Analýza mediálního obrazu šikany · psychické a fyzické (8,7 %), fyzická šikana byla...

Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR

Analýza mediálního obrazu šikany

PhDr. Leona Běhounková PhDr. Hana Vaňková

IPPP ČR, 2009 PhDr. Leona Běhounková PhDr. Hana Vaňková

2

Obsah

1 ZÁVĚRY ........................................................................................................................................... 4

2 CÍLE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .............................................................................................. 11

3 METODOLOGIE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ........................................................................ 12

4 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU ............................................................. 14

5 KATEGORIÁLNÍ SYSTÉM ........................................................................................................ 16

6 KVANTITATIVNÍ ANALÝZA DAT, JEJICH INTERPRETACE A VYHODNOCENÍ ...... 21

6.1 MONITOROVANÉ ZDROJE .............................................................................................................. 21 6.2 LOKALIZACE TÉMAT MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ O ŠIKANĚ .................................................................. 23 6.3 VYUŽITÍ POJMU „ŠIKANA“ V NÁZVU MEDIÁLNÍHO SDĚLENÍ .......................................................... 23 6.4 OBLASTI ŠIKANY ........................................................................................................................... 24 6.5 ČASOVÉ ROZLOŽENÍ ČETNOSTI MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ O ŠIKANĚ ................................................... 25 6.6 ROZLOŽENÍ HODNOTY OBSAHU MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ V ČASE ...................................................... 27 6.7 CÍLE MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ ........................................................................................................... 27

6.7.1 Rozložení četnosti cílů mediálních sdělení o šikaně ....................................................... 28 6.7.2 Rozložení cílů mediálních sdělení v čase ........................................................................ 29

6.8 ROVINA TÉMATU A HODNOTA OBSAHU ......................................................................................... 29 6.8.1 Rovina tématu ................................................................................................................. 29 6.8.2 Hodnota obsahu ............................................................................................................ 30 6.8.3 Tématické zpracování šikany v korelaci s obsahovou hodnotou mediálního sdělení……31

6.9 FORMA ŠIKANY ............................................................................................................................. 32 6.10 PROSTŘEDÍ, V NĚMŽ ŠIKANA PROBÍHALA (KDE) ......................................................................... 33

6.10.1 Kde versus rovina tématu .............................................................................................. 34 6.10.2 Kde versus forma šikany ................................................................................................. 35

6.11 AKTÉŘI ŠIKANY .......................................................................................................................... 35 6.11.1 Aktéři šikany versus forma šikany .................................................................................. 36

6.12 POHLAVÍ AKTÉRŮ ŠIKANY ........................................................................................................... 36 6.12.1 Pohlaví aktérů šikany versus formy šikany .................................................................... 37 6.12.2 Pohlaví aktérů šikany verus aktéři šikany .................................................................... 38 6.12.3 Pohlaví aktérů šikany versus oblast šikany ................................................................... 38

6.13 VÝPOVĚDI AKTÉRŮ ŠIKANY ......................................................................................................... 39 6.14 PŘÍTOMNOST NÁZORU ODBORNÍKA (PŘÍMÁ I NEPŘÍMÁ VÝPOVĚĎ) ............................................... 40

6.14.1 Odborník versus apelace, hrozba .................................................................................. 40 6.15 DEFINICE ..................................................................................................................................... 41

6.15.1 Definice versus odborník ............................................................................................... 41 6.16 VÝSKYT VÝZKUMU V MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍCH ............................................................................ 42

6.16.1 Výzkum versus apelace, hrozba ..................................................................................... 43 6.17 AUTOŘI MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ ..................................................................................................... 44

7 KVALITATIVNÍ INTERPRETACE DAT A JEJICH VYHODNOCENÍ .............................. 46

7.1 NESPECIFIČNOST INFORMACÍ ......................................................................................................... 46 7.2 TÉMATICKÁ ROVINA ..................................................................................................................... 47 7.3 KVALITA ZPRACOVÁNÍ TÉMATU (TÉMATICKÁ ROVINA A HODNOTA OBSAHU) ............................... 48 7.4 KOMPARACE NADPISU S OBSAHEM MEDIÁLNÍHO SDĚLENÍ ............................................................. 50 7.5 APEL V MEDIÁLNÍM SDĚLENÍ ........................................................................................................ 51 7.6 ODBORNÍK ..................................................................................................................................... 52 7.7 ODKAZY NA VÝZKUMY V MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍCH ....................................................................... 53

7.7.1 Celorepublikové výzkumy ............................................................................................... 53 7.7.2 Zahraniční výzkumy ........................................................................................................ 55 7.7.3 Lokální šetření ................................................................................................................ 55


3

7.7.4 Nespecifikované informace ............................................................................................. 56 7.8 VÝSKYT ŠIKANY ............................................................................................................................ 56

7.8.1 Výskyt šikany podle lokalizace ....................................................................................... 58 7.8.2 Výskyt šikany podle pohlaví ............................................................................................ 59 7.8.3 Výskyt šikany podle stupně školy (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ) ........................................................ 60

7.9 FORMY ŠIKANY ............................................................................................................................. 60 7.9.1 Fyzická šikana ................................................................................................................ 60 7.9.2 Psychická šikana ............................................................................................................ 62 7.9.3 Kyberšikana ................................................................................................................... 63

7.10 JAK MÉDIA FORMULUJÍ PŘÍČINY ŠIKANY ...................................................................................... 64 711 ZPŮSOBY ŘEŠENÍ ŠIKANY (METODIKA, PROJEKTY, OPATŘENÍ) ...................................................... 66

7.11.1 Jasně definované způsoby řešení šikany ......................................................................... 66 7.11.2 Obecné informace o způsobech řešení šikany ............................................................... 71 7.11.3 Nerealizovatelné návrhy řešení ..................................................................................... 71

7.12 ZACÍLENÍ ŠIKANY MEZI UČITELEM A ŽÁKEM ............................................................................... 72 7.13 VÝPOVĚDI AKTÉRŮ ŠIKANY ......................................................................................................... 73 7.14 DŮSLEDKY ŠIKANY ...................................................................................................................... 75

8 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ................................................................................................ 75


4

1 Závěry Způsob prezentace šikany v mediálních sděleních Problematika šikany patří k tématům, která jsou ve středu zájmů pedagogické i rodičovské veřejnosti, z těchto důvodů je také velmi důležité jak je šikana pojímána mediálně a na kolik koresponduje s průběhem šikany ve školách. V mediálních sděleních se setkáváme se záměnami šikany za jiné formy rizikového chování, zjm. s vraždami a znásilněními (aniž by byly vyústěním šikany), jednorázovými rvačkami apod. Tato situace vyplývá z toho, že média v minimální míře pracují s definicí pojmu šikana (8,5 % ze 449 textů). Selekce informací pak vyžaduje určitou míru znalosti problematiky šikany. Z těchto důvodů jsme ve výzkumném šetření definovali šikanu na základě jejích znaků. Cílem šikany je záměrně ublížit, při nepoměru sil, převaze agresora nad obětí, kdy se obvykle tyto akty opakují v čase (Kolář 2001)1. K dalším znakům šikany patří zejména manipulativní chování s druhými, otevřená i skrytá agrese, nedostatek vcítění se do pocitů druhých, absence tolerance vůči jinakosti (Zapletalová 2001)2.

V souboru školství bylo zjištěno, že média poskytují v nadpoloviční většině textů nespecifické informace (průměrně 65 %). Jako nespecifičnost informací chápeme nekonkrétnost či absenci informací (např. o formách šikany, aktérech, okolnostech atd.), záměnu pojmů, nadužití pojmu šikana (přenesení významu na chování, které nevykazuje znaky šikany, ale je určitým způsobem nátlaku či manipulace, např. dřívější přeučování leváků není považováno za neznalost fungování mozkových hemisfér a je nazváno šikanou). Tato nespecifičnost informací má za následky dezinformovanost příjemce mediálního sdělení a neméně významným důsledkem je, že vyvolává apelující náboj. Důvody nespecifičnosti mohou vycházet z rozličných příčin, jako je např. ochrana soukromí (dle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních dat ve znění pozdějších předpisů), dále přebírání informací ze zdrojů čtk, nedostatečná informovanost, neprofesionální práce s informacemi, snaha zkreslit informace apod..

Formy šikany ve školství dle mediálních sdělení

Nejčastější formou šikany v celkovém souboru školství je podle mediálních sdělení kyberšikana (18,7 %), druhou, nejčastěji se vyskytující podobou šikany, je propojení šikany psychické a fyzické (8,7 %), fyzická šikana byla zachycena v 8 % textů a psychická šikana ve 4,7 % textů.

Psychická šikana jako samostatná forma šikanování nezaujímá v mediálním popisu přední postavení, a to v žádném školském prostředí. Domníváme se, že je to dáno především její obtížnou identifikovatelností. Pokud je případ psychické šikany objeven a následně médii popsán, je to zpravidla ve spojení s fyzickou šikanou nebo kyberšikanou.

1 Kolář, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-X. 2 Zapletalová, J. Monitorovací systém. Praha: IPPP ČR, 2001. ISBN 80-86856-26-7.


5

Deskripce psychické šikany médii je provedena mnohem přesněji než je tomu u fyzické šikany, u které jsme shledali četné záměny s jinými formami rizikového chování či trestnými činy nebo jejich nepřesné výklady (viz výše).

V prostředí škol je nejčastější formou šikany, kterou média popisují, kyberšikana, a to jak její psychická forma (23,8 %), tak i fyzická (23 %), v druhém pořadí četnosti je šikana fyzická (21,4 %). Ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy (dále jen v zařízeních pro výkon ÚV, OV) je naopak dominantní spojení šikany psychické s fyzickou (58,3 %) a fyzická šikana (25 %). V prostředí mimoškolním se nejčastěji vyskytuje také spojení psychické šikany s fyzickou (47 %) a pak fyzická forma kyberšikany (23,5 %). Ve škole a mimo ní je vysoký výskyt psychické kyberšikany (42,9 %).

Kyberšikana je v médiích uváděna jako novodobá forma šikany. Její výskyt je úzce spojen se vzrůstající dostupností mobilních telefonů a internetu v domácnostech ČR. Pozvolný nástup proběhl podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) v letech 1991 – 1995, kdy provozní a pořizovací náklady neumožňovaly rychlé rozšíření do populace. Prudká vlna zájmu stoupá v roce 1999, kdy je necelých 10 % domácností vybaveno mobilním telefonem, v roce 2007 je to již 90 % domácností. Domníváme se, že kyberšikana ve školství je fenoménem posledních několika let, neboť její prudký rozvoj je spojen především se snížením pořizovacích nákladů mobilních telefonů s možností zachycení audiovizuálních záznamů (video, fotoaparát). Podle ČSÚ kontinuálně stoupalo zasílání multimediálních zpráv (MMS) do roku 2005. V roce 2006 došlo k rapidnímu nárůstu - zdvojnásobení počtu MMS. Počet zaslaných MMS se s každým dalším rokem zvyšuje. Co se týká připojení domácností k internetu, tak zde je situace obdobná3, přičemž zajímavostí je, že internet má 2/3 domácností s dětmi, ale jen necelá třetina bez dětí.4

Mezi žáky je v mediálních sděleních nejčastěji popisována kyberšikana, zjm. pak její fyzická forma (25,7 % ze všech ostatních forem šikany), včetně inscenované šikany (tzv. ruská škola). Aktéry realizované šikany mezi žáky jsou v nejvyšším počtu případů (41,9 %) chlapci.

Na úrovni šikany mezi učitelem a žákem je médii nejčastěji popisována fyzická forma šikany (34,6 % ze všech forem šikany) a kyberšikana (23,1 %). Fyzická šikana je popisována jako obousměrná, naopak kyberšikana byla zachycena pouze ze strany žáků vůči učitelům. Co se týká pohlaví aktérů šikany mezi žákem a učitelem (bez určení směru šikany), probíhá šikana častěji mezi pedagogy a chlapci (34,6 %). U dívek byl za analyzované období zachycen pouze jeden případ šikany mezi žákyní a pedagožkou. 26,9 % případů šikany mezi učitelem a žákem proběhlo napříč pohlavím, tj. žák versus pedagožka, žákyně versus pedagog. Přičemž četněji je médii popisována šikana mezi žákem a pedagožkou.

Šikana mezi vedením zařízení a pedagogickým pracovníkem nebo vedením zařízení a žákem je médii zachycena ojediněle (2 případy).

Aktéři šikany podle mediálních sdělení

3 ČSÚ uvádí, že v roce 2003 je připojeno pouze 10%, v roce 2005 již 27 % a v roce 2008 je to 42 % domácností. 4 Podle výzkumů realizovaných ČSÚ má připojení k internetu v roce 2008 (2. čtvrtletí) více jak 2/3 (67 %) domácností s dětmi, ale pouze necelá třetina (27 %) domácností bez dětí. Internet je nejrozšířenější v pražských domácnostech kde jej má 59 % a naopak nejméně v Olomouckém kraji, kde je to jen třetina domácností.


6

Šikana směřovaná od učitele k žákovi je v mediálních sděleních líčena odlišným způsobem než šikana směřovaná od žáka k učiteli. V prvním případě je šikana popisována jako hypotetická, údajná. V případě doložitelných svědectví (nahrávka, svědci) je uvedeno, že šlo o jednorázové selhání pedagoga. Vedení školy zpravidla stojí na straně pedagoga. V případě šikany ze strany žáka vůči učiteli, je šikana popisována jako zjevná, se všemi znaky šikany. Pedagog, který je šikanován je popisován spíše jako nezvládající situaci, bez autority.

Jako aktéři šikany jsou v celkovém souboru školství v drtivé většině zachyceni chlapci (16,5 %). Oproti tomu šikana mezi dívkami je v menšinovém zastoupení (2,9 %). Více než šikana mezi dívkami byla médii popisována šikana napříč pohlavími, tj. mezi dívkou a chlapcem (3,8 %). U případů šikany ve školství mezi dívkami a chlapci bylo častěji zachyceno směřování agrese ze strany chlapců vůči dívkám než naopak. Zároveň byl uváděn markantní nepoměr sil (až 10 útočníků proti 1 dívce). V případě šikany vycházející od dívky/dívek proti chlapci/chlapcům je tento jev médii zachycen pouze tam, kde převažuje dívčí kolektiv a chlapec vykazuje známky submisivity a introverze. Vyšší čísla šikany napříč pohlavími vykazuje celkový soubor (5,5 % textů), kde dochází k navýšení počtu textů díky řešení konkrétního případu mobbingu v armádě, tj. šikany v zaměstnání (kde byl velitel fyzicky napaden dvěma vojíny (muž) a svlečen (žena), šikana byla natočena mobilním telefonem, později byl fyzický útok opakován za účelem zastrašování) a dalších případů mobbingu (šikana mezi zaměstnanci) či bossingu (šikana ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci).

Z výsledků šetření o formách šikany, preferovaných dle pohlaví vyplývá, že u dívek převažuje psychická forma šikany (30,8 %) a psychická forma kyberšikany (23,1 %). Médii nebyl explicitně popsán ani jeden případ fyzické formy kyberšikany (nahrávka násilného chování) realizovaný pouze mezi dívkami. Mezi chlapci převažuje fyzická forma kyberšikany (31,1 %) a forma fyzické šikany (29,7 %). Vysoké zastoupení má u chlapců také spojení psychické a fyzické šikany (18,9 %). V případě šikanování v gendrové konotaci dívky versus chlapci, byla médii nejčastěji popisována psychická šikana a spojení psychické a fyzické šikany (každá 23,5 %).

Výskyt šikany v mediálních sděleních

Šikana ve školství tématicky dominuje všem mediálním sdělením. V souboru mediálních sdělení o šikaně ve školství je věnováno šikaně ve škole 69,9 % textů, šikaně v zařízeních ÚV, OV 4,5 %, v mimoškolním prostředí (zájmové kroužky, školní družina, volný čas) 8,2 %, šikaně odehrávající se ve škole i mimo ni 6 %. Na obecné úrovni je šikana ve školství zachycena v 11,4 % textů.

Mezi měsíce s nejvyšší četností mediálních sdělení o šikaně ve školství za rok 2007 patří měsíce leden, březen, květen a červen a za rok 2008 to jsou měsíce červen, leden a duben. Pokles zájmu o šikanu ve školství (ale i v jiných oblastech) zaznamenáváme v období letních prázdnin, tj. červenec a srpen. Nárůst zájmu o problematiku šikany ve školství tedy kopíruje zlomová období ukončující školní rok nebo kalendářní rok. Je možné se domnívat, že tento jev souvisí s tendencí bilancování a vyhodnocování stavu školství na konci určité etapy, do nějž se promítá i tendence k rekapitulování nejvýraznějších (zjm. tragických) událostí končící


7

etapy. S obdobím letních prázdnin utichají řešené případy šikany ve školství, doznívají informace o dořešení již před prázdninami publikovaných případů a nové případy nejsou popisovány.

V měsících s vysokým výskytem mediálních sdělení o problematice šikany ve školství se setkáváme se zpracováním šikany jako hlavního tématu. Naopak v měsících s nejnižším výskytem textů o šikaně (období letních prázdnin) se častěji setkáváme s nadužitím pojmu šikana, kdy šikana není blíže popsána, ale je zmíněna pouze jako výčet mezi dalšími projevy rizikového chování.

Ve většině mediálních sdělení je prezentován názor, že výskyt šikany ve školství je vzrůstající a se zvyšující se mírou agresivity a brutality. Ojediněle se pak objevují názory odborníků, kteří poukazují na historicky kontinuální výskyt šikany ve školství. Vzhledem k nemožnosti porovnání se statistickými údaji dřívějších dob, považujeme za vhodnější hovořit o nárůstu spekulativním. Výskyt šikany či její spekulativní nárůst je podle analyzovaných mediálních sdělení ovlivněn mediální atraktivitou tématu a její medializovaností, ale i zvýšenou ochotou pedagogického prostředí o šikaně diskutovat a ochotou dětí se svěřovat se šikanou. K dalšímu ovlivnění dochází na základě rozšíření moderních komunikačních technologií (zjm. mobilní telefony a internet) a jejich anonymitou, způsobem prezentace násilí v médiích (zjm. TV), snížením příležitostí k transformování přirozené agresivity (sportovní aktivity nahrazují zájmy spojené s prací na PC nebo sledováním TV), zvyšující se citlivostí společnosti vůči násilí, vlivem přílivu informací násilí ze západoevropských zemí a USA a v neposlední řadě i nepřipraveností pedagogických pracovníků na předcházení šikaně, včasnému rozeznání šikany a její intervenci.

Mediální sdělení reflektují ambivalentní názory o absenci šikany na vesnických školách a o mýtu absence šikany na vesnických školách. Domníváme se, že z hlediska výskytu šikany je nutno sledovat nejenom to, zda je škola lokalizována ve městě či na vesnici, ale je současně nezbytné sledovat velikost školy, počty žáků ve škole a ve třídách, klima a atmosféru ve škole, urbanistický aspekt lokality, míru zaměstnanosti v lokalitě, skladbu obyvatelstva lokality, ekonomické podmínky regionu atd.5

Prioritní zastoupení v četnosti mediálních sdělení zastávají texty o tématu šikany na 2. stupni základní školy. V minimální míře jsou zastoupeny texty vztahující se k šikaně na 1. stupni ZŠ a v rámci středoškolského stupně vzdělávání. Zcela absentují informace o šikaně na úrovni vysokoškolského vzdělávání. O šikaně v mateřské škole byla zachycena ojedinělá zmínka (1 text ze 449), kde však nejde o popis konkrétního případu, ale o apelativní paušální tvrzení.

Výskyt šikany na 1. stupni základních škol považujeme za vyšší než se odráží v mediálních sděleních. Dokladem jsou sporadické výpovědi aktérů šikany (obětí), v nichž je zdokumentován vývoj neřešené šikany již od prvního ročníku základní školy. V některých případech je zaznamenána dlouhodobost trvání šikany průřezově celou povinnou školní docházkou, se začátkem na prvním stupni základní školy.

5 Výzkumné šetření ČSÚ uvádí, že internet v domácnosti je v roce 2008 častěji zastoupen v domácnostech ve městě (48%) než na venkovských oblastech (37%)


8

To, že se problematice šikany na 1. stupni ZŠ média věnují v minimální míře je odrazem absence diskuse veřejnosti, pedagogické veřejnosti i mezi odborníky a do jisté míry poukazuje na podceňování výskytu šikany na 1. stupních ZŠ.

Doba prezentace konkrétní mediální informace, tj. „životnost kauzy“ je závislá především na své atraktivitě (neobvyklosti, novosti, skandálnosti), alarmujícím podtextu (zjm. tragické následky na zdraví či životě) a nepřesnosti informací (zkreslení). Obecně můžeme říci, že doba zájmu o jeden konkrétní případ a jeho popis není příliš dlouhá. V případě šikany ve školství se lze domnívat, že „životnost kauzy“ je prodloužena blížícím se koncem školního roku. Důvodem je snaha zaplnění prázdného období v době letních prázdnin, kdy informace o šikaně a školství víceméně v médiích absentují. V případě výjimečně tragických případů šikany ve školství trvá „životnost kauzy“ několik měsíců až několik roků, po tuto dobu jsou občasně připomínány na pozadí jiných případů.

Apelace v mediálních sděleních

21,4 % mediálních sdělení o šikaně ve školství obsahuje apelativní náboj. Apelace je dosahováno různými způsoby, např. subjektivním a generalizujícím tvrzením bez objektivních odkazů, dokládáním důkazů s apelativním nábojem (výzkumy, místní šetření atd.), negativními prognózami, úsporností informací, skandalizujícím podáním informací a tlakem na emotivitu příjemce a v neposlední řadě také rezolutními nadpisy.

V těch mediálních sděleních o šikaně ve školství, kde se objevuje odborník, zaznamenáváme vyšší míru apelace (32,7 % ze všech textů, kde se vyskytuje odborník) než v textech, kde se odborník nevyskytuje (18,1 % ze všech textů, kde se vyskytuje odborník). Uvedený výsledek je možné vysvětlit tím, že přítomnost odborníka přináší nejenom informace o fenoménu šikany (popisu), ale také více varujících informací, vybízejících k nepřehlížení šikany jako v praxi neexistujícího jevu. Odborníci pracují opakovaně s daty z výzkumných šetření, jejichž výsledky jsou samy o sobě apelativní.

Míra apelativního náboje v mediálních sděleních o šikaně ve školství je nižší (45,8 %) v textech, v nichž je odkazováno na konkrétní výzkum než v textech (65,4 %), kde se tvrzení o zvyšujícím se výskytu šikany opírá o generalizované a nepodložené tvrzení „agresivita roste, šikany přibývá…“. A to i přesto, že výsledky výzkumů samy o sobě působí apelativně.

Užití míry apelace se proměňuje v čase. Média zpracovávala šikanu s výrazným apelujícím nábojem zejména během první poloviny roku 2007 (od ledna do července 2007). Kulminujícím bodem apelačního náboje jsou za rok 2007 měsíce březen, květen a červen. V roce 2008 média více informují o existujících metodických postupech, opatřeních a projektech participujících na řešení šikany.

Texty s apelativními nadpisy (tituly) korespondují s apelativním obsahem mediálního sdělení, což neznamená jeho bezobsažnost nebo nekvalitní zpracování. Obráceně to ani neznamená, že texty obsahující apelativní náboj vždy nutně nesou apelativní nadpis. Současně u titulů, které nevystihují plně obsah textu, je patrná snaha upoutat pozornost příjemce sdělení prostřednictvím zavádějících informací.


9

Metodika, opatření a projekty, které jsou v mediálních sděleních prezentovány

Mediální sdělení o šikaně ve školství se ve 65,3 % vztahují k popisu metodických otázek, opatření a projektů souvisejících s prevencí či řešením šikany (bez ohledu na kvalitu daných informací).

V kvalitativní analýze bylo zjištěno, že mediální sdělení přinášejí více informace o nespecifických formách opatření (jednorázové besedy, přenášky, volnočasové aktivity – využívání sportovišť ve školách, návštěvy divadel a jiné kulturní aktivity, vytváření pozitivní atmosféry ve škole, školní uniformy, kamerový systém, schránky důvěry, informační letáky apod.). Masmédia nepracují s rozlišováním forem specificky a nespecificky zaměřených opatření na prevenci šikany. Proto dochází k dojmu, že opatřením a řešením šikany se zabývá takřka každý dotazovaný subjekt (škola, region, organizace, soukromé osoby aj.) a každé mediální sdělení. Není patrná snaha o zjištění a rozlišení kvality dopadu na příjemce opatření. Nechceme tím navodit dojem, že nespecifická preventivní opatření nejsou důležitá, ale pouze poukazujeme na fakt, že informovanost o diferenciaci preventivního působení není u autorů mediálních sdělení patrná, případně ji nevnímají jako důležitou.

Ze specifických způsobů řešení šikany média nejčastěji popisovala Projekt Minimalizace šikany (MIŠ), jehož odborným garantem je Michal Kolář6. Projekt se zaměřuje na vzdělávání pedagogů v oblasti teorie šikany i jejího praktického zvládání. K často opakovaným efektivním opatřením patří přítomnost školních psychologů ve školách. S vysokou četností se také setkáváme u opatření restriktivního charakteru, např. opatření vyplývající ze školního řádu (napomenutí, důtky, výchovné komise, snížené známky z chování, zákaz užívání mobilních telefonů ve škole), vyšetřování Policí ČR, trestní stíhání dítěte, nařízení ÚV, OV, trestní stíhání rodičů apod.. Mezi opatření s nižší četností výskytu patří Linky bezpečí, intervenční a preventivní programy středisek výchovné péče (SVP) a nízkoprahových klubů, poradenská linka MŠMT.

Mediální sdělení o šikaně ve školství přinášejí minimální informace o nezbytnosti a důležitosti intervence agresorů. Zdůrazňují nutnost včasné intervence oběti a třídního kolektivu, ale v souvislosti s dítětem agresorem jsou nejčastěji popisována represivní opatření (od přeřazení na jinou školu, eventuelně vyloučení v případě středoškolského vzdělávacího systému přes udělení trestu v rámci školního řádu až po trestní stíhání).

Mediální sdělení vytvářejí obraz agresorů jako brutálních, hrubých a amorálních osob. Mediální sdělení odráží názor, že pedagogičtí pracovníci nejsou dostatečně připraveni na řešení šikany ve školství. Toto tvrzení dokládají především psychologové, ale také samotní pedagogové. Přesto autoři mediálních sdělení mezi odborníky na šikanu automaticky řadí pedagogy, vychovatele a ředitele škol a školských zařízení.

Výzkumy prezentované v mediálních sděleních

6 realizátorem projektu je organizace Aisis, o.s. a finančním garantem je Nadace O2


10

Medializace výsledků výzkumů o šikaně ve školství vykazuje problematické aspekty paušalizace daných výsledků. Využívání výzkumných dat o šikaně ve školství totiž vykazuje v mediálních sděleních vysoký index opakování totožných výzkumů, což vytváří efekt jednotného vysokého obrazu výskytu šikany v českých školách (40 %). Přičemž jde o shodné užívání přibližné hodnoty, než jaké výzkumy uvádějí (výzkum z roku 1999 uvádí 36,8 % žáků, výzkum z roku 2001 uvádí 41 % žáků). K dalším problematickým bodům medializace výsledků patří absence zdrojů a autorů výzkumu, či odkazů na možnost dohledání souvisejících informací, jako je např. metodologie, výzkumný soubor, způsob administrace výzkumu (vysvětlení pojmu šikana? Jaké formy chování výzkumníci považují za šikanu, jaké ne?) atd.

V mediálních sděleních zcela absentují informace o výzkumech mapujících výskyt šikany v zařízeních ÚV, OV. Je otázkou, jak a zda jsou dané výzkumy dostupné.

Obecné závěry

Masmédia přinášející informace o šikaně ve školství se ve zpracování poskytovaných informací kvalitativně liší. Problematikou šikany ve školství se v četnostně nejvyšším zastoupení zabývá deník Mladá fronta Dnes. Četnost zpracování tématu však nekoresponduje s kvalitou zpracování tématu. Nakládání s obsahovými konotacemi konkrétních případů podléhá typu média (veřejnoprávní média, komerční média versus serióznost, bulvárnost, tj senzacechtivost).

Nejvíce relevantních, podrobných a rozsáhlých informací o šikaně ve školství poskytuje časopis Moderní vyučování a nejméně relevantní informace podává deník Šíp. Specifické postavení zastává deník Haló noviny, který nahlíží na fenomén šikany z prizmatu politického názoru, vytváří tak obraz šikany jako novodobého jevu, který byl po roce 1989 zapříčiněn úpadkem společnosti a její morálky.

Ve většině mediálních sděleních byly zaznamenány tyto znaky bulvarizace: užívání slov s emočním a šokujícím efektem, chyby ve zjistitelných informacích, absence autorizace rozhovorů, grandiozita nebo bagatelizace případů šikany, nejasné vymezení pojmů, manipulace s informacemi, nedostatek informačních zdrojů v mediálních sděleních a subjektivně zabarvená stanoviska autorů.

Pokud příjemce mediálního sdělení nesleduje poskytované informace kontinuálně a napříč médii, obtížně získává relevantní data. Získání objektivních informací pak vyžaduje časovou investici.

Pozitivním aspektem mediálních sdělení o šikaně ve školství je poskytování užitečných informací pro veřejnost (rodiče, děti, pedagogové) o metodikách, opatřeních a projektech, ale i o nových formách šikany (ruská škola, kyberšikana) a zbavujícím tabu z fenoménu šikanování.

Negativním aspektem médii poskytovaných informací o šikaně ve školství je démonizace obrazu šikany jako neřešitelného fenoménu, což ve veřejnosti vytváří strach.


11

2 Cíle výzkumného šetření

Cílem výzkumného šetření je deskriptivní šetření, které si klade za cíl popis fenoménu šikany v úzce specifickém vymezení, kterým je její prezentace v médiích. Primárně nás zajímalo, jaký obraz šikany je médii vytvářen pro širokou, neodbornou veřejnost, a to v časovém rozmezí od ledna 2007 do června 2008.

V konkrétní podobě jsme se v analyzovaném výzkumném souboru dat (mediálních sdělení) soustředili na to, jak média pracují s pojmem šikana, tj. objevují-li se definice šikany, jaké projevy chování jsou zahrnovány pod tento pojem, apod. Dále jsme se zabývali prezentací výskytu šikany, kvalitou a způsoby obsahového zpracování tématu šikany.

Dílčím cílem bylo zjištění rozložení pojmu šikany, tj. v jakých oblastech a konotacích je médii užíváno a definováno. Na co se mediální sdělení ve svém obsahu zaměřuje. Jaká je životnost mediálních sdělení (konkrétních kauz) atd.

Cílem nebylo porovnání mediálního obrazu šikany s jejím skutečným výskytem. Ani zjišťování rozdílů mezi bulvární prezentací a seriózní prezentací problematiky šikany. Nepokoušeli jsme se ani popisovat mechanismy fungování masmédií z hlediska poskytování informací a jejich relevantnosti.


