Date post: | 29-Nov-2014 |
Category: |
Documents |
Upload: | petr-hroch |
View: | 1,313 times |
Download: | 0 times |
ADHD očima psychologaaneb
Rošťáci s nálepkou
Petr HrochMgr. Petr Hroch, psycholog – rodinný poradce
Poradenské centrum sociálních služeb Olomouckého kraje, p. [email protected], [email protected]
CÍL SDĚLENÍ: MOTIVACE K ROZŠÍŘENÍ POHLEDU• Sdělení má za cíl nabídnout jako doplněk k
sofistikovaným odborným informacím z farmacie, klinické psychiatrie a pedopsychiatrie empirický pohled z pohledu praxe psychologie systémové a rodinné.
• ADHD syndrom a jevy jemu blízké mají systémový charakter, tj. mají vliv na okolní systém (rodina, třída…) – rád bych motivoval k hledání spojitostí…
• Širší systémový pohled totiž znamená více výzev, příležitostí a tedy i otevřenější tržní pole…
(ADHD) Děti jsou naši (ADHD) Děti jsou naši teroristiteroristi
a my (dospělí) jsme jejich a my (dospělí) jsme jejich
verbíři, instruktoři, dodavatelé i cíle verbíři, instruktoři, dodavatelé i cíle útoků.útoků.
……drobná provokativní metaforadrobná provokativní metafora
Děti jsou naši teroristiDěti jsou naši teroristiSvým jednáním, které vzbuzuje strach a ochromení, napadají základní hodnoty naší společnosti.Jejich pohnutky jsou často natolik „primitivní“, že jim naše na morálních argumentech postavené strategie nemohou konkurovat.A především – děti věří v jiný svět a dokonce v něm i žijí – virtuální bezhraničný vesmír.
Děti jsou naši teroristiDěti jsou naši teroristiSvým jednáním, které vzbuzuje strach a ochromení, napadají základní hodnoty naší společnosti.Jejich pohnutky jsou často natolik „primitivní“, že jim naše na morálních argumentech postavené strategie nemohou konkurovat.A především – děti věří v jiný svět a dokonce v něm i žijí – virtuální bezhraničný vesmír.
•Zkušený praktik, který se umí pohybovat v rodinném systému, dokáže rozpoznat, kdy je vhodné medikovat dítě a kdy je vhodné medikaci nabídnout rodiči!•Opakované a dlouhodobé trápení rodiče s ADHD dítětem vede k rozvoji symtomů, které už spadají svou povahou do „efka“ – např. tzv. „hysterické matky“, postrach ordinací, otcové agresivní z bezmoci, únavový syndrom, porucha spánku, kompenzační neurotické projevy – abúzus léků či alkoholu, únik do práce, obsedantně kompulzivní jednání.•Prostor pro rozšíření nabídky! Nutný citlivý přístup…•Vhodná kombinace medikace a psychoterapie či poradenství
Děti jsou naši teroristiDěti jsou naši teroristiSvým jednáním, které vzbuzuje strach a ochromení, napadají základní hodnoty naší společnosti.Jejich pohnutky jsou často natolik „primitivní“, že jim naše na morálních argumentech postavené strategie nemohou konkurovat.A především – děti věří v jiný svět a dokonce v něm i žijí – virtuální bezhraničný vesmír.
Právě pro „primitivní“ povahu jednání a uvažování dětí s ADHD selhává klasický edukativní model, který staví na mentorování pouček a pravidel.Z obdobných důvodů také u těchto dětí selhává psychoterapie, která je příliš sofistikovaná či spekulativní, např. terapie postavená na psychoanalytických konstruktech, dasainsanalýza, skupinová dynamická terapie aj.Částečně je účinná kognitivně behaviorální terapie.
Motivace jednání ADHD dětí je silně zakotvena v podkorových centrech mozku, ve neurochemických mechanismech, které „slova“ neumí přímo ovlivnit.
Snaha o ovlivnění těchto mechanizmů psychologicky, může často při necitlivém způsobu zvýšit stres a dále podporovat pocity méněcennosti (nucení dítěte do jógy, klidové relaxace atd.)
