Analýza výkonnostních ukazatelů chladnokrevných plemen koní zařazených
mezi genetické zdroje České republiky
DISERTAČNÍ PRÁCE
Doktorand: Ing. Martina Kosová
Školitel: prof. Ing. Ladislav Štolc, CSc.
Praha 2011
ČESKÁ ZEM ĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE
FAKULTA AGROBIOLOGIE, POTRAVINOVÝCH A PŘÍRODNÍCH ZDROJ Ů
KATEDRA SPECIÁLNÍ ZOOTECHNIKY
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předloženou disertační práci na téma “Analýza výkonnostních ukazatelů
chladnokrevných plemen koní zařazených mezi genetické zdroje České republiky“ vypracovala
samostatně, a že jsem veškerou použitou literaturu uvedla v literárním přehledu.
Praha, březen 2011 …………………………..................
Poděkování
Děkuji prof. Ing. L. Štolcovi, CSc. za odborné vedení disertační práce, rady a připomínky při
jejím zpracování. Také děkuji všem svým spolupracovníkům, kteří se jakýmkoliv způsobem
podíleli na dosažení výsledků v této práci, pracovníkům Ústřední evidence koní a Asociace
svazů chovatelů koní za vstřícnost a ochotu při poskytování veškerých potřebných údajů.
V neposlední řadě děkuji také všem chovatelům, kteří umožnili zařazení jejich koní do
experimentu.
OBSAH
Seznam zkratek --------------------------------------------------------------------------------------------------------------5
Úvod ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------6
1 Literární přehled----------------------------------------------------------------------------------------------------------7 1.1 Genetické zdroje--------------------------------------------------------------------------------------------7
1.1.1 Význam genetických zdrojů _______________________________________________________ 7 1.1.2 Uchování genetických zdrojů ______________________________________________________ 8 1.1.3 Národní program ________________________________________________________________ 9 1.1.4 Plemena koní zařazená mezi genetické zdroje ČR _____________________________________ 10
1.2 Výkonnost ------------------------------------------------------------------------------------------------- 15 1.2.1 Vliv zátěže na organismus koně ___________________________________________________16 1.2.2 Nejdůležitější složky tvořící celkovou výkonnost koně _________________________________ 17 1.2.3 Vnější vlivy ___________________________________________________________________ 22 1.2.4 Fyzikální podstata výkonnosti tažných koní __________________________________________ 22 1.2.5 Výkonnostní zkoušky chladnokrevných plemen koní___________________________________ 23
1.3 Pohybové ústrojí koně----------------------------------------------------------------------------------- 27 1.3.1 Svalová soustava _______________________________________________________________ 27 1.3.2 Kosterní soustava ______________________________________________________________ 28
1.4 Biomechanika --------------------------------------------------------------------------------------------- 32 1.4.1 Biomechanická analýza pohybu koní _______________________________________________ 33
2 Hypotéza----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 35
3 Cíl práce------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 36
4 Materiál a metodika---------------------------------------------------------------------------------------------------- 37 4.1 Zdroje podkladových dat ------------------------------------------------------------------------------- 37
4.1.1 Výsledky výkonnostních zkoušek __________________________________________________ 37 4.1.2 Biomechanická analýza__________________________________________________________ 39
4.2 Statistické zpracování ----------------------------------------------------------------------------------- 43 4.2.1 Analýza výsledků výkonnostních zkoušek ___________________________________________ 43 Analýza biomechanických ukazatelů_______________________________________________________ 45
5 Výsledky a diskuse ---------------------------------------------------------------------------------------------------- 46 5.1 Výkonnostní zkoušky chladnokrevných koní------------------------------------------------------- 46
5.1.1 Slezský norický kůň (SN) ________________________________________________________ 46 5.1.2 Českomoravský belgický kůň (ČMB)_______________________________________________ 52 5.1.3 Norický kůň (N) _______________________________________________________________ 59 5.1.4 Rozdíly v hodnocení na různých místech pořádání výkonnostních zkoušek__________________ 67 5.1.5 Rozdíly mezi plemeny___________________________________________________________ 68 5.1.6 Vztahy mezi jednotlivými tělesnými rozměry, hodnocením exteriéru a disciplínami VZ klisen a
hřebců _______________________________________________________________________ 69 5.2 Biomechanická analýza --------------------------------------------------------------------------------- 73
5.2.1 Porovnání charakteristik pohybu v jednotlivých fázích v kroku a tahu______________________ 73 5.2.2 Korelace v jednotlivých fázích pohybu______________________________________________ 74
6 Závěr---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 77
7 Doporučení -------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 80
Přehled literatury ---------------------------------------------------------------------------------------------------------- 82
Přílohy ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 91
5
SEZNAM ZKRATEK
ACHHK – Asociace chovatelů huculského koně
ASCHK – Asociace svazů chovatelů koní
CBD – Convention on Biological Diversity (Dohoda o biologické rozmanitosti)
CV – variační koeficient
ČMB – českomoravský belgický kůň
FAO - Food and Agriculture Organization of the United Nations
GZ – genetické zdroje
HPK – hlavní plemenná kniha
KVH – kohoutková výška hůlková
KVP – kohoutková výška pásková
N – norický kůň
NP GŽZ – Národní program genetických živočišných zdrojů
Ohol – obvod holeně
OHr – obvod hrudníku
PK – plemenná kniha
SD – směrodatná odchylka
SE – standardní chyba
SN – slezský norický kůň
ÚEK – Ústřední evidence koní
VZ – výkonnostní zkoušky
6
ÚVOD
Původní plemena hospodářských zvířat, která nejsou vhodná pro intenzivní hospodářské
využití, v dnešní době stěží obstojí v tržním systému hospodaření. Nicméně pro jejich budoucí
využití je nutné je zachovat jako zdroj genetické proměnlivosti a jedinečných vlastností, které
moderní plemena díky jednosměrnému produkčnímu šlechtění mohou ztrácet.
Vzhledem k tomu, že všechna plemena zařazená do genetických zdrojů musí obhájit svůj nejen
kulturní, ale i ekonomický význam, je nutné monitorovat jejich užitkové vlastnosti, pro které
byla v minulosti vyšlechtěna a chována.
V České republice byla mezi genetické zdroje zařazena následující plemena koní:
starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik a českomoravský belgik. Chladnokrevníci
v ČR jsou dále zastoupeni plemenem norický kůň a velkým množstvím užitkových kříženců
s různým podílem krve výše uvedených plemen.
Pro uchování produkčních vlastností plemen, je důležité zvířata využívat k účelům, pro které
byla po generace chována. V případě genetických zdrojů koní je stále těžší hledat jejich
uplatnění, které bude zahrnovat původní pracovní využití. I přes stále se rozvíjející mechanizaci
mají chladnokrevní koně svou nezastupitelnou úlohu při přibližování dřeva. V menší míře jsou
využíváni pro práce v zemědělství, příkladem je obdělávání vinic.
Díky dlouhodobému selekčnímu tlaku vynikají chladnokrevná plemena chovaná v České
republice výbornými charakterovými vlastnostmi. Proto nachází své nové uplatnění
v hipoterapii a rozvíjející se agroturistice jako koně pro začínající a rekreační jezdce.
Pracovní výkonnost chladnokrevných koní je hodnocena především při výkonnostních
zkouškách tříletých klisen a v šedesátidenním testu chladnokrevných hřebců. Vlastnosti
hodnocené při těchto zkouškách jsou neměřitelné a jsou tedy posuzovány pouze subjektivně.
Tato doktorská práce se zabývá popisem a analýzou současného systému výkonnostních
zkoušek chladnokrevných plemen koní zařazených mezi genetické zdroje České republiky.
Vzhledem k tomu, že dle nových hledisek FAO lze za genetický zdroj považovat všechna
plemena vyvíjející se ve specifických podmínkách daného státu, bylo do analýzy zahrnuto také
naše třetí nejrozšířenější chladnokrevné plemeno norický kůň.
V druhé části práce je návrh metodického postupu pro objektivní způsob hodnocení výkonnosti
chladnokrevných koní pomocí biomechanické analýzy pohybu.
7
1 LITERÁRNÍ PŘEHLED
1.1 GENETICKÉ ZDROJE
Výchozí biodiverzita (druhy, kombinace genů) byla základem pro vznik druhů a odrůd
zemědělských plodin, plemen hospodářských zvířat a speciálních kmenů mikroorganismů. Část
biodiverzity, která zahrnuje příbuzné a původní plané (divoké) druhy, primitivní formy plodin
a celou škálu odrůd, plemen a ras, které vznikly záměrnou činností člověka (šlechtěním), je
označována pojmem „genetické zdroje“ (MZe, 2006).
1.1.1 Význam genetických zdroj ů
V současné době je v Evropě ohrožena existence řady místních plemen hospodářských zvířat.
Vliv jednostranného selekčního tlaku působí, že řada původních plemen je překřížena nebo je
postupně vyřazována z chovu (MÁCHA, 1993).
Se zánikem původních plemen se ztrácí i cenné geny, které byly pro tato plemena typické
a jejichž přítomnost v dědičném základu byla hlavní příčinou přizpůsobivosti místním
podmínkám. Původní plemena je nutné udržovat jako zdroje genetické proměnlivosti pro
zabezpečení realizace šlechtitelských a hybridizačních programů v chovu hospodářských zvířat.
Při uchovávání biofondu nelze opomíjet i kulturní hledisko, protože plemena hospodářských
zvířat patří ke kulturnímu dědictví každého národa (HROUZ a kol., 1997).
Ohrožené plemeno navržené jako genový zdroj se musí od ostatních převládajících plemen lišit
v zásadních hospodářsky důležitých znacích (velikost těla, rezistence vůči zátěžím, odolnost k
chorobám, barva srsti, fyziologické zvláštnosti, specifické geny, biochemický polymorfismus
nebo krevní skupiny). Tyto rozdíly musí být nejméně v jednom z uvedených kritérií a alespoň
tak velké, že je nelze intenzivní selekcí změnit za tři generace (MAJERČIAK, 1993).
V roce 1992 podepsalo 157 zemí včetně ČR „Konvenci o biologické diverzitě“. FAO jako
organizace OSN převzala zabezpečení a plnění programu biodiverzity v oblasti živočišných
a rostlinných zdrojů (BULLA, 1996). Koncepce biologické diverzity specificky uznává
„domestikované a chované“ druhy jako významný komponent globální biologické diverzity.
Upozorňuje národy, aby identifikovaly a monitorovaly svou biodiverzitu s cílem zachovat,
organizovat a užívat výsledná data a začlenit konzervaci a užití biologických zdrojů do
národních programů (URBAN, 2001).
8
1.1.2 Uchování genetických zdroj ů
V globální databance pro „Farm Animal Genetic Resources“ jsou plemena hospodářských
zvířat zařazena do následujících kategorií:
• vyhynulá - pokud již není možné populaci daného plemene obnovit,
• kriticky ohrožená - pokud je celkový počet samičích plemenných jedinců ≤ 100
a celkový počet samčích plemenných jedinců ≤ 5,
• ohrožená - celkový počet samičích plemenných jedinců je > 100 a ≤ 1000 a celkový
počet samčích plemenných jedinců > 5 a ≤ 20 (SCHERF, 2000).
Populace je ohrožena tehdy, klesne-li její početnost u velkých druhů hospodářských zvířat pod
5000 jedinců a u malých dokonce pod 7500 zvířat. Pro populace na vzestupu nebo na ústupu
v tomto případě platí populační rozmezí cca ± 20 %. Za silně ohroženou je považována
populace, jejíž četnost klesla pod 1000 kusů, nebo jejíž počet samčích linií je menší než 10
(GRÜNENFELDER, 1993).
Zachování původních plemen se zajišťuje metodami in situ a metodami ex situ. Metody ex situ
zahrnují jak kryokonzervaci (tj. zmrazování spermatu, embryí atd.), tak zachování populací
živočichů daleko od místa jejich původního výskytu (např. chovná stáda ovcí plemene valaška
v Německu). Metody in situ představují v podstatě „zachování plemene přímo na místě“
(GRÜNENFELDER, 1993).
Pouze kryokonzervací nelze zachovat původní plemeno, protože doba kryokonzervace embrya
znamená přerušení adaptability na prostředí a po oživení se jedinec dostává do nových
podmínek, na které není adaptován. Může tím docházet ke značným zdravotním, a tím
i užitkovým změnám (MÁCHA, 1997).
Genetické zdroje nelze pouze zakonzervovat bez dalšího pokroku. Cílem šlechtění by mělo být
takzvané udržitelné zlepšování, tedy vývoj plemene v prostředí, ve kterém vznikalo
a adaptovalo se, s přihlédnutím k budoucím potřebám dané oblasti. Je nutné uchovat co nejširší
škálu jedinců s rozličným genotypem. Chovatelé svými postupy směřují spíše k uniformitě
populací jednostranným šlechtěním zaměřeným na v dané chvíli nejvýznamnější produkční
znaky (KOSOVÁ, 2008).
Kryokonzervace představuje ideální doplňkový způsob konzervace genofondu plemen
zahrnutých do NP GŽZ. Uchováván je jak reprodukční materiál (inseminační dávky a embrya),
tak materiál určený zejména pro charakterizaci a popis genetických zdrojů, monitoring změn
9
v populacích a studium užitkových vlastností plemen na molekulárně-genetické úrovni,
zejména krev, sliny, srst a další tkáně pro izolaci DNA. Pro předpokládaný rozvoj moderních
reprodukčních biotechnologií se ve stále větší míře realizuje i konzervace somatických buněk
(MÁTLOVÁ a kol., 2009).
Konzervace genových zdrojů ohrožených plemen je často chápána jen jako ochrana a uchování
vzorků semene a/nebo embryí. Toto samostatně však nezajistí efektivní uchování a co nejlepší
využití genetické diverzity hospodářských zvířat. Úspěšná konzervace genetických zdrojů
hospodářských zvířat nezbytně zahrnuje: identifikaci a seznam všech plemen, popis
a charakteristiku plemen, monitorování početních stavů populací, usnadnění současného využití
plemene, skladování dostatečného množství vzorků co nejvíce plemen (ve formě zmrazeného
spermatu, ovocytů nebo embryí), implementaci vzdělávacích programů, asistenci při vývoji
národních a mezinárodních postupů, maximalizaci zájmu kapitálových účastníků (SCHERF,
1995).
1.1.3 Národní program
Dle Plemenářského zákona (č. 154/200 Sb.) Jsou opatření k zajištění ochrany, konzervace
a využívání genetických zdrojů zvířat upravena v Národním programu konzervace a využívání
genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství (dále jen „Národní program“).
Ministerstvo zemědělství vydává Národní program vždy na dobu 5 let.
Spektrum názorů na to, jak by měly genetické zdroje být šlechtěny, je velmi široké (jako
ostatně i vlastní pojetí genetického zdroje (GZ). K lepšímu pochopení problému je potřeba
připomenout, že Národní program vznikal v polovině 90. let v odezvě na Globální strategii
využívání GZ, vyhlášenou Organizací spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) jako
jednou z cest k zajištění potravinové bezpečnosti. Vycházel přitom z Dohody OSN o biologické
rozmanitosti (CBD), která apeluje na nutnost jejího uchování a podporuje její setrvalý rozvoj
(MÁTLOVÁ, 2006).
Do genetických zdrojů hospodářských zvířat byla zahrnuta plemena skotu, ovcí a koz, koní,
prasat, drůbeže, králíků, nutrií, sladkovodních ryb a včel, která mají původ nebo jsou
dlouhodobě adaptována na území České republiky. Hlavním prostředkem jejich ochrany je
chov in situ. Další zdroje jsou udržovány ex situ, v genobankách, a to ve formě
kryokonzervovaného reprodukčního materiálu (inseminační dávky, embrya, kmenové buňky,
tkáně, zmrazené dávky mlíčí ryb) (ROUDNÁ, DOTLAČIL, 2007).
10
1.1.4 Plemena koní za řazená mezi genetické zdroje ČR
Českými plemeny jsou starokladrubský kůň, český teplokrevník, českomoravský belgický kůň,
slezský norik, český sportovní pony, moravský teplokrevník a kůň Kinský. Z toho jsou
starokladrubský kůň, českomoravský belgický kůň a slezský norik zařazeni do tzv. genetických
zdrojů. K těmto speciálně chráněným plemenům náleží ještě populace huculského koně, jehož
významná část je chována právě v ČR (MACHEK, GAUDNÍKOVÁ, 2010).
Huculský k ůň
Huculský kůň je malé horské plemeno, pocházející z oblasti Karpatského oblouku, kde vznikalo
dlouhodobým historickým vývojem na podkladě místních typů koní. V době Rakouska -
Uherska, do kterého celá oblast původního chovu huculského koně patřila, bylo započato se
systematickým chovem huculského koně v polovině minulého století, a to především pro účely
armády. Od té doby se vedou záznamy o plemenitbě a z této doby také pocházejí nejstarší
kmeny huculských koní. Huculský kůň zde již vystupuje jednoznačně jako samostatné
a specifické plemeno koní. V roce 1979 byl huculský kůň zařazen do chráněného genofondu
původních a primitivních plemen hospodářských zvířat FAO a v roce 1993 bylo toto plemeno
prohlášeno genovou rezervou ČR (ACHHK, 2009).
MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ (2002) se zabývala typologií huculských koní. Byla
udělána podrobná analýza populace huculských koní zahrnující posouzení úrovně příbuzenské
plemenitby, zjištění procentuálního zastoupení hlavních krevních linií a zastoupení krve jiných
plemen (MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ, HÁJKOVÁ, 2003).
Na základě porovnání sedmnácti tělesných měr a jedenácti indexů rozměrů těla byly
srovnávány populace huculských koní v České republice a Polsku. Analyzován byl vliv země
původu, pohlaví, věku a samčích linií (Gurgul, Goral, Oušor, Hroby, Polan, Pietrosu, Prislop).
Mezi oběma populacemi byly nalezeny vysoce signifikantní rozdíly ve dvou třetinách tělesných
měr a u více než poloviny indexů (MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ a kol., 2004).
Typický huculský kůň - představitel svého plemene - je dlouhověký, tvrdé konstituce, nesoucí
co nejúplnější genetickou informaci svého plemene. Má dobře vyjádřený plemenný typ, který
se charakteristicky vymezuje podle původních předků. Tělesný rámec s delšími liniemi, dobrým
fundamentem, korektním postojem a pravidelnými chody odpovídajícími plemenu. Kopyta jsou
odolná s tvrdou rohovinou. Pro svoji vytrvalost, skromnost, charakterové vlastnosti, pevné
zdraví a klidný temperament je zvláště vhodný pro jezdeckou turistiku, rekreaci, výcvik dětí,
hipotherapii i lehký zápřah. S ohledem na jeho velikost je dobře využitelný pro jezdecký
11
i vozatajský provoz. Huculský kůň patří mezi pozdní plemena dospívající v 5 až 6 letech. Plně
výkonným zůstává při dobré péči až do pětadvaceti let, dožívá se třiceti, výjimečně i více let
(ACHHK, 2009).
Dospělí koně by měli dosáhnout následujících základních tělesných rozměrů (měr):
Klisny H řebci
KVH [cm] 134 - 142 136 - 144
OHr [cm] 160 -180 165 -185
OHol [cm] 17,5 -19,5 18,2 -20,2
(ACHHK, 2009)
V roce 2009 bylo v rámci celé plemenné knihy Huculský kůň nově zařazeno do chovu pouze 22
klisen (v roce 2008 13 klisen). Z nich 14 vykonalo zkoušky výkonnosti, ale požadavky na
zařazení do genetických zdrojů NP splňuje jen 8 klisen (JELÍNEK, 2009).
Starokladrubský k ůň
Plemeno je dobře přizpůsobeno specifickým podmínkám prostředí, s jedinečnými vlastnostmi
a vysokou kulturní a historickou hodnotou. Plemeno je chováno ve stádech v Kladrubech nad
Labem (bělouši) a ve Slatiňanech (vraníci) a dále u soukromých chovatelů.
Hřebčín v Kladrubech nad Labem byl založen císařem Rudolfem II. v roce 1579, který dovezl
starošpanělské koně a založil plemeno Equus Bohemicus (Kůň český – starokladrubský), které
má historii delší než 400 let. Původně byli tito koně používáni pro ceremoniální účely
císařského dvora a vysokých církevních hodnostářů. Koncem 18. a začátkem 19. století bylo
plemeno dále zušlechtěno staroitalskými koňmi.
Původ starokladrubského koně je možno vysledovat zpět k zakladatelům kmenů, které daly
jména současně existujícím otcovským kmenům (Generale, Generalissimus, Sacramoso, Solo,
Favory, Siglavi Pakra, Romke, Rudolfo) (NRS, 2007).
Kůň středně velkého až velkého obdélníkového rámce s korektní stavbou těla, harmonickými
proporcemi a typickou klabonosou hlavou s výrazným velkým tmavým okem. Vyznačuje se
pravidelnými kadencovanými chody s typickou vysokou akcí hrudních končetin v klusu. Cílem
je zachování jediného původního českého plemene koní v typu galakarosiera, s využitím
k ceremoniální a reprezentativní službě, soutěžím spřežení, drezuře, baroknímu a rekreačnímu
ježdění (NH Kladruby, 2010).
12
Standard základních tělesných znaků ve třech letech věku:
Tělesný znak Hřebci Klisny
KVP [cm] 172-175 169-173
KVH [cm] 162-165 159-162
OHr [cm] 190-196 190-196
OHol [cm] 21,8-22,4 20,5-21,4
Hmotnost [kg] 570-600 545-575
(NRS, 2007)
Tomuto plemeni byla z genetických zdrojů koní věnována doposud největší pozornost
z hlediska analýz hodnocení exteriéru, liniové skladby, úrovně příbuzenské plemenitby
a efektivní velikosti populace (DUŠEK, 1981a, 1981b, 1991; JAKUBEC a kol. 1996, 1997,
1998, 1999, 2000; JAKUBEC, ZÁLIŠ, 2000; JAKUBEC, VOLENEC, 2003).
Chladnokrevná plemena koní
Mezi genetické zdroje zvířat v České republice jsou zařazena 2 plemena chladnokrevných koní
- slezský norik a českomoravský belgik. Dle nových hledisek FAO je však nutné
z celosvětového hlediska za genetický zdroj považovat každé plemeno chované na území
daného státu, vyvíjející se ve specifických podmínkách. Nemusí jít tedy vždy pouze o původní
a v daném místě vyšlechtěná plemena. Proto výčet hlavních chladnokrevných plemen
chovaných v ČR je rozšířen i o plemeno norický kůň (původní, rakouský).
Šlechtění a čistokrevná plemenitba chladnokrevných koní v České republice, realizovaná
chovatelskou veřejností a státními institucemi, předurčovala oficiální rozdělení populace
chladnokrevných koní na tři plemena. Oprávněnost tohoto rozhodnutí potvrdily roku 1991
exaktní původové genové analýzy. Dostatečně četné a čistokrevně prochované populace
belgických a norických koní moravské a české provenience byly základem pro plemeno
českomoravských belgických koní (ČMB) a plemeno norických koní (N). Obdobně čistokrevně
prochovaná populace slezských noriků, převážně slezské provenience, pro plemeno slezský
norik (SN). V celé dosavadní historii vývoje chovu a šlechtění nebyly výše uvedené populace
koní oficielně označeny příslušnými a za šlechtění odpovídajícími státními institucemi jako
plemena, i když parametry pro uznání plemene splňovaly již přibližně v 60. letech. Jedinci z
čistokrevné plemenitby i křížení, vyjma plemene SN, byly v období let 1900 až 1960 nazýváni
13
českými a moravskými chladnokrevníky a v letech 1960 až 1990 pak chladnokrevníky
(ASCHK ČR, 2001).
