Adresát František Hrubín – ukázka

Dopisy_sazba_III.indd 2 18.11.2010 9:53:21

Adresát František Hrubín /

IVA MÁLKOVÁ

DOPISY F. HRUBÍNA,J. SEIFERTA, J. STRNADLA, E. FRYNTY

BRNO 2010


Otištěné fotografie jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze.

© Doc. PaedDr. Iva Málková, Ph.D., 2010© Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2010© Host — vydavatelství, s. r. o., 2010 ISBN 978-80-7368-794-6 (Ostravská univerzita v Ostravě)ISBN 978-80-7294-373-9 (Host — vydavatelství, s. r. o.)

Publikace vznikla v rámci grantového projektu Tvůrčí osobnost Františka Hrubína a proměny kontextů české literatury ve XX. století (405/07/0534), který podporuje Grantová agentura ČR.Publikace vychází s finanční podporou GA ČR č. 405/07/0534.


5

Milý Františku,…! Dopisy F. Hrubína, J. Seiferta, J. Strnadla, E. Frynty 7

I/ Vzájemná korespondence Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta [1943 –1970] 17

II/ Vzájemná korespondence Františka Hrubína a Josefa Strnadla [1933 –1970] 105

III/ Dopisy Emanuela Frynty zaslané Františku Hrubínovi [1946 –1970]Kopie dopisů Františka Hrubína zaslané Emanuelu Fryntovi [1956] 161

Komentář k dochované vzájemné korespondenci 259Ediční poznámka 360Poděkování 364Rejstřík 366

Obsah


Vladimíru Justlovi


7

Milý Františku,…!DOPISY F. HRUBÍNA, J. SEIFERTA, J. STRNADLA, E. FRYNTY

Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze uchovává zpracovanou pozůstalost — Fond Františka Hru-bína —, která obsahuje dokumenty, rukopisy, výstřižky a také stovky dopisů. Pročítali jsme rozsáhlou korespondenci, je-jímž adresátem byl Hrubín, s nadějí, že v ní najdeme soubo-ry dopisů, které vypovídají o básníkově naturelu a také před-stavují osobnosti, které byly Hrubínovi blízké, a jejich písemná rozmluva by připomínala, co se dělo v literatuře a společnos-ti. V textech dopisů jsme nacházeli řadu podnětů, které jsme ověřili a zpracovali jako doposud nepodchycené v hrubínov-ské bibliografi i (Málková, Iva — Řehák, Daniel. Tvůrčí osob-nost Františka Hrubína. Bibliografi e. Brno, Host 2009). Za-ujaly nás nejrozsáhlejší soubory — dopisy zaslané Ludvíkem Kunderou (98 kusů z let 1946–1971), Kamilem Lhotákem (110 kusů z let 1942–1973), Emanuelem Fryntou (80 kusů z let 1946–1975, poslední dopisy adresovány paní Jarmile Hrubínové), Josefem Strnadlem (68 kusů z let 1933–1970), Karlem Sýsem (61 kusů z let 1963–1971). Nakonec důležitou roli hrálo, zda vybrané soubory dopisů pokrývají značnou část Hrubínova tvůrčího života, zda vypovídají o básníkově osob-nosti z různých hledisek, zda se jedná na straně jedné o dopi-sy otevřené a přátelské, nebo v nich dochází ke konfrontaci ná-zorů na život a umění. Dalším hlediskem, které zúžilo výběr, byla možnost připravit vzájemnou korespondenci. Nakonec


8

edice představuje vzájemnou korespondenci Františka Hrubí-na (1910–1971) s Jaroslavem Seifertem (1901–1986), Fran-tiška Hrubína s Josefem Strnadlem (1912–1986) a dopisy při-jaté od Emanuela Frynty (1923–1975).

Vstřícností PhDr. Marie Jiráskové a paní Jany Seiferto-vé nám byly poskytnuty dopisy psané Františkem Hrubínem, adresované Jaroslavu Seifertovi, ty se nacházejí v pozůstalos-ti, která je doposud v rukou dcery Jaroslava Seiferta. Seifer-ta Hrubín od svých gymnaziálních let vnímal jako básnickou osobnost. Naopak Seifert vybral pro Právo lidu v roce 1932 první verše podepsané básníkovým jménem. Hrubín přijímal Seiferta jako staršího, inspirujícího a ctěného druha. Po celou dobu si v korespondenci uctivě vykali, či onikali. Dopisy při-bližují zvláště období vzájemné intenzivní spolupráce a vypo-vídají o celoživotním důvěrném vztahu. Jejich korespondence obsahuje 141 dopisů, pohlednic a dopisnic.