12

3 Metodologie výzkumného šetření

Výzkumné šetření, jehož cílem bylo získat z výstupů masových médií (noviny, časopisy, televizní a rozhlasové programy) informace o tom, jaký obraz o šikaně vytvářejí, bylo realizováno s využitím kvantitativních i kvalitativních metod získávání dat. Jako nástroj kvantitativní analýzy dat byl využit statistický systém SPSS, jež obsahuje všechny základní analytické metody jednorozměrné i vícerozměrné statistiky, postupy popisu a reportování, zjišťování vztahů pro vysvětlení i modely pro predikci. Dále byla využita metoda kvalitativní analýzy dokumentů a obsahové analýzy dat.

Samotné šetření probíhalo v pěti fázích. První, časově náročnou fází, byl sběr dat výzkumného souboru. Druhá a třetí fáze spočívala ve strukturaci dat a v kvantitativní analýze získaných dat, na jejímž základě došlo k diferenciaci textů do skupin podle oblastí výskytu šikany. Ve čtvrté fázi proběhla kvalitativní analýza diferencovaných dat, která se vztahovala přímo k tématu školní šikany. Úkolem závěrečné páté fáze byla interpretace výsledků a formulace závěrů vyplývajících z výsledků interpretace analýz. Jednotlivé fáze detailně popisujeme v následujícím textu.

Sběr výzkumných dat (mediálních sdělení) provedla PhDr. Hana Vaňková v podobě výběrového šetření prostřednictvím elektronické databáze agentury Anopress IT, a. s., která poskytuje texty, jež jsou doslovnými přepisy rozhlasových a televizních vysílání či zpráv a článků z tiskovin. Po zadání klíčového slova šik* byly monitorovány mediální zdroje v období od ledna 2007 do června 2008. Celkem bylo monitorováno 174 tiskovin (10 celostátních deníků, 1 populární časopis vztahující se ke vzdělávání a 73 časopisů tématicky různorodě zaměřených), 6 rozhlasových stanic a jejich 62 relací, 5 televizních programů a jejich 102 pořadů. Výzkumný soubor je tvořen 696 texty.

Ve druhé fázi probíhala strukturace výzkumných dat prostřednictvím kategoriálního systému. Kategoriální systém byl konstruován na základě nashromážděných výzkumných dat. Sloužil k systematické klasifikaci a roztřídění dat. Samotná konstrukce byla vytvářena z empirického materiálu a to ve dvou vlnách. Prvotní krystalizace kategorií vycházela z předběžných úvah o kategoriích. Druhá vlna krystalizace kategorií vycházela přímo z empirických dat, neboť v průběhu práce s daty docházelo k obohacování o nové kategorie. Navrhované kategorie poskytují zobecnění, jež vychází z úrovně konkrétních věcných vztahů. Součástí strukturace dat bylo zobrazení dat. Zobrazení dat sloužilo k názorné organizaci a kompresi informací. K zobrazení výzkumných dat jsme využili datové matice aplikované v programu MS Excel.

Ve třetí fázi jsme se soustředili na kvantifikaci dat. Kódovaná data jednotlivých kategorií byla zanášena do datové matice programu MS Excel a takto organizovaná data byla následně přenesena do statistického programu SPSS, jehož prostřednictvím byla kvantitativně analyzována. Kvantitativní analýza probíhala jednak deskriptivně (tabulky četností a kumulativních četností), ale i komparativně (kontingenční tabulky, příloha č.1). Jako klíčový přístup k řešené problematice byla zvolena deskriptivní statistická procedura a komparativní analýza dat. Kvantitativní analýza proběhla na dvou úrovních – obecné a diferencované. Z obecného hlediska byla zacílena na diferenciaci oblastí šikany, kde byla realizována, zjištění typu médií informujících o šikaně (Tv, rozhlas, tisk), četnost v čase, četnost v místě (ČR nebo zahraničí, škola nebo školské zařízení apod.) četnost pohlaví aktérů šikany atd. V diferenciované rovině se kvantitativní analýza zaměřila pouze na vymezenou oblast, tj.


13

školní šikanu. V komparaci kódovaných dat pak byly zjišťovány souvislosti výskytu jevů – např. četnost výskytu apelu v textu v závislosti na výskytu odborníka aj.

Čtvrtá fáze, realizovaná na základě kvalitativní obsahové analýzy dat, se dotýkala pouze textů vztahujících se k šikaně v prostředí školy. Redukce dat probíhala na základě jejich obsahové a významové relevantnosti.

Pátou fází je interpretace dat a stanovení závěrů. Interpretace výzkumných dat poskytuje spíše deskriptivní obraz o zkoumané oblasti, sporadicky je užíván přístup explanatorní.

Při realizaci výzkumného šetření jsme vycházeli z principů, jejichž dodržování mělo zajistit minimalizaci rizika zkreslení informací. Stanovili jsme si následující principy výzkumného šetření:

• Jasné definování kategoriálního systému zajistí neměnnost diferenciačních podmínek

pro jednotlivá mediální sdělení • Velikost výzkumného souboru hrozí přetížeností daty, proto je nutné data nejenom

vhodně strukturovat, ale také je zobrazovat a redukovat vzhledem k jejich relevanci • Nezbavovat data jejich kontextového významu • Zaměřením na deskriptivní postupy interpretace a vyhodnocení minimalizujeme

předsudečnost vůči principům fungování médii a poskytování informací • Pro integrování výsledků výzkumného šetření používáme po dobu šetření metodu

poznámkování. Poznámky mají konceptuální povahu a dokládají vývoj a směřování úvah nad empirickým materiálem


14

4 Charakteristika výzkumného souboru

Ke sběru výzkumného souboru byla využita databáze informační agentury Anopress IT a. s., která shromažďuje a zpracovává novinové a časopisecké články, doslovné přepisy televizních a rozhlasových relací. Byl využit pojmový vyhledávací systém, který nabízí velmi rychlé třídění a zobrazení textů. Sběr dat byl proveden prostřednictvím PC Národní knihovny v Praze, která databázi Anopress IT a. s. poskytuje elektronicky jako placenou službu. Do vyhledávače elektronické databáze agentury Anopress IT, a. s. bylo zadáno slovo šik* (šikana, šikany, šikanu, šikanou, šikaně…). Články, v jejichž obsahu se toto klíčové slovo vyskytovalo, byly zařazeny do souboru bez další obsahové diferenciace.

Výzkumný soubor vznikl na základě výběrového šetření textů z období ledna 2007 do června 2008 a je tvořen 696 texty. Jednou z charakteristik souboru výzkumných dat je výběr na základě dostupnosti populárních zdrojů v databázi Anopress IT, a. s.. Součástí výzkumného souboru tedy nejsou odborná periodika, neboť záměrem této analýzy není expertní diskurz odborníků, ale jde o prezentaci šikany pro širokou veřejnost.

Celkem bylo monitorováno 10 celostátních deníků, 1 celostátní časopis vztahující se ke vzdělávání, 73 časopisů různorodě tématicky zaměřených, 6 rozhlasových stanic a jejich 62 relací, 5 televizních programů a jejich 102 pořadů.

K monitorovaným novinovým zdrojům náleží těchto 10 tiskovin: Aha!, Blesk, Haló noviny, Hospodářské noviny, Lidové noviny, Metro, Mladá fronta Dnes, Právo, Sport, Šíp.

Časopisů bylo monitorováno celé spektrum z různých oblastí (73): Ekonomika a politika (21) - Bankovnictví, Brno Business, Business World, Direkt, Dotace, Ekonom, Euro, Evropské noviny, Finanční management, Finanční poradce, Kapitál, Krajské noviny, Lobby, Moderní obec, Moderní řízení, Podnikatel, Profit, Prosperita, Respekt, Sport&Wellness Management, Týden. Kultura a Tv (3) - A2 kulturní týdeník, Art&antiques, Literární noviny. Média a komunikace (4) - Marketing & komunikace, Marketing a média, Strategie, Trend marketing. Motorismus a doprava (11) - Auto Moto Speciál, Auto Profi, Auto TIP Extra, Automobil revue, Autotip, Doprava a silnice, Dopravní noviny, Letectví a kosmonautika, Supermoto, Svět motorů, Truckem. Nemovitosti a bydlení (11) - Materiály pro stavbu, Metro reality, Moderní byt, Můj dům, Panel Plus, Realit, Rodinný dům, Stavba, Svět koupelen, Svět kuchyní, Vítej doma. Společnost a životní styl (20) - Blesk Hobby, Blesk Křížovky, Blesk pro ženy, Blesk Zdraví, Bulvár, Fajn život, ForMen, Gong, Instinkt, Květy, Nedělní Blesk, Popcorn, Praktická žena, Puls, Readers Digest Výběr, Reflex, Romano vodi, Sedm, Story, Vlasta. Sport (3) - Golf, Nedělní sport, O.K. Tip. Časopisy – suplementy (10) - Aha! magazín, Blesk magazín, Dům a bydlení - Právo, Haló magazín - Pro Vás, Hospodářské noviny - Víkend, Magazín Práva, Mladá fronta Dnes magazín, Pátek Magazín LN, Sport magazín, STYL – Právo. Z populárních časopisů, zacílených na informování neodborné veřejnosti o vzdělávání, bylo monitorováno Moderní vyučování.

Monitoringem rozhlasových relací prošlo 6 rozhlasových stanic s 62 relacemi. Český rozhlas 6 (Média v postmoderním světě, Názory a argumenty, Rozmluva na konci týdne, Studio stop, Zprávy 18:00, Hlavní publicistický pořad), Frekvence 1 (Co vy na to, pane Kraus, Press klub, Rozhlasové noviny, S Bárou v baru), Radio Impuls (Autoimpuls, Impulsy Václava Moravce,


15

Návštěva V. Korce, Rada pro dnešní den, Téma dne, Zprávy Radia Impuls 13:00, Zprávy RI 8:00, Výslech, Zprávy RI 18:00), Radiožurnál (Dvacetiminutovka Radiožurnálu, Host Radiožurnálu, Odpolední zprávy, Ozvěny dne 12:00, Ozvěny dne 18:00, Ozvěny dne 7:00, Příspěvek ke dni 8:50, Radiofórum, Ranní interview - 7:50, Ranní interview - 8:50, Ranní zprávy, Stalo se dnes, Třetí svět, 20 minut Martina Veselovského, Ateliér Michaely Grimové, Co nás pálí, Duel Radiofóra, Duel Radiožurnálu, Dva na jednoho, Ekonomické informace, Ekonomický magazín, Ekonomika, Host Jany Klusákové, Host Radiofóra, K věci , Motožurnál, O kom se mluví, O všem - s vámi, Otázka dne, Pod kůži, Radiorada, Ranní poznámka, Sedmá velmoc, Světem křížem krážem, Týden v České republice, Týden v Česku, Týden v tahu, Týden ve světě, Vaše téma 17:15, Z burzy, Zápisník domácích zpravodajů, Zápisník zahraničních zpravodajů), Regina, Regionální stanice ČRO – Sever.

Monitorováno bylo 5 televizních programů: ČT 1, ČT 2, ČT 24, Nova, Prima TV. Rozložení 102 relací je následující: ČT 1 (168 hodin, Auto moto revue, Branky, body, vteřiny, Branky, body, vteřiny - večerní, Černé ovce, Dobré ráno, Jihomoravský večerník, Máte slovo, Otázky Václava Moravce, POKR, Report, Reportéři ČT, STOP, Týden v regionech, Týden v regionech - Brno, Týden v regionech - Ostrava, Události, Události v regionech - Brno, Události v regionech - Ostrava, Události v regionech - Praha, Večerník, Zprávy 12, Zprávy 15, Bez imunity, Bez obalu, Evropské události, Fakta, Fenomén dnes, Klekánice, Naostro, Otázky, Případ pro reportérku, Přísně veřejné, Směr Evropa: před vstupem, Špona, U nás v Evropě, Události plus, Události ve světě, V pravé poledne, Věříte politice?), ČT 2 (Branky, body, vteřiny - večerní, Evropa dnes, Krásný ztráty, Nedej se, Nemám práci, Přidej se, Události, komentáře, 21, Burzovní a obchodní servis, Černá bílá, Černé ovce, Ekonomický týdeník, Hádání o přírodě, Hyde park, Jihomoravský večerník - sobotní souhrn, Média, Mezi póly, Na větvi, Otázky Václava Moravce, Speciál, Politikon, Případ pro ombudsmana, Report - sobotní souhrn, Super Pomeranč, Týden ve světě, U nás v Evropě, Události v ekonomice, Vertikála, Za zdí, ČT 24 (Ekonomika ČT24, Interview ČT24, Média a svět, Otázky Václava Moravce), Nova (Na vlastní oči, Občanské judo, Odpolední Televizní noviny, Snídaně s Novou, Sportovní noviny, Střepiny, Televizní noviny, Volejte Novu, 7 čili sedm dní, Kotel, Právě teď - Jižní Čechy, Právě teď - Jižní Morava, Právě teď - Praha, Právě teď - Severní Morava, Sedmička, Volební duel 2006, Volejte řediteli), Prima TV (Autosalon, Minuty regionu, Minuty regionu - Jižní Čechy, Minuty regionu - Jižní Morava, Minuty regionu - Olomouc, Minuty regionu - Severní Morava, Nedělní partie, Sport, Zprávy, K věci, Poslední souboj, Proti srsti, Regionální deník).


16

5 Kategoriální systém

V kvantitativní analýze byly stanoveny kategorie, které byly v souboru mediálních sdělení zjišťovány. Dané kategorie byly v jednotlivých mediálních sděleních (textech) diferencovány a kvantifikovány. Postup konstrukce kategoriálního systému uvádíme v kapitole Metodologie. V následující kapitole se budeme věnovat definování jednotlivých kategorií, aby nedocházelo k nejednotnému vnímání jejich obsahu.

Monitorované zdroje Monitorované zdroje tvoří výzkumný soubor. K jeho sběru byla využita databáze společnosti Anopress IT a. s., která poskytuje přepisy mediálních sdělení do podoby textů s jednotnou formální úpravou. Monitorovány tak byly deníky, časopisy, rozhlas, televize a rozložení jednotlivých médií bylo následující: 10 celostátních deníků (včetně regionálních mutací celostátního deníku), 73 časopisů, z čehož 1 celostátní časopis vztahující se ke vzdělávání, 6 rozhlasových stanic se 62 relacemi, 5 televizních programů se 102 pořady. Vzhledem k tomu, že cílem bylo získat mediální obraz šikany, nebyla sledována odborná periodika. V kvantitativním šetření bylo zjišťováno, která média nejvíce zmiňují problematiku šikany a zapojují se tak do vytváření obrazu šikany. V kvalitativní části šetření byla média podrobena analýze z hlediska kvality informací. Lokalizace tématu šikany (geografická) Tato kategorie zjišťovala, zda se mediální sdělení o šikaně dotýká situace v České republice nebo v zahraničí.

Lokalizace tématu šikany (institucionální) Kategorie institucionální lokalizace kvantifikuje mediální sdělení podle toho, z jaké oblasti školství šikanu zpracovávají. Analyzován byl pouze soubor šikany ve školství. Rozlišeny jsou následující podkategorie:

• ve škole – zahrnuje všechny stupně a typy školy (od MŠ až po VŠ) • v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy (dále jen zařízení ÚV, OV) • mimo školu – byla mapována šikana jak ve školských zařízeních zaměřených na volný

čas dětí a mládeže (školní družina, školní klub, zájmové útvary a volnočasové aktivity školy), ale i oblast mimoškolních aktivit nesouvisejících se školou

• ve škole i mimo školu – tuto kategorii považujeme za nezbytnou, protože poukazuje na bezhraničnost šikany (nekončí se zazvoněním ve škole) a zjišťuje, zda je o této skutečnosti médii pojednáváno

• nediferencováno – obecné pojetí tématu šikany neumožňuje diferencovat konkrétní oblast, jsou postihovány všechny oblasti

V kvantitativním šetření této kategorie bylo dále zjišťováno, zda existuje korelace mezi tím kde šikana probíhala (institucionální lokalizace) se způsobem zpracování tématu šikany a formou šikany.

Využití pojmu „šikana“ v názvu sdělení Na úrovni kvantitativního šetření byla sledována přítomnost „šikany“ v názvu mediálního sdělení, tj. v diametrální rovině ano – ne. V kvalitativní části šetření pak probíhala komparace obsahů textů, v nichž byl v názvu použit pojem „šikana“ a textů, v nichž nebyl.


17

Oblasti šikany Tato kategorie specifikuje o jakých oblastech lidské činnosti média v souvislosti se šikanou informují veřejnost. Média zmiňovala šikanu v těchto oblastech: oblast školství (škola, mimoškolní zařízení, školská zařízení pro výkon ÚV, OV, oblast šikany v zaměstnání (mobbing a bossing), v armádě, v dopravě, šikana policejní, politická, byrokratická, vězeňská a jiné oblasti šikany (šikana seniorů, ve zdravotnictví, ve sportu apod.). Jednotlivé oblasti byly kvantitativně analyzovány. Kvalitativní analýza proběhla pouze v souboru šikany ve školství.

Časové rozložení četnosti mediálních sdělení o šikaně Mapuje v jakých měsících se výskyt mediálních sdělení o šikaně objevuje ve zvýšeném počtu a naopak v jakých měsících v nižším počtu, zda je možné tuto křivku spojit s nějakými objektivními souvislostmi (zjm. průběh školního roku, či kalendářního roku).

Hodnota obsahu V této kategorii jsme zjišťovali, jakým způsobem bylo téma šikany zpracováváno. Byly diferencovány tyto podkategorie:

• šikana jako hlavní téma – téma šikany je primárním tématem mediálního sdělení a text přináší o šikaně nosné informace

• zmínka o šikaně pouze jednorázová nebo okrajová, téma šikany je sekundární, tj. stojí v mediálním sdělení na okraji jiného tématu, který je primárně hlavním tématem. Téma šikany je zpracováno povšechně, bez rozšiřujících informací (často pouze popis konkrétního případu nebo má mediální sdělení podobu strohé informace o existenci šikany).

• v mediálním sdělení nejde o šikanu, protože došlo k nadužití pojmu. Nadužití pojmu šikany nabývá podoby bagatelizace („Někteří šikanu, resp. publikační nutkání nevydrží a uchylují se k nečestným praktikám“) nebo metaforického přenosu na jinou souvislost („…úklid chodníků před domy kdysi připadl jejich majitelům z ryze praktických důvodů a nikdo si toto věcné břemeno nevykládal jako nemístnou šikanu“, o poplatcích v lékárnách „…jde o hnusné šikanování občanů“). Časté nadužití pojmu šikana se objevuje ve specifické podobě v oblasti dopravy, kde je pojem šikana vnímán v přeneseném významu jako zpomalovací mechanismus (např. zatáčka, retardér, stavební úpravy silnic).

• duplicita textů. Za duplicitní texty považujeme ty, jež byly prezentovány opakovaně, a to beze změn. Text nebyl označen jako duplicitní v případě, že došlo ke zkrácení (nejčastěji užívaný postup) nebo k drobným či rozsáhlejším změnám v určité části textu.

V kvantitativní části šetření bylo sledováno rozložení hodnoty obsahu mediálních sdělení v čase, tématické zpracování šikany v korelaci s obsahovou hodnotou mediálního sdělení. Kvalitativní část šetření se zabývá otázkou, do jaké míry jsou mediální sdělení obsahově kvalitně zpracovaná.

Tématická rovina Bylo zjišťováno, jakým tématem se text zabýval primárně, tj. co bylo v popředí zájmu sdělení textu a jakým způsobem je téma šikany v textech zachyceno. Tématické zpracování mediálních sděleních bylo sledováno v těchto úrovních: konkrétní případ (osoba, škola, region), výčet mezi jevy rizikového chování, obecná rovina, nediferencováno (do této úrovně


18

spadají především texty, v nichž došlo k nadužití pojmu nebo tématickou rovinu nešlo z důvodu nespecifičnosti informací zařadit do žádné z uvedených úrovní).

Forma šikany (podoba) V textech byly kategorizovány tyto formy šikany:

• fyzická šikana, • psychická šikana, • psychická a fyzická šikana dohromady, • kyberšikana (obsahuje formu psychickou, tj. nahrávky psychického násilí, i formu

fyzickou, tj. nahrávky násilného chování), • deskripce více případů dohromady, • nespecifikováno

V kvantitativní části šetření jsme se zabývali pouze kvantifikováním jednotlivých forem uváděných v mediálních sděleních. V kvalitativní části šetření byla provedena obsahová analýza forem šikany prezentovaných médii, respektive co je médii pod jednotlivými formami šikany prezentováno.

Cíle sdělení Kvantifikace mediálních sdělení podle jejich zacílení vycházela z médii uváděných zacílení textů. Cíle jsme rozřadili do těchto podkategorií:

• deskripce pojmu explicitní i implicitní • deskripce případů šikany • apelace a hrozba – apelace je v textu obsažena zjevně (přímé vyjádření hrozby

„Denně čteme či slyšíme o opilých dětech, šikaně…“, „Stupňuje se násilí, šikana na školách. Lidé jsou jako dravci.“) nebo skrytě (apelační náboj je vyjádřen mimoobsažně, na základě stylistických forem)

• projekty, • deskripce metodiky a opatření řešení šikany, • jiné cíle - v této kategorii jsou uvedeny takové texty, jejichž cíl nebylo možné

diferencovat ať už z důvodu nadužití pojmu nebo specifického zacílení (příčiny šikany, důsledky šikany atd.).

Kvantitativní část šetření dále zpracovávala rozložení četnosti cílů mediálních sdělení napříč celkovým souborem a souborem šikany ve školství a jejich rozložení v čase. Kvalitativní obsahová analýza zjišťovala podrobnosti jednotlivých cílových sdělení.

Aktéři šikany ve školství Tato kategorie byla sledována pouze v souboru šikany ve školství. Za aktéry šikany považujeme oběti, agresory (a to jak vykonavatele šikany, tak i pasivní vůdce) a přímé svědky šikany. Do kategorie aktéři šikany nespadají osoby následně o šikaně informované. V kvantitativním šetření bylo zjišťováno, mezi kterými aktéry probíhala šikana, ale nebylo diferencováno určení směru šikany, tj. kdo je agresor a kdo oběť. Kvantifikace probíhala na úrovni těchto podkategorií: žák versus žák, žák versus učitel, vedení školy versus žák nebo učitel, deskripce více případů, jiné a nespecifikováno. Dalším cílem šetření této kategorie bylo zjistit korelaci mezi aktéry šikany a využíváním forem šikany. V kvalitativní části šetření byl sledován směr zacílení agresivního impulzu (od koho ke komu) a podrobností údajů vyplývajících z kvantitativního šetření.


19

Pohlaví aktérů šikany Bylo sledováno ve všech souborech najednou i v souboru školní šikany zvlášť, a to v těchto podkategoriích: dívky, chlapci, dívky versus chlapci, nespecifikováno. V kvantitativní části nás dále zajímalo, jak pohlaví aktérů šikany ovlivňovalo výběr formy šikany a i volbu „oběti“ z hlediska pohlaví a zda se pohlaví aktérů šikany nějak proměňovalo v jednotlivých oblastech, v nichž šikana probíhala.

Výpovědi aktérů šikany Výpovědi byly analyzovány pouze v souboru školské šikany. V této kategorii nás zajímalo, do jaké míry využívají autoři mediálních sdělení přímé informace od aktérů šikany (oběť, agresor, svědci), tj. zda byla či nebyla přítomna výpověď přímých aktérů šikany. V kvalitativní části mapujeme, zda existuje obsahové vysvětlení, pro výsledky kvantitativního šetření této kategorie. A do jaké míry je přítomnost výpovědi aktérů šikany zastoupena v textech, které jsou tématicky zacíleny na popis konkrétního případu oproti ostatním tématicky zaměřeným textům.

Definice Diferenciačním faktorem v této kategorii byla přítomnost definice explicitní či implicitní nebo nepřítomnost definice. Podkategorie byly následně kvantifikovány. Kvalita definic byla zjišťována v kvalitativní části šetření.

Odborník V této kategorii bylo zjišťováno, zda se v mediálním sdělení objevuje vyjádření odborníka na šikanu (ano) nebo ne. Nebylo rozlišováno, zda jde o výpověď přímou (přímý přenos, interwiev) nebo nepřímou výpověď (přejatá citace odborníka). Dále nás zajímalo, zda existuje korelace výskytu definice šikany v závislosti na výskytu vyjádření odborníka v textu, či korelace mezi vyjádřením (přítomností) odborníka v mediálním sdělení a mírou apelace mediálního sdělení. V kvalitativní části se zabýváme otázkou stanovení kvality výpovědi odborníka (odbornost, zacílení).

Problematickým bodem je vnímání pozice odborníka, tedy kdo je a kdo není považován za odborníka na oblast šikany. Proto jsme vydefinovali naše vnímání odbornosti pro oblast šikany z hlediska profesí (upozorňujeme pouze, že predikovaná kompetentnost nemusí odpovídat kompetentnosti reálné): za odborné profese, kompetentní pro oblast šikany považujeme tyto: psychoterapeut, psycholog, školní psycholog, etoped, výchovný poradce, školní metodik prevence, vedoucí projektů (kurzů) k prevenci a řešení šikany a jejich lektoři, autoři publikující odborné dokumenty o šikaně, konzultanti MŠMT pro řešení šikany. Mezi odborníky automaticky nespadají pedagogové, ředitelé škol a školských zařízení, vychovatelé.

Výzkum Tato kategorie kvantifikovala výskyt výzkumu v mediálních sděleních. V základní rovině kvantitativního šetření byly stanoveny tyto podkategorie odkazování se na výzkum v mediálních sděleních: odkazováno na konkrétní výzkum, odkazováno na výsledky nespecifikovaného výzkumu, generalizované paušální tvrzení („šikany přibývá“), neodkazováno vůbec. Dalším cílem bylo zjišťování korelace výskytu výzkumů či odkazování se na výzkumná data v mediálních sděleních a apelujícího náboje mediálních sdělení. V kvalitativní části šetření se pak zabýváme charakterem výsledků konkrétních výzkumů.


20

Zacílení šikany Kategorie zacílení šikany pracuje se směřováním šikany od učitele k žákovi nebo od žáka k učiteli. V kvantitativní analýze dat bylo zjišťováno zacílení šikany v souvislosti s formou šikany i pohlavím aktérů šikany. V této fázi výzkumného šetření bylo zjišťováno, mezi kterými aktéry probíhala šikana, ale nebylo diferencováno určení iniciace šikany, tj. kdo je agresor a kdo oběť. V kvalitativní části šetření jsme sledovali zacílení i iniciaci šikany (kdo je agresor a kdo oběť). Zároveň byl sledován přístup k popisu případů šikany mezi pedagogy a žáky a žáky a pedagogy.


21

6 Kvantitativní analýza dat, jejich interpretace a vyhodnocení

V následující kapitole se budeme věnovat kvantitativní analýze dat zkoumaného souboru. Kvantitativní analýza zjišťovala deskriptivní charakteristiky dat a zároveň získaná data kvantifikovala a komparovala. Analýza probíhala na dvou úrovních – obecné a diferencované. V obecné rovině byly zkoumány všechny oblasti šikany, v rovině diferencované byl analyzován pouze soubor šikany ve školství.

6.1 Monitorované zdroje

Monitorované zdroje byly v tomto zastoupení: deníky - 10 celostátních deníků (včetně regionálních mutací celostátního deníku), populární časopisy (73), z čehož byl 1 populární časopis o edukaci, rozhlas - 6 rozhlasových stanic se 62 relacemi, televize - 5 televizních programů se 102 pořady.

Rozložení médií, z hlediska četnosti textů zabývajících se tématikou školní šikany, uvádí graf č. 1.

Graf č. 1 – Rozložení médií podle četnosti textů s tématem školní šikany

Graf č. 1 ukazuje, že z celkového počtu 696 textů zpracovávají celostátní deníky téma školní šikany v 80,8 % zastoupení. Mezi televizním (10,2 %) a rozhlasovým vysíláním (7,3 %).


22

Časopis Moderní vyučování zpracovává téma šikany na školách v nejnižším zastoupení 1,5 % ze všech monitorovaných zdrojů.

Podíl konkrétních médií na zpracovávání tématu školní šikany v analyzovaném souboru textů znázorňuje graf č. 2. a tabulka č. 1. Nejčastěji o problematice školní šikany informuje Mladá fronta Dnes (54,6 %), přičemž součástí tohoto monitorovaného souboru jsou i jeho regionální mutace. Druhým médiem, které nejčastěji téma šikany zpracovává, jsou Haló noviny (8,9 %) a Blesk (8,2 %). K vyšším hodnotám se řadí také ČT 1, která zpracovává téma školní šikany v 6 %. Zastoupení ostatních médií se pohybuje od 0,2 % do 3,8 %, mezi nimi však nezaznamenáváme statisticky významný rozdíl.

Tabulka č. 1 – Podíl médií na zpracovávání mediálních sdělení o šikaně

Zdr

oj

Ble

sk

Čes

ký r

ozhl

as 6

ČT

1

ČT

2

ČT

24

Fre

kven

ce 1

Hal

ó no

viny

Hos

podá

řské

nov

iny

Met

ro

Mla

dá f

ront

a D

nes

Mod

erní

vyu

čová

ní

NO

VA

Pri

ma

TV

Rad

io I

mpu

ls

Rad

iožu

rnál

Šíp

Cel

ková

sum

a

Četnost 37 14 27 1 1 2 40 14 17 245 7 8 9 6 14 7 449

% 8,2 3,1 6 0,2 0,2 0,4 8,9 3,1 3,8 54,6 1,6 1,8 2 1,3 3,1 1,6 100

Graf č. 2 – Podíl médií na zpracovávání mediálních sdělení o šikaně ve školství


23

6.2 Lokalizace témat mediálních sdělení o šikaně

Obsah všech analyzovaných textů (696) se v 89,9 % dotýkal šikany v českém prostředí. Zahraniční tématika šikany se objevila v 8,9 %, (což je 62 textů z celkového počtu 696 textů). V 1,1 % textů byla zmínka jak o šikaně v České republice, tak i v zahraničí (8 textů), přičemž tato mediální sdělení se zpravidla nesnažila o komparaci situací v jednotlivých zemích, ale spíše dokládala, že obdobné případy se dějí i v zahraničí. Z těchto 8 textů se jich 6 vztahovalo k šikaně ve školství.

Obsahy sdělení o šikaně v zahraničí byly zacíleny buď na deskripci konkrétního případu šikany, a to zpravidla s vysoce alarmujícím nábojem (zjm. případy končící smrtí) nebo na specifický přístup k řešení šikany či na přijatá opatření (např. celoplošné zavedení školních uniforem v Polsku).

