R E C Y K L O H R A N Í aneb

Jak jsme začínali a ukázky toho, co jsme už zvládli

ZŠ Prachatice, Vodňanská 287 – 2. stupeň

OBSAH Úvod ........................................................................................................ 3

Školní rok 2008/2009 – Začínáme ........................................................... 4

Koš snů .................................................................................................... 5

Školní rok 2009/2010 – JEDEN Z úkolů – Cesta odpadu.......................... 6

druh odpadu ............................................................................................ 6

„Test na zahřátí“...................................................................................... 7

Sešlápni, ušetři ........................................................................................ 8

Školní rok 2010/2011 – Příběhy našich dědečků a babiček .................... 9

Ekoabeceda ............................................................................................. 9

Vánoční koledy trochu jinak .................................................................. 10

Školní rok 2011/2012 – Červený kontejner........................................... 10

Školní rok 2012/2013 – Cesta kolem světa – početní úkoly ................. 11

Školní rok 2013/2014 – Enigma ............................................................ 13

Co doma dělám rád (ráda) a co vážně „nemusím“ ............................... 13

Školní rok 2014/2015 – „Ovocná výzva“ ............................................... 14

Školní rok 2014/2015 – „Ovocná výzva“ ............................................... 14

Školní rok 2015/2016 ............................................................................ 15

Školní rok 2015/2016 – Třídím, třídíš, třídíme ...................................... 16

Školní rok 2016/2017 – Pátrejte s baterkou aneb lovíme baterie ..... 17

Školní rok 2017/2018 – historie ............................................................ 17

Školní rok 2017/2018 – „Vydržím víc, posloužím déle“ ........................ 19

Školní rok 2018/2019 – Příběhy starého elektra................................... 20

3

ÚVOD Dovolte, abychom si v čase, kdy vzpomínáme na uplynulých 30 let od Sametové revoluce a kdy se stále

častěji ozývají upozornění na nutnost ochrany našeho životního prostředí, připomněli více než desetileté

působení naší školy v celostátním projektu „Recyklohraní“.

Na úvod pár slov o projektu „ Recyklohraní“?

Škola je do tohoto projektu zapojena od jeho vzniku 1. září 2008. V prvním roce bylo do soutěže

zapojeno 1 603 škol. Jedná se o školní recyklační program, který je zaměřen na realizaci zpětného

odběru elektrozařízení, baterií a akumulátorů spojenou s osvětovou činností v oblasti nakládání

s odpady. Rozvíjí vztah dětí k životnímu prostředí formou her, praktických činností a kvízů.

Po celý rok žáci 1. i 2. stupně plní zadané úkoly, při nichž využívají znalostí z různých oborů – českého

jazyka, matematiky, výtvarné výchovy, přírodovědy, fyziky, přírodopisu, ochrany životního prostředí aj.

Pro představu si zadání i řešení některých prací (bohužel jsme neuchovali záznamy všech splněných

úkolů) můžete prohlédnout.

Za splněné úkoly získává škola body, které může vyměnit za různé ceny z nabídky speciálního

katalogu podle vlastního výběru. Za nasbírané body jsme například získali v průběhu našeho zapojení do

projektu stolní hokej, stůl pro stolní tenis, mikroskop do kabinetu přírodopisu a keyboard pro hudební

výchovu.

V současné době se projektu účastní 3 781 škol. Kromě plnění úkolů získáváme body za sběr baterií

a vysloužilého drobného elektrozařízení. Chcete nám s jejich sběrem pomoci? Rádi přijmeme vybité

baterie, rozbité elektrické hračky, nefunkční mixéry, šlehače, žehličky, konvice, mobily, … Prostě vše, co

potřebovalo ke svému chodu elektrický proud. DÉKUJEME!

4

ŠKOLNÍ ROK 2008/2009 – ZAČÍNÁME

První rok řešili úvodní kvízy z oblasti třídění a recyklace odpadů. S hledáním správných odpovědí nám často pomáhal počítač. Chcete to zkusit s námi?

1. Kolik kontejnerů na tříděný odpad bylo 6. Jak se nazývá místo, kde je možné odevzdat v roce 2007 v ČR? k dalšímu využití obaly, baterie či mobily?

a) 90 000 a) skládka

b) 120 000 b) třídící linka

c) 160 000 c) sběrný dvůr

2. Kolik kilogramů tříděného odpadu 7. Vyřazená elektrozařízení obsahují zejména připadalo roku 2007 na 1 obyvatele ČR? následující látky:

a) 35 a) drahé kovy

b) 49 b) dřevo

c) 56 c) PVC

3. Ke třídění papíru slouží kontejner, 8. Kolik kusů baterií se ročně prodá v České který má barvu: republice?

a) modrou a) 100 000

b) zelenou b) 1 000 000

c) žlutou c) 100 000 000

4. Kolik obyvatel ČR přiznává, že 9. V roce 2007 v průměru každý z nás předal pravidelně třídí

odpady? k recyklaci: a) 50 % a) jednu baterii b) 70 % b) 5 baterií c) 90 % c) 10 baterií 5. Kolik speciálních boxů na sběr 10. Všechny použité baterie, které se v ČR použitých

elektrozařízení je v ČR seberou, se třídí na zvláštní lince, která je instalováno? umístěna:

a) 180 a) ve Slaném

b) 1 800 b) v Ostravě

c) 18 000 c) v Kladně

Správné odpovědi: 1c, 2b, 3a, 4b, 5b, 6c, 7a, 8c, 9a, 10c

5

KOŠ SNŮ - Dalším úkolem bylo vyrobit koš, který by umožnil pohodlně třídit odpad. Jeden z našich návrhů

představujeme.