Za posledních 14 let se počet zapouštěných klisen snížil na méně než polovinu. Naopak se
výrazně zvýšilo procento čistokrevné plemenitby. Chovatelé tedy, především v důsledku
současné finanční podpory, častěji zapouštějí kvalitní klisny zařazené do vyšších oddílů PK.
Kvalita klisen v GZ se tak stále mírně zvyšuje a zároveň je vysoký podíl klisen zařazených do
HPK (TEPLÝ, POLÍČEK, 2009).
Do GZ jsou zařazovány pouze klisny, které od roku 1997 absolvovaly výkonnostní zkoušky.
V roce 2009 proběhly zkoušky výkonnosti klisen na 12 místech. Zúčastnilo se jich celkem 99
klisen plemen ČMB, N a SN (TEPLÝ, POLÍČEK, 2009).
HÁJKOVÁ (2004) podrobně analyzovala exteriérové vlastnosti populace českomoravského
belgického koně a slezského norika v České republice. Dle vysokého počtu nalezených rozdílů
mezi plemeny, potvrzuje správnost rozhodnutí o vedení samostatných plemenných knih pro
českomoravského belgického koně, slezského norika a norika.
Odlišnost slezského norického koně od norika je dána podle MISAŘE (1997) skutečností, že
vznikal převodným křížením teplokrevných klisen. V důsledku toho je jeho použití ve srovnání
s ostatními chladnokrevnými plemeny všestrannější.
Českomoravský belgický k ůň
Až do druhé poloviny 19. století byl na území ČR chován převážně teplokrevný kůň. Pak
vznikla potřeba hospodářsky využitelnějších typů koní a v krátkém čase se rozšířil chov
chladnokrevných belgických koní, jejichž dovoz končí v roce 1924. Přes určité rozdíly v typech
chovaných v Čechách a na Moravě vznikl postupně jednotný typ českomoravského belgika,
který se liší od ostatních zahraničních belgických plemen chladnokrevných koní. Je typově
lehčí, bez přehnané robustnosti, velmi pohyblivý a relativně ušlechtilý, výkonnostně velmi
spolehlivý i v maximálním nároku na tažnou sílu. Převažující barvou je ryzák s bohatou světlou
hřívou a ohonem s typickými rousy (NRS, 2007).
Názvem českomoravský belgický kůň (ČMB) byla v roce 1991 označena cca 800členná,
reprodukčně aktivní, populace chladnokrevných hřebců a klisen chovaných v ČR (VOLENEC,
TEPLÝ, 2004).
Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech stáří, středního čtvercového
rámce s dobrým osvalením, minimalizací exteriérových vad (ASCHK ČR ČMB, 2010).
14
Minimální tělesné míry při zápisu do plemenné knihy:
Hřebci Klisny
KVP [cm] 166 165
KVH [cm] 156 155
OHr [cm] 187 192
OHol [cm] 24 23 (HPK)
22 (ostatní)
(ASCHK ČR ČMB, 2010)
Plemeno se vyznačuje ranějším dospíváním cca ve 3 letech stáří, dlouhověkostí, dobrou
plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno
především pro práci v tahu (ASCHK ČR ČMB, 2010).
Slezský norický k ůň
Populace slezských noriků se utvářela ve specifických klimatických a půdních podmínkách Slezska
v posledních cca 100 letech a to zpočátku (období let 1900 až 1950) na bázi importů
originálních norických hřebců rakouské provenience a bavorských chladnokrevných hřebců
bavorské provenience - pocházejících původem z originálních rakouských noriků (ASCHK ČR,
2001).
Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající v pěti až šesti letech stáří, delšího rámce, s dobrým
osvalením. Hlava suchá, ušlechtilá s oválnou očnicí, možný mírný klabonos, krk středně vysoko
nasazený, přiměřeně dlouhý, klenutý, často s méně výrazným kohoutkem, dobře úhlovaná delší
lopatka, umožňující prostorný chod, hrudník středně hluboký, široký, oválný, středně dlouhý.
Delší, pevný dobře s bedry vázaný hřbet, středně dlouhá, dobře vázaná pevná bedra, mohutná,
delší, skloněná, široká a silně osvalená záď, s náznakem šavlovitého postoje pánevních
končetin. Fundament suchý, kostnatý, klouby a šlachy výrazné, suché. Přiměřeně dlouhé
a správně úhlované spěnky. Kopyta pevná, pružná a dobře utvářená (ASCHK ČR SN, 2008).
Minimální tělesné míry při zápisu do plemenné knihy:
Hřebci Klisny
KVP [cm] 166 165
KVH [cm] 156 155
OHr [cm] 187 192
OHol [cm] 23 22
(ASCHK ČR SN, 2008)
15
Plemeno se vyznačuje pozdějším dospíváním cca v 5 letech věku, dlouhověkostí, dobrou
plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno
především pro práci v tahu. Zvířata jsou přiměřeného temperamentu, vyrovnaného charakteru,
snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá a dobře spolupracující s lidmi (ASCHK ČR SN, 2008).
Norický k ůň
Populace norického koně se utvářela, v podmínkách ČR, v posledních cca 100 letech, a to
zpočátku (období let 1900 až 1950) na bázi různě četných importů originálních norických
hřebců rakouské provenience a bavorských chladnokrevných hřebců bavorské provenience
pocházejících z originálních rakouských noriků (ASCHK ČR N, 2008).
Chovným cílem je chladnokrevný kůň, dospívající ve čtyřech letech věku, mírně delšího
rámce, s dobrým osvalením (ASCHK ČR N, 2008).
Norik je pracovitý, dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru,
dobře krmitelný, pohyblivý, se středně prostornými chody, převážně hnědák nebo ryzák
(VOLENEC, 1996).
Minimální tělesné míry při zápisu do plemenné knihy:
Hřebci Klisny
KVP [cm] 166 165
KVH [cm] 156 155
OHr [cm] 187 192
OHol [cm] 23 22
(ASCHK ČR N, 2008)
Plemeno se vyznačuje, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro
různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu. Zvířata jsou
přiměřeného temperamentu, vyrovnaného charakteru, snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá
a dobře spolupracující s lidmi (ASCHK ČR N, 2008).
1.2 VÝKONNOST
Kontrolou užitkovosti získáváme opakovaným a přesným měřením podklady pro genetické
ocenění zvířat. Naší snahou je na základě znalosti vývinu užitkových vlastností a znaků zvířat
identifikovat s dostatečnou spolehlivostí geneticky nadřazená zvířata. Základem šlechtění koní
16
v ČR jsou systémy hodnocení užitkovosti a výkonnosti u jednotlivých plemen (JAKUBEC,
VOLENEC, 2003).
Užitkovost koně je charakterizována poskytováním svalové síly k přemísťování břemene v tahu
nebo nesením. V obou základních typech pracovního využití se ze základního diferenciačního
hlediska rozlišují pracovní výkony absolutní (např. vyvinutí maximální tažné síly, překonání
dráhy v určitém čase atd.) a výkony relativní (dlouhodobé práce tažných koní atd.) (DUŠEK,
1992).
MARŠÁLEK (1996) uvádí, že čím jsou vyšší požadavky na výkonnost, tím má větší význam
temperament, charakter a pracovní ochota. Jen z koní s odpovídající chutí k práci, dobrým
temperamentem a povahou se mohou stát vynikající koně, jestliže jsou splněny předpoklady
z hlediska tělesné stavby. Naopak nemůžeme při špatném temperamentu a charakteru, i když je
výborná tělesná stavba a nadprůměrné fyziologické funkce, očekávat maximální výkonnost.
Zatímco některé vlastnosti lze hodnotit metricky, jiné vlastnosti (charakter, temperament,
jezditelnost atd.) jsou hodnoceny subjektivně. Souhrn výsledků získaných posouzením všech
vlastností pak určuje užitkovou hodnotu koně. Ta je v běžné praxi označována jako výkonnost
koně (DUŠEK, 1992).
Vzhledem k nutnosti srovnávat výsledky hodnocení je kladen vysoký požadavek na snížení
vlivu posuzovatele. Touto problematikou se zabýval např. DUŠEK (1979, 1986, 1987, 1990)
1.2.1 Vliv zát ěže na organismus kon ě
Podávaný výkon do značné míry ovlivňuje fyziologické parametry organismu koně. KRONER
(2006) sledoval parametry krve a slin u tažných koní v klidu a v průběhu výkonu, PEREZ a kol.
(1994) hodnotil u dvou skupin chladnokrevných koní vztah mezi pracovním výkonem
a kardiorespirační reakcí na zátěž v tahu, PEREZ a kol. (1996) a CABEZAS a kol. (1994)
zjišťovali fyzickou výkonnost, energetické požadavky a schopnost fyziologické adaptace
organismu tažných koní na zátěž při orbě.
Při déletrvající svalové práci se zvyšuje u pracujících zvířat počet dechů, tepů a tělesná teplota.
Zvýšený počet dechů při svalové práci se vysvětluje vznikajícím nedostatkem kyslíku,
rozmnožením kysličníku uhličitého a ostatních zplodin výměny látkové (KOŽELUHA a kol.,
1965).
DUŠEK (1962) sledoval hematologické změny po vytrvalostním maximálním tahu
v jednospřežní v saních na úseku 150 m dlouhém s postupným zvyšováním relativní tažné síly
do průměrné hranice 40,4 %. Zjistil statisticky významné zvýšení erytrocytů, hemoglobinu,
17
hematokritové hodnoty a středního objemu erytrocytu. Domnívá se, že hranice relativní tažné
síly má být při podobných zkouškách pro mladé koně maximálně 35%.
1.2.2 Nejdůležitější složky tvo řící celkovou výkonnost kon ě
Činitelé, na nichž závisí výkonnost koní, jsou:
• stavba těla,
• konstituce,
• temperament a
• charakter (MICHAL, 1957).
O výkonu zvířete v práci rozhoduje jeho mechanika kostry, vývin svalů, srdce, plic,
temperament, pohlaví, výchova a výcvik pro určitou práci. Výkon ovlivňuje i výživa zvířete
(ROZMAN a kol., 1981).
Exteriér
Ve srovnání s jinými druhy hospodářských zvířat má posuzování tělesné stavby při šlechtění
koní výrazně zřetelnější význam. Tato skutečnost je následkem faktu, že kůň je chován
především pro svalovou práci, resp. pohyb. Existují zjevné vztahy mezi znaky tělesné stavby
a jejich funkcí, resp. výkonností (JAKUBEC a kol., 1996).
U tažného koně se vyžaduje větší tělesná váha, silná kostra a končetiny, aby byl co největší
prostor k nasazení širokých svalů, které by svým stahem a natažením zprostředkovaly posun
těžkého břemena odzadu dopředu. Do těžkého tahu na rovných, tvrdých cestách jsou vhodná
raná plemena chladnokrevných koní. V horském terénu se osvědčil kůň norický (KOŽELUHA,
1965).
Podle DUŠKA (1976) je mezi habitem koně a jeho pracovní kapacitou v širším výběru
populace signifikantní vztah, není však tak vysoký, aby bylo možné jen na základě tělesné
stavby spolehlivě usuzovat na výkonnost.
DUŠEK (1977) sledoval vztah výšky koně k prostornosti chodu. Zjistil, že v rámci jednoho
plemene je tento vztah nesignifikantní.
Otázkou určení vhodného typu koně pro přibližování dřeva se zabýval DUŠEK (1980). Dle
výsledků se z obecného hlediska jako nejvšestrannější, s relativně největším využitím svalové
účinnosti, ukazuje kůň v hmotnostním intervalu 650– 750 kg. Vyhovující mohutnost
18
charakterizovaná poměrem hmotnosti a kohoutkové výšky hůlkové (tj. hmotnost na 1 m výšky)
je optimální v rozsahu 410 až 470 kg.
SIDBÄCK (1993) určuje optimální exteriér výkonného pracovního koně pro těžbu dřeva.
Vzhled hlavy nemá praktický význam, ale je odrazem temperamentu koně. Krk by neměl být
příliš krátký, jelikož je používán jako opěrný bod, pro udržení rovnováhy v náročném terénu.
Hrudník má být široký a svalnatý, s dobře klenutými žebry poskytující dostatečný prostor pro
plíce a srdce. Důležitá je dostatečná šířka v ramenech. Hřbet by neměl být příliš dlouhý,
přes hřbet je transportována síla ze zádi do oblasti plece. Dlouhý hřbet je často fyzicky slabší,
než hřbet krátký. Záď by měla být široká a dlouhá. Zde se vyvíjí veškerá tažná síla. Zdůrazňuje
důležitost utváření končetin, podstatné je zejména bezchybné utváření holenní kosti. Pro
úspěšné zvládnutí náročné práce je významným faktorem i kvalita kopyt, která by měla být
velká, s pružnou kopytní stěnou.
Vliv 17 tělesných rozměrů na délku a frekvenci kroků (kadenci), rychlost v kroku, klusu a cvalu
na dráze dlouhé 100 m u teplokrevných koní hodnotil MARŠÁLEK a kol. (1995). Délka
předloktí a délka kosti kyčelní statisticky významně ovlivňovaly frekvenci kroků, zatímco
rychlost v klusu byla významně ovlivněna délkou přední spěnky a šířkami pánve.
DOLVIK a KLEMETSDAL (1999) sledovali 4 tělesné míry a 72 subjektivně posuzovaných
znaků končetin ve vztahu k výkonnosti u norských chladnokrevných klusáků. Zjistili významný
vliv tělesné stavby koní na jejich výkonnost.
KASHIWAMURA a kol. (2001) potvrzují ve své práci významný vztah mezi obvodem holeně,
délkou těla a délkou stehna k výkonnosti tažných koní.
DUŠEK (1971) zjistil u klisen tehdejšího českého chladnokrevníka pro základní tělesné míry
(KVH, OHR, OHol, KVP) variační koeficienty v rozmezí od 2,29 % do 4,09 % a pro hřebce
v rozmezí od 1,69 % do 3,47 %.
Konstituce
Konstituce je významná vlastnost, ve které se zobrazuje fyziologická činnost organismu. Je to
stupeň celkového zdraví a formy reaktivnosti na dané podmínky prostředí (DUŠEK, 1999).
Konstituce jako faktor podmiňující výkonnost vyjadřuje stupeň odolnosti koně proti
nepříznivým vlivům tělesné námahy, která je rozhodující složkou užitkovosti koně
(MARŠÁLEK, 2008).
19
Konstitucí se rozumí stupeň zdraví daného jedince, tj. výraz jeho životní energie, která je
výsledkem jednak anatomické struktury, jednak fyziologické zdatnosti jednotlivých orgánů
a tkání těla (KOŽELUHA a kol., 1965).
Temperament
Temperament je nervovou složkou konstituce a při posouzení je mu věnována významná
pozornost, protože je jím určen stupeň energie a vytrvalosti, s jakou kůň vykonává
požadovanou práci (MARŠÁLEK, 2008).
Projevy temperamentu spolu s duševními ději jsou podmíněny bystrostí smyslů. Ty jsou
vzhledem k charakteru chovu koní na vyšší úrovni než u druhů zvířat chovaných jen stájově.
V širších návaznostech souvisí temperament též s plemenem a pohlavím. Je ho nutné posuzovat
nejen při předvedení koně, ale hlavně při jeho pracovním využití (DUŠEK, 1999).
Zajímavý je poměr charakteru a temperamentu jako výkonnostních faktorů. Čím je kůň
temperamentnější, tím je náročnější na správné, logické a jemné jednání člověka, aby nebyl
pokažen nejdůležitější výkonnostní faktor, tj. charakter (MICHAL, 1958).
Charakter
Charakter - povaha - je vlastnost, která do značné míry určuje využití koní v chovu nebo
v práci. Posuzuje se podle stupně podrobení se vůli člověka. Charakter je dědičně podmíněn,
daleko více ho však ovlivňují vnější podmínky než např. temperament (DUŠEK, 1999).
Bodové hodnoty charakteru v testaci v našich chovech jsou vysoké, téměř monotónní. To však
neukazuje na formální hodnocení této disciplíny, ale na skutečnost, že po několika generacích
testace koní se požadovaný charakter v chovu stabilizuje a že nevhodní jedinci byli z chovu
vyřazeni. Druhý aspekt, který se v bodové hodnotě stájového charakteru promítá, je nedostatek
posuzovaných znaků projevů koní (DUŠEK a kol., 1998).
Jednotlivé složky charakteru bývají na sobě vzájemně nezávislé, např. koně, kteří při styku
s člověkem vykazují špatný až zlý charakter, mají výbornou povahu při práci a koně jinak hodní
odpírají snadno poslušnost, jakmile po nich požadujeme výkon (NAVRÁTIL, 2000a)
Mechanika pohybu
Základní vlastností koně je jeho pohybová způsobilost. Čím lehčeji, pravidelněji, prostorněji
a bez námahy kůň střídá jednotlivé nohy v pohybu, tím méně se unavuje a tím více pracovního
zatížení vydrží (JISKROVÁ, 1992).
20
Vydatnost chodu je závislá na utváření a činnosti pohybových orgánů, temperamentu a vůli
koně, což se odráží ve výkonu koně. Utváření jednotlivých tělesných partií, síla kostí a svalů
a úhlování jednotlivých kloubů dává pouze předpoklady k výraznosti a rychlosti pohybu
(MARŠÁLEK, 2008).
Základní chody koně jsou krok, klus a cval (DUŠEK, 1999).
Krok
Krok je čtyřdobý chod s průměrnou rychlostí 6,5 km/hod. Jedno kopyto je vždy ve vzduchu,
zatímco ostatní tři jsou na zemi, kromě krátkého okamžiku, kdy kůň přesouvá váhu z jedné
končetiny na druhou (HIGGINS, 2009).
Sled končetin je v diagonálním pořadí (některá zadní, protilehlá přední, druhá zadní a jí
protilehlá zadní) (MARŠÁLEK, 2008).
Krok je nejpomalejší chod koně. Rychlost se pohybuje v rozmezí od 6 do 8 km za hodinu, délka
kroku 1,5 až 1,9 m, frekvence 0,8 až 1,1 krok.s-1. V tomto typu chodu zvyšuje kůň rychlost
převážně prodlužováním jednotlivých kroků, ovšem někteří jedinci mohou zvýšit rychlost
zvýšením krokové frekvence (DVOŘÁKOVÁ a kol., 2005).
Krok má být pravidelný, prostorný, kmihuplný. V kroku dosahuje kůň v průměru rychlosti
100 m za minutu, takže za hodinu urazí 6 km (DUŠEK, 1999).
V sagitální rovině dochází odrazem zadní končetiny koně k poklesnutí zádě a k vyklenutí beder,
při došlapu ke zvednutí zádě a k poklesu beder (DVOŘÁKOVÁ a kol., 2005).
Při chůzi se páteř střídavě podélně vlní v horizontální rovině a v důsledku toho se střídavě
vychyluje i příčná osa kyčelních a ramenních kloubů (KOMÁREK a kol., 1971).
V dobrém kroku kůň předvádí stejně dlouhé, aktivní, rytmické a impulzivní kroky. Takového
kroku kůň dosáhne, když má pružné svaly, ohebné klouby a hřbet mu pracuje (HIGGINS,
2009).
Klus
Klus je rychlejší formou pohybu. Odraz zadních končetin je energičtější než v kroku (DUŠEK, 1999).
Za klusu se zvíře pohybuje tak, že úhlopříčné končetiny vykonávají současně stejný pohyb (tzv.
diagonální klus) (JEŽKOVÁ, 1969).
Klus je dvoudobý symetrický chod. Pracovní klus má průměrnou rychlost 8 až 13 km.hod-1
(HIGGINS, 2009).
21
Rychlost v klusovém pohybu je závislá na délce jednotlivých vykročení a na rychlosti jejich
následného opakování. Délka prostoru podchycení přeplné akci všech čtyř končetin je 2,20 až
3,30 m (HARTMANN a kol., 1957).
Klus má být čistý - nesmí nastat opoždění některé nohy a musí být zachován pravidelný rytmus.
Proto v klusu nejlépe diagnostikujeme kulhání, které může být v kroku a ve cvalu neznatelné
(MARŠÁLEK, 2008).
Cval
Cval je vlastně nepřetržitá řada skoků za sebou pravidelně jdoucích a podle toho, jsou - li obě
pravé nebo levé v náskoku, rozeznáváme cval vpravo nebo vlevo (MARŠÁLEK, 2008).
Rychlost tohoto chodu výrazně kolísá a může dosáhnout až 27 km.hod-1. Koně nese dopředu
setrvačnost a pomáhá mu udržet rovnováhu, a to i když se země dotýká pouze jedno kopyto
(HIGGINS, 2009).
Délka kroku při cvalu je u koně 80 až 475 cm, rychlost dosahuje 10 až 20 km.hod-1. Rychlost
závodního cvalu bývá až 58 km.hod-1 (JEŽKOVÁ, 1969).
Pohyb kon ě v tahu
Pohyb tažného koně musí být energický, ale volný. Koně s trhavým pohybem mají menší výdrž
a také horší stabilitu v těžkém terénu. Strnulý kůň s přemírou energie se nedokáže vyrovnat
s těžkou a dlouhotrvající prací (SIDBÄCK, 1993).
Pro pracovní využití tažných koní DUŠEK (1999) uvádí, že při zvyšování tažné síly dochází ke
zkracování délky kroku. Dále určil, že se zvyšuje rychlost na krátké vzdálenosti vlivem
zvyšující se tažné síly.
Při zahájení tahu kůň rozkládá svou hmotnost do postrojů, tedy do tlakových bodů (na předních
končetinách na lopatce) a navíc do opěrného bodu, tedy kopytního kloubu. Kůň výrazně napíná
krk ve směru dopředu a dolů, lopatka se staví strměji, pažní kloub se napíná (otevírá) a ohýbá
se (uzavírá) kloub loketní. Přední končetiny zaujímají zákročný postoj a těžiště koně je
posouváno vpřed a tažný odpor působí ve směru opačném (SCHROLL, 2008).
V tahu se nejvíce namáhá končetina ve fázi podpěru, zvláště v jeho konečném okamžiku, kdy je
končetina lomena nejvíce ve spěnce. Nejvíce se tak namáhá (napíná) šlacha hlubokého ohybače
prstu (DUŠEK, 1999).
Kůň v těžkém tahu má fázi kmitu poměrně krátkou a relativně rychlou na rozdíl od koně
v lehkém tahu, nebo pod sedlem. Délka kroku koně v těžkém tahu je závislá na velikosti síly,
22
s jakou překonává hmotnost břemene, a částečně na terénu (do kopce je prostor daleko kratší)
(MARŠÁLEK, 2008).