Z celkového počtu 62 textů s tématem zahraniční šikany se jich 35 % věnuje pouze problematice školní šikany v zahraničí a v 9,6 % zmiňují případy jak české, tak zahraniční šikany. Zaznamenáváme zvýšený zájem médií (59 %) o problematiku školní šikany zjm. u států sousedících s hranicemi ČR (Německo, Polsko, Slovenská republika). Nižší výskyt zájmu je patrný u zemí vzdálenějších (41 %), kde se sdělení objevují jednorázově, tzn. není v médiích sledován vývoj případu ve více dnech. U sousedních států ČR jsou případy školní šikany sledovány v delším časovém horizontu (několika dnů), objevuje se opakovaná zmínka v různých médiích. V souvislosti se školní šikanou se od ledna 2007 do června 2008 psalo o těchto zemích: Německo (5 textů dotýkajících se jednoho konkrétního případu údajné školní šikany), Polsko (5 textů vztahujících se ke konkrétnímu případu školní šikany a následně přijatým opatřením), USA, Slovenská republika (každá země 3 texty o školní a mimoškolní šikaně), Velká Británie (2 texty o školní a mimoškolní šikaně), Itálie, Rusko, Japonsko a Austrálie (1 text o školní šikaně). Nejčastěji zmiňovanými zeměmi v obecném kontextu šikany (a to bez ohledu na obsahovou významnost textu), se v celkovém monitorovaném souboru textů objevuje Rusko (24 %, tj. 15 textů) a Velká Británie (13 %, 8 textů). Vizualizaci výsledků poskytuje tabulka č. 2.

Tabulka č. 2 – Lokalizace tématu šikany v monitorovaných souborech

Lokalizace šikany Všechny soubory

šikany Školní soubor šikany

Četnost

% Četnost %

Domácí 626 89,9 421 93,8 Zahraniční 62 8,9 22 4,9

Domácí i zahraniční 8 1,1 6 1,3 Celková suma 696 100 449 100

6.3 Využití pojmu „šikana“ v názvu mediálního sdělení

Důvod zkoumání této kategorie vyplývá z předpokladu, že to, zda příjemce (čtenář, divák, posluchač) aktivně přijme sdělení (čte, poslouchá, pozoruje), závisí na tom, do jaké míry jej


24

zaujme samotné pojmenování sdělení (název, nadpis, titulek). V kvantitativním šetření jsme se zaměřili na diferenciaci názvů, nadpisů v diametrální rovině ano (v názvu je přítomný pojem šikana) – ne (v názvu není přítomný pojem šikana). V kvalitativní části šetření nás zajímalo, do jaké míry titulek využívající pojmu šikana (v různých významových tvarech), koresponduje s obsahem sdělení a zda využití šikany v názvu koreluje s apelačním nábojem obsahu.

Z tabulky č. 3 vyplývá, že z celkového počtu 696 textů byl ve 210 textech (30,2 %) v názvu využit pojem šikana (ve svých významových variabilitách). Přičemž 163 textů, které ve svém názvu či nadpisu použily pojmu šikana, je z oblasti školství.

Tabulka č. 3 – Využití pojmu šikana v názvu mediálního sdělení

Šikana v názvu Všechny soubory

šikany Školní soubor šikany

Četnost

% Četnost %

Ano 210 30,2 163 36,3 Ne 486 69,8 286 63,7

Celková suma 696 100 449 100

6.4 Oblasti šikany

Tato kategorie postihuje oblast lidských činností, kde se šikana v textech vyskytovala. V analyzovaných textech bylo vymezeno 9 tématických oblastí šikany. Zde je řadíme podle klesající četnosti výskytu: oblast školství (škola, mimoškolní zařízení, školská zařízení pro výkon ÚV, OV), jiné oblasti šikany (šikana seniorů, ve zdravotnictví, ve sportu apod.), oblast šikany v zaměstnání (mobbing a bossing), v armádě, v dopravě, šikana policejní, politická, byrokratická, vězeňská.

Do kategorie „jiné“ byla zařazena nespecifikovaná sdělení bez konkrétního zacílení, sdělení obecná, informující o existenci jevu, apelující na nápravu nebo využívající pojem šikana aniž by šlo diferencovat o jaké oblasti je hovořeno.

Tabulka č. 4 - Četnost výskytu jednotlivých kategorií šikany v analyzovaných textech (seřazeno abecedně)

Oblasti šikany Četnost Procentuální

vyjádření četnosti

Armáda 32 4,6

Byrokracie 15 2,2 Doprava 30 4,3

Jiné 77 11,1 Politika 16 2,3 Policie 17 2,4

Školství 449 64,5 Vězeňství 10 1,4

Zaměstnání 50 7,2


25

Celková suma 696 100,0

Z celkového počtu 696 analyzovaných textů se v daleko nejvyšším zastoupení (64,5 %) texty vztahovaly k tématu školní šikany (449 textů). V nejmenším zastoupení 10 textů byla překvapivě tématika vězeňské šikany (1,4 %).

6.5 Časové rozložení četnosti mediálních sdělení o šikaně Faktor časového rozložení byl analyzován primárně na diferencované úrovni, tj.

v souboru školní šikany. Výsledky v ostatních oblastech šikany uvádíme spíše pro zajímavé porovnání, ale ne pro zobecnitelnou interpretaci, protože se domníváme, že zkoumání tohoto jevu by bylo nevýznamné vzhledem k nízkému počtu zastoupení i nemožnosti srovnání v obou letech. Do výsledků četnosti textů v jednotlivých měsíčních úsecích se promítá způsob sběru výzkumného souboru. Soubor mediálních sdělení o šikaně za rok 2007 obsahuje texty zachycující šikanu ve všech oblastech (kategoriích uváděných výše), tudíž čísla v tomto období jsou úměrně vyšší. Soubor mediálních sdělení o šikaně za rok 2008 obsahuje texty zpracovávající pouze téma šikany ve školství, obsahuje tedy čísla nižší. Vzhledem k tomu, že soubor školní šikany má nejčetnější zastoupení, budeme se v této rovině zaměřovat pouze na analýzu tohoto souboru, ostatní kategorie nebudou v této rovině analyzovány. Účelem analýzy v souboru školní šikany bylo zjistit časové rozložení zájmu o tématiku šikany ve škole a případně zachytit, zda existuje návaznost výkyvů četnosti na průběh školního roku.

Graf č. 3 – Vizualizace časového rozložení výskytu mediálních sdělení s tématikou školní šikany, v období od ledna 2007 do června 2008


26

Tabulka č. 5 – Rozložení výskytu článků s tématikou školní šikany, v časovém období od ledna 2007 do června 2008

Čas kolní

ikana

Všechny

soubory

Leden 2007 6 ,0

67 ,6

Únor 2007 1 ,7

50 ,2

Březen 2007 5 0,0

72 0,3

Duben 2007 8 ,5

49 ,0

Květen 2007 0 3,4

83 1,9

Červen 2007 9 0,9

62 ,9

Červenec 2007 3 ,9

23 ,3

Srpen 2007 1 ,4

19 ,7

Září 2007 4 ,3

38 ,5

Říjen 2007 2 ,7

45 ,5

Listopad 2007 2 ,9

38 ,5

Prosinec 2007 0 ,2

28 ,0

Leden 2008 1 ,7

24 ,4

Únor 2008 2 ,7

14 ,0

Březen 2008 3 ,9

15 ,2

Duben 2008 1 ,7

26 ,7

Květen 2008 3 ,9

14 ,0

Červen 2008 8 ,2

29 ,2

Celková suma 49 00,0

696 00,0


27

Graf č. 3 a tabulka č. 5 ukazují, že v roce 2007 byl zájem médií o šikanu jako takovou, z hlediska četnosti, vyšší než v roce 2008, což paralelně dokládá soubor šikany ve školství (jehož sběr byl prováděn kontinuálně). Markantní nárůst zájmu médií o téma šikany je viditelný především v první polovině roku 2007. Mezi měsíce s nejvyšší četností mediálních sdělení o šikaně ve školství za rok 2007 patří měsíce leden (8 %), březen (10 %), květen (13,4 %) a červen (10,9 %). Kulminačním bodem je tedy měsíc květen (13,4 % textů). Za rok 2008 byla tématika šikany monitorována pouze v první polovině roku. Mezi měsíce s nejvyšší četností za rok 2008 patří červen (6,2 %), leden a duben (každý 4,7 %). V obou letech je tedy patrný nárůst zájmu o problematiku šikany ve školství ve zlomových obdobích, tj. ke konci školního roku a na začátku nového kalendářního roku. V obou letech jde o měsíce červen (dohromady činí 17,1 %) a leden (celkově 12,7 %). Domníváme se, že tento jev souvisí s potřebou bilancování a vyhodnocování stavu školství na konci roční etapy, ať už na konci školního roku či na začátku kalendářního roku.

Markantní pokles zájmu o šikanu ve školství (i šikanu v jiných oblastech) zaznamenáváme v prázdninových měsících červenec a srpen, kde dosahuje počet textů průměrně nejnižších hodnot (dohromady 5,3 % ze souboru školské šikany). S prázdninami utichají řešené případy šikany ve školství, doznívají informace o dořešení již před prázdninami publikovaných kauz a nové případy nejsou popisovány. Na konci prázdnin se pak objevuje připomenutí šikany coby jevu přítomného ve školství a informace o metodice, opatřeních či projektech, které mohou školám nebo rodičům pomoci šikanu odhalit, případně řešit.

6.6 Rozložení hodnoty obsahu mediálních sdělení v čase

V této kategorii jsme kvantitativně hodnotily obsahové zpracování textu, tj. kolik textů zpracovávalo téma šikany jako hlavní téma, v kolika textech byla zmínka o šikaně pouze jednorázově nebo okrajově, v kolika textech nešlo o šikanu, protože došlo k nadužití pojmu a kolik textů bylo duplicitních. Zkoumán byl celý soubor šikany.

V měsících s vysokým výskytem mediálních sdělení o šikaně (2007: leden, březen, květen, červen, 2008: leden, duben, červen) byla šikana rozpracována jako hlavní téma u průměrně nadpoloviční většiny textů (51,4 % z 696 textů). Pokud bychom stejný jev zjišťovali pouze v měsících s vysokým výskytem zpracování školské šikany za rok 2007 (leden, březen, květen, červen), vyšlo by nám obdobné číslo 51,6%. Naopak v měsících s nejnižším výskytem textů o šikaně (červenec, srpen 2007) je obsahově zaměřen na jednorázové označení šikany jako existujícího negativního chování (69,9 %), kdy šikana není blíže popsána, ale je zmíněna pouze jako výčet mezi dalšími projevy rizikového chování. V těchto měsících je v mediálních sděleních častější výskyt nadužití pojmu šikany (text využívá pojmu šikana v přenesené podobě) a textů duplicitních.

Příkladem obsahové rozdílnosti mediálních sdělení jednotlivých let, je např. měsíc leden, kdy v lednu 2007 obsahovalo 58% mediálních sdělení informace o opatřeních k řešení šikany nebo o projektech zacílených na prevenci šikany, kdežto v lednu 2008 už to bylo 62 % mediálních sdělení.

Kvalitativní analýza časového rozložení celého výzkumného souboru 696 textů poukazuje na fakt, že u oblastí šikany mimo školství je četnost textů té konkrétní oblasti v závislosti na


28

deskripci konkrétních případů a sledování jejich vývoje a souvislostí (osobní příběh, metodika, problém regionu atd.). Kdežto zastoupení četnosti v čase u šikany ve školství je více závislé na aspektu zvýšeného zájmu o problematiku školství na konci školního roku a na konci kalendářního roku. Důvodem je bilance ukončujícího se období.

V obou případech (školní i neškolní šikany) lez vyhodnotit, že „životnost kauzy“ je závislá na své atraktivitě (neobvyklosti, novosti, skandálnosti). V případě šikany ve školství se lze domnívat, že „životnost kauzy“ je prodloužena blížícím se koncem školního roku. Důvodem je snaha zaplnění prázdného období v době letních prázdnin, kdy informace o šikaně a školství víceméně v médiích absentují.

6.7 Cíle mediálních sdělení

6.7.1 Rozložení četnosti cílů mediálních sdělení o šikaně

Mediální texty o šikaně vykazovaly obdobná cílová sdělení, jež byla zachycena v následujícím řazení sestupně podle klesající četnosti výskytu: deskripce metodiky a opatření řešení šikany, deskripce případů šikany, apelace a hrozba, projekty, deskripce pojmu, jiné cíle. Některé texty obsahovaly jeden jasný cíl sdělení, jiné pak nesly více cílů sdělení. Lze říci, že zpravidla ty texty, které byly z hlediska obsahu nosné, byly i nositelem více sdělovaných cílů.

Tabulka č. 6 – Komparace cílů sdělení v celkovém a školním souboru (jednotlivé položky v souborech nedávají součet 100 %, protože některé texty byly nositelem více sdělovaných cílů)

Kategorie Deskripce

pojmu (%) Deskripce případu (%)

Metodika, opatření (%)

Projekty (%)

Apelace, hrozba (%)

Jiné (%)

Společné (včetně školní)

7 39,4 39,8 8 17 14,5

Školní 8,5 36,5 53,5 11,8 21,4 8,5

Uvedená tabulka č. 6 názorně vystihuje rozdíl v zacílení obsahu textů mezi souborem obecným (společným) a školním. Nejpatrnější rozdíl je v četnosti výskytu nastínění metodiky, opatření a projektů, které jsou na školní úrovni popisovány častěji o 17,5 %. Na prvním místě bývá cílem sdělení textů popis metodiky a opatření řešení šikany, na druhém místě to je pak deskripce případů.

Vysokou hodnotu zastoupení má cíl apelace a hrozba. Přičemž apelace se vyskytuje v daleko nejvyšším počtu (81,4 %) v textech s tématem školní šikany. Druhé nejvyšší zastoupení apelace (7,6 %) se objevuje u šikany v kategorii jiná oblast (sport, šikana seniorů atd.). V souboru školní šikany se vyskytuje u více než 1/5 textů apelační náboj.

Deskripce případu se objevuje průřezově ve všech oblastech šikany, kterou média v souvislosti se šikanou zmiňovala. V jednotlivých oblastech šikany je míra rozsahu a kvality popisu případů různá. V armádě jsou téměř všechny texty zaměřeny na popis konkrétních případů (87,5 % z textů o armádní šikaně). Stejně tak zaznamenáváme vysoké číslo u textů


29

zabývajících se šikanou v zaměstnání (66 %), ve vězeňství (50 %) a u jiných oblastí šikany (40,3 %). Texty o školní šikaně se vztahují k popisu konkrétního případu ve 36,5 %.

Informace o projektech byly médii uváděny pouze v souvislosti se školní šikanou (94,6 %) a šikanou v zaměstnání (5,4 %). Jde o projekty napomáhající při řešení šikany.

Metodika a opatření pro řešení a předcházení šikaně se objevuje ve všech kategoriích, kromě kategorie šikany v politice. První místo v uvedení metodiky a opatření zastávají opět texty se školní šikanou (86,6 %). Další oblasti pak nenesou významnější podíl na informování o metodice řešení šikany.

Pokud je v textech uvedena deskripce pojmu, tak je to v 77,6 % v oblasti školní šikany. Deskripce pojmu se dále vyskytovala pouze v textech o šikaně v zaměstnání a v kategorii jiná oblast šikany (každá 10,2 %) a v armádě (2 %).

Jiný cíl sdělení (mimo rámec výše explicitně vyjádřených cílů) dosahuje nejvyšší hodnoty v textech o politické šikaně (75 %), vězeňské šikaně a šikaně v kategorii jiná oblast (každá 30 %). V oblasti politické šikany byly texty zařazeny do kategorie jiné sdělení proto, že v nich častěji docházelo k okrajovému zpracování tématu nebo jednorázové zmínce o šikaně bez dalšího vysvětlení jak je chápána („…nesvoboda, šikana, násilí…“, „komunistická šikana…“), případně nadužití pojmu („Proti šikaně státu…“). Jiný cíl sdělení v tématice vězeňství zpravidla vypovídá pouze o existenci šikany, nevysvětluje ji ani nepopírá.

6.7.2 Rozložení cílů mediálních sdělení o šikaně v čase

V této kategorii bylo mapováno časové rozložení cílů mediálních sdělení o šikaně. Zkoumány byly především měsíce s nejvyšším výskytem mediálních sdělení, a to z celkového souboru šikany (2007: leden, březen, květen, červen, 2008: leden, duben, červen), v těchto tématech (cílech sdělení): apelace, metodika nebo opatření pro řešení šikany, deskripce konkrétního případu, výskyt definice.

Nejmarkantnější diskrepanci v časovém rozložení nacházíme u zpracovávání cíle apelace, tj. výskytu varujících informací. Z kvantitativního šetření vyplývá, že média zpracovávala šikanu s výrazným apelujícím nábojem zejména během první poloviny roku 2007 (od ledna do července 2007). Kulminujícím bodem apelačního náboje jsou za rok 2007 měsíce březen (15,3 % ze všech textů s apelačním nábojem), květen a červen (každá 14,4 %). V mediálních sděleních od druhé poloviny roku 2007 vykazuje důraz na apelaci stále se snižující tendenci.

Obdobná situace je u definování šikany. Nejčastěji je šikana v celkovém souboru mediálních sdělení vysvětlována v měsících březen, květen a červen 2007 (celkově tento počet tvoří 39,5 % ze všech textů s definicí šikany). Snaha médií o vysvětlování šikany takřka ustává v měsících červenec, srpen a září 2007. Oproti měsícům s nejvyšším výskytem definice šikany je to téměř 4x nižší hodnota (10,5 %). S postupujícím rokem až do června 2008 tato tendence klesá nebo dosahuje minimálních hodnot. V měsících únor a květen 2008 se dokonce v mediálních sděleních neobjevuje vůbec žádná definice šikany.


30

Naopak je tomu u textů, poskytujících informace o metodické podpoře či opatřeních, ty jsou četněji zastoupeny v roce 2008. Zvýšená snaha médií informovat veřejnost o metodických oporách a opatřeních je patrná již v září a říjnu roku 2007, ale potom tato snaha opět ustává a zlomově se situace mění od ledna 2008. V roce 2008 zcela převažuje kromě měsíců únor a květen informování o metodické podpoře a opatřeních. Kulminujícím měsícem je březen 2008, kdy se z celkového počtu 15-ti březnových textů věnuje 13 textů otázkám opatření a metodické opory.

Je tedy možno konstatovat, že média v roce 2007 více informují veřejnost o šikaně jako o nebezpečně narůstajícím fenoménu, před kterým varují, souběžně s tím však poskytují určitou oporu v definování tohoto jevu. V roce 2008 média více informují o existujících metodických postupech a opatřeních pro řešení šikany.

6.8 Rovina tématu a hodnota obsahu

6.8.1 Rovina tématu

V tomto bodě jsme zjišťovali, jakým tématem se text zabýval primárně, co bylo v popředí zájmu sdělení textu a jakým způsobem je téma šikany v textech zachyceno. Tématické zpracování mediálních sděleních bylo zpracováno v těchto úrovních: konkrétní případ, výčet mezi jevy rizikového chování, obecná rovina, nediferencováno.

Četnost rozložení tématického zpracování obsahu sdělení zachycuje V tabulce č. 7. vidíme, že z celkového počtu všech textů (696) bylo v nejčetnějším zastoupení sdělení, v němž figuruje šikana pouze jako výčet mezi dalšími sociálně patologickými jevy či typy rizikového chování (42 %). Na druhém místě se vyskytovala deskripce konkrétního případu šikany (39,8 %). Obecná rovina sdělení byla zastoupena v 17,5 % textů a v 0,7 % nebylo možno rovinu tématu diferencovat. Pokud média prezentují šikanu, nejčastěji se tak děje pouze v nekonkrétní podobě jednorázové zmínky v textu, bez dalšího vysvětlení.

Co se týká souboru textů školní šikany, tak zde zaznamenáváme situaci odlišnou od celkového souboru textů. V popředí tématického zpracování textů školní šikany je popis konkrétního případu (43 %). Ve 34,7 % textů se pojem šikana vyskytuje pouze jako výčet sociálně patologických jevů, kde nebyl pojem šikana dále rozpracováván. 22,3 % textů se zabývá šikanou v obecné rovině. A rovinu tématu bylo možno vždy identifikovat.

Tabulka č. 7 – Rozložení tématického zpracování obsahu sdělení

Rovina tématu

Všechny soubory šikany

Školní soubor šikany

Četnost % Četnost % Konkrétní případ 277 39,8 193 43

Výčet jevů 292 42 156 34,7 Obecná rovina 121 17,5 100 22,3

Nelze diferencovat 5 0,7 0 0 Celková suma 696 100 449 100


31

Z uváděných dat vyplývá, že z celkového souboru je šikana médii nejčastěji prezentována bez konkrétních informací, pouze jako výčet jevů (42 % textů), kdežto v souboru školní šikany je častěji šikana zmiňována v souvislosti s deskripcí a řešením konkrétního případu šikany (43 %).

6.8.2 Hodnota obsahu

Dále bylo sledováno četnostní rozložení hodnotové roviny obsahu v jednotlivých sděleních. Hodnota obsahu textů o šikaně byla diferencována na texty, které zpracovávají šikanu jako hlavní téma, na texty které uchopují téma šikany okrajově (šikana se v nich objevuje často jednorázově, zpravidla jako součást výčtu), texty v nichž primárně nejde o šikanu (nadužití pojmu) a na duplicitní texty (nejsou obsahově započítávány mezi nosná sdělení).

Tabulka č. 8 ukazuje, že 46 % textů pracovalo se šikanou jako s hlavním tématem. Tato položka však obsahuje i texty, kde se pojem šikany objevil jednorázově, nicméně obsah se plně dotýkal tohoto tématu. Ve 38,9 % textů se šikana objevuje pouze jako výčet rizikových forem chování. 11,1 % z celkového počtu textů sice užívá pojem šikana, nicméně o šikanu nejde. Tento jev označujeme jako nadužití pojmu. Duplicitních textů bylo celkově 3,6 %, přičemž drtivá většina z nich je z oblasti šikany ve školství (19 z 25 textů). Za duplicitní texty považujeme ty, jež byly prezentovány opakovaně, a to beze změn. Text nebyl označen jako duplicitní v případě, že došlo ke zkrácení (nejčastěji užívaný postup) nebo k drobným či rozsáhlejším změnám v určité části textu. Problematickým bodem se tak stávaly regionální mutace deníku Mladá fronta Dnes, kde se úpravy textu jednoho autora vyskytovaly častěji, ale do kategorie duplicitních spadaly málokdy. Jejich počty nejsou statisticky četné, přesto na jejich existenci upozorňujeme a zohledňujeme tuto informaci při interpretaci dat.

V případě kategorie školní šikany se zvyšuje četnost textů s hlavní tématikou šikany (54 %) na úkor textů, v nichž je nadužití pojmu šikany (4,5 %). Odlišnost hodnotové kvality mezi celkovým a školním souborem poukazuje na to, že obsahové zpracovávání školní šikany je o něco cílenější, konkrétnější.

Tabulka č. 8 – Četnost jednotlivých obsahových hodnot v celkovém a školském souboru

Hodnota obsahu



Texty % Texty % Hlavní téma 323 46,4 244 54,3

Okrajové téma 271 38,9 166 37 Primárně nejde o šikanu 77 11,1 20 4,5

Duplicitní 25 3,6 19 4,2 Celková suma 696 100 449 100

6.8.3 Tématické zpracování šikany v korelaci s obsahovou hodnotou mediálního sdělení

V této kategorii je v centru pozornosti na jedné straně téma, na které se mediální sdělení zaměřuje (deskripce konkrétního případu, jednorázový výskyt pojmu šikana, obecná rovina nebo nediferencované téma) a na straně druhé obsahová hodnota mediálního sdělení (zda je


32

téma zpracováno jako hlavní nebo okrajové téma bez nosného sdělení, případně primárně nejde o šikanu, či se vyskytuje duplicita textů). V této kategorii si nepokládáme otázku, do jaké míry jsou mediální sdělení tématicky a obsahově kvalitně zpracovaná, protože tato otázka vyžaduje hlubší přístup pro zjištění odpovědi. Proto se jí budeme více věnovat v kvalitativní části šetření. V tuto chvíli nastíníme nosnost mediálních sdělení pouze z hlediska četnosti.

Porovnáme-li tématické zacílení všech textů s jejich obsahovou nosností, dostáváme se k zajímavé diskrepanci u textů v nichž je šikana užita pouze jednorázově nebo jako výčet rizikového chování. V předchozím textu uvádíme, že jednorázově je šikana zmiňována ve 42 % textů (tj. 292 textů) z celého souboru, ale zároveň 38,9 % textů (271 textů) z celkového souboru vykazuje okrajové uchopení obsahu. Z uvedeného lze předpokládat, že ne všechny texty, které jednorázově užívají pojem šikana, musí být co do obsahu nedůležité. Mohou být tedy zdrojem nosných informací o šikaně. Avšak na úrovni souboru školní šikany je tato diskrepance odlišná. V souboru šikany ve školství se jednorázové tématické zpracování šikany nachází ve 34,7 % textů (156 textů), ale textů s okrajovým zpracováním tématu šikany je 37 % (166 textů). To znamená, že alespoň 10 textů, pojednávajících o deskripci konkrétního případu či o šikaně z hlediska obecného pohledu, je explicitně zpracováno s nízkou relevancí obsahové úrovně.

V uvedeného tedy vyplývá, že z jednorázového využití pojmu šikany v textu nelze vyvozovat obsahovou chudost či okrajové zpracování tématu. A naopak mediální sdělení zabývající se plně tématem šikany nemusí být zdrojem relevantních informací.

6.9 Forma šikany

V textech se objevovaly tyto kategorie forem šikany: fyzická šikana, psychická šikana, psychická a fyzická šikana dohromady, kyberšikana (obsahuje jak psychickou kyberšikanu, tak fyzickou formu kyberšikany), deskripce více případů dohromady, nespecifikováno.

Tabulka č. 9 ukazuje, že v celkovém souboru 696 textů je forma šikany v 61,5 % nespecifikována, je tedy popisována nekonkrétně a nelze určit její přesnou podobu. Tento fakt vypovídá o nízké relevanci informací, které média poskytují veřejnosti. Z celkového počtu textů dominuje kyberšikana (13,1 %), přičemž výhradně jde o kyberšikanu ve škole (92,3 % ze všech textů s výskytem kyberšikany) nebo v české armádě (7,7 % ze všech textů s výskytem kyberšikany). Druhou, nejčastěji zastoupenou podobou šikany je psychická šikana (11,2 %), jejíž významný podíl zastoupení nacházíme v kategorii zaměstnání (mobbing a bossing). Více než fyzická šikana (6,6 %) je popisováno spojení psychické a fyzické šikany (7,2 %).

V souboru šikany ve školství je taktéž nejčetněji zastoupena kategorie nespecifikované šikany (59,2 %). Nejčastější specifikovatelnou formou šikany ve školském prostředí je kyberšikana (18,7 %), druhou, nejčastěji se vyskytující podobou šikany, jak uvádí média, je propojení šikany psychické a fyzické (8,7 %), fyzická šikana byla zachycena v 8 % textů a psychická šikana ve 4,7 %.

To znamená, že sledujeme-li výskyt šikany v médiích, zjišťujeme, že nadpoloviční množství (61,5 %) informací je nekonkrétních nebo se k problému šikany nevztahujících (nadužití


33

pojmu: „dopravní zákon je šikana řidičů“ nebo využití pojmu v přeneseném významu: „nezvládl řízení v šikaně (zatáčce, pozn. autorky)“). Kyberšikana, jakožto nejčastěji médii zmiňovaná forma šikany se objevuje pouze v prostředí škol a armády. Diskrepanci mezi souborem školním a ostatními nacházíme v rozložení fyzické a psychické podoby šikany. Fyzická šikana se častěji zmiňuje v souboru školství než v souborech ostatních. Psychická šikana je nejčastěji zachycena v souvislosti se šikanou v zaměstnání (mobbing a bossing).

Tabulka č. 9 – Rozlišení forem šikany

Forma šikany



Texty % Texty % Fyzická 46 6,6 36 8

Psychická 78 11,2 21 4,7 €Fyzická a psychická 50 7,2 39 8,7

Kyberšikana 91 13,1 84 18,7 Více případů 3 0,4 3 0,7

Nespecifikováno 428 61,5 266 59,2 Celková suma 696 100 449 100

6.10 Prostředí, v němž šikana probíhala (kde)

Tato kategorie mapuje mediální sdělení z hlediska prostředí, v jehož kontextu je o šikaně pojednáváno. Rozlišujeme následující kategorie prostředí o nichž se média zmiňují: ve škole, v zařízeních ÚV, OV, mimo školu, ve škole i mimo ni, všechna prostředí obecně, nelze určit (primárně nejde o šikanu). Z celkového souboru 696 textů je 449 textů přímo vázáno na prostředí šikany ve školství. 12 mediálních sdělení nebylo do souboru školské šikany zařazeno, přestože se jí částečně dotýká. Důvodem nezařazení je primární zájem textu o jiné téma než je šikana.

Podrobnou vizualizaci poskytuje tabulka č. 10, která uvádí, že z celkového počtu mediálních sdělení se 33,8 % textů nedotýká tématu školy a školských zařízení nebo je pojem šikana používán v jiném významu (např. šikana jako zatáčka nebo zpomalovací blok v dopravě), případně je významově zneužit („drastický zákon je jen šikana“). 46,3 % textů se dotýká šikany realizované ve škole (všechny vzdělávací stupně), 3,2 % textů zpracovávají šikanu v zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy, 5,5 % textů obsahuje poznatky z oblasti mimoškolní šikany (zájmové kroužky, školní družina, volný čas), 7,5 % postihuje všechny vymezené kategorie v obecné rovině a 3,9 % textů zahrnuje jak šikanu ve škole, tak mimo ní. V posledním jmenovaném případě jde zpravidla o líčení konkrétního případu šikany, který se odehrával jak ve škole, tak mimo ni.

Podíváme-li se na soubor šikany ve školství podrobně, vidíme, že v jeho rámci se obsah v 69,9 % mediálních sdělení dotýká šikany ve školách. Na druhém místě čestnosti (11,4 %) se


34

média šikany ve školství dotýkají obecně. Nespecifikují, o jaké prostředí jde konkrétně, nicméně explicitně je vyjádřena vazba obsahu na školské prostředí . Třetím nejčastějším prostředím, o němž se v textech o šikaně ve školství média zmiňují, je šikana realizovaná mimo školu (8,2 %). A v 6 % textů je průběh šikany popisován jak ve škole, tak i mimo ni.

Šikana ve školách tématicky dominuje všem mediálním sdělením. Proč je textů o šikaně ve školách tolik? Do jaké míry je příčinou snaha médií upoutat pozornost veřejnosti? Příčiny budeme analyzovat dále v textu v kvalitativní části šetření.

Tabulka č. 10 – Četnost výskytu mediálních sdělení o šikaně v kontextu prostředí

Prostředí (kde)



Texty % Texty % Škola 322 46,3 314 69,9

Zařízení ÚV, OV 22 3,2 20 4,5 Mimo školu 38 5,5 37 8,2

Ve škole i mimo školu 27 3,9 27 6 Všechna prostředí (obecně) 52 7,5 51 11,4

Nespecifikováno 235 33,8 - - Celková suma 696 100 449 100

6.10.1 Kde versus rovina tématu (komparace prostředí s tématickým zaměřením mediálního sdělení)

O zaměření zpracování tématu šikany v komparaci s oblastí školství vypovídá graf č. 4. Texty, které se tématu šikany ve školství dotýkají na obecné rovině nebo jen jako výčet jevů, jsou nejvíce zastoupeny v kategorii textů informujících o šikaně ve škole (60,2 % z textů šikany ve škole). Oproti tomu média pojednávající o šikaně v zařízeních pro výkon ÚV, OV zachycují téma šikany nejčastěji jako konkrétní případ (80 % ze všech textů o šikaně v zařízeních pro výkon ÚV, OV).