Koš otevřený

Koš zavřený

6

ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 – JEDEN Z ÚKOLŮ – CESTA ODPADU Měli jsme zjistit, kam putuje odpad, který vytřídili obyvatelé našeho města. Udivilo nás, jaké

vzdálenosti musí mnohdy urazit. Zjištěné údaje jsme zaznamenali do mapy ČR.

Cesta odpadu – bez „mezipřistání“

DRUH ODPADU cesta odpadu cca km

Směsný komunální odpad Skládka odpadu Libínské sedlo 5 km

Objemné odpady Sběrný dvůr Prachatice (provozuje ENVISAN-GEM České Budějovice), dále podle druhu odpadu – různé

1 km

Nebezpečné odpady oleje a jiné emulze – Fa REKLA – Heřmanův Městec, PEMOL - Nitra, MIKROCHEM - Olomouc

pneumatiky – fa QUAIL Hůrka u Temelína

baterie, železo – CZECH METAL - Olomouc

280 km 450 km 250 km 70 km 380 km

Papír papírny České Budějovice 50 km

Plasty ROPO Štětí 200 km

Nápojové kartony Březiny u Vysokého Mýta 250 km

Sklo AMT Příbram 150 km

Kovy Kovošrot České Budějovice, dále do hutí podle momentální nabídky a poptávky – např. Linz (Rakousko) nebo Ostrava

50 km 170 km 470 km

Elektroodpad Otava Elektronics, a. s. Vacov 30 km

7

„TEST NA ZAHŘÁTÍ“ byl tentokrát složitější.

1. Kolik škol se zapojilo do prvního ročníku programu Recyklohraní?

a) 1 036

b) 1 306

c) 1 603

2. Kolik tun baterií a vysloužilých elektrozařízení se díky Recyklohraní podařilo sebrat?

a) 5 tun baterié a 15 tun elektrozařízení

b) 19 tun baterií a 50 tun elektrozařízení

c) 50 tun baterií a 190 tun elektrozařízení

3. K čemu slouží třídící linka na odpady?

a) K úpravě odpadů před jejich odložením na skládku

b) K úpravě před recyklací do podoby, kterou vyžadují zpracovatelské podniky, např plasty

roztřídit podle barev a druhu, zbavit je nečistot, slisovat do balíků

c) K míchání odpadů do příslušného poměru pro to, aby mohly být spáleny

4. Který kontejner s tříděným odpadem bude při úplném zaplnění nejtěžší?

a) s plasty

b) s papírem

c) se sklem

5. Tepelná izolace je materiál, který se často vyrábí recyklací:

a) skla

b) kovů

c) objemných materiálů

6. Teplota, při které se během recyklace taví sklo, je:

a) vyšší než 1 000o C

b) cca 650o C

c) nižší než 600o C

7. Do kontejneru na sklo rozhodně nepatří:

a) tabulové sklo

b) zrcadla

c) sklenice od kečupu

8. Zařízení, ve kterém se ze starého papíru oddělí papírenská vlákna, se nazývá:

a) rozvlákňovač

b) třídič

c) rekuperátor

9. Co znamená, když se řekne, že se jedná o kompozitní obal?

a) Obal je vyroben z kompozitních materiálů, jako je karbon

b) Obal je složen do příslušného tvaru bez použití kovových sponek

c) Obal je složen z několika materiálů, které jsou na sebe pevně navrstveny

10. Kolikrát je možné recyklovat papírenské vlákno?

a) jen jednou

b) cca šestkrát

c) do nekonečna

Řešení: 1c, 2c, 3b, 4c, 5a, 6a, 7b, 8a, 9c, 10b

8

SEŠLÁPNI, UŠETŘI V dalším úkolu bylo porovnat, o kolik sešlápnutých PET lahví se vejde do nádoby víc proti lahvím

nesešlápnutým. Tady jsme využili jednoduchý stroj na zmáčknutí lahví, který byl k dispozici na chodbě v 1. patře. A výsledky byly lepší, než jsme předem odhadovali.

Úkol dne 30. 11. 2010 zpracovali žáci třída 8. A s těmito výsledky:

Objem nádoby (v litrech): 30 l

Objem použitých PET láhví (1 l, 1,5 l, 2 l…) : 1,5 l

Počet nesešlápnutých láhví v nádobě (ks) : 10

Počet sešlápnutých láhví v nádobě (ks): 39

Výpočty:

1. O kolik kusů více se vešlo sešlápnutých láhví do nádoby? 29

2. Kolikrát více sešlápnutých láhví se vešlo do nádoby? 3,9 krát

3. Do kontejneru o objemu 1100 litrů by se vešlo 367 ks nesešlápnutých láhví a 1430 ks sešlápnutých

láhví

9

ŠKOLNÍ ROK 2010/2011 – PŘÍBĚHY NAŠICH DĚDEČKŮ A BABIČEK

Jeden z úkolů nesl název „Příběhy našich dědečků a babiček“ A takhle se ho zhostila žákyně 9. třídy

Denisa Štětinová:

Babiččina lednička Když jsem se babičky zeptala, jestli měla nějaký elektrický spotřebič, na který ráda vzpomíná, chvíli

přemýšlela. Pak řekla, že když byla malá, tak nic takového nebylo. Ale po chvíli se jí rozzářily oči a řekla: ,,Lednička!“ A rozpovídala se.