Hrubínovy dopisy adresované Josefu Strnadlovi jsou také v pozůstalosti LA PNP. Fond Josefa Strnadla však není uspořá-dán. Přes velmi ztíženou situaci při zpracovávání edice (došlo k přesunu fondů ze Starých Hradů do nových depozitářů, což omezovalo možnost studia z těchto fondů) se podařilo vstříc-ností archivářů a archivářek získat ke studiu soubor dopisů, o nichž se domníváme, že vypovídají o vzájemné osobní a tvůr-čí resonanci vztahů Hrubín — Strnadel a ozřejmují mnoho souvislostí nejen v životě Františka Hrubína, ale také v kon-textu české literatury třicátých až sedmdesátých let dvacátého století. Vzájemná korespondence Hrubína se Strnadlem obsa-huje 89 dopisů, pohlednic a dopisnic. Mimořádná je zálepka zaslaná z koncentračního tábora v roce 1940.

Korespondence s Emanuelem Fryntou je převážně jedno-stranná. Paní Fryntová potvrdila, že tento vynikající překlada-tel a důvěrný přítel Františka Hrubína spálil před svou smrtí všechny dopisy, mj. i ty, které mu zaslal František Hrubín. Do-pisy Emanuela Frynty vytvářejí obraz důvěrného, hlubokého a nesmlouvavého vztahu dvou osobností české literatury dva-cátého století. K dispozici je 73 dopisů napsaných výrazným


9

rukopisem Emanuela Frynty. Vrcholí písemnou diskusí o roli a významu literatury a spisovatelů. Tu jsme s to rekonstruovat díky strojopisnému dopisu E. Frynty z dubna 1956 a dvěma dochovaným kopiím a jednomu fragmentu Hrubínova kon-ceptu. Tak se představený soubor rozšiřuje na 76 čísel. Neza-stupitelnost přátelství mezi Hrubínem a Fryntou pak sleduje-me z občasných dopisů i v průběhu šedesátých let.

Předkládáme tři soubory. První je průvodcem vzájemných vztahů Hrubína a Seiferta, které se proměnily tak, jak se z au-torů dvou tvůrčích generací z doby před druhou světovou vál-kou stali generační souputníci v druhé polovině dvacátého století. Druhý je příkladem blízkosti dvou lidí, které spojoval společný nástup na vysokou školu a celoživotní oboustranný zájem o vlastní původní tvorbu. Strnadel psal o Hrubínovi di-sertační práci, zprostředkovával vydávání jeho děl. Připravil básníkovu bibliografi i (1958) a tvůrčí cesty Hrubína zazna-menal také v monografi i (1980). Třetí konvolut dopisů je té-měř jednohlasým obrazem oddanosti, Emanuel Frynta byl Hrubínovým důvěrným přítelem. Frynta, mnohostranně na-daná osobnost, považoval Hrubína za mimořádného tvůrce, právě proto velmi bedlivě a kriticky sledoval a v dopisech ko-mentoval rukopisy, knižní vydání děl a refl ektoval jeho veřej-né postoje.

Když vstupoval František Hrubín vstupoval na pole litera-tury, vzhlížel k Seifertovi jako k umělecké autoritě, stýkají-cí se s těmi, kteří pro Františka znamenají hvězdné literární nebe. Prostřednictvím dopisů sledujeme kontakty dvou bás-níků od roku 1943, přitom prvních pět let známe jen v podo-bě Seifertových vzkazů; z nich je zřejmé, že Seifert byl jedním z těch, kdo sledoval a také podporoval Hrubínův vstup do lite-rárního světa. Jako mnozí jiní využíval Hrubínovu knihovnic-kou fázi života a žádal ho o zapůjčení knih nebo o informace. Kontaktuje jej s Hůlkovými, s Václavem Pavlíkem, s Josefem Palivcem. Část dopisů z roku 1948 se věnuje pokusům zajis-tit si dovolenou v Beskydech. Dopisy Seifert — Hrubín, psané


