Aktivizace - text A5 · měl pravdu. Každý z nás je pro někoho důležitý, ale tahle rodina mi...

Platnéřská 4, Praha 1- 1 -

Učební text pro Dívčí katolické střední školy

Aktivizace nejen pro seniory

Blanka Kubátová

Dívčí katolická střední škola - 2 -

© Dívčí katolická střední škola, 2012© Blanka Kubátová, 2012

Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4

ISBN 978-80-87755-05-01


Obsah

1. Úvod do aktivizace 5 1.1 Dramaterapie 6 1.1.1 Rozdělení dramaterapie 7 1.1.2 Ukázky dramaterapie od studentek Dívčí katolické střední školy 8 1.2 Muzikoterapie 13 1.2.1 Formy muzikoterapie 14 1.2.2 Hudební nástroje 15 1.3 Ergoterapie 15 1.3.1 Dětská ergoterapie 16 1.4 Psychomotorika 17 1.4.1 Jednotlivé části psychomotoriky 20 1.4.2 Ukázky jednotlivých částí psychomotoriky 20 1.4.3 Význam psychomotoriky v pohybové aktivitě seniorů 30 1.5 Hra 31 1.5.1 Typy her 32 1.5.2 Dětská hra 32 1.6 Reminiscenčníterapie 33 1.7 Tréninkpaměti 332. Cvičení pro seniory 36 2.1Cvičeníproseniorysoverballem 36 2.2Prstovácvičeníprorozvojjemnémotoriky 38



1. Úvod do aktivizace

je proces, kterým jsou lidé (jednotlivci a skupiny) vedeny k činorodosti, přispívá k tělesnému a duševnímu rozvoji, fyzická zlepšuje tělesnou kondici a tím ovlivňuje i duševní zdraví, má vycházet z přání a možností jedince.

Každá aktivita by měla být podmíněna tím, aby člověk chtěl, uměl a mohl činnost provádět.

Cokoliv člověk vezme do ruky, prohlíží, obrací, přesunuje, kreslí nebo skládá, cvičí pohyblivost prstů i ruky.

Při těchto činnostech nezahálí mozek, člověku se zlepšuje nálada a probouzí se chuť do dalších dobrodružství.


1.1 DramaterapieJe metoda pomáhající použitím dramatických (divadelních) postupů upravit

psychické poruchy, sociální vztahy, důsledky tělesného nebo mentálního postižení.Slouží také k podpoře duševní i fyzické integrace, rozvoji slovní i mimoslovní

komunikace a podněcuje osobnostní růst.

Dramaterapie je určena pro: osoby s mentálním postižením, pacienti psychiatrických klinik (s neurotickými i psychotickými poruchami), lidé se specifickými vývojovými poruchami učení a chování, mládež s jinými poruchami chování nebo ohrožená sociálně patologickými

jevy, lidé nacházející se ve výkonu trestu, gerontologičtí klienti, lidé se smyslovým či tělesným postižením.

Cíle dramaterapie získání schopnosti uvolnit se, zvládnutí kontroly svých emocí, rozšíření repertoáru rolí pro život, získání schopnosti spontánního chování,


rozvoj představivosti a koncentrace, posílení sebedůvěry, sebeúcty a zvyšování inteligence, získání schopnosti poznat a přijmout svoje omezení i možnosti.

1.1.1 Rozdělení dramaterapiePsychodrama

Je dramatická improvizace určená k terapeutickým účelům, kdy klient drama-tizuje svoje zážitky, přání, postoje a fantazii. Této formy terapie se také využívá k proniknutí k minulým traumatickým zážitkům, k jejich otevírání a vyplavovaní na povrch tak, aby bylo možné je pojmenovat a procítit.

V psychodramatu se většinou řeší osobní problém klienta.

PsychogymnastikaPodstatou je nonverbální (mimoslovní) vyjadřování situací a vztahů přede-

vším prostředky pantomimy.

TeatroterapieVznikla v 80. letech 20. století; divadlo hrané téměř výlučně postiženými

herci (sluchově, tělesně a stále častěji i mentálně).Umělecká příprava i vlastní performance je pro členy souboru vzhledem

k jejich postižení také reedukací, kompenzací, sociální rehabilitací a v některých případech i resocializací.


1.1.2 Ukázky dramaterapie od studentek Dívčí katolické střední školy

Lucka Fridrichová a Katka Cuřínová

DivaDelní PoháDka o velké řePě

herecké obsazeníLucka a Katka: VypravěčiJarka: ŘEPARadka: dědekPaní učitelka Kubátová: babkaEliška: VnučkaGabča: pejsekLucka K.: kočkaOlinka: zajícLjuba: liškaTereza: jezevecTáňa: myš

KatkaŽili, byli děda a bába. Jednoho dne děda zasadil řepu, která mu po čase vy-

rostla a byla převeliká. Snažil se ji vytáhnout. Tahal, tahal, ale řepu nevytáhl.Přivolal si tedy na pomoc babku.Bába se chytla dědka, dědek řepy a tahali, tahali, ale řepu nevytáhli.

LuckaTak babka si na pomoc přivolala vnučku.Vnučka se chytla babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, táhli, ale nevytáhli.

KatkaTak vnučka zavolala pejska.Pejsek se chytil vnučky, vnučka babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, táhli,

ale nevytáhli.Lucka

Tak pejsek zavolal na pomoc kočku.Kočka se chytla pejska, pejsek vnučky, vnučka babky, babka dědka, dědek

řepy a táhli, táhli, ale nevytáhliKatka

Tak kočka zavolala na pomoc Zajíce.


Zajíc se chytl kočky, kočka pejska, pejsek vnučky, vnučka babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, táhli, ale nevytáhli.Lucka

Tak zajíc zavolal na pomoc liškuLiška se chytne Zajíce, kočka, pejska, pejsek vnučky, vnučka babky, babka

dědka, dědek řepy a táhli, táhli, ale nevytáhli.,Katka

Tak liška zavolal na pomoc JezevceJezevec se chytl lišky liška, Zajíce, kočka, pejska, pejsek vnučky, vnučka

babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, táhli, ale nevytáhli.,Katka

Tak Jezevec zavolal na pomoc MyšMyš se chytla jezevce, liška, Zajíce, zajíc kočky, pejsek, vnučky, vnučka

babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, táhli, ale najednou řepa udělala „RUP“ a byla venku.


kRoPáček Má angínU

Scénka na motivy z Macha a Šebestové

Postavy:Mach: JarkaŠebestová: OlgaJonatan: EliškaSluchátko: Lucie K.Kropáčková: TáňaKropáček: GábinaBacily: Ljuba, Lucka F., asistentka RadkaČaj: TerkaVypravěčka: paní učitelka

Mach s Jonatanem schovaní za rohem číhají na Šebestovou. Ta přibíhá.Š.: Lalalá lalalá.M. a J. vyběhnou z úkrytu. M.: Baf!J.: Haf!Š.: Ááááá!M. (směje se): Ty pokaždé naletíš! Tak co budeme dělat?Š.: Ty, Machu, co kdybychom zašli za Kropáčkem. Dneska nebyl ve škole. Alespoň zjistíme, co s ním je.M.: Tak dobře.Jdou a zazvoní. Vyjde paní Kropáčková.M. a Š.: Dobrý den. Je prosím Kropáček doma?PaníK.: Dobrý den. Je doma, ale má horečku a zarudlý krk. Asi chytil nějaké zákeřné bacily. Nemohu vás k němu pustit, mohli byste také něco chytit. Musím běžet, vařím mu čaj.Paní K. zavře dveře. M. a Š. smutně koukají.M.: Ty, Šebestová, co kdybychom zkusili nějak Kropáčkovi pomoci.Š.: To by šlo, ale musíme se k němu nějak dostat.M.: Žádný problém. Máme přece sluchátko.Sluchátko přiběhne a M. mu říká do ucha: Haló, haló, potřebovali bychom být tak malincí, abychom byli u Kropáčka v puse a mohli se podívat na ty zákeřné bacily.S.: Dobrá, hned jste tam.


M. a Š. s J. jsou u K. v puse. Řádí tam zákeřné bacily, všelijak K. trápí, lechtají ho, štípají a podobně. K. vzdychá. M. a š. s J. s nimi začínají bojovat. Je to napínavý boj. Bacily se dávají na ústup. Tu přibíhá horký Čaj a spláchne je (postava Čaj běží s roztaženýma rukama a s bacily mizí ze scény).K.: Jé, to je úleva.M. vytáhne zase sluchátko: Haló, haló, můžeme být zase u Kropáčků u dveří a v normální velikosti?S.: Ale jistě!M. zase zazvoní, paní K. otevře a povídá: Představte si, že Kropáčkovi se udělalo lépe, ani už nemá zarudlý krk!Kropáček přibíhá a nadšeně poskakuje: Už jsme fit! Můžu s vámi do parku.PaníK.: Tak běžte!Všichni: Hurá!A odběhnou.


Jana Štancová

PoD vánočníM sTRoMkeM

Milé děti,Všechny vás zdravím a jsem moc rád, že tu můžu být s Vámi. Jsem Vánoční

stromek a rád bych vám vyprávěl co vše se dá o Vánocích zažít. Tak se pohodlně usaďte a poslouchejte.