,, Ledničku jsem si s dědou koupili, když jsme spolu byli asi půl roku. Byla to naše první lednička a vlastně i náš první společný elektrospotřebič. Cestou na její nákup jsme se asi dvakrát museli vracet. Nejdříve pro naše našetřené peníze a pak pro klíče v zámku. Bylo zrovna slunečné počasí a my dorazili do obchodu. Tam hrozná fronta a hrozné horko. Děda byl nervózní a bál se, že by nám ledničku ,,Lehelku“ mohli prodat.“ Babička se zamyslela. Bylo hezké ji pozorovat, jak vzpomíná na své mládí: „Nakonec se ale na nás řada dostala a my si odnesli krásnou, bílou ledničku – Lehel 150.“

S ledničkou zažili i spoustu úsměvných zážitků. Často byla navštěvovaná i v noci, střídali se u ní děda i děti, občas se tam spolu nečekaně střetli. Babička pak ráno nacházela loužičky po nedovřené ledničce, některé dobroty musela vyhodit a noční návštěvníci měli smůlu. Často se v ní nacházely různé věci, jako třeba klíče, žákovská knížka,… Mamka chtěla na babičce podepsat žákajdu, babička ji místo podepsání šoupla do ledničky. Když něco hledali, většinou se to nějakým záhadným způsobem objevilo v ledničce. Ale stejně babička vzpomíná: ,,Měla jsem ji ráda, a kdyby neměla špatná dvířka, kam děda musel dát těsnění, nechala bych si ji. Takhle lednice skončila na chalupě. Tam se dožila asi pětatřiceti let.“

Popovídala jsem si i s dědou, ten zaperlil jinak. ,,Co je mi do nějaký ledničky? Mně se líbila, hlavně když byla plná.“ zasmál se.,, Néé, babička ti chtěla říct, že to byl prostě kvalitní výrobek, který sloužil spoustu a spoustu let.“

Potom si babička ještě na něco vzpomněla: ,,Jo a televize, kterou znáš, taková ta stará z chalupy, tu už taky máme víc jak 30 let…!“ uzavírá babička náš rozhovor.

Takže jsem zjistila, že ačkoli si babička ze začátku na nic nemohla vzpomenout, nakonec by ještě alespoň dvě hodiny povídala o svých milovaných spotřebičích.

EKOABECEDA Splněný úkol: Sběr baterií jsme podpořili i výrobou plakátu. Po určitou dobu zdobil plot u naší školy.

10

VÁNOČNÍ KOLEDY TROCHU JINAK

Vánoční koledy „Rolničky, rolničky“ všichni známe. Tentokrát dostala podobu speciální koledy

s recyklační tématikou. Při jejím vymýšlení i nazpívání jsme se docela pobavili.

1. Lidi myslete, prachy šetřete, Místo staré žárovky zářivku vsaďte. Nejdřív zamžourá, svítit začíná,

šetří vaše peníze, službu udělá.

Refr. Lidičky, myslete, prachy šetřete, vaše nové zářivky radši nakupte. Nasaďte, šroubujte, potom rozsviťte, zářivka do pokoje fajn investice je.

2. Dudlík z dětských let, hoď do plastu

hned, těch, co třídí odpadky, ať je plný svět. Třiďte flaštičky, dnes a zítra zas, jak pomoci přírodě, to ví každý z nás.

3. Vaše odpadky, přijdou na skládky, znečišťují přírodu a smrdí taky. Odpad vytřiďte, recykluje se, Z vaší staré pet flašky mikina bude.

Refr. Přírodo, přírodo, jak tě ochráním, recyklací odpadu nebo šetřením. Přírodo, přírodo, jakpak se teď máš, s maminkou i tatínkem recykluji rád.

ŠKOLNÍ ROK 2011/2012 – ČERVENÝ KONTEJNER Jedním z úkolů bylo zmapovat červené kontejnery na vysloužilá elektrozařízení ve městě a na toto

téma napsat příběh, ve kterém se objeví červený kontejner a názvy aspoň tří míst, kde se kontejner nachází. Tentokrát uvádíme pohádku, kterou společně napsali žáci 9. ročníku Jakub Šrámek a Petr Kraus

Zjistili jsme, že ve městě Prachatice je v současné době umístěno pět červených kontejnerů

na elektroodpad, a to zde:

Malé náměstí – u prodejny Elektro Chalupa Lázeňská ulice – restaurace U Zastávky Náměstí Přátelství – u prodejny Spar Národní ulice – u prodejny Potraviny Beer Ulice Pod Cvrčkovým – parkoviště u přístřešku na kontejnery

11

Červený kontejner (pohádka)

V ulici Pod Cvrčkovým žil jeden velký červený kontejner. A nebyl to ledajaký kontejner. Sousední kontejnery se živily odpadky z domácnostní, Pet lahvemi, papírem, bílým nebo barevným sklem. Tenhle měl rád elektroniku. A protože byl správný gurmán, měl nejradši značkové zboží, úplně nejvíc mu chutnaly rychlovarné konvice a mobilní telefony. Žehličky ho trochu tlačily v žaludku.

