7. Základy elektrotechniky 1
Kirchhoffovy zákony
7. ZEL1 – Kirchhoffovy zákony
Při řešení elektrických obvodů, tedy různě propojených sítí tvořených
zdroji, odpory (kapacitami a indukčnostmi) se opíráme o dva základní
fyzikální zákony, Kirchhoffovy zákony.
a) Proudový Kirchhoffův zákon (1.zákon) říká, že algebraický součet
proudů ve větvích spojených v libovolném uzlu je roven nule. Jinými
slovy: součet proudů do uzlu přitékajících je roven součtu proudů z uzlu
odtékajících. Vžila se dohoda, že proudy tekoucí z uzlu se označují
kladným znaménkem, proudy tekoucí do uzlu záporným znaménkem.
b) Napěťový Kirchhoffův zákon (2.zákon) říká, že algebraický součet
napětí ve větvích tvořících libovolnou smyčku je roven nule. Znaménka
napětí orientovaných souhlasně se smyčkou se berou kladně, opačně
orientovaná napětí se berou se záporným znaménkem. Pojmy smyčka a
uzel budou zřejmé z následujícího obrázku.
7. ZEL1 – Kirchhoffovy zákony
Obvod na obrázku má dvě smyčky
(označené I a II) a jeden uzel. Pro
smyčku I platí podle Kirchhoffova
zákona pro napětí ve smyčce I :
- U1 + R1.I1 + R2.I1 + U2 + R3.I3 + U3 = 0
Pro napětí ve smyčce II dostaneme
rovnici :
- U2 – R3.I3 - U3 + R5.I2 + R4.I2 = 0
Pro proudový uzel platí :
I2 + I3 – I1 = 0
Známe-li některé obvodové veličiny,
můžeme pomocí Kirchhoffových zákonů
vypočítat ostatní.
Konvence značení napětí a proudů !
7. ZEL1 – Kirchhoffovy zákony
Příklad 1 na Kirchhoffovy zákony:
1. Kirch. z.:
Σ Ii = 0
tedy součet proudů
vstupujících do plochy S a
vystupujících z plochy S je
roven 0 :
- I1 - I7 + I4 + I5 + I6 = 0
Ale též to platí o jednotli-
vých uzlech :
- I1 + I2 + I4 = 0
- I2 + I3 + I5 = 0
- I3 + I6 – I7 = 0
7. ZEL1 – Kirchhoffovy zákony
2. Kirch. z.: součet napětí ve smyčkách je roven 0.
- U1 + R1I1 + R4I4 = 0
- R4I4 + R2I2 + R5I5 = 0
- R5I5 + R3I3 + R6I6 = 0
- R1I1 – R2I2 – R3I3 + R7I7 = 0
7. ZEL1 – Kirchhoffovy zákony
Ukažme si použití Kirchhoffových zákonů na příkladu
sériového a paralelního řazení odporů. Sériově řazené
odpory jsou zapojeny podle obrázku:
Všemi odpory protéká stejný
proud I a bude tedy platit:
U = R1.I + R2.I + R3.I a tedy
U/I = R = R1 + R2 + R3
Tedy celkový odpor několika
sériově řazených odporů je
roven součtu jejich hodnot.
Zapojíme-li odpory paralelně dostaneme uspořádání podle
dalšího obrázku:
7. ZEL1 – Kirchhoffovy zákony
Pro proudový uzel platí podle
Kirchhoffova zákona:
I = I1 + I2 + I3Na všech paralelně zapoje-
ných odporech je stejné na-
pětí U a pro jednotlivé proudy
dostaneme:
I1 = U/ R1, I2 = U/R2, I3 = U/R3 a odtud
I
U=1
R=1
R1
+1
R2
+1
R3
Tedy při paralelním řazení odporů se sčítají jejich
převrácené hodnoty, nebo jinak řečeno sčítají se jejich
vodivosti.
7. ZEL1 – grafy
Větev - nahrazuje prvek (kombinaci prvků) mezi dvěma uzly -reprezentuje ji čára
Uzel - místo spojení nejméně dvou větví - nahrazuje svorky prvku
Graf obvodu - pomocí větví a uzlů reprezentuje „propojení“ obvodu
Strom - množina větví grafu, která spojuje nejmenším počtem čar všechny uzly (z grafu můžeme vybrat více než jeden strom)
Uzlová dvojice - uzel + referenční uzel
Nezávislá větev - nepatří do stromu
Smyčka - uzavřená dráha tvořená větvemi (v každém uzlu se mohou stýkat pouze dvě větve smyčky)
Nezávislá smyčka - obsahuje pouze jednu nezávislou větev, zbylé větve musí být součástí stromu
7. ZEL1 – grafy
grafový model
větev(hrana)
uzel
Příklady stromů
7. ZEL1 – grafy
Příklady stromů
nezávislé větve
Smyčka (nezávislá)
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů a metoda uzlových napětí
Metoda smyčkových proudů (MSP) a metoda
uzlových napětí (MUN)
• představují další metody používané k analýze obvodů
(k výpočtu obvodových veličin na jednotlivých prvcích)
• jsou založeny na aplikaci I. a II. Kirchhoffova zákona
• vedou k sestavení soustavy lineárních rovnic (tzv.
obvodových rovnic)
• počet rovnic pro každou z metod lze předem určit
• vybíráme metodu, která vede k menšímu počtu rovnic v soustavě
• počet rovnic je menší než „přímé“ použití I. a II.
