vyhledat skutečného odborníka, který znal odpovídající ájurvédské techniky a dokázal pracovat s energetickými dráhami v těle, nebylo jednoduché a ani levné.

Jak už bylo řečeno v úvodu, liší se ájurvédské masáže od jiných podobných procedur používáním teplých olejů. Teplota se přitom pohybuje od 37 °C dokonce až do 60 °C, a to ve speciálních případech a výhradně v provedení odborného maséra. Ájurvédská masáž se provádí pomocí speciálních olejů, které jsou individuálně vybírány tak, aby vyhovovaly dané konstituci. Například MUDr. David Frej používá ve svém centru jako základ rostlinné oleje určené na masáže, individuálně namíchané s různými bylinami.

Ájurvédská masáž je relaxační, regenerační a jemná. Uvádí tělo do celkové rovnováhy, a protože každý z nás je jiný, je také každá masáž odlišná od té předchozí. Její styl je přizpůsoben tomu, co tělo v danou chvíli potřebuje pro dosažení rovnováhy.

Masáž působí svým tlakem nejen na akupresurní body zvané marma, které ovlivňují celý organismus, ale hlavně na největší orgán těla, kterým je kůže. Tisíce nervových zakončení ji spojují se všemi orgány a tkáněmi těla, a proto je možné navodit olejovou masáží přes pokožku zklidnění a pozitivně naladit tělo a mysl.

Naše pokožka je přitom zároveň schopna přijímat rozsáhlým systémem pórů veškeré výživné látky, které pak blahodárně působí na celý organismus. V naší hektické době si lidé i díky reklamě všímají hlavně

9

vzhledu pokožky, ovšem zapomínají na to, že právě vzhled a stav pokožky odráží to, jak funguje naše tělo uvnitř. Kůže nejenže izoluje organismus od vnějšího prostředí a podílí se na udržování tělesné teploty, ale je zároveň důležitým detoxikačním orgánem, který vylučuje zplodiny.

Masáže považuje ájurvéda za jeden z klíčových faktorů dlouhověkosti a připisuje jim celou řadu jedinečných vlastností. Dokonale prokrví každou část těla a pomohou při detoxikaci. Dobře provedenou olejovou ájurvédskou masáží jsou odváděny toxiny z hlubších vrstev pokožky a putují k povrchu. Při pravidelném provádění masáž podporuje funkce látkové výměny a vylučování toxinů, které se hromadí v našem organismu. Oleje prohřejí tělo a optimálně povzbudí výměnu látek. Vlastní masáž povzbuzuje trávení a krevní i lymfatický oběh, přináší buňkám v tkáních živiny a odvádí odpadní látky a nadbytečné tekutiny. Po několika dnech nebo týdnech se tímto způsobem vyloučí tolik toxinů, že se pokožka opět vrátí do původního stavu; po každé masáži je sametová a krásná.

V ájurvédě se také uvádí, že pravidelná olejová masáž uvolňuje ztuhlé svaly, chrání před nemocemi kloubů a zlomeninami ve vyšším věku a celkově zlepšuje pohyblivost. Má regenerační účinky na všechny tkáně v těle, a přitom nevysušuje pokožku, protože dokáže proniknout do jejích pórů snadněji a hlouběji. Pokud je prováděna pravidelně, zpomaluje proces stárnutí. Opakované masáže přinášejí větší mladistvost, vitalitu a radost ze života a zlepšují i plodnost.

Masáž má i řadu dalších příznivých účinků - snižuje krevní tlak, zvyšuje činnost imunitního systému, posiluje a zklidňuje centrální nervový systém, snižuje hladinu stresových hormonů, pomáhá předcházet únavě z každodenní rutinní práce, depresím a nespavosti, zlepšuje paměť, zvyšuje sílu a vitalitu.

Protože má být ájurvédská masáž zdravotní a zároveň hluboce relaxační, její výsledný efekt podpoří člověk odpočinkem a především tím, že se vyhne stresovým nebo fyzicky náročným aktivitám.

Masáže prospívají neurologicky a váhově i dětem každého věku už od novorozenců. Stimulují prokrvení vyvíjející se pokožky, podporují zdravou funkci srdce a plic, zažívání i hormonální systém.

Délka klasicky prováděné ájurvédské masáže se přitom odvíjí podle věku, od 20 minut u malých dětí až po 45 minut u dospělých. Před ní se nedoporučuje mnoho jíst a dospělým ani pít alkohol.

10

Zážiteks ájurvédskými

olejovými procedurami

Spoluautor knihy MUDr. David Frej se vrací ke svým prvním zkušenostem s olejovými masážemi:

„Ájurvédská masáž mě kdysi při studiu ájurvédské medicíny zaujala, protože spíše než na techniku a tlak se soustřeďuje na speciální akupresurní body zvané marma. Maséři jsou speciálně vyškoleni tak, aby uvedli celé tělo do rovnováhy prostřednictvím těchto tlakových bodů, které se používají v akupresuře a reflexní terapii.

Existuje přes osmdesát druhů masáží, z nichž některé jsou velmi zvláštní. Čas věnovaný ájurvédské masáži je individuální a záleží nejen na části těla, která bude masírována, ale také na stavu metabolismu. Vyzkoušel jsem všechny možné masáže, ovšem první zážitky z olejových ájurvédských masáží nebyly s ničím srovnatelné.

Během svého studia jsem navštívil celou řadu indických terapeutických center zabývajících se paňčakarmou neboli komplexní detoxikací organismu. Kromě metabolického typu, stanoveného místním lékařem na základě pulsu, masér také hodnotil můj typ pokožky a pleti, aby vybral správný druh oleje, vhodný právě pro mou pokožku. Při ájurvédské masáži jsem byl připraven na to, že budu celý naolejovaný od hlavy až po nohy, protože právě olej je jedním z typických poznávacích znaků ájurvédské masáže ve srovnání s jinými typy masáží.

Přestože mi byla podle mého metabolického typu doporučena jen určitá masáž, měl jsem potřebu vyzkoušet skoro všechno, co měla střediska v nabídce. Nejkvalitnější masáž jsem zažil v centru, kde se provádělo léčení přesně tak, jak je popsáno v nejstarších textech.

V masážní místnosti už při mém příchodu voněla levandule z aromalampy pro relaxační a zároveň energizující atmosféru. Masér provedl uvítací obřad s vonnou tyčinkou a posadil mě na židli. Nejdříve mi sezamovým olejem namasíroval hlavu, aby prokrvil celou její pokožku. Jemné a přitom energické pohyby byly nesmírně příjemné. Potom jsem si lehl na masážní lehátko z teakového dřeva a následovala masáž obličeje mandlovým olejem. Po chvíli do místnosti vstoupil další masér a synchronní masáží, kdy každý z nich masíroval jednu polovinu mého těla, mi postupně masírovali celé tělo. Zpočátku se může zdát taková masáž dvěma páry rukou rušivá, jenže současná masáž obou polovin těla brání koncentrovat se pouze na jedno masírované místo a zklidnění nastává rychle, zejména pokud jsou maséři perfektně sehraní.

11

V ájurvédské masáži se masíruje nejen v poloze na zádech a břiše, ale také na bocích. Používá se zásadně teplý olej, bylinný nebo sezamový, který má antibakteriální účinky a omlazuje pokožku. Překvapení přišlo po chvíli, kdyjsem byl požádán, abych si lehl na žíněnku položenou na zemi. Následovala masáž nikoli rukama, ale nohama. Při této masáži se masér drží jednou rukou za provaz a přenáší váhu na druhou nohu, kterou namísto rukama masíruje táhlými pohyby končetiny, břicho a záda. Kromě olejové masáže celého těla jsem si dopřál postupně masáž plosek, kdy se působí na body na chodidlech, dále velmi pomalou lymfatickou masáž a masáž bylinným práškem. Vyzkoušel jsem i pizičil, což je speciální metoda, kdy dva maséři hodinu rytmicky polévají celé tělo teplým olejem.

Hluboce relaxační rýžová masáž je jednou z nejpoužívanějších omlazujících terapií lidského organismu. Při ní se celé tělo masíruje bylinným olejem a uvařenou rýží, která je zabalena do jemné látky. Vyšší teplota bylinné směsi otevře póry na tělesném povrchu a donutí ho tak ke zvýšené činnosti. Skrze ně pak dochází v průběhu celotělové masáže k vylučování toxických látek a zplodin látkové výměny, tzv. metabolitů. Živiny z teplé směsi se navíc díky své teplotě dokážou dostat mnohem hlouběji do kůže a svalů, takže se masáží odplaví také bolest.

Po masáži následovala procedura, která se používá v ájurvédské medicíně už po celá staletí a jejíž účinek je fantastický. Některá centra ji dnes nabízejí pod názvem masáž třetího oka. Jmenuje se širodhara a je to speciální postup s výrazně relaxačními účinky, který uvolňuje hluboko zasuté emoce a léčí bolesti hlavy, stres nebo nespavost. Člověk při ní leží na zádech, pramínek teplého oleje mu stéká do místa mezi obočím a masér pomalými pohyby nádobou rozlévá teplý olej - nebo v některých případech i vlažné mléko - po čele. Nejdříve to člověku připadá, jako by mu do vlasů vtékal gel, ale během chvilky se dostane do stavu relaxace, kterou jinak může navodit až po delším tréninku meditace.

Ztrácel jsem pojem o čase, protože jsem se dostával do stavu zklidnění jako při meditaci. Zároveň jsem ale vnímal okolí a křik ptáků. Tento hluboký stav relaxace nastává, aniž přitom člověk upadne do spánku nebo dřímoty. Je to stěží popsatelný stav mezi bdělým sněním a hlubokým zklidněním.

Po třiceti minutách, které uběhly v mé mysli nesmírně rychle, následoval odpočinek v místnosti provoněné vůněmi přírodních esenciálních olejů, který je po takové proceduře velice důležitý. Po půlhodině jsem se potom mohl vysprchovat a někdy jsem pak zašel ještě do ájurvédské sauny. Musím zopakovat, že slovy nebo teorií vůbec nelze zážitek z ájurvédských masáží popsat. I skeptiky ovšem může přesvědčit přímá osobní zkušenost, že olejová masáž znamená vlastně omlazení. Přinejmenším v mysli."

V ájurvédských masážích hraje důležitou roli druh použitého oleje. Místo klasických kuchyňských olejů se nejčastěji používá olej mandlový,

12

sezamový, kokosový nebo olej z meruňkových jader. Pro děti do jednoho roku se doporučuje mandlový a kokosový olej, pro děti od jednoho roku do něj lze přidat 1 kapku esenciálního oleje na 25 ml použitého oleje.

Oleje je nutné vybírat podle konstituce a ročního období.

V zimě se proto používá zahřívající sezamový, v létě naopak ochlazující olivový nebo kokosový. Olej, který ponecháme čtyřicet dnů v červené láhvi, zahřívá, je-li ponechán v modré láhvi, ochlazuje.

Jak už bylo uvedeno, teplé oleje prohřejí tělo a optimálně povzbudí látkovou výměnu. Dokáží proniknout do pórů pokožky snadněji a hlouběji. Všechny přitom mají vyživující a zároveň čisticí účinek na kůži, tkáně a klouby. Uvolňují toxiny, rozpouštějí je v krvi, pokožce a dalších tkáních, a tak mohou následně putovat směrem k zažívacímu traktu. Oleje mají protizánětlivé účinky, a dokonce i rakovinové buňky mohou jejich působením zastavit svůj růst. Jako silné antioxidanty vážou oleje volné kyslíkové radikály, které ohrožují zdraví.

Olejová masáž přináší osvěžení na celý den a před spaním navozuje plnohodnotný spánek. Každý by měl kromě vlastní domácí masáže, kterou popisujeme v následující kapitole, vyhledat alespoň jednou měsíčně v pravidelnou dobu profesionální masáž. Platí při tom následující zásady:

•  Nejčastěji se používá sezamový olej. V ájurvédské literatuře se uvádí, že si máme masírovat tělo čistým sezamovým olejem pouze v pondělí, ve středu a v sobotu. Tento olej má vynikající účinky, působí antibakteriálně, ulevuje od bolestí kloubů a snižuje ztuhlost svalů. Mírně zahřívá. Objeví-li se podráždění pokožky, vezměte olej olivový.

•  Mandlový olej zahřívá a snižuje ztuhlost, je vhodný na obličej i do vlasů.

•  Oblíbený olivový olej ochlazuje, a je proto vhodný zejména v létě.

•  Hořčičný olej se může podle starých textů používat kdykoli, má vynikající účinky na revmatické klouby a otoky. Posiluje pokožku a prokrvuje ji. Pro svůj zahřívací účinek je vhodný zejména mimo letní období.

•  Kokosový olej má naopak ochlazující účinky a je vhodný v létě. Pokud se aplikuje na chodidla před spaním, navozuje klidný spánek. Promašťuje pokožku a vyživuje vlasy.

•  Santalový olej navozuje rovnováhu, ochlazuje a je vhodný na kožní ekzémy.

Nejvhodnější k provádění masáží jsou prvotřídní, zastudena lisované oleje. Ideálně se pro dosažení maximálního efektu aplikují v kombinaci s aromatickými oleji. Z běžněji dostupných olejů je nejvhodnější zastudena lisovaný sezamový olej, který by se měl nechat tzv. uzrát: Celé množství oleje najednou se pomalu zahřeje na mírném ohni na teplotu 100 °C. Tato

13

teplota se pozná tak, že kápnete dvě až tři kapky vody do oleje a počkáte, až se voda odpaří. Mělo by se ozvat slyšitelné krátké praskání. Olej se pak odstaví a nechá vychladnout. Přelije se do lahve, kde vydrží měsíc, během kterého by se měl spotřebovat. Je pak řidší, lépe se vsakuje do pokožky a váže na sebe toxiny rozpustné v tucích.

Domácí olejová masáž

Olejové ošetření neboli masáž celého těla je součástí každodenní praxe, kterou ájurvéda doporučuje pro posílení zdraví a pro prevenci nemocí. Provádějí je vyškolení maséři speciálními oleji. To ovšem neznamená, že se základy olejové masáže nemůžete naučit sami. Můžete ji aplikovat doma sami na sobě, ale můžete ji provádět i svým blízkým nebo přátelům.

Domácí masáž má ozdravné účinky a vůbec nezáleží na tom, že jste ji dosud nikdy nedělali. Jde o docela jednoduchou proceduru a je až s podivem, proč se metoda domácího olejování nerozšířila mnohem víc než dosud. Doma prováděná masáž je vlastně jemné vtírání teplého oleje do pokožky. Podstatné je přitom především samotné potírání olejem, a nikoli profesionální masážní technika.

Nejdříve je potřeba obstarat si vhodný olej. Ájurvédská medicína rozlišuje používání olejů podle ročních období, kdy se masírujete. Doporučení má následující podobu:

•  Podzim a první polovina zimy - sezamový, olivový a mandlový olej

•  Druhá polovina zimy a jaro - hořčičný, kukuřičný a sezamový olej

•  Léto - kokosový, slunečnicový a olivový olej Ještě než se pustíte do vlastní masáže, je na místě uvést indikace, při kterých bychom masáž neměli provádět. Jsou to především kožní infekce, nemoci cév, lokální záněty, rakovina, hypertenze, akutní onemocnění kloubů a kostí a také stavy po operacích a při nemocech s tendencí ke krvácení, jako jsou žaludeční vředy a jícnové varixy. Dále by se masáž neměla provádět bezprostředně po sexuálním styku, po jídle a při horečce. Ženy by měly masáž vynechat v prvních třech dnech menstruace.

Pro maximální efekt se doporučuje co nejčastější aplikace oleje na celé tělo, v ideálním případě každý den. Nejlepšího účinku přitom dosáhnete každodenní ranní masáží. Po nočním spánku se toxické látky uvolňují kromě dutiny ústní i kůží a ranní masáží jim zabráníte ve zpětném průniku do těla, podobně jako je tomu při olejovém výplachu úst. Pokud vám to s každodenní ranní masáží nevychází, udělejte si alespoň každý den před spaním masáž chodidel. Masáž celého těla se ovšem snažte provádět

14

nejméně dvakrát týdně. Hodinu před běžným umýváním vlasů je vhodná také masáž hlavy.

Jak tedy na to ? Zastudena lisovaný „uzrálý" sezamový olej, jehož přípravu jsme už popsali a s nímž se můžete blíže seznámit také na str. 124, mírně zahřejte v malé žáruvzdorné skleněné misce na radiátoru. Postačí asi půl šálku oleje. K ohřátí můžete použít i kojeneckou láhev a ohřívačku anebo vodní lázeň, případně můžete olej ohřát v kovovém hrnku.

Při masáži si uvolněně sedněte a pod sebe si dejte ručník. Zčásti se můžete masírovat také vestoje. Nahřátý bylinný olej nanášejte jemnými pohyby. Protože špičky prstů na nohou jsou body těla nejvzdálenější od srdce, začíná olejová masáž právě u nich, aby se podpořil správný tok energie v celém těle. Začněte tedy u dolních končetin, nezapomeňte na chodidla, jejichž masáž navodí příjemné uvolnění, potom masírujte nohy směrem nahoru, pak ruce, hrudník, břicho a nakonec záda. Masírujte směrem ke středu těla a k srdci. Používejte přitom celou dlaň ruky, a nikoli jen prsty. V oblasti břicha a srdce provádějte masáž co nejjemněji.

Vtírejte olej táhlými pohyby nahoru a dolů na dlouhých kostech, na pažích, nohou a zádech. Na zaobleních těla v místě hlavy, břicha a zejména na kloubech masírujte naopak krouživými pohyby. Olej by se přitom měl dostat do kůže celého těla. Doba a intenzita, lehčí nebo silnější tlak masáže záleží na vás a na vašich pocitech.

Nezapomeňte přitom ani na hlavu a krk. Začněte jemně na vrcholu hlavy a krouživými pohyby pokračujte od temene směrem k okraji hlavy. Olej vtírejte až ke kořínkům vlasů. Pár kapek oleje dejte na tamponek a vetřete si jej do ucha.

15

Celý proces masáže by měl trvat 10 až 15 minut. Díky vyšší teplotě oleje se póry otevřou a olej může proniknout ještě hlouběji do kůže a optimálně zde rozvinout svůj účinek. Po několika dnech nebo týdnech se tímto způsobem vyloučí tolik toxinů, že budete sami překvapeni, jak se pokožka krásně vrátí do původního stavu.

Olej nezačne vnikat pod pokožku hned, ale asi po dvou až třech minutách. Nechtě jej působit alespoň 30 minut, aby dokonale pronikl do kůže. Pusťte si relaxační hudbu, uvařte si bylinný čaj nebo pijte teplou vodu. Aby se tělo pročistilo, potřebuje po masáži dostatek tekutin, což je důležité i proto, aby si udrželo energii nově získanou z masáže.

Nakonec se osprchujte teplou vodou bez mýdla nebo s použitím přírodního mýdla, například s neemem, což je ájurvédská bylina s antibakteriálním účinkem.

DOMÁCÍ RECEPT NA REGENERAČNÍ PASTU S OLEJEM

Smíchejte 1/2 šálku oleje, jeden šálek mouky, Yz lžičky kurkumy a přidejte tolik vody, aby vznikla homogenní pasta.

16

Potřete jí celé tělo a nechte uschnout. Asi hodinu po této masáži je vhodná teplá sprcha.

Nasjaolejová očista nosu

Nos je bránou k vědomí a úvodní cestou k vnitřnímu uzdravení. Málokdo si uvědomí, jak velké množství toxinů se hromadí v dutinách čelních, čelistních a v kosti čichové a klínové, dokud ho nepřekvapí zánět nebo jiná nemoc.

V dutinách, krku, nosu nebo hlavě se hromadí velké množství toxinů. Životní energie vstupuje do mozku přes nosní sliznice a působí na smysly, nervový systém, paměť a koncentraci a také na intelekt. Narušená činnost životní energie způsobuje bolest hlavy, ztrátu paměti a celkové oslabení smyslů. O jedné ze známějších technik očisty nosu píšeme v kapitole Doplňující terapie (viz str. 79).

Na tomto místě bychom se chtěli věnovat tradiční metodě zvané nasja.

Nasja neboli aplikace olejových kapek a dalších látek do nosu je velmi účinná na zdravotní obtíže týkající se oblasti od ramenou nahoru, zejména ztuhlého krku, závratí, bolesti hlavy, migrén, zánětů dásní a dutin, bolesti zubů či nadměrné citlivosti obličeje. Používá se také při problémech s hlasivkami, při zánětech hltanu, hrtanu a průdušnice a také při strumě, což je onemocnění štítné žlázy. Olejové kapky aplikované do nosu se doporučují také při psychické únavě, neurózách, úzkosti, strachu a nespavosti. Při pravidelném kapání do nosu dochází ke zlepšení zraku. Zejména v zimním období olej dobře chrání nosní sliznici před vysycháním, chřipkou, nachlazením a virózami.

Nejčastěji se přitom používá sezamový olej nebo směsi bylin v oleji. V případě problémů se štítnou žlázou je vhodný kurkumový olej připravený ze směsi mleté kurkumy a sezamového oleje v poměru asi 1:20. Na padání nebo šedivění vlasů se doporučuje olej z triphaly, což je ájurvédská směs tří ovocných plodů.

Jako každá procedura a léčba má i nasja svoje kontraindikace. Nedoporučuje se pro děti a starší osoby nad 80 let, v těhotenství a při kojení, před koupelí a po ní, po jídle nebo konzumaci alkoholu, při zažívacích problémech, například při průjmů, při dehydrataci a žízni, při hladu, při snížené hladině krevního cukru a po sexuálním styku. Stejně tak není vhodná ihned po cvičení nebo při akutní horečce.

17

Nasja se provádí s prázdným žaludkem a po vyprázdnění buď ráno kolem osmé hodiny, nebo navečer kolem sedmnácté hodiny. Celá procedura nasja vypadá následovně: Nejdříve si několik minut jemně masírujte celý obličej nejlépe mandlovým olejem. Pak se napaříte bylinnou párou. K tomu si buď můžete pořídit speciální napařovací přístroj, anebo jen nalijte do hrnce vroucí vodu a nakapejte do ní pár kapek eukalyptového esenciálního oleje. Potom si přehoďte si přes hlavu ručník a inhalujte bylinnou páru. Inhalace by měla trvat několik minut, až do zpocení obličeje.