Jednoho krásného letního dne se uvědomil, že už několik dní je horko a sluníčko krásně svití, lidé chodí na koupaliště a úplně zapomínají na to, že by ho měli nakrmit. A protože už v něm hlady všechno vrčelo a pípalo, rozhodl se, že vyrazí do ulic hledat si něco k jídlu sám. Jel na Malé náměstí, dále ulicí Národní až na Náměstí Přátelství. Cestou prohlédl všechny odpadkové koše, poprosil ostatní kontejnery, zda-li by mu nedaly něco z toho, co jim nepatří. A ejhle. Na konci cesty měl bříško úplně plné. Našel své oblíbené tři mobilní telefony a jednu rychlovarnou konvici. Protože měl hlad, nepohrdl ani fénem, externím diskem a několika kalkulačkami. Jako novinku vyzkoušel chuť malého ručního vysavače, byl docela dobrý. A když už skoro nemohl, objevil v jedné obyčejné popelnici autíčko na ovládání – a dokonce nebylo úplně rozbité. Rozhodl se, že ho nesní hned, že si s ním nejdřív trochu pohraje.

Vracel se pomalu domů, na své obvyklé místo a autíčko jelo vedle něho. Blikalo a houkalo a lidé koukali, co se to děje. A v tu chvíli si vzpomněli, že mají doma už nefungující discman, počítačovou klávesnici a další spotřebiče, které dosloužily. A uvědomili si, že je zapomněli odnést do červeného kontejneru.

Tak se červený kontejner rozhodl, že to krásné červené autíčko nesní. Až bude mít příště zase hlad, poprosí ho, aby zahoukalo a zablikalo, aby si ho lidé všimnuli a zase mu něco přinesli. A tak červený kontejner a červené autíčko patří k sobě, a jestli se autíčko neporouchalo dočista, žijí tam dodnes.

Napsali: Jakub Šrámek a Petr Kraus – IX. A

ŠKOLNÍ ROK 2012/2013 – CESTA KOLEM SVĚTA – POČETNÍ ÚKOLY

V tomto školním roce jsme plnili další zadané úkoly z metodických materiálů, došlo i na matematiku. a) Jak dlouho by svítila 60W žárovka, pokud by spotřebovávala jen energii ušetřenou při recyklaci 10 ks starých notebooků (ušetřená energie = úspora oproti energii vydané na těžbu surovin a prvovýrobu materiálů potřebných na výrobu 10 ks notebooků). b) Kolik kilometrů by ujel osobní automobil s běžnou spotřebou (8l/100km), pokud by ho poháněl benzín vyrobený z ropy ušetřené díky recyklaci 10 ks starých notebooků. Kam až by tento automobil od Vás dojel? (ušetřená ropa = úspora oproti ropě spotřebované při těžbě surovin a prvovýrobě a dopravě materiálů potřebných na výrobu 10 ks notebooků). c) Kolikrát by se osprchovala čtyřčlenná rodina, pokud by ke sprchování používala jen vodu ušetřenou díky recyklaci 10 ks starých notebooků. (ušetřená voda = úspora oproti množství vody vydané na těžbu surovin a prvovýrobu materiálů potřebných na výrobu 10 ks notebooků).

12

Ŕešení.

a) úspora energie: 0,103 . 10 = 1,03 MWh = 1 030 000 Wh

60 W žárovka: 1 030 000 : 60 = 17 166, 667 hodin = 715,278 dní = 1,959 roku = přibližně 2 roky

b) úspora ropy: 6,809 . 10 = 68,09 litru

ujeté km: (68,09 : 8) . 100 = 8,51125 . 100 = 851,125 km Kam bychom dojeli: např: z Prachatic za hranice České republiky - ke Středozemnímu moři či do Říma - k Jaderskému moři – Makarská Riviéra až Dubrovník v Chorvatsku, - k Baltskému moři v SRN, - do Bruselu v Belgii, do Monaka, do Ženevy ve Švýcarsku …

c) úspora vody: 392 . 10 = 3 920 litrů

počet sprchování: 3 920 : 288 = 13,611 krát průměrný čas sprchování je 6 až 8 min., průměrná spotřeba vody je 12 - 14 litrů za minutu – počítáme

6 minut a 12 l za minutu = 72 litrů … 4 osoby: 288 litrů Dalším úkolem bylo „Rok poté - Pátrání po černé skládce“ Když jsme zjistili, že naším úkolem je hledat nepovolenou skládku v okolí naší školy, šli jsme nejdříve

hledat na místo, kde jsme před dvěma lety našli opuštěnou lednici. K našemu překvapení tu už ale lednice nebyla. Snažili jsme se obejít město z různých stran, ale žádnou velkou skládku jsme nenašli. Pro naše pátrání je to škoda, ale na druhou stranu jsme byli potěšeni, že až na výjimky jsou obyvatelé našeho města ukáznění a k vyhazování odpadu využívají příslušné kontejnery a sběrný dvůr.

Proto jsme přiložili jenom fotku z míst, kde žijí pravděpodobně bezdomovci (prostor za vlakovým nádražím), kteří si s nepořádkem hlavu nelámou. Druhé místo, kde jsme objevili nepořádek, je v blízkosti zahrádkářské kolonie. Obě tato místa ale bohužel nesplňují požadavek „skládky většího rozsahu“.

Pátrali žáci 9. ročníku pod vedením paní učitelky Hany Paclíkové. Další část úkolu – osmisměrku – řešili v rámci výuky volitelného předmětu Přírodopisná praktika, jeho součástí je i EVVO.