Děti jsou naši teroristiDěti jsou naši teroristiSvým jednáním, které vzbuzuje strach a ochromení, napadají základní hodnoty naší společnosti.Jejich pohnutky jsou často natolik „primitivní“, že jim naše na morálních argumentech postavené strategie nemohou konkurovat.A především – děti věří v jiný svět a dokonce v něm i žijí – virtuální bezhraničný vesmír.
•Právě pocity nepatřičnosti, toho, že jsou „Marťani“ ve svém okolí, vede děti se syndromem ADHD po neúspěšných pokusech o inkluzi k útěku do prostředí, kde se cítí buď přijati, či jsou tam sami vládci.
•Moderní technologie se natolik blíží realitě, že poskytují těmto dětem dostatečnou saturaci jejich potřeb a snižují jejich motivaci pro hledání jejich naplnění v reálném světě.
•Paradoxem doby je, že rodič se obává, že dítě zblbne z ritalinu a raději jej nechá zblbnout z GTA IV, NfS, NHL09, popřípadě z FB…
Totálně klidné, neagresivní (non ADHD) dítě
•Máme mnoho definicí,
vymezujících neklidné či
agresivní dítě, dítě s
ADHD.
•Jak ale vypadá opak?
•Jaké by vlastně mělo
být ono klidné dítě?
•Vpravo grafická
definice:
Tajemný sloup v Dillí
cca 2000 let starý, váží 7 tun a NEKORODUJE
Jak to?
• UFO?
• Bohové?
• Dovednosti staré indické civilizace?
Tajemný sloup v Dillí
NEKORODUJE
prostě proto, že není zcela dokonalý!
Jedna z posledních hypotéz vychází ze zjištěného složení železa, ve kterém se objevuje mnoho různých příměsí, nečistot, které v té době nebylo možno technikou tavení odstranit.
Shodou okolností jsou tyto nečistoty v takovém poměru, že vytvářejí antikorozní efekt.
Rošták je prostě dítě, které nám zrezlo…
• Rost znamená německy rez…
• Co se podílí na tom, že děti reznou (stávají se dysfunkčními s negativní prognózou zlepšení)?
• Jsou to tyto faktory, obdobně jako u železa:1. Složení (genetické dispozice)2. Výroba (průběh těhotenství a porodu, ranné dětství)3. Prostředí (rodina a další komunity)4. Péče (prostě péče…)5. Účel (co je potřeba na lopatu, z toho skalpel
neuděláš, aneb až bude každý doktor, umřeme hlady)
6. Užívání (meč, který se neužívá, se sám otupí – japonské přísloví…)
ADHD – léky a psychoterapierozdělení rolí
Léky
•Faktor 1 – Složení − kompenzace trvalých či dlouhodobých neurofyziologických dispozic
•Faktor 2 – Výroba− kompenzace poruch a změn daných těhotenstvím a porodem, podpora dozrávání jak neokortexu, tak především oblasti limbického systému, amygdaly atd.
Psychoterapie•Především faktory 3 a 4 zejména rodinnou terapií s důrazem na akceptaci „jinakosti“ dítěte, s možností medikační podpory rodičů•Faktor 5 je doménou poradenství až terapie s ohledem na rodičovské ambice a tlak na dítě, který je kontraindikací k jeho stavu•Faktor 6 je závislý na vyvážené kombinaci předchozích strategií, tedy na kombinaci vhodné medikace, individuální práce s dítětem a poučeného a přiměřeného přístupu rodičů.
Patologické mýty o ADHD dětech• Mají jiné potřeby…
• Nedá se s nimi komunikovat…
• Je třeba ji dávat více prostoru a volnosti…
• Potřebují úlevy a zvýšený ohled…
• Pomáhají pouze farmaka, ale to jsou oblbováky…
Patologické mýty o dnešních dětech
• Mají jiné potřeby…−Mají jiné způsoby nasycení potřeb… Snad
bychom je měli v jejich jednání umět najít.