Graf č. 4 – Komparace prostředí s tématickým zpracováním šikany (kde versus rovina tématu)


35

125

110

79

16

31

2016

1

13

23

1519

4 4

0

20

40

60

80

100

120

140

konkrétní případ výčet jevů obecná rovina

ve škole

zahřízení ÚV, OV

mimo školu

ve všech uvedených oblastech,obecná rovina

ve škole a mimo školu

6.10.2 Kde versus forma šikany (komparace prostředí a realizovaných forem šikany)

Při mapování stavu šikany ve školství jsme si kladli otázku, jaké formy šikany dominují v konkrétním prostředí školství. Problematickým bodem je, že vysoký počet textů (70,6 %) o šikaně ve školství neudává nosné informace o tom kde (v jakém prostředí) šikana probíhala a v jaké formě (ze souboru byla vyčleněna kategorie nespecifikovaných forem šikany, tj. 266 textů, ale i texty vztahující se obecně ke školství, tj. 51 textů). Příčina této nespecifičnosti jednak tkví v obecném uchopení tématu ze strany médií, kdy 57 % textů z prostředí školství nevypovídá o konkrétním případu, ale zabývá se šikanou z obecné perspektivy. Neznamená to však, že by tím obsahová hodnota sdělení textu musela být nutně irelevantní. Na druhé straně, přestože média popisují konkrétní případ šikany, udávají zkratkovité informace. Důvodů pro tuto absenci nosných informací v popisu případů může být více a blíže budou rozebrány v kvalitativní části šetření. Soubor školní šikany s relevantními informacemi je utvářen 132 texty ze 449 textů. Můžeme tedy konstatovat, že 29,4 % textů o školní šikaně přináší konkrétní, explicitní informace o tom, jaké formy šikany jsou realizovány ve školách, ve školských zařízeních pro výkon ÚV, OV, v mimoškolních aktivitách či prostorech nebo jak ve škole tak i mimo ni.

V prostředí školy dominují v podobném četnostním rozložení kyberšikana, a to jak psychická (23,8 %), tak i fyzická (23 %) a fyzická šikana (21,4 %). Ze zpracovaných mediálních informací vyplývá, že ve školských zařízeních pro výkon ÚV, OV je naopak dominantní spojení šikany psychické s fyzickou (58,3 %) a fyzická šikana (25 %). V prostředí mimoškolním se nejčastěji vyskytuje také spojení psychické šikany s fyzickou (47 %) a pak fyzická forma kyberšikany (23,5 %). Ve škole a mimo ní je vysoký výskyt psychické kyberšikany (42,9 %). Psychická šikana jako samostatná forma šikanování nezaujímá v mediálním popisu přední postavení, a to v žádném školském prostředí. Domníváme se, že je


36

to dáno především její obtížnou odhalitelností. Pokud je případ psychické šikany objeven a následně médii popsán, je to zpravidla ve spojení s fyzickou šikanou nebo kyberšikanou.

6.11 Aktéři šikany

Sociální role aktérů šikany byla sledována pouze v souboru školské šikany, přičemž byl zároveň v kvantitativní fázi šetření (v kategorii aktéři šikany versus formy šikany) zjišťován směr zacílení agresivního impulzu (od koho ke komu). Z textů vyplývají tyto kategorie sociálních rolí aktérů školní šikany: žák versus žák, žák versus učitel, vedení školy versus žák nebo učitel, deskripce více případů a jiné (tato kategorie obsahuje i ojedinělý případ šikany nepedagogické pracovnice vůči žákyni).

V této kategorii bylo zjišťováno, mezi kterými aktéry probíhala šikana, ale nebylo diferencováno určení směru šikany, tj. kdo je agresor a kdo oběť. Tabulka č. 11 dokládá, že šetření naráží na vysokou míru nespecifikovaných informací o aktérech šikany, které se v textech médií objevují v nadpolovičním zastoupení (58,8 % textů ze souboru šikany ve školství). Ve 41,2 % byla šikana realizována mezi dětmi, žáky či studenty (33 %) nebo mezi žákem a pedagogem (5,8 %). Pouze 1 text popisuje případ šikany mezi vedením školského zařízení a žáky. A ve 2,2 % nelze tento sociální roli aktérů školské šikany diferencovat, protože bylo v textu uvedeno více případů nebo šikana proběhla za jinak nastavených okolností (např. agresorka nebyla zaměstnankyní školy).

Tabulka č. 11 – Zastoupení aktérů šikany ve školství (sociální role)

Aktéři šikany Četnost textů %

Žák versus žák 148 33

Žák versus učitel 26 5,8 Vedení školy versus žák nebo učitel 1 0,2

Více případů 8 1,8 Nespecifikováno 264 58,8

Jiné 2 0,4 Celková suma 449 100,0

6.11.1 Aktéři šikany versus formy šikany

V médiích jsou ve většině případů formy a aktéři šikany popsány nekonkrétně a jako takové je označujeme jako nespecifikované. Jedním z důvodů, proč média nepodávají plné informace je na jedné straně fakt, že školy, rodiče nebo policie vzhledem k věku aktérů nemohou vzhledem k ochraně soukromí či osobních dat, udávat žádné bližší informace. Na straně druhé se značná část textů o podrobnosti nezajímá, podává pouze zkratkovitou informaci s cílem zaujmout pozornost veřejnosti, ne ji co nejpřesněji informovat.

Žák versus žák: jak uvádíme výše, nejpočetnější kategorií explicitně vyjádřených aktérů jsou skupiny dětí, žáků či studentů, tedy kategorie žák versus žák. Nejčastěji realizovanou formou šikany v této kategorii je fyzická forma kyberšikany, která tvoří 25,7 % ze všech ostatních


37

forem šikany. Jedná se o veškeré fyzické útoky, byť zinscenované (tzv. ruská škola) a zároveň zachycené na médium a dále prezentované. Zpravidla dochází k natočení šikany prostřednictvím mobilních telefonů, což umožňuje především její rychlou distribuci mezi další držitele mobilních telefonů, ale zároveň mohou být tyto záběry přeneseny z mobilního telefonu prostřednictvím internetu a prezentovány na webových stránkách školy, spolužáků, či uveřejněné na celosvětově veřejných stránkách např. You-Tube, případně rozesílané prostřednictvím e-mailových dopisů.

Na úrovni učitel versus žák je médii nejčastěji popisována fyzická forma šikany (34,6 % ze všech forem šikany) a kyberšikana (23,1 %).

Co se týká zacílení šikany v této kategorii, lze konstatovat, že kyberšikana je médii prezentována v pořadí žák versus učitel, tj. iniciativa vychází od žáka. Naopak u fyzické formy šikany v této kategorii aktérů média častěji zachycují fyzickou šikanu ve směru učitel versus žák. Ostatní kategorie aktérů se vyskytují v nestatisticky významném rozložení (viz aktéři školní šikany), proto je nebudeme analyzovat.

6.12 Pohlaví aktérů šikany

Tento faktor byl sledován ve všech souborech najednou i v souboru školní šikany zvlášť, a to v těchto podkategoriích: dívky, chlapci, dívky versus chlapci, nespecifikováno.

Opět v analyzovaných mediálních sděleních narážíme na informační nekonkrétnost sdělení. Ve většině textů tedy není možné určit nejenom formu šikany a aktéry, ale i pohlaví aktérů šikany. U 3,6 % textů z celkového souboru zjišťujeme nemožnost určení pohlaví aktérů šikany, protože se k tématu vztahují pouze sémantickým zneužitím pojmu šikana. V souhrnném souboru šikany (696 textů) tvoří nespecifikované informace o pohlaví aktérů šikany 75,8 % textů a v souboru školní šikany je to 76,8 % ze 449 textů. V případě, že informace o pohlaví aktérů šikany ve školství média uvádí, jde v drtivé většině o šikanu realizovanou mezi chlapci (16,5 %). Oproti tomu šikana mezi dívkami je v menšinovém zastoupení (2,9 %). Zajímavým jevem je, že více než šikana mezi dívkami byla na školách médii popisována šikana napříč pohlavími, tj. mezi dívkou a chlapcem (3,8 %). Počty aktérů ani zacílení agrese nebyly v této fázi výzkumu určovány.

Vyšší čísla šikany napříč pohlavími vykazuje celkový soubor (5,5 % textů), kde dochází o navýšení počtu textů díky řešení konkrétního případu šikany v armádě a případů bossingu, tj. šikany v zaměstnání.

Tabulka č. 12 – Pohlaví aktérů šikany

Pohlaví aktérů šikany



Texty % Texty % Chlapci 99 14,2 74 16,5 Dívky 21 3 13 2,9

Dívky versus chlapci 49 7,1 17 3,8 Nespecifikováno 527 75,7 345 76,8


38

Celková suma 696 100 449 100

6.12.1 Pohlaví aktérů šikany versus formy šikany V této kategorii nás zajímalo, jaké podoby šikany jsou četnostně rozloženy mezi pohlavími. Do jaké míry může pohlaví ovlivnit výběr podoby šikany?

Ze zjištění vyplývá (graf č. 5), že u dívek převažuje psychická forma šikany (30,8 %) a psychická forma kyberšikany (23,1 %). Ve stejném rozsahu je popisována šikana fyzická, spojení psychické a fyzické šikany a nespecifikované formy šikany (každá 15,4 %). Médii nebyl explicitně popsán ani jeden případ fyzické formy kyberšikany realizovaný pouze mezi dívkami.

Mezi chlapci převažuje fyzická forma kyberšikany (31,1 %) a forma fyzické šikany (29,7 %). Vysoké zastoupení má u chlapců také spojení psychické a fyzické šikany (18,9 %). Stejný výskyt je zaznamenán u psychické šikany a psychické kyberšikany (každá 8,1 %). Nejnižší podíl u chlapců má forma nespecifikovaná (4,1 %).

V případě šikanování v gendrové konotaci dívky versus chlapci, byla médii nejčastěji popisována psychická šikana a spojení psychické a fyzické šikany (každá 23,5%). Častěji než u chlapců nebo dívek se objevovalo nespecifikování šikany (17,6 %) a stejného počtu dosáhla i forma psychické kyberšikany (17,6 %). V menšinovém zastoupení prezentovala média výskyt šikany fyzické (5,9 %) a fyzické kyberšikany (11,8 %) mezi dívkami a chlapci.

V textech, kde nebyla specifikována forma šikany, nebylo ani specifikováno pohlaví aktérů šikany (74,8 %). Ve zbytku textů, přestože nebylo specifikováno pohlaví aktérů, byly specifikovány jednotlivé formy šikany.

Graf č. 5 - Pohlaví aktérů šikany versus formy šikany


39

2

22

1

11

46

4

7

2

14

4

19

3

29

5

47

0 0 0

32

3 3

258

1

10

100

1000

dívky chlapci dívky kontrachlapci

nespecifikováno

Fyzická

Psychická

Fyzická a psychická

Kyberšikana

Více případů

Nespecikováno

6.12.2 Pohlaví aktérů šikany versus aktéři šikany

Šikana mezi aktéry žák versus žák probíhá v nejvyšším počtu případů (41,9 %) mezi chlapci.

Obdobně je tomu na úrovni šikany učitel versus žák (bez preference významnosti pořadí aktérů z hlediska směru šikany), která podle zmínek v médiích probíhá nejvýznamněji mezi pedagogy a chlapci (34,6 %). U dívek byl za rok a půl mapování šikany v médiích zachycen pouze jeden případ šikany mezi žákyní a pedagožkou. Nicméně 26,9 % případů šikany mezi učitelem a žákem proběhlo napříč pohlavím, tj. žák versus pedagožka, žákyně versus pedagog. Přičemž četněji je médii popisována šikana mezi žákem a pedagožkou.

V případě šikany mezi vedením zařízení a pedagogickým pracovníkem nebo vedením zařízení a žákem není možné pohlaví aktérů explicitně určit, proto jsou tato mediální sdělení zařazena v kategorii nespecifikovaných textů. Informace o tomto ojedinělém případu nejsou v mediálních sděleních úplné nebo se obsahově rozcházejí. Pouze jeden text zmiňuje šikanu ze strany ředitelky školského zařízení vůči vychovatelce (žena-žena) a zároveň i vůči dětem v zařízení (pohlaví dětí není zmiňováno). Jeden text zmiňuje šikanu ředitelky školského zařízení vůči chovanci (chlapci), tento text byl proto zařazen do šikany dívky versus chlapci. Další texty v souvislosti s tímto případem uvádějí, že o šikanu vůbec nešlo, protože nebyla soudně prokázána. Tato nejednoznačnost zpracování tématu byla častá i pro jiné popisované konkrétní případy šikany. Pokud příjemce mediálního sdělení nesleduje poskytované informace kontinuálně, obtížně získává relevantní data.

6.12.3 Pohlaví aktérů šikany versus oblast šikany

Média od ledna 2007 do června 2008 zachytila a popsala v celkovém souboru 21 případů šikany mezi dívkami či ženami (3 %). Dívčí šikana byla médii zachycena především ve školském prostředí (13 případů, což činí 2,9 % ze souboru školní šikany), v zaměstnání (4 případy, 8 % ze souboru šikany v zaměstnání), 1 případ byl popsán z politického prostředí a 3 případy spadají pod označení jiná oblast šikany. Domníváme se, že případů šikany na pracovišti mezi ženami, ať na úrovni mobbingu nebo bossingu, je v zachyceném souboru


40

více, ale vzhledem k nekonkrétnosti informací v textech nelze tuto domněnku doložit. Takovéto texty musely být zařazeny do kategorie nespecifikováno.

Šikana mezi chlapci či muži je médii nejčastěji popisována v 74,7 % ve škole, poté v armádě (13,1 % ze souboru šikany v armádě) a ve vězení (5,1 % z celého souboru vězeňské šikany). Vězeňská šikana se objevuje pouze v souboru mužského pohlaví. Ženská vězeňská šikana není v textech popsána, pouze byl zachycen jeden případ vězněné ženy, která se před výkonem trestu odnětí svobody šikany ve věznici obávala, ale v textu potvrzuje, že k šikaně nikdy nedošlo.

V kategorii šikany dívky versus chlapci média nejčastěji popisují případy mezigenderové šikany v oblasti školství (17 textů, tj. 34,7 % ze všech textů, které mezigenderovou šikanu zmiňují). Tento počet textů činí v souboru šikany ve školství 3,8 % zastoupení. Druhou nejpočetněji zastoupenou oblastí s výskytem šikany mezi muži a ženami je česká armáda (15 textů, tj. 30,6 % z textů s „mezigenderovou“ šikanou). Z celkového počtu armádních textů (49), je procentuální zastoupení v hodnotě 46,9 %. Oproti školní šikaně tvoří mezigenderová šikana v armádě téměř poloviční zastoupení. Daná informace však není zobecnitelná, protože všech 15 textů se zabývá komentářem či vývojem pouze jediného konkrétního případu, v němž při šikanování muže (nadřízeného) participovala žena. Na druhou stranu, počet textů s mezigenderově zaměřenou šikanou v armádě, by byl ještě vyšší, kdyby v textech nedocházelo ke zkreslení informací použitím genderově nerozlišeného pojmu „vojín“ pro šikanující ženu.

V 75,7 % textů byly informace nespecifikovány.

6.13 Výpovědi aktérů šikany

V analyzovaných textech nás zajímalo, zda a do jaké míry média využívají informací přímo od aktérů šikany, ať přímých účastníků (oběť, agresor) nebo svědků. V kvantitativní analýze jsme zjišťovali tyto kategorie, zda byla výpověď aktérů šikany nebo svědků přítomna či nebyla.

Z kvantitativního šetření všech 696 mediálních sdělení vyplývá (tabulka č. 13), že u 622 textů se nevyskytovala přímá výpověď aktérů nebo svědků šikany (89,4 %). Předpokládáme, že výpověď aktérů šikany bude přítomna pouze v textech popisujících konkrétní případ šikany, což tento výsledek nezohledňuje. Blíže o něm vypoví kvalitativní šetření. Tuto rovinu jsme analyzovali pouze u souboru školní šikany.

V souboru školní šikany je výsledek o něco vyšší (90,4 %) než u souboru celkového. Ze souboru šikany ve školství obsahuje 22,3 % textů přímou výpověď aktérů šikany ve škole. Bylo zjištěno, že ze 193 textů školní šikany je 43 textů, v nichž se vyjadřuje svědek nebo přímý aktér šikany.

Tabulka č. 13 – Přítomnost výpovědi aktérů šikany v mediálních sděleních


41

Výpověď aktérů



Texty % Texty % Ano 74 10,6 43 9,6 Ne 622 89,4 406 90,4

Celková suma 696 100 449 100

6.14 Přítomnost názoru odborníka (přímá i nepřímá výpověď)

V této kategorii jsme sledovali výskyt názoru odborníka v diametrální rovině přítomnosti (ano) či nepřítomnosti (ne). Nebylo rozlišováno, zda jde o výpověď přímou (přímý přenos, interwiev) nebo nepřímou výpověď (přejatá citace komentáře, názoru, díla odborníka). V kvalitativní části více rozpracováváme otázku ustanovení pozice odborníka na oblast šikany (kdo je a kdo není považován za odborníka v oblasti šikany) nebo stanovení kvality jeho výpovědi (odbornost, zacílení).

Podrobnosti nalezneme v tabulce č. 14, z níž je patrné, že v celkovém souboru 696 textů se s jednoznačnou převahou výpověď odborníka nevyskytuje (83,9 %). Ze 112 textů, v nichž se objevuje odborník na šikanu, se 90,2 % (tj. 101 textů) vztahuje ke školní šikaně. Pokud se tedy v mediálním sdělení vyskytuje odborník na šikanu, jde v drtivé většině o problematiku šikany ve školství. Zbylých 11 textů se dělí mezi oblast šikany v zaměstnání (9 textů, 8 %), oblast šikany v armádě a věznici (každá oblast 1 text, 0,9 %).

Tabulka č. 14 – Četnostní zastoupení názoru odborníka v mediálních sděleních

Přítomnost názoru odborníka



Texty % Texty % Ano 112 16,1 101 22,5 Ne 584 83,9 348 77,5

Celková suma 696 100 449 100

6.14.1 Odborník versus apelace, hrozba Tato kategorie sledovala, zda existuje korelace mezi vyjádřením (přítomností) odborníka v mediálním sdělení a mírou apelace mediálního sdělení.

Z šetření vyplývá, že v textech, kde se objevuje odborník, zaznamenáváme vyšší míru apelace (32,7 % ze všech textů, kde se vyskytuje odborník) než v textech, kde se odborník nevyskytuje (18,1 % ze všech textů, kde se vyskytuje odborník). Uvedený výsledek je možné vysvětlit tím, že přítomnost odborníka přináší nejenom informace o fenoménu šikany (popisu), ale také více varujících informací, vybízejících k nepřehlížení šikany jako v praxi neexistujícího jevu. Obraz odborníka v analyzovaných mediálních sděleních je výrazně spojován především s touto varující rovinou než např. s rovinou informativní, definující či poskytující informace o řešení šikany.


42

6.15 Definice

Diferenciačním faktorem v této kategorii byla explicitní či implicitní přítomnost definice nebo nepřítomnost definice. Kvalita definic nebyla v této části šetření zjišťována.

V drtivé většině mediálních sdělení, zpracovávajících téma šikany ve školství, se definice pojmu šikany vůbec nevyskytuje (86,9 % textů, tj. 390 mediálních sdělení). 59 textů (13,1 %) usiluje o poskytnutí buď obecné definice (explicitní definice), anebo alespoň částečně charakterizuje, jak je šikana v konkrétním případě chápána (implicitní definice). Explicitní definice je vyjádřena ve 4,2 % textů (19 textů) a implicitně je definice obsažena v 8,9 % textů (40 textů). Obdobně je tomu i u ostatních textů zabývajících se šikanou mimo rovinu školství. Zde je míra zastoupení definice ještě nižší (6,9 %).

Z našeho zjištění plyne, že v obecném souboru není šikana v médiích popisována a vysvětlována z hlediska svých charakteristik (89,1 % z 696 textů). Pokud se v mediálním sdělení objevuje definice šikany, je to spíše u sdělení dotýkajících se šikany ve školství. Další oblastí, kde je šikana definována, jsou mediální sdělení o šikaně v zaměstnání (definování pojmů mobbing a bossing). Výsledky vizualizuje tabulka č. 15.

Tabulka č. 15 – Prezentace definic v mediálních sděleních

Definice



Texty % Texty % Explicitní 25 3,6 19 4,2 Implicitní 51 7,3 40 8,9

Žádná 620 89,1 390 86,9 Celková suma 696 100 449 100

6.15.1 Definice versus odborník

V tomto bodě šetření nás zajímalo, zda existuje korelace výskytu definice šikany v závislosti na výskytu vyjádření odborníka v textu. Zjistili jsme, že v textech, kde se vyskytuje odborník, se ne vždy objevuje i definování pojmu šikany. Nicméně, z analýzy souboru všech mediálních sdělení vyplývá, že pokud se definice šikany objevuje, podílí se na ní téměř vždy odborník.

V souboru školní šikany (449 textů) se objevuje 101 textů (22,5 %), v nichž se k problematice šikany vyjadřuje odborník, ale pouhých 59 mediálních sdělení se snaží explicitně (19 textů) či implicitně (40 textů) vysvětlit pojem šikany (13,1 %). Ze 101 textů obsahuje 39 textů jak vyjádření odborníka, tak i definici šikany. Z čehož v 18,8 % textů je přítomna explicitně vyjádřená definice šikany (19 textů), implicitně obsažená deskripce šikany je průkazná u 19,8% textů (20 textů). Ze všech textů, v nichž se odborník ke školní šikaně vyjadřuje (101), se v 62 textech (61,4 %) textů definice neobjevuje. Přesto však je výskyt definice na přítomnost odborníka významně vázána, neboť tam, kde se odborník nevyskytuje, se téměř nevyskytuje ani definice šikany (94,3 textů z 348 textů bez přítomnosti odborníka). Pouhých 5,7 % z textů bez výskytu odborníka se implicitně snaží o vymezení pojmu šikany.


43

Je tedy možné konstatovat, že přítomnost odborníka v mediálních sděleních, zvyšuje míru vysvětlení pojmu šikany. V textech, kde není přítomen odborník, nebyl zaznamenán žádný výskyt explicitní definice šikany.

Z uvedeného textu vyplývá pro kvalitativní šetření mnoho otázek, např. s jakými účely je přítomnost odborníka v mediálních sděleních spojena, jaké osobnosti jsou do rolí odborníků na šikanu dosazovány, jak je jejich odbornost médii prezentována atd.

6.16 Výskyt výzkumu v mediálních sděleních V této kategorii nás zajímalo, do jaké míry pracují populární média s odbornými výzkumnými daty. V textech se objevily čtyři základní roviny informování o výskytu šikany v České republice: odkazováno na konkrétní výzkum, odkazováno na výsledky nespecifikovaného výzkumu, generalizované paušální tvrzení („šikany přibývá“), neodkazováno vůbec.

Došli jsme ke zjištění, že mediální sdělení, týkající se šikany, se zpravidla neopírají o konkrétní fakta vyplývající z aktuálních výzkumů. 83,9 % textů celkového souboru se neopírá o žádná výzkumná data. Naopak odkazování se na výsledky konkrétního výzkumu zaznamenáváme u 28 textů (4,7 % textů z celkového souboru 696 textů), z čehož 87,7 % se vztahuje k tématu školní šikany (24 textů z 28). 3,4 % textů z celkového souboru se zmiňuje o alarmujících výzkumných výsledcích, ale v textu už nezmiňuje, z jakého výzkumu byla data čerpána. Dalším způsobem prezentování informací o šikaně prostřednictvím médií jsou generalizovaná tvrzení („šikany, agrese a násilí přibývá“). Tato rovina nepřináší fakta ani konkrétní data, pouze poskytuje paušální tvrzení (3,9 % z celkového souboru). Jiným postupem je variování uváděných způsobů prezentace výzkumných šetření v mediálních sděleních, např. v mediálním sdělení jsou zmiňovány jak výsledky konkrétního výzkumu, tak i výsledky, které nejsou konkretizovány nebo jsou paušální tvrzení doložena výsledky blíže nespecifikovaného výzkumu. Početní zastoupení těchto variovaných způsobů neuvádíme vzhledem k jejich nízké hodnotě výskytu. Výsledky shrnuje tabulka č. 16 a graf č. 6.

Tabulka č. 16 – Výzkumná šetření prezentovaná v mediálních sděleních

Výzkum



Texty % Texty % Žádný výzkum 611 87,8 376 83,7

Konkrétní výzkum 28 4 24 5,3 Nekonkrétní výzkum 24 3,4 17 3,8

Konkrétní i nekonkrétní 5 0,7 5 1,1 Paušální tvrzení 27 3,9 27 6

Celková suma 696 100 449 100


44

Graf č. 6 – Fokus na prezentaci výsledků výzkumů v oblasti šikany ve školství

Výzkum

24 17 275

376

0

50

100

150

200

250

300

350

400

Konkrétní Nekonkrétní Žádný Paušální tvrzení Konkrétní inekonkrétní

Školství

Z analýzy této kategorie vyplývá, že pokud se v textu vyskytuje zmínka o výsledcích konkrétního výzkumu o šikaně, tak zpravidla v textech o šikaně ve školství. Stejně je tomu tak u paušálních tvrzení („šikany a agrese přibývá“). Příčinami, proč tomu tak je se budeme zabývat v kvalitativní části šetření. Další oblastí, ve které se média odkazují na konkrétní výzkumná šetření je oblast šikany v zaměstnání. V ostatních oblastech není otázka opory ve výsledcích konkrétních výzkumů diskutována.

6.16.1 Výzkum versus apelace, hrozba

Při zjišťování korelace výskytu výzkumů či výzkumy podložených dat v mediálních sděleních s varujícími informacemi v mediálních sděleních, jsme došli k závěru, že prezentace konkrétních výsledků konkrétního výzkumu nesnižují míru apelace. Dá se říci, že naopak míru apelace zvyšují. 11 textů z 24, kde se vyjadřuje odborník, zároveň nesou zjevný apelační náboj. Domníváme se, že vysoký apelační náboj výzkumných šetření vyplývá z vysokých negativních hodnot, vyjadřujících výskyt šikany na českých školách. Výsledky výzkumů tedy samy o sobě působí apelačně. Dalším ovlivňujícím faktorem výsledku této kategorie je fakt, že texty se odkazují na výsledky několika známých výzkumných šetření, mapujících výskyt šikany na českých školách a přinášejících vysoké negativní hodnoty výskytu šikany, které se značně shodují.

Nicméně, v rovině odkazování se na konkrétní výzkum školní šikany versus paušální tvrzení o výskytu školní šikany je patrná diskrepance. V textech, kde je odkazováno na konkrétní výzkum je míra apelace nižší (45,8 %) než v textech, kde se tvrzení o zvyšujícím se výskytu šikany opírá o generalizované tvrzení (65,4 %).

To, že se výzkumy objevují především v oblasti školní šikany souvisí s celospolečenským přístupem k šikaně jako fenoménu. Šikana ve školách je známý jev, o němž se v různých konotacích mluví, protože šikana ve školství upoutává pozornost naléhavostí věku dětí.


45

Školská šikana je diskutovaným tématem, ale o šikaně v jiných oblastech se diskuze příliš nerozpoutávají. Explicitním příkladem je česká armáda. Dnes, když je armádou profesionální, je šikana paradoxně tabuizována více než v dřívější době („…náčelník Generálního štábu… tvrdí, že s odchodem posledních vojáků základní služby byl zaznamenán pokles případů podezření ze spáchání trestného činu porušování práv a chráněných zájmů vojáků. Od roku 2005 v podmínkách plně profesionální armády se tato trestná činnost vyskytuje velmi sporadicky.“ jan, Haló noviny, „Nepříliš jednoznačně vyzněl výrok tiskového mluvčího ministerstva obrany, který uvedl: "Po zrušení základní služby a zavedení profesionální armády se nejedná o šikanu v pravém slova smyslu, ale spíše o osobní konflikty a bossing." Štrobl, psycholog, MfD). Jinak je tomu v oblasti šikany v zaměstnání, v níž je vyšší zájem o diskuzi, vysvětlování pojmu šikany v kontextu zaměstnaneckého vztahu, případně i o oporu ve výzkumných zjištěních a vyjádřeních odborníků.

6.17 Autoři mediálních sdělení

Cílem šetření této kategorie bylo zjistit, zda se někteří autoři mediálních sdělení věnují tématu šikany opakovaně, tj. ve významně vyšší četnosti než jiní. Tato kategorie byla sledována pouze v souboru šikany ve školství.

Šetření nepotvrdilo, že by se na utváření mediálního obrazu šikany výrazněji podíleli konkrétní autoři. Zachycen byl nejvyšší počet 12 textů připadajících na jednoho autora (Darek Štalmach, zkratka autora je sta) a druhý nejvyšší počet textů byl v počtu 8 textů u jedné autorky (Lenka Nejezchlebová, zkratka autorky jez). Vysoký počet autorů mediálních sdělení o školské šikaně (47,9 %, 216 autorů) toto téma zpracovávalo ojediněle (prvovýskyt). Což může poukazovat spíše na nahodilost, nesystematické zpracování tématu či případu šikany. Dva články u jednoho autora (39x) se vyskytují zpravidla tehdy, když autor popisuje vývoj konkrétního případu, a to v krátkém časovém úseku (do 1týdne). Každý další vyšší počet článků na jednoho autora vypovídá o vyšší míře zájmu a erudovanosti článků, které nezpracovávají kontinualitu jednoho konkrétního případu šikany, ale spíše informují o různých metodách práce a opatřeních využívaných při řešení šikany ve školství. Odlišná interpretace je u počtu 11 textů na jednoho autora, protože zde je autorem Česká tisková kancelář (čtk), která přináší zpravidla aktuální informace o aktuálních případech šikany. Čtk neuvádí jméno konkrétního pracovníka, ale mediální sdělení nesou společnou autorskou zkratku. Vyšší počet článků čtk je tedy dán týmovou prací pod společnou autorskou značkou.


46

Tabulka č. 17 – Počet textů jednoho autora (leden 2007 až červen 2008)

Počty textů jednoho autora

Počet autorů Procentuální vyjádření

četnosti v souboru školní šikany

1 213 47,6

2 40 17,8 3 12 8 4 7 6,2 5 3 3,3 6 - - 7 - - 8 3 5,3 9 - -

10 - -

11 1 2,4 12 1 2,7 30 chybí údaj o autorovi 6,7

449 textů 100 %

Dále nás v této kategorii zajímalo, kolik autorských textů vytvořili samotní odborníci v oblasti šikany ve školství. Zjistili jsme, že autorství mediálních sdělení odborníků není častým jevem. Výjimkou je Jan Cimický, který je přímým autorem 8 mediálních sdělení a Petr Příhoda 4 textů. Ostatní odborníci nejsou přímými autory, ale participovali na mediálních sděleních společně s dalšími odborníky, kteří se účastnili diskuse nad tématem šikany ve školství. V tomto kontextu jsou zmiňováni následující autoři Michal Kolář (4x), Cyril Höschl (4x), Bohumil Stejskal (1x). Tato kategorie nevypovídá o četnosti výskytu odborníků v textech, ale pouze o jejich participaci na autorství, respektive „přiznání“ jejich participace ze strany média.