13

ŠKOLNÍ ROK 2013/2014 – ENIGMA Jeden z úkolů měl tajuplný název „Enigma“ Že netušíte, o co se jedná? Enigma byl přenosný šifrovací stroj používaný k šifrování tajných údajů. Žáci si přečetli část příběhu o

Katce a Honzovi, jehož součástí bylo vyluštění různých šifer. Ty byly nápovědou pro zjištění, kde se ukrývá tajná zpráva. Úkolem bylo vymyslit dokončení příběhu.

Příběh Katky a Honzy Společně se pustili do luštění, během krátké chvilky zjistili tajenku – SVĚTLO. Vylezli na stůl a uviděli,

že na stropním světle je pověšený nějaký papírek. S nadšením ho sundali, ale ať hledali, jak hledali, na papíře nic nebylo. Katka položila papír na stůl a otočila se na Honzu s uplakanýma očima: „Jak se odsud dostaneme? Asi zase zklameme našeho velitele. Jsme k ničemu.“

Honza ji nejdříve utěšoval a potom dostal nápad. Co aby se podíval pod kryt světla? „Posviť mně ještě jednou na světlo, co když tam je ještě něco?“, poprosil Katku. A měl pravdu! U zářivky byl smotaný ještě další papírek, vlastně později se ukázalo, že papírky jsou dva. Z prvního se dozvěděli, že majitelé chaty museli narychlo odejít, protože voda v jezeře začala rychle stoupat a hrozilo zatopení a odříznutí cesty do města. Chatu zajistili před zloději. Dveře se za každým, kdo do chaty vejde, zavřou a obyvatelé zůstanou v chatě uvězněni.

Katka i Honza (i když ten si to nechtěl přiznat) dostali strach, až se z toho Katce rozklepaly obě ruce. Ale to bylo jejich štěstí. Ukázalo se, že velitel jim připravil další překvapení. V roztřesených rukách se papírky rozdělily od sebe a před Katkou a Honzou se ukázal plánek s návodem, jak se z chaty dostat ven.

Na plánku byla zvláštním způsobem zdůrazněná sedačka. Zkusili ji poodtáhnout, pod ní se objevil poklop a po jeho zvednutí se před nimi otevřela temná chodba. Katka chtěla rozsvítit baterku, ale ne a ne se jí to podařit. „Musíme jít poslepu!“ Honza jen ustrašeně přikývl. Šli pomalu podél chladné vlhké stěny. Náhle Katka ucítila místo chladného kamene dřevo. Zajásala: „To budou dveře!“ Nadšeně zvolala: „Je to určitě cesta ven.“ Honza byl trochu nedůvěřivý, váhal, zda je dobré jít tam, kde nevědí, co je čeká. Ale nakonec usoudili, že jim nic jiného, než tuhle cestu vyzkoušet, nezbývá. A dobře udělali. Během chvíle se ocitli na svobodě.

A rozbitou zářivku, kterou celou dobu svíral Honza v ruce, odevzdali svému veliteli na důkaz toho, že úkol splnili. Nakonec dostali ještě plusové body za to, že věděli, kam se mají vyřazené zářivky správně odložit.

Skupinová práce žáků 8. A třídy, největší podíl na sestavení příběhu měla Klára Růžičková.

CO DOMA DĚLÁM RÁD (RÁDA) A CO VÁŽNĚ „NEMUSÍM“ Úkolem bylo zjistit, s čím děti rády pomáhají a pro neoblíbenou činnost vymyslet a nakreslit či vytvořit

pomocníka. Úkol plnili žáci 8. třídy, jedničku dostala nejoblíbenější činnost, desítku ta nejméně oblíbená, v rámci třídy jsme spočítali průměry získaných hodnot.

1. sekání zahrady, dřeva, … 3,77

2. vytírání 3,95

3. péče o domácí mazlíčky 4,37

4. mytí bot 4,52

5. vysávání 4,56

6. mytí oken 4,81

7. vynášení odpadků 4,83

8. mytí a utírání nádobí 4,84

9. zametání 5,2

10. vyndávání nádobí z myčky 5,25

11. zalévání kytek 5,46

12. stlaní postele 5,72

13. utírání prachu 5,83

14. věšení a sbírání prádla 5,84

15. žehlení 5,85

16. uklízení pokojíčku 6,64

17. rovnání prádla do skříněk 7,21

14

ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 – „OVOCNÁ VÝZVA“ Na první pohled není jasné, jaké spojení má ovoce s recyklohraním. Ale bylo tomu tak. Úkol navazoval

na příběh Katky a Honzy, kteří se mohli dostat ven pouze za pomoci věcí, které našli v kufříku. A tak si žáci v hodině fyziky vyzkoušeli, že za pomoci ovoce, mincí, hřebíků a drátů lze sestavit jednoduchý galvanický článek, který nahradí baterii.

Dalším úkolem bylo zjistit volací kód. Ten žáci získali po nalezení správných odpovědí na otázky v kvízu. Zadaný kód zadali do vysílačky (v našem případě do kalkulačky) a bylo hotovo.