To jsem vám takhle stál o štědrovečerní večeři, nebo-li o Vánocích v obývacím pokojí a prohlížel jsem si své krásné ozdoby. Měl jsem na sobě barevné zvonečky, třpytivé hvězdičky, slaměné ozdůbky a dlouhý stříbrný řetěz. CO se mi ale ze všeho nejvíc líbilo byly čokoládové figurky. To vám ke mě pokaždé někdo potají přijde a tak aby to maminka neviděla si jednu figurku vezme. V mém dumání nad tím jak jsem krásný mě vyrušil Ježíšek. Přinesl všem dárky, hezky je vyskládal pode mne a povídá. Hezky je tu hlídej. Vzal si jednu čokoládovou figurku a odletěl.

Po chvilce se z hromady dárků co přines Ježíšek ozvalo.Jé tady je to hezké. Povídala krásná deka s kočičkami. Tady na té pohovce

budu určitě ležet já a budu pro celou rodinu nejdůležitější. CO? Ozvalo se čer-vené autíčko. Já jsem tu nejdůležitější! Bude si semnou hrát malý Toník a díky mě nebude mít čas na lumpárny. Né, né mládeži. Ozvala se moudrá kniha. Já jsem ta nejdůležitější. Sem pro všechny, víte když budou potřebovat poradit tak se do mě kouknou a hned budou vědět co potřebovaly. Chichi ozvalo se z hromady dárků. Vy jste ale vtipní, vždyť je naprosto jasně, že nejvíc potřeba jsem tu já. Povídala panenka s dlouhými copy. Panenko co to povídáš vždyť to není vůbec pravda. Já jsem dárek pro Flíčka a ten hlídá celou rodinu. Povídala kost. Hele přestaňte se tu hádat vždyť ani jeden nemáte pravdu. Nejdůležitější jsem tu já. Povídala fajfka. Víte hlavou rodiny je tu tatínek a potřebuje mě.

Tohle dohadování se vám vůbec nedalo poslouchat a tak jsem dárečky oslovil.Milý dárečci hádáte se úplně zbytečně. Víte každý z vás je tu důležitý, ale pro

každého jinak. Ale co za chvíli to poznáte. A Jak jsem řek tak bylo. Otevřeli se dveře do pokoje a všichni se rozhlíželi. Tatínek utíkal pustit koledy a začal zpívat, přidal se i zbytek rodiny. Když dohrála koleda všichni kromě tatínka se posadili na pohovku a čekali. Tatínek šáhl na první dárek a ptal se. Máme tu nějakého toníka? Jo, jo to jsem já. Toník dostal autíčko a měl z něho ohromnou radost. A další dárek je tu pro maminku. Tatínek jí podal dárek a popřál jí šťastné a veselé. Maminka z deky, na které byli kočičky měla radost a hned deku urovnala na po-hovku. Dědečku? Volal tatínek. Máte tu také dárek. Jé zvolal dědeček já dostal knihu. A Co já? Zavolala Anička. Mám tam od Ježíška také něco? Určitě zlatíčko, jen musíš vydržet. Pohladila Aničku maminka. Tatínek Aničce podal copatou panenku a ta radostí vypískla. Heleďte se ještě tu je kost, pro koho tak asi bude.


Tatínek zvedl kost a věrný hafan Flíček začal vesele poskakovat na zadních. Pak ke stromečku přišla maminka a zavolala na tatínka. Tatínku koukej Ježíšek něco donesl i tobě. Dostal jsem fajfku , tak to jsem moc rád. Děkuji ti ježíšku. Zavolal tatínek do okna a hned se přidala celá rodina.

Po rozdání dárků si společně celá rodina i s pejskem Flíčkem sedli v obývacím pokoji a povídali si o tom jak jim dárky udělali radost. Když už byla tmavá noc a všichni už spali promluvila moudrá kniha k dárečkům. Milý přátelé stromeček měl pravdu. Každý z nás je pro někoho důležitý, ale tahle rodina mi ukázala že to nejdůležitější pro ně je to, že jsou spolu a že se mají rádi. Tak to s tebou sou-hlasím přidala se panenka, bylo to moc hezké když maminka pohladila Aničku a jí to vykouzlilo na tváři usměv. No a mě se moc líbilo když se Toník šel podívat na dědečkovo knihu a četli si spolu. Povídalo autíčko. Dárečci oslovil je vánoční stromek jsem rád že jste pochopili kouzlo Vánoc. Přeji vám ať je vám u nás dobře. Děkujeme. Odpověděla mi deka s kočičkami, Všem vám přeji dobrou moc.

Tak tohle byl můj příběh. Doufám, že se vám to líbilo a že se už těšíte na Vá-noce. Mějte se krásně a možná někdy příště nashledanou.

1.2 MuzikoterapieVyužívání hudby v medicíně má dlouhou tradici sahající do starověku. Mu-

zikoterapie využívá hudby, rytmu, zvuků, tónu, zpěvu, případně i v návaznosti na pohyb či výtvarnou tvorbu. Muzikoterapie využívá verbální i neverbální pro-středky. Verbalizace zpěvem, rytmizací slov, výkřiky či šeptem. Neverbální práce s hudbou, rytmem či zvuky. Muzikoterapie se dělí na pasivní (poslech hudby) a aktivní (hraní na nástroj, zpěv). Oba typy se někdy překrývají. V praxi se na-příklad používá relaxace navozovaná za pomoci hudby, hudební nebo pohybová improvizace, psaní písní, zamýšlení se nad textem nebo sdílení pocitů ze společ-ného poslechu hudby.

Hudba umožňuje intenzívní prožitek harmonie, uvolňuje a probouzí v člověku vnitřní síly vedoucí k celkové vyrovnanosti.

Cílem muzikoterapie není výuka hudebních znalostí a dovedností – hudba je využívána spíše jako prostředek práce na sobě samém.

Muzikoterapie vychází z umění šamanů, provozovaného po celá tisíciletí.Při společné tvorbě živé hudby (aktivní muzikoterapie) dochází k propojení

všech účastníků, k hlubokému prožitku z vlastního projevu, k intenzivnímu kontaktu se sebou samým, k možnosti získávání či znovuzískávání důvěry v ob-lasti mezilidských vztahů, atd. Jedinec získává nové dovednosti, obohacuje svůj život o nové zkušenosti. Hra na hudební nástroje má pozitivní vliv na motorický rozvoj.


Muzikoterapie je určena pro: pro znevýhodněné děti, mládež a dospělé zdravotně postižené děti a dospělé a jejich rodinné příslušníky. pro nadprůměrně inteligentní a nadané děti, jako prevence asociálních a anti-

sociálních projevů chování, rozvoj individuálních nadprůměrných schopností a zvláštností talentované osobnosti, jejich sociální integrace a terapeutický servis pro jejich rodinné příslušníky.

pro rómské děti a mládež a děti a mládež znevýhodněné v oblasti sociální s důrazem na prevenci (rizikové skupiny dětí) a jejich rodinné příslušníky (integrace, socializace, uvědomování si funkce jedince ve společnosti).

pro autistické klienty a jejich rodinné příslušníky. pro děti z mateřských a základních škol – speciální programy pro rozvoj

komunikace, abstraktního myšlení, zlepšení schopnosti učení se, pozitivního myšlení, zlepšení duševních funkcí, rozvoj osobnosti, relaxace a prevence.

pro dospělou veřejnost – oblast relaxace, psychohygieny, antistresový a pre-ventivní program, rozvoj intuice, pozitivního myšlení a zvyšování tvůrčích schopností a prevence.

pro nejširší veřejnost v oblasti prevence drogových závislostí a jako substituční program drogových závislostí.

1.2.1 Formy muzikoterapie1. Formy muzikoterapie podle účasti či způsobu zapojení klienta Aktivní muzikoterapie v sobě zahrnuje účast klienta na hudební tvorbě

a produkci. Klient sám zpívá, hraje na hudební nástroj nebo hraje na své tělo, projevuje se. Výsledná podoba aktivní muzikoterapie pak může být hudební improvizace, která podněcuje lidskou aktivitu, tvořivost a představivost. Hudební vystoupení pak může v sobě přinášet projev jedince na veřejnosti, nabízet mu pocit úspěchu a potěšení. Vhodně vytvořený muzikoterapeutický sbor má v sobě jak terapeutický, tak umělecký potenciál.

Pasivní (receptivní) muzikoterapie spočívá v poslechu hudby, kterou tvoří nejlépe sám muzikoterapeut. Ale samozřejmě se může jednat i o poslech pří-rodních zvuků, šumů, i ticha. Muzikoterapeut je naladěn na klienta a vytváří hudební produkci, kterou klient v klidné, relaxační poloze vnímá a prožívá.

2. Formy muzikoterapie podle počtu klientůPři individuální muzikoterapii se muzikoterapeut plně věnuje jednomu klien-

tovi. Je prostor pro čistě individuální práci na všech úrovních. Je možné využít jak aktivní, tak pasivní techniky.


Při skupinové je účastno několik klientů, které muzikoterapeut provází. Posiluje se skupinová spolupráce, sebevyjádření, ale také naslouchání druhým, schopnost adaptace a budování důvěry.

1.2.2 hudební nástroje bubny djembe, šamanské bubny, buben udu, rámový buben perkusivní nástroje (chřestidla, claves, rolničky, deštné hole, atd.) dřevěné flétny (dvojačka, koncovka, šestidírková flétna, zobcová flétna, in-

diánská flétna) shakuhachi (japonská bambusová flétna) tibetské mísy, gongy, shanti zvonkohra shrutibox a alikvotní zpěv didgeridoo, brumle lidský hlas

Mezi hudební nástroje využívané při muzikoterapii patří jak nástroje západní kultury (klavír, kytara, atd.), tak nástroje etnické, tradiční, ale také ručně vy ráběné.