10

s přátelskou lehkostí, jsou převážně neofi ciální a samozřejmé. Hrubín zprostředkovává Seifertovi kontakty na svého spolu-žáka Miroslava Hofmeistra, který vystudoval medicínu a poz-ději se stal primářem v Lázních Jeseník. Seifertova i Hrubíno-va korespondence svědčí o tom, že oba využívají jeho přízně a zajíždějí do Jeseníku na léčení i odpočinkové pobyty. Seifer-tovy dopisy také informují o básníkově neutěšeném zdravot-ním stavu, s nímž se minimálně od roku 1949 musel vyrovná-vat. Ze zaznamenaných slov vyplývá, jak nezastupitelné jsou pro Seiferta Praha a pro Hrubína Lešany, později Chlum u Tře-boně a krajina kolem nich.

Je zřejmé, že zvláště v letech 1948, 1949 a 1950 se kontak-ty neomezovaly pouze na psané, ale básníci a jejich rodiny se setkávali i osobně. Pověřovali se zastoupením v nepříjemných věcech (Hrubín se má obrátit na nakladatele Müllera, Seifert je žádán, aby zklidnil situaci v Družstevní práci apod.). Kolek-tivní sdělení z března 1950 dokládá i spříznění Seiferta a Hru-bína s Vladimírem Holanem, Emanuelem Fryntou, Ladisla-vem Dvořákem, Václavem Černým a dalšími. V průběhu celé dochované korespondence dává Hrubín v důvěrných sděle-ních najevo, že si vážil tvorby a osobních postojů Josefa Hory, Františka Halase a také Jaroslava Seiferta. Dopisy konkretizu-jí vzpomínky, které se ke čtenáři dostaly v Hrubínových Lás-kách (1967), knižně vydaných vzpomínkových esejích.

Hrubín reaguje (v dopisech z roku 1950 i 1966) na veřejnou kritiku Seifertovy sbírky Píseň o Viktorce, na ideologické a sží-ravé postoje Ivana Skály. Soukromě se děsí svého mlčení, které před nedávnem vyčítal předtím vždy angažovanému Františku Halasovi. Prožívá zamlčování věcí a jevů před vlastními dětmi i sebou samým, to překonal na II. sjezdu spisovatelů (1956), kdy na svou povahu i dosavadní roli v literárním životě pře-kvapivě a proti svému vnitřnímu nastavení veřejně promluvil a otevřeně a nekompromisně pojmenoval situaci v české lite-ratuře v období 1948–1956.

Starost o děti a rodinu, vnitřní přesvědčení, že jejich ženy a děti jsou jistotami a hodnotami jejich existence, smrt blízkých,


11

ať příbuzných či přátel, tvoří výraznou tematickou rovinu do-chovaných dopisů.

Intenzivně se korespondence rozbíhá opět na počátku še-desátých let, je podnícena přípravou výboru z veršů Jaroslava Seiferta pro Klub přátel poezie. Hrubín se výrazně na zahájení existence KPP a jeho edičním profi lu podílel. Seifertův výbor sestavoval s pečlivostí i nadšením. Seifert pak chystá knihu veršů o Praze, Hrubín se soustřeďuje na výbor z veršů Josefa Hory a žádá Seiferta o vzpomínkovou účast. Chystají se další knihy, je potřeba zařadit určité básně, napsat předmluvy, do-slovy a záložky a oba tvůrci využívají blízkosti, aby si vzájem-ně vypomohli. Hrubín na počátku šedesátých let sehrával také důležitou roli v Československém spisovateli, tak se na něj Seifert obrací o pomoc při vydávání svých sbírek v roce 1965. Hrubín a Seifert se informují o vlastní původní tvorbě a peri-petiích, které provázejí tvůrčí proces i publikování knih zvláště v šestém desetiletí, jsou vzájemně oslovováni silou básnické-ho slova toho druhého. Ve svém obdivu jsou vzájemně otevření a důvěrní. Je zřejmé, že se Hrubín i Seifert živě zajímají o lite-rární dění, o vycházející básnické sbírky a časopisecké disku-se, které komentují z nadhledu svých zkušeností. Vždy jsou znepokojeni, když básnické a prozaické slovo planí, stává se nástrojem propagandy a ideologie.