Po olejové masáži a nahřáti obličeje si vleže s hlavou mírně zakloněnou tak, aby nosní dírky směřovaly kolmo ke stropu, aplikujte do nosu malé množství oleje. Pokud to nezvládnete sami, někoho o tuto malou terapeutickou službu požádejte. Nejdříve kápněte 4 až 8 kapek do pravé nosní dírky a prsty uzavřete levou dírku. Snažte se nadechnutím o to, aby olej vtekl hluboko do pravé nosní dírky. Po několika minutách nakapejte obdobným způsobem stejné množství oleje do levé nosní dírky.

Pak se posaďte, zapalte opatrně na bezpečném podkladu uhlík, který jste si předem připravili, nechtě ho rozehřát a vložte na něj pár zrníček jáhel neboli loupaného prosa. Opatrně a pomalu se nakloňte nad stoupající kouř a několik minut inhalujte nosem.

V rámci denního režimu lze tuto kúru pravidelně aplikovat v množství 3 až 5 kapek před spaním. Má význam nejen při prevenci nachlazení, ale je vhodná i pro komplexní péči o nos, pro uvolnění nosních průduchů, při snížené imunitě a pro lepší spánek.

Ze základních olejů můžete použít mandlový, olivový nebo sezamový. Velmi dobře se osvědčilo také ghí neboli přepuštěné máslo (viz protější stranu).

Kromě přírodních olejů se do nosu aplikují i bylinné oleje, obsahující nejčastěji pupečník asijský známý jako brahmi, puškvorec, různé druhy pepře, jasmín, zázvor nebo další byliny podle úvahy a doporučení.

Pro domácí použití jsou vhodné i speciální ájurvédské bylinné kapky Nasja olej, vyrobené ze směsi brahmi, puškvorce, eukalyptového esenciálního oleje, sezamového a olivového oleje.

Speciální variantou této procedury je kapání sezamového oleje do uší, které je vhodné při závratích, nerovnováze, hučení v uších, bolestech hlavy a krku.

Při ušních infekcích se používá česnekový olej. Na lžíci sezamového oleje orestujte stroužek česneku, přefiltrujte, zchlaďte na tělesnou teplotu a do každého ucha nakapejte 15 kapek. Po deseti minutách si ucho vyčistěte vatou.

PŘÍPRAVA GHÍ (PŘEPUŠTĚNÉHO MÁSLA)

18

Ghí neboli přepuštěné máslo je čistý tuk, který při správném skladování na suchém, chladném místě dlouho vydrží. Je proto možné ho vyrobit větší množství do zásoby.

Příprava je velice jednoduchá: Vezměte čtyři čtvrtkilová balení velmi kvalitního másla, nejlépe domácího nebo biomásla, a zahřívejte je na velmi mírném ohni asi čtyřicet minut. Během ohřívání nesmí máslo zhnědnout. Potom přelijte hotové ghí do skleněné nádoby přes kovové síto, na které položíte jemné pláténko. Na něm ulpí máselné bílkoviny a přísady, které se v másle eventuálně mohly vyskytovat. Můžete je dát třeba kočkám nebo ptákům.

Uvedené množství vám vystačí na celý další měsíc. Kromě popsaných procedur můžete ghí používat i při vaření místo oleje nebo jiného tuku.

Bastiočista střev

pomocí olejového klystýru

Skutečnost, že je zdravotní stav střeva a v důsledku toho i dobré zažívání základním předpokladem tělesného i duševního zdraví, byla známa už ve starověku. Z roku 2650 př. n. 1. pochází výrok vysoce postaveného hodnostáře faraóna Džosera, heliopolského kněze boha slunce Ra, architekta, lékaře a věštce Imhotepa: „Všechno zlo přebývá ve střevě." Očistě tohoto orgánu se samozřejmě věnovala i tradiční ájurvédská medicína.

Látková výměna během procesu trávení je velice důležitá i pro vylučování jedovatých a škodlivých látek. Odpadní látky se při metabolismu hromadí i v důsledku toho, že je konzumujeme ve stravě a dýcháme v nečistém ovzduší. V tlustém střevě dochází k zahušťování stolice a ke vstřebávání minerálů. Střeva vylučují toxiny z jater prostřednictvím žluči. Při špatné funkci tlustého střeva dochází často k hromadění toxinů, které se vstřebávají do krve a podporují růst škodlivých bakterií. Tento proces se jmenuje střevní dysbióza.

Česká republika celosvětově zaujímá přední místa v incidenci rakoviny tlustého střeva a konečníku. Právě proto je třeba věnovat jim při detoxikaci velkou pozornost a zaměřovat se na obnovu správné peristaltiky a střevní mikroflóry. Jak naše střevo pracuje, lze zjistit z toho, zda máme stolici

19

denně, zda se obtížně vyprazdňujeme, zda trpíme plynatostí nebo máme ve stolici hlen či krev.

Jedním z účinných prostředků, jak se zbavit nánosů toxinů, jsou domácí klystýry. Aplikace bylinných vývarů a teplého oleje do tlustého střeva bez přidání léků nebo chemikálií je osvědčenou procedurou, která se praktikuje po staletí. Klystýr pročistí, změkčí, rozdrobí a odstraní zbytky stolice, parazity hlen a další odpadní látky ze střevní sliznice. Cílem klystýru je uvést tělo do rovnováhy, posílit a stimulovat nervy, svaly, žlázy, oběhovou a imunitní část zažívacího ústrojí, povzbudit peristaltiku a očistit střevní stěny pro lepší vstřebávání živin.

Očista střev je vhodnou součástí detoxikace, pomáhá například při zápachu stolice, při zápachu z úst nebo při hustém povlaku na jazyku. Velmi účinná je při zácpě, která bývá poměrně častá, protože rafinovaná strava s nedostatkem vlákniny a sedavý způsob života zpomalují střevní pohyby. Při zácpě se toxiny vstřebávají zpět do krve a jater. Olejové klystýry brání růstu kvasinek a patogenních střevních bakterií. Proto je očista střev velmi důležitá, neboť čisté a dobře fungující tlusté střevo obnovuje správnou střevní mikroflóru. V této knize se budeme věnovat především olejovým klystýrům.

Podle ájurvédské medicíny sídlí v tlustém střevě energie zvaná váta, která ovlivňuje činnost samotného tlustého střeva, ale také metabolismus kostí a nervový systém. Aplikace oleje proto působí přes tuto energii přímo i na kosti a klouby. Lze jí léčit osteoporózu, bolesti páteře a artrózu. Olej působí v tlustém střevě velmi příznivě i na nervové poruchy, jako jsou bolesti hlavy, nespavost a neurózy spojené s působením energie váty přímo na mozek. Olejový klystýr je výborný také při pomočování, suché pokožce, neplodnosti, sníženém libidu a celkovém oslabení, stejně jako při zotavování po prodělané nemoci.

Při pravidelném pročišťování střeva se zlepšuje jeho funkce účinnějším vstřebáváním živin, a přitom se omlazuje pokožka, dostavuje se pocit větší energie, lehkost, svěžest a zvýšená pohyblivost, kůže je opět jemnější a vláčnější, navrací se bystrá mysl a pocit vitality a zdraví.

Klystýr se nedoporučuje pacientům trpícím průjmem nebo krvácením z konečníku a lidem s chronickými poruchami trávení, cukrovkou nebo těžkou chudokrevností. Nesmí se používat ani při akutní horečce, průjmů, nachlazení, kašli, dusnosti, bolestech na hrudi, hypertenzi, nemocích srdce, silných bolestech břicha, úzkostech a strachu. Stejně tak se nedoporučuje pro staré lidi a děti do sedmi let.

Aplikace oleje metodou baští na rozdíl od kolonhydroterapie působí na střevo pozitivně ve všech ohledech. Podle posledních poznatků velké množství vody při kolonhydroterapii někdy poškozuje střevní sliznici, může narušit střevní mikroflóru a nechtěně tak podporovat růst kvasinek.

20

Olejové klystýry můžeme provádět opakovaně, například jednou týdně, nejlépe mezi 13. a 14. hodinou, 1-2 hodiny po obědě. Z olejů je pro klystýr nejvhodnější sezamový (viz str. 124), lze ale použít i jiné druhy. Olej nalijte do plechového hrníčku a ohřejte ho nad svíčkou nebo v nádobě ponořené do horké vody, třeba v umyvadle, na teplotu lidského těla. Před olejovým klystýrem vypijte čaj s mlékem nebo teplé mléko a pokud možno se vyprázdněte. Dobu aplikace klystýru samozřejmě můžete načasovat i podle obvyklé hodiny vaší stolice.

Lehněte si na lůžko nebo na podlahu v místnosti, kde není koberec, tedy nejlépe v koupelně. Můžete si vlézt i do vany. Předtím si připravte hygienické vložky, které po proceduře zabrání ušpinění spodního prádla olejem. Před klystýrem si jemně namasírujte celé tělo, jak to znáte například z kapitoly o domácí olejové masáži, a potom se osprchujte teplou vodou.

Před vlastním klystýrem si na podbřišek přiložte teplý termofor. Nejlépe vleže na levém boku nebo v pozici na čtyřech si do konečníku jemně zaveďte rektální hadičku potřenou olejem, aby se lépe zasouvala. Do velké stříkačky natáhněte 100 ml vlažného oleje a velmi pomalu jej aplikujte do hadičky.

Po aplikaci ležte ještě chvíli na levém boku a pak na pravém. Můžete si také vleže opřít nohy o zeď nebo je pokrčit, případně zaujmout polohu na čtyřech.

21

Baští s olejem nechte působit nejméně třicet minut, pokud možno ještě déle, maximálně však hodinu. Pak se osprchujte teplou vodou a odpočívejte. Vypijte teplý čaj z koriandru a zázvoru v množství půl čajové lžičky směsi na šálek vroucí vody. Potom snězte teplé jídlo, nejlépe v menších porcích. Vhodná je zeleninová polévka z vařené zeleniny a ječmene a také rýžová polévka. Můžete do ní přidat i olivový olej a černý pepř.

Ve zbytku dne po aplikaci baští nejsou vhodné větší fyzická námaha ani sex.

( 2 )

OLEJOVÝ VÝPLACH ÚST

Tradiceolejového výplachu úst

Metoda olejového výplachu úst se praktikuje dlouho a souvisí s dávným poznatkem, že by se naše tělo mělo pravidelně zbavovat škodlivin a jedů. Jako účinný způsob vnitřní očisty měla svoje pevné místo v léčebných kodexech všech významných orientálních léčebných systémů, na nichž staví dnešní medicína. S olejovým výplachem úst se setkáváme v Indii, kde ho ve svých spisech připomínají ájurvédští lékaři a autoři legendárních spisů Čaraka a Sušruta, jejichž názvy jsme uvedli na str. 17. Znala ho už staročínská Říše středu za vlády Žlutého císaře, je známý i z tradiční tibetské medicíny a také z hippokratovského léčebného systému řecké a římské antiky.

22

Olejový výplach úst měl tehdy řadu podob a způsobů provádění a používaly se k němu různé druhy olejů. Představa o jeho účinnosti se přitom v Indii opírala o jeho předpokládaný vliv na systém čaker a v tradiční čínské medicíně souvisela se znalostmi akupunkturních energetických drah v lidském organismu, zatímco u Hippokrata vycházela z pojetí nemoci jako nerovnováhy čtyř základních tělesných šťáv - černé žluče (melos, melancholé), žluté žluče (cholé), krve (sanguis) a slizu (flegma), které později převzal a rozvinul Galénos a jež se stalo na dlouhá staletí v lékařství klasickým. Všichni dávní lékaři i léčitelé přitom věděli, že ideální medicína pouze neléčí již vzniklé nemoci, nýbrž že jim účinně a pokud možno trvale předchází. Proto v řadě z nich hrál výplach úst téměř ústřední roli jak v léčbě, tak především v prevenci.

Ájurvéda dodnes neztratila nic na své aktuálnosti, ačkoli byla v Indii za britské koloniální nadvlády, jež existovala oficiálně v letech 1858-1947, následkem importu západní medicíny potlačována. Ukrývá v sobě mimořádný potenciál a jako moderní celostní medicína je i na Západě úspěšná u celé řady onemocnění, u nichž jsou možnosti léčebných metod školské medicíny zatím omezené.

Ájurvédský výplach úst se provádí dvěma metodami. První, známější, má tradiční sanskrtský název gandúša. V ájurvédě se k němu používá buď sezamový olej, nebo někdy také přepuštěné máslo ghí.

V prvním případě se aplikují dva postupy se sezamovým olejem lisovaným zastudena. Ten se buď mírně zahřeje a pak vloží do úst, anebo se před použitím ohřeje až na teplotu 110 °C a aplikuje se zchlazený. Touto zvláštní denaturací olej změní svoji strukturu a lépe pronikne do dásní i jazyka. Vyplachuje se jím v ústech podobně, jak to popisujeme v kapitole Olejový výplach úst na str. 47. Na rozdíl od současných doporučení se na konci výplachu olejem v ústech ještě vykloktá, aby se očistily také mandle. Celková procedura trvá nanejvýš tři minuty a může se zopakovat až třikrát za sebou.

Druhá metoda se jmenuje kavala a používá se při ní opět sezamový olej. Tím se ovšem naplní celá ústa, až se nafouknou tváře, a nechá se samovolně deset minut působit. Aplikuje se především při parodontóze a při problémech se zuby a dásněmi.

Přitom jsou doporučena přípravná opatření, souvise jící s léčebnou ritualizací terapeutického aktu, kterými se tělo připraví na gandúšu nebo kavalu, jež tak mohou plněji rozvinout svoje účinky. Před zahájením výplachu člověk nabere do dlaní trochu sezamového oleje, u gandúši eventuálně ghí, a pomalu a jemně si ho vmasíruje do tváří, krku a týla. Po očistě se pak olej nebo ghí citlivě omyje jemnou žínkou namočenou v teplé vodě. Za jednu ze známek toho, že očista zapůsobila, se považovalo, když člověku do očí vstoupily slzy a začalo mu mírně téct z nosu. Tyto symptomy se ovšem u některých lidí vůbec nemusely projevit.

23

Na začátku 20. století byly v Meenakshi Ammal Dental College ve městě Čennaj, známém do roku 1966 jako Madrás, a na PG Department of Microbiology na VHNSN College ve Virudhunagaru v indickém státě Tamilnádu provedeny velice zajímavé studie, které vycházely z tradičních ájurvédských poznatků. Prokázaly vysokou účinnost oleje jako léčebného prostředku proti bakteriím Streptococcus mutans, které se významným způsobem podílejí na vzniku zubního kazu, a Lactobacillus acidophilus. V obou případech šlo o výplach dutiny ústní sezamovým olejem. Jiné studie navíc poukázaly na všestranný antibiotický účinek rostlinných olejů, zejména sezamového a slunečnicového.

Zřejmě z Tibetu se péče o zdraví s využitím olejových výplachů dostala i do lidové medicíny východních Slovanů. Byla uplatňována především tam, kde zůstali obyvatelé stepí, tunder a dalších odlehlých oblastí odkázáni na samopomoc jednoduchými a dostupnými prostředky. Kromě Ruska byla tato metoda ceněna i v Bělorusku a na Ukrajině, tedy všude tam, kde byli doktoři, stejně jako lékárny, pro většinu lidí navíc finančně nedostupní. Kromě snahy přinést léčebné metody a prostředky, ke kterým by měl přístup každý, bylo umění ruských léčitelů samozřejmě motivováno vztahem k přírodě a k jejím darům. Medicínou pro ně byly vzduch i voda, kameny, včely a celá rostlinná říše. Mnoho lidových léčebných prostředků ovšem pocházelo přímo z kuchyně. Proto v této oblasti našly svoje uplatnění i stolní oleje, zejména slunečnicový, který byl v tamních podmínkách tradiční. Připravoval se nejrůznějšími způsoby podomácku, podobně jako se dodnes vyrábí ve štýrských vesnických domácnostech olej z dýhových semen.

Možná proto je příznačné, že západnímu světu zprostředkoval tuto metodu vědec z Východu, ukrajinský lékař Fedor Karach. Tehdejší Československo se stalo jednou z vůbec prvních zemí, kde se tento postup začal používat. Tehdy se mu říkalo podle ruského vzoru mlgání.

Mlgání

MUDr. Fedor Karach pronesl v 80. letech minulého století na zasedání Ukrajinského svazu onkologů a bakteriologii před členy Akademie věd SSSR historický referát o olejovém výplachu úst. Ohlas na něj byl obrovský, přežil i očekávanou kritiku skeptiků a nastartoval vlnu zájmu o zdánlivě novou metodu. Ve skutečnosti ovšem Fedor Karach svojí přednáškou jenom připomněl starý obyčej, který se sice praktikoval velmi dlouhou dobu, jenže už dávno nebyl tak běžný jako kdysi. Velkou roli v tom sehrála i druhá světová válka, kdy byla o potraviny a samozřejmě také o oleje nouze, a proto jimi lidé šetřili.

24

Zde je část oficiální zprávy o Karachově referátu, jak ji po čase publikovali v Sovětském svazu.

VYPLACHOVÁNÍ ÚST OLEJEM Jedna z mnoha možností, jak poskytnout pomoc již nemocnému nebo ne zcela zdravému tělu Akademie věd SSSR Z referátu dr. Fedora Karacha, účastníka zasedání Ukrajinského svazu onkologů a bakteriologii, který zde vysvětlil neobvyklý a jednoduchý proces léčby lidského těla, a to s pomocí slunečnicového oleje.

Výsledky tohoto léčebného postupu vyvolávají úžas a pochybnosti o obsahu jeho přednášky, ale po vyzkoušení jeho olejové terapie se může každý přesvědčit o opodstatněnosti jeho argumentů a pocítit její účinek na vlastním těle. Je více než překvapivé, že touto neškodnou biologickou léčebnou metodou lze dosáhnout takových úspěchů při léčení a uzdravování, přičemž se dokonce může upustit od chirurgických zákroků a užívání různých léků s často škodlivými vedlejšími účinky. Dr. Karach objasnil, že tato léčebná procedura je velice jednoduchá - spočívá ve vsrkávání nebo nasávání oleje do ústní dutiny - a že další léčebný postup již provádí lidský organismus sám. Tímto způsobem je možné zároveň léčit buňky, regenerovat tkáně a všechny ostatní tělesné orgány. Tím se zabrání zničení mikroflóry a následnému zpustošení lidského organismu, kdy je rozvrácena jeho rovnováha a nakonec i zkrácen lidský život. Člověk vlastně žije o polovinu kratší život, než by bylo možné. Mohl by se dožít 140 až 150 let. „Takto se úplně vyléčí bolesti hlavy, bronchitida, bolesti zubů, trombózy, chronické nemoci krve, artróza, ekzémy, žaludeční vředy, střevní choroby, problémy se srdcem a ledvinami a ženské nemoci. Preventivně se zabrání vzniku smrtelně nebezpečných nádorů, dále se tímto způsobem léčí například nervové, žaludeční a plicní choroby, jakož i epidemicky se objevující spavá nemoc.

Zde uvedená metoda léčí současně celý organismus, ale užívá se též preventivně, což je důležité u nádorů a infarktů ohrožujících život. Sám jsem si takto vyléčil svoji chronickou nemoc krve, kterou jsem trpěl 15 let. Artrózy, se kterou jsem musel zůstat v posteli, se mi podařilo zbavit už po třech dnech."

Léčebný postup (použití)

Rostlinný olej, nejlépe slunečnicový, maximálně jedna polévková lžíce, minimálně jedna čajová lžička, se vpraví do ústní dutiny. Tam se potom beze spěchu a námahy nasává, převaluje a vsrkává mezi zuby při zavřených ústech 15 až 20 minut. Olej se nesmí v žádném případě polykat.

Metoda se brzy začala používat i na západ od Sovětského svazu a získávala si stále více stoupenců. Ačkoli to vzhledem k původu tohoto postupu, popsaného v předchozí kapitole, ve skutečnosti nebylo nic nového, stal se do té doby neznámý lékař z východního bloku pro mnoho ctitelů alternativních léčebných postupů hvězdou. O olejovém výplachu úst

25

se začalo na Západě psát jako o tzv Karachově kúře - a když k ní lékař později přidal i působivou legendu, že studoval tento postup také u sibiřských šamanů, mohla nastoupit svou vítěznou cestu. Články bez výjimky citovaly i jeho vlastní zkušenosti s léčbou chronického krevního onemocnění a artrózy.

V roce 1991 se příspěvky o olejovém výplachu úst poprvé objevily v německých časopisech Natur und Heilen a Natur und Medizin a spustily skutečný boom, doprovázený samozřejmě zvýšeným komerčním zájmem o rostlinné oleje, kromě slunečnicového oleje časem také o mandlový, sezamový, lněný a další. Jak píše německý autor knihy Léčení - zázrak v nás Clemens Kuby, pravdu má ten, kdo vyléčí. Ve své publikaci se sice olejovou kúrou nezabývá, ale jeho slova jsou naprosto pravdivá. Olejový výplach úst se za poslední desetiletí stal pravidelným rituálem milionů lidí - nepochybně k jejich vlastnímu prospěchu.

Olejový výplach úst

Spoluautor této knihy Jiří Kuchař vzpomíná:

„S takzvaným mlgáním jsem se poprvé seznámil v roce 1985. Bylo to v Batňovicích u léčitele Josefa Prouzy. Později se o této metodě začalo hovořit v Praze a rozšířila se mezi léčiteli po celé zemi. Mluvilo se o ní jako metodě z Ruska, což bylo v té době docela běžné, protože metody ze Západu si k nám nacházely cestu obtížně.

Výběr byl tehdy omezený a nebyla skoro jiná možnost než používat slunečnicový, olivový nebo řepkový olej. Léčitelé většinou doporučovali dát do úst polévkovou lžíci oleje a mlgat, jak se tehdy říkalo, jinými slovy olej všelijak intenzivně převalovat v dutině ústní ze strany na stranu, zepředu dozadu. Kolovala nejrůznější doporučení, například že mlgání by mělo trvat jen půl minuty. Jiní naopak radili dokonce půl hodiny. Jeden ze samizdatových návodů předepisoval mlgat tak dlouho, než olej v ústech třikrát změní svou konzistenci. Všichni se ovšem shodovali v tom, že je potřeba ho nakonec všechen vyplivnout.

Sám jsem tuto metodu praktikoval v různých fázích svého života víceméně nepravidelně. Znám ale řadu lidí, kteří na olejový výplach úst nedají dopustit a považují ho za vynikající investici do vlastního zdraví."