1.2.3 Vnější vlivy
Na pracovní výkonnost zvířat má vliv druh postroje a druh zápřeže (KOŽELUHA a kol.,
1965). Schopnost pracovního koně podat optimální výkon je výrazně ovlivněna postrojem
použitým pro danou práci, jeho správnou velikostí a uzpůsobením tělesným rozměrů koně. Vliv
tří různých druhů postrojů na sílu tahu a rychlost práce koně v zápřeži zjišťoval MENGISTU
(1996), sledoval schopnost regenerace organismu měřením tělesné teploty, frekvence tepu
a dechu po výkonu. Z tohoto hlediska je optimální chomoutový postroj, který v důsledku větší
kontaktní plochy umožňuje maximální využití tažné síly koně. Chomout nemá být malý ani
velký. Malý chomout ztěžuje koni dýchání, velký chomout přenáší opěrnou plochu koni na
lopatky, čímž snižuje jeho výkonnost a mnohdy způsobuje bolestivé otoky (KOŽELUHA a
kol., 1965).
HOBBS (2001) uskutečnila kinesiologickou analýzu optimálního zatížení koně ve vztahu
k tažnému postroji. Konečný projekt zahrnoval studium kinematiky (geometrie) a kinetiky
(síly) produkované pracovním koněm v průběhu tahu s ohledem na zatížení postroje, jeho
optimální nastavení a úhel tahu.
Pohyb koně je z anatomicky funkčního hlediska ovlivňován udidlem a otěžemi. Důležité je
citlivé zacházení, které pokud možno pohyb koně nebude omezovat (GEYER, WEISHAUPT,
2006).
1.2.4 Fyzikální podstata výkonnosti tažných koní
Hodnocení výkonnosti tažných koní je z hlediska fyzikální charakteristiky podstatně jednodušší
než koní jezdeckých. Kůň vykonává při tahu práci, jejíž obtížnost se určuje veličinou tažné síly.
Technickou jednotkou práce je jeden kilogrammetr. Je to práce vykonaná silou 1 kg po dráze
1 m, jeli směr síly a dráhy souhlasný. Jednotka výkonnosti v technické soustavě měr je koňská
síla vyjádřená v kgm za sekundu (DUŠEK, 1999).
Závislost rychlosti pohybu na výkonnosti zohlednil DUŠEK (1957), který udává, že množství
práce, kterou musí kůň k přepravě určitého nákladu vynaložit, závisí na síle tahu (P), rychlosti
(v) a čase (t): N = P . v. t . Podobný vztah používá i RÓNAY a DEJMAL (1991), uvádí, že
s prací při vyšší rychlosti výkonnost zvířete klesá. Výkon je pak vypočítán dle vztahu E = Ft . c,
kde c je rychlost při práci (m.s-1) a Ft tažná síla.
23
Normální tažná síla je takový stupeň vyvinuté síly, kdy při určitém pracovním efektu vynakládá
kůň úměrné svalové vypětí a organismus se udržuje fyziologicky v rovnovážném stavu
(DUŠEK, 1999).
Pro zjištění normální síly koně, která nebude mít za následek jeho přetěžování, udává JINDRA
a kol. (1955) následující vztah pro těžké koně: Ft = G/8+12, kde G je živá hmotnost koně a 8 je
výzkumem stanovený koeficient.
MATYÁŠ (1962) udává normální sílu zvířete na 1/5 až 1/6 jeho živé hmotnosti, tedy 15 až 20 %.
DUŠEK (1957) rozdělil tažnou sílu dle % živé váhy koně:
Lehká práce do 13 % živé váhy koně
Střední práce od 13 do 15 % živé váhy koně
Těžká práce od 15 do 18 % živé váhy koně
Velmi těžká práce od 18 do 20 % živé váhy koně.
Nad 20 % živé váhy koně je práce zdraví koně škodlivá, a proto je nepřípustná.
Síla tahu, kterou musí kůň vynaložit k přepravě určitého nákladu, je podmíněna mimo váhu
taženého břemene ještě několika jinými faktory, a to: úhlem tahu, jízdním odporem a početností
zápřeže (DUŠEK, 1957).
Optimální interval úhlu je 18° až 21°, kdy je tažná síla v postraňcích vyšší o 5 až 10 % než
přímočaře vyvíjená síla (DUŠEK, 1962). Platí, že čím menší úhel, tím větší je potřeba tažné
síly. Pro praxi to znamená, že níže umístěný tažný bod na postroji (příkladem může být poprsní
postroj) negativně působí na tažnou sílu koně (SCHROLL, 2008).
1.2.5 Výkonnostní zkoušky chladnokrevných plemen ko ní
Maximální výkonnost je schopnost jedince dosáhnout při mobilisaci tělesných energetických
rezerv (přibližující se hranici vyčerpání organismu) největší výkon za časovou jednotku. Tento
krajní fyziologický stav se však u koní nepožaduje. Výkonnost je tedy výsledek dosažený při
vysokém pracovním úsilí, aniž by docházelo k poškození organismu. U mladých teplokrevných
a chladnokrevných koní nelze maximální výkonnost požadovat ani při výkonnostních
zkouškách, protože by to mělo za důsledek jejich psychický i fyzický stres. Podstatou
výkonnostních zkoušek u těchto plemen je požadování zvýšených výkonů, avšak úměrných
věku (DUŠEK, 1999).
24
Jednou z nejdůležitějších částí systému výběru chovných koní je objektivní hodnocení vlastní
biologické a hospodářské hodnoty koně (MACIJAUSKIENE, 2006).
PIERAMATI a kol. (2000) hodnotil genetické parametry pro ukazatele výkonnosti u koní
plemene Maremmana v průběhu tréninkového období a při výkonnostních zkouškách. Nejvyšší
fenotypové a genotypové korelace nalezl u temperamentu a jezditelnosti, nejnižší naopak
u jezditelnosti a celkové pracovní ochoty. Výsledky výkonnostních zkoušek spolu korelují
méně než ukazatele hodnocené během tréninkového období.
MACIJAUSKIENE (2006) analyzoval výkonnostní zkoušky litevského národního plemene
Žemaitukai. Chovatelské směry se rychle obrací ke koním pro sportovní a rekreační využití.
Proto bylo nutné nalézt kriteria pro zhodnocení biologických a pracovních znaků původních
litevských plemen koní.
Výkonnostní zkoušky chladnokrevných koní v ČR
Zkušební řád, jako součást Šlechtitelského programu, je pro všechna tři chladnokrevná plemena
stejný. Ve zkušebním řádu jsou uvedeny zásady a pravidla pro jednotlivé druhy posuzování
výkonnostních zkoušek a zásady pro určování hodnotitelů nebo složení hodnotitelských komisí.
Hodnotitelem musí být schválený uznaným chovatelským sdružením (dále jen UCHS).
Hodnocení chladnokrevných koní probíhá u hříbat do věku 3 let známkami v rozsahu 1 až 5
bodů, u starších koní při zápisech do PK (svodech) a při výkonnostních zkouškách známkami
v rozsahu 1 až 10 bodů. Hodnotí se celými čísly bez používání desetin.
Hodnotí se:
a) hříbata pod klisnou,
b) hřebečci v testačních odchovnách,
c) klisny při zápisu do PK a při výkonnostních zkouškách,
d) koně na výstavách a přehlídkách,
e) hřebci při výkonnostních zkouškách a 60 denním staničním testu,
f) hřebci při udělování výběru k plemenitbě a při zápisu do PK.
Zkoušky výkonnosti klisen
Zkoušek výkonnosti se mohou zúčastnit klisny již zapsané do plemenné knihy.
Nejdříve probíhá zkouška v zápřeži. Zkouší se ve dvojspřeží, je možno zvolit i jednospřeží. Pro
jednospřeží je volen lehký vůz se dvěma nápravami a dvěma oji. Ve dvojspřeží musí jít 3letá
25
klisna opět jen s 3letetým koněm, tedy bez staršího koně jako učitele. V případě, že se VZ
účastní starší klisny pak je zápřež bez omezení.
Hodnotí se mechanika pohybu a ovladatelnost spřežení (C4), ihned poté následuje zkouška
ovladatelnosti spřežení na parkuru (C7), kdy je předepsaným chodem klus.
Jako poslední probíhá zkouška spolehlivosti v tahu v samotě (C8), klisna musí 3x zastavit
a znovu zabrat v těžké zápřeži, kterou představují saně s hmotností 300 kg.
Hodnotí se:
a) mechanika pohybu - koeficient přepočtu průměrného hodnocení je 0,3
b) schopnosti, ochota k tahu - koeficient přepočtu průměrného hodnocení je 0,5
c) připravenost k výkonu (klid, vyrovnanost res. charakter) - koeficient přepočtu průměrného
hodnocení je 0,2
Výsledek zkoušky se vypočte z průměrů bodového hodnocení všech hodnotitelů v jednotlivých
částech, vynásobením koeficienty a součtem těchto podílů.
Zkoušky úspěšně absolvuje klisna s minimálním hodnocením výkonnosti na úrovni 5 bodů
a s dílčím hodnocením užitkových - výkonnostních znaků na úrovni nejméně 4 bodů.
Zkoušky výkonnosti h řebců
Do staničního testu v délce trvání 60 dnů, zakončeného zkouškami výkonnosti, mohou být
zařazeni chladnokrevní hřebci, kteří budou splňovat kritéria podle následujících bodů:
a) Posouzení celkového tělesného vývinu a splnění stanoveného požadavku minimální KVH
a obvodu holeně vzhledem ke standardu při zařazení do staničního testu.
b) Oboustranně prokazatelný původ do čtvrté generace předků při splnění podmínky
stejnosměrné plemenitby, přičemž platí zásada: otec a otcové matek v přímé mateřské linii,
při taxativně stanoveném počtu generací – do 4 generace předků, přísluší k vlastní chovné
populaci plemene nebo k takové populaci, která splňuje záměry a cíle chovného programu.
c) Hřebci zařazení do staničního testu musí být zdraví, prostí zjevných, dědičně podmíněných
a konstitučních vad a chorob.
d) Zkoušek výkonnosti se mohou zúčastnit chladnokrevní hřebci dvouletí a tříletí (dle ročníků)
26
Posuzované znaky, vlastnosti a zkušební discipliny při staničním testu:
• typ a pohlavní výraz,
• exteriér,
• výkonnost.
Všechny uvedené znaky se hodnotí desetibodovým systémem a jejich preference je určena
významovými součiniteli.
Výkonnost (C) je celková výkonnost koně, která sestává z hodnocení výcviku (C1), distanční
jízdy v páru v zápřeži (C2), zkoušky ovladatelnosti v páru na vozatajském parkuru (C3),
zkoušky mechaniky pohybu v jednospřeží (C4) a ze zkoušky v tahu v jednospřeží v kládě (C5).
(ASCHK ČR SN, 2008; ASCHK ČR ČMB, 2010; ASCHK ČR N 2008)
Hodnocení výkonnostních zkoušek
V případě sportovních koní MARŠÁLEK (2006) uvádí, že subjektivní hodnocení umožňuje
zohlednit některé kvalitativní znaky a vlastnosti např. výbušnost, odvahu, schopnost korigovat
chyby, pozornost koně, soustředěnost na překážku, vyváženost a pravidelnost pohybu před
skokem a za skokem, klid při překonávání překážky apod. Samotný průběh skoku však není
jednoduché přesně zaregistrovat. Posuzovatel si obvykle všimne nejzřetelnějších projevů –
skokového luku, flexe předních a zadních končetin, letové křivky vycházející z intenzity odrazu
a poměru výšky a délky skoku.
Základem podchycení vlastností a znaků je subjektivní hodnocení a posouzení užitkových
a výkonnostních vlastností, jakož i znaků tělesné stavby pokud možno co nejpřesněji
a objektivně. Značným příspěvkem k objektivizaci vlastností a znaků je komisionelní
hodnocení koní, tj. za účasti více jedinců, kteří v podstatě tvoří komisi posuzovatelů či
hodnotitelů (JAKUBEC, VOLENEC, 2003).
ANDREJSOVÁ (2008) hodnotila ukazatele výkonnosti u části populace starokladrubských
koní, která se zúčastnila výkonnostních zkoušek v letech 1995 - 2004. Nejnižšího variačního
koeficientu dosáhla hodnocená vlastnost fundament a celkový soulad, naopak nejvyšší variační
koeficient byl u zkoušky spolehlivosti v tahu. Byly hodnoceny faktory vlivu chovu, roku
narození, věku, linie a pohlaví.
SVOBODOVÁ (2010) tvrdí, že současný stav hodnocení výkonnostních znaků a na jejich
základě zařazování jedinců chladnokrevníků do plemenitby je nevyhovující. Konstatuje, že na
jedince nejsou kladeny prakticky žádné nároky, které by formovaly a dále utvrzovaly jeho
27
celkové přednosti a navrhuje nový systém hodnocení chladnokrevných plemen koní formou
následné testace.
Zejména z důvodu nutnosti srovnávání výsledků hodnocení je evidentní potřeba snížení vlivu
posuzovatelů. Touto problematikou se zabýval v našich podmínkách zejména DUŠEK (1979,
1986, 1987, 1990) a NAVRÁTIL (2000).
1.3 POHYBOVÉ ÚSTROJÍ KONĚ
Pohybové ústrojí tvoří jednak kostra jako pasivní složka, jednak svaly jako aktivní složka.
Pohyb mezi dvěma kostmi umožňují klouby (KOMÁREK a kol., 1971). Kosterní soustava
poskytuje oporu všem měkkým částem těla a chrání důležité orgány. Svalová soustava
umožňuje pohyb a spolu s kosterní soustavou formuje vnější tvar těla (MARVAN a kol., 1998).
1.3.1 Svalová soustava
Pohyb i změny napětí vnitřních orgánů a pohyb zvířete v prostoru obstarávají svaly. Podle
mikroskopické stavby a funkčního vybavení rozlišujeme svalovinu hladkou, kosterní a srdeční.
Obecně se rozlišují dva typy pohybů aktivní a pasivní. Aktivní pohyb je výsledkem vlastní
pohybové činnosti zvířete (KOUDELA, 2003).
Kosterní svalstvo je aktivní složkou pohybového ústrojí, zatímco kostra je složkou pasivní.
Kosterních svalů je o koně přibližně 340 (DUŠEK, 1999).
Kosterní, příčně pruhované svaly jsou různě velké a vyskytují se v mnoha tvarech. Reagují na
podněty motorických nervů, jsou velmi pružné a disponují značnou kontraktivní silou
(HIGGINS, 2009).
Svalová činnost se dělí na izotonickou, kdy se sval zkracuje a jeho napětí se nemění, a izometrickou,
kdy je sval napnut, energie se proměňuje ve zvýšené napětí svalu (DUŠEK, 1999).
Jednotlivé svaly kosterní svaloviny se často popisují podle typu pohybu, který vykonávají.
Rozlišujeme flexory (ohýbače), které jsou umístěny na končetinách tak, že ji ohýbají v kloubu
a úhel jeho rozevření se tak zmenšuje, extenzory (natahovače), které fungují opačně než flexory
a zvětšují tak rozevření kloubu, adduktory (přitahovače), které přitahují končetinu k mediální
rovině těla, abduktory (odtahovače), které mají funkci opačnou, sfinktery (svěrače), které jsou
uspořádány kruhovitě, a mohou tak uzavírat tělní otvory (REECE, 1998).
Svaly živočišného těla dělíme na tyto skupiny: svaly hlavy, svaly trupu, svaly hrudní končetiny,
svaly pánevní končetiny a kožní svaly (KOMÁREK a kol., 1971).
28
1.3.2 Kosterní soustava
Kostra představuje celkově jednotný, avšak funkčně diferencovaný systém. V podstatě je
možné na kostře hospodářských zvířat rozlišit dvě výrazné části, a to osovou kostru (axiální
skelet) a kostru končetin (apendikulární skelet) (MARVAN a kol., 1998).
Osový skelet
Osový skelet je souhrnné označení pro páteř a kostru hrudníku. Sestává z osmi částí: 1) lebka,
2) 7 krčních obratlů, 3) 18 hrudních obratlů, 4) 6 bederních obratlů, 5) 5 srostlých křížových
obratlů, 6) 18 - 22 ocasních obratlů, 7) žebra, 8) hrudní kost (HIGGINS, 2009).
Lebka je nejsložitější částí osového skeletu. Tvoří jí párové a nepárové kosti, z nichž dolní
čelist a jazylka jsou samostatné a ostatní srůstají v jeden celek, který si zachovává nejen
druhové, ale i plemenné znaky (MARVAN a kol, 1998).
Kr ční obratle mají značný pohybový rozsah, a tvoří proto nejohebnější část páteře (HIGGINS,
2009). První dva krční obratle se v důsledku své funkce liší od ostatních, kdežto třetí až sedmý
jsou si vzájemně podobné (KOMÁREK a kol., 1971). První krční obratel, nosič (atlas) se
s hlavou, konkrétně s týlní kostí, spojuje v hlavovém kloubu. Tento kloub koni umožňuje
„pokyvovat“ hlavou. Křídlo nosiče můžeme nahmatat po obou stranách krku hned za ušima.
Druhý krční obratel, čepovec, je s nosičem sklouben pomocí výběžku, zubu, v čepovcovém
kloubu, který dovoluje stranové rotační pohyby (HIGGINS, 2009).
Hrudní obratle mají na kubických tělech malé výběžky příčné, kloubní a trny (KOMÁREK
a kol., 1971). Trnové výběžky jsou ploché, vysoké, orientované kaudodorzálně. Zvyšují se od
prvního po třetí obratel a pak se snižují (MARVAN a kol., 1998).
Bederní obratle jsou charakteristické délkou a šířkou příčných výběžků, které vystupují
horizontálně a na něž se upínají velké a silné vazy a svalové skupiny. Rovněž chrání orgány,
které jsou ukryty pod nimi (HIGGINS, 2009).
Křížové obratle srůstají v jednotnou křížovou kost, která tvoří strop pánevní dutiny a na níž se
připojuje kostní pletenec pánevní končetiny (KOMÁREK a kol., 1971). Křížové obratle zcela
srůstají ve stáří pěti let. Vytvářejí pevné spojení mezi zádí a trupem. Křížová kost se spojuje
s posledním bederním obratlem v lumbosakrálním kloubním spojení (HIGGINS, 2009).
Ocasní obratle vytvářejí kostní podklad ocasu. Kaudálním směrem postupně dochází k jejich
redukci, a to nejdříve výběžků, pak oblouků a nakonec i samotného těla (MARVAN a kol.,
1998).
29
Z 18 párů žeber je 8 párů pravých a 10 nepravých, jejichž dlouhé chrupavky na sebe navazují a
jsou upnuty k zadní části hrudní kosti tvoří společně žeberní oblouk. Ve své horní části jsou
všechna žebra kloubně spojena s páteří, což je účelné zařízení pro mechaniku dýchání (BÍLEK,
1957).
Hrudní kost je nepárová kost, která uzavírá kostru hrudníku z ventrální strany. Je složena ze
7 článků spojených chrupavčitými sponami (MARVAN a kol, 1998).
Kostra kon četin
Hrudní a pánevní končetiny jsou u obratlovců specializované pro řadu pohybů, z toho
u hospodářských zvířat pro podpírání trupu a pro pohyb. Končetiny jsou členěny na řadu úseků,
jejichž počet a základní členění jsou na obou končetinách shodné (MARVAN a kol., 1998).
Kostra hrudní kon četiny
Přední končetina se skládá z plece - tedy lopatky a ramenní kosti, spojených v ramenním
kloubu - k hrudníku je upevněna svalstvem. Dále z volných částí - tedy předloktí (kost vřetenní
a loketní), zápěstí (karpální kloub - běžně nazývaný přední koleno). Záprstí (přední holeň), kost
spěnková, korunková a kopytní s příslušnými klouby (DUŠEK, 1999).
Kůň nemá klíční kost. Končetiny jsou k tělu připojeny šlachami, povázkami a silným souborem
svalů, které stabilizují rameno a loket a upevňují lopatku ke kohoutku, páteři a žebrům
(HIGGINS, 2009).
Lopatka je velká plochá kost trojúhelníkového tvaru, která částečně pokrývá poslední krční
obratel, prvních sedm hrudních obratlů a hlavičky žeber, které jsou s nimi spojené (HIGGINS,
2009). Pohyb lopatky se děje kolem takzvaného otáčivého bodu lopatky, který je mezi horní
a střední třetinou lopatky při úponu hlavního vazu (MARŠÁLEK, 2008). Pro výkon je
významné postavení a uložení lopatky. Tažný kůň, který přenáší postrojem sílu k pohybu
břemene hlavně na spodní část plece, to je v krajině kloubů ramenních a pomáhá tak přdní
nohou zdolávat odpor břemene, při čemž přenáší své těžiště dozadu (táhne hmotností svého
těla), staví lopatku pokud možno strmě (MARŠÁLEK, 2008).
Pažní kost je dlouhá rourovitá kost. Její tělo je nepravidelné a mírně esovitě stočené
(MARVAN a kol., 1998). Leží v takovém úhlu, aby mohla pohlcovat otřesy. Má několik
speciálních výstupků, na něž se upínají svaly a šlachy (HIGGINS, 2009). Dorzolaterálně se na
hlavici nachází velký hrbol a dorzomediálně malý hrbol, které jsou vzájemně oddělené
hlubokou mezihrbolovou brázdou (MARVAN a kol., 1998). Důležitý pro výkon koně je úhel,
30
který svírá lopatka s kostí pažní. Největší byl zjištěn u klusáků (105°) a nejmenší u koní
tažných (94°) (MARŠÁLEK, 2008).
Předloketní kosti tvoří dvě kosti: vřetenní a loketní (KOMÁREK a kol., 1971). U koně obě
kosti z důvodu výkonnosti a prevence kroucení splývají v jednu (HIGGINS, 2009).
Zápěstní kosti jsou souborem nejvýše 8 malých, většinou hranolovitých kostí, vložených mezi
předloketní a záprstní kosti. U koně chybí první zápěstní kost, takže kůň má 7 zápěstních kostí
(MARVAN a kol., 1998).
Záprstní kosti jsou rourovité a jejich počet závisí na počtu prstů. U koně je jako hlavní
vyvinuta třetí záprstní kost, kterou doprovázejí jako bodcové kosti zbytky po druhé a čtvrté
záprstní kosti (KOMÁREK a kol., 1971).
Prst koně je nejdolnější šikmá část končetiny, která s horizontálou svírá normálně úhel 45°.
Skládá se jako u člověka ze 3 článků, které u koně seshora dolů se jmenují kost spěnková, kost
korunková a kost kopytní (BÍLEK, 1957). Kostru prstu doplňují ještě sezamské kosti
(MARVAN a kol., 1998). V dolní části končetiny, od karpu (zápěstí) dolů, nejsou žádné svaly.
Končetina je proto lehká, koni dovoluje pohybovat se značnou rychlostí, snižuje nároky na
energii a zvyšuje vytrvalost (HIGGINS, 2009).
Spoje kostí hrudní kon četiny
Spojením lopatky s hlavicí pažní kosti vzniká jednoduchý ramenní kloub (MARVAN a kol.,
1998). Ramenní kloub je synoviální spojení mezi lopatkou a pažní kostí tvořené kloubní
jamkou, do níž zapadá hlavice pažní kosti (HIGGINS, 2009).