47

7 Kvalitativní interpretace dat a jejich vyhodnocení

Kvalitativní část šetření navazovala na kvantitativní analýzu mediálních sdělení, ale nelze říci, že by byly oba tyto procesy odděleny. Naopak, prolínaly se, neboť pro kvantifikaci některých údajů (kategorií) bylo třeba kvalitativního posouzení. Kvalitativní obsahová analýza sledovala, jak byl obsah mediálního sdělení zpracován, zjm. téma a výpovědní hodnota obsahu. Kvalitativní obsahová analýza byla provedena pouze na souboru šikany ve školství. Tato oblast čítala nejvyšší počet textů (449).

7.1 Nespecifičnost informací

Z kvantitativní analýzy plyne, že v mediálních sděleních o šikaně v drtivé většině narážíme na nespecifické informace uváděné v textech. Tato nespecifičnost informací má za následky dezinformovanost příjemce mediálního sdělení a neméně významným důsledkem je, že vyvolává apelující náboj. V mediálních sděleních platí, že čím méně konkrétních informací se v nich vyskytuje, tím více implicitně obsaženého apelačního náboje obsahuje (např. „Servítky si mládež nebere ani ve škole. Případy šikany se množí i v kraji“.)

Typy nespecificky užitých informací byly rozděleny na skupiny informací vedoucí k:

• Zkreslování informací – zavádějící informace bez vysvětlení („údajná šikana“) • Rozporu informací – média uvádějí zcela odlišné informace o šikaně, např.3.4.2007

poskytla čtyři média následující informace o konkrétním případu šikany na ZŠ: „údajná šikana“ (Haló noviny), „šikana“ (MfD), „šikana a znásilnění“ (Blesk), „oběť brutální šikany, otřesná šikana“ (Šíp). Ze článků MfD a Haló novin vyplývá, že chlapci nebylo vůbec fyzicky ublíženo, oproti tomu články Šípu a Blesku uvádí, že mu byly staženy kalhoty a strčeny prsty do konečníku. Šíp a Blesk používají slova se silným emocionálním nábojem „prznění, znásilnění, obtěžování“.

• Skandalizaci – nepřesné a neúplné vysvětlení situace působí skandálněji, než informace o šikaně doplněná o kontext. Na druhou stranu některé skandálně působící případy nelze z uvedených informací vyhodnotit jako šikanu, přesto jsou tak nazývány („…dal mu k zadku hadičku z kompresoru a vzduch pod obrovským tlakem vnikl Danovi do břicha a velmi vážně ho poranil.“).

• Bagatelizaci – popisované případy šikany někdy bývají označeny za „klukovinu“, „špatný vtip“ (a někdy jimi skutečně mohou být), ale média neuvádí dostatek informací, které by danou skutečnost potvrdily nebo vyvrátily, a to ani v časovém sousledu.

Důvody nespecifičnosti mohou vycházet z odlišných kauzálních ohnisek:

• Ochrana soukromí - snaha zákonných zástupců, rodičů, školy nemedializovat případ šikany a chránit tak soukromí dětí.

• Legislativní ochrana osobních údajů - je platné embargo na zveřejňování informací o aktérech šikany, u nichž je jejich čin hodnocen jako trestný, a to vzhledem k jejich věku a vzhledem k ochraně osobních údajů.

• Přebírání informací ze zdrojů čtk – nezjišťování vlastních informací, případně jejich ověřování, doplňování


48

7.2 Tématická rovina

V této kategorii bylo zjišťováno, jakým způsobem je téma šikany v textech zachyceno. Tématické zpracování mediálních sdělení bylo ve 43 % zpracováno způsobem popisu konkrétního případu (osoba, škola, region), jako výčet mezi jevy rizikového chování, nebo v obecné rovině, případně nešlo zpracování tématu diferencovat (do této úrovně spadají především texty, v nichž došlo k nadužití pojmu nebo tématickou rovinu nešlo z důvodu nespecifičnosti informací zařadit do žádné z uvedených úrovní). V následujícím textu se budeme podrobněji věnovat jednotlivým tématickým zpracováním šikany v mediálních sděleních.

Konkrétní případ – v kvantitativní části šetření souboru šikany ve školství jsme narazili na zajímavý jev „životnost kauzy“ v mediálním světě. Můžeme konstatovat, že obecně není doba zájmu o jeden konkrétní případ a jeho popis příliš dlouhá. Začátkem roku 2007 se životnost kauzy pohybuje průměrně v rozmezí 3-4 dnů, v průměrném množství 4 textů. Nejdelší doba životnosti i množství článků popisujících jeden případ spadá do období konce školního roku 2007, kdy bylo vytvořeno 16 článků v časovém rozmezí 18 dnů. V roce 2008 byla nejdelší životnost kauzy zachycena také na konci školního roku (10 dnů, 5 textů). Je tedy zřejmé, že životnost kauz se ke konci školního roku prodlužuje. Zároveň je možné konstatovat, že životnost případu prodlužuje její:

• atraktivita tématu (neobvyklost, skandálnost). Zpravidla jde o témata šikany aktuálně zajímavá, ne často zpracovávaná, např. tři nejdelší kauzy vypovídají o tématech šikany ve výchovném ústavu, dále popisují šikanu na ZŠ s rasovým podtextem a šikanu mezi učitelkou a žáky. Daná témata jsou zpracována jako alarmující případy s podtextem skandálnosti.

• alarmující podtext („Odborníci se shodují, že agresivity a šikany ve školách a dětských domovech i mimo ně přibývá.“ Lašek, psycholog PdF UHK, MfD, „…další případ brutálního násilí mezi dětmi...“ Kořistka, redaktor, NOVA, „…surově mlátil…“ autor neuveden, Prima TV, „…učitelka fyzicky trestala a ponižovala žáky…“ Pelíšek, autor MfD)

• tragické následky na zdraví nebo smrt aktérů případu šikany udržují dlouhodobější zájem o kauzu, která je pak zmiňována pouze jako připomínka nebo odkaz u jiného popisu případu („…dalším příkladem je…“). V průběhu našeho šetření bylo prokázáno, že v souboru mediálních sdělení o šikaně ve školství byly extrémní případy šikany opakovány v průběhu celého horizontu jednoho a půl roku. Historicky nejstarší případ, na nějž je v našem výzkumném souboru odkazováno je starý necelé 3 roky (ubodání pedagoga žákem, 1.3.2004, odkaz MfD ze dne 6.1.2007)

• uvádění nepřesných informací, neboť to dává prostor pro změny v podání případu.

Nadužití pojmu na úrovni absolutní záměny významu se v souboru šikany ve školství nevyskytuje oproti souboru celkovému (zjm. v dopravě má pojem šikana přenesený význam na jakékoliv zbržďovací stavební nebo technické úpravy silničního provozu). Metaforické záměny významu pojmu šikany se objevují ve všech souborech, a to zpravidla v textech, jejichž autory jsou samotní příjemci sdělení. Názory veřejnosti se objevují v rubrice Dopisy čtenářů nebo v anketách kde bývá pojem šikana opakovaně užit v nepřesném významu („Je to šikana ze strany školy, kluka to tam nebaví…“ otec, MfD. Jde o vyjádření otce, který


49

podporoval záškoláctví svého syna a je stíhán z ohrožování výchovy mládeže). Méně často se vyskytuje výpověď pedagogické či laické veřejnosti (včetně přímých a nepřímých aktérů šikany) k tématu šikany v mediálních sděleních, jejichž autory jsou publicisté. Obsahové záměny významu („Šikana učitelů: Budeš tady sedět tak dlouho, dokud to nesníš.“ Hypochondr, zpěvák a moderátor, MfD, „Drastický zákon je jen šikana.“, tj. nový silniční zákon, Komárek, autor MfD, „Desítky radarů ve městech jsou jen obyčejná šikana lidí.“ Angermannová, Maršálková, redaktorky MfD, „Zpoplatnění míst před svým bydlištěm považovali za šikanu.“ zuč, jum, redaktoři MfD, „Obyvatele není prý těžké získat pro jakoukoliv trasu. Stačí je jen energicky šikanovat intenzivní silniční dopravou..“ Zeman, redaktor Haló noviny), v nichž dochází k přímé záměně šikany s vyžadováním pravidel, požadavků.

Výčet mezi jevy se vyskytoval na dvou úrovních buď byl pojem šikana použit pouze jednorázově a bez dalších souvislostí jako výčet mezi dalšími projevy rizikového chování nebo byl použit jako výčet, ale s tématicky relevantním kontextem. Texty prvního charakteru zpravidla vycházely z řad názorů veřejnosti a nesly silný apelační náboj, jehož apel směřoval na celou společnost a její aktuální stav („Poslední dobou nás zprávy o šikaně, kriminálních činech i brutálních videí doslova zavalují“ autor neuveden, Blesk, „…šikana, která se nepozorovaně šíří zejména na školách druhého stupně je důsledkem úpadku výchovy…“ Příhoda, psychiatr, Český rozhlas 6 (dále jen ČRo 6) , „Přecpané třídy státních škol plné šikany a drog…“ Lankašová, čtenářka Haló noviny) nebo byly pouze krátkým informativním sdělením bez nosného sdělení („…šikana na školách existovala a existuje…“ Novotný, autor MfD, „Před 40 lety skončila šikana leváků“ tj. přeučování je pojmenováno jako šikana, Kubálková, autorka, MfD) Ve druhém případě jde o texty, kde se šikana objevuje sice jako výčet, ale text přináší důležité a nosné informace např. o opatřeních, organizacích, atd. („Strážníci stále chodí kolem škol a zaměřují se na veřejný pořádek ve smyslu sledování šikany, kouření, alkoholu, drog a podobně…“ eva, redaktorka MfD, „…bolesti břicha dítěte může způsobovat šikana ve škole, písemka z neoblíbeného předmětu, hádky v rodině, ale taky první zamilovanost nebo trápení s pletí…“ Matoušková, redaktorka MfD).

7.3 Kvalita zpracování tématu (tématická rovina a hodnota obsahu)

Do jaké míry jsou mediální sdělení tématicky a obsahově kvalitně zpracovaná bylo předmětem zkoumání jak v kategorii tématické roviny, tak i kategorii hodnota obsahu. Zjistili jsme, že kvalita zpracování textů je závislá na mnoha proměnných, a že vykazuje vysoký rozptyl.

Pro snadnější uchopitelnost výstupů kvalitativní analýzy obsahů jsme vymezili nekvalitní zpracovaní témat mediálních sdělení prostřednictvím definování jejich znaků:

• chyby ve zjistitelných informacích, např. opakované užívání zkomoleného jména odborníka na šikanu Michala Koláře na Michala Kováře, psycholožka Jolana Krásná byla uvedena jako Jelena Krásná, dále byly zjištěny záměny profesí psycholog – psychiatr (např. psychiatr MUDr. Kouřil je ve většině mediálních sdělení označen za dětského psychologa). Deník Šíp uvádí, že „s vyloučením žáků, z nichž jeden žije v dětském domově škola prý nepočítá.“, pomíjí však fakt, že jde o žáky základní školy a vzhledem k tomu faktu nelze žáky z povinné školní docházky (tj. ze školy) vyloučit.

• manipulace s informacemi - neúplné údaje o případu, situačním kontextu nebo jevu, které jsou prezentovány jako „zaručené“ informace. Bývají uváděny nepřesné nebo


50

zavádějící informace, které mohou vyvolávat v příjemcích sdělení různorodé představy, např. konstatování „byla svědkem brutálního napadení své kamarádky v areálu školy“ (Kupec, redaktor Šíp) nepřináší bližší informace o napadení a jeho následcích. Použitím slova brutální si však příjemce sdělení představí velmi surové a kruté chování. V jiném mediálním sdělení byl stejný incident nazván „potyčkou“. Uvádíme další příklady: „Šikana učitele - příbuzní jednoho žáka surově zbili tělocvikáře…“ (Kohoutová, autorka, NOVA), „Kamerový systém zvyšuje bezpečnost ve škole.“ (Dittrich, autor MfD).

• absence autorizace rozhovorů, neprofesionalita zpracování mediálního sdělení se promítá zjm. v absenci autorizace rozhovorů nebo v manipulaci s informacemi, např. článek MfD uvádění přímé výpovědi psycholožky Jolany Krásné, které však nebyly dle autorky výroků nikdy vyřčeny. Omluva v tisku pak uvádí další chybu, a to ve jméně autorky, které se redakce MfD omlouvá „..došlo ke zkreslení slov Jeleny Krásné, která měla říct, že jedním ze startovacích momentů šikany v základní škole v Ostravě-Porubě měly být rasistické nadávky. Jelena Krásná tato slova neřekla, článek nebyl autorizován.“)

• nedostatek informačních zdrojů, dochází k přebírání informací z čtk bez doplňujících zjištění, výpovědí svědků, dalších zdrojů informací vede k uniformnosti textů, jejichž duplicitní charakter je nahrazován „barvitějším“ líčením událostí (užití hovorových výrazů nebo výrazů s emocionálním zabarvením vyvolávajícím alarmují dojem).

• subjektivně zabarvené stanovisko – implicitně i explicitně hodnotící závěry autora vyjadřují buď kladné nebo záporné stanovisko k určitému jevu (případu, opatření, projektu, organizaci atd.). Zpravidla přinášejí jednostranný pohled autora na případ nebo situaci na úkor objektivity více úhlů pohledu.

• grandiozita nebo bagatelizace případů šikany – některé texty popisují jasný případ šikany, ale neposkytují relevantní informace o tom, zda o šikanu skutečně šlo, z textu vyplývá pouze, že proběhl jednorázový fyzický střet. Naopak v jiných textech byla zachycena skutečnost, že ačkoliv není hovořeno o šikaně, ale o ublížení na zdraví nebo naopak o potyčce či škádlení, jsou v textu obsažené znaky poukazující na přítomnost šikany

• nejasné vymezení pojmů – v mediálních sděleních je patrné nerozlišování pojmů agrese/agresivita, násilí, šikana, rvačka, trestný čin (vražda, zabití, ublížení na zdraví, vydírání, krádeže, omezování osobní svobody, znásilnění atd.). Důsledkem tohoto slučování významů pojmů dochází ke grandiozitě tématu šikany nebo její bagatelizaci. Záměna šikany a trestného činu vyplývá z právního řešení šikany, které je problematické. Šikana není ukotvena v trestním řádu jako trestný čin, ale může nabývat charakteru trestného činu na jehož základě může být „agresor“ stíhán. Trestný čin, jímž šikana zpravidla vyústí je však už poslední fází šikany. Těmto nezvratným důsledkům na zdraví a psychice jedince předchází fáze šikany, které je možné řešit, ať už na úrovni školy (pedagogických pracovníků) nebo na úrovni odborné pomoci (psychologů).

V textech dochází k záměně nejenom výše uvedených pojmů, ale pro vymezení nebo označení šikany jsou používány různorodé výrazy. To, do jaké míry tato označení vytvářejí dezinformaci obsahu, případně přinášejí apelaci, vyplývá ze snahy textu být atraktivním, snahou zaujmout příjemce sdělení, přičemž společným jmenovatelem těchto snah je komerční úspěšnost, tj. prodejnost.


51

Pojmy užité médii pro vystižení šikany, šikanování a agresorů dělíme na: • definující – skutečně vystihují podstatu a podobu šikany, v mediálních sděleních jsme

zachytili tyto pojmy, např. posmívání, ponižování, pomlouvání, vyčlenění z kolektivu, nadávky, ponižování, psychické deptání, dlouhodobé urážky, fyzické napadání, zničené věci, nemilé „náhody“ – naschvály …

• bagatelizující, např. klukovina, vtipná historka, legrace (agresoři: „dělali jsme si legraci“), alotrie, hrubé chování s prvky násilí, bezohlednost, „zasednutí“ („učitel si na něj zased“), poplašné zprávy, nijak výjimeční sígři, šikana posiluje lidský charakter…

• se silným emočním nábojem (hovorová slova, slang, vulgarita), např. prznili (tj. šikanovali), lynč, nebezpečný nešvar, surově mlátil, páchat krutost, brutální šikana, brutalita, obtěžování, rasistická šikana, terorizovali, školní peklo, masakr…

• dehonestující, např. malé zrůdičky (tj. agresoři), tyrani, „vydávají svou tupost za něco úžasného“, gauner …

• zaměňující typy rizikového chování, např. týrání, potyčka, rvačka, bitka, bití, agrese, násilí, brutálně znásilnil, drsné ataky, „učitelka na děti křičela“ …

Nekvalitně zpracovaná mediální sdělení nám do jisté míry vymezila kvalitu zpracování mediálního sdělení. Doplňujeme pouze, že kvalitně zpracovaný obsah mediálního sdělení vykazuje prvky objektivity, profesionality a nezaujatého stanoviska. Neusiluje o zvýšení atraktivity tématu prostřednictvím lingvistických a sémantických zásahů do obsahu mediálního sdělení.

7.4 Komparace nadpisu s obsahem mediálního sdělení

V této kategorii jsme sledovali do jaké míry titulek (nadpis, název mediálního sdělení) využívající pojmu šikana koresponduje s obsahem sdělení. Titulky mediálních sdělení nesou buď apelativní nebo informativní náboj. Výjimečně je pojem šikana použit pouze v nadpisu (shledáno pouze u tiskovin) a pokud se tomu tak děje, jde ryze o záměrnou snahu textu zaujmout, „přilákat“ čtenáře.

Potvrdilo se nám, že titulky s apelativním nábojem jsou významněji zastoupeny v tiskovinách. Stejně tak texty, v nichž se pojem šikana objevuje pouze v nadpisu. Lze předpokládat, že jedním z důvodů je fakt, že nadpis (zjm. na titulní straně) je prodejním artiklem. Jeho úkolem je zaujmout, přitáhnout pozornost čtenářových očí a zájmu. Dále se v kvalitativním šetření prokázalo, že texty s apelativními nadpisy korespondují i s apelativním obsahem, což ne vždy znamená bezobsažnost nebo nekvalitní zpracování mediálního sdělení. Obráceně to však neznamená, že texty obsahující apelativní náboj vždy nutně nesou apelativní nadpis. Tento jev se nesnažíme generalizovat ani kvantifikovat, neboť záleží na mnohých proměnných. Je tedy možné pouze konstatování, že apelativní nadpis s sebou přináší i apelativní obsah textu.

Lze vytvořit zobecňující diferenciaci titulků mediálních sdělení na:

• titulky, které korespondují s obsahovou rovinou mediálního sdělení, tj. plně vystihují obsah beze snahy o přeformulování nebo uvádění neúplných informací. Plně vystihují kontext mediálního sdělení.

• titulky, které nevystihují plně obsah textu. Je u nich patrná snaha upoutat pozornost příjemce sdělení prostřednictvím zavádějících informací. To dokládá následující příklad: Hospodářské noviny uvádějí článek, jehož název zní „Učitel bil žáka.


52

Studenti si scénu natočili.“. Jde skutečně o případ, kdy spolužáci zachytili na mobilní telefon a vyvěsili na internet, jak učitel „žáka drží pevně za vlasy a cloumá s ním ze strany na stranu. Chlapec se skrčí a pod prudkými údery pěstí spadne ze židle.“ (Benešová, redaktorka HN). Nicméně, v druhé části článku redaktorka sama uvádí, že je nahrávka vytržena z kontextu a zachycuje jen učitelovu reakci. Navíc zdůrazňuje, že jde o jeho „ojedinělé selhání“, které zdá se nasedá na „psychickou a slovní šikanu“ ze strany žáků a aktuální provokaci žáka. Na tomto příkladu je patrné, že redaktorka usiluje o objektivitu v obsahu článku, ale v titulku je viditelná snaha upoutat pozornost prostřednictvím informace vytržené z kontextu. Titulek nevystihuje plně obsah textu.

7.5 Apel v mediálním sdělení

Apel obsažený v mediálních sděleních je podle výsledků kvantitativní části šetření poměrně významně zastoupen (21,4 % v souboru šikany ve školství). Smyslem alarmujících obsahů sdělení médií je na jedné straně odejmutí tabu z tématiky šikany a tím pádem zbavení se strachu o tématu otevřeně hovořit. Avšak namísto toho, aby média zbavovala školy a veřejnost strachu o tématu hovořit, vyvolává a podněcuje strach z „brutality násilí“ a „alarmujícího výskytu šikany“, aniž by dále poskytovala informace o tom, jak s tímto jevem zacházet, jak jej řešit. Paradoxně tak vzniká situace, kdy je veřejnost informována, avšak zastrašujícím způsobem. Apelativní náboj sdělení je patrný především v roce 2007. Situace se určitým způsobem zlepšuje v roce 2008 (do června 2008), kdy apelativní náboj sdělení ustupuje před informativními obsahy sdělení o přístupech k řešení šikany (metodické postupy, opatření, projekty participující na řešení šikany), příčinách a důsledcích šikany atd..

Apelativních obsahů sdělení je dosahováno několika způsoby:

• Subjektivní a generalizující tvrzení bez objektivních odkazů: „Šikana se objevuje stále více už v mateřských školách“ (Matyáš, redaktor MfD), „Populace obecně hrubne…“ (Vařecha, starosta Kunovice, MfD), „Vzrůstá také forma psychického násilí“ Olšák, čtenář, Haló noviny, „Podle odborníků se například se šikanou v nějaké podobě dnes setká během školní docházky už každé dítě.“ (Brauner, moderátor Prima TV).

• Postavený na důkazech, tj. na výsledcích výzkumů, místních šetření apod. • Negativní prognózy: „Až se sem dostane móda ze Spojených států, bude to horší.

Zatím se vyskytují případy, kdy si děti nosí do školy nože. A jen otázkou času, kdy na vás žák vystřelí“ (Lašek, psycholog PdF UHK, MfD)

• Vytvořený úsporností informací, tj. nespecifičností informací, zkratkovitostí • Skandalizující podání informací a využívání emotivně zabarvených slov, tj. slov

vyvolávajících zjm. negativní emoce (strach, zděšení, úlek, nesouhlas): „prznili“, „bují“, „brutální“, „terorizovali“ atd.

• Rezolutní nadpis v tiskovinách, jeho hlavním úkolem je vyvolat zájem o text, z čehož vyplývá i způsob jeho tvorby (výběru a skladby slov) a charakter snažící se upoutat pozornost, např. „Šikana! Podřezané žíly!“ (Blesk), „Školačky si kvůli šikaně podřezaly žíly“ (MfD), „Šikana? Už i v mateřských školách.“ (MfD), „Žáci zfackovali kantora“ (Šíp), „Ve školách bují šikana“ (MfD), „Šikanu učitelé nechtějí vidět nebo ji jen nepoznají? Dobré není ani jedno“ (MfD), „České školy za poslední měsíc? Samé průšvihy!“ (Blesk), „Prvňáčka prznili starší spolužáci“ (Šíp), „Školák ukazoval


53

přirození“ (Šíp), „Šikana je stále závažnějším problémem na školách“ (Haló noviny)…atd.

Apelativní tvrzení, že šikany a násilí přibývá jsou výroky, které jsou v některých mediálních sděleních zpochybňovány. To, že o šikaně v dnešní době více slyšíme nebo čteme neznamená, že dochází k jejímu zvyšování oproti dřívějším dobám, ale je to proto, že má šikana jako téma mediální oblibu. A zároveň působí i otevřenější postoj ze strany škol, odborníků a rodin o tématu diskutovat („…děti mají větší odvahu se svěřovat …Letos jsme zaznamenali prudký nárůst šikany. Může to být i tím, že školy už toto téma nechápou jako tabu, nebojí se to přiznat...“ Holeček, vedoucí SVP, MfD).

7.6 Odborník

Pozici odborníka vymezujeme v kapitole Kategorie kvantitativní a kvalitativní analýzy, kde jsme vydefinovali odbornost pro oblast šikany z hlediska profesí a podle tohoto vymezení mezi odborníky automaticky neřadíme pedagogy, vychovatele a ředitele škol a školských zařízení, přestože některá mediální sdělení je za experty na šikanu považují automaticky.

Jako nejčastěji oslovovaný či citovaný expert na problematiku šikany je v mediálních sděleních uváděn Michal Kolář, který se vyjadřuje k široké problematice šikany. Poskytuje nosné informace jak z praktické, tak i z teoretické oblasti šikany. Opakovaně definuje příčiny šikany, jednotlivé formy šikany, opatření, profil agresora a oběti, informuje o projektu Minimalizace šikany (MIŠ), jehož je garantem, poskytuje informace o výzkumech atd.. Podle médií je odborníkem, protože je „uznávaným psychologem a pedagogem, který napsal dvě knihy o šikaně“ (MfD), „odborníkem přes diagnostiku a léčbu školního šikanování“ (HN), „…šéf organizace Šikana.org, psychoterapeut“ (MfD).

Mediální sdělení se nejčastěji odkazují na odborníky v pozicích psychologů (zjm. z poradenských a školských poradenských zařízení), školních metodiků prevence, pracovníků SVP, méně pak na pracovníky Linek bezpečí. Zaznamenáváme vysoký index opakování stále stejných osob, které jsou médii dosazovány do rolí odborníků. Jsou to jednak veřejně známé autority z oblasti psychologie a psychiatrie, např. Michal Kolář (psychoterapeut, etoped, předseda předsedou o.s. Společenství proti šikaně), Václav Mertin (psycholog FF UK), Jan Lašek (psycholog PdF UHK), Cyril Höschl (profesor psychiatrie na 3.lékařské fakultě UK, prezident Asociace evropských psychiatrů atd.), Petr Příhoda (psychiatr, externí spolupracovník Českého rozhlasu 6), Jana Zapletalová (psycholožka a ředitelka IPPP ČR). Autoři projektů participujících na řešení šikany ve školství, např. Ivana Šafrová (vedoucí projektu MIŠ), Gabriela Černá (vedoucí projektu Roční školení školních metodiků prevence) aj.. Psychologové a psychiatři v působnosti lokálního charakteru např. Vítězslav Kouřil (klinický psychiatr), Markéta Vavříková (psycholožka Krajského ředitelství Policie ČR Plzeň) aj.. Další oborní pracovníci, např. Martin Klouda (vedoucí Linky bezpečí). Sdělení odborníků na šikanu můžeme tématicky rozdělit na:

• Informace o způsobech řešení šikany – odborník popisuje projekty, opatření, metody, které je možné využít pro řešení šikany

• Apelativní a varující informace zpravidla emotivně a naléhavě upozorňují na šikanu její nárůst a nebezpečí jejího neřešení („Násilí je móda, která k nám přichází z Ameriky, Německa a Anglie. Není to jen problém dětí. Přibývá rodičů, kteří


54

nezvládají své potomky a svou agresivitu si vylévají na učitelích. Učitelé si v posledních letech právem stěžují.“ Lašek, psycholog, MfD „Co té šikaně předchází, to jsou narušené vztahy, nějakým způsobem nepřipravenost pedagogů tuto situaci řešit.“ Šatrová, vedoucí projektu MIŠ, ČT1, „Od roku 98 až do roku 2005 z hlediska počtu šikanovaných dětí nedošlo k vývoji. Nicméně se domnívám z hlediska praktického, že ta brutalita těch forem násilí se zhoršuje.“ Kolář, psycholog, ČRo 6)

• Informace o výzkumech jsou zpravidla založené na výsledcích výzkumů realizovaných v České republice v letech 1999, 2001 a 2005, případně na lokálních výsledcích, ojediněle je uveden výzkum z jiných zdrojů. Ale pouze výjimečně jsou výsledky výzkumů uváděny jako přímá citace odborníka, spíše je o nich zmínka od autora, či moderátora (např. „Šest let starý průzkum mezi školáky v Česku ukázal, že se šikanou se setkalo asi čtyřicet procent z nich. Podle psycholožky Markéty Vavříkové je ale téměř nemožné zmapovat, jak je bití a ponižování ve školách rozšířené.“ Zeman, redaktor MfD). Tento vysoký index opakování totožných výzkumů v mediálních sděleních vytváří jednotný obraz výskytu šikany v českých školách.

• Vysvětlující informace jsou podávány o příčinách šikany („Je to selhání i pedagogické, protože se buď podcení, nebo nezachytí včasné signály.“ Kouřil, psychiatr, ČT1), důsledcích, definici šikany, o typech agresorů, o obětech, o formách šikany nebo o výskytu šikany („Šikana v menší či větší míře existuje na každé škole. A škola, která to přiznává a snaží se s ní bojovat, patří naopak mezi školy osvícené a zdravé.“ Šatrová, vedoucí projektu MIŠ, ČRo 6).

• Historie šikany a šikanování v ČR přináší informace o mýtech spojených s dnešním alarmujícím nárůstem šikany, dále o tabu tématu šikany dříve i v aktuálním světě: „šikana byla, je a bude“ (Slovák, náměstek hejtmana pro oblast školství Uherské Hradiště, MfD), „Samozřejmě, že šikana je teď rozšířenější, než byla, řekněme před třiceti lety, řekněme v základních školách, ale není to jev úplně nový, protože se šikanou jsme se vždycky setkávali na vojně, na chmelových brigádách, všude kde nový kolektiv někoho přijímal. Dokonce i při přijímání na vysoké školy museli nováčci prodělat různé iniciační obřady, které neměly k šikaně daleko, ale to, co teď znepokojuje širší veřejnost je zvýšený výskyt šikany na základních školách a zvýšená přece jenom brutalita toho, jak se k sobě děti chovají. Takže o určitém nárůstu se dá mluvit a částečně také vlivem sdělovacích prostředků je ten jev viditelnější. (Höschl, psychiatr, ČRo 6).