Aplikování metody olejového výplachu má řadu výhod. Její provádění je velmi snadné a nepotřebujete k tomu chodit do žádného kurzu. Výplach můžete provádět prakticky kdykoliv a stačí k tomu několik minut volného času.

26

Popišme si podrobně, jak při olejovém vypláchu úst krok za krokem správně postupovat, abyste se nedopustili zbytečných chyb, které by mohly ovlivnit úspěch vašeho úsilí.

Olejový výplach úst lze v zásadě provádět v kteroukoli denní dobu. Nejlepší čas na to je, sotva vstanete z postele. Vůbec nic před ním nepijte. I jediným douškem byste totiž určitou část toho, čeho se chcete výplachem úst zbavit, vlastně spláchli zpátky do těla. Jen nalačno se zbavíte škodlivin a jedovatých látek, které se během noci sice nenápadně, zato ale ve velkém množství zabydlely v ústní dutině, v jejích sliznicích, mezi zuby a na jazyku. Můžete si mezitím třeba postavit vodu na čaj, ovšem vlastní proceduru provádějte naprosto bděle a koncentrovaně.

Pokud se pustíte do olejové kúry s cílem zbavit se dlouhodobých chronických obtíží, které odolávají vaší dosavadní terapii, můžete v zájmu rychlejšího nástupu léčebného procesu provádět výplach třikrát denně. Většina odborníků se shoduje v tom, že tato frekvence je maximální. Velice důležité je, aby to bylo pokaždé před jídlem, tedy před snídaní, obědem a večeří. Fedor Karach k tomu ve svém referátu uvedl:

„Aby se urychlil léčebný proces, může se tento postup opakovat, vždy před jídlem a s prázdným žaludkem. Tím bude léčebný proces kratší a účinnější, ale ničemu to neškodí."

Zároveň však dodal:

„Vlastní uzdravování probíhá prostřednictvím olejových výplachů; jak často se má výplach během dne provádět, to přenechte svým pocitům."

Nikdy neprovádějte výplach olejem předtím, než půjdete spát, bez důkladného následného vyčištění zubů.

Pokud jde o množství oleje, doporučuje se obecně jedna polévková lžíce. Jestliže na tuto proceduru nejste zvyklí, může to na vás být zpočátku hodně, a tak si naberte jen jednu čajovou lžičku. Toto množství se doporučuje také u dětí předškolního věku. Výplach s menším objemem je ale téměř bezcenný.

Až si začnete zvykat, můžete dávky oleje postupně zvyšovat až na polévkovou lžíci. Toto množství je ideální, protože se při něm mohou nejlépe uplatnit účinky výplachů. Oblíbené „čím víc, tím lip" zde rozhodně neplatí, samozřejmě pokud nechcete aplikovat ájurvédskou kavalu, protože větší množství oleje nedokáží vaše ústa mechanicky ani biochemicky zpracovat.

Během výplachů držte hlavu zpříma nebo dokonce raději mírně nakloněnou dopředu. Nepleťte si tuto proceduru s kloktáním a v žádném případě hlavu nezaklánějte. Mohli byste totiž část oleje spolknout, což by byla škoda. Pokud pár kapek přece jen pozřete, nebude detoxikace tak účinná, protože

27

se odpadní látky dostanou společně se spolknutým olejem, který je na sebe naváže, do trávicího traktu a přes tenké střevo do krve. Budete se jich tak muset zbavit při některé další proceduře.

Olej není dobré do úst vsrknout, protože byste mohli jeho část nechtěně spolknout. Lepší je nabrat ho do úst pomalu jako medicínu.

Úvodním krokem olejového výplachů úst je očištění jazyka. V přírodní západní a ájurvédské medicíně je právě jazyk jedním z důležitých indikátorů lidského zdraví a v čínské medicíně diagnostikují lékaři podle jeho barvy. Na čištění jazyka se používá čajová lžička, která může být pro zlepšení antibakteriálního efektu stříbrná, anebo speciální jazykové škrabky.

Čištění by mělo být mírné a nenásilné. Provádí se nejlépe postupným stahováním nečistot od kořene jazyka směrem ke špičce.

Když olej naberete ze lžíce do úst, zavřete je a celou dobu mějte rty neprodyšně, ovšem nikoli křečovitě sevřené. Zejména v pozdějších fázích je velmi nepříjemné, když vám během výplachu trocha oleje unikne ven.

Jakmile se olej dostane do úst, měli byste si ho alespoň na chvíli vychutnat. Některé druhy, zejména mandlový, olivový, arašídový, sezamový nebo olej z lískových ořechů, jsou velmi příjemné. Velice specifické jsou lněný a zejména dýhový olej. Ochutnávejte ho, dokud vás to bude bavit.

Pak už by ale mělo být po celou dobu veškeré množství oleje v ústech v permanentním pohybu. Úvodní činností detoxikačního působení je žvýkání. Žvýkejte olej, jako byste ho už měli plnou pusu. Zpočátku to tak sice ještě nebude, ale dostanete ho pod jazyk a kolem dásní. Pohybujte přitom svaly svých rtů, aby olej dostal krouživý pohyb. Nepochybně přitom budete vypadat velice komicky, takže si raději najdete svůj soukromý prostor, kde budete tuto kúru praktikovat.

Všechno provádějte naprosto klidně, bez sebemenšího napětí nebo křeče. Pokud byste byli křečovití, napjatí jako struna nebo byste se příliš snažili, určitě přijde část účinku vniveč. Česky se tomu říká netlačit na pilu. Když si uvědomíte, kolika žlázami přitom disponujete, pochopíte, že to opravdu není potřeba. V ústní dutině se nacházejí tři velké párové slinné žlázy - příušní žláza, podjazyková žláza a podčelistní žláza. Kromě nich jsou tam další menší nepárové slinné žlázky uložené v podslizničním vazivu, pyskové žlázy, tvářové žlázy, stoličkové žlázy, patrové žlázy, jazykové žlázy a tzv. Ebnerovy žlázy. Jak sami vidíte, adeptů na mírnou a nenásilnou očistu je dost.

Následuje sání, kterým olej přecezujte a protahujete skrze zuby, jako byste se chtěli zbavit něčeho nepříjemného, co vám ulpělo v chrupu. Můžete přitom samozřejmě podle potřeby naklánět hlavu na stranu, abyste dostali olej co nejlépe do mezizubního prostoru v oblasti stoliček. Cílem

28

je důkladně propláchnout všechny zuby. Pokud používáte nějaký druh zubní protézy, je nutné ji předtím vyjmout, protože zakrývá část sliznice ústní dutiny, takže by se k ní olej nemohl dostat. Platí to samozřejmě i pro úplnou zubní protézu. Pokud ji používáte, provádíte výplach bez ní. Detoxikační efekt olejového výplachu se pak bude o to více týkat ústní dutiny samotné.

Poslední fází je pohyb jazykem. Provádí se směrem nahoru a dolů, jako jste to viděli třeba u ptáků, a ze strany na stranu. Tímto pohybem se výrazně aktivují slinné žlázy pod jazykem a kolem něho a umocňuje se tím celkový očistný efekt.

Jednotlivé fáze můžete během očistné kúry několikrát zopakovat Poprvé byste měli dodržet uvedené pořadí, dál už to záleží na vás. Vlastní praxí sami vyzkoušíte, co vám vyhovuje nejvíc. Když budete mít po pár minutách pocit, že máte celá ústa dokonale proolejovaná, můžete se zaměřit jen na určitou z těchto fází. Sami časem poznáte, že sání bude mít dlouhodobě poněkud jinou účinnost než například pohyb oleje pod jazykem, anebo třeba přijdete na nějaký svůj naprosto osobitý postup.

Brzy ucítíte, že se konzistence oleje začíná v průběhu procedury měnit. Postupné řídnutí souvisí s jeho více či méně rychlým míšením se slinami. Může se vám stát, že se konzistence směsi ve vašich ústech promění vícekrát, anebo že bude směs naopak postupně nabývat stále pěnivější formy, což je v tomto případě žádoucí. Fedor Karach k tomu ve svém referátu uvedl lapidární slova:

„Nejprve je olej hustý, potom ale řidší, načež by se měl vyplivnout."

Na rozdíl od ájurvédské gandúši se v evropské terapii pomocí olejového výplachu v žádném případě nedoporučuje na závěr kloktat.

Celková doba výplachu je stále předmětem diskuzí. Zatímco Fedor Karach a mnozí jeho dnešní stoupenci hovoří o dvaceti minutách, zdá se, že ideální detoxikační délka trvání je kratší - pět minut. Je to, ostatně jako všechno v životě, individuální, a proto není nad to, stanovit si svoji vlastní optimální dobu. Někteří terapeuti píší o sedmi minutách, a snad pro to mají i svůj důvod.

Když procedura skončí, musíte se směsi ve svých ústech dokonale zbavit. Nejlepší je vyplivnout olej do toalety, protože představuje v pravém slova smyslu odpad, který obsahuje neuvěřitelné množství škodlivin.

„Vyplivnutá tekutina by měla být bílá jako mléko. Je-li ještě žlutá, je to známka, že vyplachování trvalo příliš krátkou dobu."

Tolik Karachova slova o metodě, při níž se používá slunečnicový olej. Barva řídké hmoty, která z vás vyjde, se ovšem poněkud mění podle druhu použitého oleje. Bílou až krémovou můžeme očekávat u oleje z pšeničných

29

klíčků nebo hroznových jader a také u olivového, světlicového, arašídového, mandlového a sójového, zatímco u sezamového a lněného bude poněkud tmavší, a v případě dýhového oleje, který má sám o sobě takřka černou barvu, bude tmavohnědá.

Nestyďte se přitom sklonit se co nejníž nebo si dokonce kleknout před záchodovou mísu, protože výsledek vaší očistné činnosti se nechová jako voda a někdy se dovede rozprsknout do všech stran. V krajním případě můžete olej vyplivnout do umyvadla, které je potom třeba důkladně umýt. Myslel na to i MUDr. Fedor Karach:

„Vyplivnutá tekutina je velice jedovatá (obrazně řečeno), takže by se umyvadlo mělo pečlivě vyčistit."

Po vlastní proceduře si opakovaně a důkladně vypláchněte ústa vlažnou vodou a můžete si nakonec i vykloktat, abyste co nejvíce odstranili zbytky oleje, který vám mohl zůstat v ústní dutině. Počkejte pak asi čtvrt hodiny, než si začnete čistit zuby nebo si dáte snídani. Mezitím byste měli průběžně vyplivovat nově se vytvářející sliny se zbytky zpěněného oleje, který vám mohl ulpět mezi zuby, pod jazykem nebo na vnitřní straně tváří.

Průvodní příznaky a délka olejové kúry

Pokud budete olejový výplach provádět správně, nic se vám během něj nemůže přihodit, snad kromě toho, že omylem pár kapek spolknete. Pokud trpíte tzv. dávivým reflexem, což jste zažili třeba v zubní ordinaci, může se u vás projevit i během olejové procedury. Zřejmě vám při tom vstoupí i slzy do očí nebo vám začne mírně téct z nosu, jak psali staří ájurvédští lékaři. V tom případě byste měli chvíli počkat, než reflex odezní. Kdyby se ovšem dávení mělo opakovat, bude zřejmě nezbytné výplach přerušit.

Ačkoli vám to možná v tuto chvíli ještě tak nepřipadá, je olejový výplach úst naprosto seriózní terapeutická procedura. Zpočátku může mít opačný efekt, než byste očekávali. V alternativní medicíně je to poměrně obvyklý jev a například Jiří Janča na něj často upozorňoval svoje pacienty, kteří se začali léčit třeba pomocí homeopatie, reflexní terapie nebo dalších metod přírodní medicíny. Sám to považoval za dobré znamení, a stejně jako on to znají i lékaři a léčitelé, kteří se zabývají detoxikací. Poté, co začnete s olejovými výplachy úst, se může dostavit tzv. očistná krize. Jde o přechodné zhoršení stavu, které může trvat i několik dnů a během něhož se mohou zvýraznit příznaky onemocnění, na něž jste se zaměřili. Projevuje se tak, že ve vašem organismu započal proces detoxikace. Fedor Karach to připomněl slovy:

30

„Zde je třeba upozornit, že zpočátku může být patrné zdánlivé zhoršení zdravotního stavu, zejména u pacientů, kteří trpí více nemocemi. Tento pocit vzniká hlavně tehdy, když se některá ložiska nemoci začínají ztrácet nebo když jedno likvidované ložisko nemoci ovlivňuje jiné, které by v budoucnu mohlo vyvolat těžkou nemoc nebo dokonce smrt."

Jak říká staré české přísloví, když se kácí les, lítají třísky. Přesně to platí i u této metody. Na začátku mohou vyplout na povrch hluboko ležící a dobře skrytá ložiska onemocnění. Úvodní zhoršení proto není důvodem ke znepokojení nebo k panice, která by měla vést k přerušení kúry. Naopak je důkazem, že jste se při péči o svoje zdraví vydali správnou cestou.

K nejčastěji popisovaným průvodním jevům, které nastanou po zahájení kúry a které doprovázejí odbourávání starých usazenin škodlivých látek, patří zvýšená teplota. V celostní medicíně je považována za pozitivní jev, který by neměl být v počátečních stadiích potlačován. MUDr. Karach referoval:

„Neexistuje žádný důvod, proč by se léčebný proces měl přerušit, i když se objeví horečnaté stavy. Zhoršení je známkou toho, že nemoc ustupuje a organismus se zotavuje."

Mohou se dostavit i mírné chřipkové příznaky, v určitých případech lehčí bolesti, ztuhlost kloubů a problémy se zažíváním, jako je zácpa nebo naopak průjem. Protože olejové výplachy ovlivňují komplexně i lymfatický systém, můžete pozorovat i mírnější otoky nebo přechodnou bolestivost mízních uzlin. Ideální je držet při této terapii některou z doporučovaných diet, například tu, kterou popsal Jiří Janča v knize Alternativní medicína. V každém případě je dobré vyhnout se červeným masům, tučným jídlům, bílému rafinovanému cukru, kofeinu a alkoholu.

S tím souvisí i otázka, jak dlouho by měla celková očistná kúra trvat. Zatímco někteří lidé praktikují ranní olejový výplach denně anebo skoro denně, jiní se spoléhají na poněkud optimistický výrok Fedora Karacha o tom, že se zbavil artrózy, se kterou musel původně zůstat v posteli, za pouhé tři dny. Podle moderních zkušeností evropských terapeutů je pro dosažení znatelného efektu zapotřebí u akutních projevů nemoci minimálně týden. Fedor Karach k tomu uváděl:

„Vyplachování se musí provádět tak dlouho, až je opět obnovena původní síla a svěžest organismu a dostaví se klidný spánek. Po probuzení nesmíme cítit únavu a pod očima nesmí být žádné váčky. Měli bychom tedy dostat zdravý hlad, mít dobrý spánek a výtečnou paměť. Podle dosavadních zkušeností se chronická onemocnění léčí až jeden rok."

Je pochopitelné, že onemocnění, která vás provázejí delší dobu, vyžadují víc trpělivosti. V celostní medicíně platí princip, že na uzdravení je potřeba alespoň třetina doby, po kterou nemoc vznikala. Pokud něco zhoršuje vaše zdraví delší dobu, nevyléčí to za pár týdnů ani olejový výplach úst. Obecně

31

lze říci, že trvá jeden až dva měsíce, než se ve vašem organismu projeví jeho komplexní účinky. Proto se doporučuje provádět tuto proceduru vždy na jaře a na podzim, ideálně po dobu minimálně šesti týdnů. Musíte ale počítat s tím, že při léčení chronických onemocnění může ke zmírnění a k vyléčení dojít třeba až po půl roce. Léčbu samozřejmě můžete podpořit i jinými druhy alternativních terapií, například ájurvédou, fytoterapií a homeopatií, anebo postupy, které uvádíme v dalších kapitolách.

Ústa - brána i zrcadlo těla

„Ve vyplivnuté tekutině se nalézá obrovské množství bakterií, původci různých nemocí a jiné škodlivé látky. Kdybychom zkoumali jedinou kapičku pod mikroskopem s šestisetnásobným zvětšením, spatřili bychom spoustu pohyblivých vláken. Jsou to mikrobi v prvním vývojovém stadiu.

Je obzvlášť důležité zdůraznit, že během sání a vsrkávání probíhá látková výměna v našem organismu intenzivněji, a tak může být dosaženo stabilnějšího zdravotního stavu. K nejnápadnějším blahodárným účinkům patří zpevnění volných zubů, zastavení krvácivosti dásní a viditelné zběleni zubů."

Tak zní část Karachova slavného referátu, která se týká ústní dutiny a její hygieny.

Naše ústa jsou prostorem, v němž se neustále něco odehrává. Největší exokrinní žláza v ústech, slinná žláza, latinsky glandula salivaria, vylučuje sekret - sliny, latinsky saliva, které zvlhčují dutinu ústní a obalují přijímanou potravu, čímž usnadňují polykání, a zároveň obsahují trávicí látky. Podle charakteru vylučovaných slin se žlázy dělí na serózní, produkující vodnatý sekret, mucinózní s hlenovitým sekretem a smíšené.

V ústech se nacházejí zuby, dásně a jazyk. Celostní medicína využívá skutečnosti, že jsou ústa v přímém vztahu s určitými orgány a částmi těla. Stav našeho chrupu tak terapeuticky ovlivňuje příslušná místa. Z této aliance mezi organismem a zuby vychází ve svém celostním pojetí tradiční čínská medidna. Fyziologie a anatomie kromě toho učí, že nervový a cévní systém zubů, do nichž zasahují tenkými kořenovými kanálky nervy a krevní cévy z čelistí, je přímo spojen s nervovým a cévním systémem těla.

K tomuto propojení se přidává také jazyk, o kterém se říká, že je to nejsilnější sval v našem těle. Jeho sliznice je pokryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem s velkým množstvím výběžků zvaných papily. Jsou na něm chuťové receptory, známé chuťové pohárky, kterými rozlišujeme řadu chutí. Za hlavní se přitom dnes považuje pět z nich: sladká, slaná, kyselá, hořká a chuť umami, jejíž receptor byl objeven teprve roku 2000

32

a který vnímá kyselinu glutamovou, aminokyselinu obsaženou v jídle, a její soli známé jako glutamáty Název umami pochází z japonštiny a lze ho přeložit jako „lahodná, delikátní chuť". Ájurvéda naopak rozlišuje šest chutí - sladkou, kyselou, hořkou, slanou, pálivou a trpkou, přičemž každá z nich je spojena se specifickým účinkem. Schopnost vnímat chuť náleží především hrotu jazyka zvanému apex linguae, což je jeho pohyblivá přední část, a tělu jazyka zvanému corpus linguae, jeho hlavní části, která se při zavřených ústech opírá o patro. S hltanem a vnitřním organismem je propojen kořen jazyka zvaný radix linguae.

Z hlediska olejových výplachů je zásadní souvislost celé ústní dutiny s naším organismem. V čínském pojetí jsou všechny části těla navzájem propojeny do jednotlivých funkčních oblastí také energeticky, a sice prostřednictvím energie čchi. Tu je možné stimulovat metodami, jako jsou akupunktura, akupresura nebo čchi-kung. Také v tomto pojetí existují odpovídající vazby na určité části ústní dutiny. Na reflexní zóny je ovšem rozdělen i samotný jazyk, podobně jako u reflexní terapie s příslušnými reflexními zónami na chodidlech, rukou a některých dalších částech těla.

VZTAHY MEZI NAŠIMI ÚSTY A TĚLEM

Močový měchýř

První horní a dolní řezáky

Ledviny Druhé horní a dolní řezáky a kořen jazyka

Žlučník Horní a dolní špičáky a strany jazyka

Tlusté střevo První horní a dolní třenové zuby, zadní část jazyka

Plíce Druhé horní a dolní třenové zuby, okolí špičky jazyka vpředu po stranách a oblast hrdla

Slezina První horní a dolní stoličky a levá strana jazyka

Žaludek Druhé horní a dolní stoličky, střed jazyka a dásně

Tenké střevo Zuby moudrosti

Srdce Jazyk, především jeho špička

Játra Pravá strana jazyka

MUDr. Fedor Karach upozornil i na to, že v ústech existují skrytá ložiska škodlivin, které se během výplachů začnou uvolňovat. Deaktivace těchto časovaných bomb v našich ústech je úvodním stupněm olejové terapie. Tikají tiše, nenápadně a dlouhou dobu zcela nepozorovaně. Jsou sice neviditelné, mohou ale vést k velkému poškození zdraví.

Jde o choroboplodné zárodky, infekty které se ukrývají hluboko v čelistních kostech. Začínají se vytvářet na krčcích zubů při nedostatečném čištění

33

a přes zubní kořeny pronikají hluboko do čelistních kostí a do čelistních dutin. Jsou špatně prokrvovány, takže se k nim obranné systémy těla dostanou jen velmi obtížně. V ústech nacházejí tyto choroboplodné zárodky a bakterie ideální podmínky k tomu, aby se naprosto nekontrolované množily a aby mohly rozvinout svoje patologické účinky. Proto klade celostní medicína a přírodní léčitelství na léčení těchto zánětlivých ložisek v zubech velký důraz.

Kromě toho se zde mohou ukládat nejen jedovaté látky a metabolity, ale i zbytky léků, které se podílejí na tvorbě zánětlivých ložisek v zubech. Nebezpečné jsou také stavy po extrakci zubního kořene, zejména když není odstraněn dokonale a v čelisti zůstanou jeho zbytky. Zubní lékař je nemusí objevit, ani když provede rentgenové vyšetření. Tato zánětlivá ložiska potom poškozují okolní zuby a svými toxickými výměšky a patogenními zárodky zatěžují látkovou výměnu a imunitní systém.

Protože ústa a zuby nejsou samostatným odděleným systémem, působí ložiska v ústech prostřednictvím krevního řečiště, lymfatického systému a nervových drah negativně i na vzdálené orgány a tkáně. Vyvolávají při tom v těle nepřetržité dráždění, kterému se říká iritace a které nenápadně, zato však vytrvale ohrožuje zdraví. Jednoho dne se pak může stát, že se tato časovaná bomba spustí.