Loketní kloub je synoviální kladkové kloubní spojení mezi pažní kostí a kostí loketní
a vřetenní a umožňuje pohyb jen v jednom směru. Na okovec, výběžek loketní kosti se upínají
svaly, které vytvářejí pákový efekt. Díky němu je ohýbání, natahování loketního kloubu
a pohyb hrudní končetiny výkonnější (HIGGINS, 2009). Loketní kloub hraje důležitou roli
u koně cválajícího a je méně důležitý u koně tažného nebo klusajícího. Loketní kloub musí
lehce odstávat od hrudi a nesmí být k hrudi přitisknut (MARŠÁLEK, 2008).
Kosti dolní části končetiny dohromady tvoří komplikované uspořádání kloubních spojení
a spolu s chrupavkami, vazy, krevními cévami a nervy jsou prvními kostmi končetin, které
pohlcují otřesy a nárazy. Kloubní spojení mezi kostí záprstní a spěnkovou, spěnkovou
a korunkovou a korunkovou a kopytní jsou kladkového typu, s malou „vůli“, která umožňuje
stranový pohyb a rotaci. Díky této vůli se prst koně dokáže pootočit a vyrovnat se tak
s neočekávaným, nebo nerovným povrchem (HIGGINS, 1998).
31
Celé zápěstí je obaleno kloubním pouzdrem, takže hovoříme o složitém zápěstním
(karpálním) kloubu , který se ve skutečnosti skládá ze tří nad sebou uložených kloubních
oddílů (KOMÁREK a kol., 1971). Umožňuje ohnutí, natažení a malou možnost laterálního
pohybu mezi horní a dolní částí hrudní končetiny (HIGGINS, 2009).
Klouby prstů jsou tři, a to kloub proximálního článku - spěnkový kloub, kloub středního
článku - korunkový kloub a kloub distálního článku - kopytní kloub (MARVAN a kol.,
1998). Spěnkový kloub tvoří elastickou oporu přední končetiny a tlumí nárazy. Tato elastičnost
spěnkového kloubu je umožněna sklonem spěnkové kosti a hlavně závěsným vazem. Proto je
podmínkou činnosti tohoto kloubu pevnost šlach. Závěsný vaz není spojen žádným svalem a je
celý šlachovitý (MARŠÁLEK, 2008).
Kostra pánevní kon četiny
Pletenec pánevní končetiny spojuje kostru pánevní končetiny dorzálně přímo s kostrou trupu.
Tvoří ho kyčelní, stydká a sedací kost. Kosti srůstají v jedinou pánevní kost (MARVAN
a kol., 1998).
Zadní končetina je tvořena stejným počtem kostí jako končetina přední, tj. stehno, kolenní
kloub, bérce, hleznový kloub, zadní holeň, spěnkový kloub, spěnka, korunkový kloub, korunka,
kloub kopytní a kost kopytní (DUŠEK, 1999).
Stehenní kost je uzpůsobena tomu, aby se na ni mohli upnout mohutné svaly zádě. Je jednou
z nejsilnějších a nejtěžších kostí koňského těla (HIGGINS, 2009). Na její kaudální ploše se
nachází nadhrbolová drsnatina a nadhrbolová jáma. Na proximální epifýze se nachází kulovitá
hlavice stehenní kosti, laterálně od ní je velký chocholík a kaudálně za ním chochlíková jáma
(MARVAN a kol., 1998). Na konci stehenní kosti je žlab vystlaný hyalinní chrupavkou, který
umožňuje klouzání čéšky nahoru a dolu (HIGGINS, 2009).
Čéška je velká sezamská kost, která má tvar nepravidelného trojbokého jehlanu. Je vrostlá do
úponové šlachy čtyřhlavého stehenního svalu (MARVAN a kol., 1998).
Bérce - podkladem bérce, tedy části končetiny od kolenního kloubu ke kloubu hleznovému, je
kost holenní a kost lýtková (DUŠEK, 1999). Holenní kost je hlavní rourovitou kostí bérce
(MARVAN a kol., 1998). Lýtková kost je tyčinková kost při laterální straně kosti holenní, s níž
se kloubí. U koně zasahuje do proximální hlavice kosti holenní přibližně so střední tetiny její
délky (KOMÁREK a kol., 1971).
32
Zánártní kosti vytvářejí ucelený soubor sedmi kostí, který odpovídá pětiprstému typu zvířat.
Jsou to malé kosti, rozmístěné ve třech řadách nad sebou. V proximální řadě jsou dvě největší
kosti, a to mediálně hleznová kost a laterálně patní kost (MARVAN a kol., 1998).
Kosti nártu se svým tvarem i počtem do značné míry podobají záprstním kostem na hrudní
končetině. Stejně tak i uspořádání prstních kostí i kloubů odpovídá hrudní končetině
(KOMÁREK a kol., 1971).
Spoje kostí pánevní kon četiny
Pletenec pánevní končetiny je spojený s páteří křížokyčelním kloubem na základě spojení
kyčelní a křížové kosti (MARVAN a kol., 1998).
Kyčelní kloub je místo, kde se volná pánevní končetina spojuje s pánví. Kulovitá kloubní
hlavice stehenní kosti zapadá do kloubní jamky, miskovité prohlubně tvořené spojením stydké,
sedací a kyčelní kosti. Jako kulový kloub by se kyčel dokázal pohybovat všemi možnými
směry, jeho pohyb je však omezen přídatnými vazy, které limitují rozsah pohybu končetiny na
směry nahoru a dozadu od těla (HIGGINS, 2009).
Koleno je mechanicky významný kloub, který musí přenášet nejvíce síly, a proto je také složen
z nejmohutnějších kostí (MARŠÁLEK, 2008). Nerovnosti kloubních ploch vyrovnávají
menisky z vazivové chrupavky, připevněné k holenní kosti několika vazy (MARVAN a kol.,
1998).
Klouby hlezna, složené ze tří řad kostí, jsou kladkovými klouby, kterým odpovídá lidský
kotník (HIGGINS, 2009). Dozadu z kloubu vyniká kost patní, na kterou se upíná Achillova
šlacha natahovače hlezna trojhlavého lýtkového svalu (DUŠEK, 1999). Pohyb v hlezně se děje
hlavně mezi kostí lýtkovou a hleznem, méně ve spodních vrstvách kůstek (MARŠÁLEK, 2008).
1.4 BIOMECHANIKA
Biomechanika je transdisciplinární obor, který se zabývá mechanickou strukturou,
mechanickým chováním a mechanickými vlastnostmi živých organismů a jejich částí,
a mechanickými interakcemi mezi nimi a vnějším okolím. Její transdisciplinárnost spočívá jak
v integraci metodických a poznatkových prostředků z klasických oborů (morfologie, fysiologie,
matematika, fyzika, a biofyzika, kybernetika, technická mechanika, nauka o materiálech, atd.),
tak v šíři aplikačních směrů (klinické lékařské obory, technické obory, společenské obory,
přírodní vědy, zemědělské obory, ekologie, atd.) (OTÁHAL, 1999).
33
Biomechanika aplikuje mechaniku, jinak nazývanou Newtonskou, na studium funkcí a dysfunkcí
kosterně svalového systému. Své největší uplatnění našla v ortopedii, fyzikální terapii
a rehabilitační medicíně. V prvních studiích pohybu bylo vyvinuto odvětví biomechaniky,
známé jako pohybová analýza chůze člověka, která se rozšířila na vyšetřování dalších aktivit.
Postupně se začaly vyhodnocovat nejen prototypové činnosti (chůze, běh, postoje, udržování
rovnováhy), ale i specializované pohyby jako tanec a sportovní úkony (ŠIMČÍK a kol. 2008).
Biomechanika se zabývá studiem mechanických zákonitostí a vlastností biomateriálů
a biologických systémů. Analyzuje biologické reakce živého organismu způsobené vnějšími
a vnitřními účinky z hlediska obecné mechaniky (OTÁHAL, 1999).
Kinematická analýza pohybu charakterizuje pohyb jako změnu souřadnic v určitém časovém
rozpětí, tj. zjištěním geometrie trajektorií, rychlostí a zrychlením charakteristických bodů
antropomorfního mechanismu, který simuluje pohyb reálného objektu. Nejčastěji vychází
z následné analýzy obrazové scény reálného pohybu (videozáznam, kinematografie) v rovině
(2D analýza) či prostoru (3D analýza). Do oboru působnosti patří i oblast sportu pro
diagnostiku různých pohybových dovedností s výhodou nulového negativního dopadu na
měřený objekt (SEBERA a kol., 2008a).
Při nahrávání pohybů je důležité, aby tyto pohyby byly kompletně popsány v jedné rovině.
Abychom se vyhnuli chybám plynoucím z toho, že se určité části těla pohybují mimo rovinu
pohybu, kamera by měla být umístěna dostatečně daleko od této roviny pohybu. Fyzikální
rozměry zaznamenané tímto měřením jsou v prvé řadě kinematografickými rozměry
(vzdálenost, čas, rychlost, zrychlení, úhly) (SEBERA a kol., 2008).
1.4.1 Biomechanická analýza pohybu koní
Studie FREDERISCSONa (1980) popisuje systém pro kvantitativní analýzu pohybu koní při
vysoké rychlosti. Záznam z rychloběžné kamery byl posuzován pomocí speciálního čtecího
zařízení. Hodnotil faktory spojené s poruchami pohybu, pomocí grafického znázornění úhlů,
trajektorií kloubů a segmentů těla.
Vliv pozice hlavy a krku na kinematiku páteře a zadních končetin u koní v kroku a klusu
sledoval RHODIN (2008), pomocí biomechanické analýzy. Držení hlavy a krku významně
ovlivňuje kinematiku pohybu zejména v kroku. Prokázal, že pohyb končetin i páteře jsou
významně ovlivňovány jak při vysokém tak nízkém držení hlavy a krku.
Sledování a analýza pohybu koně jsou důležitými aspekty v běžné veterinární ortopedické
praxi. Míra a způsob kulhání jsou určovány v předvedení koně na přímé linii, nebo běžícím
34
pásu v kroku a klusu (ADAMS, 1974; MÖHLLER, 1987; STASHNAK, 1989). Zejména pro
případy, kdy je obtížné přesně diagnostikovat kulhání je využíváno metody analýzy
videozáznamu kroku koně (SEEHERMAN, 1991; PEHAM a kol., 1996), počítačové simulace
a měření kroku (FREDERICSON, DREVEMO, 1972), zátěžových desek pro analýzu kroku
holandských teplokrevníků využil MERKENS a kol. (1985), tyto a další metody se liší zejména
využitelností a mírou přesnosti.
35
2 HYPOTÉZA
1. Mezi chladnokrevnými plemeny koní nejsou rozdíly ve výsledném hodnocení výkonnostních
zkoušek.
2. Základní tělesné míry chladnokrevných koní neovlivňují hodnocení dílčích částí
výkonnostních zkoušek.
3. Výsledky výkonnostních zkoušek nejsou ovlivněny hodnotiteli, místem konání, místem
a rokem narození koně a ročníkem konání výkonnostních zkoušek.
4. Biomechanická analýza pomocí videozáznamu z rychloběžné kamery neposkytuje
objektivně měřitelná data využitelná při selekci a šlechtění chladnokrevných plemen koní.
36
3 CÍL PRÁCE
1. Podrobná analýza výsledků výkonnostních zkoušek chladnokrevných koní a specifikace
vlivů, které mohou tyto výsledky ovlivňovat.
2. Posouzení změn a vývoje počtu klisen ČMB, SN a N zapsaných do hlavní plemenné knihy
(po úspěšně vykonaných výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy.
3. Porovnání základních tělesných rozměrů plemen českomoravský belgický kůň, slezský
norik a norický kůň ve vztahu k bodovému ohodnocení dílčích disciplín výkonnostních
zkoušek.
4. Posouzení závislosti mezi charakteristikami výkonnosti a základními tělesnými rozměry.
5. Návrh a ověření metodiky biomechanické analýzy pohybu pracovních koní
a) Porovnání změřených charakteristik mechaniky pohybu v kroku a kroku
v zápřeži a ověření vlivu zátěže na změnu pohybu koně
b) Ověření vztahů úhlů a vzdáleností určujících pohyb koně v kroku a kroku
v zápřeži.
37
4 MATERIÁL A METODIKA
Experimentální práce byla rozdělena do dvou dílčích částí. V první části byla zpracovávána
data z Ústřední evidence koní ve Slatiňanech a Asociace svazů chovatelů koní ČR v Písku.
V druhé byly vyhodnocovány záznamy pořízené pomocí rychloběžné kamery během
výkonnostních zkoušek chladnokrevných klisen a hřebců.
4.1 ZDROJE PODKLADOVÝCH DAT
4.1.1 Výsledky výkonnostních zkoušek
Veškeré výsledky výkonnostních zkoušek (hřebci 1991 až 2010, klisny 2000 až 2010) a další
doplňující údaje k těmto zkouškám, byly poskytnuty Ústřední evidencí koní ve Slatiňanech
a Asociací svazů chovatelů koní v Písku. Jedná se o hodnotící protokoly jednotlivých komisařů,
souhrnné tabulky výsledků přepočtené dle daných významových koeficientů a základní tělesné
míry (kohoutková výška pásková a hůlková, obvod hrudi, obvod holeně) klisen zapsaných ve
všech oddílech plemenné knihy a plemenných hřebců českomoravského belgika (ČMB),
slezského norika (SN) a norika (N).
Popis analyzovaných charakteristik
Základní tělesné míry jsou měřeny u klisen při zápisu do plemenné knihy, při svodech a u hřebců na
začátku 60denního testu.
KVP - kohoutková výška pásková je měřena páskou od vnější patky levé přední končetiny
k nejvyššímu bodu kohoutku
KVH - kohoutková výška hůlková je měřena hůlkou jako kolmá vzdálenost nejvyššího bodu
kohoutku od země
OHr – obvod hrudníku je měřen za lopatkou a kohoutkem v místě nejmenšího obvodu
OHol – obvod holeně je měřen v nejslabším místě holeně na levé přední končetině, tzn. na
přechodu horní třetiny přední holeně v druhou třetinu.
Zkušební disciplíny výkonnostních zkoušek
Klisny
Mechanika pohybu v kroku a klusu se posuzuje během zkoušky ovladatelnosti v zápřeži. Nejdříve ve
vozatajské drezuře a následně ve vozatajském parkuru.
38
Následuje zkouška spolehlivosti v tahu v samotě, během které klisny musí třikrát zastavit a znovu
zabrat. Každé zabrání je hodnoceno samostatně.
Výpočet celkové známky je dle daných přepočtových koeficientů:
1. Mechanika pohybu je průměr známek za krok a klus, násobený koeficientem 0,3.
2. Schopnosti a ochota tahu jsou průměrem známek za jednotlivá zabrání a známky za
ovladatelnost, násobené koeficientem 0,5.
3. Připravenost k výkonu je samostatná disciplína hodnocená na základě klidu,
vyrovnanosti a charakteru. Průměr všech hodnotitelů je násoben koeficientem 0,2.
Hřebci
V případě výkonnostních zkoušek hřebců se v roce 2006 zcela změnil systém posuzování,
proto bylo hodnocení rozděleno do dvou částí (výkonnostní zkoušky v letech 1991 až 2005
a 2006 až 2010).
V první části (1991 až 2005) byly hodnoceny charakteristiky exteriéru: typ a pohlavní výraz,
tělesné linie, fundament, celkový soulad a charakteristiky výkonnosti: krok, klus, ovladatelnost a první
až třetí zabrání v těžkém tahu. Tedy charakteristiky shodné s výkonnostními zkouškami klisen.
Při hodnocení zkoušek výkonnosti za období 2006 až 2010 byly analyzovány charakteristiky
exteriéru: typ a pohlavní výraz, hlava, krk, hrudník a plec, hřbet a bedra, hrudní končetiny,
pánevní končetiny, záď a celkový soulad. Disciplíny výkonnosti byly distanční jízda,
ovladatelnost v páru, krok, klus a zkouška v tahu.
- Distanční jízda – hřebci absolvují 8km dlouhou trať ve dvojspřeží. Jsou určeny krokové
a klusové úseky. Chování a výkon se hodnotí samostatně pro každého koně jednou komplexní
známkou.
- Ovladatelnost v páru – koně se posuzují na předepsaném vozatajském parkuru, posuzuje se
poslušnost, ohebnost a reakce na pomůcky.
- Mechanika pohybu v kroku a klusu je posuzována v jednospřeží při předepsané vozatajské
drezurní úloze.
- Zkouška v tahu v jednospřeží v kládě probíhá na předepsané trase, kde kočí koně musí dle
pokynů komise třikrát zastavit a jednou přepřáhnout bez cizí pomoci. Posuzuje se ochota
v tahu v samotě, ovladatelnost, chování, poslušnost a reakce na povely.
Výsledná známka je vypočítávána dle významových koeficientů pro jednotlivé části
výkonnostních zkoušek.
39
V letech 1994, 1996 a 2000 se výkonnostní zkoušky hřebců nekonaly.
Pro porovnání všech ročníků hřebců a rozdílů pohlaví byly vybrány charakteristiky společné
všem souborům dat, tedy typ a pohlavní výraz (pro hřebce), krok, klus, ovladatelnost a zkouška
v tahu. Vzhledem k tomu, že celková známka by v tomto případě byla neporovnatelná, byly
zvoleny významové koeficienty pro výpočet jedné charakteristiky za výkonnost pro celý soubor
hřebců. Typ a pohlavní výraz byl násoben koeficientem 0,2, mechanika pohybu (krok a klus)
0,3 a ovladatelnost a tah 0,5.
4.1.2 Biomechanická analýza
Sběr dat probíhal během výkonnostních zkoušek chladnokrevných klisen a hřebců v letech
2006 až 2008, v Jihlavě, Klokočově, Mohelnici, Písku a Tlumačově.
Při zkoušce v těžkém tahu byl pořizován záznam pomocí rychloběžné kamery, rychlostí 250 až
500 snímků za sekundu. Rychlost záznamu byla určena dle světelných podmínek. Vzdálenost
kamery od filmovaného koně nebyla přesně stanovena, ale pohybovala se od 4 do 8 metrů
a byla přizpůsobována místním podmínkám. Povrch byl vždy travnatý.
Druhý záznam byl pořizován ve volném kroku, bez zátěže a bez postrojů, za stejných podmínek
jako záznam první.
Z důvodu rozdílných vzdáleností kamery od koní, bylo na každém koni, zpravidla na ohlávce,
nebo na rovné a nepohyblivé části postroje, umístěno dvaceticentimetrové měřítko.
Záznamy rychloběžné kamery byly upravovány pomocí programu ProAnalyst® (Xcytex), který
umožňuje rozfázovat a analyzovat záznam. Byly vybrány 4 záběry v daných, pro všechny hodnocené
koně stejných, fázích pohybu, jak v kroku bez zátěže, tak v tahu. V jednotlivých fázích byly
následně měřeny úhly a vzdálenosti charakterizující pohyb v daném okamžiku.
Specifikace fází pohybu pro výběr snímků a další hodnocení vycházela ze šesti základních
momentů, které popisuje HARTMANN (1957). Jednotlivé končetiny při pohybu spočívají na
zemi podpírány kopytem, nebo se pohybují nad zemí. Fáze pohybu jedné končetiny:
1. Odraz - zadní krajní poloha, kdy noha opouští zem;
2. pohyb nad zemí, který má dvě fáze:
a) přísun - od okamžiku odrazu do doby, ve které pohybující se noha míjí nohu
druhou, která je v podpěru, ve svislé poloze,
b) vykročení - od svislé polohy k došlápnutí,
3. došlápnutí - noha natažená vpřed se dotkne země,
4. nesení - od došlápnutí do okamžiku, kdy dosáhne kolmé polohy,
40
5. podpírání - noha je v kolmé poloze,
6. posouvání - od kolmé polohy nohy do odrazu.
Fáze pohybu pravé přední končetiny v kroku:
1. 2. a) 2. a) 2. b) 2. b) 2. b)
3. 4. 4. 4. 5. 6.
Pro biomechanickou analýzu byly zvoleny následující fáze pohybu (A, B, C, D),
charakterizované dle základních momentů pohybu jedné končetiny:
(PP - pravá přední; LP - levá přední; PZ - pravá zadní; LZ - levá zadní)
A
PP - druhá polovina vykročení
LP - druhá polovina podpírání
PZ - první polovina nesení
LZ - druhá polovina posouvání, před okamžikem odrazu
B
PP - první polovina nesení
LP - druhá polovina posouvání
PZ - podpírání
LZ - přísun
C
PP - druhá polovina podpírání
LP - druhá polovina vykročení
PZ - druhá polovina posouvání, před okamžikem odrazu
LZ - první polovina nesení
D
PP - druhá polovina posouvání
LP - první polovina nesení
PZ - přísun
LZ - podpírání
A B
41
C D
Pro přesné měření v daných fázích bylo nutné specifikovat body určující úhly a vzdálenosti,
které jsou viditelné, nebo určitelné na koňském těle i při pohybu s postrojem:
1. Koutek huby
2. Kohoutek byl vždy určován jako kolmice k horizontále vedoucí od okovcového výběžku
(olecranon).
3. Ramenní kloub (articulatio humeri)
4. Okovcový výběžek (olecranon)
5. Kříž byl určován vždy jako nejvyšší místo zádě
6. Kolenní kloub (articulatio genus) – čéška (patella)
7. Hrbol patní kosti (calcaneus) na hlezenním kloubu (articulatio pedis)
8. Střed zadního spěnkového kloubu
42
Charakteristiky pohybu v jednotlivých fázích
Ve vybraných fázích pohybu byly na základě předem stanovených bodů měřeny úhly a vzdálenosti,
charakterizující pohyb, přenos síly a posun těla. Charakteristiky byly vybrány a popisovány
zejména s ohledem na pohyb v tahu. Během všech fází byly měřeny délky kroku a to vždy mezi
dvěma končetinami (mezi předními okraji korunek). Změna výšky v kříži, která charakterizuje
snížení zádě vlivem tahu, byla měřena ve fázích A a C. Změna výšky v kohoutku byla měřena
ve fázích pohybu B a D.
Ve fázi A byl hlavní charakteristikou „oblouk tažné síly“, který byl určen celkem šesti úhly
s vrcholem na kohoutku, vycházejících ze tří bodů na zadní končetině. U prvních třech úhlů
bylo snahou zachytit snížení hlavy, ale vzhledem k tomu, že držení hlavy může být ovlivněno
mnoha vnějšími faktory, byl oblouk tažné síly posuzován také ve vztahu k horizontální rovině.
Oblouk tažné síly je navíc charakterizován zaúhlením v hlezenním kloubu a podkročením zadní
končetiny. Přesné podsunutí zadní končetiny pod tělo bylo určeno jako vzdálenost od zadní
spěnky ke kohoutku.
Posunutí přední končetiny před tělo bylo určeno jako úhel končetiny vůči horizontále ve fázi B.
Přenos tažné síly ze zadní končetiny do chomoutu lze určit vektorem tažné síly. Tento vektor
byl ve fázi C určován dvěma úhly vycházejícími ze spěnkového kloubu s vrcholy v kohoutku,
nebo ramenním kloubu vůči horizontále. Změna délky rámce a zákrok zadní končetiny určovala
vzdálenost zadní spěnky ke kohoutku.