Hra na některé nástroje nevyžaduje velké schopnosti, a přesto má dostatečný účinek. Klientům se dostává potěšení ze hry. Hraní na nástroje samo o sobě rozvíjí sluchové vnímání, jemnou motoriku, koordinaci, cit pro rytmus, cit pro melodii, atd.

1.3 ErgoterapieRozvíjí různé pracovní schopnosti člověka s postižením tak, aby jej bylo

možné úspěšně začlenit do plnohodnotného života.Je to jeden z prostředků léčebné rehabilitace,Využívá pracovních pohybů a jiných činností.U malých dětí lze říct, že se jedná o léčbu pomocí hravých aktivit.Tuto metodu indikuje lékař a provádí se pod kontrolou odborného pracov-

níka – ergoterapeuta.Léčba je určena osobám s nejrůznějšími formami zdravotního postižení.Každému nemocnému má být tedy vypracován individuální léčebný program.

kondiční ergoterapie usiluje především o psychickou rovnováhu nemocného. Je to aplikace tělesné

nebo duševní činnosti s cílem odpoutat pozornost od zdravotních potíží, tvo-řivě a aktivně vyplnit volný čas v průběhu léčby.


podmínkou správně aplikovaného zaměstnání je výběr přiměřené činnosti s ohledem na zdravotní stav, věk, pohlaví, zájmy, zaměstnání a vzdělání. Zpo-čátku to může být např. poslech rozhlasu, rozhovor, četba, hra, ruční práce. Později to mohou být činnosti u stolu nebo venku.

ergoterapie cílená na postiženou oblast vykonávaná práce má obsahovat pohyby, které jsou přesné, cílené a dávko-

vané. Je zaměřena na dosažení optimální fyzické a psychické funkce. Při nácviku náhrady ztracených funkcí usilujeme o maximální rozvoj zdravých funkcí, aby ztráta byla pro celý organismus co nejmenší.

ergoterapie zaměřená na pracovní začlenění pomocí ergodiagnostiky sleduje pracovní začlenění nemocného, neboť práce

bývá pro člověka s postižením často smyslem jeho života a umožňuje mu komunikaci s okolím.

ergoterapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti jedná se o zvládání běžných činností každodenního života. Jedná se o nácvik

schopností obstarávat a připravovat si potravu, udržovat osobní hygienu, ob-lékat se, schopností mobility, lokomoce, komunikace a udržování prostředí a osobních potřeb.

V některých případech nacvičujeme činnosti pomocí kompenzačních pomů-cek, které usnadňují těžko zvládnutelné činnosti.

1.3.1 Dětská ergoterapieZákladní metodou je přirozeně hra.Hru můžeme rozdělit na: hry funkční, manipulační, napodobovací, receptivní,

úlohové, konstruktivní, pohybové, didaktické.Má-li být dětská ergoterapie efektivní musí být individuální přístup.Dětská ergoterapie sleduje celou řadu cílů:

soustavné rozvíjení a zlepšování hrubé a jemné motoriky, zlepšování pohybové koordinace, zlepšení komunikace aj.

V obecné rovině usiluje dětská ergoterapie o dosažení maximální samostat-nosti dítěte.


Významnou úlohu hrají v celém procesu rodiče dítěte s postižením, které je nezbytné pro tuto metodu jednak získat, ale také dobře připravit. Vyžaduje to od nich také mnoho trpělivosti vlídné důslednosti a v neposlední ředě víru ve smysl této namáhavé a doslova mravenčí práce.

1.4 PsychomotorikaTermín psychomotorika je složeno ze slov psyché a motorika. Tělo a duše se

navzájem významně ovlivňují a souvisejí spolu. Především u malých dětí lze tuto závislost zpozorovat v situacích jdoucích ruku v ruce s pohybem, společenským chováním, vnímáním a učením pohybem.

Psychomotorika je systém tělesné výchovy, který využívá pohybu jako vý-chovného prostředku. Hovoří se o výchově pohybem. Nesoustřeďuje se pouze na rozvoj pohybových schopností, na tělesnou zdatnost, ale i na psychickou a společenskou složku osobnosti každého jedince. Dbá, aby cvičení odpovídalo úrovni pohybových schopností žáků, a bere v úvahu i jejich psychické vlastnosti a také vztahy k jiným lidem. Rozvíjí se v ní iniciativa, tvořivost, samostatnost a respektuje individualitu každého cvičence.

Psychomotorika zahrnuje pohybové aktivity za účelem zlepšení obratnosti, posílení fyzické zdatnosti a jejím cílem je bezděčné prožívání radosti z pohybu, ze hry a z tělesných cvičení. Psychomotorických cvičení se dá využít ve všech věkových kategoriích, velké uplatnění však mají zvláště u jedinců zdravotně osla-bených a méně pohybově nadaných.

V psychomotorice se klade důraz na uvědomování si vlastních pocitů a citů. Vžít se do pocitů a potřeb druhých, chápat je a respektovat, co nejúže s druhými spolupracovat a pomáhat jim.

Cílem výuky by mělo být šťastné dítě mající prožitek z pohybu.Psychomotorika souvisí s mnoha vědními disciplínami – pedagogikou, psy-

chologií, sociologií, fyziologií, etikou, estetikou, sexuální výchovou a filosofií. Dále souvisí s dalšími obory, zejména s hudebně pohybovou výchovou (rytmus a jeho vnímání) a s duševní hygienou (relaxace, masáže a psychostimulace).

Je formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou ke kompenzování duševní námahy.

Psychomotorika je určena pro: Děti Osoby zdravotně postižené (tělesně, zrakově, mentálně, sluchově) postižené poruchou řeči děti s poruchou chování


postižené po úrazech zdravotně oslabené méně pohybově nadané dospělé staré občany

Psychomotoriku lze vhodně využít při poruchách psaní, čtení, počítání, bar-vosleposti. Při syndromech ADH a LDH, ve speciální pedagogice.

Psychomotoriku lze využít v Léčebná tělesná výchova Tělesná výchova Rehabilitační ústavy Ústavy sociální péče Speciální mateřské a základní školy Stacionáře Léčebny dlouhodobě nemocných Domovy důchodců Profylaxi (protialkoholické léčebny)

Při psychomotorických aktivitách se využívá řada netradičních pomůcek a náčiní, většinou však jednoduchých a běžně dostupných. Základními pomůcky, jakými jsou padák, molitanový míč, deky, noviny, balanční pomůcky (šlapák, chůdy, rolovací deska s válcem, káča), pivní tácky či víčka od PET lahví.

V psychomotorice se dodržují specifické herní zásady – vhodná motivace prostřednictvím barevného nářadí a náčiní, originalita a jednoduchost aktivit, zapojení pedagoga do hry, prostor pro tvořivost a samostatnost aj.

V psychomotorice začínáme vždy pracovat s jednotlivci, potom ve dvojicích až po skupinu.

Nejdříve se jednotlivec s pomůckou seznámí. Snaží se získat co nejvíce poznatků o vlastnostech předmětu (druhu materiálu, barvě, tvaru, velikosti, aj.). Potom se seznamuje s možnostmi využití daného předmětu při jednotlivých čin-nostech a hrách.

Základem je získat pohybem co nejvíce zkušeností o osobě z hlediska fyzio-logického, kognitivního a emocionálního a umět je využívat pro své sebepoznání, sebezdokonalování, ale i chování a jednání.


Pohyb a pocity – Je-li dítě například veselé, vyjadřuje své pocity nejen grima-sami, ale i neustálým pobíháním a poskakováním. Psychomotorická závislost je zřetelná i tehdy, nemá-li dítě prostor, kde by se pohybově vydovádělo. Potom má těžko radost ze svého pohybu. Dítě se poprvé při pohybových hrách seznamuje i s některými fyzikálními vlastnostmi, zákonitostmi a jevy jako zrychlení, otá-čení, rychlost, rovnováha.

Společenské chování a motorika – Zatímco dospělí spolu komunikují a se-znamují se verbálně, děti spíš pohybovými aktivitami-při hře na písku na sebe hážou písek, půjčují si hračky, šťouchají do sebe. O tom kdo je v dětském kolektivu nejlepší zpravidla rozhodují tělesné dovednosti jako například: kdo vyšplhá výš, kdo doběhne dál? Jestliže rodiče svého potomka k motorickým aktivitám nevedou, nebo je berou v jeho vývoji jako málo důležité, dítě se po prvotních neúspěších v pohybových hrách do sebe uzavře, stává se introvertem, neumí s ostatními dětmi komunikovat. Psychologové zjistili, že pohybová stránka rozvoje zrychluje neje-nom tělesný vývoj dítěte.