Olejové výplachy úst jsou v tomto směru sotva nahraditelné a mohou velmi dobře pomoci tato ložiska v ústech deaktivovat a likvidovat. Společně s olejem jsou odváděny škodlivé mikrobiální výměšky z celé ústní dutiny a vstupní oblasti hltanu, což výrazně snižuje jejich rizikový potenciál. Jak naznačil Fedor Karach - to, co by jinak mnoha cestami putovalo po celém těle, se při olejovém výplachu úst zneškodní hned v zárodku, například u zubních kořenů. Proto je tato metoda jedním z nejlepších preventivních i terapeutických opatření pro zachování duševního a tělesného zdraví. Ukrajinský lékař na to poukázal ve svém referátu skutečně zasvěcenými slovy:

„Vlastní proces léčení uvádí do chodu samo tělo. Proto lze touto metodou léčit celý organismus zároveň."

Všechny faktory, které se podílejí na účinku této metody, tedy podporují samoléčící schopnosti celého našeho těla. Zatímco Fedor Karach referoval o metodě výplachu pomocí slunečnicového oleje, který byl v historickém Rusku i v tehdejším Sovětském svazu rozšířený, západní terapeuti už léta zkoumají účinky jednotlivých druhů olejů na konkrétní nemoci. Vycházejí při tom z faktu, že olejový výplach má i opačný, tedy inhibiční efekt, při kterém se účinné látky obsažené v oleji dostávají do organismu. Ukazuje se, že přibližně od třetí minuty, kdy se olej v ústech změní na řídkou emulzi, se s něj postupně začnou uvolňovat živiny a látky v něm obsažené. Intenzivním kousáním, procezováním a převalováním pod jazykem se urychlí proces, který znají například konzumenti žvýkacího tabáku,

34

betelu nebo koky. Uvolněné aktivní olejové složky se tak sice v malém množství, ovšem velmi efektivně a komplexně dostanou do míst, kam by jim to během trávicího procesu při konzumaci běžnou cestou trvalo déle - pokud by se tam vůbec dostaly.

V příštích kapitolách najdete řadu pozoruhodných olejů různého původu i složení, které se doporučují při konkrétních problémech. Není vyloučeno, že se vám během praktického používání této metody osvědčí docela jiný druh. Protože zkušenosti s touto metodou jsou čerstvé, je možné, že právě vy učiníte další zajímavý objev.

Zdraví ve všech rovinách

„Přemýšlejte, hledejte útočiště v analogii, a hlavně: nevzdalujte se přírodní jednoduchosti."

Tato inspirativní slova uvádí Fulcanelli ve své legendární knize Tajemství katedrál, a pokračuje:

„Nezapomeňte, že každý den musíte jíst, abyste udrželi vitalitu; že musíte odpočívat, protože odpočinek podporuje na jedné straně trávení, na druhé straně obnovu buněk opotřebovaných těžkou denní prací. A navíc, cožpak sami nemusíte často vylučovat určité heterogenní produkty, odpadky a neasimilované zbytky ?"

V předchozí kapitole jsme popsali pochody, které se odehrávají v ústní dutině. Při olejovém výplachu úst hraje roli souhra celé řady faktorů, protože tato metoda působí příznivě na lidské zdraví prakticky ve všech rovinách. Není proto možné hledat za jejími účinky jediný efekt.

Ústa jsou „místem činu" ve dvou hlavních aspektech. Terapie se odehrává přímo v nich, a sliznice dutiny ústní přitom hraje významnou roli při detoxikaci. Za normálních okolností, tedy bez přítomnosti oleje, je jejím úkolem zvlhčovat potravu výměškem ze slinných žláz, které vylučují enzymy, jež se jako první podílejí na trávení. Sliznice dutiny ústní kromě toho prostřednictvím těchto žláz separuje strusky a škodliviny, například těžké kovy nebo radioaktivní látky, a také jedovaté látky, jako jsou plísně, bakterie nebo houby, které se dostávají do těla prostřednictvím krve, lymfy a trávicích pochodů nebo vzduchem při dýchání.

Pod pojmem struska si nepředstavujme nějaký pojem z hutnictví. Je to souborný název kyselin a jedů, které organismus nedokáže vyloučit prostřednictvím ledvin, střev, plic nebo kůže. Proto je neutralizuje pomocí minerálních látek a mění je v neutrální soli, ale protože je nemůže vylučovat neomezeně, musí je vázané na vodu a tuk ukládat jako usazeniny. U žen se uložené strusky projevují často ve formě celulitidy,

35

podílejí se na vzniku dny jako usazeniny vápníku s obsahem kyseliny močové, mohou se projevit jako revma, žlučové, ledvinové nebo močové kameny, ale i jako lipomy nebo fibromy Velice diskutovanou problematikou poslední doby je zatížení rafinovanými potravinami, především cukrem a bílou moukou, a také syntetickými antibiotiky, u nichž je stále častěji pozorována rezistence plynoucí z jejich nadměrného užívání. Právě olejový výplach úst se významně podílí na procesu jejich likvidace. Ve fyzikálním i fyziologickém smyslu vytahuje z těla všechny uvedené škodlivé substance, protože má téměř univerzální schopnost vázat na sebe nejrůznější sloučeniny. Platí to zejména pro látky rozpustné v tucích, ovšem olej na sebe dokáže navázat i látky rozpustné ve vodě. Během intenzivního výplachu v ústech emulguje a navazuje na sebe droboučké kapičky vody. Připomeňme si, co říkal Fedor Karach:

„Kdybychom zkoumali jedinou z nich pod mikroskopem se šestisetnásobným zvětšením, spatřili bychom spoustu pohyblivých vláken."

Dnes, téměř čtyřicet let po jeho referátu, s mnoha novými zkušenostmi a kvalitnější laboratorní technikou, bychom toho v emulzní směsi oleje a vody objevili zřejmě mnohem víc - nepřebernou škálu škodlivin, bakterií a dalších choroboplodných zárodků. Protože se vylučování prostřednictvím žláz ústní sliznice během noci nezastavuje a pracuje doslova na plné obrátky, znovu doporučujeme olejový výplach jako vůbec první denní činnost. Poskytuje totiž skvělou příležitost zbavit tělo odpadů, které se v koncentrované formě hromadí v ústech. Naváže na sebe všechno, co sliznice ústní dutiny vyloučí prostřednictvím svých žláz, a když ho nakonec vyplivneme, dostaneme to z těla nadobro pryč.

Při výplachu, zejména během třetí popsané fáze, se dobře prokrví žlázy v ústní sliznici a zvýší se jejich činnost. Olejová terapie tak uvádí do chodu proces, při němž jsou do dutiny ústní vysáty i hlouběji uložené škodliviny a toxiny. Proto je důležité provádět výplach vědomě a dodržovat všechny popsané fáze. Čisticí účinky se tím ještě zvýší a aktivace slinných žláz ve sliznici ústní dutiny podpoří imunitní systém.

Olejový výplach úst zároveň působí i na vzdálené oblasti těla. Zvýšení činnosti žláz, které během něj nastane, podněcuje vyplavování enzymů, jež přímo aktivují funkci orgánů a tkání v těle. Tyto látky bílkovinné povahy mají vysokou katalytickou aktivitu a určují povahu i rychlost chemických reakcí. Řídí proto většinu biochemických procesů v těle všech živých organismů včetně člověka. Při výplachu se prostřednictvím ústních slinných žláz aktivuje i jejich detoxikační činnost, a celý organismus od hlavy až k patě tak dostane informaci, signál k odstranění uložených jedovatých látek. Uvede se tím do chodu vazba mezi tělními orgány a ústní dutinou, kterou jsme popsali v předchozí kapitole.

36

V našem těle působí protilátky zvané imunoglobuliny, které jsou jako součásti imunitního systému schopné identifikovat a zneškodnit bakterie nebo viry v těle. Ve slinách je kromě dalších imunoaktivních látek obsažen imunoglobulin A, který se váže na všechny typy choroboplodných zárodků, rozrušuje buněčné stěny bakterií, a tak je zneškodňuje. Kromě toho je přítomen ve vysokém množství enzym lysozym, který díky své schopnosti narušovat bakteriální stěnu vykazuje silné antibakteriální účinky. Čím víc těchto a dalších obranných látek se dostává ve slinách do úst, tím lépe jsme chráněni před onemocněním. Důležité je, že zvýšená produkce těchto látek výplachem neskončí, ale podle intenzity jeho provádění pokračuje. To je například jedním z důvodů, proč se nedoporučuje jíst nebo si čistit zuby ihned po skončení procedury.

Účinky olejového výplachu

„Takto se úplně vyléčí bolesti hlavy, bronchitida, bolesti zubů, trombózy, chronické nemoci krve, artróza..."

I vás nepochybně zaujal výčet nemocí, jejž ve svém referátu uvedl MUDr. Fedor Karach. Na metodě, kterou otevřel světu, je skutečně obdivuhodné, že nepůsobí jen preventivně, ale že zabere i ve chvíli, kdy se již projevilo onemocnění způsobené nadměrným zatížením těla toxiny nejrůznějšího druhu. Mobilizace sil samoléčby je tedy úspěšná jak při akutních obtížích, tak při chronických chorobách. Funguje, ať chcete zmírnit momentální zdravotní problém, nebo se zbavit potíží, které vás sužují už dlouho.

V této kapitole bychom vás chtěli seznámit s jednotlivými oblastmi problémů, potíží a nemocí, u nichž se tato metoda projevila jako velice účinná. Vzhledem ke zkušenostem z posledních desetiletí se ukazuje, že množství potíží, při kterých olejový výplach úst přináší efekt, je velmi rozsáhlé. Podobně je tomu - jak se sami přesvědčíte - i s vybranými druhy používaných olejů.

Záměrně přitom u jednotlivých potíží neuvádíme slunečnicový olej, protože je v rámci této metody vzhledem k tradici považován za takřka univerzální. Příznivci ájurvédy možná namítnou, že nejlepší je olej sezamový, ovšem ten byl v někdejším SSSR patrně obtížně k dostání.

Až s metodou olejového výplachu úst sami začnete, doporučujeme vám řídit se při pořizování oleje kvalitou, nikoli cenou.

Olejový výplach úst, u nás kdysi popularizované mlgání, má za sebou dlouhou a úspěšnou historii z řady dobrých důvodů. Jeho blahodárné účinky na lidské zdraví se projevují nejen v celém těle, ale i v duchovní a duševní oblasti. A to je vzhledem k jednoduchosti této metody pozoruhodné. Velkou

37

roli přitom bezpochyby hraje efekt pozornosti vůči problému, nemoci nebo chronické chorobě, která se v případě olejového výplachu nestává podvědomou hrozbou, ale vybízí k aktivní spoluúčasti na očistném uzdravujícím procesu.

I když se budete chtít zaměřit na svoji konkrétní zdravotní obtíž, doporučujeme vám přečíst si tuto kapitolu celou.

Chceme přitom ukázat, proč a jak tato jednoduchá metoda dosahuje tak rozmanitých účinků a co konkrétně dokáže. Znovu si připomeňme, že hlavním efektem olejového výplachu je očista, moderním slovem detoxikace, která je pro udržení zdraví, případně pro jeho znovunastolení, doslova nezbytná. I když nám zrovna nikdo nemíchá do oblíbeného aromatického nápoje špetku arzénu, je detoxikační schopnost našeho těla, založená na několika vzájemně propojených systémech, velmi často přetížena z důvodů, které jsme uvedli v předchozích kapitolách. K nim je třeba připočíst nezdravé jídlo, alkohol, stres a také škodlivé látky v životním prostředí. Život ukazuje, že kombinace všech uvedených faktorů si prostě jednou vybere svoji daň. Abychom svému organismu ulehčili, měli bychom ho proto podpořit pravidelným olejovým výplachem úst.

ZUBY

Zubní kaz, uvolněné zuby, zánět dásní známý nejen jako parodontóza, zánět čelistních a čelních dutin, ale i zatížení amalgámem, zabarvení zubů, afty nebo opar, to všechno jsou indicie, které se týkají této oblasti. Podrobně jsme se jí věnovali v kapitole Ústa - brána i zrcadlo těla. V těchto případech se tradičně osvědčil sezamový olej; vynikající zkušenosti jsou také s olivovým a mandlovým olejem, stejně jako s olejem z pšeničných klíčků.

HLAVA

Podle zkušeností německého odborníka Norberta Messinga se během olejového vypláchu dostanou do oběhu prakticky všechny tělesné šťávy. Procedura proto může fungovat i při tak nepříjemných a stěží léčitelných problémech, jako jsou dlouhodobá migréna nebo bolesti v uších. Pokud se zaměříte na tinitus, pískání či hučení v uších, použijte olej z pšeničných klíčků nebo z hroznových jader. Velmi zajímavý efekt v oblasti celé hlavy mají arašídový a světlicový olej. Ve Švýcarsku se v tomto ohledu doporučuje přímo jako výživa pro mozek sójový olej.

OČNÍ NEMOCI

Při akutním zánětu spojivek, ale i při dlouhodobém slábnutí zraku je vhodný sezamový olej v kombinaci s olejem z pšeničných klíčků a z hroznových jader. Velice zajímavé účinky mají také světlicový a sójový olej a olej z meruňkových jader.

38

JATERNÍ CHOROBY

Detoxikační centrálou našeho těla jsou játra, která odbourávají z krve alkohol a další toxiny produkty látkové výměny, zbytky léků a další škodliviny a zneškodňují choroboplodné zárodky a jedy. Zjednodušeně lze říci, že vše, co tělo nepotřebuje nebo co by mu mohlo uškodit, játra neutralizují a odvádějí trávicím ústrojím, přes ledviny a kůží pryč z těla.

Při problémech s játry a žlučníkem se nejlépe osvědčil olej z ostropestřce mariánského. Pokud chcete zahájit účinnou očistnou kúru, doporučujeme použít tento poměrně málo známý olej v kombinaci s dýňovým, lněným nebo světlicovým.

LEDVINOVÉ CHOROBY

Do nepřetržité tělesné očisty se zapojují i ledviny, které produkují moč a filtrují z ní všechno, co je pro tělo důležité, a co tedy ještě nemá skončit v toaletě. Do oblasti terapie olejovými výplachy, která se týká problémů ledvin, patří i zánět nebo oslabení močového měchýře, prostatické potíže a také akné. Pro vysoký obsah zinku se nejlépe osvědčil dýňový olej, zejména u prostatických problémů a akné. Velmi účinné jsou také sezamový, sójový a řepkový olej a olej z černého kmínu.

LYMFATICKÉ POTÍŽE

Játra a ledviny ovšem nejsou jediné orgány, které se starají o pořádek a čistotu v našem těle a udržují naše zdraví. Lymfatický systém je díky bohatě rozvětvené síti, která protkává celé naše tělo, po krevním oběhu druhým nejdůležitějším. Lymfa nejenže pomáhá krvi zásobovat živinami všechny buňky našeho těla, ale ještě významnější úlohu hraje při detoxikaci, kdy prostřednictvím velkého množství mízních cév odvádí z našeho organismu metabolity jedy a škodliviny.

Kromě sezamového oleje se pro podporu lymfatických cest nejčastěji doporučují olivový, mandlový, řepkový a sójový olej.

TRÁVICÍ POTÍŽE

Pokud játra, ledviny a lymfatický systém nedokáží odpadní látky zlikvidovat, zůstává tento odpad v těle a zatěžuje trávicí oblast jako významnou součást látkové výměny Tento velice důležitý tělesný systém se stará především o vstřebávání a využívání živin při procesu trávení potravy. Díky němu si naše tělo vyrábí energii, která nás udržuje při životě.

Proto Franz Xaver Mayr, lékař, jenž působil také v Karlových Varech, pojmenoval střevo centrálou zdraví. Když v roce 1965 tento Rakušan ve věku devadesáti let zemřel, byl na Západě proslulý léčebnou kúrou, která detoxikací střevního aparátu odstraňuje překyselení organismu a regeneruje tělní tkáně. Tato kúra dodnes nese jeho jméno a v určitých medicínských kruzích je stále velice ceněna.

39

Střevo je odpadními látkami zatěžováno opravdu mimořádně, protože se svými téměř dvěma sty čtverečních metrů celkové plochy představuje náš nejrozsáhlejší vnitřní orgán. V jeho četných záhybech a prohlubních se ukládá velké množství strusek, což znesnadňuje práci střevních klků, jejichž úkolem je zajišťovat vstřebávání živin z natrávené potravy. Poruchy střev dokonce mohou dlouhodobě vést k nedostatečnému zásobování vitaminy, minerály a stopovými prvky. Uložené odpadní látky jsou navíc doslova živnou půdou pro choroboplodné zárodky a plísně, které se množí zcela nepozorovaně, ale časem stále více a více podlamují naše zdraví.

K problémům tohoto okruhu patří žaludeční a střevní potíže různého druhu, žaludeční vředy a záněty žaludeční sliznice, nadýmání, zánětlivá onemocnění střev, ale také zácpa nebo průjmy. Při uvedených potížích se tradičně využívá především lněný olej, který byl oblíbeným prostředkem léčitele Ferdinanda Kosíka z Chomoutový Lhoty. Kosík ho už na konci osmdesátých let minulého století doporučoval používat při zmíněných indikacích uvedeným způsobem. Podle ájurvédy je první volbou sezamový olej. Dobré výsledky mají také olivový, mandlový, kukuřičný a sójový olej.

KŮŽE

Alergie, psoriáza, ekzémy nejrůznějšího druhu a celkově problematická pokožka podobně jako již zmíněné akné těsně souvise jí s jaterními a ledvinovými poruchami a také s poruchami látkové výměny. Kůže odráží špatnou funkci metabolismu, což má za následek nejen esteticky nepříjemné kožní projevy, ale především funkční potíže. Podobně jako u jaterních problémů se osvědčil olej z ostropestřce mariánského. Dobře působí také dýňový, kukuřičný, ricinový, olivový a mandlový olej.

SRDEČNÍ, CÉVNÍ A OBĚHOVÉ POTÍŽE

Naše tělo nemusí zpracovávat jen živiny z každodenní stravy. Musí toho strávit daleko víc: stovky potravinových aditiv, například konzervačních prostředků, známých jako „éčka", ale i těžké kovy a takřka všudypřítomné hormony, které se nacházející v životním prostředí a mnohdy bohužel i v potravinách. K tomu se přidávají léky, obrovské množství kyselinotvorné stravy a u statisíců lidí navíc nikotin a alkohol. Proto se při procesu látkové výměny časem nashromáždí látky, které z dlouhodobého pohledu nemají v těle co dělat, a náš organismus řeší tento problém tak, že všechno nadbytečné ukládá někam, kde to nemůže napáchat škody okamžitě, například do pojivové a tukové tkáně. K nejvíce zatěžovaným systémům patří ovšem v prvé řadě krevní oběh. Jeho nedostatečná funkce se pak projevuje poruchami prokrvování, tzv. studenými končetinami, trombózami, chudokrevností, nejrůznějšími krevními chorobami nebo srdečním infarktem. Němečtí a švýcarští terapeuti doporučují kombinaci světlicového, lněného a sezamového oleje. Dobré zkušenosti jsou také s řepkovým, dýhovým a arašídovým olejem a s olejem z lískových ořechů.

40

Za skutečný elixír mládí pro oběhové ústrojí je ovšem považován olivový olej nebo směs oleje z pšeničných klíčků a lněného.

POHYBOVÝ APARÁT

V našem těle se metabolický odpad postupně hromadí kromě uvedených oblastí také ve šlachách, v kloubech nebo ve svalovém aparátu. Příkladem toho, co může struska způsobit ve svalech a v kloubech, jsou například artróza nebo svalové křeče; klouby bolí a svaly se ozývají křečemi. Tyto potíže nejsou zdaleka způsobeny pouze opotřebením a přetěžováním, jak se většina lidí domnívá, ale právě uloženými odpadními látkami. Proto tolik procent obyvatel naší země sužuje artritida a artróza, nejrůznější revmatické obtíže, svalové obtíže a s tím spojené potíže nervového původu hraničící s ochrnutím nebo nadměrná dráždivost.

Jako potravu pro svaly doporučuje německý odborník Norbert Messing výplach olejem z hroznových jader. Na pohybový aparát obecně se osvědčily především lněný a sezamový olej. Zajímavé zkušenosti jsou také s kukuřičným olejem.

NERVOVÉ A PSYCHICKÉ POTÍŽE

Únava, deprese, poruchy koncentrace a spánku či nedostatek energie - to jsou slova, která kolem sebe slýcháme stále častěji. Při čtení této kapitoly vás jistě napadlo, že tělo se může odpadních látek samo zbavit tak, že toxiny neutralizuje bazickými neboli zásaditými minerálními látkami a stopovými prvky. To je samozřejmě pravda, ovšem nic to nemění na skutečnosti, že uvnitř těla často přibývají další strusky, o kterých jsme psali už na str. 63. Ty v těle dlouho dřímají, ovšem zdaleka ne mírumilovně. Pokud se jich váš organismus pravidelně nezbavuje prostřednictvím jater, ledvin, kůže, střev a dýchací soustavy nebo pokud jejich kapacity přestávají stačit, případně pokud s přibývajícím věkem pracují vaše vnitřní orgány se stále menší efektivitou, přicházejí další poruchy. Důsledkem bývá zhoršení přenosu informací od jedné nervové buňky ke druhé a kromě již uvedených problémů také chronická únava nebo pokles duševní výkonnosti. K olejovým výplachům jsou nejvhodnější sójový, mandlový nebo arašídový olej a olej z černého kmínu.

OSLABENÍ IMUNITY A CIVILIZAČNÍ NEMOCI

Pokud přestane stíhat svoji práci i lymfatický systém, který je zodpovědný za likvidaci toxického odpadu, začne nadměrným množstvím strusek trpět také imunitní systém. Jestliže je transportní lymfatický neboli mízní systém, který je zároveň důležitou součástí naší obranyschopnosti, přetížen, jsou obranné schopnost a možnosti našeho organismu výrazně oslabeny. Důsledky jsou stejně závažné jako v případě střeva nadměrně zaneseného struskami a také dopadají na celý organismus. Při chronické únavě, stavech vyčerpání, potravinové nesnášenlivosti a dalších imunitních potížích, spojených například s opakovaným nachlazením nebo chřipkami,

41

se doporučuje lněný olej, který používala proslulá německá biochemická Johanna Budwig dokonce i při onkologických onemocněních, a rovněž sezamový olej. Vynikající jsou oleje z pšeničných klíčků a meruňkových jader a také sójový, ricinový a hořčičný olej.