Hlavní charakteristikou měřenou při fázi D byl úhel tažné síly přední končetiny. Předpokladem
bylo, že se zvětšující se zátěží bude úhel přední končetiny vůči horizontále tupější. V tomto
okamžiku byl měřen také úhel otevření ramenního kloubu a posunutí lopatky.
Přehled měřených úhlů a vzdáleností v jednotlivých fázích pohybu:
Fáze pohybu
Úhly
A1 koutek - kohoutek - čéška A5 hlezno - kohoutek vůči horizontále
A2 koutek - kohoutek - hlezno A6 spěnka - kohoutek vůči horizontále
A3 koutek - kohoutek - spěnka A7 čéška - hlezno - spěnka A
A4 čéška - kohoutek vůči horizontále A8 hlezno - spěnka vůči horizontále
B B1 linie přední končetiny - horizontála
C1 spěnkový kloub - kohoutek vůči horizontále C
C2 spěnkový kloub - ramenní kloub vůči horizontále
D1 loketní kloub - ramenní kloub - kohoutek D
D2 linie přední končetiny vůči horizontále
43
Vzdálenosti
A9 výška v kříži A11 délka kroku zadních končetin A
A10 spěnkový kloub - kohoutek
B B2 výška v kohoutku B3 délka kroku předních končetin
C3 výška v kříži C4 spěnkový kloub - kohoutek C
C5 délka kroku zadních končetin
D D3 délka kroku předních končetin D4 výška v kohoutku
4.2 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ
4.2.1 Analýza výsledk ů výkonnostních zkoušek
Data byla analyzována pomocí statistického softwaru Statistica. Využita byla analýza rozptylu,
uvažován byl nevyvážený model (v jednotlivých výběrech nebyl k dispozici stejný počet
pozorování). V případě, že byla pro provedenou analýzu rozptylu přijata alternativní hypotéza,
podle které se na zvolené hladině významnosti α = 0,05 (resp. α = 0,01) alespoň dva
porovnávané průměry lišily, bylo přistoupeno k podrobnější analýze rozptylu s cílem
identifikovat průměry, které se mezi sebou statisticky významně liší. Pro všechny varianty
faktoru byl vždy zároveň proveden test homogenity rozptylů ve výběrech, jejichž průměry byly
porovnávány. Důvodem tohoto testu bylo vyloučení chyby způsobené nehomogenitou rozptylů,
která by mohla zatížit výsledek analýzy rozptylu.
Výkonnostní zkoušky klisen
Byl analyzován vztah mezi jednotlivými disciplínami zkoušek, vztah mezi základními
tělesnými mírami a známkami za jednotlivé disciplíny VZ, vliv místa konání, ročníku, místa
narození a plemenné příslušnosti na celkový výsledek VZ.
Struktura dat:
Plemeno
Plemeno 1 - SN 2 - ČMB 3 - N
Počet klisen 257 386 270
Pro porovnání místa narození a místa pořádání výkonnostních zkoušek, byla data roztříděna
nejdříve do 13 krajů:
44
Kraje:
1. Středočeský
2. Jihočeský
3. Plzeňský
4. Karlovarský
5. Ústecký
6. Liberecký
7. Královéhradecký
8. Pardubický
9. Vysočina
10. Jihomoravský
11. Olomoucký
12. Zlínský
13. Moravskoslezský
Dle krajů se dále data třídila na oblasti:
Místo konání VZ
Oblasti konání VZ 1 – 2 – 3 6 – 7 – 8 – 9 10 – 11 – 12 – 13
Počet klisen 212 294 410
Místo narození klisny
Oblast narození klisny
1 – 2 – 3 – 4 5 – 6 – 7 – 8 9 – 10 – 11 12 – 13
Počet klisen 170 233 263 240
Rok narození
Rok narození 1996 – 1999 2000 – 2003 2004 – 2007
Počet klisen 498 592 694
Výkonnostní zkoušky hřebců
Byl analyzován vztah mezi jednotlivými disciplínami zkoušek, vztah mezi základními
tělesnými mírami a známkami za jednotlivé disciplíny VZ, vliv místa konání, ročníku
a plemenné příslušnosti na celkový výsledek VZ.
Struktura dat :
Plemeno
Plemeno 1 - SN 2 - ČMB 3 - N
Počet hřebců 46 93 41
45
Místo konání VZ
Klokočov Tlumačov Slatiňany
Počet VZ 4 8 7
Počet hřebců 52 56 78
Rok narození
Rok 1989 - 1991 1992 - 1994 1995 - 1998 1999 - 2001 2002 - 2004 2005 - 2007
Počet hřebců 43 16 20 23 34 40
Pohlaví
Plemeno 1 - SN 2 - ČMB 3 - N
Pohlaví hřebci klisny hřebci klisny hřebci klisny
Počet 46 495 187 751 83 535
Analýza biomechanických ukazatel ů
Byly porovnány charakteristiky pohybu v jednotlivých fázích v kroku a tahu. Pro každého koně
byla hodnocena celkem dvě pozorování, tedy hodnoty naměřené ve volném kroku a v kroku
v tahu. Párovým t - testem, který zohledňuje opakované měření na témž koni, byly
porovnávány různé veličiny (úhly a vzdálenosti) ve čtyřech fázích pohybu.
V každé fázi pohybu jak v kroku, tak v tahu byly určeny závislosti mezi jednotlivými
charakteristikami (úhly a vzdálenostmi) pomocí korelačních koeficientů. Závislosti byly
hledány i u vzdáleností a úhlů mezi jednotlivými fázemi pohybu.
46
5 VÝSLEDKY A DISKUSE
5.1 VÝKONNOSTNÍ ZKOUŠKY CHLADNOKREVNÝCH KONÍ
5.1.1 Slezský norický k ůň (SN)
Vývoj počtu klisen SN zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných výkonnostních
zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy pouze na základě splnění podmínek původu a
minimálních tělesných rozměrů udává Graf 1.
Celkový počet zapsaných klisen klesá, ale zvyšuje se podíl klisen absolvujících výkonnostní
zkoušky. Souvisí to i se zvyšováním úrovně chovu, jak uvádí TEPLÝ a POLÍČEK (2009), celkový
stav připuštěných klisen SN klesá, ale zvyšuje se procento čistokrevné plemenitby. Kvalita
klisen v GZ se neustále zvyšuje a zvyšuje se i podíl klisen zařazených do HPK (po absolvování
výkonnostních zkoušek).
Graf 1
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Počet klisen
Rok
Klisny SN zařazené do PK v jednotlivých letech
bez VZ
VZ
Základní matematicko - statistické charakteristiky
Klisny
Dle zpracovaných dat z ÚEK a ASCHK ČR lze říci, že klisny slezského norika zařazené do
plemenitby v období 2000 až 2010 po řádně vykonaných výkonnostních zkouškách, jsou průměrně
159,4 cm vysoké (KVH) s obvodem hrudníku 205, 1 cm a obvodem holeně 23,2 cm. Variační
koeficient pro základní tělesné míry klisen SN je v rozmezí 2,17 – 4,85. Podobné hodnoty variačních
koeficientů pro klisny tehdejšího českého chladnokrevníka uvádí MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ
(1999) uvádějí u tříletých klisen SN (22 klisen) při zápisu do PK v letech 1996 – 1998 průměrné
hodnoty pro kohoutkovou výšku páskovou 169,55 cm (CV 1,96 %), pro kohoutkovou výšku
hůlkovou 159,09 cm (CV 1,74 %), pro obvod hrudníku 202,73 cm (CV 4,89 %) a pro obvod
holeně 23,21 cm (CV 2,95 %).
47
DUŠEK (1971), pro základní tělesné míry zjistil variační koeficienty od 2,29 % do 4,09 %. Základní
matematicko statistické charakteristiky pro tělesné rozměry klisen SN jsou uvedeny v Tabulce 2.
Průměrná celková známka za výkonnost těchto klisen je 8,02 bodů, přičemž nejvyšší
průměrnou známku získávají při druhém a třetím zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (8,4
a 8,5) a nejnižší průměrná známka je jim udělována za mechaniku pohybu v kroku a klusu (7,5 a 7,7).
Tab. 1 Matematicko statistické charakteristiky pro výkonnost klisen SN
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%) celková zn. 257 8,02 6,11 9,34 0,33 0,58 0,04 7,19
krok 257 7,58 5,00 9,00 0,44 0,66 0,04 8,73 klus 257 7,72 6,00 9,50 0,42 0,65 0,04 8,42
1. zabrání 257 8,20 5,67 10,00 0,96 0,98 0,06 11,97 2. zabrání 257 8,40 5,50 10,00 1,02 1,01 0,06 12,01 3. zabrání 257 8,48 5,00 10,00 1,03 1,01 0,06 11,96
Ovladatelnost 257 7,97 5,33 10,00 0,50 0,70 0,04 8,83 Připravenost 257 8,00 5,00 10,00 0,59 0,77 0,05 9,62
N – počet klisen
Hřebci
Data z ÚEK a ASCHK ČR pro analýzu výsledků výkonnostních zkoušek hřebců byla rozdělena
do dvou částí. Důvodem byla změna systému hodnocení VZ v roce 2006.
Hřebci slezského norika zařazení do plemenné knihy v období 1991 až 2005 jsou v průměru
160,7 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 200,2 cm a obvodem holeně 25,1 cm. Průměrná
hmotnost těchto hřebců je 663,6 kg. V hodnocení exteriéru dosahují nejvyšší známky 7,7 bodu
za typ a pohlavní výraz, nejnižší známka je udělována za fundament (7,5). Průměrné nejvyšší
známky v případě výkonnosti dosahují hřebci této skupiny ve třetím zabrání zkoušky
spolehlivosti v tahu (9,5), nejnižší je známka za mechaniku pohybu v kroku (7,9).
Tab. 2 Matematicko statistické charakteristiky tělesných rozměrů hřebců a klisen SN
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%) KVH 256 159,37 148,00 170,00 11,98 3,46 0,22 2,17 KVP 256 170,97 158,00 182,00 17,53 4,19 0,26 2,45 OHR 255 205,05 175,00 228,00 98,88 9,94 0,62 4,85 kl
isny
OHol 256 23,21 20,50 26,50 0,74 0,86 0,05 3,71 KVP 25 171,84 167,00 177,00 6,47 2,54 0,51 1,48 KVH 25 160,68 155,00 169,00 9,14 3,02 0,60 1,88 OHR 25 200,24 186,00 214,00 38,36 6,19 1,24 3,09 OHol 25 25,06 23,50 26,80 0,72 0,85 0,17 3,38 hř
ebci
19
91 -
200
5
Hmot 25 663,60 560,00 750,00 1757,33 41,92 8,38 6,32 KVP 17 171,35 166,00 182,00 19,24 4,39 1,06 2,56 KVH 17 160,35 156,00 168,00 13,74 3,71 0,90 2,31 OHR 17 197,94 188,00 220,00 78,56 8,86 2,15 4,48 OHol 17 24,38 23,00 26,00 0,67 0,82 0,20 3,36 hř
ebci
20
06 -
201
0
Hmot 17 626,76 550,00 710,00 2334,19 48,31 11,72 7,71 N – počet hodnocených koní
48
Hřebci slezského norika zařazení do plemenitby v období 2006 až 2010 se v tělesných
rozměrech příliš neodlišují, s výjimkou obvodu holeně, který je u této skupiny v průměru 24,4 cm.
Jsou v průměru 160,4 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 197,9 cm. Průměrná hmotnost
hřebců této skupiny je 626,8 kg. Variační koeficienty pro základní tělesné míry hřebců této
skupiny se pohybují v rozmezí od 2,56 % do 4,48 %. DUŠEK (1971) u hřebců tehdejšího
českého chladnokrevníka zjistil variační koeficienty základních tělesných měr (KVH, KVP,
OHr, OHol) v rozmezí od 1,69 % do 3,47%.
Průměrné hodnocení za typ a pohlavní výraz je 8,2 bodu. V hodnocení tělesné stavby jsou
průměrné nejvyšší známky udělovány za celkový soulad (7,98), naopak průměrně nejnižší
známkou je ohodnoceno utváření hřbetu a beder (7,5).
Ve výkonnostních ukazatelích je podobně jako u první skupiny nejvyšší průměrná známka za
zkoušku spolehlivosti v tahu (9) a nejnižší za mechaniku pohybu v kroku (7,7).
Tab. 3 Matematicko statistické charakteristiky exteriéru a výkonnosti hřebců SN
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%) Typ a pohlavní výraz 25 7,72 7,14 9,20 0,29 0,54 0,11 7,02
tělesné linie 25 7,67 7,18 8,80 0,20 0,45 0,09 5,82 fundament 25 7,49 6,92 8,60 0,16 0,40 0,08 5,36
celkový soulad 25 7,65 7,03 8,80 0,25 0,50 0,10 6,54 krok 25 7,86 6,91 9,00 0,28 0,53 0,11 6,72 klus 25 7,95 7,30 9,00 0,24 0,49 0,10 6,15
Ovladatelnost 25 8,26 7,60 9,00 0,13 0,37 0,07 4,44 1. zabrání 25 9,17 7,64 10,00 0,46 0,68 0,14 7,43 2. zabrání 25 9,27 8,00 10,00 0,45 0,67 0,13 7,22
1991
- 2
005
3. zabrání 25 9,51 7,20 10,00 0,39 0,62 0,12 6,53 Typ a pohlavní výraz 22 8,20 7,00 9,40 0,47 0,69 0,15 8,37
hlava 22 7,90 6,80 9,00 0,41 0,64 0,14 8,13 krk 22 7,84 6,33 9,40 0,80 0,90 0,19 11,42
hrudník a plec 22 7,98 7,00 9,00 0,44 0,66 0,14 8,29 hřbet a bedra 22 7,55 6,40 8,40 0,36 0,60 0,13 7,96
hrudní končetiny 22 7,76 6,60 9,00 0,33 0,57 0,12 7,41 pánevní končetiny 22 7,62 6,20 9,00 0,46 0,68 0,14 8,87
záď 22 7,91 6,60 9,20 0,52 0,72 0,15 9,13 celkový soulad 22 7,98 7,00 9,60 0,66 0,82 0,17 10,22 Distanční jízda 22 8,25 6,20 10,00 0,79 0,89 0,19 10,78
Ovladatelnost v páru 22 8,04 6,80 9,00 0,35 0,59 0,13 7,32 krok 22 7,75 6,20 9,00 0,51 0,71 0,15 9,21 klus 22 7,92 6,60 9,00 0,52 0,72 0,15 9,09
2006
- 2
010
Zkouška v tahu 22 9,01 7,00 10,00 0,54 0,74 0,16 8,19 N – počet hřebců
49
Vliv pohlaví na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Na základě výsledků statistických analýz lze konstatovat, že pohlaví jedince částečně ovlivňuje
tělesnou stavbu SN. Byly nalezeny statisticky významné rozdíly (P<0,05) u kohoutkové výšky
hůlkové (KVH) a obvodu holeně (OHol). Nejvýraznější rozdíl byl nalezen u obvodu holeně,
který je u hřebců větší o více než 1,5 cm.
Graf 2
0,00
15,00
30,00
45,00
60,00
75,00
90,00
105,00
120,00
135,00
150,00
165,00
180,00
195,00
210,00
KVP KVH Ohr OHol
Slezský norik - základní tělesné míry
Hřebci
Klisny
Vliv pohlaví na vybrané výkonností ukazatele byl prokázán částečně. Statisticky významné
rozdíly (P<0,05) byly shledány mezi bodovým hodnocením kroku, klusu a tahu. Hřebci vždy
obdrželi v průměru vyšší bodové ohodnocení. Nejvýraznější rozdíl je patrný u bodového
hodnocení tahu, kdy průměrná hodnota byla u klisen 8,4 bodu a u hřebců 9,2 bodu.
Graf 3
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
8,80
9,00
9,20
Slezský norik - výkonnost
Hřebci
Klisny
50
Vliv roku narození na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Klisny
Vliv roku narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán pouze u obvodu holeně, kdy klisny
narozené v období 2003 až 2007 mají statisticky významně (P<0,05) menší obvod holeně než
klisny narozené v ostatních sledovaných letech. Průměrný obvod holeně klisen narozených v
letech 2004 až 2007 je 22,96 cm, u klisen narozených v letech období 1 a 2, tedy 1996 až 2003,
je OHol 23,31 cm.
Graf 4
0,00
15,00
30,00
45,00
60,00
75,00
90,00
105,00
120,00
135,00
150,00
165,00
180,00
195,00
210,00
KVH KVP O hr O Hol
Vliv roku narození na základní tělesné míry klisen SN
1996 - 1999
2000 - 2003
2004 - 2007
Statisticky významný vliv (P<0,05) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl
prokázán pouze u připravenosti. Klisny narozené v letech 2003 až 2007 obdržely bodové
hodnocení v průměru o 0,3 bodu vyšší než klisny narozené ve zbylých letech.
Graf 5
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
Celková
známka
Krok Klus 1.
zabrání
2.
zabrání
3.
zabrání
Ovl. Přip.
Vliv roku narození na výkonnost klisen SN
1996 - 1999
2000 - 2003
2004 - 2007
51
Hřebci
Vliv roku narození na tělesnou stavbu hřebců byl prokázán pouze u kohoutkové výšky hůlkové,
kdy hřebci narození v letech 1995 až 2002 mají statisticky významně (P<0,05) větší KVH než
hřebci narozeni v ostatních sledovaných letech.
Graf 6
0,00
20,00
40,00
60,00
80,00
100,00
120,00
140,00
160,00
180,00
200,00
220,00
KVP KVH OHR OHOL
Vliv roku narození na základní tělesné míry hřebců SN
1989 - 1993
1995 - 2002
2003 - 2008
Statisticky významný vliv (P<0,01) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl
prokázán pouze u typu a pohlavního výrazu. Hřebci narozeni v letech 2003 až 2008 obdrželi
bodové hodnocení v průměru o 0,7 bodu vyšší než hřebci narození ostatních letech.
Graf 7
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
8,80
9,00
9,20
9,40
9,60
TaPV krok klus Ovl. Tah Celkově
Rok narození a výkonnost hřebců SN
1989 - 1993
1995 - 2002
2003 - 2008
52
Vliv místa narození na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Vliv místa narození na tělesnou stavbu klisen slezského norika nebyl prokázán. Statisticky
významný vliv místa narození (P<0,05) na vybrané výkonností ukazatele byl shledán
v bodovém hodnocení kroku, klusu a jednotlivých zabrání. Klisny narozené v oblasti 3 (kraj
Vysočina, Jihomoravský a Olomoucký) mají v průměru o 0,5 bodu nižší hodnocení kroku
a klusu oproti klisnám narozeným v ostatních oblastech, u kterých je bodové hodnocení
vyrovnané. Vyšší průměrné známky za hodnocení jednotlivých zabrání obdržely klisny
narozené v oblasti 4 (kraj Zlínský a Moravskoslezský), jejichž průměrné bodové ohodnocení se
liší od klisen oblasti 2 (kraj Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický) a oblasti 3
o zhruba 0,3 bodu. Od klisen narozených v oblasti 1 (kraj Středočeský, Jihočeský, Plzeňský
a Karlovarský) se klisny oblasti 4 liší dokonce o 1 bod.
Graf 8
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
8,80
krok klus 1.
zabrání
2.
zabrání
3.
zabrání
Ovl Přip.
Místo narození a výkonnost klisen SN
Oblast 1
Oblast 2
Oblast 3
Oblast 4
5.1.2 Českomoravský belgický k ůň (ČMB)
Vývoj počtu klisen ČMB zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných
výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy pouze na základě splnění
podmínek původu a minimálních tělesných rozměrů udává graf 9.
Od roku 2006 se ustálil počet zařazovaných klisen i poměr klisen absolvujících výkonnostní
zkoušky. Tento poměr je však oproti roku 2000 výrazně vyšší.
53
Graf 9
Základní matematicko - statistické charakteristiky
Klisny
Dle zpracovaných dat z ÚEK a ASCHK ČR lze říci, že klisny českomoravského belgického
koně zařazené do plemenitby v období 2000 až 2010 po řádně vykonaných výkonnostních
zkouškách, jsou průměrně 160,6 cm vysoké (KVH) s obvodem hrudníku 205, 3 cm a obvodem
holeně 23 cm. Základní matematicko - statistické charakteristiky pro tělesné míry klisen ČMB
jsou uvedeny v Tabulce 5. MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) uvádějí u tříletých klisen
ČMB (133 klisen) při zápisu do PK v letech 1996 – 1998 průměrné hodnoty pro kohoutkovou
výšku páskovou 171,30 cm (CV 2,72 %), pro kohoutkovou výšku hůlkovou 159,29 cm
(CV 2,50 %), pro obvod hrudníku 203,62 cm (CV 5,38 %) a pro obvod holeně 22,71 cm (CV
4,11 %).
Průměrná celková známka za výkonnost těchto klisen je 7,9 bodů, přičemž nejvyšší průměrnou
známku získávají při druhém a třetím zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (8,2 a 8,4)
a nejnižší průměrná známka je jim udělována za mechaniku pohybu v kroku a klusu (7,4 a 7,6).
Tab. 4 Matematicko statistické charakteristiky pro výkonnost klisen
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%) celková zn. 385 7,87 6,13 9,56 0,37 0,61 0,03 7,70
krok 385 7,43 5,00 10,00 0,43 0,66 0,03 8,86 klus 385 7,58 6,00 9,67 0,41 0,64 0,03 8,44
1. zabrání 385 7,85 5,00 10,00 0,91 0,95 0,05 12,15 2. zabrání 385 8,20 5,00 10,00 0,94 0,97 0,05 11,79 3. zabrání 385 8,36 5,50 10,00 1,00 1,00 0,05 11,94
Ovladatelnost 385 7,86 5,50 10,00 0,56 0,75 0,04 9,49 Připravenost 385 7,92 5,43 10,00 0,62 0,79 0,04 9,95
N – počet klisen
54
Hřebci
Data z ÚEK a ASCHK ČR pro analýzu výsledků výkonnostních zkoušek hřebců byla rozdělena
do dvou částí. Důvodem byla změna systému hodnocení VZ v roce 2006.
Hřebci českomoravského belgika zařazení do plemenné knihy v období 1991 až 2005 jsou
v průměru 161,4 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 198,7 cm a obvodem holeně 24,4 cm.
Průměrná hmotnost těchto hřebců je 643 kg.
V hodnocení exteriéru dosahují nejvyšší známky 7,6 bodu za typ a pohlavní výraz, nejnižší
známka v rámci hodnocení exteriéru je udělována za fundament (7,3).
U ukazatelů výkonnosti je nejvyšší průměrnou známkou hodnoceno třetí zabrání ve zkoušce
spolehlivosti v tahu (9,2) a nejnižší je průměrné hodnocení mechaniky pohybu v kroku (7,7).