Kirchhoffova zákona (tj. sestavení rovnice pro
každou smyčku a uzel)
7. ZEL1 – grafy
V následujících vztazích budeme předpokládat (z důvodu
zjednodušení), že každý uzel je spojen nejméně s jedním dalším uzlem
a že graf obvodu je souvislý, to znamená, že se neskládá z několika
oddělených částí např. vlivem použití vzájemných indukčností (není
tématem SUS) nebo řízených zdrojů s nepropojenými „vstupními“ a
„výstupními“ svorkami.
Počet uzlů: u
Počet větví: v
Počet uzlových dvojic, počet větví stromu: d = u - 1
Počet nezávislých větví, počet nezávislých smyček: s=v-d=v-u+ 1
Počet rovnic u metody uzlových napětí: xMUN = d - [počet zdrojů napětí (nezávislých i řízených)]
Počet rovnic u metody smyčkových proudů xMUN = s - [počet zdrojů proudu (nezávislých i řízených)]
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Použití I. a II. Kirchhoffova zákona vede k velkému počtu rovnic.
Pokud je u daného obvodu menší počet nezávislých smyček než
uzlových dvojic, počítáme nejdříve proudy nezávislých větví, přičemž
proudy nezávislých větví pokládáme za tzv. smyčkové proudy. V
nezávislých větvích pak protékají jen smyčkové proudy, ve větvích
stromu algebraický součet proudů sousedních smyček.
Pro každou nezávislou smyčku můžeme sestavit rovnici na základě II.
Kirchhoffova zákona, přičemž vyjadřujeme napětí na prvcích pomocí
jejich charakteristik (v SUS se jedná o aplikaci Ohmova zákona U=R.I)
a smyčkových proudů.
Použití pouze II. Kirchhoffova zákona vylučuje napsat takové rovnice,
které by byly na sobě závislé (minimalizace počtu rovnic).
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Při řešení obvodů metodou MSP postupujeme takto:
1.V jednotlivých členech obvodu označíme smysl předpokládaných
proudů.
2.Volíme smyčky tak, aby každá větev obvodu byla alespoň v jedné z
nich. Proud zdroje proudu musí být současně smyčkovým proudem.
3.Zvolíme smysly smyčkových proudů. Mohou být libovolné, ale pro
snadnou kontrolu je volíme souhlasně.
4.Určíme rovnice pro všechny smyčky podle II. KZ. Pro stanovení
úbytku napětí na odporech uvažujeme smyčkové proudy.
5.Vypočítáme smyčkové proudy
6.Vypočítáme proudy skutečné pomocí smyčkových proudů. V případě,
že skutečný proud vyjde se záporným znaménkem, značí pouze to, že
skutečný proud má opačný smysl, než jsme předpokládali.
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Počet nezávislých smyček: s = 3
Počet rovnic u metody smyčkových proudů xMUN = s - [počet zdrojů
proudu (nezávislých i řízených)] = 3
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
IA: -U
1+R
1IA+R
2(I
A-I
B)=0
IB: R
2.(I
B-I
A)+R
3IB+R
4(I
B-I
C)=0
IC: R
4(I
C-I
B)+R
5IC+U
2=0
IR3
=IB=0,122A
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
U obvodů, v nichž jsou zapojeny zdroje proudu, si musíme uvědomit,
že proudy větví se zdroji proudu nejsou neznámými, ale jsou dány
proudy zdrojů. Tyto větve musí být proto vždy nezávislé. Rovnice
sestavujeme jen pro ostatní smyčky. Pro smyčku se zdrojem proudu je
možno sestavit rovnici pouze dodatečně pro výpočet neznámého
napětí na zdroji proudu, pokud je ovšem požadováno.
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Počet nezávislých smyček: s = 3
Počet rovnic u metody smyčkových proudů xMUN = s - [počet zdrojů
proudu (nezávislých i řízených)] = 2
IA: -U
1+R
1IA+R
2(I
A-I
B)=0
IB: R
2.(I
B-I
A)+R
3IB+R
4(I
B-I
C)=0
IC: I
C=I
1
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Při sestavování obvodových rovnic obvodů s řízenými zdroji
postupujeme běžným způsobem. Jediný rozdíl spočívá v tom, že je
vždy třeba vyjádřit řízené obvodové veličiny jako funkce smyčkových
proudů, jinak by v rovnicích vystupovaly jako další neznámé veličiny.
Prakticky musíme vyjádřit řídicí veličiny pomocí smyčkových proudů.