GYNEKOLOGICKÉ A KLIMAKTERICKÉ POTÍŽE

Je-li struskami zanesena pojivová tkáň, vzniká celulitida se svými obávanými průvodními jevy. U žen se může projevit v každém věku, ale v období klimakteria často dochází k nápadnému zhoršení. Ženy trpí výtoky a dalšími gynekologickými onemocněními, mají menstruační obtíže nebo tzv. premenstruační syndrom. Jednou z nejúčinnějších metod, která je v tomto případě k dispozici, je právě olejový výplach úst. Doporučují se zejména dýňový a sójový olej a také olej z pšeničných klíčků.

VIROVÉ A BAKTERIÁLNÍ INFEKCE

V lidském organismu se časem ukládají také viry a bakterie, stejně jako rezistentní antibiotika. I proto tak často podléháme virovým a bakteriálním nemocem, jako jsou bronchitida, rýma, záněty sliznic dýchacích cest, nemoci očí a uší, bolesti v krku, chrapot, záněty mandlí, kašel nebo plicní choroby. V těchto případech se tradičně používá sezamový olej, ovšem skvělé účinky mají i arašídový, hořčičný, lněný nebo řepkový a také olej z lískových ořechů. Při nástupu virového onemocnění se doporučuje provádět výplach třikrát denně, pokaždé jiným druhem uvedených olejů, ovšem neměl by chybět sezamový.

Během rekonvalescence je dobré používat dýňový olej. Při obecných problémech s dýcháním se osvědčil olivový olej.

ODVYKACÍ KÚRY

Abstinenční příznaky, především při odvykání kouření, ale i alkoholu, pomáhají překonat dýňový, ricinový a sójový olej, stejně jako olej z hroznových a meruňkových jader nebo z pšeničných klíčků.

Doplňující terapie

V úvodní části této knihy jste poznali detoxikační masáže, které jsou jednou z doporučovaných průvodních kúr olejového výplachu úst, stejně jako očisty nosu nebo tlustého střeva. Podívejme se na některé další metody z oblasti fyziologie i lidské spirituality.

PŮST

Hlavním zdrojem toxinů, které se dostávají do našeho těla, je potrava. Příliš mnoho jídla nejrůznější kvality, stejně jako slazených sycených nebo

42

alkoholických nápojů, působí nepříznivě na naši látkovou výměnu a způsobuje ukládání přebytečných a toxických látek. Část z nich se podaří odstranit ranním olejovým výplachem, ale s těmi ostatními bychom svému organismu měli pomoci i jinak.

Jednou z nejstarších metod přirozené očisty těla je půst, který přirozeně podstupují i některá zvířata. Postní dny mají velký význam v nejrůznějších náboženstvích a jsou součástí mnoha rituálních a zasvěcovacích obřadů. Půst je přitom spojen nejen s tělesnou, ale také - nebo hlavně - s duševní očistou, s ponorem do vlastního nitra, se studiem, s modlitbami nebo s meditací.

Například v judaismu je půst považován za určitou formu oběti, kdy namísto masa a tuku obětovaného zvířete člověk obětuje, jinými slovy spaluje, totéž u sebe. Půst je opravdu velice účinná metoda, při níž dáváme tělu příležitost likvidovat odpadní látky, na které by jinak došlo jen obtížně. Během půstu se uvolňují hlouběji uložená ložiska nejrůznějších toxinů, chemikálií a pesticidů, ulehčí se imunitnímu systému a trávicímu traktu, který je ušetřen ataků způsobovaných potravními alergiemi a může si celkově odpočinout. Organismus je pak mnohem vnímavější, a to nejen k okolnímu prostředí. Duchovně zaměření terapeuti přitom spoléhají na vnitřní inteligenci, na skrytou moudrost těla nebo na moudré podvědomí, které se neomylně zaměří nejprve na poškozené buňky a nemocné tkáně a až v poslední řadě na redukci podkožního tuku.

U nás má půst dlouholetou tradici a k jeho příznivcům patřila nebo patří řada léčitelů i lékařů. Například Josef Prouza z Batňovic u Úpice doporučoval už na začátku 80. let minulého století pravidelný půst každé pondělí, kdy je ideální ulevit tělu zatíženému víkendovou hojností potravy.

Zatímco během jednodenního až třídenního půstu se doporučuje pít vodu, ředěné zeleninové šťávy či slabé bylinné čaje, u dlouhodobých půstů, například u tzv. Breussovy dvaačtyřicetidenní kúry, která se nemusí zdaleka aplikovat jen při rakovině, je dobré pomoci tělu zeleninovými šťávami. Velice zajímavé osobní zkušenosti s půstem uvádí herec Jaroslav Dušek v knize Ze mě, kterou napsal společně s šéfredaktorkou měsíčníku Regenerace Pavlínou Brzákovou.

Pokud vám jednodenní půsty nedělají problémy, doporučuje se uskutečnit na jaře nebo na podzim čtvrtletní postní kúru, přičemž první měsíc se drží čtyři jednodenní půsty, nejlépe pravidelně jeden den v týdnu, druhý měsíc tři jednodenní půsty a jeden třídenní půst a třetí měsíc tři jednodenní půsty a jeden sedmidenní půst.

Dodržování půstu ovšem doporučujeme až po konzultaci se zkušeným terapeutem, dietologem nebo lékařem. Platí to i pro aplikaci olejového klystýru, který jsme popsali v kapitole o metodě bastí. Půst můžete kombinovat s mikrokosmem, s postním nebo mariánským církevním

43

obdobím, s makrokosmem, například s fázemi Měsíce či se zatměním Slunce či Měsíce, anebo s příznivými konstelacemi planet.

Pokud nejste na postění zvyklí, může se na začátku dostavit řada průvodních jevů, na které nebudete připraveni, od zvýšené spavosti po mírně horečnaté stavy. U někoho může dojít jak z důvodu pocitu hladu, tak nečekané detoxikační odezvy organismu dokonce k nervovému podráždění.

PITÍ TEPLÉ VODY

Snad žádná jiná detoxikační metoda není tak jednoduchá, a přitom tak účinná pro oživení látkové výměny a dodání potřebného impulsu celému organismu. Znala ji čínská medicína a používali ji odnepaměti také indičtí jogíni. Má celou řadu výhod. Teplá voda na rozdíl od kávy nebo černého čaje prohřeje váš organismus bez vedlejších účinků, urychlí metabolismus, a tím víc stimuluje činnost ledvin a trávicího traktu a přispívá k celkové detoxikaci. Při nachlazeních a chřipkových epidemiích snižuje množství hlenu v těle. Pokud byste chtěli napomoci i acidobazické rovnováze organismu, je dobré přidat plátek citronu. Ájurvédská medicína doporučuje povařit vodu deset minut v hrnci a pít z termosky každou hodinu asi decilitr po douškách, přičemž cílem kúry samozřejmě není opařit si ústa.

ČIŠTĚNÍ NOSU

Ájurvédskou metodu čištění nosu nasja jsme popsali v samostatné kapitole. Jak sami během praxe poznáte, není moc příjemné provádět výplach při rýmě nebo jinak ucpaném nosu. Nos je orgán důležitý z mnoha důvodů - ohřívá vdechovaný vzduch, zbavuje ho jemného prachu, zvlhčuje ho a indikuje další jeho vlastnosti, například zápach, který uvádí do činnosti celý referenční aparát našeho těla. V nosní sliznici jsou uložena důležitá nervová zakončení, jež díky proudícímu vzduchu podněcují činnost mozkových hemisfér. Bylo to známo už jogínům, kteří věděli, že dechová cvičení, tzv. pránájámy, mají vliv na celý organismus. Vyvinuli proto techniku zvanou džala néti, která pročišťuje a otužuje nosní sliznice. Lidé, kteří tuto metodu používají denně, jsou odolní proti rýmě, chřipkové onemocnění u nich mívá lehčí průběh a jejich nos zůstává neustále průchodný Jogíni a svatí muži zvaní rišijové nasávají z dlaní, kterými vytvoří misku, čistou pramenitou vodu do obou nosních dírek. Někteří k tomu používají nádobu lota, jejíž trubice je opatřena měkkými nástavci, aby nedošlo k poranění nosních dírek. U nás se prodávají lotám podobné skleněné nosní sprchy. Jsou k dostání v lékárnách nebo například v Luhačovicích, kde se nos proplachuje pomocí Vincentky nebo Aloisky. Teplá voda účinněji a rychleji odstraňuje hleny v nosních dírkách, zatímco studená voda posiluje a otužuje. V tomto ohledu neexistuje obecný předpis a každý si vybere podle toho, co mu lépe vyhovuje. Pokud nepoužíváte Vincentku, v níž jsou přítomny stopové soli z pramoří včetně mimořádně

44

velkého podílu sodíku (Na) a chlóru (Cl), je kvůli osmotickým jevům třeba vodu mírně osolit. Používá se jedna čajová lžička na půl litru vody.

VÝZNAM ŽVÝKÁNÍ

Novodobí západoevropští terapeuti, kteří mají zkušenosti s olejovým výplachem, kladou svým pacientům na srdce, aby opravdu důkladně žvýkali. Batňovický léčitel Josef Prouza nabádal své pacienty, aby si představovali, že jedí Slunce. Dnešní doba má samozřejmě tendenci přesně opačnou a zejména tzv. fast foody* jsou v tomto ohledu velmi nezdravé.

V kapitole Ústa - brána i zrcadlo těla jsme připomněli vstřebávání látek obsažených v oleji sliznicemi dutiny ústní. Žvýkání je vlastní především živočichům s pokročilým metabolismem, tedy savcům. Dochází během něho k prvnímu kontaktu potraviny se slinami a s enzymem ptyalinem, což je alfa-amyláza, kterou produkují slinné žlázy a která rozkládá polysacharidy na disacharid maltózu. Sliny dále obsahují mucin, hlen, zajišťující spojení potravy a vazkost slin, a také čistí zuby a remineralizují sklovinu. Delší žvýkání navíc podporuje peristaltiku a celkově zvyšuje produkci slin. Tím zlepšuje trávení jídla a zabraňuje pálení záhy Žvýkání ovšem podle nejrůznějších, zejména amerických výzkumů kromě toho i zlepšuje náladu a snižuje vnímanou hladinu stresu, odstraňuje úzkost a deprese a zvyšuje pracovní výkonnost. U školních dětí byla při žvýkání žvýkačky dokonce opakovaně zaznamenána vyšší úspěšnost ve školních testech.

RITUALIZACE OLEJOVÉHO VÝPLACHU

Podobně jako žvýkání, které může být rituálem například před činností, která je spojena s okamžitým nebo očekávaným stresem, se pro vás může stát rituálem i vlastní olejový výplach úst. Z předchozích kapitol víte, že nejlepší je provádět ho v plném soustředění na vlastní činnost, bez zbytečných rušivých myšlenek. Ritualizace olejového výplachu úst vás může dovést ještě dál.

* Z angl.: fast - rychlý; food - jídlo

Ačkoli z pohledu psychologie je vlastně rituálem každé jednání člověka, které má v sobě stereotypní opakování a je založeno na předem daných pravidlech, ze spirituálního pohledu jde přece jen o činnost poněkud výjimečnou. Samo slovo rituál (z latinského ritualis = obřadný) naznačuje, že má určitá pravidla. Ta jsme dostatečně popsali v kapitole o provádění olejového výplachu. Pokud se pro vás tato procedura stane jistým druhem obřadu nebo dokonce ceremoniálu, může být nejenom významným prostředkem k uvědomění si vlastní činnosti, žvýkání, sání a pohybů pod jazykem, ale zároveň při něm můžete naplnit jeho smysl tak, jak píše Holger Kalweit v knize Svět šamanů a vnitřní vesmír. Jako posun individua z jedné změny ke druhé. Významná je přitom i vizualizace efektu, který

45

má vaše činnost přinést a který od ní očekáváte, ať už jde o celkovou očistu a regeneraci lymfatického, endokrinního nebo imunitního systému, anebo o posílení či uzdravení jednotlivého orgánu nebo celé oblasti, například osy játra - žaludek - slezina. Připomeňme přitom slova německého režiséra a spisovatele Clemense Kubyho „jak myslím, takový jsem", kterými uvádí svoji metodu Mental Healing.

Jde o skutečné sjednocení těla a duše. Pokud se součástí vašeho osobního rituálu olejového výplachu úst stanou pozitivní myšlenky, budete se na něj už při usínání těšit, ráno se vyladíte do optimální psychické pohody a celkový efekt se projeví nejen ve fyzické, ale především v psychické rovině a kondici. Během výplachu se můžete modlit, dokonce i meditovat, nebo se transcendentálně napojit na to, co nás přesahuje, na vyšší vedení. Podle principů vnitřní alchymie se pro vás proměna nádherného čistého přírodního oleje v ústech v nevábnou toxickou emulzi stane stejným druhem očisty uvnitř vás samých. Můžete tento rituál spojit s poděkováním Matce Zemi nebo Slunci, propojit ho dokonce se zcela vědomým oblékáním do určité barvy nebo naopak svlečením donaha, s oblíbenou hudbou, která může být meditační nebo klidně i taneční, s hlubokým dechem, vytažením jedné z tarotových (anebo libovolných jiných) karet nebo s ranním sprchováním. V tomto případě dokonce existuje zkušenost, že horká sprcha podporuje produkci slin v ústní dutině.

( 3 )

PŘEHLED LÉČIVÝCH OLEJŮ

V závěrečné části knihy najdete 21 druhů léčivých olejů, které se různým způsobem používají při detoxikaci a o nichž jsme psali v předcházejících kapitolách. Jsou řazeny v abecedním pořadí podle názvů, se kterými se můžete setkat na našem trhu.

U každého oleje se seznámíte s jeho přípravou, s historií používání a s látkami v něm obsaženými. Kromě toho uvádíme také indikace, při kterých se většinou aplikuje, a nejrůznější zajímavosti. Pokud se sami pro některý (nebo některé) z nich rozhodnete, můžete využít i podrobný rejstřík. Vzpomeňte si přitom na naši radu, abyste se při nákupu neřídili cenou, ale kvalitou. Výběr je dnes velice široký, takže vám následující kapitoly jistě pomohou v lepší orientaci. Bez ohledu na to, pro který olej se rozhodnete,

46

platí pokaždé zásada: Používejte kvalitní rostlinné oleje lisované zastudena. Jsou sice dražší než oleje získané jinými metodami, ale vyšší cena se v zájmu vašeho zdraví určitě vyplatí.

S rostlinnými oleji si skutečně dopřejete zdraví, především proto, že mají příznivé složení mastných kyselin. Jak napovídá jejich název, oleje lisované zastudena se technologicky zpracovávají za použití nízkých teplot. Díky tomu v nich zůstává zachována většina cenných látek. Rafinace se oproti tomu provádí za vyšších teplot, a pokud je olej získáván extrakcí, používají se navíc i chemická rozpouštědla. To je hlavní důvod, proč rafinované a extrahované oleje ztrácejí značnou část svých prospěšných účinků na lidské zdraví. Z tohoto důvodu by se neměly při detoxikaci používat.

Považujeme za důležité seznámit vás alespoň se základními pojmy týkajícími se chemického složení olejů. Mastné kyseliny jsou dlouhé řetězce uhlíkových atomů, které tvoří základní stavební kameny všech tuků. Existují tři typy mastných kyselin - nasycené, mononenasycené a vícenenasycené (polynenasycené). Jednotlivé typy přitom mají odlišné účinky na naše zdraví.

Nasycené mastné kyseliny si organismus umí vyrobit, není závislý na jejich příjmu. Nové studie nepotvrzují spojitost mezi nasycenými tuky a nemocemi srdce; naopak se ukazuje, že mají pozitivní vliv při prevenci nemocí srdce, zejména ty, které jsou obsaženy například v kokosovém oleji nebo v některých mléčných výrobcích a v mase. Nasycené tuky se středně dlouhým řetězcem, například v kokosovém oleji, se rychle vstřebávají, přeměňují se na energii a neukládají se v těle jako tuk.

Mononenasycené mastné kyseliny, jako je například kyselina olejová, se intenzivně zkoumají od padesátých let minulého století. Snižují hladinu škodlivého LDL cholesterolu, chrání srdce a cévy a udržují látkovou výměnu v rovnováze.

K vícenenasyceným mastným kyselinám, které mají v porovnání s mononenasycenými mastnými kyselinami více dvojných vazeb v řetězci, patří například kyseliny linolová, linolenová a alfa-linolenová. Upravují hladinu krevních tuků tak, že snižují LDL cholesterol a zvyšují prospěšný HDL cholesterol. Kromě toho regulují krevní tlak, chrání před volnými radikály a působí protizánětlivě.

Odborníci na výživu doporučují pokrývat spotřebu tuků převážně mononenasycenými a vícenenasycenými mastnými kyselinami, zejména těmi, jež se označují jako omega-3. Můžete toho dosáhnout i prostřednictvím této knihy.

Paleta současných olejů je velmi pestrá a podobně rozmanité bývá i jejich označení. Řídí se podle metody získávání oleje a podle jeho složení. Abyste si mohli pro detoxikaci vybrat skutečně dobrý olej, měli byste vědět, co se za jednotlivými často tajuplně znějícími názvy skrývá.

47

Nativní neboli přírodní pokrmové tuky a oleje se získávají z výchozí suroviny lisováním bez zahřívání nebo jinými šetrnými mechanickými postupy. Mohou být promývány, filtrovány nebo odstřeďovány, ovšem jiné postupy nejsou povoleny. Zvláštní ustanovení přitom platí pro olivový olej, který lze jako jediný opravdu nazývat panenský, i když toto slovo najdete u celé řady komerčních výrobků, a také pro kakaové máslo.

Nerafinované pokrmové tuky a oleje se získávají šetrnými mechanickými postupy, například lisováním nebo odstřeďováním. Na rozdíl od olejů označených jako přírodní je možné je ošetřovat vodní párou a sušit. Nepovolené jsou naopak postupy odkyselování, bělení a dezodorace.

Pokud mají přírodní nebo nerafinované oleje v názvu poznámku lisované zastudena nebo z prvního lisování, měli byste na ně zaměřit svoji pozornost. Jde o zvláště cenné pokrmové oleje získané bez použití tepla a za co nejšetrnějších podmínek.

Směs různých olejů bez uvedení druhu najdete v obchodech pod nejrůznějšími názvy - pokrmový, rostlinný, stolní, salátový nebo fritovací olej. Jsou to většinou lacinější oleje, jejichž základem bývá zpravidla řepkový nebo sójový olej, zatímco u dražších produktů převažuje slunečnicový olej. Například běžně prodávané salátové oleje s obchodní značkou Omega 3 bývají až ze 70 procent založeny právě na řepkovém oleji.

Pro jednodruhové oleje, pokud je součástí jejich označení druh olejnaté rostliny, například Slunečnicový olej nebo Kukuřičný olej, platí, že musí obsahovat nejméně 97 procent uvedené suroviny. Najdete-li na etiketě poznámku čistý nebo jednodruhový, musí olej obsahovat 100 procent uvedené suroviny.

Nakonec si uveďme informace, které se sice týkají širších souvislostí této knihy, ale budou pro vás velice užitečné. Jde o kuchyňské využití některých z uvedených olejů. Každý z nich má svoji teplotu rozkladu, při níž se molekuly začínají štěpit, dochází k tvorbě plynů a nežádoucích vedlejších produktů. Je proto potřeba se v nich alespoň orientačně vyznat, protože olej, který tuto teplotu překročí, už není zdravotně bezpečný a vhodný ke konzumaci. O vhodnosti daného druhu oleje k těmto účelům je třeba se přesvědčit z údajů na štítku o složení a způsobu úpravy které by měl deklarovat každý výrobce.

Oleje s nižší teplotou rozkladu se doporučují spíš pro studenou kuchyni, a bez výjimky to platí v kategorii do 107 °C. U olejů s teplotou rozkladu 177-199 °C je třeba určité opatrnosti, přičemž pomyslnou hranici představuje teplota rozkladu másla (177 °C). Oleje s teplotou rozkladu nad 200 °C, jako jsou například extra panenský olivový nebo avokádový olej, mohou být používány k vaření potravin obecně. Oleje s teplotou rozkladu nad 220 °C, například olej z lískových ořechů, lze používat na fritování.

48

Je ovšem důležité uvést, že v různých pramenech se tyto teploty mohou lišit.

Rafinované oleje, které se k vaření také často používají, nedoporučujeme vůbec.

Do 107 °C Do této kategorie patří většina olejů uváděných v této knize, například lněný, světlicový, santalový a slunečnicový olej, stejně jako třeba oleje ze semen ostropestřce mariánského, z černého kmínu nebo z meruňkových jader.

Od l08 °C do l76 °C Slunečnicový olej s vysokým obsahem kyseliny olejové (high oleic), konopný, ořechový a arašídový olej.

Od 177 °C do 199 °C Sezamový, kukuřičný, makadamový a kokosový olej, máslo a sádlo.

Od 200 °C do 219 °C Panenský (virgin) a extra panenský (extra virgin) olivový olej s nízkou kyselostí, bavlníkový, grepový, mandlový a avokádový olej a olej z hroznových jader.

Nad 220 °C Olivový olej z pokrutin (pomace), olej z lískových ořechů, palmový a rýžový olej a ghí.

Arašídový olej

Olej vyráběný ze semen podzemnice olejné (Arachis hypogea), známých jako arašídy nebo burské oříšky, se u nás poměrně málo používá. Někdy se můžete setkat i s názvem podzemnicový. Zajímavé přitom je, že arašídy přes všeobecný názor nepatří k ořechům, ale k luštěninám. Lusk jako podzemní plod mívá až pět semen, arašídů, které se vyloupou a usuší. Olej se získává šetrnou rafinací zastudena lisovaných nepražených plodů a nakonec se pouze filtruje.

Archeologické nálezy potvrzují pěstování arašídů už 2500 let př. n. 1. v Peru. První písemné záznamy o úrodě podzemnice pocházejí z 16. století z období conquisty. Z Jižní Ameriky se tato plodina postupně šířila do celého světa a na konci 18. století se už docela běžně exportovala i do Evropy.

Pokud se olej skladuje na tmavém místě při teplotě do 20 °C, vydrží déle než rok. Případné vločky nebo sraženiny které se mohou vytvořit při skladování v chladničce, nejsou na závadu a při pokojové teplotě opět zmizí.

Nachází se v něm přes 40 procent tepelně stabilní a zdravé kyseliny olejové (omega-9), asi 30 procent vícenenasycených mastných kyselin

49

omega-6 a 20 procent nasycených mastných kyselin. Kromě toho je i zajímavým zdrojem antioxidantů a na jeho příznivých zdravotních účincích se podílí i resveratrol a vysoký obsah vitaminu E.