Josef Strnadel v prvním dochovaném dopise blahopřeje Hru-bínovi k získání melantrišské ceny. Dopis je také dokladem toho, že Strnadel začal Hrubínovu tvorbu sledovat od okamži-ků, kdy vyšly jeho verše v Právu lidu. Zprvu jí věnuje pozornost proto, že se s Hrubínem mají stát spolužáky na Karlově univer-zitě. Dopisy a pohlednice z třicátých let jsou zprávami o výle-tech. Pohlednice charakterizují legrácky, dvojsmysly, jsou psá-ny francouzsky apod. Postupně se ozřejmuje Strnadlova role knihovníka a redaktora, který zapojuje Hrubína do připravo-vaných projektů.

Zlom v korespondenci přináší rok 1940, kdy čteme dva dopi-sy v němčině. Strnadel pozdravuje Hrubína z koncentračního


12

tábora a Hrubín mu v němčině odpovídá. Jsou to dopisy, v nichž se píše o základních a obyčejných událostech života, o banalitách z minulosti, a přece jsou to mimořádné zprávy o lidském spříznění, o sdílení úzkosti a nadějí. Po návratu Str-nadla domů se oba přátelé informují o klíčových sbírkách, kte-ré vyšly za dobu jeho věznění. Zasílají si postřehy o dění, které oba sledují z vlastní perspektivy. Strnadel zná okolnosti a zá-kulisí z časopisů a nakladatelství, zpravuje Hrubína o vlastní tvorbě, o knihách, které čte, sleduje bedlivě Hrubínovo dílo. Z dopisů, dotazů a informací je zřejmé, že se stará o básní-kovu popularizaci, připravuje pořady věnované jeho veršům, dětským divadelním hrám. Dopisy prozrazují, že Strnadel je v osobním kontaktu s těmi, kdo jsou Hrubínovi blízcí, s A. Vy-skočilem, J. Čepem, J. Zahradníčkem, Miroslavem Hofmeis-trem; ozřejmují Strnadlovu organizátorskou činnost, podíl na vydávání sborníků, překladů. Hrubínovy reakce na dopi-sy jsou otevřené a z dnešního pohledu plné informací o drob-ných, ale podstatných událostech. V nich se konkretizuje dění v osobním, tvůrčím, společenském a kulturním životě dané-ho období (smrt Ságnera, Tomanův pohřeb, narození Víta, promoce J. Pilaře a A. Vrbové, Strnadlova promoce; objasně-ní okolností kolem Mateřídoušky, překladů Verlaina; píšou si o smlouvě se Škeříkem, o korekturách Nesmírného krásného života, záměru napsat skladbu o Hirošimě; čteme blahopřání k oceněním i informace o vydání nových knih aj.). Zvlášť po-drobně se oba věnují přípravě souboru francouzských překla-dů Láhev v řece, které vyšly v Strnadlově edici Stolístek.

Vzájemná korespondence Hrubína a Strnadla je prosycená důvěrou i lehkou ironií.

Z dopisů je zřejmé, že Strnadel, jako knihovník a pozdě-ji ředitel Slovanské knihovny, vnímá Hrubínovu tvorbu i z od-borného hlediska, jeho disertační práce je věnována Hrubí-nově básnické tvorbě, pro Slovník jazyka českého analyzuje jazykovou stránku Hrubínových sbírek, posílá Hrubínovi ko-rektury bibliografi e, která se od roku 1958 na dlouhou dobu stane základním soupisem Hrubínových děl. Hrubín naopak


13

doprovází Strnadlovy knihy záložkami, doporučuje jejich vy-dání lektorskými posudky, čte Strnadlovy lyrickoepické příbě-hy ve chvílích smutku, při odchodu svých blízkých.

Celý dochovaný konvolut dopisů prostupují pohlednice, které dokládají, že se Strnadel se svými přáteli a manželkou a dětmi toulali po Čechách, Moravě, Slovensku (navštívili na-příklad Valečov u Mnichova Hradiště, Trosky, Mariánské Láz-ně, Jindřichův Hradec, Bratislavu). Dozvídáme se, kam se vy-dával za vzděláváním, poznáním i odpočinkem Josef Strnadel (Paříž, Baltické moře) a kde trávil svoje volné chvíle František Hrubín (Lázně Jeseník, Krkonoše, Chlum u Třeboně).