Tab. 5 Matematicko statistické charakteristiky pro základní tělesné míry ČMB
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%)
KVH 383 160,62 152,00 173,00 11,68 3,42 0,17 2,13 KVP 384 172,47 162,00 190,00 16,74 4,09 0,21 2,37 OHr 384 205,30 181,00 240,00 103,71 10,18 0,52 4,96 kl
isny
OHol 384 23,03 21,00 26,00 0,65 0,81 0,04 3,50
KVP 58 172,83 163,00 182,00 14,43 3,80 0,50 2,20 KVH 58 161,36 153,00 168,00 14,48 3,81 0,50 2,36 OHr 58 198,71 186,00 217,00 45,02 6,71 0,88 3,38 OHol 58 24,36 22,50 27,30 1,02 1,01 0,13 4,15 H
řebc
i 19
91 -
200
5
Hmot 58 643,02 560,00 800,00 2840,30 53,29 7,00 8,29
KVP 29 172,79 167,00 180,00 10,81 3,29 0,61 1,90 KVH 29 161,31 156,00 166,00 10,01 3,16 0,59 1,96 OHr 29 199,55 186,00 213,00 39,26 6,27 1,16 3,14 OHol 29 23,98 22,80 26,00 0,60 0,78 0,14 3,24 H
řebc
i 20
06 -
201
0
Hmot 29 633,97 560,00 720,00 2191,75 46,82 8,69 7,38 N – počet koní
Hřebci českomoravského belgika zařazení do plemenitby v období 2006 až 2010 se v tělesných
rozměrech od první skupiny příliš neodlišují. Jsou v průměru 160,4 cm vysocí (KVH)
s obvodem hrudníku 197,9 cm a obvodem holeně 24 cm. Průměrná hmotnost je 626,8 kg tedy
mírně nižší oproti první skupině.
Průměrné hodnocení za typ a pohlavní výraz je 8,1 bodu. V hodnocení tělesné stavby jsou
průměrné nejvyšší známky udělovány za utváření zádě (7,8), naopak průměrně nejnižší
známkou jsou hodnoceny pánevní končetiny (7,4).
Z výkonnostních ukazatelů je stejně jako u první skupiny průměrně nejlépe hodnocena zkouška
spolehlivosti v tahu (8,99). Nejnižší známkou je však v průměru hodnocena mechanika pohybu
v klusu (7,9).
55
Základní matematicko-statistické charakteristiky pro hřebce ČMB jsou uvedeny v Tabulce 6.
Tab. 6 Matematicko statistické charaktericky pro hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců ČMB
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%)
Typ a pohlavní výraz 58 7,62 6,55 9,00 0,19 0,43 0,06 5,65
tělesné linie 58 7,52 6,48 8,60 0,19 0,44 0,06 5,84
fundament 58 7,35 6,34 8,60 0,18 0,42 0,06 5,78
celkový soulad 58 7,52 6,46 9,00 0,20 0,45 0,06 6,00
krok 58 7,69 5,58 9,00 0,40 0,63 0,08 8,23
klus 58 7,71 6,04 9,00 0,35 0,59 0,08 7,63
Ovladatelnost 58 7,95 6,60 9,00 0,20 0,45 0,06 5,64
1. zabrání 58 8,94 6,74 10,00 0,71 0,84 0,11 9,43
2. zabrání 58 9,00 6,50 10,00 0,67 0,82 0,11 9,10
1991
- 2
005
3. zabrání 58 9,16 7,00 10,00 0,59 0,77 0,10 8,38
Typ a pohlavní výraz 33 8,09 6,60 9,00 0,42 0,65 0,11 8,01
hlava 33 7,74 6,40 9,00 0,37 0,61 0,11 7,84
krk 33 7,73 6,40 9,00 0,39 0,63 0,11 8,11
hrudník a plec 33 7,59 6,40 8,80 0,44 0,66 0,12 8,72
hřbet a bedra 33 7,51 6,60 8,60 0,30 0,55 0,09 7,26
hrudní končetiny 33 7,48 6,20 8,20 0,21 0,45 0,08 6,07
pánevní končetiny 33 7,43 6,00 8,80 0,31 0,55 0,10 7,46
záď 33 7,75 6,67 9,20 0,32 0,57 0,10 7,33
celkový soulad 33 7,74 6,60 9,20 0,38 0,61 0,11 7,92
Distanční jízda 33 8,27 6,40 10,00 1,00 1,00 0,17 12,08
Ovladatelnost v páru 33 8,13 6,40 10,00 0,79 0,89 0,15 10,92
krok 33 8,00 6,20 9,80 0,66 0,81 0,14 10,13
klus 33 7,90 6,00 9,40 0,60 0,77 0,13 9,79
2006
- 2
010
Zkouška v tahu 33 8,99 7,00 10,00 0,46 0,68 0,12 7,53 N – počet hřebců
Vliv pohlaví na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Na základě výsledků statistických analýz lze konstatovat, že pohlaví jedince částečně ovlivňuje
tělesnou stavbu ČMB. Byly nalezeny statisticky významné rozdíly u obvodu hrudníku a obvodu
holeně (P<0,01). Obvod hrudníku je u klisen větší než u hřebců (v průměru o 6 cm), obvod
holeně je větší u hřebců, a to v průměru o víc než 1 cm. Vliv pohlaví na tělesnou stavbu ČMB
sledovala HÁJKOVÁ (2004), zjistila, že klisny jsou menšího vzrůstu a jemnější kostry
s relativně hlubším a objemnějším hrudníkem. Pánev klisen je širší a delší než pánev hřebců.
Dle údajů z ÚEK dále zaznamenala statisticky významný rozdíl u kohoutkové výšky měřené
hůlkou i páskou a u obvodu holeně.
56
Graf 10
0,00
15,00
30,00
45,00
60,00
75,00
90,00
105,00
120,00
135,00
150,00
165,00
180,00
195,00
210,00
KVP KVH Ohr OHol
Českomoravský belgik - základní tělesné míry
Hřebci
Klisny
Vliv pohlaví na vybrané výkonností ukazatele se prokázal částečně. Statisticky významné rozdíly
byly shledány mezi bodových hodnocením kroku klusu a tahu (P<0,01). Hřebci u všech uvedených
výkonnostních ukazatelů obdrželi v průměru vyšší bodové ohodnocení. Nejvýraznější rozdíl je patrný
u bodového ohodnocení tahu, kdy průměrná známka u klisen byla 8,12 bodu a u hřebců 9,02 bodu.
Graf 11
Vliv roku narození na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Klisny
Vliv roku narození na tělesnou stavbu klisen nebyl prokázán. Statisticky významný vliv (P<0,05) roku
narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl prokázán pouze u klusu. Klisny narozené v letech 1996
až 1999 obdržely průměrné bodové hodnocení nižší než klisny narozené v ostatních letech.
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
8,80
9,00
9,20
Českomoravský belgik - výkonnost
Hřebci
Klisny
57
Graf 12
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
krok klus 1.
zabrání
2.
zabrání
3.
zabrání
Ovl. Přip.
Vliv roku narození na výkonnost klisen ČMB
1996 - 1999
2000 - 2003
2004 - 2007
Hřebci
Vliv roku narození na tělesnou stavbu hřebců byl prokázán u kohoutkové výšky hůlkové
(P<0,05) a obvodu hrudníku (P<0,01). Hřebci narození v letech 1995 až 2002 vykazují vetší
hodnotu KVH než hřebci narození v ostatních letech. Hřebci narození v letech 1989 až 1993
mají obvod hrudníku zhruba o 5 cm menší než hřebci narození ve zbývajících letech.
Graf 13
0153045607590
105120135150165180195210
KVP KVH Ohr OHol
Rok narození a základní tělesné míry hřebců ČMB
1989 - 1993
1995 - 2002
2003 - 2008
Vliv roku narození na vybrané výkonností ukazatele byl prokázán pouze u typu a pohlavního
výrazu (P<0,01). Hřebci narozeni v letech 2003 až 2008 obdržely bodové hodnocení v průměru
o 0,4 bodu vyšší než hřebci narození v ostatních letech.
58
Graf 14
7
7,2
7,4
7,6
7,8
8
8,2
8,4
8,6
8,8
9
9,2
9,4
TaPV krok klus Ovl. Tah Celkově
Rok narození a výkonnost hřebců ČMB
1989 - 1993
1995 - 2002
2003 - 2008
Vliv místa narození na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Klisny
Vliv místa narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán pouze u obvodu hrudníku, kdy klisny
narozené v oblasti 3 mají statisticky významně (P<0,05) menší obvod hrudníku oproti klisnám
narozeným v ostatních místech. Největší rozdíl je patrný mezi oblastí 1 (209,66 cm) a oblastí 3
(203,63 cm). O rozdílech tělesné stavby belgiků chovaných v Čechách a na Moravě v první
polovině 20. století hovoří např. DUŠEK (2002) a PROCHÁZKA (1998). Oba autoři shodně
poukazují na skutečnost, že moravský belgik byl ve srovnání s českým menšího a kratšího
tělesného rámce. HÁJKOVÁ (2004) nalezla statisticky významné rozdíly u 16 charakteristik
tělesného exteriéru mezi klisnami ČMB českého a moravského chovu.
Graf 15
0
15
30
45
60
75
90
105
120
135
150
165
180
195
210
KVH KVP Ohr OHol
Místo narození a základní tělesné míry klisen ČMB
Oblast 1
Oblast 2
Oblast 3
Oblast 4
59
Vliv místa narození na výkonnost klisen nebyl prokázán pouze u 3. zabrání, mezi bodovým
ohodnocením ostatních sledovaných výkonnostních ukazatelů byly shledány statisticky
významné rozdíly. Statisticky významný rozdíl (P<0,01) byl shledán v bodovém hodnocení
kroku – průměrné bodové hodnocení kroku klisen narozených ve 2 je nižší než hodnocení
klisen narozených v ostatních místech narození. Obdobně tomu je i u klusu, 1. a 2. zabrání
(P<0,05). V ovladatelnosti a připravenosti jsou nejlépe hodnoceny klisny narozené oblasti 4.
Byl shledán statisticky významný rozdíl mezi průměrným bodovým ohodnocením klisen
narozených v místě 4 a klisen narozených v ostatních místech (P<0,01).
Graf 16
7
7,2
7,4
7,6
7,8
8
8,2
8,4
8,6
8,8
krok klus 1.
zabrání
2.
zabrání
3.
zabrání
Ovl. Přip.
Místo narození a výkonnost klisen ČMB
Oblast 1
Oblast 2
Oblast 3
Oblast 4
5.1.3 Norický k ůň (N)
Vývoj počtu klisen N zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných
výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy pouze na základě splnění
podmínek původu a minimálních tělesných rozměrů udává Graf 17.
60
Graf 17
Základní matematicko - statistické charakteristiky N
Klisny
Dle zpracovaných dat z ÚEK a ASCHK ČR lze říci, že klisny norického koně zařazené do
plemenitby v období 2000 až 2010 po řádně vykonaných výkonnostních zkouškách, jsou
průměrně 159,9 cm vysoké (KVH) s obvodem hrudníku 206, 5 cm a obvodem holeně 23,3 cm.
MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) uvádějí u tříletých klisen N (117 klisen) při zápisu do PK
v letech 1996 – 1998 průměrné hodnoty pro kohoutkovou výšku páskovou 170,79 cm (CV
2,30 %), pro kohoutkovou výšku hůlkovou 158,79 cm (CV 2,27 %), pro obvod hrudníku 201,76
cm (CV 4,52 %) a pro obvod holeně 22,95 cm (CV 3,72 %).
Průměrná celková známka za výkonnost těchto klisen je 7,7 bodů, přičemž nejvyšší průměrnou
známku získávají při druhém a třetím zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (7,9 a 8,1)
a nejnižší průměrná známka je jim udělována za mechaniku pohybu v kroku a klusu (7,4 a 7,6).
Základní matematicko- statistické charakteristiky pro známky za disciplíny výkonnostních
zkoušek klisen jsou uvedeny v Tabulce 7.
Tab. 7 Matematicko statistické charakteristiky pro výkonnost klisen N
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%) celková zn. 271 7,68 6,03 9,61 0,44 0,66 0,04 8,61
krok 271 7,39 5,00 9,00 0,39 0,62 0,04 8,45 klus 271 7,56 5,67 9,50 0,43 0,66 0,04 8,72
1. zabrání 271 7,57 5,00 10,00 1,00 1,00 0,06 13,21 2. zabrání 271 7,85 5,22 10,00 1,23 1,11 0,07 14,10 3. zabrání 271 8,08 5,00 10,00 1,10 1,05 0,06 12,94
Ovladatelnost 271 7,73 5,00 10,00 0,60 0,78 0,05 10,03 Připravenost 271 7,69 4,67 10,00 0,87 0,93 0,06 12,09
N – počet klisen
61
Hřebci
Data z ÚEK a ASCHK ČR pro analýzu výsledků výkonnostních zkoušek hřebců byla rozdělena
do dvou částí. Důvodem byla změna systému hodnocení VZ v roce 2006.
Hřebci norického koně zařazení do plemenné knihy v období 1991 až 2005 jsou v průměru
159,7 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 199 cm a obvodem holeně 24,6 cm. Průměrná
hmotnost těchto hřebců je 640,8 kg.
V hodnocení exteriéru dosahují nejvyšší známky 7,6 bodu za typ a pohlavní výraz, nejnižší
známka v rámci hodnocení exteriéru je udělována za fundament (7,3).
Z výkonnostních ukazatelů je průměrně nejlépe hodnoceno třetí zabrání v těžkém tahu (9,2)
a průměrně nejnižší známky byly udělovány za mechaniku pohybu v kroku (7,6). Tabulka 8.
udává základní matematicko - statistické charakteristiky základních tělesných rozměrů klisen
a hřebců norického koně.
Tab. 8 Matematicko statistické charakteristiky tělesných rozměrů hřebců a klisen N
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%)
KVH 269 159,93 153,00 176,00 11,73 3,43 0,21 2,14 KVP 269 171,92 163,00 210,00 20,34 4,51 0,28 2,62 Ohr 268 206,47 184,00 238,00 96,02 9,80 0,60 4,75 kl
isny
OHol 269 23,29 21,20 25,50 0,60 0,77 0,05 3,33 KVP 31 171,19 166,00 179,00 10,83 3,29 0,59 1,92 KVH 31 159,68 155,00 168,00 14,56 3,82 0,69 2,39 OHR 31 199,00 182,00 217,00 46,20 6,80 1,22 3,42 OHol 31 24,56 23,00 26,80 0,90 0,95 0,17 3,87 hř
ebci
19
91-2
005
Hmot 31 640,81 555,00 720,00 1705,16 41,29 7,42 6,44 KVP 9 173,89 170,00 179,00 7,86 2,80 0,93 1,61 KVH 9 161,89 157,00 166,00 9,36 3,06 1,02 1,89 OHR 9 202,67 197,00 216,00 30,50 5,52 1,84 2,73 OHol 9 24,78 23,00 25,50 0,63 0,79 0,26 3,21 hř
ebci
20
06 -
2010
Hmot 9 661,11 595,00 710,00 1554,86 39,43 13,14 5,96 N – počet koní
Tělesné rozměry hřebců norického koně zařazených do plemenitby v období 2006 až 2010
dosahují mírně větších hodnot oproti první skupině. Jsou v průměru 161,9 cm vysocí (KVH)
s obvodem hrudníku 202,7 cm a obvodem holeně 24,8 cm. Průměrná hmotnost hřebců této
skupiny je 661 kg.
Průměrné hodnocení za typ a pohlavní výraz je 8,3 bodu. V hodnocení tělesné stavby jsou
průměrné nejvyšší známky udělovány za utváření krku (8,2), naopak průměrně nejnižší
známkou jsou hodnoceny hrudní končetiny (7,5).
62
Stejně jako u první skupiny je ve výkonnosti nejvyšší průměrná známka za zkoušku
spolehlivosti v tahu (8,9) a nejnižší hodnocení je v průměru za ovladatelnost v páru (7,8).
Základní matematicko-statistické charakteristiky pro hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců
N jsou uvedeny v Tabulce 9.
Tab. 9 Matematicko statistické charakteristiky hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců N
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%)
Typ a pohlavní výraz 31 7,63 6,90 8,60 0,14 0,37 0,07 4,88
tělesné linie 31 7,51 6,66 8,40 0,12 0,35 0,06 4,70 fundament 31 7,34 6,20 7,79 0,15 0,39 0,07 5,31
celkový soulad 31 7,52 6,95 8,20 0,11 0,33 0,06 4,42 krok 31 7,60 5,25 9,00 0,58 0,76 0,14 10,02 klus 31 7,65 5,38 8,80 0,54 0,74 0,13 9,63
Ovladatelnost 31 8,02 7,00 9,00 0,26 0,51 0,09 6,35 1. zabrání 30 9,10 7,09 10,00 0,54 0,74 0,13 8,09 2. zabrání 30 9,15 6,82 10,00 0,64 0,80 0,15 8,71
1991
-200
5
3. zabrání 30 9,18 7,21 10,00 0,74 0,86 0,16 9,35
Typ a pohlavní výraz 11 8,29 7,20 9,60 0,56 0,75 0,22 8,99
hlava 11 7,89 6,33 8,67 0,37 0,61 0,18 7,70 krk 11 8,19 7,00 9,00 0,58 0,76 0,23 9,28
hrudník a plec 11 8,16 7,33 9,00 0,24 0,49 0,15 5,99 hřbet a bedra 11 7,92 7,00 9,00 0,37 0,61 0,18 7,66
hrudní končetiny 11 7,54 6,20 8,00 0,32 0,57 0,17 7,54 pánevní končetiny 11 7,64 5,80 9,00 0,73 0,85 0,26 11,17
záď 11 7,84 6,80 8,40 0,28 0,53 0,16 6,78 celkový soulad 11 8,01 7,00 10,00 0,78 0,88 0,27 11,04 Distanční jízda 11 8,35 7,40 9,20 0,32 0,57 0,17 6,79
Ovladatelnost v páru 11 7,75 7,00 8,20 0,15 0,39 0,12 5,02 krok 11 7,87 6,40 9,00 0,66 0,81 0,24 10,30 klus 11 7,87 7,00 8,80 0,65 0,81 0,24 10,26
2006
-201
0
Zkouška v tahu 11 8,87 8,00 10,00 0,36 0,60 0,18 6,79 N – počet hřebců
Vliv pohlaví na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Na základě výsledků statistických analýz lze konstatovat, že pohlaví jedince částečně ovlivňuje
tělesnou stavbu. Byly nalezen statisticky významné rozdíly u obvodu hrudníku a obvodu holeně
(P<0,01). Obvod hrudníku je u klisen větší než u hřebců (v průměru o 6,5 cm), obvod holeně je
větší u hřebců, a to v průměru o 1,3 cm.
63
Graf 18
0,00
15,00
30,00
45,00
60,00
75,00
90,00
105,00
120,00
135,00
150,00
165,00
180,00
195,00
210,00
KVP KVH Ohr OHol
Norický kůň - základní tělesné míry
Hřebci
Klisny
Vliv pohlaví na vybrané výkonností ukazatele se prokázal částečně. Statisticky významné
rozdíly byly shledány mezi bodových hodnocením kroku a tahu (P<0,01). Hřebci u všech
uvedených výkonnostních ukazatelů obdrželi v průměru vyšší bodové ohodnocení.
Nejvýraznější rozdíl je patrný u bodového ohodnocení tahu, kdy průměrná známka u klisen
byla 7,84 bodu a u hřebců 9,08 bodu.
Graf 19
7,00
7,20
7,40
7,60
7,80
8,00
8,20
8,40
8,60
8,80
9,00
9,20
Norický kůň - výkonnost
Hřebci
Klisny
Vliv roku narození na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Klisny
Vliv roku narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán pouze u obvodu hrudníku, kdy klisny
narozené v letech 2004 až 2007 mají statisticky významně (P<0,01) větší obvod hrudníku než
klisny narozené v ostatních sledovaných letech.
64
Graf 20
0
15
30
45
60
75
90
105
120
135
150
165
180
195
210
KVH KVP Ohr OHol
Rok narození a základní tělesné míry klisen N
1996 - 1999
2000 - 2003
2004 - 2007
Statisticky významný vliv (P<0,05) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl
prokázán pouze 1. a 2. zabrání. Klisny narozené v letech 2003 až 2007obdržely průměrné
bodové hodnocení nižší než klisny narozené 1996 až 2002. Nejvyšší bodové ohodnocení za 1.
a 2. zabrání obdržely klisny narození v letech 1996 až 1999.
Graf 21
7
7,17,2
7,37,47,5
7,6
7,77,87,9
88,1
8,28,3
8,4
krok klus 1.
zabrání
2.
zabrání
3.
zabrání
Ovl. Přip.
Rok narození a výkonnost klisen N
1996 - 1999
2000 - 2003
2004 - 2007
Hřebci
Vliv roku narození na tělesnou stavbu hřebců byl prokázán u kohoutkové výšky hůlkové
(P<0,05) a obvodu holeně (P<0,05). Hřebci narození v letech 1995 až 2002 vykazují vetší
hodnou KVH i OHOL než hřebci narození ve zbývajících letech.
65
Graf 22
0
1530
45
60
7590
105
120135
150
165
180195
210
KVP KVH Ohr OHol
Rok narození a základní tělesné míry hřebců N
1989 - 1993
1995 - 2002
2003 - 2008
Vliv roku narození na vybrané výkonností ukazatele byl prokázán pouze u typu a pohlavního
výrazu (P<0,05). Hřebci narozeni v letech 2003 až 2008 obdržely bodové hodnocení v průměru
o 0,5 bodu vyšší než hřebci narození ve zbývajících letech.
Graf 23
7
7,2
7,4
7,6
7,8
8
8,2
8,4
8,6
8,8
9
9,2
9,4
TaPV krok klus Ovl. Tah Celkově
Rok narození a výkonnost hřebců N
1989 - 1993
1995 - 2002
2003 - 2008
Vliv místa narození na základní t ělesné míry a výkonnostní ukazatele
Vliv místa narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán u obvodu hrudníku (P<0,01)
a kohoutkové výšky páskové (P<0,05). Nejmenší KVP byla zaznamenána u klisen narozených
na oblasti 2, obdobně tomu bylo i u OHR. Průměrná KVP klisen narozených v oblasti 2 byla
170,37 cm, klisen narozených ve 173,21 cm. Průměrný obvod hrudníku klisen narozených ve
2 oblasti byl 202,78 cm, klisen narozených v oblasti 3 211,11 cm. Vliv místa narození na tělesnou
66
stavbu prokázal také DRUML a kol. (2007) v populaci norického koně v různých částech
Rakouska.
Graf 24
0
15
30
45
60
75
90
105
120
135
150
165
180
195
210
225
KVH KVP Ohr OHol
Místo narození a základní tělesné míry klisen N
Oblast 1
Oblast 2
Oblast 3
Oblast 4
Statisticky významný vliv místa narození na vybrané výkonností ukazatele byl shledán
v 1.zabrání (P<0,01), ve 2.zabrání a ve 3.zabrání (P<0,05). Nejvyšší známky obdrželi klisny
narozené v oblasti 4, nejnižší klisny narozené v oblasti 2. U druhého zabrání byl shledán
i statisticky významný rozdíl mezi průměrným bodovým hodnocením klisen narozených
v oblasti 3 a oblasti 2.
Graf 25
7
7,2
7,4
7,6
7,8
8
8,2
8,4
krok klus 1.
zabrání
2.
zabrání
3.
zabrání
Ovl. Přip.