Arašídový olej působí preventivně proti srdečním onemocněním. Studie prokázaly, že se při jeho používání výrazně upravila hladina tuků v krvi a snížilo se tak riziko kardiovaskulárních chorob. Při vnitřním užívání povzbuzuje hormonální systém a mozkovou činnost.

Pokud jde o zevní použití, nachází se tento druh v některých kosmetických přípravcích, v olejích do koupelí pro dospělé i děti. Lze jím přímo potírat ekzémy a suchou pokožku, vtírat ho do vlasů při výskytů lupů a šupinaté vlasové pokožky. Účinný je i na bolavé klouby při zánětech a revmatismu.

Při detoxikaci se používá k olejovým výplachům úst a na zácpu se doporučuje podávat ho formou olejového klystýru.

Stinnou stránkou je skutečnost, že podzemnici olejnou poměrně často napadá plíseň Aspergillus flavus, která vytváří rakovinotvornou látku aflatoxin. Řada lidí je také na arašídy alergická, ačkoli podle výsledků studií způsobuje arašídový olej alergické projevy jen výjimečně anebo jsou velice mírné. Přesto vám doporučujeme, pokud jste na arašídy alergičtí, raději nahradit tento olej podle způsobu použití jiným druhem.

NAŠE DOPORUČENÍ

Kromě uvedených indikací je arašídový olej vhodný zejména ke zpestření jídelníčku. Má poměrně výrazné aroma, a proto se hodí především k rychlé tepelné úpravě zeleniny nebo kuřecího masa na thajský, čínský nebo japonský způsob.

Dýňový olej

Dýně je považována za nejstarší pěstovanou plodinu. Olej se získává z pražených semen dýně olejně (Cucurbita pepo) resp. její štýrské variety (Cucurbita pepo, var. styriacd). Najeden litr oleje se přitom spotřebuje až dva a půl kilogramu semen. Proslulý a velmi kvalitní štýrský olej se pracně získává oddělením semen od dužiny. Nejprve se odstraní slupka, pak se semena zbavená dužiny suší, drtí a vymílají za přidání vody a soli. Vzniklá hmota se opatrně praží za nízkých teplot na olej načernalé barvy se silným nezaměnitelným aroma a s výraznou ořechovou chutí.

V Evropě se tento olej používal od doby, kdy Kryštof Kolumbus přivezl z Nového světa první dýně. Nejběžnější byl tehdy v krémech. Marie Terezie ho dokonce zakázala jako potravinu a povolila ho jen na výrobu hojivých mastí. U nás proslavil dýně a výrobky z nich Jiří Janča ve své knize Co nám

50

chybí. Vyzdvihoval zejména jejich vysoký obsah zinku, který mimo jiné chrání proti řídnutí kostí a posiluje imunitu.

Doporučuje se olej skladovat v tmavé lahvi a nevystavovat ho světlu. Po otevření ho uchovávejte v chladničce, kde vydrží několik měsíců.

Dýňový olej podobně jako olej konopný a lněný obsahuje ideální poměr omega-3 a omega-6 mastných kyselin v celkovém množství 50 procent a také zdravé, tepelně stabilní mononenasycené omega-9 kyseliny, jejichž podíl činí 30 procent. Nacházejí se v něm bílkoviny, vitaminy, zejména vitamin E, z minerálů kromě zinku také hořčík, železo, selen a fosfor, chlorofyl, lutein a karotenoidy a také fytosteroly.

Díky vysokému obsahu antioxidantů a mastných kyselin působí protizánětlivě, a proto se doporučuje zejména při zánětech kloubů a při revmatismu. Hořčík a mastné kyseliny snižují krevní tlak, chrání srdce a cévy a příznivě ovlivňují metabolismus. Olej léčí prostatu, protože chrání její buňky proti škodlivě působícím hormonům, zejména dihydrotestosteronu, a močové ústrojí, zejména močový měchýř, tím, že posiluje svěrač a svalovinu.

Užívání dýhového oleje ráno nalačno působí proti střevním parazitům, které na krátkou dobu ochromí. Následně se doporučuje použít přírodní prostředky stimulující peristaltiku, aby se paraziti vyloučili stolicí. Kúra trvá týden a po ní následuje týdenní přestávka. Cyklus je možné opakovat několikrát za sebou vždy s týdenní přestávkou.

Pravidelné užívání dýňového oleje snižuje příznaky syndromu dráždivého tračníku. L-tryptofan v oleji obsažený se v těle mění na serotonin, působí antidepresivně a spolu s hořčíkem zlepšuje funkci mozku a spánek.

Dýňový olej posiluje vlasy a působí proti jejich řídnutí a padání zřejmě tím, že blokuje účinek dihydrotestosteronu, proto je vhodné ho vtírat do vlasů. Zlepšuje stav pokožky a lze jej použít jako masážní olej v kombinaci s jinými oleji.

NAŠE DOPORUČENÍ

Používejte pouze olej vyrobený v rakouském Štýrsku. Dýňové oleje, které se k nám dovážejí z Asie, nedosahují jeho kvality. Až budete mít cestu na jih Rakouska, kupte si domácí dýňový olej. je to opravdu zážitek.

Horcicny olej

Jak název napovídá, vyrábí se ze semínek indické, resp. sareptské hořčice s botanickým názvem brukev sítinovitá (Brassica juncea). Má tmavě žlutou barvu, silné aroma a je lehce pálivý s mírnou ořechovou příchutí.

51

Hořčičný olej je k dostání ve třech základních podobách - jako přírodní olej, jako esenciální olej a jako součást směsí, například v kombinaci se sójovým olejem.

V chladničce jej lze skladovat déle než půl roku.

Ve východní medicíně se používá již celá tisíciletí pro nejrůznější léčivé účinky zejména na vlasy, pokožku a tělo. Obsahuje někdy až 76 procent zdravých mononenasycených kyselin omega-9 a kolem 23 procent vícenenasycených kyselin, vitamin E a další antioxidanty, například betakaroten. V Evropě je v mnoha zemích zakázán pro vnitřní užívání, neboť obsahuje větší množství kyseliny erukové, což je mononenasycená omega-9 mastná kyselina. Je složkou semen některých brukvovitých rostlin a předpokládá se, že má nepříznivý vliv na lidské zdraví, zejména na srdce.

Hořčičný olej je vhodný pro vnější použití, ovšem nejdřív je třeba vyloučit možnou individuální alergii. Kápněte si jednu kapku oleje na předloktí a čtvrt hodiny vyčkejte, zda se nedostaví typické lokální zarudnutí.

Olej odstraňuje tmavé skvrny na kůži a omlazuje pokožku, které dodává lesk. Lze jej aplikovat ve směsi s kokosovým olejem připravené ze stejných dílů, která se krouživými pohyby vmasíruje do obličeje. Potom se kůže očistí navlhčenou bavlněnou látkou. Tím se obličej prokrví a zbaví se vyrážek.

Pro svoji hustou konzistenci a obsah vitaminu E chrání před ultrafialovým zářením. Snižuje tak riziko vzniku rakoviny kůže a ochraňuje pokožku také před škodlivinami z ovzduší. Otevírá kožní póry a stimuluje slinné žlázy. Odstraňuje nežádoucí škodliviny a soli z těla a kůže. Díky svým antibakteriálním a protiplísňovým účinkům léčí vyrážky a záněty kůže, podporuje hojení menších ran a chrání pokožku před vysycháním a svědivostí. Celková masáž těla hořčičným olejem zlepšuje prokrvení pokožky, a tím ji regeneruje a čistí. Hořčičný olej je také vynikající pro udržení hustých vlasů, proti lupům a plešatění. Díky obsahu betakarotenu poskytuje výživu vlasovým kořínkům. Můžete ho použít i ve směsi s olivovým, kokosovým a mandlovým olejem (všechny složky ve stejném poměru) a vtírat ho do vlasů čtvrt hodiny. Po třech hodinách si pak vlasy umyjte přírodním šamponem.

NAŠE DOPORUČENÍ

I když někteří čeští prodejci a dokonce i terapeuti doporučují olej z hořčice bílé (Sinapis alba) k vnitřnímu užívání, nabádáme pouze k zevnímu používání. Vyzkoušejte masáž vlasových kořínků, například jako prevenci šedivění, kdy se olej nechá působit celou noc. Pokud znáte účinky jiných druhů olejů při této indikaci, budete časem velmi příjemně překvapeni.

52

Kokosový olej

Kokosový olej se vyrábí z dužiny kokosových ořechů (kopry), plodů palmy kokosové (Cocos nuciferd). Na vaření i k zevní aplikaci se používá už tisíciletí. Kokos má pozoruhodné účinky a v době druhé světové války byly dokonce prováděny pokusy s nahrazením krevní plazmy výtažky z kokosového mléka.

Olej je třeba skladovat na temném místě, nejlépe ve skle tmavě hnědé nebo zelené barvy. Je nutné chránit ho před sluncem, ale protože je teplotně stabilní, nevyžaduje uchovávání v chladničce, kde tuhne do podoby bílé pasty. Vydrží podle země původu někdy až dva roky.

V jeho složení převažují nasycené tuky, zdraví prospěšné mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem. Díky obsahu vitaminu E a kyselin laurové, myristové, kaprylové a kapronové má antibiotické účinky a působí i proti kvasinkám a plísním, obnovuje střevní mikroflóru a reguluje stolici.

Protože se rychle vstřebává a poskytuje okamžitou energii, působí pozitivně i na játra a podporuje absorpci vápníku, minerálu důležitého pro kosti, stejně jako vitaminů a aminokyselin. Má silný antioxidační účinek a prokázal velmi nadějné výsledky v rámci výzkumu léčby Alzheimerovy nemoci.

Kromě toho příznivě působí při cukrovce 2. typu, tzv. stařecké, protože jeho pravidelným užíváním lze snížit chuť na sladká a tučná jídla a omezit přejídání. Pro stimulaci metabolismu při nadváze a zvýšené únavě se doporučuje přidávání tohoto oleje do jídla pro podporu činnosti štítné žlázy.

V praxi se kokosový olej používá zevně i vnitřně. Díky jemnému a ochrannému působení na pokožku je jedním z nejbezpečnějších olejů pro masáže, protože vytváří film a vyživuje pojivové tkáně pod pokožkou. Při pravidelném používání odstraňuje odumřelé kožní buňky a udržuje svěží a mladistvý vzhled kůže. Vynikající je pro domácí olejové masáže. Navíc se tento olej doporučuje na potírání břicha těhotných žen a masáže kojenců, stejně jako na opruzeniny miminek.

Zklidňuje a pomáhá léčit ekzémy, lupénku a akné. U kožních onemocnění se doporučuje užívat zároveň vnitřně až dvě lžíce oleje denně. Chrání před UV zářením a velmi vhodný je také po opalování a obecně k regeneraci pokožky. Svým antioxidačním působením snižuje výskyt vrásek a je možné jím potírat hnědé skvrny na pokožce, tzv. stařecké nebo jaterní. Účinkuje jako balzám na unavené a ztuhlé svaly. Vynikající je i proti lupům, při suché vlasové pokožce a jako vlasový kondicionér.

53

Protože ho většina lidí skladuje v chladničce, kde, jak jsme uvedli, ztuhne do podoby bílé pasty, nedoporučujeme ho na olejový výplach úst, ačkoli by v některých indikacích byl jistě velice prospěšný.

NAŠE DOPORUČENÍ

Vždy vybírejte pouze extra panenský kokosový olej, který zaručeně není rafinovaný a neobsahuje škodlivé látky vzniklé zahříváním za vysokých teplot a chemickou extrakcí. Můžete ho běžně používat v teplé i studené kuchyni, kde stejně jako některé rostlinné tuky skvěle nahradí máslo a ztužené pokrmové tuky, protože neobsahuje cholesterol.

Kukuřičný olej

Olej vyráběný z klíčků kukuřice seté (Zea mays L.), kdysi známé jako španělská nebo indiánská pšenice, ale také jako turecké žito nebo dokonce rumunské obilí, protože se k nám dostala z Východu, má světle žlutou barvu a je téměř bez chuti a zápachu. Někdy se v rafinované podobě přidává do margarínů.

Kukuřice, která údajně vznikla před 7000 lety z traviny zvané teosint (Zea diploperennis) v mexickém pohoří Sierra Madre, byla posvátnou plodinou Aztéků a Mayů. Po staletí se používá k výrobě mouky a kukuřičného škrobu. Po conquistě se začaly využívat i jiné části, například kukuřičné čnělky a nakonec došlo i na olej, který se objevil až na konci 19. století. Dnes u nás lze koupit rafinovaný i zastudena lisovaný V chladu a na tmavém místě vydrží olej až rok.

Obsahuje zejména vícenenasycené omega-6 mastné kyseliny v množství až 60 procent, v menší míře též mononenasaycené omega-9 kyseliny, a dále fytosteroly kterých v něm najdeme vůbec nejvyšší množství ze všech rostlinných olejů. Z dalších látek jsou zajímavé koenzymy Q9 a Q10, vitaminy E a C a vitaminy skupiny B.

Pro svůj obsah vitaminu E a vitaminu A, který se vytváří z betakarotenu, jenž se v kukuřičném oleji také nachází, je velice významný pro pokožku. Používá se zevně na popáleniny, přidává se do dětských olejů a dalších kosmetických přípravků.

Kukuřici se kdysi říkalo také plodina života, což potvrdily moderní výzkumy. Antioxidanty obsažené ve vysokém množství v kukuřičném oleji, chrání proti škodlivým účinkům volných radikálů a podporují tvorbu kolagenu pro zdravou a svěží pokožku. Je proto vhodný také při vyrážkách a podrážděné pokožce a někteří terapeuti ho indikují jako podpůrný vnější prostředek při léčbě akné.

54

Podle ájurvédské medicíny se doporučuje pro děti a pro osoby s mastnou pletí, a také pro ty, kteří mají problém s nadváhou a pro něž je většina olejů nevhodných. Je to také výborný prostředek pro domácí masáže, protože se dobře roztírá, postupně se vstřebává, nemastí a nedráždí pokožku a dobře ji vyživuje.

Dodává lesk vlasům, vyživuje kořínky a brání předčasnému šedivění. Svým antioxidačním působením zabraňuje vypadávání vlasů a nadměrnému vysychání vlasové pokožky. Pro jemné a lesklé vlasy se doporučují teplé olejové zábaly.

Díky obsahu fytosterolů, které snižují vstřebávání tuků ze zažívacího ústrojí, působí kukuřičný olej pozitivně na srdce a cévy. Proto ho lze příležitostně doporučit i k vnitřnímu užívání. Protože má vyšší teplotu rozkladu, může se používat ke smažení potravin, při kterém teplota nepřesáhne 190 °C.

Zajímavostí je, že se v posledních letech v Evropě začal přidávat do krmení pro koně.

NAŠE DOPORUČENÍ

Používejte vždy zastudena lisovaný kukuřičný olej, který neprošel rafinací. Zahřejte ho na teplotu mírně vyšší, než je tělesná teplota, a asi minutu jej špičkami prstů vtírejte do vlasů. Nechtě působit 15 minut a potom si vlasy umyjte kvalitním přírodním šamponem.

Lněný olej

Lisuje se ze semen lnu setého (Linum usitatissimum) při teplotě 40 °C. Používá se už tisíce let. Jeho historie se začala psát patrně v Mezopotámii, byl oblíbený ve starém Egyptě a v kuchyni se začal používat v Řecku, kde ho Hippokratés doporučoval jako lék. Zdravotní účinky lněných semínek se cenily i ve starověkém Římě, ovšem po jeho pádu obliba lnu klesla. Až teprve císař Karel Veliký na počátku 9. století obnovil jeho slávu a vydal dokonce zákon na pěstování lnu a používání lněných semen v Evropě. Doporučovala ho i řada českých a moravských léčitelů.

Protože lněný olej v teple velmi rychle žlukne, měl by se skladovat v chladničce v tmavé lahvi. Po otevření je nutné ho spotřebovat do několika týdnů.

Obsahuje 60 procent alfa-linolenové kyseliny, která patří k vícenenasyceným omega-3 mastným kyselinám. Těchto zdravých tuků máme ve stravě nedostatek, a proto bývá desetiprocentní podíl lněného oleje součástí salátových olejů s komerčním označením Omega-3. Dnes

55

velmi populární omega-3 mastné kyseliny se v organismu mění na prostaglandiny, látky podobné hormonům, které pozitivně ovlivňují cévy, činnost mozku, hybnost kloubů, vodní metabolismus, srážlivost krve a také zrak. Zajímavé je, že kdysi se u nás pěstovaly dvě variety lnu. Len prahlý (Linum crepitans) byl pěstován pro olejnatá semena a lidově se mu říkalo hleďák.

Kromě omega-3 kyselin obsahuje lněný olej také omega-6 mastné kyseliny a určité množství lecitinu a fytoestrogenů lignanů. Nesmí se zahřívat.

Jako nejbohatší rostlinný zdroj omega-3 tuků je lněný olej účinný při mnoha zdravotních obtížích. Doporučuje se užívat například s tvarohem, který zlepšuje jeho vstřebávání.

Vzhledem k prokazatelným protizánětlivým účinkům omega-3 tuků olej pomáhá při revmatismu, při zánětu kloubů a šlach a při zánětlivých onemocněních střeva. Působí pozitivně i na oběhové potíže, snižuje krevní tlak, brání zužování a zánětu cév, arytmii a srážlivosti a díky antioxidačním účinkům a obsahu lecitinu snižuje riziko infarktu myokardu a srdečních onemocnění.

Ovlivňuje spalování tuků a blokuje jejich zásobní ukládání v těle. Podle výsledků několika studií se po jeho pravidelném užívání při akné a ekzémech výrazně zlepšil celkový stav. Podporuje imunitu a má příznivý vliv i na psychická onemocnění, jako jsou úzkosti a deprese.

Dále lněný olej zlepšuje hospodářství inzulínu a stabilizuje hladinu krevního cukru. Díky vyššímu obsahu protirakovinných lignanů je účinný při nádorech a byl prokázán jeho pozitivní účinek v prevenci rakoviny prsu a prostaty.

Využívá se také jako jemné projímadlo a lze ho používat na olejové klystýry. Snižuje ovšem vstřebávání a tím i účinek některých léků, proto ho užívejte samostatně. Není vhodný v těhotenství a při poruchách krevní srážlivosti.

NAŠE DOPORUČENÍ

Jde o velice zdravý olej, který je díky svým blahodárným účinkům na lidské zdraví vhodný k vnitřnímu užívání, na klystýry a olejový výplach úst.

Mandlový olej

Z nasušených jader plodů mandloně obecné (Amygdalus communis) se získává čirý olej žluté až nahnědlé barvy s typicky jemným mandlovým aroma. Mandloň roste přirozeně v teplejších oblastech západní Asie a severní Afriky, ale postupně se rozšířila do Evropy a dnes se pěstuje

56

ve středomořských zemích. Ve starověkém Řecku a Římě byl mandlový olej, dovážený z Malé Asie, oblíbený pro své léčivé účinky a používal se i na vaření, svícení a do parfémů. V USA se kdysi využíval jako mazadlo do luxusních hodinek.

V chladu a na tmavém místě vydrží rok.

Obsahuje až 80 procent kyseliny olejové, 15 procent kyseliny linolové a dále kyseliny palmitovou a myristovou, vitaminy A, E a K, z minerálů draslík, vápník, hořčík, fosfor, síru a nikl, sacharózu a aminokyselinu asparagin.

V kosmetice je oblíbený jako přísada do mýdel a krémů; esenciální olej se používá v aromaterapii proti stresu a ke zklidnění. Nejvíce se ovšem využívá jako masážní olej pro svou příjemnou vůni a nedráždivý, zvláčnující účinek. Často se míchá s olejem z pšeničných klíčků (viz str. 114), čímž se především snižuje jeho vazkost a prodlužuje trvanlivost.

Mandlový olej se vstřebává pomalu a vyžaduje poněkud delší masáž, než jej kůže zcela absorbuje. Má vynikající účinky, pleť dokonale zvláčňuje a zjemňuje, dodává jí pružnost, a tím ji omlazuje. Osvědčil se na obličejové masáže pro všechny typy pleti, protože působí mimo jiné protistresově. Je vynikající jak pro masáž celého obličeje, tak zejména pro oční partie, protože zpomaluje stárnutí jemné pokožky v okolí očí a působí proti vráskám. Je možné ho nanášet i na vyrážky a ekzémy.

Pokud míváte tmavé kruhy pod očima, vmasírujte po předchozím umytí a osušení obličeje do problematických míst malé množství oleje. Po čtrnáctidenní kúře zaznamenáte viditelné zlepšení.

Pokud olej večer čtvrt hodiny vtíráte do vlasů a necháte ho působit do rána, dodá jim lesk a zbaví pokožku hlavy lupů.

Používá se také na unavené a bolavé svaly a můžete jím masírovat i bolavé klouby. Při únavě nohou napusťte do lavoru teplou vodou a přidejte pár kapek mandlového oleje. Desetiminutová koupel jim velice uleví.

Vnitřně se mandlový olej používá nejen na vaření pro svoji vysokou teplotu rozkladu 216 °C, ale také k přípravě salátů a ke zjemnění jídel, protože má skutečně mimořádné aroma. Je velmi sytý, a proto ho stačí použít menší množství než jiných olejů. U zvířat jako doplněk stravy zvyšuje kvalitu a lesk srsti. Často jej proto používají především chovatelé koní.

NAŠE DOPORUČENÍ

Ájurvéda zná olej ze sladkých mandlí i jako nervové tonikum pro dobrý spánek. Večer před spaním se doporučuje vypít jednu čajovou lžičku oleje smíchaného se šálkem vlažného mléka. Proti zácpě se užívají navečer dvě lžíce.

57

Olej z černého kmínu

Olej z černého kmínu je tradiční název pro olej, který se získává lisováním za studena ze semen černuchy seté (Nigella sativa). Používá se po staletí, v Číně a Indii dodnes slouží jako přírodní antibiotikum a jako medicína faraónů proslul i v Egyptě, kde o něm existují zmínky už ze 16. století př. n. 1. ve slavném Ebersově papyru, který popisuje stav tehdejší farmakologie a mezi významnými léčivými prostředky jmenuje i tento druh oleje. V češtině má černucha setá celou řadu názvů, ve kterých se většinou vyskytuje slovo kmín, například královský, křížový, římský, černý, domácí nebo šabrejový kmín. Nádherný je i její lidový název nevěsta v závoji.