Vnímání a učení pohybem – Pro vývoj dítěte je důležité poznávání předmětů v jeho nejbližším okolí. Samo nepochopí, co je mokré a suché, nebo měkké a tvrdé. Věc musí vzít do rukou, osahat ji, otáčet ji, ohýbat ji, ochutnávat ji, třást jí apod. – tedy musí ji uchopit, aby ji pochopilo. Pokud k tomu dostane informaci: Šáhni, jak je tento polštář měkký!, spojí se u něj smyslové vnímání a označení vlastnosti v celek. Větší dítě tak podle pohledu dokáže slovy určit a vysvětlit: Protože zvíře na obrázku má chlupy, je měkké.

herní zásady v psychomotorice1. Každou hru si předem promyslete a zvolte tak, aby navazovala na předchozí

téma a uvozovala téma následující2. Před započetím každé hry nezapomeňte připravit potřebné pomůcky a zvolte

vhodné prostředí3. Hru si dobře vysvětlete, nechte účastníky zeptat se na to, čemu nerozumějí4. Pokud hru nehodnotíte, hrajte si také5. Nebojte se vložit do hry svoje vlastní nápady a realizujte je6. Nechte děti tvořit hry samostatně s využitím jejich kreativních schopností7. Po každé hře zhodnoťte s účastníky její průběh, jejich pocity, jiné způsoby

řešení a nechte je vyslovit vlastní názor8. Pokud je to možné, využívejte hudebního doprovodu. Pro každou hru musí být

však hudební doprovod vhodně zvolen9. Odstraňte příjmení a naučme se říkat si křestními jmény, všechny nás to sblíží

a odstraní u některých nepříjemné pocity


10. Při hrách ve dvojicích nezapomeňte vždy vyměnit role11. Překážkovou dráhu dětem zpočátku postavte sami, později je nechte tvořit12. Překážkovou dráhu nechte děti absolvovat několikrát a potom jim zavažte oči

a při absolvování se zavázanýma očima zajistěte dostatečnou bezpečnost.

1.4.1 Jednotlivé části psychomotoriky seznamovací hry zahřátí organismu vzájemný kontakt nafukovací míčky hry s kelímky noviny deky padák senzomotorická cvičení napětí a uvolnění hadice vozík na kolečkách šlapáky chůdy a šlapátka káča rolon rolovací deska s válečkem relaxace

Jednotlivé části psychomotoriky lze kombinovat, doplňovat podle vlastního uvážení, podle podmínek které máme k dispozici, podle věku hrajících atd.

1.4.2 Ukázky jednotlivých částí psychomotoriky1. seznamovací hryseznamte se• Ke hře použijeme libovolného předmětu snadno udržitelného v ruce. Hru za-

hájí učitel, který říká: „Jmenuji se učitel ........ a předávám ti tuto hračku.“. Ten, který hračku dostal, pokračuje v předávání takto: „Dostal jsem tuto hračku od pana učitele ........ jmenuji se ........ a předávám ti tuto hračku.“. Každý další


vyjmenovává všechny předchozí hráče a předává předmět dál. Úkolem po-sledního je vyjmenovat všechny hráče a vrátit předmět zpět učiteli.U této hry můžeme pozorovat slovní projev dětí, způsob předávání předmětu,

typ temperamentu a jemnou motoriku.• Všichni hráči sedí v kruhu na židlích. Jeden z nich hru začne – řekne své

jméno a před něj přidá pozitivní přídavné jméno (např. veselá Veronika) – tímto způsobem se postupně představí všichni hráči. Úkolem je zapamatovat si co nejvíce jmen ze skupiny.

• Hráč řekne své jméno a následně jméno souseda po pravici či levici, ten své jméno zopakuje a vysloví opět jméno souseda po pravici či levici (dle předem určeného směru hry). Hru můžeme ztížit přesazením hráčů ve skupině.

• Další variantou hry, která může následovat je, že nejprve oslovím jednoho z hráčů, koho si pamatuji, pak mu hodím míč. Ten pokračuje stejně určeným způsobem.

• Pokud se zúčastnění hráči znají, lze všechny tři výše popsané varianty hrát pomocí gest, kterými se jednotliví hráči v prvním kole představí. Tato hra je hrána zcela beze slov, pouze pomocí gest. Je nutné zachovat absolutní klid z důvodu většího soustředění kolektivu. Je vhodné ji zařadit až v pokročilej-ších lekcích.

• Hráči sedí v kruhu na židlích. Na jednu stranu posílají míč nebo jakoukoliv jinou pomůcku a na druhou stranu říkají jméno, číslo, atd. Důležitá je u této hry nonverbální komunikace – pohled, úsměv, atp.)

Beze slov• Hra probíhá pomocí pohybové (motorické) komunikace. První hráč se před-

staví jednoduchým pohybem, může být i se zvukovým efektem (např. zatles-kání rukama, lusknutí prsty, pohlazení stehna atd.) Každý další se představí postupně, pohyb se však nesmí opakovat. Představení po kruhu několikrát zo-pakujeme, aby si hráči pohyb svých spoluhráčů zapamatovali. Potom dochází k představování sousedů vlevo, vpravo.

• Hráč představí pohybem sebe a pohybem některého ze spoluhráčů, ten zas představí sebe a vyzve pohybem dalšího hráče, hrajeme tak dlouho, dokud se všichni nepředstaví.Hra je zaměřena na motoriku, paměť, pozornost. Sluchové a zrakové vnímání.


2. Zahřátí organismuDělej co umíš!

Při hudebním doprovodu se všichni libovolně pohybují různými směry a v různých rovinách a osách svého těla (např. chůze vpřed, vzad, lezení, skákání, válení sudů apod.).

3. vzájemný kontaktPoznej sám sebe

Hráči jsou ve dvojicích a jedno z nich zavře oči. Druhé vybere 5 míst na jeho těle, kterých se postupně dotýká. Když první otevře oči, vyjmenuje 5 míst v po-řadí, ve kterém se jej spoluhráč dotýkal.

Tato hra rozvíjí poznávání jednotlivých částí těla a orientaci levá – pravá.

4. nafukovací míčkyBalancování

Hráči si položí nafouknutý míček na kteroukoliv část těla a snaží se jej co nejdéle na ní udržet. Pro ztížení můžeme postavit překážkovou dráhu a hráči ji musí absolvovat s nafouknutým míčkem.

Toč se káčo!Dvojice stiskne míček mezi sebe a vzpaží. Otáčením obou vpravo (vlevo) se

snaží udržet míček. Nejlepší pro tuto hru jsou smíšené dvojice. Dochází k prvním kontaktům.

kočka a myšHráči sedí v kruhu, větší míč je kočka, menší myš – kočka se snaží dohonit

myš (míče se posílají po kruhu, přidáváme další kočky a myši dle velikosti kruhu a šikovnosti skupiny). Pokud nemáme velký a menší míč, můžeme použít overbaly různých barev.

Rozvíjíme pozornost, rychlost, spolupráci. Hru hrajeme jen do té doby, dokud kočka nechytí myš.

overbalHráči sedí v kruhu na židlích. Každý má míč. Na výzvu učitele začnou hráči

posílat míč vlevo, levou rukou předávají a pravou přijímají míč od souseda. Jak-mile hráči pochopí styl, zkoušíme pohyby zrychlovat.


Cvičení je zaměřeno na koordinaci, soustředěnost, spolupráci. Také dochází k očnímu kontaktu, který je velmi je důležitý.

výměna• Každý má svůj míček a s ním se prochází. Pohazuje si s ním nad hlavou.• Hráči si vyměňují míček pouze s těmi, kteří mají stejnou barvu míčku jako

my, nebo její podobný odstín. Vyměňujeme s těmi, kteří mají jiné barvy míčku než mi.

• Hráči se volně pohybují. Při setkání s druhým cvičencem se míček dotkne míčku, nebo se míček dotkne např. ramene, lokte, zad druhého.

vláčekKaždý hráč má nafouknutý balónek a všichni vytvoří zástup (dvojstup – podle

počtu hráčů) tak, že každý má balónek na břiše a tlakem se opírá o předchozího spoluhráče. Zástup se dá do pohybu tak, aby žádný z hráčů balónek nedržel (všichni připaží) a současně, aby nikomu balónek nevypadl.

Nafukovací míčky jsou velmi vhodné pro procvičení jemné motoriky, pro rozvoj citu v dlaních, prstech. Cvičenci spolu musí vzájemně spolupracovat, vy-tváří se radostná atmosféra. Vhodné je pustit si veselou hudbu např. „Jede, jede mašinka“.

5. hry s kelímkyŠikulové

Každý hráč má kelímek a tenisový míček. Jednou rukou vyhazuje míček a druhou rukou jej chytá do kelímku pod nohou, z kelímku do kelímku apod. Totéž cvičení můžeme provádět se dvěma kelímky současně

Balancování• Vsedě na židli si každý hráč vezme několik kelímků, položí si je na určitou

část těla, např. na předloktí, hlavu a balancuje s nimi. Jakmile cvičení zvládne, provádí obtížnější pohyby: obraty, chůze vzad, také si cvičenci mohou vymě-ňovat kelímky vzájemně mezi sebou. Hráči si sednou na židli, kelímky položí na obě končetiny a balancují s nimi současně.

• Na otočený kelímek dnem vzhůru položíme tenisový míček a opět balancu-jeme – nejdříve provádíme ve stoji, a potom vsedě na židli.


Dribling míčku o podložku a chytání do kelímku.• Hráči vytvoří dvojice a každý má kelímek. Dvojice se posadí naproti sobě:

jeden vyhazuje míček rukou a druhý jej chytá do kelímku.• Totéž z kelímku do kelímku, hází si se dvěma míčky současně z kelímku

do kelímku,• Jeden odbíjí rukou míček o podložku a druhý jej chytá, totéž z kelímku do ke-

límku,• Oba současně odbíjí míček o podložku a současně chytají,• Jeden míček hodí spodním obloukem, druhý míček horním obloukem,• Jeden má dva míčky, druhý dva kelímky – první hodí oba míčky současně,

druhý je do obou kelímků chytá.