Poválečné přátelství Emanuela Frynty a Františka Hrubína navazuje na dlouhodobější kontakty Hrubína a Fryntovy rodi-ny. U Emanuela Frynty staršího bydlel jednu dobu také Jan Za-hradníček, takže setkávání Zahradníčka, Čepa, Frynty, Hrubí-na a dalších se uskutečňovala právě u nich na Slapech.

V prvním dopise dodává Emanuel Frynta ke svému příjme-ní přídomek ml. (mladší), aby bylo zřejmé, kdo je odesílatelem. Otec se synem se někdy jako Emani podepisovali na pohledni-ce, které zasílali Hrubínovi společně. V dochované korespon-denci jsou nejčastěji rukou psané dopisy podepisovány pouze Eman Frynta, Eman, E.

V poválečných letech 1946–1948 jsou Emanuel Frynta a František Hrubín v pravidelném osobním kontaktu. Dopisy tvoří pouze jednu z podob jejich rozmlouvání. Scházejí se pra-videlně (zdá se, že dnem setkávání je pátek), Frynta je tak prů-běžně zasvěcován do Hrubínových tvůrčích úvah, zná varianty rukopisných verzí básní, které v dopisech komentuje. Zvláště sledujeme-li genezi Nesmírného krásného života a Hirošimy, je to přesvědčivé. Frynta zná fáze Hrubínovy tvůrčí cesty (dobu překladů, období, kdy chystal verše pro děti, uvažoval nad vý-bory aj.).

Frynta patří do okruhu Hrubínových nejdůvěrnějších přátel. V dopisech informuje Hrubína o dění v nakladatelstvích a ča-sopisech, zmiňuje se o jejich redaktorech. Píše o společných


14

rozmluvách, o událostech kolem těch, kteří jsou Hrubínovi a Fryntovi v tomto období blízcí (Holan, Seifert, Čep, V. Černý, L. Dvořák), nebo se z jejich okruhu vzdalují (či oni se vzdalu-jí jemu — v případě Jana Zahradníčka), kteří usilují o přizvání do úzkého přátelského okruhu, ale svým urputným chtěním, či podivnou neuspokojeností se stávají terčem až ironických po-známek v dochovaných dopisech a pohlednicích (Ivan Slavík, Adolf Kroupa). Je zvláštní, jak se nejen kolem Františka Hru-bína pohybují osoby usilující o označení autor. Jejich existence jako by závisela na kontaktech a dobrozdáních literárně zná-mých a uznávaných osobností, je to však na druhé straně pa-radoxně nikdy dostatečně neuspokojuje a stále kolem sebe šíří nespokojenost se statutem svého literárního pobytu a podivně zpochybňují všechny ve své blízkosti.

Z dopisů Emana Frynty je zřejmé, jak prožívá politickou a společenskou atmosféru tehdejšího Československa, jak cit-livě vnímá proměny v literatuře a kultuře zvláště po roce 1948. Frynta reaguje na stupňování mezinárodního politického na-pětí, které hrozilo atomovou válkou.

Na počátku padesátých let píše Frynta o intenzivní prozaic-ké činnosti Františka Hrubína, ale z dopisů není zřejmé, o kte-ré konkrétní texty se jedná. Ani pozůstalost nám nenapovídá, zda už v tomto období vznikly zárodky budoucích prozaických textů (pomineme-li publikovaný Doušek života, 1949). Stejně se dozvídáme o tvůrčích krocích Frynty, o jeho pokusech bás-nických, o překladech, o kritických textech. Dopisy dokreslují Fryntovu činorodost a výraznou roli v literárním dění od čtyři-cátých let dvacátého století.

Tři soubory dopisů představují a přibližují čtyři osobnosti čes-kého literárního života dvacátého století, jejich prostřednic-tvím znovuožívají události od první třetiny let třicátých až do závěru roku 1970. Dopisy, pohlednice, dopisnice, zálep-ka, kartičky Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta, Josefa Str-nadla a Emanuela Frynty svědčí o jejich autorech, o povahách a názorech. Zásadní roli v jejich životech hraje vlastní tvorba,


přátelství a vzájemná recepce děl. Dochovaná korespondence představuje 306 zpráv o důvěře a blízkosti, o dění v české lite-ratuře v letech 1933–1970.