• Nedá se s nimi komunikovat…−Děti s ADHD, pokud se nejedná o formy
kombinované s autistickými rysy, mají naopak velmi často zvýšenou potřebu komunikace, sdílení. Jejich diverzifikovaná pozornost však komunikaci tříští, pro racionálního a soustředěného dospělého je pak taková komunikační situace značně frustrující.
Patologické mýty o dnešních dětech
• Je třeba dát jim více prostoru…−Někdy právě tento mýtus vede ke výraznému
zvýšení maladaptivity. Dítě s ADHD je ve větším, rádoby svobodnějším, prostoru více frustrováno absencí dotekových hranic. Neklid dítěte je generován uvnitř jeho mozku, v rozšířeném prostoru jeho amplituda hyperaktivity a hyperkineze spíše naroste. Pokud ovšem jej někdo v tomto volnějším prostoru nedoprovází…
• Potřebují úlevy…−To je další nebezpečný mýtus, jeho patologie
spočívá ve výkladu toho, co je to úleva.−Pokud není mozek efektivně stimulován, nemá proč
daná centra dysfunkcí rozvíjet.
Patologické mýty o dnešních dětech• Pomáhají pouze farmaka…
− Z materiálů informací kolegů, které jste získali přede mnou, jsou patrná tvrdá statistická data o malé úspěšnosti terapií alternativních k medikamentózní léčbě. A bohužel tomu tak je.
− Z praktických zkušeností se ukazuje málo účinná individuální i skupinová terapie dítěte, je-li zaměřena pouze na něj. Pokud se včas pracuje s celou rodinou a především se snížením úzkostných a neadekvátních modelů chování rodičů, je psychoterapie účinnější.
• Farmaka „oblbují“…− Jakékoliv užívání substancí, jež nejsou člověku
přirozené a nejsou běžnou součástí jeho metabolického cyklu má druhotné a často nežádoucí účinky. Musí-li metabolismus zpracovat byť sebemenší množství cizí látky, vždy je to ztráta energie navíc.
− Důležitá je pragmatika, tedy účelnost a očekávaný přínos. Útlum díky lékům může být v mnohém nepříjemný, je však očekávatelný a především vykoupen evidovatelným efektem.
− Sociální útlum díky závislosti na médiích (internet, TV, videohry) je též prokazatelný, avšak není podložen prognózou příznivého efektu.
Agresivní projev je komunikace• Vždy má za cíl sdělit a sdílet nějaký obsah
• Vždy má smysl i účel
• Vždy má své zakotvení v čase, místě a
vztazích, má svůj příběh a děj
• Vždy souvisí s nezbytnými potřebami
člověka
• Vždy (téměř) je následkem prožívané
frustrace
Agresivita - nikoliv příčina patologie, ale její důsledekEmpirický psychologický pohled:
1. Agresivita často pramení z úzkosti a stresu. (v rámci psychosomatického přístupu počítáme i se somatickým stresem)
2. Stres a úzkost pramení z frustrace – nenaplnění základních potřeb (na neurofyziologické rovině uvažujeme jednak o nerovnováze ve stimulaci jednotlivých center, jednak o chemické nerovnováze)
3. Tedy: Dítě se zdravě naplněnými potřebami (bio-psycho-soc) není motivováno k agresivitě (patologické).
Agresivita dětí základní teorie agresivity
Psychologická teorie„Frustrační model“
Sociální model„Modelová role systému rodiny“
Biologická teorie„Regulační funkce amygdaly“
Psychologická teorie„Frustrační model“
Nevědomá registrace stavu
Vědomá registrace stavu
Stav nenasycené potřeby
AkceReakce
Kontrola stavu
Rizikové body• Dítě není připraveno na situaci frustrace a délku
frustrační doby • Dítě má poruchu v uvědomování si svých potřeb –
příliš dlouhá frustrace jej pak vede k extrémním akcím
• Okolí (např. rodina) reaguje neadekvátně: málo či moc
• Okolí rezignuje na požadavky dítěte a předává kompetenci zpět dítěti nebo jinam (systému)
• Okolí nezná potřeby dítěte a reaguje dle svých představ, často chybně
Psychologická teorie„Frustrační model“
„RUKA“ základních životních potřeb
Tak jako ruka musí mít
prsty, aby mohla vůbec
něco uchopit, tak aby
děti mohly naplno a
zdravě uchopit svůj život
do svých rukou, tak k
tomu musí mít naplněny
základní potřeby. Co
prst, to jedna z potřeb.