ZmrzlinářDvojice hráčů se posadí (postaví) zády k sobě a jako zmrzlináři si předávají

zmrzlinu (míček) z kelímku do kelímku, nestřídají přitom ruce.

6. novinynapodobování dle novin

Z hráčů utvoříme dvojice. Jeden je umělec drží noviny, ty symbolizují tělo. Druhý z dvojice napodobuje pohybem to, co umělec s novinami dělá. Např. přehnutí dvojlistu – hluboký předklon. Vše záleží na tvořivosti a fantazii obou zúčastněných. Hra podporuje nejen pohybovou činnost, ale i kreativitu.

novinová bitvaHráči zmačkají novinové dvojlisty a rozdělí se na dvě skupiny. Vedoucí vy-

mezí bitevní prostor. Skupiny postaví na palebné čáry a vedoucí dá pokyn k za-hájení bitvy. Každý z hráčů počítá, kolikrát byl zasažen novinovou koulí a také kolikrát zasáhl protihráče. Hru hrajeme tak dlouho, dokud vidíme zájem cvičenců. Na konci hry vyhodnotíme zásahy a zatleskáme vítězi.

Hrají všichni proti všem. Hra rozvíjí prostorovou orientaci a jemnou motoriku. Je velmi zábavná.

PapírožroutÚčastníci hry se rozdělí na 2–3 skupiny se stejným počtem hráčů. Každý si

vyrobí „potravu pro Papírožrouta“ – (3–5) papírových koulí. Obě skupiny začnou na povel házet koule ze stejné vzdálenosti do otvoru krabice – tlamy Papírožrouta. Vyhrává skupina, která dříve nasytí svého papírožrouta, tzn., která dříve nahází


všechny papírové koule do bedny. V druhé fázi hry postupně zvyšujeme náročnost – zvětšujeme vzdálenost od Papírožrouta.

Hra rozvíjí: pohotovost, rychlost, koordinaci pohybů, zrakově--motorickou koordinaci a spolupráci ve skupině.

PotrubíHráči sedí v kruhu, noviny srolují do trubičky a spojí jako potrubí tak, aby

vnitřkem potrubí mohli posílat poštu. Jako poštovní dodávku volíme určité prů-chozí předměty, jako jsou kuličky, lískové ořechy a další.

Cvičení rozvíjí jemnou motoriku, vzájemnou komunikaci a spolupráci celé skupiny.

7. Padák• Hráči ve stoji drží padák za okraje. Snaží se pohybovat padákem nahoru a dolů

„švihat – mávat“ padákem, nejdříve malé pohyby, postupně zvyšovat rozsah pohybu i rychlost. Napínat a povolovat padák, měnit držení (spodní, vrchní) okraje, ruce překřížené těsně vedle sebe, blízko, dále od sebe. Napnutý padák posunovat vpravo, vlevo.

• Hráči drží padák ve výši boků před tělem, cvičenci vhodí na napnutý padák velký míč, (potom vyměníme za menší) cvičenci jej posunují pohyby padáku k určitému cvičenci nebo podél okraje dokola.

• Hráči mají velký míč a snaží se dotknout stropu.• Vyzkoušíme různé druhy míčů, ale i dalších kutálejících se předmětů, např.

kaštanů, žaludů atd. Je možné si udělat i „těžký míček, tj. naplnit tenisový míče pískem a otvor dobře zalepit.

• Hráči vhodí doprostřed dva lehké míče. Postupně přidává další míče různých velikostí. Úkolem je udržet míče na padáku při různých pohybech. Všichni mají společný cíl. Hráčům je dovoleno srazit míč, který letí mimo kruh, ale jen jednou rukou, druhou musí držet padák. Učitel může úkol ztížit tím, že vběhne pod padák a jednotlivé míče zespodu odráží.Cvičení je velmi vhodné na rozvíjení spolupráce a komunikace všech členů.

Rozvíjí se také motorika, soustředěnost, pozornost.

8. senzomotorická cvičeníhrkačky

Hráči vytvoří dvojice. Jeden z dvojice má zavázané oči a druhý jej vodí za zvukem hrkačky po prostoru. Můžeme utvořit dva kruhy. Uvnitř jsou děti se


zavázanýma očima a vně jsou hrkači. Hrkač začne hrkat a čeká, až dítě pozná svou hrkačku.

Tajná listinaHráči sedí v kruhu a předávají si pomocí kolíčků pivní tácky, které představují

tajnou listinu. Hráči se tajné listiny v průběhu předávání nesmí dotknout rukou. Při předávání zapojujeme vždy obě ruce hráčů s kolíčky, podle toho, ze které strany listina přichází, tou rukou s kolíčkem listinu bereme.

Používáme větší množství tácků s různými motivy. Následně se ptáme, co bylo na listině napsaného. Pokud nemáme k dispozici pivní tácky, lze je nahradit např. hracími kartami či vyrobenými kartičkami s obrázky nebo nápisy.

Cvičení je velmi vhodné na rozvíjení jemné motoriky. Důležité je po každém cvičení uvolnit prsty.

kolíčkový řetězMotivujeme hráče, aby se snažili o napojení co nejvíce kolíčků za sebe libo-

volným způsobem. Hra je zaměřena na komunikaci, spolupráci skupiny, jemnou motoriku

kolíčkováSkupinu rozdělíme na první a druhé. Každý první má 3-5 kolíčků a zapne si

je různě na triko, tepláky, atd. Úkolem druhých je zmocnit se kolíčků. Není nutné zachovávat dvojice, každý druhý má právo si získat kolíčky od kteréhokoliv prv-ního. Hrajeme na čas. Hrajeme-li soutěživě, vyhrává ten, kdo má nejvíce kolíčků v ruce nebo komu jich zůstane nejvíc zavěšených.

Stejné rozdělení i počet kolíčků. První mají kolíčky v ruce a snaží se je zavěsit druhým na oblečení. Vyhrává ten, kdo se nejrychleji zbaví kolíčků, nebo ten, kdo na sobě nemá žádný kolíček.

Obě hry je možno obměnit tak, že každý má 3-5 kolíčků na sobě zapnutých a snaží se získat další od druhých a přidat je ke svým, nebo má každý kolíčky v ruce a snaží se je zavěsit druhým. Hrajeme soutěživě nebo jen volně a hru za-končíme za určitou dobu.

čáraHráče rozdělíme do dvou skupin. Skupiny sedí naproti sobě, hráče obou

skupin uprostřed rozděluje stejně vzdálená čára. Úkolem je házení pivních tácků na čáru či cíl. U této hry je velice důležité dbát na dodržení zásad při cvičení se


seniory, především tedy nepředklánět se při házení a neohýbat se při sbírání tácků. Proto doporučujeme hrát tuto hru na židlích u stolu.

Pivní táckyHráči vytvoří dvojice, každá dvojice má jeden tácek. Hráči sedí na židli

ve vzdálenosti 3 metrů. A přihrávají si táckem. Nejdříve pravou rukou, potom levou rukou, oběma rukama.

Upozorníme hráče, aby si přihrávali vždy jen do oblasti od ramen níže, aby nedošlo k zasažení hlavy, případně očí a přihrávali si přiměřenou sílou.

„Bočák“Hráči utvoří dvojice. Každý hráč uchopí jeden pivní tácek a z určité mety ho

rozkutálí. Hráč, kterému se dokutálí nejdál, získává jeden bod. Dvojice hrají spolu a body si sčítají. Vítězí dvojice, která jako první dosáhne předem stanovený počet bodů.

Cvičení je zaměřené na rozvoj jemné motoriky, vzájemného povzbuzování a soutěživosti.

nošení táckůHráči vytvoří dvojice. Jeden z dvojice předpaží a druhý mu na ně naskládá

několik pivních tácků. Úkolem cvičenců je pohybovat se v určeném prostoru. Při únavě spustí ruce volně vedle těla a vnímá pocit uvolnění. Hráči se snaží pohybo-vat pažemi, aniž přitom pivní tácky spadnou.

Cvičením se rozvíjí jemná motorika, tvořivost a dochází k aktivaci svalstva horních končetin.

slepý pokladníkHráči sedí v kruhu a mají zavřené oči. Vedoucí hry jim pošle po kruhu několik

mincí. Hráči musí dotekem zjistit hodnotu jednotlivých mincí.Pošleme i jiné mince úkolem hráčů je sčítat mince a výsledek smějí samo-

zřejmě říci nahlas až teprve tehdy, když se všechny mince opět vrátí k vedoucímu hry, který vydá pokyn k otevření očí. Vedoucí hry může podstrčit minci cizího státu. Hra je těžší, čím je podobnější povrch použitých předmětů.

Hra je zaměřena na jemnou motoriku.


elektřinaHráče rozdělíme do dvou skupin o stejném počtu. Mezi sebou ve skupině

si předávají „elektrický impuls“. Pro předávání impulsu volíme různé varianty doteků (stisknutím ruky, poklep na rameno, dotek malíčky, dotek koleny, atp.).

slepí sochařiKaždý sochař obdrží dvojlist novin. Sedne si, zavře oči. Postupně se hma-

tem a sluchem seznamuje s materiálem novin. Z novin modeluje umělecká díla. Počkáme, než všichni sochaři svá díla dokončí a následuje vernisáž. V té chvíli mají sochaři možnost svá díla představit. Všechna díla v závěru kladně hodno-tíme.

indická chůzeČlenové skupiny se rozmístí v prostoru a každý si vezme tácek, krabici

nebo jiný plochý či mírně vypouklý předmět. Všichni společně chodí prostorem s předmětem na hlavě a snaží se jít vzpřímeně, s narovnanými zády, ale přitom ne strnule.