Během přípravy edice dopisů byly v časopise Česká literatu-ra zveřejněny další části dochované korespondence. V oddíle Prameny byla publikována studie „Nerealizovaný výbor z poe-zie Jana Zahradníčka. Dopisy, koncepty a poznámky v po-zůstalosti Františka Hrubína“ (2009, č. 5, s. 663–694). Stať představuje nevydařený pokus Františka Hrubína vydat v roce 1965 výbor Zahradníčkových básnických textů. Reakce Marie Zahradníčkové, Miloše Dvořáka, Roberta Konečného, Jana Dokulila, komentáře Ivana Diviše, Josefa Kostohryza, Jana Pilaře a Václava a Ladislava Zahradníčkových ozřejmují také atmosféru, události a okolnosti, které spoluutvářely kontext české literatury v polovině šedesátých let dvacátého století. Ve stati „Dopisy čtenářů Františku Hrubínovi (na základě jeho pozůstalosti)“ (2010, č. 4, s. 518–527) jsme představili tu část korespondence, v níž jsou dochovány reakce na Hrubínovo vy-stoupení na II. sjezdu spisovatelů a zprostředkovány čtenářské zážitky. Ty vypovídají o přijímání básnické, prozaické, drama-tické, fi lmové tvorby Hrubína, ale také nabádají autora, jakými tématy a motivy se má zaobírat.

Iva Málková



I/ Vzájemná korespondence Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta [1943 –1970]


JAROSLAV SEIFERT A FRANTIŠEK HRUBÍN


19

1 | J. Seifert Hrubínovi / 27. 7. 1943Dopis, 1 list, 14,7 × 20,9 cm, popsán oboustranně, rukopis, černý inkoust.

V záhlaví vytištěna fi rma: Národní práce / Redakce Praha II, Hybernská ulice číslo 7 / telefon 398 – 51. Datum dopsáno cizí rukou, modrý inkoust.

[27. července 1943]Milý Hrubíne,nejprve pěkné pozdravy do knihovny. Jak se mají a co dělají?A pak velikou prosbu. Jak jsou zadobře s tím mezulánem Mül-lerem?1 Já moc ne. A přitom bych moc potřeboval tu mou kníž-ku s obrázky od Jiřincové.2 Prosím jich, básníku, zavolejte mu a kupte si jednu — za každé peníze, a laskavě mi ji přenechte.Byl bych Vám přenesmírně zavázán, protože bych za ni dostal kousek žrádla. Snad Vám ji ten vochlipuška přenechá. Mně by to asi neudělal.Srdečně Vás pozdravuje

Vám srdečně oddánSeifert

2 | J. Seifert Hrubínovi / 10. 8. 1943Dopis, 1 list, 14,6 × 21 cm, popsán jednostranně, rukopis, černý inkoust. V zá-

hlaví vytištěna fi rma: Národní práce / Redakce Praha II, Hybernská ulice číslo 7 / tele-fon 398 – 51. Datum dopsáno cizí rukou, modrý inkoust.

[10. srpna 1943]Milý Hrubíne,zapomněl jsem, že ve středu nebudu v Praze. Buďte tak laskav a chcete-li přijeti, zastavte se ve čtvrtek nebo v pátek. Mockrát jim děkuju.

JejichSeifert

3 | J. Seifert Hrubínovi / 28. 3. 1944Dopis, 1 list, 14,7 × 20,9 cm, popsán jednostranně, rukopis, černý inkoust.

V záhlaví vytištěna fi rma: Národní práce / Redakce Praha II, Hybernská ulice číslo 7 / telefon 398 – 51. Datum dopsáno cizí rukou, modrý inkoust.

[28. března 1944]Milý Hrubíne,mám k nim velikánskou prosbu: nemohl byste mi poslat asi 2–3 stránky Vašich rukopisů? Byla tu u mě jedna hezká cikáda sbírající


20

rukopisy slavných českých básníků a prosila mne, zda bych Vám neřekl. To jsem taky udělal a těším se, že mi laskavě vyhovíte.

Srdečně zdravíSeifert

4 | R. a R. Hůlkovi a J. Seifert Hrubínovi / 10. 10. 1944Dopis, 1 list, 14,7 × 20,9 cm, popsán oboustranně, Hůlkovi — rukopis, čer-

ný inkoust, Seifert — rukopis, modrý inkoust. V záhlaví vytištěno jméno a příjmení RUDOLF HŮLKA, pod tím rukou, černé pero, připsáno telef. 232 – 41, linka 271. Obsahuje nákres cesty k Hůlkovým, sdělení na jedné straně, 2. strana Hrubínovy po-známky: Čas. čes. muzea 1846, Kamenář: Píseň zvonu (Schiller) a nějaké signatury.