Olej je dobré skladovat v chladničce a po otevření ho spotřebovat do půl roku. Obsahuje vitaminy skupiny B, vitaminy A, D a F, z prvků vápník, železo a zinek, kyselinu listovou a omega-3 a omega-6 nenasycené mastné kyseliny. Nachází se v něm také alkaloid nigellin a saponinový glykosid melanthin.

Olej z černého kmínu je velice zajímavý, protože má díky vysokému obsahu nenasycených mastných kyselin regulační a posilující účinky na imunitní systém. Chrání ledviny, játra, centrální nervovou soustavu, žaludek, srdce, mozek a míchu před působením různých chemických látek, zejména těžkých kovů olova a kadmia. Nigellin zmírňuje průduškové spasma. Studie prokázaly při užívání tohoto oleje zmírnění alergických reakcí až o 70 procent a také výrazné zlepšení nemocí horních cest dýchacích.

Olej je všeobecné účinný proti mnoha parazitům, zejména typu Schistosoma mansoni, proti virům, bakteriím Stafylococcus aureus nebo plísním Trichophyton interdigitale, Trichophyton mentagrophytes, Epidermophyton floccosum a Microsporum canis. V době chřipkových epidemií se doporučuje provádět jím výplach úst i domácí celotělové masáže. Je vhodný i k masážím pokožky se sklonem k alergickým reakcím.

Vnitřně se olej z černého kmínu užívá při diabetu nebo nadýmání, protože příznivě působí při enzymatické poruše slinivky břišní. Je účinný při bolestivé menstruaci, neboť uvolňuje křeče hladkého svalstva. Navíc snižuje hladinu škodlivého LDL cholesterolu, blahodárně působí při vysokém tlaku, při průjmech a při zánětech průdušek a horních cest dýchacích.

NAŠE DOPORUČENÍ

Ačkoli je olej z černého kmínu opravdu prastarým léčivým prostředkem, nové objevy naznačují do budoucna jeho obrovský potenciál. Kromě výše uvedených účinků byly laboratorně prokázány také jeho antiepileptické, radioprotektivní, antimutagenní, analgetické, antihistaminické, antioxidační a spasmolytické účinky. Je skutečně škoda, že tento jedinečný prostředek,

58

který podle objevu amerického egyptologa Howarda Cartera z roku 1922 užíval i faraón Tutanchamon, je u nás mezi léčivými oleji zatím popelkou. Ve specializovaných obchodech s orientálními potravinami bývá k dostání olej z černého kmínu dovážený z Alžírská nebo Maroka.

Olej z hroznových jader

Tento velice zajímavý olej se lisuje ze semen různých odrůd vinné révy (Vitis vinifera) především ve Francii a v Itálii. Většinou se jedná o vedlejší produkt při výrobě vína, který se získává zastudena lisováním pod vysokým tlakem. Často se ale také bohužel rafinuje za použití chemikálií, protože semena vinné révy obsahují ve srovnání s jinými mnohem méně oleje. Kritériem způsobu jeho zpracování bývá zpravidla cena, která může být u čistých olejů z hroznových jader poměrně dost vysoká. Má jemnou, takřka oříškovou chuť a je téměř bez zápachu. Přestože byl v Evropě známý po celá staletí, začal se více používat až ve 20. století.

Nejlepší je skladovat ho v chladničce a po otevření se musí spotřebovat do tří měsíců.

Obsahuje přes 70 % vícenenasycených kyselin omega-6, relativně velké množství antioxidantů, zejména vitamin E, flavonoidy a silný antioxidant proantocyanidin, a dále bílkoviny, řadu minerálů a vitaminů.

Často se přidává k esenciálním olejům, protože zlepšuje jejich průnik pokožkou. Vyrábějí se z něho i pleťové krémy, balzámy a mýdla a bývá součástí přípravků na holení.

Působí především na cévy a krevní oběh a zlepšuje stav křečových žil. Zvyšuje imunitu a zlepšuje prokrvení. Po poranění snižuje riziko potenciálního otoku. Díky svým protizánětlivým účinkům působí léčivě na revmatoidní artritidu i na krvácející hemoroidy.

V přírodní podobě je vynikající jako masážní olej na citlivou pokožku a obličej, zejména v případech, kdy může hrozit alergie na jiné druhy olejů, například mandlový nebo sezamový. Působí příznivě na všechny typy pleti, zlepšuje její tonus a bez problémů proniká do hloubky. Je proto vhodným masážním olejem i pro osoby s citlivou pokožkou, které mají sklon k alergiím na oleje a krémy, a také pro děti. Dobře se vstřebává, nezanechává pokožku mastnou a vzhledem k obsahu antioxidantů a adstringentních látek podporuje její vláčnost a regeneraci.

Chrání před sluncem a lze jej aplikovat i na poranění a skvrny. Vhodnými indikacemi jsou také ekzémy, dermatitida a celulitida.

59

Při masáži obličeje včetně okolí očí působí proti vráskám, zejména u suchého typu pokožky. Pokud se nanáší večer pod oči, během několika týdnů může zcela odstranit kruhy pod očima. Díky svým protizánětlivým a antioxidačním účinkům pomáhá při akné, protože brání zanášení pórů.

Velmi dobře působí na růst vlasů, proti lupům a jako kondicionér pro poškozené, jemné a mastné vlasy.

NAŠE DOPORUČENÍ

Smíchejte v malé misce pět lžic oleje z hroznových jader a dvě lžíce mandlového oleje. Můžete přidat lžíci jojobového oleje. Vetřete směs do kořínků a také do konečků vlasů. Vlasy umyjte až po dvou dnech.

Olej z lískových ořechů

Lisuje se z usušených a orestovaných ořechů lísky obecné (Corylus avellana), je aromatický a má typickou oříškovou chuť, pro niž je velmi oblíbený ve francouzské kuchyni. Vyrábí se v mnoha asijských zemích, ale především v Turecku, které je dnes největším producentem lískových ořechů, jež jsou celosvětově druhým nejoblíbenějším druhem ořechů. Plody obsahují až 50 procent olejové složky.

Olej z lískových ořechů se používal už v dávných dobách. Staré čínské spisy popisují účinky lískových ořechů a dokazují, že se využívaly v léčbě už 5000 let př. n. 1. Také ve starověkém Řecku a Římě znali zdraví prospěšné účinky oleje z lískových ořechů a používali ho i v kuchyni.

Na chladném místě ho lze skladovat tři měsíce, a proto si raději kupujte menší množství.

Olej z lískových ořechů obsahuje přes 80 procent mononenasycených kyselin omega-9 a kolem 11 procent omega-6 kyseliny linolové. Dále se v něm nacházejí bílkoviny, vitaminy Bl, B2, B6, C a E, z minerálů vápník, fosfor, hořčík, železo, kobalt, zinek a sodík a takřka kompletní sortiment aminokyselin.

Přidává se do mýdel, koupelových olejů a produktů pro péči o vlasy. Díky svému složení účinkuje podobně jako olivový olej a působí preventivně proti nemocím srdce a cév. Velmi dobře proniká pokožkou do tkání, stimuluje krevní oběh, brání praskání žilek, napomáhá regeneraci kožních buněk a zlepšuje stav pokožky. Vitamin E v něm obsažený podporuje hojení jizev.

Olej z lískových ořechů je vhodný k hydrataci především mastné pokožky, protože svým svíravým účinkem reguluje vylučování mazu žlázami přes kožní póry. Není tedy nejvhodnější pro velmi suchou pokožku. Doporučuje

60

se ho kombinovat s esenciálními oleji, zejména s levandulovým. Při akné zvyšuje elasticitu pokožky, odstraňuje vrásky a může se používat i na masáž obličeje. Pleť se pak celkově zjemní a zvláční.

Olej účinně chrání proti ultrafialovým paprskům, a proto můžete přidat pár kapek do opalovacího krému anebo ho smíchat s avokádovým a kokosovým olejem nebo s olejem z vlašských ořechů.

Velmi dobře proniká do vnitřní části vlasů a zvyšuje jejich hustotu. Regeneruje vlasy poničené kadeřnickými úpravami, zejména barvením.

Při vnitřním užívání se doporučuje diabetikům v množství jedné až dvou čajových lžiček denně. Pro svoji lahodnou chuť je vhodný do studené kuchyně, kde může sloužit jako náhrada olivového oleje.

NAŠE DOPORUČENÍ

Tento poměrně drahý olej můžeme doporučit nejen jako kulinářskou specialitu, ale i pro zevní použití, zejména na vlasy a pokožku. Rozetřete pár kapek oleje v dlaních a pomalu naneste od konečků vlasů ke kořínkům. Udělejte to nejlépe večer před spaním a ráno si vlasy pečlivě umyjte.

Olej z meruňkových jader

Olej z meruňkových jader se vyrábí lisováním zastudena z jader meruňky obecné (Armeniaca vulgaris). Je pro něj typické aroma marcipánu a sladkých mandlí, celkově je velmi lahodný a bez jakýchkoli rušivých chuťových příměsí.

V temnu a při teplotě do 15 °C má meruňkový olej trvanlivost jeden rok. Po otevření je třeba ho skladovat v chladničce a spotřebovat do čtvrt roku.

Obsahuje velké množství draslíku, řadu nenasycených esenciálních mastných kyselin, zejména kyseliny linolovou, linolenovou, olejovou, palmitoolejovou, palmitovou a stearovou. Mimořádné je ovšem zastoupení vitaminů, úctyhodný je především podíl vitaminů skupiny B - vitaminu Bl, B2, B3, B5, B6, B12, B15, B17 a B19. Množství obsažených vitaminů B15, B17 (laetrilu) a B19 je přitom v oblasti rostlinných olejů výjimečné a nachází se pouze v tomto druhu. Kromě nich jsou v oleji také vitaminy A, C a F a značné množství draslíku. Jádra ovšem obsahují i glykosid amygdalin, ze kterého se může do oleje uvolňovat stopové množství kyanovodíku. Proto se tento druh doporučuje užívat k olejovým výplachům jen jednou týdně.

O oleji z meruňkových jader se tvrdí, že napomáhá při léčbě rakoviny a pozitivně působí na zrak. Právě díky zmíněnému potenciálnímu obsahu

61

kyanovodíku ovšem může významně pomáhat při léčbě poruch srdeční činnosti.

Využívá se především v kosmetice, protože se hodí na všechny typy pleti a blahodárně působí při akné a ekzému. Může se používat i u malých dětí. Bývá součástí mnoha masážních olejů a krémů a doporučuje se především po opalování.

Při domácí masáži se skvěle využije jeho schopnost podporovat kožní metabolismus. Díky tomu obnovuje meruňkový olej vlhkost kůže a uchovává ji elastickou. Je vhodný na lokální obličejovou masáž okolí očí, a dokonce i na samostatnou masáž nehtových lůžek.

NAŠE DOPORUČENÍ

Olej z meruňkových jader je kromě celotělové masáže vhodný zejména do studené kuchyně. Používá se v malém množství k dochucení salátů a studených marinád. Jedinečné je jeho uplatnění při přípravě sladkých jídel, zejména ovocných salátů. Přitom se využije i jeho schopnost podporovat chuť k jídlu.

Olejz ostropestřce mariánského

Ostropestřec mariánský (Sylibum marianum) je ve fytoterapii považován za bylinu první volby při nejrůznějších problémech s játry. Zmiňoval se o něm už Mattioli, který dokonce doporučoval pálenku z listí proti píchání v boku, a řadu způsobů jeho využití popsali Jiří Janča a Josef Zentrich v Herbáři léčivých rostlin. Ze semen tohoto rozšířeného bodláku se vyrábí zastudena prvním lisováním olej, který se nefiltruje a má jemnou nahořklou chuť.

V chladném a temném prostředí vydrží po otevření maximálně rok. Před použitím se doporučuje ho pokaždé protřepat, protože v něm mohou vznikat drobné usazeniny. Ty však nejsou na závadu. Někdy se prodává ve formě jakési husté kaše, která není pro detoxikační účely příliš vhodná.

Obsahuje silici, hořčiny a biogenní aminy tyramin a histamin. Důležitou obsahovou látkou je silymarin, což je souhrnný název pro flavolignanové sloučeniny a silici. Je v něm také přítomen vyšší podíl nenasycených mastných kyselin.

Ostropestřcový olej podporuje tvorbu žluče a příznivě působí na játra. Je účinný zejména při zánětech jater, při cirhóze, při zvýšeném množství tuku v játrech a při regeneraci jaterních buněk. Je vhodný pro celotělovou

62

masáž a vynikající účinky vykazuje při olejovém výplachu úst. V této proceduře je u nás ovšem ještě naprosto neznámý, ačkoli blahodárně působí zejména při parodontóze.

Působí i při onemocnění dvanáctníku a sleziny a preventivně se používá proti vzniku žaludečních vředů. Kromě toho se uvádí, že jako jediný léčivý olej je účinný při problémech s nízkým tlakem.

Pomáhá i při oběhových potížích, působí příznivě na křečové žíly, na bércové vředy a jako prevence nebo podpůrná terapie hemoroidů.

Někteří terapeuti ho doporučují lokálně i na ekzémy, na nehojící se rány a k ošetření jizev.

NAŠE DOPORUČENÍ

Olejový výplach úst můžete při problémech s hemoroidy podpořit jemnou masáží kolem konečníku a v zadní oblasti stehen. U akutních nebo krvácejících hemoroidů se nedoporučuje zasunovat prsty do řitního otvoru.

Při křečových žilách se lokální i celotělová masáž provádí směrem k srdci, nikdy ne obráceně. U bércových vředů se ošetřuje pouze okolí postiženého místa, a nikoli rána sama.

Olej z pšeničných klíčků

Olej vyráběný z klíčků semen pšenice obecné (Triticum vulgare) se šetrně lisuje za teploty nepřesahující 40 °C. Na výrobu jednoho litru oleje se spotřebuje několik kilogramů klíčků v závislosti na použité odrůdě, a proto bývá drahý. Cenu ovšem kompenzují cenné látky, které se v něm skrývají.

Olej by se měl skladovat v chladu a na tmavém místě, protože v teple a na světle se rychle kazí. Po otevření se musí spotřebovat do dvou měsíců.

Pšeničný klíček sice tvoří jen 3 procenta celkové hmotnosti zrna, ovšem je v něm 25 procent cenných látek z celkového množství, které se v pšenici vyskytují. Obsahuje 55 procent vícenenasycených mastných kyselin omega-3 i omega-6, dále především bílkoviny, lecitin, vitaminy A, B, D a E, z minerálů pak fosfor, draslík, železo, hořčík, zinek a selen. Oproti jiným druhům oleje je výjimečné hlavně množství hořčíku a vitaminu E; jedna polévková lžíce oleje odpovídá dennímu doporučenému množství vitaminu E a dvě lžíce čtvrtině denního potřebného množství hořčíku.

Olej z pšeničných klíčků je pro zevní použití poměrně vazký, a proto se přidává do lehčích olejů, jako jsou mandlový olej nebo olej z hroznových

63

jader. Důvodem je i to, že sám o sobě nemá úplně příjemnou vůni. Lze k němu přimíchat i esenciální levandulový olej.

V čínské medicíně se doporučuje při nočním pocení, v ájurvédské medicíně na nadýmání, zácpu, svěděni i menstruační poruchy, zejména při silném krvácení. Při klinickém výzkumu byl zjištěn jeho pozitivní účinek na srdce a cévy.

Olej obsahuje látky, které zlepšují močení při zvětšené prostatě a regulují metabolismus cholesterolu vjátrech. Nachází se v něm přirozeně se vyskytující alkohol octacosanol s dlouhým řetězcem, který pomáhá v buňkách zužitkovat kyslík a ovlivňuje přeměnu zásobního cukru v játrech. Proto zvyšuje tvorbu energie a následně i výkonnost, odolnost svalů a rychlost reakcí. Z tohoto důvodu je oblíbený u sportovců.

Díky svým antioxidačním účinkům, daným zejména obsahem vitaminu E, posiluje imunitní systém. Má příznivý vliv i na nervový systém.

Zevně se používá na omlazení zejména suché pokožky, protože zlepšuje její prokrvení. Vhodný je u vyrážek, ekzémů, psoriázy a popálenin. Lze jej používat na opary, zlepšuje hojení jizev a regeneraci kožních buněk vystavených slunci. Pro vysoký obsah vitaminu E se používá v léčbě vitiliga.

Ve směsi s aloe vera a kokosovým olejem se používá proti padání vlasů. V případě suché pokožky a ekzémů je vhodné aplikovat olej dvakrát denně, ráno po koupeli a večer před spaním.

Olej z pšeničných klíčků může být nevhodný pro lidi s alergií na lepek, ovšem v současné době existují už i jeho bezlepkové varianty.

NAŠE DOPORUČENÍ

Na přípravu pleťové masky smíchejte půl lžíce citrónové šťávy, půl lžíce medu, lžíci ovesné mouky a lžíci oleje z pšeničných klíčků. Naneste na obličej, nechte působit čtvrt hodiny a potom omyjte studenou vodou.

Olivový olej

Jeden z nejzdravějších druhů oleje se vyrábí z plodů stromu, který patří k nejstarším na světě - olivovníku evropského (Olea europaea). Fosilie nalezené v Itálii dokazují, že zde olivovník rostl už před 20 miliony let. Je opakovaně zmiňován v Bibli a v antickém Řecku byl jako symbol síly a mládí ceněným obchodním artiklem. Kréťané ho vyměňovali za drahokamy a kovy, Féničané ho rozšířili do celého Středomoří a našel se i v hrobkách egyptských faraónů.

64

Dnes ho používá celý svět, zejména Evropa, americký kontinent, Japonsko a Austrálie. Ze Středomoří celkem pochází 98 procent jeho produkce.

Skladovat se má v tmavě zabarvené skleněné láhvi, chráněný před světlem a teplem. Lisuje se koncem podzimu a v zimě, a proto se vždy podívejte na datum výroby. Při správném skladování vydrží rok a půl, protože jeho oxidaci brání antioxidanty, které jsou v něm bohatě zastoupeny.

Je bohatý na mononenasycené omega-9 mastné kyseliny, obsahuje antioxidanty, zejména vitamin E, dále vitaminy A, Bl, B2, C, D a K, polyfenoly, železo a tokoferoly.

Tvoří základ tuků při středomořské dietě. Lidé ve Středomoří ho užívají po staletí a pozitivní účinky v prevenci prokázala řada vědeckých studií. V zemích kolem Středozemního moře je dnes prokazatelně nižší výskyt srdečně-cévních nemocí, protože v důsledku vyšší konzumace olivového oleje dochází v krvi ke snížení hladiny homocysteinu, rizikového faktoru kardiovaskulárních onemocnění. Svým protizánětlivým účinkem a snížením srážlivosti krve brání rozvoji aterosklerózy, rizikového faktoru srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice.

Olivový olej snižuje hladinu krevního cukru a kyseliny močové. Malý doušek před jídlem posiluje ledviny, podporuje regeneraci nervového systému, chrání mozek před stárnutím a snižuje riziko demence. Prevence osteoporózy souvisí s tím, že olej podporuje tvorbu kostí a vstřebávání vápníku. Omega-9 mastná kyselina v olivovém oleji snižuje riziko rakoviny žaludku, střeva, endometria, vaječníků, prostaty a kůže. Olej působí proti zánětům v kloubech a proti bolesti a celkově má blahodárné účinky na trávicí ústrojí.

Lze jej používat i zevně. Při bolesti svalů nebo k jejich regeneraci namočte látku do horké tekoucí vody a pak do oleje. Nechte zábal svalu působit 15 minut. Při akné smíchejte olivový olej s jedlou sodou a nechte na pleti působit 20 minut. Můžete se jím potřít po vystavení pokožky slunci, použít ho na dětskou pokožku, po holení, na odstranění make-upu tamponem namočeným v oleji, místo balzámu na rty, na ruce, přičemž můžete potřít i nehty, na chodidla na noc či na celé tělo, nejlépe na mokrou pokožku hned po koupeli. Vmasírujte tři lžíce oleje do vlasů, nasaďte si koupací čepici nebo si hlavu zabalte do ručníku a nechte půl hodiny působit.

NAŠE DOPORUČENÍ

Několik lžic olivového oleje smíchejte s esenciálním levandulovým olejem, přidejte ho do vany s teplou vodou a dopřejte si relaxační koupel. Kupujte pouze extra panenský olivový olej.

65

Ricinový olej

Olej světle žlutého zbarvení se získává ze semen skočce obecného (Ricinus communis), který se z tropů rozšířil až k nám. Semena jsou jedovatá vzhledem k obsahu toxalbuminu ricinu, který se vařením oleje ve vodě zničí. Olej zmiňuje také Mattioli a ve starých českých herbářích se uvádí jako vhodný přípravek na zácpu, na střevní obtíže a na tasemnice, v šestinedělí a při hemoroidech. Ve světě se používá po tisíciletí pro svoje jedinečné zdravotní účinky, pramenící z vysokého obsahu nenasycených mastných kyselin.

Je třeba ho uchovávat na temném místě, nejlépe ve tmavě hnědém nebo zeleném skle, a chránit ho před sluncem. Nicméně je stabilní, nevyžaduje skladování v chladničce a vydrží až dva roky.

Hlavní složkou je ricinolejová kyselina, mononenasycená mastná kyselina, jejíž podíl dosahuje 90 procent. Kromě ní je obsažena kyselina olejová a linolová.

Olej má vynikající účinky na bakteriální a plísňová onemocnění a díky svému protizánětlivému a zklidňujícímu působení má mnohostranné využití. Výborně se hodí i na výplach úst. Při bolesti zubů zamíchejte lžičku oleje a špetku soli do sklenice vody a kloktejte dvakrát denně po dobu pěti dnů.

Ricinový olej proniká do hlubších vrstev pokožky, kde stimuluje tvorbu kolagenu a elastinu a kůži zjemňuje a vyživuje. Trpíte-li plísní na nohou a nehtech, dopřejte si patnáctiminutovou koupel z teplé vody s Epsomovou solí, která pokožku změkčí a dezinfikuje, a na čistou a osušenou pokožku naneste ricinový olej. Akné, svědivou kůži, místa se suchou pokožkou, bradavice a menší vyrážky potírejte dvakrát denně tamponkem namočeným v oleji. Větší plochy lze léčit tak, že gázou namočenou do ricinového oleje překryjete postižené místo, na ni dáte potravinovou fólii a zabalíte do ručníku, aby olej nevytékal. Při spáleninách po opalování na sluníčku namočte tamponek do ricinového oleje a potírejte dvakrát denně. U větších ploch můžete použít shora uvedený postup, který americký „Spící prorok" Edgar Cayce doporučoval vylepšit zahřátím oleje ve skleněné lahvičce ve vodní lázni.