Chůzi ztížíme tak, že si na tácek dáme míč, který si přidržujeme. Přijdeme k jinému cvičenci a míček si s ním vyměníme.

Vhodné je hráčům pustit hudbu. Cvičení je zaměřeno na balancování s před-měty. Také má velký význam pro správné držení těla a kulturu pohybu. Cvičení neprovádíme příliš dlouho, aby nedošlo k nadměrnému přetížení krční páteře.

Dvě věci najednou• Hráči sedí v kruhu. Učitel určí cvičence číslo 1. Kdo sedí vedle něj pokračuje

v číselné řadě „řekne 2“ a tak to pokračuje až poslední hráč řekne svoje číslo (podle počtu cvičenců).

• Hru ztížíme tak, že na pravou stranu řekneme číslo a na druhou stranu pošleme míč. Místo míče můžeme poslat nějaký předmět nebo pohyb, např. chytneme se za ucho a cvičenci to musí poslat dál.Vhodné je posílat pohyb z různých stran, aby došlo k obměně, kde dojde

ke střetnutí pohybu s číslem.Cvičení je velmi vhodné na rozvíjení pozornosti. Jedinci se učí zvládat více

činností najednou. Zpočátku cvičení může dělat problémy, proto je vhodné cvičení dobře vysvětlit, a několikrát zopakovat, bez obměny.


klubíčkoHráči sedí na židli vedle sebe v kruhu. Jeden hráč drží v ruce klubko pro-

vazu a konec si upevní podle dohody na zápěstí jedné ruky, (kolem pasu, nebo na koleno). Pak hodí klubko napříč kruhu některému spoluhráči. Ten jedná stejně. Nakonec se vytvoří paprskovitá síť, kterou hráči postupně zpevní proplétáním sítě klubkem po obvodu od okraje ke středu. Poslední nezapomene provaz dobře na těle upevnit. Hra končí rozpletením sítě od konce, to je po obvodu postupně do středu.

honVedoucí hry musí před začátkem hry připravit kartičky se jmény zvířat,

v nichž se každé zvíře vyskytuje dvakrát. Každý hráč dostane jednu kartičku. Zapneme hudbu a na pokyn cvičitele hra začne. Pomocí pantomimy se každý snaží najít zvíře stejného druhu. Kartičku nesmí nikomu ukázat. Kdo najde svoji dvojici, sedne si na židli.

Rozvíjí se tvořivost, originalita hráčů, kognitivní funkce.

9. napětí a uvolněnívěříš mi

Hráči ve dvojicích stojí naproti sobě. Jeden provádí pád vzad a druhý jej chytá, aby neupadl. Při pádu musí být děti zpevněné. Totéž lze provádět stranou i vpřed. Tato hra upevňuje vzájemnou důvěru dětí.

10. Relaxaceorchestr

Hráči vytvoří kruh, pohodlně se posadí vedle sebe a zavřou oči. Na pokyn učitele začne první dítě třít dlaně o sebe. Jakmile jeho soused tento zvuk uslyší, začne také třít dlaně o sebe. Hra pokračuje tak dlouho, až se zvuk dostane zpět k začínajícímu dítěti, to změní plynule zvuk na jiný, např. luskání prstů, tleskání, pleskání do stehen apod. potom se začínající postupně vrací k prvnímu pohybu a zvuku. Procvičujeme především senzomotorické vnímání a sluch.

PizzaHráči utvoří kruh, sednou si jeden za druhého s natočením boku do kruhu.

Je třeba, aby vzdálenost mezi hráči byla na natažení rukou tak, aby každý byl schopen masírovat záda člověka před sebou. Vedoucí hry je vypravěč a popisuje pečení pizzy. Nejprve těsto vypracujeme (hladíme záda), a následně přidáváme různé přísady, tím masírujeme záda libovolnými pohyby celé ruky či prstů.


Masážní kruh• Všichni si sednou do kruhu a otočí se doleva, tedy tak, aby měli před se-

bou záda jiného člena skupiny. Mírně pokrčené ruce položí na jeho ramena a míčem ho masíruje. Vytvoří tak masážní kruh a pokusí se teď co nejlépe masírovat souseda před sebou a přitom přijímat masáž od souseda za sebou, tedy současně dávat i přijímat. S masáží začneme od krku a ramen, přejdeme na záda – krouživé pohyby s jemným tlakem.

• Hráči si vytvoří dvojice, každá má jeden masážní míček. Pokusí se co nej-lépe masírovat míčkem svého souseda ve dvojici. Začneme od krku a ramen, přejdeme na záda – krouživé pohyby ve směru hodinových ručiček s jemným tlakem. Po určité době se dvojice vymění.Masáž je zaměřena na stimulaci jemné motoriky, zrakově-motorické koordi-

nace, uvědomování tělesného schématu. Hra rozvíjí skupinové vztahy a upevňuje soudržnost skupiny. Má emocionální náboj.

Cvičení je zaměřeno na uvolnění, každý cvičenec řekne svému masírujícímu, co je mu příjemné a co není.

MeditaceVšichni členové skupiny představují rostliny, které rostou ze semínka, rostou,

zrají a uvadají. Na pokyn vedoucího hry se např. všichni stočí jakoby do semínka a potom začnou velmi pomalu růst. Jsou čím dál větší. Až rostliny vyrostou, obrací se ke slunci, vytahují se a košatí, dosahují plné zralosti. Pak pozvolna začínají vadnout. Pomalu se sklánějí k zemi.

Vhodná je relaxační hudba, dochází k uvolnění napětí v celém těle.

1.4.3 význam psychomotoriky v pohybové aktivitě seniorůPsychomotorická cvičení jsou velmi vhodná pro cvičení se seniory. Vzhledem

k náročnosti u některých cvičení musí být modifikované.U seniorů se setkáváme se sníženou schopností smyslového vnímání.Poznávání vlastního těla a jeho částí. U seniorů aplikujeme různá masážní

cvičení ve dvojici, nebo v kruhu. Vhodné zařadit v závěrečné části hodiny, pou-žíváme overbally, masážní a molitanové míčky atd. Dotyk, kontakt s druhým je důležitý v každé etapě života.

Svalové napětí a uvolnění. Rozvoj kinestetického vnímání. Cvičení zaměřená na správné držení těla a následné uvolnění. U seniorů shledáváme vadné držení těla.

Trvání cvičení by mělo být asi 7–12 minut. Při těžším úkolu u starších lidí je třeba čas zkrátit. Prostorovou orientaci můžeme u seniorů rozvíjet pomocí jed-


noduchých cvičení v chůzi za doprovodu hudby. Nebo například ve dvojicích se zavařenýma očima.

Cvičení se staršími lidmi by mělo navozovat příjemné pocity, radost, zvýšit vitalitu, vnášet pohodu a uvolnění. Možnost cvičenců vyjádřit se, prosadit, uplat-nit dle svých možností.

V prostředí, kde cvičení se seniory provádíme je důležité, aby ho co nejlépe poznali, aby se v něm dobře orientovali a cítili. Důležité je také získat co nejvíce poznatků o vlastnostech pomůcek, které používáme. O velikosti, tvaru, hmotnosti, pevnosti atd. Učíme seniory s nimi zacházet, ovládat je, přizpůsobovat indivi-duálním potřebám cvičence. Začínáme od jednodušších cvičení až po složitější. Vhodné je i měnit velikost předmětů. Používáme: overbally, tenisové míčky, kelímky, kolíčky na prádlo, padák, mince, tácky a jiné pomůcky. Tyto pomůcky rozvíjí motorickou zručnost u seniorů.

Pro seniory je velmi důležitá představa, že někam patří, že se setkávají s lidmi stejného věku, se stejnými starostmi, problémy. Ve starším věku má většina seni-orů nedostatek sociálních kontaktů. Mohou se dostat až do izolace od okolního světa. Senioři mají potřebu být chápani, pocit že někam patří, že jsou součástí nějaké skupiny, je pro ně nezastupitelný.

1.5 HraOdráží složité vztahy mezi dítětem a jeho životním prostředím. Je význam-

ným socializačním a motivačním činitelem. Je ukazatelem vývojové úrovně dítěte, umožní nám pozorovat vývojové zvláštnosti.

Člověk má hru rád. Někdy se do hry ponoří tak, že zapomíná na okolní svět. Hrajeme si rádi ve společnosti jiných lidí, ale umíme si hrát i sami.

Řada herních činností je pro nás důvěrně známých, ale přesto je rádi opaku-jeme.

Hra působí velmi intenzivně na vývoj každého člověka od jeho narození. Hra je činnost většinou spontánní a dobrovolná. Hra člověku přináší radostné prožitky, má vliv na tělesný i duševní rozvoj, na utváření mravních a etických postojů. Hrou se vzděláváme, získáváme celou řadu vědomostí, dovedností a návyků. Ve výchově a vzdělávání člověka je nazastupitelná. Pro hru je charakteristická spontaneita, fantazie, iniciativnost.