10. října 1944Vážený pane,hovořili jsme o Vás, resp. o Vašich verších často se Seifertem a z těchto rozhovorů vyplynula touha poznati Vás osobně. Do-volujeme si Vás proto pozvati k nám na tuto sobotu, 14. října, k páté hodině odpolední na přátelské posezení.

Těšíme se, že nás svou návštěvou poctíte, a poroučíme seR. a R. Hůlkovi3

Milý Hrubíne,upomínáte si jistě na náš rozhovor. Přijďte tedy určitě, moc se těšíme. Zavolejte mě ještě, ať se dohovoříme.

Srdečně zdravíSeifert

5 | J. Seifert Hrubínovi / 1944Dopis, 1 list, 29,6 × 20,9 cm, popsán jednostranně, rukopis, zelený inkoust.

V záhlaví vytištěna fi rma: Národní práce / Redakce Praha II, Hybernská ulice č. 7 / te-lefon 398 – 51.

[1944]Milý Hrubíne,nevím, jak jste se dohodnul s panem říd[ícím] Hůlkou. V pří-padě však, že v neděli přijdete do Břevnova, jak je smluveno, mám k Vám velikánskou prosbu: buďte tak laskav a vypujč-te mi v knihovně nějaké obyčejné vydání Babičky Němcové. Mám jen to veliké Kašparovo4 a to nemohu tahat v aktovce. A kdybyste tam snad měli i vydání Zápisníku zmizelého — to


21

je těch 24 básniček, na které skládal Janáček, pujčte mi to las-kavě též. Vyšlo to u nějakého malého nakladatele na Moravě.5 A prosím: nezlobte se, že Vás tak obtěžuju.

Těším se na shledanouSeifert

6 | J. Seifert Hrubínovi / září 1946Dopis, 1 list, 14,7 × 21,1 cm, popsán jednostranně, rukopis, modrý inkoust. V zá-

hlaví vytištěna fi rma: Vydavatelstvo Práce tiskařské, nakladatelské a knihkupecké podniky revolučního odborového hnutí / Praha II, Václavské náměstí číslo 15. Telefon číslo 393 – 51 až 59 / Redakce. Práce a Redakce červeně, jinak černý tisk. Datum září 46 dopsáno cizí rukou a tužkou. Text „Prosím Vás, zastavte se, ať se ještě domluvíme“ dopsán tužkou.

[září 1946]Milý Hrubíne,v pondělí byl u mě Pavlík.6 Řekl jsem mu o sobotním večeru a byl nadšen. Jen by ještě chtěl, abyste je poznali i Vy. Přijedou rádi. Prosím Vás, zastavte se, ať se ještě domluvíme.

Srdečně Vás i rodinku pozdravujeSeifert

7 | J. Seifert Hrubínovi / 1947Dopis, 1 list, 14,7 × 21,1 cm, popsán oboustranně, rukopis, modrý inkoust.

V záhlaví vytištěna fi rma: Vydavatelstvo Práce tiskařské, nakladatelské a knihkupec-ké pobočky revolučního odborového hnutí / Praha II, Václavské náměstí číslo 15. Te-lefon číslo 393 – 51 až 59 / Redakce. Práce a Redakce červeně, jinak černý tisk. Rok 1948 dopsán cizí rukou, modrý inkoust.

[1947]Milý Hrubíne,prosím Vás, nehněvejte se: v sobotu nemůžeme k Vám přijíti. Vlezlo nám do toho několik převelice nemilých věcí; mimo jiné zamrzlo nám ústřední topení a to víte, jak to doma vypadá a jaká je nálada. Jsme z toho zoufalí. Rádi bychom se však k Vám po-dívali, a jestli dovolíte, tak by se žena u Vás zastavila příštího týdne, některé odpoledne. Prosím Vás, zastavte se někdy u mě. Dr. Palivec tu nechal knížky a prosí o podpis a trochu pospíchá.Srdečně Vás a Vaše milé zdraví

VášSeifert


Date post:	05-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	host-nakladatelstvi
View:	247 times
Download:	3 times

Adresát František Hrubín – ukázka

Documents