Olej je vynikajícím masážním prostředkem na klouby, unavené a ztuhlé svaly a záněty nervů. Složte bavlněnou látku na tři vrstvy, namočte do ricinového oleje, přiložte na kloub, překryjte potravinovou fólií, na ni položte termofor s horkou vodou a nechte hodinu působit. Provádějte jednou denně tak dlouho, dokud bolest neodezní.

Při hemoroidech smíchejte ricinový olej s aloe vera a potírejte. Jednou až dvakrát týdně provádějte masáž a koupel s ricinovým olejem. Napusťte

66

vanu vodou o teplotě 40 °C, potřete si tělo ricinovým olejem, který potom jemně vmasírujete do pokožky, pomalu se ponořte do vody a zůstaňte v ní čtvrt hodiny. Po koupeli se osprchujte a houbou odstraňte olej.

NAŠE DOPORUČENÍ

Vzhledem k možným nežádoucím účinkům neuvádíme návody na vnitřní užití. Pokud jste viděli film Federica Felliniho Amarcord, dobře víte proč.

Řepkový olej

Očištěná usušená semena řepky olejné (Brassica napus) se lisují a získaný olej má příjemnou oříškovou chuť. Řepka byla pro olejnaté semeno pěstována v Evropě už ve středověku, ale až s vynálezem parního stroje se významněji využilo vlastností oleje jako mazadla. Ve světě je dnes řepkový olej jedním ze čtyř nejrozšířenějších druhů olejů a tvoří součást většiny komerčních omega-3 olejů, doporučovaných zejména pro přípravu studených salátů, kde jeho podíl dosahuje někdy až 70 procent.

Má poměrně krátkou trvanlivost, je citlivý na světlo, a proto je nutné ho skladovat v temnu. Díky vysokému obsahu vitaminu E vydrží neotevřený až dva roky, ovšem po otevření se doporučuje ho uchovávat v chladničce maximálně dva měsíce.

Řepkový olej se začal vyrábět jako levnější varianta olivového oleje, protože obsahuje kolem 60 procent mononenasycených mastných kyselin omega-9 a zdravé vícenenasycené kyseliny omega-3 a omega-6. Většímu rozšíření oleje jako potraviny bránil vysoký obsah kyseliny erukové, která negativně působí na srdce, a proto byly vyšlechtěny odrůdy s nízkým obsahem této kyseliny.

V Evropě zatím není řepkový olej geneticky modifikován a lze koupit i olej lisovaný zastudena. V Severní Americe se používá geneticky upravený řepkový olej Canola, který vzhledem k rafinaci obsahuje nezdravé ztužené tuky.

Následující účinky se týkají zastudena lisovaného geneticky nemodifikovaného oleje, který obsahuje větší množství omega-3 a omega-9 kyselin, vitaminy A a E, kyselinu palmitovou a stearovou a rostlinné steroly. Všechny tyto látky mají prokazatelný pozitivní účinek na srdce a cévy mimo jiné díky tomu, že zmírňují záněty a udržují správnou hladinu krevních tuků. Navíc pomáhají snižovat krevní tlak.

Řepkový olej lze použít na vlasy, protože je podle některých autorů vyživuje lépe než mnohé jiné oleje. Lze ho kombinovat s olivovým nebo

67

kokosovým olejem, případně přidat esenciální levandulový nebo rozmarýnový olej v poměru 15 kapek na 100 ml oleje.

Pro účinnou aplikaci zahřejte směs řepkového a olivového oleje, tamponem vetřete do vlasové pokožky a deset minut vmasírujte do vlasů tak, aby se směs dostala až ke kořínkům. Potom vlasy zabalte na deset minut do zahřátého ručníku a za dvě hodiny je umyjte přírodním šamponem.

Řepkový olej má díky obsahu sterolů pozitivní účinky na podrážděnou pokožku. Lze jej použít na popraskanou kůži, nejlépe po koupeli před spaním, aby působil celou noc. Na masáž suchých rukou nebo chodidel, zejména na popraskané paty, stačí několik kapek oleje, které se rozetřou po postižených místech. Je vhodný i na opruzeniny u dětí.

NAŠE DOPORUČENÍ

Nerafinovaný řepkový olej má teplotu rozkladu 107 °C, částečně rafinovaný 177 °C (někdy se ovšem udává také 190 °C) a rafinovaný 204 °C. Z toho je patrné, že je lepší vyhnout se jakékoli jeho tepelné úpravě a zaměřit se na jiné způsoby využití.

Santalový olej

Olej vyráběný ze dřeva santalu bílého (Santalum album) má sladké dřevité aroma. Santal je domovem ve východní Indii, v Indonésii a v Polynésii. V indické ájurvédě je ceněn přes tři tisíce let kvůli éterickému oleji a v nejstarší sanskrtské literatuře je popisován jako královský strom, který se doporučovalo používat při dechových cvičeních pránájámy. Kolem roku 1700 př. n. 1. vyváželi Indové santal do Egypta, kde z něho byly zhotovovány vonící plastiky bohů jako ochránci před démony. Podobně ho používali i renesanční alchymisté. Santalovou silici proslavil po celém světě parfém Chanel 5, kterému dodává charakteristickou vůni. K nám se dnes santal dováží především ze severní Afriky.

Skladuje-li se na tmavém a chladném místě, vydrží až dva roky. Olej obsahuje pryskyřičnaté vonné barvivo santalin a vonnou silici se seskviterpeny.

Santalový olej byl také tradičním přípravkem arabské medicíny a společně s arabskými vojsky se poprvé dostal do Evropy. Používal se při nejrůznějších kožních problémech, což platí i dnes. Arabové oceňovali i jeho uklidňující, kontemplativní a afrodiziakální účinky. Kromě toho santalový olej optimalizuje stav při kardiovaskulárních potížích, při nespavosti, apatii a neklidu. Je doporučován po chemoterapii a ozařování. Má antiseptické a protizánětlivé vlastnosti, a proto velmi dobře působí na chronické záněty močopohlavních cest, na nachlazení a mírná hlenovitá

68

onemocnění, zejména kašel, ulevuje při rýmě a usnadňuje vykašlávání. Nedoporučuje se ovšem na olejový výplach úst, především kvůli silnému aroma.

V kosmetice se obecně používá na suchou pleť, je ale vhodný i na mastnou pokožku se sklonem k akné. Je běžnou součástí vlasové kosmetiky a přidává se i do krémů na rozpraskanou, suchou pokožku. Vtírá se do ní jemnými krouživými pohyby. Před aplikací se doporučuje kůži lehce navlhčit.

NAŠE DOPORUČENÍ

Pokud máte citlivou pokožku, je vhodné santalový olej naředit destilovanou vodou na padesátiprocentní nebo dokonce nižší koncentraci. Zajímavé a z duchovního hlediska naprosto jedinečné je i jeho použití v aromaterapii. Používá se také pro posílení psychické odolnosti a stimulaci psychických sil.

Sezamový olej

Olej ze semen sezamu indického (Sesamum indiciím) zmiňují již nejstarší védské spisy. V ájurvédské medicíně se cení jako olej s nejlepšími účinky pro zevní použití na masáže i na výplachy. Sezam se velmi snadno pěstuje, a proto je tento olej s charakteristickým aroma považován za vůbec první rostlinný olej, který lidé používali - byl znám údajně ještě dříve než olej olivový. V Asii se používá zejména olej z černého sezamu, zatímco v Evropě je oblíbený olej ze světlých sezamových semínek.

Je potřeba ho skladovat ve skle na temném místě a po otevření se musí spotřebovat během čtyř měsíců.

Obsahuje z 80 procent omega-6 a omega-9 mastné kyseliny, dále vitaminy, minerály stopové prvky a lecitin.

Sezamový olej je tradičním ájurvédským prostředkem a používá se i při diagnostickém testu moči pro stanovení metabolického typu, nerovnováhy nebo dokonce prognózy, jak úspěšně lze nemoc léčit. Za tisíciletou tradici používání k léčebným účelům vděčí obrovskému množství příznivých vlastností. Zlepšuje průchodnost cév, blahodárně působí na srdce a používá se při chronických onemocněních, jako jsou bolesti hlavy a poruchy metabolismu. V játrech podporuje metabolismus tuků. Jako silný antioxidant reguluje a podporuje růst buněk, zejména v oblasti trávicího traktu. Při laboratorních pokusech dokázal zastavit růst melanomu a bránil množení rakovinných buněk tlustého střeva a podobný účinek byl zjištěn i u rakoviny žaludku. Doporučuje se také po ozařování.

69

Olej ze sezamových semen udržuje pohyblivost kloubů, posiluje kosti a působí proti osteoporóze, a je účinný zejména při domácích masážích. Dobře proniká pokožkou a pod ní působí antioxidačně proti volným radikálům. Krevními vlásečnicemi se dostává do krve, váže na sebe molekuly škodlivin a přenáší je k játrům a ledvinám.

Díky svým protizánětlivým, antibakteriálním a regeneračním účinkům a díky tomu, že se rychle vstřebává pokožkou, tvoří základ mnoha masážních olejů i olejů pro nosní nebo ústní výplachy, při kterých je velmi účinný Nasja olej (viz str. 32). V tomto případě působí proti růstu bakterií a proti zánětům v dutině ústní nebo proti zánětu dásní. Výsledky jedné ze studií potvrdily pokles výskytu zánětu dásní až u 85 procent osob. Olej je účinný proti kožním stafylokokům a streptokokům, virům a plísním. Ve směsi s vodou odstraňuje při aplikaci do vagíny kvasinky a jimi způsobené výtoky.

Pomáhá při lupénce a při výskytu vší a lupů. Lze ho používat na suchou pokožku, na kůži poškozenou působením větru nebo slunce a také na spáleniny. Kromě toho chrání pokožku před chlorovanou vodou v bazénech. Zpevňuje a působí hojivě na drobná poranění. Doporučuje se na pubertální vyrážky v obličeji, protože na sebe váže toxiny v kožních pórech a celkově zklidňuje. U kojenců a batolat chrání pokožku před opruzeninami zejména v oblasti pod plenkami.

NAŠE DOPORUČENÍ

Sezamový olej by měl být součástí přírodní lékárny v každé domácnosti. Doporučujeme používat tzv uzrálý olej, jehož přípravu jsme popsali na str. 24.

Slunečnicový olej

Vyrábí se z usušených semen slunečnice roční (Helianthus annuus). Běžně prodávaný olej bývá rafinovaný, ovšem pokud je zastudena lisovaný, má mnohem lepší vůni i chuť. Sedmdesát procent českých domácností smaží na jeho rafinované verzi a ve studené kuchyni se dnes dělí o druhé místo.

Nález nejstarší domestikované slunečnice roční v Hayes ve státě Tennessee se datuje do doby 2300 př. n. 1. Do Evropy se dostala pod názvem rostlina z Nového světa a v roce 1716 byl v Anglii zaregistrován patent na získávání oleje z jejích semen. V 18. století se výroba slunečnicového oleje rozšířila zásluhou Petra Velikého v Rusku, které ho brzy začalo dokonce vyvážet do Ameriky. Rusko a Ukrajina jsou dnes

70

také největšími výrobci slunečnicového oleje, a právě odtud pochází i novodobé pojetí olejového výplachu úst.

Dobře skladovaný v chladu a na tmavém místě a po otevření nejlépe v chladničce vydrží slunečnicový olej osmnáct měsíců. Čichem poznáte, zda není žluklý.

Ze všech rostlinných olejů obsahuje největší množství omega-6 mastných kyselin, 20 procent zdravých omega-9, ovšem poměrně málo omega-3 mastných kyselin. Některé nově vyšlechtěné odrůdy dosahují až 80 procent omega-9 a jen malé množství omega-6, a díky tomu je olej tepelně stabilní a lze ho použít k opakované tepelné úpravě. Kvalitní nerafinovaný slunečnicový olej obsahuje lecitin, antioxidanty včetně vitaminu E, vitaminy řady B a víc vitaminu D než rybí tuk. Z minerálů jsou v něm hořčík, vápník, fosfor, křemík, selen a zinek.

Pozitivní účinky, které uvádíme, se týkají nerafinovaného zastudena lisovaného oleje, který se vyrábí šetrně mechanickým lisováním a filtrací bez použití vysokých teplot a chemikálií. Pro vyšší obsah vitaminu E působí jako ochrana proti karcinogenním volným radikálům a vzhledem k obsahu vitaminů skupiny B příznivě ovlivňuje nervový systém a trávení. Podle některých pramenů snižuje díky obsahu lecitinu škodlivý LDL cholesterol, ovšem podle našeho názoru je lépe použít jiný druh, protože slunečnicový olej může nevhodně zvyšovat hladinu krevních tuků po jídle. Při cukrovce zvyšuje hladinu krevního cukru a inzulínu, a může tak přispívat ke kornatění tepen a ke zhoršování diabetu.

Osvědčené účinky má při zevním použití, kdy zvláčňuje a regeneruje pokožku, mírní ekzémy a díky vitaminu E chrání před účinky ultrafialového záření. Vzhledem k vyššímu obsahu vitaminů jej lze nanášet přímo na akné. Při aplikaci na suchou pokožku, na vyrážky, pro odstraňování odumřelých kožních buněk a nečistot a pro výživu pokožky je vhodné kombinovat ho s ricinovým olejem.

Protože olej působí antibakteriálně, lze ho využít i k masážím novorozenců jako ochranu před infekcemi. Protože spíše ochlazuje, je vhodné jej používat k masážím hlavně v létě. V poslední době byly ovšem zaznamenány alergie na slunečnicový olej.

NAŠE DOPORUČENÍ

Při zácpě je možné aplikovat slunečnicový olej klystýrem do tlustého střeva.

71

Sójový olej

Vyrábí se ze semen sóji luštinaté (Glycine max) tak, že se semena rozdrtí, teplem se z nich odstraní vlhkost a lisováním se získává olej. Dnes je druhým nejprodávanějším druhem oleje na světě a kromě samostatného používání se dobře doplňuje a kombinuje s jinými tuky a oleji.

Číňané používali sóju už před 5000 lety. V USA se začala pěstovat v roce 1829 a v Evropě se dostávala do širšího povědomí od 60. let minulého století zejména v potravinářském průmyslu. Jako primární zdroj bílkovin pro dobytek nabízí velkou produkci, a tím i nízkou cenu.

Olej má tmavě žlutou až světle zelenou barvu. Skladovat by se měl v chladu, na tmavém, suchém místě. Výrobci do něho dnes většinou přidávají umělé antioxidanty, které prodlužují jeho trvanlivost. Lze ho uchovávat v chladničce, kde vydrží až rok, ale je lepší ho spotřebovat do šesti měsíců při pokojové teplotě.

Neobsahuje sice ztužené tuky, ale zdravých omega-3 kyselin má poměrně málo; naopak je v něm přes 50 % méně zdravých omega-6 kyselin. Zajímavýje především podíl fytosterolů, které snižují hladinu krevních tuků a omezují jejich vstřebávání ze stravy.

Téměř všechny stolní oleje obsahují určitý podíl sójového oleje, který je bez zápachu, téměř bezbarvý, ani příliš řídký, ani hustý. Kromě rafinovaného oleje se prodává i zastudena lisovaný, kterého se týkají následující účinky: Bolest kloubů, zejména kyčelních, se snižuje a celková pohyblivost se zlepšuje při použití extraktu ze sójového oleje v kombinaci s avokádovým olejem. Uvádí se i pozitivní vliv sójového oleje na srdce a na prevenci kornatění tepen díky tomu, že snižuje hladinu cholesterolu. Tato teorie se ale zatím prezentuje jako klinicky neověřená.

Olej působí jako repelent, který odpuzuje komáry. K tomuto účelu se používá i speciální směs se sójovým olejem pro přímou aplikaci na pokožku.

Obsahuje lecitin a vitamin E, který je významným antioxidantem a pozitivně působí na pokožku i u dermatologicky senzitivních osob. Přidává se také do šamponů, krémů a tělových olejů, protože dobře proniká pokožkou, zlepšuje její elasticitu, hydratuje ji a nezanechává ji mastnou. Při používání nejméně 12 týdnů odstraňuje vrásky, skvrny a vřídky. Chrání také před ultrafialovým zářením. Nejlepší je olej nanášet na pokožku přímo po koupeli.

Kromě jiných vlastností vyživuje vlasy, na kterých se může nechat působit i dvě hodiny. Dodá jim výživu, jemnost a lesk.

72

Je nutné podotknout, že alergie na arašídy, sóju a další luštěniny se může týkat i sójového oleje, i když riziko je podstatně menší.

NAŠE DOPORUČENÍ

Problémem sójového oleje je fakt, že se většinou prodává geneticky modifikovaný a že na trhu už existují vhodnější alternativy. Doporučujeme ho používat spíš příležitostně a jedině nerafinovaný, zastudena lisovaný a geneticky neupravený.

Světlicový olej

Lisuje se ze zralých semen světlice barvířské (Carthamus tinctorius), lidově zvané saflor, případně planý, španělský nebo turecký šafrán, která dosahují až padesátiprocentní olejnatosti. Někdy se můžete setkat i s názvem bodlákový olej.

Světlice se pěstovala už kolem roku 3000 př. n. 1. v Egyptě, kde se extrakt z květů používal jako barvivo do kosmetiky a na látky a později i při mumifikaci. Rostla na Dálném východě, v Severní Americe a v Indii a známa byla i v antickém Řecku a Římě.

Zastudena lisovaný olej si zachovává zdraví prospěšné látky, má bohatou kořeněnou chuť a dobře skladovaný v chladu a v tmavé láhvi bez přístupu světla vydrží déle než rok. Podle místních podmínek ovšem nabízí řadu specifik. Zatímco v jedné varietě převažují z 80 procent omega-6 mastné kyseliny, zejména kyselina linolová, a vitaminy A, E a K, existuje jiná varieta s převahou omega-9 kyseliny olejové.

Světlicový olej posiluje imunitu a chrání před nadváhou tím, že stimuluje vylučování hormonu adiponectinu, který urychluje metabolismus a spaluje zásobní tuk. Výsledky několika studií prokázaly jeho účinnost při snižování nadváhy u obézních žen s cukrovkou po menopauze při podávání jedné lžičky denně. Vysoký podíl kyseliny linolové, která patří do skupiny omega-6 mastných kyselin, napomáhá k nastolení pravidelné menstruace a ke zmírnění příznaků premenstruačního syndromu, způsobovaných prostaglandiny.

Podporuje také nárůst svalové hmoty, což souvisí s metabolismem, a především příznivě působí na vlasy, a to jak sám o sobě, tak v kombinaci s kokosovým nebo olivovým olejem. Protože je lehký a zároveň bez pachu, velmi rychle se vstřebává, nezanechává vlasy mastné a zlepšuje prokrvení podmiňující zásobování živinami, stimuluje vlasové folikuly a růst vlasů a zabraňuje jejich vypadávání. Před použitím je možné ho zahřát mírně nad tělesnou teplotu. Je to zároveň jeden z nejvhodnějších olejů na suché a poničené vlasy, které pozbyly mastných kyselin následkem barvení nebo

73

lakování. Někteří terapeuti dokonce doporučují nechat olej působit ve vlasech přes noc. V každém případě by se měl aplikovat nejméně hodinu před použitím šamponu.

Světlicový olej se dá používat na detoxikační masáže a k ošetření pokožky. Aplikuje se samotný nebo v kombinaci s mandlovým olejem. Velmi dobře se vstřebává a prospívá zejména citlivé, suché kůži, kterou hydratuje, zvláčňuje a zachovává její elasticitu. Zlepšuje akné, rozpouští škodliviny a umožňuje vylučování odpadních látek kožními póry. Kromě toho zesvětluje tmavé skvrny, působí proti vráskám a urychluje hojení jizev.

NAŠE DOPORUČENÍ

Světlicovým olejem můžete provádět zjednodušenou celotělovou masáž. Několik kapek oleje rozetřete v dlaních a masírujte jimi chodidla a ruce. Vhodné je přitom vnitřně užívat polévkovou lžíci oleje jednou denně. Vstřebávání a účinek oleje podporuje listová zelenina, ořechy a celozrnné obilniny. Proto ho můžete přidávat i do salátů a zálivek.

Použitá literaturaBible, Ústřední církevní nakladatelství, Praha, 1979

Bühring, Ursel: Praxis-Lehrbuch der modemen Heilpflanzenkunde, Stuttgart, 2011

Faber, Lee: Healthy Oils, Abbeydale Press, Manchester, 2007

Frej, David: Ájurvéda - medicína zdraví a dlouhověkosti, Eminent, Praha, 2007

Frej, David: Detoxikace, Triton, 2010

Frohn, Birgit: Die Ölziehkur, Mankau Verlag, Murnau a. Staffelsee, 2012

Hanka, Zdeněk; Kuchař, Jiří: Léatelé, jak je neznáte, Eminent, Praha, 1991

Herbář aneb bylinář doktora Petra Ondřeje Mathiola, Nakladatel B. Kočí, Praha, 1929

Hofman, Jaroslav; Janeček, Oldřich: Zpráva o léateli z Batňovic, Poznání, Olomouc, 2000

Janča, ]iří: Alternativní medicína, Eminent, Praha, 2000

Jonáš, Josef; Kuchař, Jiří: Zdraví v ohrožení, Eminent, Praha, 2013

Kalweit, Holger: Svět šamanů a vnitřní vesmír, Eminent, Praha, 2005

Kuby, Clemens: Mental Healing, Eminent, Praha, 2011

Lüthi, Roland; Iding, Doris: Heilsame Öle, F. A. Herbig

Verlagsbuchhandlung, Mnichov, 2008

Messing, Norbert: Gesund und fit durch Ölsaugen, BIO Ritter GmbH

Verlag und Versand, Tutzing/Starnberger See, 2013

Novotný, Adolf: Biblický slovník, Kalich, Praha, 1956

Pollak, Kurt: Medicína dávných civilizací, Orbis, Praha, 1976

Rystonová, Ida: Průvodce lidovými názvy rostlin, Academia, Praha, 2007

74

Wolfram, Katharina: Heilung durch Entgiftung, Schirner Verlag, Darmstadt, 2008

75