Zadaný kvíz – znali byste bez nápovědy správnou odpověď? 1. Patří hračky, do kterých se vkládají baterie, mezi elektrozařízení? – ano 2. Značka pro oddělený sběr (nevhazujte so směsného odpadu) je – přeškrtnutá popelnice 3. Maminka přinesla z obchodu 100 g šunky a 3 tužkové baterie. Co vážilo víc? – šunka 4. Označení tužkové baterie – AA 5. Je ve spisovné češtině rozdíl mezi baterií a baterkou? – ano, baterie je zdroj elektřiny, baterkou

označujeme svítilnu 6. Vybité baterie odnášíme – do sběrného boxu ve škole, v obchodech nebo do červeného

kontejneru na elektrozařízení 7. Kolik tužkových baterií potřebujeme k vytvoření „vláčku“ o délce 1 m – 21 kusů

Slovem alkalické baterie označujeme – nenabíjecí

ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 – „OVOCNÁ VÝZVA“

Na první pohled není jasné, jaké spojení má ovoce s recyklohraním. Ale bylo tomu tak. Úkol navazoval na příběh Katky a Honzy, kteří se mohli dostat ven pouze za pomoci věcí, které našli v kufříku. A tak si žáci v hodině fyziky vyzkoušeli, že za pomoci ovoce, mincí, hřebíků a drátů lze sestavit jednoduchý galvanický článek, který nahradí baterii. S pokusem jim pomáhal pan učitel Pangl.

Dalším úkolem bylo zjistit volací kód. Ten žáci získali po nalezení správných odpovědí na otázky v kvízu. Zadaný kód zadali do vysílačky (v našem případě do kalkulačky) a bylo hotovo.

Zadaný kvíz – znali byste bez nápovědy správnou odpověď? 1. Patří hračky, do kterých se vkládají baterie, mezi elektrozařízení? – ano

2. Značka pro oddělený sběr (nevhazujte so směsného odpadu) je – přeškrtnutá popelnice

3. Maminka přinesla z obchodu 100 g šunky a 3 tužkové baterie. Co vážilo víc? – šunka

4. Označení tužkové baterie – AA

5. Je ve spisovné češtině rozdíl mezi baterií a baterkou? – ano, baterie je zdroj elektřiny, baterkou

označujeme svítilnu

6. Vybité baterie odnášíme – do sběrného boxu ve škole, v obchodech nebo do červeného

kontejneru na elektrozařízení

7. Kolik tužkových baterií potřebujeme k vytvoření „vláčku“ o délce 1 m – 21 kusů

8. Slovem alkalické baterie označujeme – nenabíjecí baterie

15

ŠKOLNÍ ROK 2015/2016 9. září jsme slavili 1. evropský den recyklace baterií

V rámci bádání zahájíme pátrání V dalším úkol žáci 1. Stupně hledali ukrytý spotřebič, který potom namalovali, luštili osmisměrku a na

závěr navštívili školní kuchyni, aby aspoň zdálky (do kuchyně jsme nesměli) viděli přístroje, které nyní používají paní kuchařky.

16

ŠKOLNÍ ROK 2015/2016 – TŘÍDÍM, TŘÍDÍŠ, TŘÍDÍME

Naše škola je již od roku 2008 zapojena do projektu Recyklovaní, jehož cílem je prohloubit znalosti žáků

v oblasti třídění a recyklace odpadů a zapojit je do zpětného odběru baterií a použitých drobných elektrozařízení. Drobná zařízení ve škole sbíráme, ale co máme dělat s velkými spotřebiči? Také byste neradi viděli ledničky a pračky vyhozené v příkopu u lesa?

Už 12 let nám s likvidací velkých i malých vysloužilých elektrospotřebičů pomáhá systém ELEKTROWIN. Zajišťuje nejen jejich sběr, ale i zpracování a další využití. Od doby svého založení v roce 2005 zrecykloval více než 18 miliónů vyřazených spotřebičů o celkové hmotnosti více než 280 tisíc tun.

Umíte si představit třeba 3 296 734 kusů zlikvidovaných ledniček o hmotnosti 161 540 tun? Svým objemem se podílejí na recyklaci nejvíce. Pokud bychom je chtěli přepravit po železnici, stejně jako vagóny plně naložené uhlím, potřebovali bychom více než 3 000 vagónů, čili 100 vlakových souprav, každou s 30 vagóny. A což teprve doprava po silnici. Maximální hmotnost kamiónu povolená v EU je 40 tun, samotný kamión má kolem 15 tun. Chtěli byste se potkat s kolonou 6 465 kamiónů, které odváží staré lednice? K tomu si přidejte náklady na tuto dopravu. A to jsme nepočítali vlaky a kolony s pračkami, žehličkami, vysavači a dalšími spotřebiči.

Proto šetřme místo na našich skládkách, využijme vše, co se dá z vysloužilých spotřebičů získat, a ušetřit tak nejen naši přírodu, ale i náklady na výrobu nových spotřebičů. Třeba tím, že staré drobné spotřebiče odneseme do jedné z 10 červených nádob, které v Prachaticích snadno objevíme, velké odvezeme do sběrného dvora, který je přijímá zcela zdarma od pondělí do soboty každý den.

Za naši přírodu Vám děkujeme.

Žáci ZŠ ve Vodňanské ulici

17

ŠKOLNÍ ROK 2016/2017 – PÁTREJTE S BATERKOU ANEB LOVÍME BATERIE

První úkol byl zaměřen na podporu sběru baterií. Žáci měli za úkol shromáždit dostatečný počet baterií a s jejich pomocí vytvořit obrys České republiky.

ŠKOLNÍ ROK 2017/2018 – HISTORIE

Další částí úkolu bylo podle určitých indicií vyhledat na internetových stránkách dané odběrné místo a

výsledek zaznamenat do tajenky, která připomínala zářijový Evropský den recyklace baterií. V rámci pátrání po muzejních kouscích jsme hledali, jakým vývojem prošly některé elektrospotřebiče.