Místo narození a výkonnost klisen N
Oblast 1
Oblast 2
Oblast 3
Oblast 4
67
5.1.4 Rozdíly v hodnocení na r ůzných místech po řádání výkonnostních zkoušek
Místa konání výkonnostních zkoušek klisen byly rozděleny do tří oblastí:
Oblast 1- kraj Středočeský, Jihočeský a Plzeňský
Oblast 2- kraj Liberecký, Královéhradecký, Pardubický a Vysočina
Oblast 3- kraj Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský
Hodnocení klisen v Oblasti 3 se od zbývajících dvou statisticky významně liší téměř ve všech
ukazatelích výkonnosti, včetně celkové známky. Lze potvrdit, že při výkonnostních zkouškách
konaných na Moravě dosahují klisny obecně vyšších známek oproti výkonnostním zkouškám
konaných v Čechách. Průměrné známky za výkonnost v jednotlivých oblastech a významnosti
rozdílů mezi nimi jsou shrnuty v Tabulce 10.
Tab. 10 Rozdíly mezi oblastmi konání výkonnostních zkoušek klisen
VZ 1 VZ 2 VZ 3 Klisny
n průměr SE n průměr SE n průměr SE význ.
Krok 212 7,47 0,68 291 7,32 0,69 410 7,56 0,59 VZ 1-VZ 2*, VZ 2-VZ 3**
Klus 212 7,65 0,70 291 7,47 0,69 410 7,69 0,58 VZ 1-VZ 2**, VZ 2-VZ 3**
1. zabrání 212 7,55 0,88 291 7,63 1,02 410 8,20 0,95 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**
2. zabrání 212 7,90 0,91 291 7,94 1,07 410 8,44 1,02 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**
3. zabrání 212 8,13 0,92 291 8,17 1,13 410 8,50 0,98 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**
Ovladatelnost 212 7,75 0,76 291 7,72 0,77 410 8,00 0,70 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**
Připravenost 212 7,74 0,95 291 7,76 0,84 410 8,02 0,74 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3** Celková známka
212 7,73 0,63 291 7,70 0,63 410 8,03 0,58 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**
*P <0,05 ** P < 0,01
Statisticky významné rozdíly v základních tělesných rozměrech byly shledány u KVP a KVH
mezi výkonnostními zkouškami v Tlumačově a Slatiňanech. Významný rozdíl byl nalezen mezi
hodnotami obvodu hrudníku měřených při výkonnostních zkouškách v Tlumačově a Klokočově.
Statisticky vysoce významný rozdíl byl nalezen mezi všemi třemi místy pořádání VZ
u hodnocení typu a pohlavního výrazu. Hodnocení mechaniky pohybu v kroku a klusu bylo
v Klokočově statisticky významně vyšší než na zbývajících dvou místech.
68
Tab. 11 Rozdíly mezi místy konání výkonnostních zkoušek hřebců
Hřebci Klokočov (K) Tlumačov (T) Slatiňany (S)
n průměr SE n průměr SE n průměr SE význ.
KVP 41 172,24 3,32 78 171,51 3,54 56 173,21 3,41 T-S *
KVH 41 160,93 2,93 78 159,79 3,64 56 162,05 3,48 T-S**
OHR 41 201,54 7,31 78 197,40 6,45 56 200,09 5,93 K-T**
OHOL 41 24,26 0,93 78 24,38 0,90 56 24,71 1,03
Hmotnost 41 645,37 42,64 78 637,12 46,65 56 650,00 51,27
Typ a pohlavní výraz
52 8,17 0,74 78 7,59 0,41 56 7,83 0,49 K-T**, K-S**, T-S*
krok 52 8,09 0,79 78 7,58 0,74 56 7,65 0,54 K-T**, K-S**
klus 52 8,08 0,77 78 7,64 0,71 56 7,69 0,50 K-T**, K-S*
Ovladatelnost 52 8,17 0,69 77 8,05 0,47 56 7,93 0,58
Tah 52 9,05 0,75 76 9,09 0,65 56 9,05 0,74
*P <0,05 ** P < 0,01
5.1.5 Rozdíly mezi plemeny
Klisny
Sledované klisny ČMB se od klisen N liší ve dvou základních tělesných mírách a třech
ukazatelích výkonnosti. Od plemene SN se liší ve třech tělesných mírách a v sedmi z osmi
výkonnostních ukazatelů. Obecně lze říci, že klisny ČMB jsou vyšší, ale s nejmenším obvodem
holeně. Oproti klisnám SN jsou ČMB hůře hodnocené v mechanice pohybu v kroku a klusu.
Což je v rozporu se šlechtitelským cílem, dle nějž by měl mít českomoravský belgický kůň
nejvýraznější mechaniku pohybu.
Klisny SN se od klisen N liší v kohoutkové výšce páskové a ve všech ukazatelích výkonnosti,
ve kterých mají klisny SN vždy lepší hodnocení, než klisny norické.
Obecně lze říci, že ve výkonnostních zkouškách klisen dosahují nejlepších výsledků slezské
noričky, pak klisny českomoravského belgika a nakonec klisny norické.
MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) využili základní tělesné míry a lineární popis
22 tělesných znaků k porovnání exteriérových vlastností klisen českomoravského belgika,
norika a slezského norika. Statisticky průkazné rozdíly mezi plemeny byly zjištěny pouze
u délky, nasazení krku, postavení lopatky, tvaru zádě a prostornosti kroku a klusu. U základních
tělesných měr byl nalezen průkazný rozdíl jen mezi průměrným obvodem holeně klisen
slezského norika a ostatních dvou plemen.
69
Tab. 12 Rozdíly mezi plemeny a významnost rozdílu - klisny
SN ČMB N
n průměr SE n průměr SE n průměr SE význ.
KVH 256 159,37 3,46 384 160,62 3,42 269 159,90 3,43 ČMB-N*, ČMB-SN** KVP 256 170,97 4,19 385 172,47 4,09 269 171,89 4,51 ČMB-SN**, N-SN* OHr 255 205,05 9,94 385 205,30 10,17 268 206,47 9,80 OHol 256 23,21 0,86 385 23,03 0,81 269 23,29 0,77 ČMB-N**, ČMB-SN*
celková zn. 257 8,02 0,58 386 7,86 0,62 271 7,68 0,66 ČMB-N**, ČMB-SN**, N-SN**
krok 257 7,58 0,66 386 7,42 0,67 271 7,39 0,62 ČMB-SN*, N-SN** klus 257 7,72 0,65 386 7,58 0,65 271 7,56 0,66 ČMB-SN*, N-SN*
1. zabrání 257 8,20 0,98 386 7,84 0,95 271 7,57 1,00 ČMB-N**, ČMB-SN**, N-SN**
2. zabrání 257 8,40 1,01 386 8,20 0,97 271 7,85 1,11 ČMB-N**, N-SN** 3. zabrání 257 8,48 1,01 386 8,35 1,00 271 8,08 1,05 ČMB-SN**, N-SN** Ovladatelnost 257 7,97 0,70 386 7,85 0,77 271 7,73 0,78 N-SN** Připravenost 257 8,00 0,77 386 7,91 0,83 271 7,69 0,93 ČMB-N**, N-SN**
*P <0,05 ** P < 0,01
Hřebci
U hřebců nebyl nalezen významný rozdíl mezi plemeny, kromě obvodu holeně u slezských
noriků a českomoravských belgiků.
Z hlediska výkonnosti lze tedy říci, že všichni plemenní hřebci dosahují vyrovnaných výsledků.
Je to dáno jistě 60denní přípravou během testu, která je pro všechny hřebce stejná a jsou
připravováni profesionály.
5.1.6 Vztahy mezi jednotlivými t ělesnými rozm ěry, hodnocením exteriéru
a disciplínami VZ klisen a h řebců
Klisny
Mezi základními tělesnými rozměry byly nalezeny mírné závislosti mezi KVP a Ohr, OHol a oběma
výškovými rozměry. Vysoká závislost byla pak dle očekávání mezi kohoutkovou výškou
hůlkovou a páskovou. Vztah kohoutkové výšky páskové, obvodu hrudi a obvodu holeně
u norických klisen zjišťoval také DUŠEK a kol. (1997), nalezl signifikantní vztahy mezi KVP a OHr.
Významné korelace mezi všemi disciplínami výkonnosti a celkové známky jsou logické,
vzhledem k tomu, že celková známka je dle přepočtových koeficientů z jednotlivých částí
složena. Zajímavá je nižší korelace ukazatelů mechaniky pohybu, oproti ostatním disciplínám.
Vysoká závislost je mezi hodnocením ovladatelnosti a připravenosti. Přičemž připravenost je
70
významněji ovlivňována hodnocením jednotlivých záběrů ve zkoušce v tahu. Vysoké závislosti
mezi jednotlivými zabráními jsou logické, ovšem nejsou tak vysoké, aby se dalo s určitostí říci,
že pro posouzení ochoty v tahu stačí pouze jediné zabrání. Opakovatelnost známek při
posuzování tahu u teplokrevných a chladnokrevných hřebců hodnotil také DUŠEK (1990a),
který došel k podobnému závěru.
Tab. 13 Korelační koeficienty pro základní tělesné míry a hodnocení výkonnosti klisen
KVH KVP Ohr OHol krok klus 1. z 2. z 3. z Ovl. Přip. celková zn. 0,10 0,10 0,02 0,00 0,56 0,57 0,79 0,82 0,79 0,76 0,83
KVH 0,83 0,29 0,42 0,07 0,09 0,04 0,05 0,09 0,08 0,11 KVP 0,45 0,45 0,07 0,10 0,04 0,05 0,09 0,07 0,08 Ohr 0,19 0,00 0,02 -0,02 0,00 0,03 0,04 0,05
OHol 0,04 0,01 -0,03 -0,03 0,01 0,02 0,00 krok 0,78 0,21 0,20 0,18 0,39 0,39 klus 0,21 0,22 0,21 0,41 0,40 1. z 0,82 0,71 0,45 0,53 2. z 0,79 0,49 0,57 3. z 0,48 0,55 Ovl. 0,72
Hladina významnosti P < 0,01 Závislost: Vysoká
Významná Mírná
Hřebci 1991 – 2005
U této skupiny hřebců byly nalezeny významné a vysoké závislosti u základních tělesných
rozměrů, které jsou ovšem předvídatelné. Dle očekávání je kohoutková výška hůlková
v závislosti s kohoutkovou výškou páskovou a ta je významně ovlivňována obvodem hrudníku.
Hmotnost je významně ovlivňována všemi základními tělesnými mírami.
Korelace mezi základními tělesnými mírami a známkami za exteriér a výkonnost nebyla
prokázána.
Všechny posuzované znaky exteriéru spolu významně korelují. Velmi vysoká závislost byla
prokázána mezi hodnocením tělesných linií a celkovým souladem. Logický je i vztah mezi
typem a ostatními exteriérovými znaky.
Vysoká závislost byla prokázána mezi známkami za mechaniku pohybu, tedy krokem a klusem.
Tyto charakteristiky byly posuzovány během zkoušky ovladatelnosti ve dvojspřeží. Z tohoto
důvodu významně korelují se známkou za ovladatelnost. Vyšší korelace je pak mezi
ovladatelností a klusem, z čehož je možné se domnívat, že se posuzovatelé během vozatajské
drezury a parkuru více nechali oslovit vyjádřením mechaniky pohybu v klusu. Vztah mezi
71
jednotlivými zabráními v tahu byl prokázán jako významný až velmi vysoký. Podobných
výsledků dosáhl při svých pozorováních DUŠEK (1983, 1990a, 1991a)
Tab. 14 Korelační koeficienty pro základní tělesné míry, hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců skupiny výkonnostních zkoušek 1991 - 2005
KVH Ohr OHol Hmot TaPV Těl. Lin. fundament Cel. S. krok klus Ovl. 1. z 2. z 3. z
KVP 0,92 0,59 0,42 0,57 0,29 0,23 0,12 0,21 0,21 0,24 0,14 0,26 0,11 0,05
KVH 0,60 0,39 0,51 0,23 0,19 0,07 0,16 0,18 0,20 0,07 0,28 0,11 0,05
Ohr 0,46 0,75 0,31 0,34 0,25 0,26 0,03 0,03 -0,01 0,26 0,16 0,17
OHol 0,61 0,17 0,19 0,18 0,10 0,16 0,19 0,16 0,31 0,26 0,21
Hmot 0,24 0,26 0,15 0,18 0,08 0,10 0,03 0,31 0,19 0,15
TaPV 0,87 0,58 0,89 0,19 0,23 0,26 0,06 -0,03 0,12
Těl. Lin. 0,72 0,94 0,04 0,09 0,15 0,01 -0,05 0,08
fundament 0,77 0,11 0,10 0,13 -0,01 -0,09 0,03
Cel. S. 0,12 0,14 0,17 0,02 -0,06 0,06
krok 0,89 0,61 0,19 0,16 0,18
klus 0,70 0,14 0,09 0,10
Ovl. 0,21 0,27 0,23
1. z 0,80 0,67
2. z 0,78
Hladina významnosti P < 0,01 Závislost:
Velmi vysoká
Vysoká
Významná
Mírná
Hřebci 2006 – 2010
Od roku 2006 obsahuje hodnocení výkonnostních zkoušek detailnější popis exteriéru. Podle
velkého počtu nalezených závislostí, lze usuzovat, že hodnotitelé při hodnocení výkonnosti
přikládají velký význam exteriérovým vlastnostem koně.
Stejně jako u předchozí skupiny hřebců, spolu významně a vysoce korelují všechny exteriérové
vlastnosti. Celkový soulad je významně ovlivněn všemi ostatními ukazateli, podobně jako typ
a pohlavní výraz.
Významné a vysoké závislosti byly nalezeny také mezi všemi disciplínami výkonnosti.
Vysoký korelační koeficient pro vztah distanční jízdy a ovladatelnosti je zřejmě dán pořadím
disciplín při výkonnostních zkouškách. Lze předpokládat, že vysoké závislosti mezi
disciplínami jsou důsledkem jednotné přípravy hřebců k výkonnostním zkouškám během
60denního testu.
72
Tab. 15 Korelační koeficienty pro základní tělesné míry, hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců skupiny výkonnostních zkoušek 2006 - 2010
KVH Ohr OHol Hmot TaPV hlava krk Hr a pl. Hř. a be. Hr.K Pá.K Záď CS DJ Ovl. krok klus Tah
KVP 0,88 0,71 0,40 0,63 0,18 -0,04 0,15 0,09 0,28 0,02 0,09 0,17 0,17 0,13 0,03 0,10 0,07 -0,01
KVH 0,48 0,42 0,54 0,24 -0,05 0,13 0,13 0,31 0,05 0,07 0,10 0,17 0,01 -0,03 0,03 -0,02 -0,04
Ohr 0,30 0,64 0,22 0,17 0,35 0,28 0,28 0,10 0,25 0,37 0,30 0,40 0,24 0,21 0,16 0,26
OHol 0,43 -0,16 -0,15 -0,17 0,15 -0,04 -0,12 -0,05 -0,11 -0,07 -0,01 -0,09 -0,06 -0,11 -0,05
Hmot 0,14 0,00 0,20 0,20 0,13 -0,03 0,11 0,05 0,12 0,06 -0,07 0,02 -0,05 0,01
TaPV 0,65 0,82 0,73 0,53 0,68 0,73 0,74 0,84 0,21 0,29 0,23 0,22 0,34
hlava 0,80 0,71 0,47 0,60 0,64 0,65 0,78 0,40 0,43 0,48 0,40 0,42
krk 0,72 0,54 0,60 0,68 0,77 0,85 0,40 0,38 0,37 0,34 0,44
Hr a pl. 0,62 0,59 0,61 0,70 0,82 0,41 0,48 0,42 0,40 0,46
Hř. a be. 0,62 0,50 0,65 0,63 0,41 0,37 0,43 0,39 0,43
Hr.K 0,78 0,66 0,72 0,39 0,36 0,45 0,47 0,40
Pá.K 0,78 0,77 0,40 0,37 0,46 0,37 0,34
Záď 0,88 0,57 0,59 0,51 0,44 0,48
CS 0,50 0,53 0,45 0,44 0,48
DJ 0,87 0,72 0,69 0,72
Ovl. 0,70 0,62 0,72
krok 0,81 0,57
klus 0,53
Hladina významnosti P < 0,01 Závislost:
Vysoká
Významná
Mírná
73
5.2 BIOMECHANICKÁ ANALÝZA
Tab. 16 Základní matematicko - statistické charakteristiky pro úhly a vzdálenosti v jednotlivých fázích pohybu v kroku a v tahu
Krok Tah
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%) Fáze
N Průměr Min. Max. Rozptyl SD SE CV (%)
32 115,44 96,19 127,85 67,68 8,23 1,45 7,13 A1 35 116,86 96,02 194,40 236,99 15,39 2,60 13,17
32 108,61 90,30 122,06 75,51 8,69 1,54 8,00 A2 35 112,78 92,45 124,06 60,08 7,75 1,31 6,87
32 92,80 74,91 106,04 79,07 8,89 1,57 9,58 A3 35 96,88 76,79 107,75 60,42 7,77 1,31 8,02
36 39,85 35,69 44,83 5,90 2,43 0,40 6,10 A4 36 41,96 37,73 47,73 6,03 2,46 0,41 5,85
36 46,37 42,16 52,15 6,39 2,53 0,42 5,45 A5 36 44,02 39,92 48,51 4,08 2,02 0,34 4,59
36 62,25 57,66 68,80 7,28 2,70 0,45 4,33 A6 36 59,82 55,30 65,52 5,16 2,27 0,38 3,80
36 109,87 102,67 118,72 18,37 4,29 0,71 3,90 A7 36 100,62 87,70 116,33 42,49 6,52 1,09 6,48
36 49,19 42,17 55,64 13,22 3,64 0,61 7,39 A8 36 52,79 46,71 71,61 22,58 4,75 0,79 9,00
36 145,15 127,87 164,33 101,56 10,08 1,68 6,94 A9 36 139,40 125,20 158,42 56,55 7,52 1,25 5,39
36 152,52 128,45 180,30 144,85 12,04 2,01 7,89 A10 36 149,73 124,20 187,62 118,88 10,90 1,82 7,28
33 74,82 51,23 91,64 105,62 10,28 1,79 13,74 A11 36 62,51 36,56 75,67 78,35 8,85 1,48 14,16
36 72,00 63,66 81,40 14,70 3,83 0,64 5,32 B1 36 73,94 64,32 82,64 16,53 4,07 0,68 5,50
38 149,18 128,62 191,13 169,47 13,02 2,11 8,73 B2 37 143,62 126,41 161,66 62,43 7,90 1,30 5,50
37 77,78 61,06 100,37 68,43 8,27 1,36 10,64 B3 37 68,28 47,97 84,18 80,82 8,99 1,48 13,17
31 41,51 38,41 45,23 3,24 1,80 0,32 4,34 C1 34 41,75 38,17 45,65 3,59 1,90 0,33 4,54
30 22,71 18,31 27,40 3,24 1,80 0,33 7,93 C2 34 22,66 19,48 26,50 3,74 1,93 0,33 8,54
30 143,81 128,10 174,54 105,01 10,25 1,87 7,13 C3 35 137,79 120,35 158,52 73,18 8,55 1,45 6,21
29 191,08 132,53 245,77 371,33 19,27 3,58 10,08 C4 34 185,01 154,38 209,42 167,25 12,93 2,22 6,99
30 79,01 67,42 105,95 67,20 8,20 1,50 10,37 C5 34 71,33 56,47 82,77 45,61 6,75 1,16 9,47
35 77,93 64,03 94,15 39,29 6,27 1,06 8,04 D1 37 78,31 67,21 109,40 65,65 8,10 1,33 10,35
36 62,31 53,30 83,54 28,59 5,35 0,89 8,58 D2 37 60,63 51,95 68,65 12,93 3,60 0,59 5,93
36 81,56 60,73 107,56 116,43 10,79 1,80 13,23 D3 37 68,85 41,42 89,31 88,99 9,43 1,55 13,70
36 144,18 122,16 162,88 119,19 10,92 1,82 7,57 D4 37 141,22 123,09 164,55 87,27 9,34 1,54 6,62
5.2.1 Porovnání charakteristik pohybu v jednotlivýc h fázích v kroku a tahu
Průkazné rozdíly mezi pohybem v kroku a tahu byly nalezeny u 16 charakteristik z 23
měřených. Ve shodě s DUŠKEM (1999) a MARŠÁLKEM (2008) bylo prokázáno výrazné
zkrácení kroku vlivem zátěže. Vysoce signifikantní rozdíl byl nalezen u úhlů A4, A5 a A6. Lze
tedy říci, že výhodnější je oblouk tažné síly posuzovat vzhledem k horizontále, než vůči pozici
hlavy (úhly A1, A2 a A3). Držení hlavy má na pohyb koně významný vliv, což potvrzuje
RHODIN (2008). V předkládané práci tento vliv, resp. změna pozice hlavy vlivem tahu, nebyl
prokázán. GEYER (2006) uvádí, že pohyb koně je z anatomicky funkčního hlediska velmi
ovlivňován udidlem a tedy vodičem, i z tohoto důvodu nelze tak významný činitel jako je
pozice hlavy v této analýze posoudit.
74
Tab. 17 Významnost rozdílů mezi krokem a tahem u jednotlivých úhlů a vzdáleností
Fáze t df P Fáze t df P
A1 nebyl nalezen průkazný rozdíl B1 2,3285 33 P < 0,05
A2 2,0582 29 P < 0,05 B2 -3,2495 35 P < 0,01
A3 2,0542 29 P < 0,05 B3 -5,8809 35 P < 0,0001
A4 4,4675 33 P < 0,0001 C1 nebyl nalezen průkazný rozdíl
A5 -6,1044 33 P < 0,0001 C2 nebyl nalezen průkazný rozdíl
A6 -5,3279 33 P < 0,0001 C3 -3,1662 26 P < 0,01
A7 -7,1596 33 P < 0,0001 C4 -2,1686 24 P < 0,01
A8 3,0974 33 P < 0,01 C5 -4,7187 26 P < 0,0001
A9 -3,6329 33 P < 0,001 D1 nebyl nalezen průkazný rozdíl
A10 nebyl nalezen průkazný rozdíl D2 nebyl nalezen průkazný rozdíl
A11 -5,4961 30 P < 0,0001 D3 -6,2771 34 P < 0,0001
D4 nebyl nalezen průkazný rozdíl t- hodnota testové statistiky df- stupně volnosti
5.2.2 Korelace v jednotlivých fázích pohybu
Volný krok
Významné korelace mezi úhly a vzdálenostmi byly nalezeny pouze ve fázích pohybu A a C.
Vysoká závislost (koeficient korelace > 0,60) byla dle očekávání nalezena mezi úhly
charakterizujícími oblouk tažné (v kroku posuvné) síly. Tedy A1 až A3 a A4 až A6.