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Počet nezávislých smyček: s = 3
Počet rovnic u metody smyčkových proudů xMUN = s - [počet zdrojů
proudu (nezávislých i řízených)] = 3
IA: -U
1+R
1IA+R
2(I
A-I
B)=0
IB: R
2.(I
B-I
A)+R
3IB+R
4(I
B-I
C)=0
IC: R
4(I
C-I
B)+R
5IC+2R
2.(I
A-I
B) =0
7. ZEL1 – metoda uzlových napětí
Pokud je u daného obvodu menší počet uzlových dvojic než
nezávislých smyček, počítáme nejdříve napětí všech uzlových dvojic.
Příprava sestavení rovnic spočívá pouze ve volbě referenčního uzlu a v
označení napětí všech ostatních uzlů. Tato napětí označujeme jako
uzlová. Buď je napětí prvku přímo uzlovým napětím (je-li prvek jednou
svorkou zapojen do referenčního uzlu) nebo je dáno rozdílem uzlových
napětí.
Pomocí I. Kirchhoffova zákona sestavíme rovnice pro všechny uzly
kromě referenčního, přičemž vyjadřujeme všechny proudy pasivních
dvojpólů pomocí jejich charakteristik (v SUS I=U/R) a uzlových napětí.
Použití pouze I. Kirchhoffova zákona vylučuje napsat takové rovnice,
které by byly na sobě závislé (minimalizace počtu rovnic), stejně jako u
MSP.
7. ZEL1 – metoda uzlových napětí
Při řešení obvodů metodou MUN postupujeme takto:
1.Zvolíme referenční uzel tam, kde se stýká největší počet členů
(máme-li takových možností víc, pak volíme referenční uzel jeden pól
zdroje napětí, neboť druhý má již známé svorkové – uzlové napětí).
2.Pro každý uzel stanovíme všechny proudy v uzlu a určíme rovnice
podle I. KZ.
3.V případě zdrojů napětí doplníme rovnice odpovídající těmto
zdrojům.
4.Řešíme soustavu rovnic, kde neznámými jsou uzlová napětí.
5.Pomocí uzlových napětí vypočítáme proudy nebo napětí na
jednotlivých prvcích obvodu.
7. ZEL1 – metoda uzlových napětí
Počet uzlů: u = 4 Počet uzlových dvojic: d = u - 1 = 4 - 1 = 3
Počet rovnic u metody uzlových napětí: xMUN = d - [počet zdrojů napětí
(nezávislých i řízených)] = 3
7. ZEL1 – metoda uzlových napětí
UA: (U
A-U
B)/R
1 +(U
A-U
C)/R
4+I
1=0
UB: (U
B-U
A)/R
1 +U
B/R
2+(U
B-U
C)/R
3=0
UC: (U
C-U
A)/R
4+(U
C-U
B)/R
3+I
2=0
7. ZEL1 – metoda uzlových napětí
U obvodů, v nichž jsou zapojeny zdroje napětí, si musíme uvědomit, že
napětí větví tvořených těmito zdroji nejsou neznámými, ale jsou dána
právě napětím zdrojů. Z tohoto důvodu je počet nezávislých rovnic,
které musíme sestavit metodou uzlových napětí: xMUN = d - [počet
zdrojů napětí (nezávislých i řízených)]
7. ZEL1 – metoda uzlových napětí
Počet rovnic u metody uzlových napětí: xMUN = d - [počet zdrojů napětí
(nezávislých i řízených)] = 2
UA: U
A=0
UB: (U
B-U
A)/R
1 +U
B/R
2+(U
B-U
C)/R
3=0
UC: (U
C-U
A)/R
4+(U
C-U
B)/R
3+I
2=0
7. ZEL1 – metoda smyčkových proudů
Pokud obsahuje analyzovaný obvod řízené zdroje, musíme při použití
metody uzlových napětí vyjádřit jejich řízená napětí nebo proudy
pomocí uzlových napětí, jinak by tyto veličiny vystupovaly v
obvodových rovnicích jako další neznámé veličiny. Toho se dosáhne
tím, že pomocí uzlových napětí vyjádříme veličiny řídicí.
7. ZEL1 – příklad 7.1
V obvodu zapojeném podle obrázku stanovte proudy procházející jednotlivými rezistory a určete, jaká jsou na nich napětí. Rezistory mají hodnoty 10 Ohm a napětí zdrojů jsou 10V.
7. ZEL1 – příklad 7.2
V obvodu zapojeném podle obrázku stanovte proudy procházející jednotlivými rezistory a určete, jaká jsou na nich napětí. Rezistory mají hodnoty R1 = 1kOhm, R2 = 500 Ohm, R3 = 1kOhm a proudy dodávané zdroji jsou I1 = 10mA a I2 = 20mA.
7. ZEL1 - Materiály
Jáneš V.: Přednášky Elektrotechnika 1
Blahovec A.: Elektrotechnika III
Mikulec M., Havlíček V.: Základy teorie elektrických obvodů 1
Boreš P.: Materiály k předmětu Teorie obvodů 1
Malý K., Musil T., Sadil J., Sýkora O., Zelenka J.: Základy elektrotechniky - cvičení