METAFORA: „RUKA“ základních životních potřeb
1. POTŘEBA MÍSTA• MÍSTO VE FYZICKÉM
PROSTORU (VLASTNÍ
TĚLO A REÁLNÝ SVĚT
KOLEM)
• MÍSTO V
PSYCHOSOCIÁLNÍM
PROSTORU
• MÍSTO V ČASE !
1.
METAFORA: „RUKA“ základních životních potřeb
2. POTŘEBA PODPORY
• SDÍLENÍ – SDÍLENÍ
ŽIVOTNÍHO DĚNÍ A
JEVŮ
• NASAZENÍ – OSOBNÍ
ÚČAST A INVESTICE
• JEDINEČNOST –
INDIVIDUÁLNÍ, NIKOLIV
STÁDNÍ PŘÍSTUP
1.
2.
„ METAFORA: „RUKA“ základních životních potřeb
3. POTŘEBA ŽIVOTNÍCH
ZDROJŮ
• BIO–PSYCHO-SOCIÁLNÍ
MODEL:
a) ZDROJE – Z ČEHO ŽIJU
b) MOTIVÁTORY – ČÍM ŽIJU
c) HODNOTY – PRO CO
ŽIJU
1.
2.3.
METAFORA: „RUKA“ základních životních potřeb
4. POTŘEBA ZAŽITÍ BEZPEČÍ
• MALÍČEK JE DROBNÝ, KŘEHKÝ A ZRANITELNÝ.
• ALE KARATISTA BY O SVÉ MALÍKOVÉ HRANĚ RUKY MLUVIL NEJSPÍŠ JINAK ;-)
BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ JE URČENO:
1. VHODNÝM MÍSTEM
2. ÚČINNOU OCHRANOU
3. DOSTATKEM ZDROJŮ
1.
2.3.
4.
METAFORA: „RUKA“ základních životních potřeb
MÍSTAZDROJŮPODPORY (rodiny)BEZPEČÍ
5. ELEMENT ??? CO ZAJIŠŤUJE FUNKČNOST 4 ZÁKLADNÍCH POTŘEB?
METAFORA: „RUKA“ základních životních potřeb
MÍSTAZDROJŮPODPORY (rodiny)BEZPEČÍ
5. POTŘEBA - MÍT JASNÉ HRANICEMÍT JASNÉ HRANICE
Patologické situace neadekvátních hranic
• Místo má příliš těsné hranice nebo je naopak nemá vůbec− Jsi jenom naše X Globální dítě
• Zdroje jsou buď silně omezeny nebo příliš nadhodnocené− Stud chudoby X Arogance blahobytu
• Opora je hyperprotektivní a omezující, nebo ji nahrazují institucionální prostředky− Úzkostná náruč X Péče prostřednictvím systému
• Bezpečí je principiálně negováno, nebo je jím dítě uměle zahrnováno − Svět je jenom zlý X Be happy, don‘t worry
Kde se ztratily hranice…Syndrom sociálního Schengenu:• Uvolňování a rozpad hranic tradiční rodiny• Změna v časovém režimu – např. zrušení
pravidelnosti ve stravovacím režimu, nejasné ohraničení pracovní doby, nonstop režim – supermarkety, zábavní centra, TV, internet…
• Narušení hranic intimity – fenomény typu internetového blogování, chatu, sms, mobilu, sociálních webů…
• Ztráta hranic mezi virtuálním a reálným světem – děti upřednostňují virtuální světy, pobytem ve virtuálním prostoru či komunikací či jinak prožívaným zájmem o něj stráví více času než např. aktivním sdílením s rodinným okolím.