Funkce hry Slouží jako odpočinek po práci. Připravuje člověka na výkon pracovních činností. Napomáhá k začlenění do společenského života.


Přispívá k celkovému rozvoji člověka. Má vzdělávací, estetickou a terapeutickou funkci.

1.5.1 Typy herHry můžeme rozdělit do dvou základních skupin:

1. Hry tvořivé, spontánní, při nichž si člověk určuje sám námět i průběh hry.2. Hry s pravidly, vyžadující většinou kontakt s jinými hráči.

hry tvořivé Předmětové – manipulace s předměty, rozvíjení smyslů, poznávání vlastností

předmětů. Úlohové (námětové) – nápodoba činností a vztahů mezi nimi, hra „na něco“. Dramatizační – vytváření postav a dějů. Konstruktivní – manipulace s různorodým materiálem, předměty a stavebni-

cemi.

hry s pravidly Pohybové – míčové hry, vodní sporty, cyklistika intelektuální (didaktické) – rozvíjejí rozumové schopnosti člověka, např. puz-

zle, pexeso aj.

1.5.2 Dětská hraPočátek prvních dětských her se objevuje mezi 5 a 6 měsícem života dítěte.

Podstatou her je tedy manipulování s předměty a jejich poznávání. Dítě si do 3 až 4 roku věku hraje podle vlastní představy, využívá okamžitých nápadů. Dítě 3leté až 6leté dítě nejen napodobuje, ale i objevuje a tvoří. Individuální hry se mění v kolektivní, Mezi 6 až 11 rokem věku dítěte se hry mění. Hra přestává být hlavní náplní života dítěte. Osobnost dítěte se vlivem školy podstatně rozvíjí, což se odvíjí v promyšlené a naplánované hře.

V pubertálním věku dochází již k jasnému oddělení hry a práce. Převládají hry v kolektivu, nejvyšší zájem je o hry sportovní.


1.6 ReminiscenčníterapieReminiscenční terapie je odborný název pro práci se vzpomínkami a vzpo-

mínáním, které blahodárně působí na zdraví a mentální svěžest člověka. Jako reminiscenční terapie je obvykle označován rozhovor terapeuta se seniorem (nebo skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, staré předměty, nástroje a pomůcky užívané v domácnostech, staré přístroje a pra-covní nářadí, módní doplňky a filmy, hudba atd.).

Využití reminiscenční terapie je vhodné především u lidí s demencí, u nichž je jejím cílem oživení minulých zkušeností, zejména těch, které jsou pozitivní a osobně hodně důležité, jako jsou rodinné události (např. svatby), svátky, slav-nosti, apod.

Základním terapeutickým prvkem všech reminiscenčních přístupů je navození pohody, dobrého pocitu, sebeuspokojení, radosti a potěšení i kognitivní stimulace. Nelze však podcenit ani potřebu mnoha lidí vyrovnávat se v průběhu reminiscence s traumatickými zkušenostmi (např. z války či osobního života).

Mezi reminiscenční techniky patří vzpomínání ve skupině, vzpomínkové boxy, knihy života, reminiscenční divadlo, apod.

Reminiscenční terapie je založena na poznání toho, že v mozku zůstávají nejdéle zachovány ty vědomosti, vzpomínky a návyky, které jsou fixovány v dlou-hodobé paměti.

1.7 TréninkpamětiMnoho lidí se domnívá, že proti duševním úbytkům ve stáří se nedá nic dě-

lat. Nejnovější výzkumné práce však prokazují, že člověk si i ve stáří ponechává schopnost učit se, že se může psychicky rozvíjet a že má k dispozici velkou kapa-citu myšlení.

Specifické trénování psychických funkcí může nervové buňky stimulovat k vy-tváření nových spojů. Činnost mozku je možno srovnávat s činností svalu. Není – li sval zatěžován, mizí jeho složení a funkční zdatnost. Narůstající zapomnětlivost, poruchové nalézání slovních pojmů nebo ubývající schopnost koncentrace mohou být proto u zdravých starších osob přisuzovány nedostatečnému tréninku. Tyto osoby mohou tedy znovu získat, zlepšovat a podržet si svou psychickou výkonnost odpovídajícím cvičením. U lidí s poruchou paměti při nemocí (např. po mozkové mrtvici nebo při demenci) či úrazem to znamená pak stabilizovat, využívat a bu-dovat tímto způsobem ještě existující rezervy.

Denní trénink myšlení a paměti v délce 10–15 minut představuje důležité opatření k udržení duševního zdraví, ať se jedná o aktivizaci nebo o prevenci, o terapii a rehabilitaci poruch výkonnosti mozku.


Druhy tréninků paměti1. Trénink paměti podle metody Stengelové2. Mentální jogging – je zaměřen na výkon paměti. Určen je především mladším

lidem. Klade důraz na rychlost, zlepšení smyslového vnímání, na posílení funkce krátkodobé paměti. Cílem je maximálně si zapamatovat. Rychle a správně si vybavit.

3. Mechanické cvičení paměti – zaměřeno specificky na reprodukci, proti zapo-mnětlivosti.

4. Učení v relaxaci – zakladatel Georg Lozanov. Vychází z poznatku, že při učení je důležité odstraňovat napětí, když je člověk uvolnění, je schopen se toho hodně naučit.

Charakteristika tréninku: Je velmi aktivní – je zaměřen na aktivitu účastníků. Hravost – vše se trénuje formou hry. Klade se důraz na řeč – dialogy, diskuse. Trénuje se celá psychika.

Trénovat je možno s jednotlivci nebo skupinově.Skupiny musí být co nejhomogennější, není možné např. míchat zdravé seni-

ory s pacienty v počáteční fázi demence.1. Skupina zdravých, aktivních seniorů – zde je dobré kromě vlastního tréno-

vání, poskytnout i teoretický výklad o tom, jak paměť funguje, jaké techniky mohou používat pro lepší zapamatování si nového.

Setkání může trvat 1,5–2 hodiny s přestávkou. Počet lidí ve skupině by neměl přesáhnout 16.

2. Skupina zdravých, pasivních seniorů – postupovat pozvolna, dopřát delší přestávky, klidná atmosféra, začít cvičeními u kterých si zažijí úspěch.

Setkání může trvat 1,5 hodiny s delší přestávkou. Počet lidí ve skupině: max. 16.

3. Skupina seniorů, stěžujících si na potíže s pamětí – zaměřeno na seniory, kteří mají vnitřní prožitek, že jim paměť funguje hůř, nejedná se však o poruchu paměti, spíše o poruchy koncentrace, zpomalení tempa apod.

Zde se trénink v podstatě shoduje s tréninkem pasivních, zdravých seniorů. Často je nutné tyto lidi uklidnit, že potíže, které mají oni a demence jsou něco úplně jiného.


4. Skupina seniorů v 1. fázi demence – nejde o zlepšení fungování paměti, ale o udržování si těch funkcí, kterých jsou ještě schopni. Nemá cenu dávat nové informace.Cvičení je třeba dělat kratší, ale častější.

5. Skupina pacientů po úrazu, CMP – závisí na lokalizaci a rozsahu. Tady se spíše pracuje s tréninky strategie a funkce. Pro funkci, která nefunguje najít strategii, která ji může nahradit. Hodně se využívá kognitivní RHB. Trénink paměti je jen dílčí součástí.

Trénink paměti dle Stengelové se provádí pomocí smysluplného, obsažného materiálu, na tématech se vztahem ke všednímu životu, s vyloučením časového a výkonového tlaku. Jedná se o trénink nejrůznějších mozkových funkcí, v němž se střídavě pracuje s co možná nejvíce způsoby a druhy trénování pamětí. Jde o vícekanálové cvičení s využitím všech smyslů.

Tempo se přizpůsobuje potřebám účastníků, aby nedocházelo ani k podceňo-vání ani k přetěžování.

Prostřednictvím metody Stengelové se trénuje celkové spektrum myšlení, koncentrace, vštípivost, vyhledávání slov, formulování, reprodukce, myšlení v souvislostech, rozhodování, dedukce, komparace, logické a asociativní myšlení.

U všech cvičení je udáván stupeň obtížnosti, aby byl možný diferencovaný výběr cvičení podle terapeutických okolností a potřeb.

Cvičení obsahují například: doplňování slovních párů, úhrnné vyjmenová-vání, nalézání protikladů, doplňování slovních párů, přísloví a úsloví, nadřazování pojmů, hledání vybočujícího výrazu, písně na dané téma, dvojsmysly, trénování rozlišovacích schopností různých smyslových orgánů, přiřazování pojmů, bludi-ště, číselné čtverce apod.


2.Cvičeníproseniory

2.1 CvičeníproseniorysoverballemOverball je zdravotní dechový a manipulační míč, který má neklouzavý po-

vrch a je značně odolný vůči zatížení. Původně byl určen pro dechovou terapii dětí, ale pro své univerzální vlastnosti je vhodným prostředkem ke cvičení u všech věkových kategorií. Lze jej využít při cvičeních vyrovnávacích, kondičních, manipulačních, posilovacích i relaxačních – podle záměru míč nafukujeme méně nebo více. Cvičení s overballem je oblíbené, tato cvičební pomůcka není nákladná na pořízení a je skladná, proto je velmi snadné jí použít i pro domácí cvičení.