• Neobsažné informace naznačují určitý obsah (problém či řešení), ale pro neodborníky je tento obsah nesdělný (nejasný a nekonkrétní) „Má preventivní činnost spočívá v tom, aby tady na škole nedocházelo k jevům jako je šikana, jako je kontakt dětí s drogama.“ (Nováková, školní psycholožka, ČT1)

7.7 Odkazy na výzkumy v mediálních sděleních

7.7.1 Celorepublikové výzkumy

Kvalitativní obsahová analýza ukazuje, že mediální sdělení zmiňují pouze několik typů konkrétních výzkumů. Texty pracují opakovaně s výsledky třech českých výzkumů, které jsou označovány jako celorepublikové výzkumy, a jsou z let 1999, 2001, 2005 a (květen) 2007. Konkrétní údaje o autorech výzkumu, metodologii a dalších podrobnostech však v médiích nejsou zpravidla uváděny nebo pouze v minimálním rozsahu. U výzkumů z prvních dvou let (1999, 2001) se uvádí, že 40 % dětí na českých školách je šikanovaných, ale není známo, jak


55

je šikana ve výzkumu definována a jaké projevy chování jsou pod pojmem šikana zahrnovány. Do celonárodních výzkumů je v mediálních sděleních řazeno i dotazníkové šetření Aisis o.s. (2005). Tato organizace je realizátorem projektu Minimalizace šikany (MIŠ), zaměřeného na vzdělávání týmů pedagogů z vybraných 17 škol. Před započetím tohoto projektu, bylo provedlo dotazníkové šetření výskytu šikany na těchto školách. „Podle Aisis o.s. jsou nejčastějšími formami šikany posmívání, pomluvy a nadávky, které ve třídě zažívají více než dvě třetiny šikanovaných dětí. Fyzickou šikanou (fackování, kopání či rány pěstí), trpí nejméně každý desátý šikanovaný (10 %). 21 % dětí je šikanováno každý den, 25 % každý týden, 22 % zhruba jednou měsíčně a 31 % nejméně jednou za rok. Nejčastěji je agresor jeden (34 %) či dva (24 %). Častěji šikanují chlapci (68 %) než dívky (20 %). Šikana se vyskytuje ve třídě i ve škole v zásadě v obdobné míře. Ve čtvrtině případů šikanovanému pomohla třídní učitelka či kamarádi (shodně 25 %), pomoc rodičů přišla v 12 %. V 21 % nepomohl nikdo. Šikanovaní žáci se nejčastěji svěřují kamarádům (45 %) a rodičům (39 %).“

V květnu 2007 byly zveřejněny výsledky tzv. Rychlých šetření realizovaných Ústavem pro informace ve vzdělávání (dále jen ÚIV) což se odráží v mediálních sdělení publikovaných v tomto období. Mediální sdělení operují pouze s výsledky výzkumu, ne však s podrobnostmi jako je uvedení roku výzkumu, či jeho dalších specifikací. To, co neuvádí autoři mediálních textů je zejména fakt, že respondenty tohoto šetření nejsou žáci, ale ředitelé základních, středních, speciálních a vyšších odborných škol. Nejsou uváděna procenta žáků, kteří se stali obětí šikany. Média poskytují pouze strohé informace z tohoto rozsáhlého výzkumu, tj. „tři čtvrtiny českých základních škol a v polovině středních škol se objevuje šikana.“

V textech jsme nalezli několik komentářů k výsledkům výzkumů, které na příjemce sdělení působí alarmujícím způsobem, jako příklad uvádíme následující: „Bylo to pro mě číslo hodně vysoké a hodně mě trápilo. Potom jsem se začala pídit po tom dotazníku, po těch konkrétních otázkách a vlastně to bylo moje první setkání s tím, že spoustu věcí za šikanu nepovažujeme. Nám chybí ty teoretické znalosti o šikaně.“ (Pojerová, ředitelka ZŠ, Hanspaulka, Praha, ČRo 6).

Pro zjištění kontextu výzkumů, který není z mediálních sdělení dohledatelný, jsme se pokusili zjistit základní informace o celonárodních výzkumech z let 1999, 2001 a 2005. Informace jsme čerpali na http://www.sikana.org/konference2.html. Zjistili jsme, že výzkum v roce 1999 provedli naši přední výzkumníci z oblasti zdravotnictví: Rážová, Csémy, Provazníková, Sovinová. Ti prostřednictvím své metodiky zjistili, kterou se nepodařilo dohledat, že obětí šikany se stává přibližně 36,8 % žáků (média shodně uváděla 40 % obětí šikany ve školách). Ve druhé polovině roku 2001 proběhl celonárodní výzkum výskytu šikanování na základních školách pod vedením odborného týmu Havlínová a Kolář. Šetření ukázalo, že v ČR je šikanováno přibližně 41 % žáků (média opět shodně uváděla 40 % žáků). Metodika měření je dohledatelná pouze u celonárodního šetření pilotních škol projektu MIŠ, realizované organizací Aisis o.s, která využila standardizovaný dotazník PhDr. Michala Koláře. Jako důvod uvádí Aisis o.s. možnost porovnání s předchozími celonárodními měřeními (myšleno s rokem 2001). Všichni žáci 2. stupně základních škol absolvovali dvě měření ex ante, tj. před vstupem pilotních škol do projektu (tj. před zahájením vzdělávacího programu pro učitele) a ex post, tj. po ukončení vzdělávacího programu a nejméně čtyřměsíční etapy zavádění do pilotních škol Speciálního programu proti šikanování. Počty respondentů jsou dohledatelné pouze u výzkumného měření z roku 2005. Respondenti se rekrutovali z 5. - 8. ročníků ZŠ. V měření ve školách první vlny bylo 9 škol, 49 tříd, 1006 v měření ex ante a 982 v měření ex


56

post. V měření ve školách druhé vlny bylo 8 škol, 62 tříd, počet dětí 1233 v měření ex ante, 1175 v měření ex post.

Mediální sdělení zcela opomíjejí další výzkumy prováděné v České republice, např. výsledky výzkumu autorů Kraus, Vacek a Juráčková. Ti zjistili že minimálně jednou šikanováno bylo 19,1 % žáků. Výzkum byl realizován v roce 2001 u celkem 1 935 žáků a žákyň 5. až 9.ročníků základních škol. K samotnému výzkumu bylo použito modifikované anglické verze dotazníku Smithe, která je modifikací standardizovaného dotazníku jednoho z největších světových odborníků v oblasti šikany, prof. Olweuse z Univerzity v Bergenu. Tento dotazník vykazuje pozitivní možnosti porovnání dosažených výsledků s výsledky z jiných států dosaženými stejnou metodou.

Problematické body medializace výsledků výzkumných šetření shledáváme v následujících bodech:

• anonymita zdrojů. Ucelený přehled výzkumů o šikaně a jejím výskytu na českých školách není veřejnosti volně k dispozici. Nicméně závěr, že obětí šikany ve školách je přibližně 40 % se stal veřejným majetkem. Většina autorů mediálních sdělení, která jej uváděla, neví, kde jsou jejich prameny, neboť neuvádí podklady, z kterých byly získány.

• neznalost metodologie, neúplnost informací. Je-li v mediálním sdělení uveden konkrétní výzkum, nejsou informace úplné, tj. chybí vždy jeden z následujících údajů – rok provedení výzkumu, autoři. Uvedení metodologie výzkumu (alespoň charakteristika respondentů, jejich počet, způsob sběru dat) se vyskytují v mediálních sděleních jako nadstandardní informace. Texty je téměř neuvádějí.

• neznalost procesu administrace, tj. byl respondentům vysvětlen pojem šikana? Byl vysvětlen rozdíl mezi šikanou a jednorázovým výskytem hrubého chování?

• paušalizace výsledků médii na všechny základní školy

7.7.2 Zahraniční výzkumy

Zahraniční výzkumy jsou v mediálních sděleních zmiňovány spíše výjimečně. Vyskytla se zmínka o existenci mezinárodně standardizovaného dotazníku profesora Olweuse, nicméně ne o výsledcích jeho výzkumů. Ojediněle byla zmiňována „studie profesorky komunikace Sonie Livigstonové z London schoul of Economics“ zaměřené na informovanost rodičů o kyberšikaně jejich dětí („Jen 4 procenta pak vědí o tom, že jejich dítě je obětí kyberšikany.“ Klimeš, redaktor Hospodářské noviny (dále jen HN).

7.7.3 Lokální šetření

Lokální šetření jsou prováděna na školách, v rámci projektů nebo v zařízeních pracujících s aktéry šikany. Ve školách je nejčastěji realizují školní metodici prevence např. školní metodička prevence ZŠ Broumov provedla „sociometrický výzkum ve škole“ z jehož výsledků vyplývá, že 5 % dětí ze školy se setkalo se šikanou. Ale probíhá i šetření v rámci projektů realizovaných na školách, např. projekt Postavme se šikaně (Liberecký kraj), který formou dotazníků oslovil 900 respondentů (žáci, učitelé, rodiče) a sledoval výskyt i vnímání pojmu šikany. Konkrétní výsledky média neuvádějí. V organizacích pracujících s dětmi a mládeží je výskyt šikany mapován v podobě statistických evidencí o klientech, např. „…jedno pololetí školního roku jsme řešili čtyřicet případů šikany na školách, což je podobné číslo jako vloni


57

za celý školní rok.“ (Holeček, vedoucí SVP, MfD), „Na celostátní Lince bezpečí dětí a mládeže vyřizují každý den zhruba čtyřicet telefonátů s tématikou šikany. Ze všech našich hovorů to tvoří asi tři procenta…informoval Martin Klouda, ředitel linky.“ (moderátorka ČRo 6)“.

7.7.4 Nespecifikované informace

Nekonkrétní informace o výzkumu se v textech objevují ve dvojí podobě. Buď jako konkrétní výsledky bez uvedení zdrojů nebo méně častá forma, v níž je zdroj výzkumu uveden, ale bez konkrétních výsledků. Konkrétní výsledky bez uvedení zdrojů jsou prezentovány jako konstatování autora mediálního sdělení, bez uvedení pramenů „Čtyřicet procent dětí se setkalo ve škole se šikanou.“ (Jandourek, komentátor MfD), „Čtyřicet procent dětí v průzkumech uvádí, že jim samotným bylo někdy ubližováno.“ (Frydecká, redaktorka MfD). Zachycena byla také konstatování odborníků bez uvedení pramenů „Podle výzkumů zabývajících se výskytem šikanování se s různou formou násilí setkalo 40 procent žáků základních škol. Dalších 45 procent bylo svědkem týrání někoho jiného. Z celkového výsledku průzkumu tak vyplývá, že se s výskytem šikany na českých školách setkal každý druhý žák. Jenom čtvrtina z nich ale na šikanu upozornila, říká Michal Kolář“ (Novotný, autor, Metro). Zdroj výzkumu uveden, ale bez konkrétních výsledků „Průzkumy české školní inspekce ukázaly, že i malé znaky šikany se objevují na každé škole.“ (Causidisová, moderátorka Rádio Impuls).

7.8 Výskyt šikany

Jaký je skutečný výskyt šikany? Výskyt šikany je v konkrétní podobě v médiích zachycen prostřednictvím výsledků výzkumných šetření, v obecné rovině je výskyt šikany prezentován formou názorů a postojů autorů textů nebo citovaných osob. Často je odborníky zmiňováno, že řešené případy šikany jsou pouze ledovce skutečného rozsahu šikany na školách a že šikana je statisticky nezměřitelná „Statisticky je obtížné to vyjádřit, protože případy šikany představují široké spektrum od pošťuchování či posmívání až po brutální fyzické či psychické napadání.“ (Stejskal, odborník MŠMT na šikanu, MfD). Výjimečně se objevují názory, že určitá forma šikany je pouze ojedinělá např. „…natáčení šikany na mobil či nahrávky s pornem patří k výjimečným extrémům“ (Šorfa, vedoucí redaktor MfD). Obecně z textů vyplývá, že šikany přibývá a brutalita agresorů roste.

Obraz výskytu šikany v médiích je prezentován ve třech rovinách:

• Alarmující rovina varuje před nezadržitelným úpadkem morálky dětí a společnosti, je založena na generalizujícím tvrzení („Populace obecně hrubne a děti nejsou výjimkou.“ Vařecha, starosta Kunovic, MfD, „Oni se začínají předhánět, kdo má lepší tu nahrávku, která je brutálnější a obávám se, že jednoho dne bychom mohli dojít až tak daleko, že by tam bylo nějaké těžší zranění nebo bohužel i smrt.“ Kubis, vedoucí obvodního oddělení PČR Sokolov, ČT1).

• Informující rovina nese také určitou míru apelu, nicméně informace není vystavěna na paušalizaci, ale je patrný vysvětlující postoj v tvrzení. („…to číslo, těch 40 procent vypovídá a je vnímáno odbornou veřejností, jako že se jedná o tu šikanu v tom počátečním stádiu.“ Kolář, psychoterapeut, ČRo 6, „Učitelé a psychologové se shodují: násilí mezi dětmi přibývá…Je to mimo jiné i tím, že děti vedeme k tomu,


58

aby nebyly agresivní, ale málo jim vysvětlujeme, jak se agresivitě bránit.“ redaktorka MfD a Zapletalová, psycholožka a ředitelka IPPP, MfD).

• Bilancující rovina na jedné straně mediální obsahy poukazují na možnost mnohem většího rozsahu šikany než se nám jeví podle zjištěných případů a na druhé straně na nebezpečí medializovanosti tématu, které způsobuje dojem naddimenzovanosti šikany oproti dřívějším rokům. „…to, co teď znepokojuje širší veřejnost je zvýšený výskyt šikany na základních školách a zvýšená přece jenom brutalita toho, jak se k sobě děti chovají. Takže o určitém nárůstu se dá mluvit a částečně také vlivem sdělovacích prostředků je ten jev viditelnější. Je otázka, do jaké míry se na tom nárůstu podílí jeho větší viditelnost a medializovanost a do jaké míry jde skutečně o nárůst.“ (Höschl, psychiatr, ČRo 6). „Popisované případy jsou jen špička ledovce…“ (Kolář, psychoterapeut, Radiožurnál), „Tak já bych odmítla to, že ta společnost se stává brutálnější…Ale myslím si, že to hodně závisí na místech, kde ta škola je, na složení samozřejmě těch rodin…, to záleží skutečně typ od typu školy. Že se to nedá říct úplně prostě ta šikana že je větší a brutálnější.“ (Pojerová, ředitelka ZŠ Hanspaulka, ČRo 6), „Šikana je totiž na všech školách a do novin se bohužel dostávají jen ty nejkřiklavější případy. To, že se o dané škole a šikaně v ní nepíše, neznamená, že tam šikana není.“ (Krásná, psycholožka, MfD)

• Rovina snižující tenzi „šikana je jev starý jako je lidstvo samo, jen se na ni v různých dobách různě nahlíželo.“ (Hautvogl, reportér, Nova). „Jistá dávka násilnosti je přirozenou složkou lidské povahy jako jakási destruktivní energie…“ (studentka, MfD). „Jistá forma šikany určitě byla i dříve. V dnešní době se o ní víc mluví a jsou možnosti, jak ji dokladovat. Otřesné nahrávky se dostávají na veřejnost díky technice, která dřív nebyla.“ (Čadová, psycholožka, Blesk).

Média upozorňují na zvýšený výskyt případů šikany a nárůst agresivity dětí a mládeže na školách. Avšak tento nárůst není možné porovnat se statistickými údaji dřívějších dob, proto o něm v naší práci budeme hovořit jako o spekulativním nárůstu.

O výskytu šikany polemizují v mediálních sděleních v drtivé většině odborníci. Názory veřejnosti směřují pouze k poukázání a varování před zvyšujícím se násilím dětí a mládeže. Odborníci zmiňují možnost, že výskyt šikany je v současné době zdánlivě navýšen vlivem medializovanosti tohoto tématu. Média na jedné straně přispívají k informovanosti o šikaně a odstraňování společenského tabu, které leželo (a stále leží) zejména na bedrech škol. Mnozí ředitelé škola se obávají přiznat, že na jejich škole je šikana. Důvodem je strach, že škola přestane být atraktivní pro veřejnost, především rodiče (zákonné zástupce) dětí („Navzdory výsledkům průzkumu Ústavu pro informace ve vzdělávání, který došel k závěru, že šikana existuje ve třech čtvrtinách základních škol, se většina ředitelů základních škol v kraji k šikaně nehlásí.“ sta, redaktor MfD). Odborníci poukazují na to, že šikana je přítomna v každé škole a právě ty školy, které se zapojují do prevence i řešení šikany, jsou schopné zabránit ne vždy přímo šikaně, ale zejména jejímu šíření. Nicméně na straně druhé média prezentují násilí, což má vliv zjm. na dětské příjemce sdělení. Lze říci, že média do jisté míry inspirují agresory („bylo by vhodné, aby média začala prezentovat to, co zaměstnává daleko více mozek než jeho nejarchaičtější části zodpovědné za emoce.“ Höschl, psychiatr, ČRo 6). Prezentace násilí a agrese masmédii byla podrobena četným výzkumům a potvrdila, že při nadměrném sledování násilí v médiích dochází k „bagatelizaci zla“ (Gál 1994, Horneyová 2000) 7 . „I

7 Gál, F. Násilí. Praha: Egem, 1994, ISBN 80-85395-41-X. Horneyová, K. Neuróza a lidský růst: zápas o seberealizaci. Praha: Triton, 2000. ISBN 80-7254-080-7.


59

když některé studie to popírají, já si stále myslím, že se na tom podílí i násilí, které děti denně vidí v televizi. Ti, kteří se cítí silní, bez kritičnosti myšlení, mají tendenci takové věci napodobovat.“ (Jelen, psycholog a soudní znalec, MfD). Jinou možnou příčinou zdánlivého nárůstu případů šikany je dlouhodobé opakování (zmiňování, připomínání) extrémních případů šikany v mediálních sděleních. To v příjemcích sdělení vyvolává dojem časové aktuálnosti a dojem navyšování případů šikany (na příjemce působí obsah sdělení, ne časový horizont události). Příhoda (psychiatr, ČRo 6) mluví o tzv. „bulvarizaci a vulgarizaci“ tématu šikany v médiích. Média se chovají tržně a podmínkou jejich úspěchu je jistá forma populismu, tj. vulgarizace, která poskytuje „nezapomenutelný zážitek“, musí upoutat, informativní stránka v mediálních sděleních tedy ustupuje na pozadí prodejnosti. Podle Příhody (psychiatr, ČRo 6) vytváří televize „dvojí nesprávnou představu“ o současném stavu šikany. Na jedné straně je to zkreslení v tom, že „nebývalá frekvence reportáží navozuje dojem, že jde o problém těchto dnů, což není pravda“ a druhým zkreslením je, že „taková šikana tu byla vždycky. To také není pravda.“ „Šikana, mezi školní mládeží, jejímiž projevy nás zásobuje televize v těchto dnech, je jevem specificky polistopadovým. Šíří se u nás nejméně deset let.“ (Příhoda, psychiatr, ČRo 6). Dalším zdrojem pro aktuálně vnímanou zvyšující se tendenci k násilnému chování dětí a mládeže je anonymita internetu. Podle Höschla je obdobou anonymity davu8. Umožňuje jak volněji komunikovat, tak i atakovat druhé, čímž zvyšuje agresivitu slovní (verbální či grafická produkce, např. atakování prostřednictvím e-mailů, mobilních telefonů – sms zprávy, prozvánění, útočné hovory), ale i fyzickou (např. odeslání zavirovaného e-mailu). Neméně významnou úlohu podle odborníků sehrává nemožnost transformovat přirozenou agresivitu prostřednictvím sportu, aktivit v přírodě, výtvarných aktivit. Dochází tak k městnání přirozené agresivity, což na jedné straně může vést ke zdravotním problémům, na straně druhé k nekontrolované ventilaci. S tím podle Zapletalové souvisí i potlačování agresivity a neosvojení si strategií jak vlastní agresivitu a později i agresivitu druhých zvládat („děti vedeme k tomu, aby nebyly agresivní, ale málo jim vysvětlujeme, jak se agresivitě bránit“ Zapletalová, psycholožka a ředitelka IPPP, MfD). V neposlední řadě ke zvyšování šikany na školách přispívá nepřipravenost pedagogů („Na pedagogických fakultách chybí systematické vzdělávání prevence šikany.“ Kolář, ČRo 6). Tuto hypotézu vyslovují v mediálních sděleních nejenom odborníci, ale také samotní pedagogové. Někteří odborníci se přiklánějí k názoru, že nárůst agresivního chování je otázkou módního přílivu agrese ze západoevropských zemí a USA. „Růst agresivity odráží i vývoj ve světě…Až se sem dostane móda ze Spojených států, bude to horší.“ (Vavříková, psycholožka, Haló noviny), „Násilí je móda, která k nám přichází z Ameriky, Německa a Anglie. Není to jen problém dětí.“ (Lašek, psycholog PdF UHK, MfD). Mertin upozorňuje na zvyšující se citlivost společnosti vůči agresi, která zapříčiňuje vyšší zájem o šikanu („Nad čím by dřívější společnost mávla rukou, no tak dneska se tím pochopitelně zabýváme.“ Mertin, psycholog FF UK, Radiožurnál).

7.8.1 Výskyt šikany podle lokalizace

Rozdíly mezi městy a vesnicemi se na obecné rovině stírají v mnoha aspektech. Z hlediska výskytu šikany je nutno sledovat nejenom to, zda je škola lokalizována ve městě či na vesnici, ale je nezbytné sledovat velikost školy, počty žáků ve škole a ve třídách, urbanistický aspekt lokality, míru zaměstnanosti v lokalitě, skladbu obyvatelstva. Tyto aspekty mediální sdělení nezmiňují. Média se k tomuto tématu vyjadřují okrajově a ambivalentně. Na jedné straně zdůrazňují rozdílnost vesnických škol od městských, na straně druhé je prezentován názor, že

8 Le Bon , G. Psychologie davu. Praha: Kra 1997.


60

rozdíly se stírají, či dokonce neexistují. Ani jeden z mediálních sdělení zkoumaného souboru se tímto tématem nezabývá primárně.

Prezentace názoru na výskyt šikany na vesnických školách se ubírá dvěma směry:

• Absence šikany na vesnických školách je mýtus: „Padá mýtus o tom, že venkovské školy a jejich osazenstvo má k psychickému a fyzickému nátlaku na slabší na rozdíl od vrstevníků z měst daleko.“ (Matyáš, redaktor MfD), „Co se šikany týká, rozdíl se srovnává. Děti z vesnic dnes dokáží být stejně kruté jako městské“ (Kouřil, psychiatr, MfD), „Rozdíly se smazávají, vesnické děti mají dnes stejné zájmy jako městské. Kroužky, počítač, party. Už neplatí, že dříve pomáhaly s prací v hospodářství. Mají víc volného času, a tím se také uchylují k různým neplechám.“ (Gazdík, bývalý pedagog, MfD), „Průzkumy české školní inspekce ukázaly, že i malé znaky šikany se objevují na každé škole.“ (Causidisová, moderátorka Rádio Impuls).

• Šikana na vesnických školách je nižší než ve městě: „Tady neřešíme skoro žádnou šikanu. Je to tím, že se lidí víc zajímají.“ (učitelka ZŠ, MfD), „Na menších školách je přece jen možná užší spolupráce s vedením školy i rodiči a díky tomu je počet případů menší a přijatá opatření jsou efektivnější," (Pilbauerová, mluvčí ÚIV, MfD).

Spíše než velikost aglomerace, v níž je škola zřízena, je důležitější sledovat počty dětí ve třídách „Čím větší škola, čím větší třída, tím anonymnější žák.“ (názor čtenáře denníku Haló noviny), „Výzkum ÚIV tvrdí, že na větších školách bývá výskyt šikany častější.“ (Dudek, moderátor Radiožurnál), „Přecpané třídy státních škol plné šikany“ (Lankašová, čtenářka Haló noviny).

7.8.2 Výskyt šikany podle pohlaví

Z mediálních sdělení vyplývá, že šikana mezi dívkami se vyskytuje tam, kde převažují v kolektivu dívky. Dívčí šikana je pak charakterizována jako zákeřnější forma, protože se zpravidla jedná o psychickou šikanu, tj. skrytou, obtížně identifikovatelnou a doložitelnou.

Šikana však probíhá i mezi dívkami a chlapci. Případů, kdy by dívka či dívky šikanovaly chlapce je minimální (1 případ), avšak vyšší výskyt takto zacílené šikany není pedagogy vylučován. Šikana, kde agresivní jednání vychází od dívky/dívek směrem k chlapci/chlapcům je realizována tam, kde převažuje dívčí kolektiv, K charakteristickým znakům takto šikanovaného chlapce náleží introvertní a stydlivé chování. Forma takto zacílené šikany vykazuje častěji psychické násilí („Zvlášť v oboru kadeřnice/kadeřník to nemají lehké kluci. Měli jsme tu jednoho hodně plachého kluka. Dračice to vycítily a mučily ho. Nejdřív ho provokovaly poznámkami, ale pak ho týraly v převlékárně, strkaly mu prsa do obličeje. Před sebou měl svoje nejpalčivější poluční sny. Pro někoho to může znít jako veselá historka, ale ten kluk se zhroutil.“ Plch, zástupce ředitele, učiliště Praha, MfD.). Naopak je tomu ve směru šikany chlapců vůči dívkám, zde jsme zachytili převažující fyzickou formu šikany. Přičemž ve významné četnosti byla v těchto případech zaznamenána převaha sil naddimenzovaně vyšší („V šikanu to přerostlo v sedmém ročníku, kdy partě kluků už nestačily nadávky a začali mě mlátit…Obklopili mě zepředu a do zad mě tlačila nerovná zeď…Jeden z těch asi deseti kluků zaútočil a já jsem se celá zkoprnělá nemohla bránit.“ dívka - oběť šikany, MfD).


61

7.8.3 Výskyt šikany podle stupně školy (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ)

V této kategorii byly zachyceny pouze případy šikany na 1. a 2. stupních základních škol. Ze středoškolského stupně přinášejí mediální sdělení informace o šikaně z učilišť a učebních oborů (OU, SOU), jeden případ se dotýká šikany na střední škole, avšak není ze sdělení jasné, zda jde o studentku oboru ukončeném maturitou nebo výučním listem. Šikana na vyšších odborných školách nebo na vysokých školách nebyla v námi zachyceném souboru mediálních sdělení zjištěna.

V souvislosti se stupněm školy musíme zmínit i věk dětí, žáků, jichž se šikana uvedená v médiích dotýkala. V mediálních sděleních se vyskytuje tvrzení o snižování věku agresorů („…se šikana přesouvá od patnáctiletých k menším dětem…Věk pachatelů se snižuje u všech trestných činů. Nejen u šikany, ale i loupeží a dalších zločinů.“ Jelen, psycholog a soudní znalec, MfD). V mediálních sděleních je výskyt šikany na 1. stupních základních škol prezentován nejčastěji v přímých výpovědích aktérů šikany (obětí). V těchto výpovědích je zdokumentován vývoj neřešené šikany již od prvního ročníku základní školy. V některých případech je zaznamenána dlouhodobost trvání šikany průřezově celou povinnou školní docházkou, se začátkem na prvním stupni základní školy. Domníváme se, že výskyt šikany na 1. stupních základních škol je veřejností a pedagogickou veřejností podceňovaným jevem. Ojediněle se vyskytuje i názor o výskytu šikany v mateřských školách, ale není podložen ani přímým svědectvím ani dalšími obdobnými názory. Toto ojedinělé tvrzení působí spíše apelačně. Nicméně je to otázka aktuální a diskutabilní. Do jaké míry může šikana v mateřské škole skutečně vykazovat znaky šikany a nakolik je psychosociální nezralostí dítěte, u nějž je nerozvinutá empatie, jsou nedostatečně rozvinuté seberegulační mechanismy, nízká frustrační tolerance, neschopnost odkládat uspokojení na pozdější dobu atd.?

7.9 Formy šikany

V kvalitativní části šetření byla provedena obsahová analýza forem šikany prezentovaných médii, respektive co je médii pod jednotlivými formami šikany prezentováno, jaké projevy chování jsou pod jednotlivými formami šikany uváděny, jak jsou formy šikany definovány.

Nejpopisovanějšími formami šikany byla šikana fyzická, psychická a kyberšikana. Přičemž v jednotlivých sděleních byla kyberšikana mnohem lépe vydefinována než např. šikana psychická. Domníváme se, že to souvisí s aktuálností a novostí tohoto pojmu a kyberšikany jako formy šikany.

Při popisu konkrétních případů šikany nejsou vždy poskytovány relevantní informace, zejména pak dochází k záměnám různých forem rizikového chování se šikanou. V následujících řádcích se budeme věnovat popisům jednotlivých forem šikany, tak, jak vyplývají z mediálního souboru sdělení.

7.9.1 Fyzická šikana

Pod pojmem fyzická šikana jsou v médiích uváděny následující projevy chování:

• Vraždy – a to jak případy vraždy, které byly vyústěním šikany (…před školou podřízl svého spolužáka…vrah vysvětloval, že důvodem byla šikana.“ Blažková, redaktorka MfD), tak i vraždy, na jejím pozadí šikana nebyla uvedena („ubodal, uškrtil a


62

znásilnil spolužačku“ Blažková, redaktorka MfD). Tím dochází k dezinformovanosti příjemců mediálního sdělení.

• Fyzické útoky (kopání, facky, pohlavky, bití) - opakované a stupňující se („Napřed do něj strkali, padlo i pár nadávek a pak někdo z party vykřikl: Tak mu ji nandej. A už to jelo…dal učiteli pohlavek.“ (Čermáková, redaktorka, Šíp), „Mě strkali kluci do popelnice, mlátili mě, škrtili mě. No, bál jsem se chodit do školy“ (Votyová, autorka, Prima TV), „Brutálně ho zmlátil mimo školu. Měl pomlácené celé tělo, protože jej kopal do hlavy, hrudi i břicha. Nebylo to poprvé, co na něj agresivní spolužák zaútočil.“ duc, redaktor MfD), jednorázové rvačky („Dva žáci z 2. stupně se poprali. Šikanovaný chlapce si z této rvačky odnesl pohmožděniny a otřes mozku.“ Knafl, autor, ČT1). Fyzické útoky s použitím zbraně nebo ohrožujícího předmětu (kovový boxer, zapalovač, cigarety, hokejka, patrony, míčky, lahve, nasazení odpadkového koše na hlavu).

• Sexuální útoky (znásilnění, obtěžování) – mezi fyzickou šikanu neřadíme samotné znásilnění, ale může být vyústěním šikany, která má sexuální podtext, Kolář9 uvádí, že oběť může být např. vysvlečena do naha, bita, případně se jí vysmívají, nadávají sexuálními vulgarismy nebo je „zinscenováno znásilnění“. V líčených případech médii se vyskytly polohy znásilnění buď jako šikana, případně jako vyústění šikany. („Čtrnáctiletý, mentálně postižený školák byl terčem šikany ze strany starších spolužáků delší dobu. Teror vyvrcholil před několika dny. Na školním záchodku ho o rok starší spolužák brutálně znásilnil.“ Raufer, autor, Blesk). Ale bylo zachyceno i mediální sdělení, v němž bylo znásilnění a zabití klasifikováno jako šikana. V těchto mediálních sděleních dochází k záměně pojmů šikana a znásilnění, což vytváří o šikaně matoucí obraz. Toto matení má charakter brutality, krutosti, bezhraničnosti, bezmoci a především strachu.