Z výsledku pátrání jsme si vzájemně vytvářeli kvízy a soutěžili v počtu správných odpovědí. Pračky

První pračku sestrojil Angličan Stender kolem roku 1750.

Američan Hamilton Smith navrhl bubnovou pračku, kde prádlem pohybovaly lopatky.

Zřejmě první pračku s elektrickým motorem vyrobil již v roce 1906 Američan Alva Fischer. Ve

stejném roce pak konstruktéři přišli s nápadem ohřevu vody přímo v pračce. Do té doby se totiž

pod bubnem topilo jako v kamnech. Od tohoto vynálezu byl už jen krůček k automatickým

pračkám.

Velký pokrok byl ve vyrábění praček, které uměly prádlo vysušit, a muselo se po praní jen

vyžehlit.

18

Pračka značky Ideal z roku 1905 Česká pračka Karza (1935)

Pračka ZKRAT z roku 1930 Pračka z roku 2000 Ledničky

První ledničku navrhl roku 1805 Američan Oliver Evans

Přestože Evans je obvykle označován za vynálezce ledničky, sám žádnou funkční ledničku

nesestrojil. Jeho návrh o třicet let později vylepšil Jacob Perkins.

Během devatenáctého století byl koncept ledničky vylepšen mnoha vynálezci. Místo tekutého

média se začalo používat plynu a páry.

Skotský vynálezce James Harrison v roce 1855 zkonstruoval přístroj na výrobu ledu - produkoval

neuvěřitelné tři tuny ledu denně.

Na lodi, která vyplula roku 1873 z Norfolku, vybudoval

mrazicí box - místnost obklopenou ledem. Namísto toho,

aby na lodi nainstaloval přímo chladící zařízení, vyrobil na

pevnině led do zásoby. Led však roztál dříve, než Harrison

předpokládal, a maso se zkazilo, a s ním i pověst umělého

mražení, alespoň v té době. Harrison se po tomto

neúspěchu vrátil k žurnalistice.

Až do roku 1929 se v ledničkách běžně používaly

jedovaté plyny, např. oxid siřičitý. Ve třicátých letech je

nahradily freony, které vymizely až v minulém desetiletí, děravěly totiž ozonovou vrstvu.

Lednička v každé domácnosti zcela změnila naše spotřební návyky. Není nutné chodit každý den nakupovat na tržiště nebo do obchodu, rodina si může udělat zásobu chlazených či mražených potravin klidně na týden. Bez této možnosti by vznik a rozšíření supermarketů nebylo možné.

19

ŠKOLNÍ ROK 2017/2018 – „VYDRŽÍM VÍC, POSLOUŽÍM DÉLE“ Žáci 1. stupně s paní učitelkou Olgou Michálkovou tvořili koláž na téma „Co bude lépe sloužit lidem na

Zemi“. Co je výhodnější používat pro ochranu našeho životního prostředí.

Žáci druhého stupně porovnávali různé přístroje – rozlišovali ty s mechanickým pohonem a s nutností

použít pro jejich provoz baterie.

20

ŠKOLNÍ ROK 2018/2019 – PŘÍBĚHY STARÉHO ELEKTRA Seznamte se s pracemi žáků VIII. A

Rychlovarná konvice Přijde mi to jako včera, když si mě z obchodu vyzvedla první majitelka. To jsem byla ještě mladá

čamrda. Byla jsem celá stříbrná s jedním sytě růžovým pruhem. Tenkrát jsem stála majlant, dnes už stojím za starou bačkoru, ale přesto jsem objemná stále stejně.

Když mě moje první majitelka vytáhla z krabice, poprvé jsem si prohlédla svět. A musím říct, chovala se ke mně hezky. Nikdy mě zbytečně nepřeplňovala vodou. Z vody, kterou jsem jí zahřála, si vařila zelený i neslazený čaj s citronem. Nikdy si na mé služby nestěžovala, proto nechápu to, co udělala. Asi po dvou letech si moje majitelka koupila novou konvici, která byla hezčí a modernější než já. Okamžitě jsem s ní chtěla být kamarádka a na naše společné soužití jsem se moc těšila. No a potom se to stalo. Majitelka mě naložila do auta (myslela jsem si, že jedeme na výlet), zavezla mě někam do lesa a tam mě nechala.

Pár dní jsem tam rezla a rezla s ostatními spotřebiči. Ale potom si mě vzal takový zvláštní pán – byl celý zarostlý, špinavý a smradlavý. Po pár měsících mě také opustil, Tak teď ležím uprostřed lesa a čekám na spasitele. Ráda bych se dočkala nějaké akce „Ukliďme svět“, kdy bych se dostala do společnosti dalších starších konvic, mohla si s nimi popovídat a zavzpomínat na krásné časy, která jsem kdysi zažila. A pak se klidně nechám zrecyklovat a budu se těšit na to, že se něco ze mě dostane do nových konvic a já budu moci aspoň zčásti nahlédnout, co je na světě nového, Renáta Štefankovičová

Pečící trouba Narodila jsem se 9. června roku 1900, když do mě zabudovali všechny ty kovy, plasty, skla a já nevím co

ještě. Z továrny mě převezli do skladu jednoho obchodu. Byla tam hrozná tma a strašně jsem se bála. Pak jsem se konečně dostala do obchodu. Ležela jsem tam nejméně měsíc, každou noc jsem brečela, proč si mě nikdo nekoupil. Ale pak jsem se dočkala.