Cviky s overballem jsou u seniorů zaměřeny především jako cvičení posilo-vací, která zároveň ovlivňují i svalovou koordinaci a rovnováhu. Nesnažíme se pouze o zvýšení svalové síly nebo rozsahu pohybu, ale také o zlepšování takových vlastností jako je rychlost a výdrž, zručnost a koordinace pohybů, nebo rychlé reakce na změny situace. Při těchto cvicích je však důležité dbát na koordinaci s dechem a nižší intenzitu cvičení, aby nedocházelo k přílišnému přetěžování kardiovaskulárního systému!

Overball lze použít také jako pasivní pomůcky, např. pro korekci správného sedu podepřením bederní páteře.

Posilovací cvičení s overballem– Posilování prsních svalů stlačováním míče mezi dlaněmi– Posilování adduktorů stehen stlačováním míče mezi koleny– Zašlapávání míče do země chodidlem v sedě– Sešlapování míče špičkou nebo patou– V sedě míč sevřený mezi kotníky stlačujeme, při tom propínáme současně obě

nohy v kolenou

Balanční cvičení s overballemOverballu je možné využít jako varianty cvičení na gymballu, které není pro

seniory samo příliš vhodné, neboť u velkého míče je plocha příliš labilní, obtížně se na něj dosedá a také vstává. Overball, který položíme na židli a posadíme se na něj nám poskytne podobnou labilní plochu, můžeme cvičit v sedě a přitom


aktivujeme hluboký stabilizační systém nebo provádíme cviky přímo zaměřené na zlepšování rovnováhy a stability.– V sedě na míči podsazujeme pánev– V sedě na míči kroužíme pánví na jednu a na druhou stranu– Vysouváme boky doprava a doleva– Propínáme střídavě jednu a druhou nohu s výdrží– Propínáme střídavě jednu a druhou nohu do rytmu, zrychlujeme– Nadzvedneme obě nohy od země a snažíme se co nejdéle vydržet

koordinační cvičení s overballem– Mlýnek – koulíme míčem mezi rukama na jednu a na druhou stranu– Otáčíme míčem v jedné ruce jen pomocí prstů, oběma směry– Házíme míčem nad sebe a opět chytáme oběma rukama– Házíme míčem nad sebe, tleskneme a chytneme– Házíme míčem nad sebe, opakovaně tleskneme a chytneme– Přehazujeme míč z jedné ruky do druhé– Omotáváme míč kolem pasu, předáváme z jedné ruky do druhé. Následně pokračujeme výš kolem hrudníku, krku a hlavy a vracíme se zpět

k pasu. Několikrát zopakujeme– Omotáváme míč kolem kotníku nebo kolen, předáváme míč z jedné ruky

do druhé. Těžší varianta: osmičkou obkružujeme střídavě levou a pravou nohu

skupinové hry– Skupina sedí v kroužku, každý má svůj overball, předáváme overball souse-

dovi po pravé ruce a zároveň bereme ten od souseda po levé ruce. Na povel se směr podávání změníVarianty: overball předáváme za zády nebo pod nohama

– Skupina sedí v kroužku, máme 2–4 míčů, které se mezi sebou předáváme jen pomocí nohou, míč se nesmí dotknout země

– Utvoříme několik družstev, jejichž členové se postaví za sebe do řady. První člen každého družstva má míč. Na povel jej posílá nad hlavou dozadu až

k poslednímu v řadě, ten pak vrací míč dopředu pod nohama.Takto míč koluje 3×. Vítězí rychlejší družstvo


Varianty:• míč podáváme dozadu levou rukou a vracíme zpět do předu pravou rukou• dozadu podáváme míč pomocí rukou, dopředu se vrací jen za pomocí nohou• Závody ve dvojicích: chůze s míčem opřeným mezi čely a chůze s míčem

opřeným mezi zády

využití overballu pro relaxaciSkupinka sedí v kroužku, všichni se otočí po směru kruhu tak, aby měli souse-

dova záda před sebou. Každý svým overballem kutálí po zádech souseda – kroužky podél páteře, rovné tahy přes celá záda, kroužení v oblasti beder, masírování ra-men a trapezů – z ramen sjíždíme po horních končetinách až na ruce. Míčem lehce poklepáváme po celých zádech, střídáme tlak i frekvenci. Každý svým míčem krouživým pohybem sám sobě masíruje oblast kloubů horních a dolních končetin. Kutálíme míčem po stehnech a po pažích.

2.2 PrstovácvičeníprorozvojjemnémotorikyCvičení jemné motoriky ruky a prstů je u seniorů stejně důležité jako rozvíjení

celkové motoriky. Pohyby rukou a manuální dovednosti při zacházení s předměty jsou součástí každodenních aktivit, a proto je důležité udržet si tyto schopnosti do co nejvyššího věku. Ve stáří jsou horní končetiny často postiženy neurolo-gickými poruchami (snížení citlivosti, třes), ortopedickými vadami (kloubní deformity, karpální tunel, revmatické problémy) a cévními onemocněními. Tyto problémy vedou ke zhoršování jemné motoriky a manipulace s předměty, a tím znesnadňují běžné každodenní činnosti, ať už se jedná o otevření víčka zubní pasty nebo drobné domácí práce. Proto se snažíme prstová cvičení pro zlepšení jemné motoriky zařazovat do každé hodiny cvičení se seniory, a tak udržovat funkční stav rukou a prstů v co nejlepší kvalitě a předcházet negativním procesům stárnutí, projevujících se na rukách.

Cvičenci sedí na židli, a provádí jednoduchá prstová cvičení

ŤukanáPalec jedné ruky v opozici a s každým prstem si poťukáváme – poťukávání

každou rukou zvlášť:palec – ukazováček, palec – prostředníček, palec – prsteníček, palec – malíček

a opakuje,poťukáváme jedenkrát, dvakrát, třikrát. Měníme pohyb – palec – ukazováček,

palec – prostředníček, palec – prsteníček, palec – malíček, palec – malíček, palec – prsteníček, palec – prostředníček, palec – ukazováček o měníme počet ťuknutí.


„solíme, pepříme“Obě ruce dáme do pozice špetka a napodobujeme pohyb prstů, jako když

kořeníme jídlo, provádíme zezačátku zvlášť levou, pak pravou, potom dohromady levou i pravou rukou.

Ťukaná iiPoťukávání spojení rukou: spojíme ruce bříšky prstů oťukneme vždy je-

denkrát, každým prstem jednou, v pořadí palce, ukazováčky, prostředníčky prsteníčky, malíčky, palce, atd. dbáme, aby ostatní prsty zůstaly bříšky spojeny, zvedáme vždy jeden prst o modifikace: ťukáme jedenkrát v pořadí palce, ukazo-váčky, prostředníčky, prsteníčky, malíčky, prsteníčky, prostředníčky, ukazováčky, palce, ukazováčky, atd. oťukáme dvakrát, ťukáme třikrát, atp.

Rozdělování prstůSpojíme ruce bříšky prstů, oddělujeme palce, potom palce s ukazováčky,

dále palce s ukazováčky a prostředníčky, dále palce, ukazováčky, prostředníčky, prsteníčky, oddělíme obě ruce, vracíme zpět oddělujeme palce, ukazováčky, prostředníčky, prsteníčky, dále palce ukazováčky prostředníčky, atd. o obráceně: oddělujeme malíčky, malíčky s prsteníčky, malíčky, prsteníčky, prostředníčky, malíčky, prsteníčky, prostředníčky ukazováčky.

Ťukaná iiiSpojíme ruce, dotýkáme se vždy jedním párem prstů:Označení: palec 1, ukazováček 2, prostředníček 3. prsteníček 4, malíček 5.

MlýnekPrsty jsou rozevřené a spojené, dotýkají se bříšky prstů (dlaně otevřené), tak

že pravý ukazováček se dotýká levého ukazováčku, pravý prsteníček se dotýká pravého prsteníčku, atd. Postupně meleme shodnými prsty, aniž bychom rozpojili ostatní prsty, využijeme obou směrů.

PřekládanáPostupně překládáme prsty jedné ruky přes sebe, malíček položíme na prste-

níček, dále prsteníček na prostředníček, atd. Opět využijeme oba dva směry.


odtahovanáPrsty jsou propnuté a spojené na jedné ruce, nejprve odtáhnu palec, následně

palec s ukazováčkem, dále palec a ukazováček a prostředníček, atd.…Využijeme obou směrů

hra na klavírSedíme u stolu, prsty se opírají o desku stolu. Ťukáme bříšky prstů o desku

stolu, všemi dohromady1, 2, 3, 4, 5, 4, 3, 2, 11, 2, 3, 4, 5, 1, 2, 3, 4, 51, 2, 1, 3, 1, 4, 1, 51, 3, 5, 4, 31+3, 2+4,3+5, 2+4, 1+31+3+5, 2+4Vše cvičíme pravou, pak levou, potom oběma

kočičí drápyRuka spočívá dlaní na podložce, postupně zvedneme jeden prst – pokrčíme –

natáhneme-položíme, tak aniž by se odlepily ostatní prsty od podložkyCvičení jsou časově nenáročná, lze je provádět jak v domácím prostředí, tak

při organizovaném cvičení ve skupině. Proto doporučujeme jejich každodenní procvičování, ať už v kolektivu, nebo samostatně.

Date post:	19-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Aktivizace - text A5 · měl pravdu. Každý z nás je pro někoho důležitý, ale tahle rodina mi...

Documents