• Smluvené bitky, na nichž se předem domluví dvě „znepřátelené“ skupiny. Bitka není formou šikany, ale média ji ve všech svých sděleních za šikanu vydávala. („Obě party si prý chtěli vyřídit účty…Jednak kvůli holkám, že naši kluci je tam sváděli, nebo prostě naši kluci prej je pomlouvali…“ (redaktor Vaníček, svědkyně, Nova), „Chování dětí bývá v podobných situacích velmi nebezpečné. Jejich agresivita nemusí mít v tu chvíli žádné hranice.“ (Vaníček, autor, Nova)

• Simulované rvačky, tzv. Ruská škola. – jde o dobrovolné napodobování šikany, kde jsou všichni účastníci zinscenované šikany přítomni bez nucení („sehrané akční scénky“ Šimová, autorka, MfD). Významným prvkem je dokumentace aktu, tj. nahrávání scén na mobilní telefony, aby se pak vystavily na internetu. Důležitým rozdílem mezi šikanou a inscenovanou šikanou je moment zábavy, tj. že se všichni účastníci ruskou šikanou baví, záměrně si neublíží a doopravdy se nezraní. Stále tu však je přítomno potenciální nebezpečí, že inscenovaná šikana může přerůst v opravdovou šikanu. Hranice mezi dobrovolným a nedobrovolným účastnictvím je tenká a je otázkou, do jaké míry je možné ze svého rozhodnutí „účastnit se“ vystoupit a do jaké míry jsou „pseudoagresoři“ schopni sebekontroly. Motiv dobrovolnosti se může změnit na nechtění pokračovat, odpor, ale ten už nemusí být vlivem pohroužení do „hry“ akceptován. Stejně tak ten, kdo hraje agresora se do role může vžít natolik, že přestane kontrolovat míru agrese i potřeby „pseudooběti“. „Pseudooběť“ se pak ne zcela dobrovolně stává obětí. „Nikdo nikoho k ničemu nenutil. Měla to být hra. Přišli jsme na tuhle zábavu na internetu. Jmenuje se to ruská škola. Scénky jsme si domluvili

9 Bolest šikanování, 2001


63

a pak točili na mobilní telefony. Kámoše napadlo, že je dáme na net, ať se zasmějí i ostatní.“ (aktér ruské školy, MfD).

7.9.2 Psychická šikana

U psychické šikany se v mediálních sděleních opakovaně objevuje upozornění nad její závažností „Krutost psychického násilí si v ničem nezadá s nejbrutálnější fyzickou agresí. Oběti se hroutí, pokoušejí se o sebevraždu.“ (Kolář, psychoterapeut, MfD), „Jenže u psychické šikany se nic neprokáže. Je to tvrzení proti tvrzení“ (Ehlenová, studentka, MfD). Psychická šikana je v médiích označována jako „spíše záležitost holčičího světa“ (Ehlenová, studentka, MfD) a jako „zákeřnější způsob šikany“ (Ehlenová, studentka, MfD), „Je zákeřnější a rafinovanější než týrání mezi chlapci.“ (Frouzová, redaktorka MfD). V kvalitativní obsahové analýze bylo zjištěno, že popis psychické šikany je mnohem přesněji definován než je tomu u fyzické šikany, u které jsme shledali četné záměny s jinými formami rizikového chování či trestnými činy nebo jejich nepřesné výklady.

Pod pojmem psychická šikana jsou v médiích uváděny následující projevy chování:

• Požadování až vydírání, je popisováno v mediálních sděleních jako požadování peněz („přišli a řekli, že potřebují půjčit nějaké peníze. A slova o půjčce doplňovali sdělením, že když ty peníze kluci půjčí, budou mít klid od jejich silnějších kamarádů“ Bystroň otec oběti, MfD), materiálních věcí (svačiny, školní potřeby, cigarety) nebo nejrůznějších služeb („udělej za mě úlohu“ pek, redaktor MfD, „nutili pod pohrůžkou násilí dalšího chlapce, aby jim pral ponožky, uklízel a konal další úsluhy“ Horáček, redaktor Haló noviny), pod pohrůžkou trestu („…vyhrožovali ublížením“ Čejková, policejní mluvčí, MfD, „když chlapec odmítl, kopali jej, tloukli židlemi a hlavou o hranu stolu.“ Sedláčková, policejní mluvčí, Radiožurnál, „…a pohrozily dalším bitím, pokud někomu řekne, jak k modřinám, oděrkám a popáleninám přišla.“ Štos, redaktor MfD). Tento způsob psychického nátlaku může být klasifikován až jako trestný čin vydírání nebo vydírání se zbraní.

• Vyhrožování je u dlouhodobých a rozsáhlých forem šikany všudypřítomné. Zajišťuje agresorovi moc nad obětí, udržení oběti ve strachu a zamezení prozrazení, tedy i zajištění stálosti svého působení a případně i zvyšování agresivity. Právně bývá vyhrožování klasifikováno jako vydírání. Vyhrožování může být samo o sobě cílem útoku „Šikana v Dětském domově…Trojice dětí vyhrožovala 14letému spolužákovi, že ho vyhodí z okna.“ (Hrubeš, moderátor ČT1). Může být realizováno s použitím zbraně (zvyšování moci agresora) „…donutil jednoho hocha kleknout a k hlavě mu dal plynovou pistoli.“ (Altmannová, policejní ředitelství, MfD).

• Ponižování a nadávky, pod tímto širokým označením byly médii zachyceny následující projevy chování: pomluvy, vysmívání, zesměšňování, urážky, vulgární nadávky, lepení cedulek na záda s hanlivými texty atd.

• Ostrakismus – jde o první fázi šikany, kdy je dítě vylučováno z kolektivu, v mediálních sděleních je tento pojem zmíněn ojediněle, ale je v jistých obdobách používán a popisován jako utlačování, opovržení, vyloučení z kolektivu, izolace, „přestali se s ní najednou kamarádit“ (matka oběti, Radiožurnál), „zničehonic ji začnou kamarádky ignorovat, aniž by k tomu byl důvod.“ (Ehlenová, studentka, MfD).

• Ničení věcí – osobních, školních pomůcek, „nemilé náhody, zkrátka naschvály“ (Ehlenová, studentka, MfD).


64

• Příkazy - "Přitom jí říkaly, že se nesmí kamarádit s jiným děvčetem, ale jenom s nimi," (Sedláčková, policejní mluvčí, MfD).

7.9.3 Kyberšikana

Kyberšikana je médii popisována jako aktuálně nová forma šikany, která se rozšířila s rozvojem moderních komunikačních technologií jako jsou mobilní telefony a internet. („Šikana v českých školách získává nový rozměr…děti začaly nahrávat týrání svých spolužáků na mobilní telefon.“ Šebová, autorka, ČT1, „Šikana na videu, kterou si sami žáci natáčejí, je novým fenoménem.“ Kolář, psychoterapeut, HN). Kyberšikana má dvě tváře. Na jedné straně může být technický záznam šikany (mobilní telefon, internet) těžko zpochybnitelný důkazní materiál. Na straně druhé je kyberšikana mnohem více ponižující a traumatizující než jiné formy šikany, protože bývá tento záznam rychle distribuován prostřednictvím mobilních telefonů a internetu mezi spolužáky třídy, školy, v okolí bydliště, ale může putovat i do celého světa. Současně bývá prodlužována i doba trvání ponížení (dlouhodobé vyvěšení na internetu, přeposílání záznamu formou mms zpráv, e-mailových dopisů).

Většina mediálních sdělení upozorňuje na zvyšující se výskyt kyberšikany „Oni se začínají předhánět, kdo má lepší tu nahrávku, která je brutálnější a obávám se, že jednoho dne bychom mohli dojít až tak daleko, že by tam bylo nějaké těžší zranění nebo bohužel i smrt.“ Kubis, vedoucí obvodního oddělení PČR, MfD). Výjimečně se objevují názory, že kyberšikana je pouze ojedinělý jev „…natáčení šikany na mobil či nahrávky s pornem patří k výjimečným extrémům“ (Šorfa, vedoucí redaktor MfD).

Častěji jsou médii popisovány případy kyberšikany jejíž podstatou je fyzická šikana nebo simulovaná šikana (ruská škola). V mediálním sdělení ze dne 28.5.2007 byla uvedena hypotéza, že některá videa se záznamem šikany jsou natáčena na objednávku „Já začínám mít informace, že tu existuje finanční nabídka a poptávka po těch videích, po těch amatérských videích, a že si leckteří objednávají a leckteří to teda za tyhle peníze natáčí, právě to týrání svých spolužáků, zvířat a podobně.“ (Petrůj, dobrovolník mapující šikanu na internetu, ČT1). Psychická kyberšikana se neobjevuje, protože je obtížně zachytitelná (a tudíž i dokazatelná). Obecně lze říci, že ve většině případů dochází k propojení fyzické šikany s psychickou (zjm. ponižováním). Svébytným typem psychické kyberšikany je „virtuální šikana“, kdy agresor šikanuje oběť prostřednictvím mobilního telefonu (prozvánění, výhružky po telefonu, obtěžování prostřednictvím sms zpráv atd.), internetu (rozesílání spamů10 a virů do e-mailové schránky, vystavení dehonestujících informací či záznamů o člověku na internetu - různé domovské stránky, zjm. webová stránka YouTube, devalvující či agresivní e-mailová komunikace). Internet je médium, kde agresor získává informace a nacházejí také početný zástup „obdivovatelů“. Někteří lidé žijí svůj opravdový život v kyberprostoru.

Kyberšikana, jak vyplývá z popisů v analyzovaném souboru mediálních sdělení o šikaně ve školství, je daleko nejčastěji zastoupenou formou šikany realizovanou mezi žáky. V rovině žák učitel je směr kyberšikany médii zachycen pouze ze strany žáků proti učitelům (posmívání, urážky, ukazování vulgárních gest, nasazení odpadkového koše na hlavu…), kde jde o opakované dehonestující chování žáka vůči učiteli.

10 Spam je nevyžádané masově šířené sdělení (nejčastěji reklamní) prostřednictvím internetu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Spam)


65

Nejčastěji se vyskytuje prolínání různých forem šikany: „Škádlení hocha vrstevníky postupně přerostlo v jeho zesměšňování velmi vulgárními výrazy a opakované fyzické napadání nejen ve škole, ale i mimo ni, agresoři jej škrtili, bili a kopali po celém těle. Jejich jednání vyvrcholilo, když chlapce ve třídě připoutali izolační páskou k židli, pak povalili na zem, kde naznačovali, že mu šlápnou na hlavu. Celé jednání si přitom nahrávali mobilním telefonem.“ reg, redaktor, Blesk).

7.10 Jak média formulují příčiny šikany

Příčiny šikany nejsou většinou mediálních sdělení analyzovány. Žádný článek se nezabývá přímo otázkou příčin vzniku šikany, pouze jednotlivé texty implikují jednotlivé informace o kauzalitách. Daleko častěji se k příčinám vzniku šikany zmiňují čtenáři a pedagogové, než je tomu v jiných kategoriích, významné zastoupení nesou samozřejmě i odborníci. Analyzované obsahy mediálních sdělení uvádějí následující typy kauzalit:

• Makrosociální systém – hovoří se o úpadku hodnot a morálky společnosti. Tyto kauzality nejčastěji uvádí deník Haló noviny („Jsou pošlapána a znehodnocen základní pravidla pokrokového společenského vývoje a uveden do pohybu systém, kterému se podřizuje vše, zákony počínaje a likvidací slabých konče.“ čtenář, Haló noviny, „V době vzrůstajícího individualismu a preferování posvátnosti soukromého majetku je téma pomoci druhým aktuální“ km, redaktor Haló noviny, „Tyto děti, vychované kapitalistickou společenskou morálkou (respektive amoralitou)…si za peníze svých rodičů kupují falešné kamarády, s nimiž pak ponižují své spolužáky.“ čtenář Haló noviny). K dalším kauzalitám patří školská politická opatření, která neflexibilně reagující na demografické změny (snižování počtu školáků) – politici reagují tzv. optimalizací (slučováním) škol, kde hrozí vyšší riziko vzniku šikany nasedající na narušení kolektivu žáků i učitelů. Dalším zdrojem nárůstu šikany je podle médií Masová kultura (masmédia, počítačové hry, akční filmy). Prezentace násilí a agresivních scén v nich, vede podle médií k napodobování takového chování. Odborníci polemizují, že tato kauzalita není natolik „bezprostřední a lineární“ (Příhoda, psychiatr, ČRo 6), jak se jeví nebo je v mediálních sděleních líčena. Problém vzniká také u dětí, které tráví většinu času v kyberprostoru, protože ztrácejí kontakt s reálným světem, s navazováním vztahů v reálném prostoru, s emocionálním vnímáním násilí prezentovaného v médiích. Obrácenou stranou medializace šikany stojí tabuizace tématu šikany, na niž poukazují některé mediální texty. Tabuizace šikany je způsobena nedostatkem informací, předsudečností a to jak u veřejnosti, tak i mezi pedagogy. U veřejnosti tabuizace může způsobovat grandiozitu představ o výskytu a průběhu šikany a naopak u škol snahu popírat existující šikanu.

• Mikrosociální systém – škola a rodina, nejčastěji je v souvislosti se školou i rodinou zmiňováno selhání výchovy zjm. v oblasti rozvoje sociálních dovedností dětí (zjm. empatie, seberegulace, schopnost odložit uspokojení svých potřeb) a morálních vlastností (svědomí), absence nosných pozitivních identifikačních vzorů a absence mužských vzorů ve výchově („…identifikační vzory. To jsou osoby, se kterými se dítě ztotožňuje, napodobuje je a přebírá jejich hodnoty. Prvními takovými vzory jsou rodiče a dalšími se stávají právě učitelé. A protože jsou na světě muži a ženy, je důležité, aby identifikační vzory vyly jak mužské, tak i ženské.“, Hučín, psychoterapeut, Metro) „Bez identifikačních vzorů nelze transformovat dětskou agresivitu v tvořivou aktivitu.“ Příhoda, psychiatr, ČRo 6). Dále je třeba naučit se pracovat s pocitem bezmoci a s mocí. Příhoda poukazuje na možnou příčinu šikany v


66

odcizení školy a rodiny a zbavování se odpovědnosti rodin za výchovu. Ve školním prostředí je opakovaně zmiňována nedostatečná didaktická pregraduální i postgraduální příprava pedagogů („nedostatečná schopnost učitelů vyhodnocovat situaci.“ jad, redaktorka, Haló noviny, „vysokoškolské pedagogické vzdělání příliš nepočítá s osvojováním komunikačních dovedností těch pedagogů.“ Kunst, dětský psycholog, ČT1), vysoké počty žáků ve třídách („Přecpané třídy státních škol plné šikany“ Lankašová, čtenářka Haló noviny). Otázka autority učitelské profese „Ztráta autority státní moci a institucí obecně, včetně autority školy, jejímž zosobněním má být učitel.“ (Příhoda, psychiatr, ČRo 6), Rodině mediální sdělení připisují zodpovědnost v kauzální prevalenci v oblasti dysfunkčnosti rodiny (špatně fungující, „alkohol, agresivita, nadměrné trestání, zanedbávání), trávení volného času - vysoké procento dětí tráví svůj volný čas v kyberprostoru, ze strany rodičů by měla fungovat určitá kontrola způsobu trávení volného času, „špatná komunikace v rodině“. Absence pravidel a důslednosti (“dětem se nechává příliš velká volnost.“ Bystrov, autor HN, „chybí mantinely v chování“ čtenář MfD). Sociální znevýhodnění rodiny se promítá do vnějších charakteristik dítěte jako je oblečení (dítě nekopíruje módní trendy, nemá značkové oblečení), finančních možností, omezení v oblasti zážitků. Sociální vyloučení rodiny dítěte predisponuje ke vzniku rizikového chování („negativní fenomén sociálního vyloučení, kdy se ukazuje, že bez vzdělání, bez systematické péče o tyto děti od útlého věku nejenom po stránce vzdělávací, ale co do sociální péče, včasné péče není možné je, jim nabídnout lepší životní perspektivu, protože v situaci, ve které jsou, tak se stávají jakousi obětí toho prostředí, kde se vyskytuje v mnohem větší míře než je běžné rizikové chování, které potom třeba končí i kriminalitou, úplně destrukcí sociálních vazeb, proto je potřeba tyto děti aktivně vyhledávat, vést dialog s jejich rodiči, věnovat jim zvláštní péči tak, aby z tohoto prostředí měly možnost uniknout a získat lepší životní perspektivu.“ Liška, MŠMT, ČRo 6).

• Osobnost dítěte – psychická porucha („Takové dítě, které se neléčí, může být časovaná bomba. Často jde o hyperkinetickou poruchu chování ADHD. Lze ji dobře léčit, ale bohužel se tak často neděje včas. Pak se děti často stávají subjektem nebo objektem šikany. Agresivní chování ze strany ostatních mohou „přitahovat“ také děti úzkostné, depresivní nebo třeba dyslektici.“ Paclt, psychiatr, MfD „…psychopatické osobnosti, ze kterých pak často vyrůstají pachatelé trestných činů. Ale tato kategorie představuje jen určité menší procento dětí. Často jde ale o běžné děti, které si šikanu nejdříve vyzkouší jen pro legraci a pro zábavu ostatních. Pak zjistí, že to funguje a že mohou být v kolektivu hvězdami. A jakmile dítě ochutná moc nad druhým, a není přitom dostatečně vyzrálé a po duchovní stránce vyvinuté, tak k šikaně začne směřovat. Mají touhu po moci, po úspěchu, touhu po obdivu vrstevníků. A hledají někoho, kdo ji začne sloužit.“ Vavříková, policejní psycholožka, MfD). Specifické projevy osobnosti a chování – na jedné straně moc a síla, na straně druhé úzkost a nízká sebeúcta („sebevědomí, drzost, dožadování se svých práv, ale nedodržování povinností“ Hudec, ředitel SŠ Litoměřice, MfD), pocity méněcennosti („nemožnost se v kolektivu prosadit jinak než manipulací s ostatními.“ Bauer, psycholog, MfD), seberealizace, ambice a touha po úspěchu („touha po úspěchu...dát o sobě vědět, alespoň v něčem.“ Kučera, redaktor MfD), neschopnost transformace „nahromaděné energie nebo napětí“, jinakost (vzhled, oblečení, nadání, schopnosti atd.), submisivita.


67

U příčin uváděných v mediálních sděleních je problematická exaktnost. Např. v článku MfD je citován názor psychiatra Paclta, že mezi psychické poruchy dítěte patří např. úzkost, ADHD nebo dyslexie. Tato informace je z odborného hlediska zavádějící.

7.11 Způsoby řešení šikany (metodika, projekty, opatření)

Na základě obsahové analýzy souboru mediálních sdělení o šikaně ve školství můžeme rozlišit způsoby řešení šikany na několik úrovní podle několika různých hledisek. Jednou z úrovní je dělení na informace o projektech a na informace o metodických a didaktických opatřeních. Další úrovní jsou řešení prezentována v obecné rovině nebo jsou jasně a konkrétně definována. Dalším členěním je časový faktor řešení šikany, tj. jednorázovost či opakování opatření. Obsahová náplň řešení šikany vyplývá z procesu řešení šikany, která nese buď charakter poradenský, preventivní nebo intervenční. Na toto rozlišení nasedá diferenciace na opatření specifické primární prevence a nespecifické primární prevence. Jiným hlediskem je míra uplatňované restrikce, dále porovnání zahraničních a českých opatření. A poslední diferenciační úrovní realizovatelnost opatření.

Ke kategorii opatření se v mediálních sděleních vyjadřuje větší spektrum osob rozličných profesí, kromě odborníků, jsou to ve zvýšené míře politické osobnosti regionální a nadregionální politiky (např. hejtman, primátor, starostové, mluvčí MŠMT, ministryně/ ministr MŠMT aj.).

7.11.1 Jasně definované způsoby řešení šikany

Je v nich jasně popsáno kdo bude realizovat opatření, za jakých podmínek, na jak dlouho, případně s jakým očekávaným efektem. Opatření je jasně definováno ve svých cílech a metodách. V mediálním sdělení jsou případně uvedeny kontaktní adresy a telefonní čísla, pokud je na ně odkazováno.

Informace o projektech – dělíme na projekty plošné (projekty s celoplošným dosahem) nebo lokální projekty (region, škola). Plošné projekty – opakovaně a rozsáhle poskytují mediální sdělení informace pouze o dvou projektech, které mají celorepublikový dosah. Jedná se o projekt Minimalizace šikany (MIŠ), jehož odborným garantem je Michal Kolář a realizátorem je organizace Aisis, o.s.11. projekt MIŠ je zaměřen na vzdělávání pedagogů v oblasti šikany (schopnost diagnostiky dynamiky skupinových vtahů, včasného rozpoznání, vyšetřování a řešení šikany). Druhým rozsáhlým projektem je projekt Občan12, jehož působnost na území ČR trvá již 11 let. Projekt motivuje studenty, aby participovali na dění ve svém okolí. Skupina si zvolí problém, jímž se bude zabývat a ten potom spolu s pedagogy a případně i odborníky řeší. Svou práci nejen prezentují na regionálních a celostátních slyšeních, ale mohou navrhovat i regionální koncepční změny, které se snaží prosadit. Lokální projekty – přednášky a besedy na školách nebo pro rodiče, popisovány byly série přednášek nebo pouze jednorázové aktivity (Policie ČR, SVP, neziskové organizace – např. Bílý kruh bezpečí, komunální politici), soutěže (literární, výtvarné, znalostní), Systém včasné intervence (SVI, jde o vytvoření komplexní databáze informací o dětech v riziku vzniku poruch chování nebo s rizikových chováním, předávání informací mezi institucemi). Kulturní

11 Více informací o organizaci Aisis o. s. a o projektu MIŠ je možné nalézt na http://www.minimalizacesikany.cz/ 12 Více informací o projektu Občan na http://www.svod-cz.info/


68

aktivity – s tématikou šikany, tj. filmy, divadelní představení, muzikály, festivaly. Jejich úroveň zpracování je různorodá („…s muzikálem se spoluúčinkující žáci učí vystupovat proti šikaně se ukázal jako dějově chudičký “výchovný“ kus.“ Soukupová, autorka MfD, „Festival spolků…většinou předvádějí svým vrstevníkům pohádkové příběhy, některé ale řeší i aktuální proměny jako šikanu.“, vkc, redaktor MfD, „Hlavní myšlenkou festivalu je spojit tři strany – neziskový sektor, soukromou sféru a státní správu. Právě ony by mohly vyřešit aktuální problémy regionu v příjemné prostředí vytvořeném čtvrtým elementem, který zastupuje kultura. Pravidelná letní škola Trialogu… představí…mezinárodní pilotní projekt prevence šikany a násilí mezi dětmi, který nese název Silní bez násilí…to jsou některé body z programu prvního bloku seminářů.“ Záhorková, redaktorka MfD). Pracovní skupiny, které se schází, aby řešily konkrétní případy šikany a hledaly další východiska prevence („Sokolov. Speciální tým složený z policistů, státního zástupce, psychologa, soudce, preventistů a odborníků na sociální péči. Mají se scházet dvakrát do měsíce a zaměřit se na násilí ve třídách.“ Zeman, redaktor MfD, „Ústí nad Labem. Omezit rvačky ve škole a po skončení vyučování a tvrdě zakročit proti šikaně n školách ve městě. V nejbližší době vznikne pracovní skupina složen z preventistů městské i státní policie, psychologa či úředníků sociálního odboru, která připraví program či projekt, jak v budoucnosti takovým jevům předcházet.“ Suchá, redaktorka MfD). Specifickou formou pracovní skupiny bylo zřízení dětského zastupitelstva Města Milovice („Děti si při činnostech v zastupitelstvu osvojují základy vzájemné komunikace, schopnosti základů týmové práce, učí se diskutovat a navrhovat řešení jednotlivých problémů…patří mezi ně například…šikana na školách…“ Dlouhá, místostarostka, MfD)

Požadavek systémových změn - v pregraduální přípravě pedagogů („Třeba by fakulty měly ubrat v encyklopedičnosti a více se zaměřit na vhled do psychiky dětí.“ Pluhař, redaktor MfD, „Učitelé by měli procházet výcvikem, jak zvládat konfliktní situace. Zavést také studijní volno, jak je tomu například v Anglii. Každých pět let si tam mohou učitelé od žáků na čas odpočinout, aniž by přišli o svůj plat.“ Kouřil, psychiatr, ČT1), v postgraduální přípravě pedagogů – vzdělávací semináře pro pedagogy („PPP poradny nabízí kurzy proti šikaně…Zlínský kraj podporuje zajímavý program pro pedagogy. Program pracuje s barvami a spočívá v tom, že si učitelé otestují děti ve třídě.“, Slovák náměstek hejtmana pro oblast školství Zlín, Radiožurnál). „Donedávna neexistovalo v podstatě žádné vzdělávání a dosud neexistuje systematické vzdělávání v oblasti prevence školního násilí a šikanování.“ (Kolář, psychoterapeut, Metro). V koncepcích škol, kde je aktuálním požadavkem, aby se školy stávaly školami komunitními13, tj. školami, které spolupracují se svým okolím, nabízejí komunitě své služby (např. „…žáci vedou kurzy práce na počítači pro seniory v prostorách školy…“ Straková, redaktorka, Moderní vyučování).

Metodická opatření - Rozvoj psychosociálních kompetencí žáků („…to dítě učit bejt laskavý, soucitný, ale zároveň se umět bránit. Jak psychicky, tak třeba i fyzicky. Nebo aspoň bránit třeba své blízké.“ Kolář, psychoterapeut, ČRo 6). Další opatření, která jsou doporučována v mediálních sděleních jsou např. pracovat s agresorem, přeřazení agresora na jinou školu nebo jeho vyloučení, důsledné vyšetření šikany, přísnější dozory a tvrdší tresty, pracovat se vztahy ve třídě. Práce s kolektivem („Nevyčleňovat žádné dítě z kolektivu.“, Jančaříková, UK-PedF, Moderní vyučování). Rozšiřování sortimentu didaktických pomůcek – film „Mezi stěnami“ slouží jako didaktická nahrávka, k filmu vznikl manuál pro pedagogy navádějící k otázkám a tématům k diskuzi. Školní uniformy – nošení školních uniforem je stejně jako zavádění kamerových systémů do škol konzultován z různých úhlů pohledu – na jedné straně

13 Více informací o komunitních školách na www.komunitnivzdelavani.cz


69

je zamítnutí tohoto opaření („Zavedením nošení školních uniformě se problém šikany na školách určitě nevyřeší. Ten, kdo bude chtít druhému ubližovat, si k tomu jistě najde záminku jinou. Když to nebude moci vztáhnout na oblečení, najde si důvod třeba v účesu svého spolužáka nebo na jeho postavě. Zdaleka ne každému bude navržená školní uniforma slušet a bude se v ní cítit dobře a pohodlně“ učitelka ZŠ, Metro).

Diagnostické materiály. Mediální sdělení se vyjadřují k diagnostickým materiálům zřídka a pokud, tak velmi povrchně, tyto informace jsou více inspirativní, než aby byly skutečným návodem a pomocným vodítkem pro realizaci vlastní diagnostiky dynamiky žáků. Výjimkou je časopis Moderní vyučování, který se v jednom z článků přímo zaměřuje na popis konkrétního diagnostického nástroje. Rozlišujeme tedy mediální sdělení poskytující povrchní informace o diagnostických materiálech, přinášející pouze informaci o existenci diagnostického materiálu. Příkladem je dotazník, vytvořený a užívaný na ZŠ Klánovice. Jde o lokálně užívané metodické preventivní opatření, tzv. Indiánský dotazník, jenž mapuje vztahy ve třídě a umožňuje následně situaci řešit („Tenhle dotazník dáváme vysloveně tam, kde máme pocit, že se vztahy v té třídě není něco v pořádku. To je náš vlastní vynález…A vlastně děti píší, který spolužák, na kterého spolužáka by tahle charakteristika seděla, otáže třeba Vlčí dráp, Lstivý bojovník, který někdy bojuje zákeřně, někteří se ho trochu bojí. V tom vlastně je skrytý ten potenciální agresor. Bílá holubice, obětavá kamarádka. A pak sou tam ti outsideři, třeba Tchoří morda, nikdo se s ním nechce bavit, žije osaměle na kraji vesnice.“ Černý, ředitel ZŠ Klánovice, ČT1). Mediální sdělení poskytující podrobné informace o diagnostice se více vyjadřují ke způsobu administrace, vyhodnocení dotazníku a interpretaci výsledků, poskytuje rady k vytváření variabilit atd. Příkladem může být dotazník „Pustý ostrov“. („Dotazník lze také spojit s výtvarným projevem. Ilustrace lodi, pirátské posádky či různých dobrodružných situací, které se v dotazníku objevují, odvede pozornost žáků od reálu a vtáhne je ještě plněji do hry…tento dotazník poskytuje vhled do představ žáků, jak své spolužáky vnímají, jakou má kdo „image“. Sám o sobě nevypovídá o skutečném jednání a povaze jednotlivých žáků. Jeho užitečnost tkví právě v tom: kdo říká co o kom?...Vůči některým žákům existují ve třídě sdílené odsudky…“ Bednářovi, pedagogové ZŠ, Moderní vyučování).