Když amygdala vrací úder…Reakce okolí
Jednání dítěte
Regulační systém amygdalyRegulační systém amygdalyAmygdala je zodpovědná za intenzitu odezvy organizmu na prožívané emoční stavy.Tato funkce spočívá na práci se signály z limbického systému (prožívané emoce) a se signály z neokortexu (zakotvené a naučené zkušenosti – významně závislé na stimulech a modelech ze sociálního okolí).
Jak vycházet s amygdalou?• Jednoznačnost v komunikaci – neokortex dítěte
posílá amygdale jasné zprávy…• Výchova ke stresu aneb Bez frustrace není
motivace – dítě se prožitkově učí tomu, že existují situace stresu a frustrace, a počítat s tím, že to někdy trvá. Amygdala pak není zaskočená…
• Má-li dítě zažitý dotek s hranicemi přiměřenosti, amygdala tyto zkušenosti využívá pro adekvátní regulaci intenzity reakcí…
• Věří-li dítě, že dospělí mají moc a kontrolu nad situací a dokáží naplnit jeho potřeby, amygdala nepanikaří…
O přiměřenosti hranic
• Každé dítě má být neklidné.
• Jeho neklid !přiměřený! mu má umožnit
zdravý růst.
• Dítě tedy roste a učí se. Všemu (téměř).
• To znamená, že napřed nic (téměř) neumí.
• Jak tedy samo může umět pracovat s
hranicemi přiměřenosti?
Hrozba idealistických alibi• Vezmeme-li dítěti (které potřebuje ochranu)
hranice, které od nás očekává, dáme-li mu moc nad dospělým (ochráncem), pak již pro něj nejsme učiteli či rodiči.
• Stáváme se Frankensteiny a dítě se stává námi vytvořenou zmatenou, opuštěnou, nešťastnou avšak příliš silnou zrůdou, která nás po zásluze zahubí.
• Hranice, které nabízíme dětem, jsou zároveň hranicemi přežití naší kultury a společnosti.
Zvládání situací (např. s agresivním dítětem)• znamená doslovně:
Získání vlády v situaci
• A vláda znamená faktické užívání moci.
• Kdopak to jen mluví o zavrženíhodném mocenském přístupu k dětem?
• Jak nám pomohou Bakuninové dneška při ochraně našich dětí?
Moc a její zdravé užívání• elementární moc, s níž se prosazuje každý
živočich a která tedy patří k životu vůbec (opakem takové moci je bezmoc) – Max Weber
• panství, čili akumulovaná a více méně institucionalizovaná moc jednotlivce nebo skupiny nad určitou společností (např. učitele na třídou).
Rozhodně je důležité odmítat „panství“ nad dětmi, mít „nad nimi“ moc.
Je však patologické odmítat „moc“ (a tím i kontrolu) nad procesy v situacích, které se týkají dětí.
Kontrola nad situací je přijímána (např. dotazník SVF) jako jedna z nejefektivnějších strategií zvládání stresové situace.
Bezmoc
Nemoc
Moc
Pomoc
Především vůle k moci:
vůle, rozhodnutí a aktivita
Situace, kdy se vzdám
moci.
Bez moci nemohu situace zdravě
ovlivňovat.Je to nemoc.
Výraz touhy a potřeby po moci.Často od někoho
„mocného“
Hranice bezmoci a nemoci
• Prožitek bezmoci −Pocit ztráty moci jako mocenské pozice
=> zaměření na motiv osobní ztráty, neúspěchu;
−Kompenzace => omezit moc druhého
• Prožitek nemoci−Pocit ztráty kontroly nad procesem =>
zaměření na proces patologie či léčby−Kompenzace => boj s nežádoucím
procesem
Děkuji za pozornost
a přeji hroší kůži v těžkých
časech.
Mgr. Petr Hroch, psycholog – rodinný poradcePoradenské centrum sociálních služeb Olomouckého kraje, p. o.