Prý si mě někdo objednal. Nějací divní chlapci mě naložili do kufru auta. Byla tam zase strašná tma a zase mě přepadl strach, kam mě vezou. Cesta byla příšerná, pořád to se mnou skákala a drnčelo, po půl hodině jsme dorazili do cíle. Kufr se otevřel a já se mohla nadechnout čerstvého vzduchu, sluníčko svítilo, no prostě paráda. Pak si pro mě přišel nějaký pán a odnesl mě do svého domu. Uvnitř bylo útulno, moc se mi tam líbilo. Přišli se na mě podívat i další členové domácnosti - jedna paní a čtyři děti. Hned mě napadlo, že tady budu mít spoustu práce. Moje předtucha se stala skutečností. Musela jsem péct každý den, někdy i dvakrát za den.

Po deseti letech jsem byla úplně vyřízená. Tak jsem se jednoho dne sekla a přestala fungovat. Myslela jsem si, že je to dobrý nápad a chvíli si odpočinu, ale to jsem se spletla. Odvezli mě na skládku a začalo nejhorší období mého života. Byla tam zima a vše hrozně smrdělo. Po pár dnech jsem si ale našla kamarády – někteří byli starší než já. Povídáme si a čekáme, jestli se nás někdo ještě ujme. Chtěli bychom být ještě užiteční, souhlasíme i s tím, že bychom se nechali rozebrat. Těšíme se na to, že bychom se třeba i jen svými malými částmi mohli stát ještě užitečnými. Markéta Štefankovičová

Lednička Ahoj kamarádi. Ode dneška bydlím tady na skládce společně s vámi. Na přivítanou se zkusím trochu

představit. V červnu 2005 mě vyrobili a poslali do obchodu. Byla jsem tam jen asi týden a koupila si mě mladá

rodina se dvěma malými dětmi. Přivezli si mě domů a hned mě naplnili potravinami. V horní poličce masné výrobky a sýry, uprostřed jogurty, máslo, tuky na pečení a ve spodním šuplíku zelenina a ovoce. Co se nevešlo, skončilo ve dveřích. Byla jsem úplně plná a šťastná, že někam patřím.

Každou noc mě navštěvoval pan Suchý, kterého přepadaly mlsné chutě. Paní Suchá nakupovala tak moc, že se někdy nestačilo vše spotřebovat. Když se zkazil jogurt, nebyla to žádná příjemná vůně. Pamatuji i výraz pana Suchého, který se omylem napil zkyslého mléka. A pak se to stalo. Najednou jsem neměla sílu dál chladit. Uvědomila jsem si, že tohle je můj konec, že se s touhle skvělou rodinou musím rozloučit.

21

Tak teď jsem tady na skládce a čekám. Kdo ví. Třeba si mě někdo odveze a použije jako skříň. Nebo mě rozeberou na kusy a budu na více místech najednou. Nechám se překvapit. Je to jen otázka času …

Bára Flesarová

O starém rádiu Dědečku, vyprávěj ještě,“ škemral dotykový telefon. Staré rádio, takový ten ohromný kvádr, se

nadechlo a spustilo: „Roku 1952 si mě pořídila rodina Ferencových. Pan Ferenc se o mě staral nádherně. Celé dny u mě seděl a poslouchal Český rozhlas. Kolem běhaly jejich malé děti – Anička a Lojzík. Jednou se jim podařilo rozbít porcelánovou vázu, dovezenou až z Indie. Tam jsem také jednou s panem Fercem bylo. Jel tam pracovat a vzal si mě s sebou. Tam jsem zažil něco úplně nového. Jó, v té Africe, to bylo něco!“

V tom se ozvala jedna stará namyšlená lednice: „To je toho. Každý už někde byl. A navíc, jak jste říkal, že jste byl v Indii a přitom v Africe. Vysílala jsem jeden dokument a tam to bylo jinak.“ „Já se moc omlouvám. Mám toho za sebou tolik, že se mi to všechno plete., „ obhajovalo se rádio.

„V roce 1990 došly panu Ferencovi peníze a musel mě prodat. Koupil si mě starší pán, pan Bašta. Po dlouhé době jsem cítil zase pozornost. Jednoho dne mě ale paní Baštová při stírání prachu shodila z poličky na zem. To byla bolest! Pan Bašta se moc zlobil a odnesl mě do opravny. Tam jsem potkal svou životní lásku. Jak to byla krásná. Seděli jsme spolu na poličce a od rána do večera si povídali. Pak si pro ni ale přijel majitel a odvezl si ji. O rok později mě potkal něco mnohem strašnějšího. Pro paní Baštovou přijela sanitka a odvezla ji do nemocnice, odkud se nevrátila. Pan Bašta ze žalu dostal infarkt a také zemřel. Pamatuji si den, kdy přijelo auto a z něj vystoupili dva lidé. Pochopil jsem, že to bude mladý pán Bašta se ženou. Chvíli se procházeli po domě a něco si šeptali. Pak přišli ke mně. Paní Baštová prohlásila, že rádio je staré a přijde vyhodit. Pan Bašta mě chtěl bránit, protože pro jeho tátu jsem byl poklad, ale nebylo to nic platné. Nakonec mě vzal do auta a odvezl sem.“

„Ale to je moc dobře,“ vyhrkla nadšeně kalkulačka. Ostatní spotřebiče, až na namyšlenou televizi, se k ní přidaly. „A tak teď přemýšlím, jestli bych nemohlo být ještě něčím užitečné a jestli na mě čeká ještě něco hezkého.“ Markéta Pilátová