Poradenství v otázkách šikany – internetové stránky „www.bezpecne.cz. Její součástí je poradna zabývající se otázkami šikany. K nim se vždy vyjadřují odborníci na danou problematiku. Stránky vznikly jako součást projektu magistrátu...Nechybí kontakty na nejrůznější instituce.“ (Synková, vedoucí odboru školství a volnočasových aktivit magistrátu Hradce Králové, MfD). Linka bezpečí (telefonní a internetové poradenství a intervence). Mediální sdělení popisují na jakých principech linky bezpečí fungují, jaké možnosti pomoci poskytují, ale v minimální míře se obrací přímo na rodiče s radami jak řešit šikanu svých dětí. Poradenská linka na MŠMT („…kam může kterákoliv škola, kterékoliv dítě, které se stane obětí šikany zavolat a tento náš expert je potom připraven poradit, dokonce se třeba i vypravit do té školy a nabídnout svoji pomoc.“ Liška, ministr MŠMT, ČRo 6). Preventivní opatření můžeme rozlišit na specifickou a nespecifickou formu primární prevence. Mediální sdělení takovouto diferenciaci neprovádějí, ale domníváme se, že tím vzniká mylný obraz o míře a efektivnosti opatření. O to více je tato diferenciace nezbytnější, oč častěji subjekty (školy, regiony, neziskové organizace, rodiny) v mediálních sděleních tvrdí, že provádějí efektivní prevenci s využitím veškerých známých strategií (zpravidla se jedná o nespecifické formy prevence nezaměřující se přímo na problematiku šikany). Specifická primární prevence je přímo zaměřena na práci s cílovou skupinou a má jasně definovaný cíl, čeho chce dosáhnout, k tomu využívá zážitkových forem práce a vychází


70

z principu dlouhodobosti. Do specifické formy preventivních strategií řadíme přítomnost školního psychologa na školách a ve školských zařízeních. Školní psychologové přímo pracují s jednotlivci nebo třídními kolektivy (média přinášejí i informace o projektu VIP kariéra, který zajišťuje školní psychology do škol14) a specifické preventivní programy pro žáky (realizované buď interně pomocí pracovníků školy nebo s externí pomocí odborníků – neziskový sektor, Policie ČR). Ostatní preventivní strategie považujeme za nespecifické. Jako nespecifická forma prevence šikany je médii nejčastěji uváděna pozitivní atmosféra ve škole, která je popisována jako „rodinná atmosféra a přístup učitelů i spolužáků je vstřícný“ (buš, redaktorka MfD), „…ta přátelská atmosféra, to bezpečné klima je hrozně důležité jako východisko, protože tam, kde tohle není, ty děti se nebudou svěřovat a bude vlastně ta šikana bujet úplně mimo.“ Pojerová, ředitelka ZŠ Hanspaulka Praha, ČRo 6). Schránky důvěry na školách („Budou to vyhodnocovat preventisté naší městské policie a ve spolupráci s psychology a samozřejmě ředitelem té školy a potom přijdou konkrétní opatření.“ Kubata, primátor Ústí nad Labem, Nova). Minimální preventivní programy na školách („Preventivní program naší školy“ Vokáč, zástupce ředitele SŠ Praha, Radiožurnál). pracovní skupiny, kamerový systém ve školách – toto opatření bylo diskutováno z mnoha úhlů pohledů, na jedné straně bylo podrobeno kritice („Kamera šikaně zabránit nemůže, pouze se přesune jinam. Ovšem největší šikana na školách je ta psychologická, tedy neviditelná přímo na kamerách.“ Němec, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen ÚOOÚ), ČT1). Na straně druhé byla přijímána nekriticky („Jde nám o zvýšení bezpečnosti žáků a jejich ochranu před drogami a šikanou.“ Kacálek, zástupce ředitele ZŠ Polička, MfD, „Kamerový systém šikanu úplně potlačil.“ Petrovičová, redaktorka ČT1) a další rovinou bylo přijetí tohoto opatření pouze za dodržování přísných pravidel („Školy před jejich zavedením musejí jasně stanovit jejich využití, způsob provozování systému nebo uchovávání záznamů. Sledováním například v šatnách, ve třídách, nebo ve sborovně by bylo porušením práva na soukromí.“ Burian zaměstnanec ÚOOÚ, MfD, „Obrazovky se záznamovým zařízením jsou v ředitelně, nahrávky se uchovávají tři dny. Nestíhám samozřejmě stále pozorovat, co se kde děje, ale výrazně ubylo krádeží.“ Matoušová, ředitelka ZŠ Červený Vrch Praha, MfD). Efektivní a zajímavá náplň volného času - sportoviště, kulturní aktivity školy, („Alternativou je nabídka něčeho, co byl děti ve volném čase zaujalo nikoliv virtuálně, ale opravdu fyzicky. Ať už je to sport nebo něco dalšího. Ovšem to vyžaduje nasazení té předchozí generace…Chce se to dětem věnovat.“ Höschl, psychiatr, ČRo 6). Internetová horká linka, ta eviduje nahrávky se „závadným obsahem“ (Bystrov, redaktor HN) a podrobuje jejich zdroje a obsah kontrole. Jde o policejní opatření. („Každý, kdo závadnou nahrávku objeví, může její odkaz ihned poslat na elektronickou adresu linky“ Kedroň, redaktor HN). Informační letáky s kontakty na koho se obrátit v případě ohrožení šikanou nebo když se dítě stane svědkem šikany.

Nízkoprahové kluby, centra uvádíme jako svébytnou formu preventivních opatření, protože jejich náplň je různorodá, zpravidla se vymykají formám nespecifické primární prevence, které vždy zajišťují v podobě nabídek smysluplného trávení volného času („Nízkoprahové kluby představují volnočasovou alternativu k různým zájmovým kroužkům, poskytují poradenství a sociální servis, snaží se bojovat proti nešvarům mladistvých, zaměřují se zejména na kriminalitu, šikanu a drogy.“ pon, autor MfD, „…nízkoprahové centrum sídlí přímo ve škole. Děti se naučily do něj chodit přímo ze školy. Škola dělá vše pro to, aby děti trávily volný čas smysluplně a nepotulovaly se po ulicích nebo po nákupních centrech.“ Straková, redaktorka Moderní vyučování). Ale poskytují i specifické formy prevence, zaměřené přímo na problematiku šikany („V nové poradenské místnosti se pravidelně scházejí

14 Pozn. autorky: realizaci tohoto projektu garantuje IPPP ČR


71

zvlášť kluci, zvlášť děvčata a hovoří o 'klučičích' a 'holčíčích' starostech. Děvčata si povídají s kontaktním pracovnicí, chlapci s pracovníkem. Ti setkávání vedou zážitkovou formou a dotýkají se i témat, jako jsou drogy, šikana, homosexualita a ekologie," Petr, předseda a vedoucí sdružení Prostor Pro, MfD), „Nízkoprahové centrum Salinger pořádá pro děti i jejich kantory besedy o tom, jak násilí a psychickému vydírání čelit.“ (Sodomková, redaktorka MfD).

Intervenční programy, výjimečně média zachycují krizové intervence (Linka bezpečí), zpravidla se však věnují popisu následné intervence, mírnící dopad šikany na třídní kolektiv i jednotlivce. Realizace následné intervence byla nejčastěji popisována v SVP nebo neziskových organizacích nebo v podobě psychologické pomoci, poskytované častěji oběti, než agresorovi.

Opatření restriktivního charakteru jsou v médiích zachyceny v různých obměnách. Jednak jako tresty vyplývající ze školního řádu (napomenutí, důtky, výchovné komise, snížené známky z chování), dále také jako vyšetřování Policií ČR, trestní stíhání dítěte nebo nařízení ÚV, OV (např. za vydírání, omezování osobní svobody, ublížení na zdraví apod.). Trestní stíhání rodičů (např. za narušování morálky nezletilých). Zákaz užívání mobilních telefonů ve škole („ZŠ po dohodě s rodiči už zakázala dětem užívání mobilních telefonů během vyučování i o přestávkách.“, Soukup, redaktor ČT1, „Chystáme zákaz používání mobilních telefonů ve škole – s výjimkou nutného volání rodičům.“ Josieková, ředitelka ZŠ Dolní Lutyně, MfD). Policejní hlídky před školami, zesílení dozorů na chodbách škol. Snížení věkové hranice trestní zodpovědnosti na 14 let (čeká na schválení nového trestního zákona navrhovaného Ministerstvem spravedlnosti15). Soudní řízení bylo v médiích popisováno zjm. v případech údajné šikany ze strany učitele vůči dětem. V těchto řízeních byl případ dlouhodobě sledová. Šikana nebyla ani v jenom z případů prokázána. V případech, kdy byly agresoři (děti, mládež) na základě šikany trestně stíháni, nebylo soudní řízení médii dále sledováno.

Jednorázovost – školní projekty, např. „Den zdraví prevenci stresu, kouření, šikany, poruch výživy a dalších patologických jevů“ (SŠ Zdravotnická Karlovy Vary, MfD), besedy. Opakovanost série přednášek, besed „Malá policejní akademie“ (Policie ČR, Frýdek-Místek, ČT1), organizace zajišťující volnočasové aktivity „Spolek Babuši vytvořil představení na základě celoroční práce o šikaně.“, (vkc, redaktor MfD)

Zahraniční opatření – v mediálních sděleních vypovídajících o způsobech řešení šikany v zahraničí se vyskytují především pro náš legislativní kontext neobvyklá opatření. Např. V Itálii může garant pro ochranu soukromí udělit pokuty v různé výši podle závažnosti šikany realizované ve škole („Rodičům se opatření příliš nelíbí, dali by raději přednost jiné formě trestu než pokutě, kterou musí uhradit právě oni.“ Lunardi, redaktorka Radiořurnál). Na Slovensku umístila škola na žádost většiny rodičů kamery přímo na chlapecké toalety. „Kameru na chlapeckých záchodcích si od školy vyžádali samotní rodiče. Proti nebyla ani školská rada, ani zřizovatel.“ Petrovičová, redaktorka ČT1). Soudní líčení požadující odškodné od školského úřadu v Austrálii. V Polsku jako reakce na šikanu s tragickými

15 (pozn. autorky) Poslanci schválili ústavní většinou nový trestní zákoník. Zpřísňuje například tresty za

vraždu, nově trestá i pronásledování, takzvaný stalking. Díky pozměňovacímu návrhu se do něj nakonec dostalo i snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let. Zákon nyní míří do Senátu.


72

následky na životě oběti přinesl ministr školství celoplošně platný příkaz nošení školních uniforem a zákaz mobilních telefonů do škol. Neprošel jeho návrh zákazu vycházení dětí na ulici v nočních hodinách (pozn. autorky: jiný článek uvádí „po setmění“) bez dozoru dospělých. Navrhoval současně exemplární tresty za porušení nových pravidel. Z mediálních sdělení vyplývá, že zákaz užívání mobilních telefonů ve školách je platný v Německu, Francii, Itálii, Rusku, Polsku. V Japonsku se učitelé prosazují jako opatření proti šikaně možnost užití „fyzických trestů u neposlušných žáků“ (autor neuveden, Metro).

7.11.2 Obecné informace o způsobech řešení šikany

Na jedné straně jde o popis obecných principů a postupů a na straně druhé je obecnost informací natolik rozsáhlá, že se stírá význam sdělení. Taková sdělení jsme zahrnuli pod označení „neurčitá, nespecifická“. U popisu obecných principů je definováno opatření, ale není patrné jak opatření realizovat. „Šikaně čelíme tím, že před ní nezavíráme oči.“ (Horská, ředitelka ZŠ Chomutov, Blesk), „Pořádáme spoustu preventivních projektů, které mají cíleně děti od šikany odvrátit. Pokud k šikaně dojde, zastává Fišerová alternativní tresty, ty nejvíce zabírají.“ (autor neuveden, Blesk). „Snažme se jim dávat více lepších příkladů než těch záporných. Neukazujme jim cigarety, alkohol a drogy nebo násilí.“ (Schwarz, ředitel záchranné služby, MfD). V mediálních sděleních, v nichž narážíme na neurčitost, nespecifičnost informací, je sice zdánlivě popisováno opatření, ale nejenom že není jasné, k čemu a jakými cestami má vést ke snižování či k řešení šikany, ale takřka se stírá smysluplnost sdělení, např. „Mezinárodně platná dohoda evropských mobilních operátorů o bezpečném používání mobilních telefonů. Firmy si stanoví samoregulační kodexy, jejichž cílem bude snížit rizika pro děti a mladistvé. Operátoři tak vyzývají k odpovědnosti i poskytovatele služeb, veřejné orgány a rodiče.“ (Hanžlová, moderátorka Radiožurnál). Z textu není jasné, co jsou samoregulační kodexy, jakým způsobem budou rodiče participovat na snižování šikany, jak bude bezpečné používání mobilních telefonů zajištěno atd. „Máme na stole několik projektů, které by tu šikanu řešit měly, ale konkrétní projekty teďko přesně nevíme.“ (Tomanová, mluvčí MŠMT), „Olomoucký kraj na prevenci těchto sociálně patologických jevů letos uvolňuje téměř 900 tistíc korun. 70 % z této částky dostanou na své programy školy a školská zařízení.“ (Brauner, moderátor Prima TV).

7.11.3 Nerealizovatelné návrhy řešení

Realizovatelnost některých opatření je podmíněna četnými proměnnými. Naším cílem není analyzovat všechny reálné proměnné, ale pouze ty, které se vyskytovaly v mediálních sděleních. Nerespektování demokratických principů - redaktorka článku v MfD vznesla požadavek cenzury, omezující agresivitu ve filmech, televizi či v počítačových hrách (Jílková, redaktorka MfD). Nereálným požadavkem je kopírování opatření existujících v zahraničí bez zohlednění filozofie současných inkluzivních tendencí školství (Anglie) „zlobivé dítě, které opakovaně a vážně narušuje chod třídy a školy bude z této školy vyloučeno, a to je veliký nástroj, protože on sice přijede do sousední školy a za rok, když je takovýhle trouba, tam má tentýž problém a za chvilku on vyčerpá během docházky pár let ty školy v okolí a na těch rodičích, kteří ho nechali takhle zvlčet a nestarali se o spolupráci se školou, je teď, aby ho vozili třeba 100 kilometrů do nejbližší další školy, která je ještě ochotná povinně ho přijmout, dokud nenadělá maléry.“ Hausenblas, VŠ pedagog a lektor Kritického myšlení, ČRo 6). Neobratnost sdělení - Článek HN (24.5.2007) uvádí možnost nahlásit „závadné“ záběry či internetové stránky na Internetovou horkou linku, ale neuvádí adresu této linky. Reálná


73

nerealizovatelnost opatření - pouze jeden článek (23.1.2007 MfD) přináší kritiku projektu pro jeho nerealizovatelnost a neefektivnost finanční investice. Projekt proti šikaně byl městskou částí navržen celoplošně a v časové tísni. Ředitelé škol kritizovali a projekt sabotovali právě kvůli jeho uniformnosti a časovém nastavení projektu. „Projekt by měl být šitý na míru jednotlivým školám a ne být daný jednotně pro všechny. Šikana totiž není zdaleka jediný problém, který školství trápí.“ Galbavý, ředitel ZŠ Praha, MfD).

7.12 Zacílení šikany mezi učitelem a žákem

V následující kategorii jsme se v obsahové analýze mediálních sdělení věnovali zacílení a směru šikany a vývoji popisu směru šikany v případech popisovaných v delším časovém horizontu. V kvalitativní obsahové analýze se nebudeme zabývat všemi případy, ale pouze těmi, které jsou pro cíl této kategorie signifikantní.

V kvantitativní analýze dat jsme zjistili zacílení šikany v souvislosti s formou šikany (viz kapitola Kvantitativní analýza dat. Interpretace a vyhodnocení výsledků.). V kvalitativní části šetření jsme došli k těmto výsledkům: kyberšikana je médii četněji prezentována v pořadí žák versus učitel, tj. iniciativa vychází od žáka. Naopak u fyzické formy šikany v této kategorii aktérů média častěji zachycují fyzickou šikanu ve směru učitel versus žák. Zacílení šikany může být iniciováno od žáka nebo od učitele a nasměrování šikany směrem k žákovi nebo k učiteli. Šikana směrovaná od učitele k žákovi je v mediálních sděleních líčena odlišným způsobem než šikana mezi žáky. Častěji jde o ambivalentní informace, kdy jsou popisována spíše hypotetická obvinění, která nejsou doložena svědectvím („údajná šikana“, „obvinění ze šikany soud nepotvrdil“, „Ředitel ze školy odchází, sice dobrovolně, zato s podezřením, že šikanoval děti. Několikrát je prý dokonce fyzicky napadl. Aspoň to tvrdí rodiče žáků…Obvinění proti budoucímu řediteli jsou účelová.“). V případě, že existuje doložitelné svědectví (záznam na mobilním telefonu, výpověď svědků), je případ nazván šikanou, ale není tak popisován, tj. nejedná se o šikanu. Případ je pak popisován buď jako jednorázový fyzický akt nebo jako neprokázaná šikana. Proměnlivost informací v čase - jednorázový fyzický akt média označují jako šikanu, přestože v dalším toku textu nebo v pozdějších sděleních toto tvrzení popírají („Romové v Rokycanech si stěžují na rasistickou šikanu ve zdejším zemědělském učilišti. Mistr bití a šikanu zásadně popírá.“ 7.3.2007, Souhradová, moderátorka ČT1, „Ten Štefan ho vyprovokoval…Nebyla to facka, byl to pohlavek…Žáci, kteří incident viděli, shodně tvrdí, že nešlo o surový útok pěstí. Učni na podporu svého mistra výcviku sepisují petici s prohlášením, že Romy nešikanoval.“ 9.3.2007, učni, Vovesný, autor ČT1, „po 3 týdnech vyšetřování se šikana nezjistila. Vedení školy podalo na autory petice trestní oznámení pro pomluvu…Spor začne vyšetřovat policie.“ 27.3.2007, Vovesný, autor ČT1). Vedení školy zpravidla stojí na straně pedagoga, sice s jeho činem nesouhlasí a označuje jej jako neprofesionální, ale současně ho také popisuje jako „ojedinělé selhání“, „Žáci kantora v hodině vyprovokovali a on situaci nezvládl. Naštěstí mu ale neublížil. Rodiče žáka nechtěli abychom to vůbec řešili.“ Javorková, mluvčí vsetínské policie, HN). Nebo nebyla šikana prokázána (vyšetřováním, soudně), jak dokládá následující případ „Ředitelka šikanovala a bila děti.“ (23.3.2007, asi, MfD), „Ani jedna instituce ale šikanu nebo týrání chovanců nepotvrdila.“ (22.5.2007, Machková, redaktorka Blesk). Nicméně soudní rozhodnutí nemusí sice prokázat šikanu, ale zároveň nevyvrací, že chování pedagogického


74

pracovníka může být pochybením „Soud nehodnotil, jakou byla učitelkou, ale zda je výpověď kvůli údajné šikaně platná. Šikana se neprokázala.“. (Pelíšek, redaktor MfD).

Šikana směrovaná od žáků k učitelům je médii zmiňována sporadicky, ale pokud se objeví, tak je vždy s určitostí popisována jako zjevná šikana se všemi znaky šikany („Několik měsíců terorizovali žáci osmé třídy… třicetiletého učitele. Parta kluků ho častovala nejhrubšími nadávkami a jednoho dne si na něj počkala před třídou.“ autor neuveden, Šíp). Tací pedagogové jsou pak popisováni jako „učitelé, kteří nezvládají výuku.“ (Benešová, redaktorka HN). Média popisovala i ojedinělé případy zabití pedagogů a v jednom případě i dalších žáků (ozbrojený útok před celou třídou). Zpravidla je tato masová střelba vysvětlována jako reakce na údajnou šikanu, ale doložitelné objektivní informace ke všem případům chybí. Dokonce případ z českého prostředí z 1.3.2004 (OU Svitavy), na nějž se odkazuje článek MfD (6.1.2007) popisuje zabití (ubodání) pedagoga žákem, avšak článek vůbec neuvádí spojitost se šikanou jako motivem činu. Tento případ se odkazuje na historicky nejstarší případ, který se v celém souboru šikany ve školství vyskytoval.

7.13 Výpovědi aktérů šikany

Výpovědi aktérů šikany častěji v mediálních sděleních absentují. Pokud se vyskytují, tak přinášejí:

• potvrzení nebo vyvrácení šikany („Ten Štefan jako vyprovokoval ho“ učeň, ČT1, „Bít mě začali v první třídě, na konci první třídy.“ oběť šikany, ČT1)

• doplňující informace o formách šikany („Když jsem byl v první třídě, starší kluci ze školy po mně chtěli peníze. Zastavili mě vždycky ráno a dokud jsem jim peníze nedal, nepustili mě do školy“ školák, MfD, „Zvlášť na nás mladší, když jsme šli na záchod, tak tam čekali osmáci, sedmáci, zavírali nás na záchodě, dělali nám buráky.“ žáci 6.A, MfD, „Mě strkali kluci do popelnice, mlátili mě, škrtili mě. No, bál jsem se chodit do školy.“ šikanovaný žák, Prima TV, „Ona ho teda napadala slovně, to znamená řvala na něj nechutným stylem.“ otec údajně šikanovaného žáka, Prima TV)

• doplňující informace o průběhu šikany („Už se tolik nebojím, protože si našli zase někoho jinýho.“ šikanovaný žák, Prima TV)

• o příčinách („To šikanované děvče odsuzovali spolužáci za to, že pochází ze sociálně slabší rodiny, nemá značkové oblečení a podobně.“ studentka („posluchačka“) VOŠ a SŠ Boskovice, Blesk)

• o důsledcích šikany („Dcera teď bere léky na psychiku a nechce chodit do školy.“ matka šikanované dívky, ČT1)

• o opatřeních („Začal jsem docházet za psycholožkou. Od šikany jsem měl pokoj až na průmyslovce.“ Petrůj, oběť šikany, MfD, „Jediná moje záchrana byla říct to mamce. Zašla za paní ředitelkou a ta nakonec „vůdce“ party potrestala…Prosím, jestli vás někdo šikanuje, není to tím, že jste špatní. Nemučte se, řekněte to někomu, komu na sto procent důvěřujete. Vím, že takových lidí moc nemáte, ale vyřešit to musíte.“, studentka ISŠ Mladá Boleslav, „O šikaně vím, nedávno jednoho žáka z naší školy kvůli tomu vyloučili. Šikanoval mladé holky z prvního ročníku. Vyhrožoval jim smrtí a že je zbije. Dá se říci, že to bylo docela drsné.“ student ISŠTE Sokolov, MfD, „Učitelé si s námi o tom povídali, kluci dostali trest, ale nevím jaký.“ žákyně 6. třídy, ZŠ Sázava, MfD)

• o výskytu šikany na 1.stupni ZŠ („Začalo to ve čtvrté třídě. Neustále mě bili pěstmi do břicha, rozkroku i obličeje dva spolužáci.“ Oběť šikany, Blesk, „Bít mě začali


75

v první třídě, na konci první třídy.“ Oběť šikany, ČT1, „Na prvním stupni se mi spolužáci posmívali, ničili mi pomůcky. Na druhém stupni to přerostlo ve fyzickou šikanu.“ Petrůj, oběť šikany, MfD)

Výpovědi přímých aktérů šikany se vyskytují v mediálních sděleních popisujících konkrétní případ. Výpovědi jsou zachyceny buď formou ankety nebo se vyskytují u popisu případu, kdy jde o kontroverzní či nejasný průběh šikany, údajné šikany nebo jiné formy nátlaku či násilí. Méně často je mediální sdělení zaměřeno na zjištění detailnějších informací od oběti formou interwiev (4 mediální sdělení). V roli přímých aktérů se v mediálních sděleních objevují pedagogové, žáci/ studenti, spolužáci. Mezi přímé aktéry šikany spadají svědci šikany, oběť/ oběti, agresor/ agresoři, přičemž jsme nerozlišovali, zda byl agresor „výkonný realizátor“ šikany nebo „pasivní realizátor“ šikany (příkazy plní výkonní agresoři). Výpovědi svědků se vyskytují v mediálních sděleních častěji než výpovědi aktérů, ale méně často než výpovědi obětí. Poskytují usvědčující výpověď o tom, že šikana probíhala a jak. Výjimečná je výpověď svědka, který sefereflexivně poukazuje na své selhání („Bylo to asi ve třetí třídě, spolužáci neměli rádi jednoho kluka a ubližovali mu. Tenkrát jsem do toho nijak nezasahoval, ale dneska už bych se ho určitě zastal, buď slovně, nebo i fyzicky.“ žák 2. stupně ZŠ, MfD). Zpravidla svědci přinášejí informace o průběhu šikany. Oběti se vyjadřují k formám šikany a jejímu průběhu („Na prvním stupni se mi spolužáci posmívali, ničili mi pomůcky. Na druhém stupni to přerostlo ve fyzickou šikanu. Musel jsem hlídat, kde stojím, kdo mi podrazí nohy, shodí mě. Spolužáci se chovali velmi zákeřně.“ Petrůj, oběť šikany, MfD, „No tak jako velice mě to úplně ukvapilo, že zrovna tady tihle jako žáci mě napadli, protože jsme se normálně jinak bavili. Jinak jako nevím, proč mě napadli, z jakýho důvodu. To jsem ještě nepochopila.“ Oběť ZŠ Velká Bystřice, Radiožurnál, „…studenti mě natáčeli a pak si to o přestávce pouštěli. Když jsem jim chtěl mobil zabavit, oháněli se tím, že je to jejich majetek – připadal jsem si jako šašek.“ bývalý učitel, MfD). Výpovědi agresorů se vyskytují sporadicky. Uvedené výpovědi jsou častěji od aktérů údajné šikany či ruské školy než od aktérů průkazné šikany (pouze v jednom mediálním sdělení). Tam, kde byla šikana prokázána, se aktéři odmítají vyjadřovat. Zpravidla není uveden jiný důvod, proč výpověď absentuje („Šikanoval jsem jednoho žáka, slovně i fyzicky. Ale nebyl jsem sám, provozoval jsem šikanu s kamarádama. Kdybych ji dělal sám a nikdo by se nepřipojoval, tak by mě to odradilo.“ žák 7. třídy, MfD, „Viděli jsme na internetu ukázku takzvané ruské školy, což je adrenalinová akční zábava. Chtěli jsme si to vyzkoušet. Zahnat tím tak trošku nudu. Měla to být sranda. Vůbec to není o šikaně. Ale nenapadlo nás, co to způsobí. Takové následky jsme nečekali.“ Blonďák, MfD).

Nepřímí aktéři šikany, tj. informované osoby se vyjadřují ke konkrétnímu případu. Rodiče (zákonní zástupci) a příbuzní (babička, strýc) zastávají obhajující postoj vůči vlastnímu dítěti, a to i přesto, že dítě nebylo obětí šikany. Ředitelé škol zastávají stanovisko situačně podle okolností, zpravidla se k situaci vyjadřují objektivně, ale se zjevnou snahou, aby nebyla pověst školy poškozena („Je to pro nás velmi závažná věc…Bylo nutné jim vysvětlit, že se třída dopustila kolektivní chyby. Někdo šikanoval, jiný to věděl a nic neudělal.“ Brokl, ředitel ZŠ Uherské Hradiště, „Hned v úterý jsem řešila s hochy, zda to byla šikana. Ubezpečili mě, že vůbec ne. Jsou kamarádi, byly to nahrané scénky.“ Oulehlová, ředitelka ZŠ Třebíč, MfD).

Výpovědi přímých aktérů jsou četnostně nejvíce zastoupeny v první části souborného výzkumu, tj. od ledna 2007 do 30. května 2007. Po dobu letních prázdnin se výpovědi aktérů


76

vůbec nevyskytují a tento stav trvá až do 6. prosince 2007, kdy opět zaznamenáváme nárůst, ale oproti první dekádě výzkumného souboru pouze nepatrný.

7.14 Důsledky šikany

Mediální sdělení zpracovávají dopad šikany na oběť. Méně často pak zpracovávají dopad šikany na kolektiv třídy. Důsledky jsou popisovány více nahodile než systematicky. V jednotlivých mediálních sděleních, v nichž se vyskytují informace o důsledcích, poskytují tyto informace útržkovitě. Většina mediálních sdělení informuje o důsledcích šikany implicitně, menšina z nich, ač útržkovitě, přesto explicitně vyjmenovává možné důsledky šikany. Jako nejčastější důsledky šikany jsou zmiňovány bolesti hlavy a břicha, záškoláctví.

Implicitně obsažené důsledky šikany jsou v mediálních sděleních popisovány, ale nejsou definovány jako důsledek šikany. Implicitně obsažené důsledky šikany jsou uváděny jako konkrétní dopady, vycházející z popisů konkrétních případů šikany, např. různé zdravotní důsledky až zabití nebo sebevražda (či pokus o sebevraždu), psychické trauma, útěk z domova či ze zařízení ÚV, OV, zhoršení prospěchu, poruchy spánku, noční můry, koktavost, kousání nehtů aj. („Útěky z výchovných ústavů mohou mít spoustu příčin…mohou být obětí šikany…“ Knoll, psycholog, MfD, „Nemůže spát, pláče, často zvrací a musí být v péči psychologů.“ Hrubeš, redaktor ČT1, „Syn trpí bolestmi hlavy, má noční můry a dokonce začal koktat.“ matka šikanovaného dítěte, MfD, „Nemá žádné přátele a je nepravděpodobné, že v budoucnu nějaké získá.“ soudkyně Austrálie, MfD, „Raději jsem chtěl zemřít než se vrátit zpátky do školy. Věděl jsem, že máma i sestry budou nešťastné, ale strach byl silnější než já. Hledal jsem místo, kde bych se mohl ukrývat.“ (příčina útěku z domova byla šikana), žák ZŠP, Blesk).

Pokud byly v mediálních sděleních explicitně uvedeny důsledky šikany, tak se jednalo o zobecňující informace, přímo usilující o poukázání na nebezpečí šikany nebo usilující o popis varujících signálů šikany. „Zhorší se jejich pozornost i prospěch ve škole. Dívka může být emočně labilnější, napjatá. Hůře komunikuje v kolektivu, bojí se navázat vztah, protože má negativní zkušenosti.“ Rokosová, ředitelka PPP Jablonec nad Nisou, MfD). Hypotetické důsledky šikany jsou takové, které jsou předpokládány, že by mohly nastat „Šikana posiluje lidský charakter“ úředník školského úřadu v Austrálii, MfD, „Ale tam děti úspěšných a bohatých rodičů zažívaly hodně příkoří a musely se vyrovnávat i se šikanou. Rodiče ji však do jiné školy neposlali, a možná právě tady je původ cílevědomosti a vytrvalosti, se kterou se dnes do všeho pouštějí.“ Formánková, spisovatelka a publicistka, MfD).

O důsledky šikany média projevují zájem průřezově v celé etapě od ledna 2007 do června 2008, přesto zvýšený zájem o tuto kategorii zaznamenáváme od dubna 2008 do května 2008.


77

8 Seznam tabulek a grafů

Tabulky:

Tabulka č. 1 – Podíl médií na zpracovávání mediálních sdělení o šikaně (str. 22) Tabulka č. 2 – Lokalizace tématu šikany v monitorovaných souborech (str. 23) Tabulka č. 3 – Využití pojmu šikana v názvu mediálního sdělení (str. 24) Tabulka č. 4 – Četnost výskytu jednotlivých kategorií šikany v analyzovaných textech

(str. 24) Tabulka č. 5 – Rozložení výskytu článků s tématikou školní šikany, v časovém období od

ledna 2007 do června 2008 (str. 26) Tabulka č. 6 – Komparace cílů sdělení v celkovém a školním souboru (str. 28) Tabulka č. 7 – Rozložení tématického zpracování obsahu sdělení (str. 30) Tabulka č. 8 – Četnost jednotlivých obsahových hodnot v celkovém a školském souboru

(str. 31) Tabulka č. 9 – Rozlišení forem šikany (str. 32) Tabulka č. 10 – Četnost výskytu mediálních sdělení o šikaně v kontextu prostředí (str.33) Tabulka č. 11 – Zastoupení aktérů šikany ve školství (sociální role) (str. 35) Tabulka č. 12 – Pohlaví aktérů šikany (str. 37) Tabulka č. 13 – Přítomnost výpovědi aktérů šikany v mediálních sděleních (str. 40) Tabulka č. 14 – Četnostní zastoupení názoru odborníka v mediálních sděleních (str. 40) Tabulka č. 15 – Prezentace definic v mediálních sděleních (str. 41) Tabulka č. 16 – Výzkumná šetření prezentovaná v mediálních sděleních (str. 42) Tabulka č. 17 – Počet textů jednoho autora (leden 2007 až červen 2008) (str. 45)

Grafy:

Graf č. 1 – Rozložení médií podle četnosti textů s tématem školní šikany (str. 21) Graf č. 2 – Podíl médií na zpracovávání mediálních sdělení o šikaně ve školství (str. 22) Graf č. 3 – Vizualizace časového rozložení výskytu mediálních sdělení s tématikou školní

šikany, v období od ledna 2007 do června 2008 (str. 25) Graf č. 4 – Komparace prostředí s tématickým zpracováním šikany (str. 34) Graf č. 5 – Pohlaví aktérů šikany versus formy šikany (str. 38) Graf č. 6 – Fokus na prezentaci výsledků výzkumů v oblasti šikany ve školství (str. 43)

Date post:	03-Nov-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	8 times
Download:	0 times

Analýza mediálního obrazu šikany · psychické a fyzické (8,7 %), fyzická šikana byla...

Documents