Vysoce signifikantní je závislost mezi vzdáleností A9 (výška v kříži) a A10 (spěnkový kloub –
kohoutek). Podobně je tomu ve fázi C mezi stejnými charakteristikami (tedy C3 a C4). Z toho
lze usuzovat, že míra podsazení a posun, nebo naopak zákrok zadní končetiny úzce souvisí se
zkrácením, nebo prodloužením rámce. Druhou možností je, že tyto dvě vzdálenosti spolu
korelují ve vztahu ke kohoutkové výšce jednotlivých koní. Nicméně, vztah mezi kohoutkovou
výškou (KVH) a těmito dvěma vzdálenostmi nebyl prokázán.
Dle záporné střední závislosti mezi úhlem A8 (hlezno – spěnka vůči horizontále) a vzdáleností
A11 (délka kroku zadních končetin), lze usuzovat, že délka kroku je ovlivňována ostrostí tohoto
úhlu.
Přehled koeficientů korelace mezi úhly a vzdálenostmi v jednotlivých fázích pohybu v kroku je
uveden v Tabulce 18 a 19.
75
Tab. 18 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázi pohybu A v kroku
A2 A3 A4 A5 A6 A7 A8 A9 A10 A11
A1 0,9*** 0,87*** -0,13 -0,23 -0,29 -0,13 0,08 -0,02 0,07 -0,06
A2 0,99*** -0,15 -0,34 -0,41* -0,35 0,16 0,06 0,19 -0,11
A3 -0,14 -0,33 -0,44* -0,33 0,17 0,08 0,22 -0,13
A4 0,79*** 0,72*** -0,004 -0,37* 0,15 0,08 0,45*
A5 0,95*** 0,41* -0,55*** 0,06 -0,12 0,46**
A6 0,35 -0,57 -0,07 -0,26 0,42
A7 0,19 -0,02 -0,11 -0,13
A8 0,2 0,31 -0,57***
A9 0,93*** 0,39
A10 0,34
Tab. 19 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázích pohybu B, C, D v kroku
B2 B3 C2 C3 C4 C5 D2 D3 D4
B1 0,27 -0,34* C1 0,5** 0,29 -0,02 -0,41* D1 0,11 -0,18 0,21
B2 0,23 C2 0,02 -0,03 -0,37* D2 -0,19 0,34
C3 0,73*** 0,28 D3 0,11
C4 0,57**
Krok v tahu
Závislosti mezi vzdálenostmi a úhly v tahu jsou velmi podobné jako při volném kroku. Jako
vysoká se zde projevuje závislost úhlu A8 (hlezno – spěnka vůči horizontále) a vzdáleností A11
(délka kroku zadních končetin), což potvrzuje, že ostrost tohoto úhlu ovlivňuje délku kroku.
Vysoce signifikantní je při tahu vztah vzdáleností C3 (výška v kříži) a C4 (spěnkový kloub -
kohoutek). Nižší, ale také významná korelace je mezi stejnými vzdálenostmi ve fázi A (A9
a A10). Lze tedy potvrdit, že výška v kříži úzce souvisí s prodloužením nebo zkrácením rámce
během pohybu. Vzhledem k tomu, že větší závislost je v tomto případě ve fázi C, lze říci, že
vlivem zátěže kůň více posouvá zadní končetinu za tělo, než v kroku. Naopak v kroku bez
zátěže má více prostoru pro podsunutí zadní končetiny pod tělo.
Přehled koeficientů korelace mezi úhly a vzdálenostmi v jednotlivých fázích pohybu v kroku
v tahu je uveden v Tabulce 20 a 21.
76
Tab. 20 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázi pohybu A v tahu
A2 A3 A4 A5 A6 A7 A8 A9 A10 A11
A1 0,96*** 0,97*** -0,21 -0,12 0,08 0,01 0,002 0,15 0,28 0,07
A2 0,99*** -0,07 -0,19 -0,13 -0,18 -0,008 0,11 0,22 0,12
A3 -0,11 -0,2 -0,18 -0,12 0,03 0,11 0,25 0,09
A4 0,52** 0,53** -0,52** -0,49** -0,15 -0,33 0,45**
A5 0,82*** 0,32 -0,35* 0,08 -0,1 0,16
A6 0,05 -0,58*** -0,04 -0,19 0,38*
A7 0,45** 0,39* 0,37* -0,44**
A8 0,33 0,26 -0,71***
A9 0,78*** 0,08
A10 0,08
Tab. 21 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázích pohybu B, C, D v tahu
B2 B3 C2 C3 C4 C5 D2 D3 D4
B1 0,37* -0,23 C1 0,6*** 0,16 -0,01 -0,53** D1 0,37* -0,43** 0,02
B2 -0,007 C2 0,35* 0,35* -0,28 D2 -0,19 0,12
C3 0,85*** 0,24 D3 0,24
C4 0,33
Vztah mezi délkami kroku v jednotlivých fázích pohy bu
Dle očekávání byl prokázán vysoce signifikantní vztah délek kroku mezi všemi fázemi pohybu.
Větší závislost byla zaznamenána u délky kroku zadních končetin a stejnostranných předních
končetin. Nejnižší korelace byla vždy vzájemně mezi délkami kroku zadních (A11 a C5) nebo
předních končetin (B3 a D3). Lze to přisuzovat určité přirozené křivosti každého koně.
Výrazněji se tento vztah projevuje v kroku v tahu, kdy je korelace mezi délkami kroku zadních
končetin a délkami kroku předních končetin nižší. O přirozené křivosti (lateralitě) koní se
zmiňuje KARL (2008), jako příčinu tělesné laterality určil polohu plodu v děloze matky.
Korelace mezi délkami kroku v jednotlivých fázích pohybu v kroku a v tahu udávají Tabulky 22 a 23.
Tab. 22 a 23 Korelační koeficienty pro délku kroků (krok a tah)
Krok B3 C5 D3
A11 0.60*** 0.33 0.53**
B3 0.66 *** 0.51**
C5 0.75***
Tah B3 C5 D3
A11 0.55*** 0.41* 0.46**
B3 0.65 *** 0.33
C5 0.64***
77
6 ZÁVĚR
Cílem práce byla analýza výkonnostních ukazatelů chladnokrevných plemen koní. Původní
záměr analyzovat výkonnost především plemen zařazených mezi genetické zdroje vycházel
z potřeby přesného potvrzování užitkových vlastností, pro které byla tato plemena koní
vyšlechtěna. Vzhledem k různým definicím genetických zdrojů, bylo do analýzy zahrnuto také
třetí nejrozšířenější chladnokrevné plemeno v ČR, norický kůň.
Práce byla rozdělena do dvou částí. V první byl posuzován systém výkonnostních zkoušek,
vlivy na výsledná hodnocení pro jednotlivá plemena a rozdíly mezi nimi. Byly určovány
vzájemné vztahy mezi hodnocenými ukazateli jak exteriéru, tak výkonnosti a základními
tělesnými rozměry. Druhá část byla věnována ověření metodiky posuzování pohybu
chladnokrevných koní, která by měla být základem pro objektivní hodnocení výkonnosti
tažných koní.
V první části byly podrobně analyzovány výsledky výkonnostních zkoušek klisen a hřebců
slezského norického koně (SN), českomoravského belgického koně (ČMB) a norického koně
(N). Byla analyzována populace klisen, která se zúčastnila výkonnostních zkoušek v letech
2000 až 2010 a hřebců, kteří výkonnostní zkoušky absolvovali v letech 1991 až 2010. Celkem
bylo sledováno 913 klisen a 179 hřebců.
Pro vyhodnocení výkonnostních zkoušek hřebců, bylo nutné data rozdělit do dvou souborů,
jelikož v roce 2006 došlo ke kompletní změně systému posuzování. Od roku 2009 jsou pro
výběr hřebců určovány dvě komise, tedy jedna pro ČMB a druhá pro SN a N. V takto krátkém
časovém horizontu nebylo bohužel možné nový systém řádně analyzovat.
Dle hodnot variačních koeficientů, které pouze v ojedinělých případech překročily hranici 10%,
lze soubory sledovaných jedinců všech tří plemen považovat za vyrovnané z hlediska
posuzovaných exteriérových i výkonnostních ukazatelů.
U všech tří plemen je dle počtu zapsaných klisen do plemenné knihy viditelný pokles četnosti
populace. Na základě zvyšujícího se podílu klisen účastnících se výkonnostních zkoušek však
lze usuzovat, že ačkoliv jsou populace menší, jejich kvalita se zvyšuje.
Vliv pohlaví na základní tělesné míry byl prokázán u všech tří plemen. Statisticky významnější
rozdíly byly u českomoravského belgického koně. Plemeno ČMB je nejranější a proto se již ve
dvou a půl až třech letech věku projevují významné rozdíly mezi tělesnou stavbou klisen
78
a hřebců. Částečně byl prokázán také vliv pohlaví na výkonnost všech tří plemen. Hřebci měli
v hodnocených charakteristikách vždy vyšší známky, mělo by jít o nejlepší jedince v populaci
jak z hlediska exteriéru, tak výkonnosti. Svou významnou roli zde má i 60denní test, kterým
před výkonnostními zkouškami prochází všichni hřebci.
Vliv roku narození na základní tělesné míry klisen byl prokázán pouze u SN u obvodu holeně
a u N u obvodu hrudníku. Vliv roku narození na výkonnostní ukazatele klisen byl u SN
prokázán pro připravenost, u ČMB pro mechaniku pohybu v klusu a u klisen N pro 1. a 2.
zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu. U hřebců měl rok narození významný vliv na
kohoutkovou výšku hůlkovou všech tří plemen. U ČMB byl prokázán významný vliv také na
obvod hrudníku a u N také na obvod holeně hřebců narozených v jednotlivých obdobích.
V případě hodnocení exteriéru byl prokázán vliv roku narození pouze na typ a pohlavní výraz
hřebců všech tří plemen. Výkonnost hřebců není rokem narození ovlivňována.
Vliv místa narození byl hodnocen pouze pro klisny. U hřebců nebylo místo narození známo.
U ČMB byl statisticky významný vliv místa narození na tělesnou stavbu pouze u obvodu
hrudníku, u klisen N u obvodu hrudníku a kohoutkové výšky páskové. U klisen SN nebyl vliv
místa narození na základní tělesné míry prokázán. U výkonnostních ukazatelů byl shledán
statisticky významný vliv u všech tří plemen. Nejvíce ovlivněna místem narození je výkonnost
klisen ČMB, kde není statisticky významný vliv pouze u 3. zabrání ve zkoušce spolehlivosti
v tahu.
Dle uvedeného je možné vyvrátit nulovou hypotézu a přijmout hypotézu alternativní, že
výsledky výkonnostních zkoušek jsou ovlivněny místem a rokem narození koně.
Hodnocení výkonnostních ukazatelů u klisen se statisticky významně liší dle místa pořádání
výkonnostních zkoušek. Bylo prokázáno, že při výkonnostních zkouškách na Moravě jsou
klisny hodnoceny vyššími známkami, než ve zbývajících oblastech.
Statisticky vysoce významný rozdíl byl nalezen mezi všemi třemi místy pořádání VZ hřebců u
hodnocení typu a pohlavního výrazu. Hodnocení mechaniky pohybu v kroku a klusu bylo
statisticky významně vyšší na Klokočově než na zbývajících dvou místech.
Rozdíly mezi plemeny byly průkazné pouze u klisen. Z hlediska výkonnosti je nejlépe
hodnoceným plemenem slezský norik. Oproti očekávání vynikají klisny SN nad ČMB
i v mechanice pohybu, tedy v kroku a klusu. U hřebců nebyly prokázány významné rozdíly
mezi plemeny. Z hlediska hodnocení výkonnosti to lze přisuzovat jednotnému systému
hodnocení hřebců po náročné přípravě v 60denním testu.
79
Vztah mezi základními tělesnými mírami byl prokázán u všech tří hodnocených souborů klisen
a hřebců. U hřebců byly korelační koeficienty o něco vyšší. Zatímco klisny jsou měřeny
jednotlivě během svodů klisen, případně při výkonnostních zkouškách, hřebce měří jeden
hodnotitel, na jednom místě a ve stejný den. Proto se u nich očekávaná závislost tělesných
rozměrů projevila ve vyšší míře.
U klisen ani u hřebců nebyl prokázán žádný vztah mezi základními tělesnými mírami
a výkonností. Čímž nebyla zamítnuta nulová hypotéza, že základní tělesné míry
chladnokrevných koní neovlivňují hodnocení dílčích částí výkonnostních zkoušek.
V druhé části disertační práce byla ověřována navržená metodika objektivního hodnocení
pohybu chladnokrevných koní.
Při zkoušce v tahu byl pořizován záznam pomocí rychloběžné kamery, druhý záznam byl
pořizován ve volném kroku, bez zátěže a bez postrojů, za stejných podmínek jako záznam
první. Pořízené záznamy 40tažných koní byly upraveny pomocí programu, který umožňuje
rozfázovat a analyzovat záznam. Byly vybrány 4 záběry v daných, pro všechny hodnocené koně
stejných, fázích pohybu, jak v kroku bez zátěže, tak v tahu. V jednotlivých fázích byly následně
měřeny úhly a vzdálenosti charakterizující pohyb v daném okamžiku. Průkazné rozdíly mezi
pohybem v kroku a tahu byly nalezeny u 16 charakteristik z 23 měřených.
Vzhledem k velkému počtu nalezených signifikantních rozdílů mezi charakteristikami pohybu
v kroku a v tahu lze potvrdit, že tah ovlivňuje pohyb koně.
Byly potvrzeny vztahy mezi úhly a vzdálenostmi v jednotlivých fázích pohybu, které jsou velmi
podobné v kroku i tahu. Z této skutečnosti lze vycházet při posuzování odchylek od
pravidelností chodu, které se v pohybu v zátěži projeví výrazněji. Důkazem jsou prokázané
korelace délek kroku mezi jednotlivými fázemi pohybu.
Je tedy možné vyvrátit nulovou hypotézu a přijmout hypotézu alternativní, že biomechanická
analýza pomocí videozáznamu z rychloběžné kamery poskytuje objektivně měřitelná data
využitelná při selekci a šlechtění chladnokrevných plemen koní.
80
7 DOPORUČENÍ
Na základě získaných poznatků a zkušeností z průběhu výkonnostních zkoušek a výstav
chladnokrevných klisen a hřebců byla navržena následující doporučení pro praxi.
• Podíl klisen zařazených do PK u plemen zařazených mezi genetické zdroje stoupá
pravděpodobně i díky finanční podpoře, která je udělována pouze chovatelům
nejkvalitnější části čistokrevné populace. U norického koně je podíl klisen účastnících
se výkonnostních zkoušek nejmenší, otázkou zůstává, zda právě z důvodu výše uvedené
podpory není v ČR ohrožen chov čistokrevného norického koně. Je častým jevem, že
chovatelé záměrným křížením převádí čistokrevný chov norický na chov slezského
norika. A chovatelé norických koní pak nemají zájem o výkonnostní zkoušky, kde jsou
často upřednostňovány právě klisny zařaditelné do genetického zdroje.
• Veřejné slovní ohodnocení výsledků výkonnostních zkoušek a výstav, zdůvodnění
výsledného pořadí, zdůraznění předností a nedostatků jednotlivých koní je často
opomíjeno a zanedbáváno. Znatelný nezájem ze stran hodnotitelů, resp. členů
jednotlivých rad plemenných knih o informovanost odborné chovatelské veřejnosti je
evidentní. Posuzovatelská komise musí být schopna své závěry zdůvodnit a především
za ně nést veškerou zodpovědnost. Neochota vůči chovatelům a skrývání se za
anonymitu komisí je pravděpodobně důsledek chybějících autorit, nebo jedné osoby,
která by převzala funkci šlechtitele.
• Výkonnostní zkoušky klisen posuzuje tříčlenná komise, při hodnocení hřebců je členů
komise pět. Jednotliví hodnotitelé si často neuvědomují, že jejich počet při hodnocení
není nahodilý. Výsledné známky jsou pak často odrazem názoru pouze jedné,
nejvýraznější osoby.
• Vzhledem k tomu, že z hlediska pracovní výkonnosti jsou posuzována tři chladnokrevná
plemena, bylo by vhodné uvažovat nejen o samostatných komisích, ale také o specifikaci
výkonnostních zkoušek dle zaměření chovu jednotlivých plemen. Ač mají všechna
plemena z hlediska výkonnosti stejný, nebo podobný šlechtitelský cíl, je nutné, aby si
vzájemně konkurovala a jednotlivé svazy se snažily o jejich samostatnou propagaci.
K těmto krokům postupně přistupuje Svaz chovatelů českomoravského belgického
koně. Lze uvažovat i o následné testaci chladnokrevných koní, vyšší výkonnostní
zkoušky by pak již mohly být diferencovány dle pracovního zaměření pro polní práce,
81
nebo práce v lese (podobně jako u sportovních koní kriterium mladých koní v drezuře a
skocích).
• Podobně jako u hřebců, i pro výkonnostní zkoušky klisen zvolit jedno místo a čas, čímž
by bylo zajištěno objektivnější hodnocení nově zařazované části populace. Bohužel je
toto řešení nereálné, zejména z finančních důvodů. Systém, který je s úspěchem
využíván u starokladrubských koní, nelze použít v chladnokrevném chovu z důvodu
jeho velké roztříštěnosti a tedy nemožnosti chovatelů z více vzdálených míst se VZ
zúčastnit.
• Významným příspěvkem ke snížení vlivu vodiče – předvádějícího, by bylo zvolení
jednoho, nebo dvou nezávislých praktických posuzovatelů, kteří klisny provedou všemi
disciplínami VZ. Na závěr udělí klisně známku dle její ochoty spolupracovat,
ovladatelnosti a podobných kriterií. Podobný systém je využíván v zahraničí při testaci
sportovních koní.
• Data pro vyhodnocení výkonnostních zkoušek hřebců byla poskytnuta v elektronické
podobě Ústřední evidencí koní ve Slatiňanech. V případě klisen se bohužel evidují
pouze výsledné známky za výkonnost. Vyhodnocení populace klisen dle jednotlivých
výkonnostních charakteristik tak doposud nebylo možné. Proto lze doporučit
chovatelským svazům veškerá získaná data evidovat jako podklad pro vyhodnocení
kontroly užitkovosti, vzhledem k tomu, že výkonnostní zkoušky jsou v současnosti
jedinou možností, kde lze pracovní koně z hlediska výkonnosti sledovat a hodnotit.
Uvedenou metodiku pro biomechanickou analýzu lze následně použít pro určení optimálního
stylu tahu jako selekčního kriteria pro pracovní plemena koní. Navržená metodika umožňuje:
• ověřit změny charakteristik pohybu vlivem zvyšující se zátěže,
• hodnotit změny úhlů a vzdáleností, které se výrazně projevují při náročnějším tahu,
• ověřit rozdíly mezi plemeny, které vychází z rozdílných vloh pro vyjádření mechaniky
pohybu.
Předpokladem pro přesnost následných analýz je co největší omezení vlivu kočího. Pro
maximální přesnost měření a výsledného hodnocení lze doporučit kromě měřítka na koních
reflexně zvýraznit body určující úhly a vzdálenosti
82
PŘEHLED LITERATURY
ADAMS O. R. (1974): Die Lahmheitsdiagnose. Lahmheit bei Pferden, 3, Hannover, s. 99 - 103.
ACHHK (2009): Šlechtitelský program huculského koně (on line), (cit. 10. 2. 2011), dostupné
na http://www.hucul-achhk.cz/
ANDREJSOVÁ L. (2008): The old Kadrub horse: Performance test analysis. Journal of
Agrobiology, 25, 1, s. 49 - 51.
ASCHK ČR ČMB (2010): Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy plemene
českomoravský belgický kůň, Asociace svazů chovatelů koní, Písek, s. 22
ASCHK ČR N (2008): Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy plemene
norický kůň. Asociace svazů chovatelů koní, Písek, s. 30.
ASCHK ČR SN (2008): Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy plemene
slezský norik. Asociace svazů chovatelů koní, Písek, s. 31.
ASCHK ČR, MZe ČR, SCHCHK ČR (2001): Sborník “Kvantitativní a kvalitativní vývoj
populací českomoravského belgického koně, norika a slezského norika v ČR v období
1995 – 2000”. ASCHK ČR, MZe ČR, SCHCHK ČR, 52 s.
BÍLEK F. (1957): Posuzování zevnějšku koně. In. KOUBEK K. a kol. (1957): Speciální
zootechnika, chov koní. SZN, Praha, s. 287 - 314.
BULLA J. (1996): FAO a programy biodiverzity hospodárskych zvierat v Slovenskej republike.
Biodiverzita v chove zvierat, Genetické, biotechnologické, organizačné a zdravotné
aspekty uchovania génových rezerv v chove zvierat, VÚŽV Nitra, s. 6 - 11.
CABEZAS I.,VALENZUELA S., MERINO V., RIQUELME J., GARCIA M., HETZ E,
PEREZ R. (1994): Physical performance, energy-requirements and physiological
adaptations of draft horses when plowing. Archivos de medicina veterinaria, 26, s. 15 - 27
DOLVIK N. I., KLEMETSDAL G. (1999): Conformational traits of Norwegian cold-blooded
trotters: heritability and the relationship with performance. Acta Agriculturarae
Scandinavica, Section A, Animal Science. 49, 3, s. 156 - 162.
DUŠEK J. (1962): Využití tažné síly koní různých užitkových typů v zemědělských potažních
pracích. Živočišná výroba, 12, Ústav vědeckotechnických informací MZLVH, s. 831 – 843.
DUŠEK J. (1971): Standardy tělesné stavby koní při jejich zařazení do plemenitby. Bulletin
VSCHK Slatiňany, 10, s. 12 – 39.
83
DUŠEK J. (1976): Zásady selekce koní v zemském chovu při jeho typové a tvarové přestavbě.
Bulletin VSCHK Slatiňany, 25, s. 1 - 34.
DUŠEK J. (1977): Vztah výšky koně k prostornosti chodu. Bulletin VSCHK Slatiňany, 29,
s. 43 - 65.
DUŠEK J. (1979): Rozbor charakteristik tělesné stavby a užitkových vlastností potomstev
plemeníků, jako předpoklad genetických analýz. Bulletin VSCHK Slatiňany, 33, s. 2 - 30.
DUŠEK J. (1980): Aspekty na vhodný typ koně pro přibližování dřeva v lesním hospodářství.
Bulletin VSCHK Slatiňany, 34, s. 28 - 39.
DUŠEK J. (1981): Vliv inbrední plemenitby na projev některých fyziologických vlastností
v chovu kladrubského vraníka. Bulletin VSCHK Slatiňany, 35, s. 67 - 82.
DUŠEK J. (1981a): Hodnocení proporcionality tělesné stavby chovných stád klisen
kladrubského vraníka a bělouše. Bulletin VSCHK Slatiňany, 35, s. 129 - 150.
DUŠEK J. (1983): Hodnocení stability pracovního charakteru u koní v tahu při výkonnostních
zkouškách. Bulletin VSCHK Slatiňany, č. 43, s. 40 – 50.
DUŠEK J. (1986): Vyhodnocení shody pořadí hříbat při selekci podle bodových hodnot
exteriéru. Závěrečná zpráva, VSCHK Slatiňany, s. 33.
DUŠEK J. (1987): Hodnocení shody bodových hodnot rozhodčích při posuzování hříbat
importovaného plemeníka Dietwarda II. Studijní informace o chovu koní, VSCHK
Slatiňany, 15, s. 6 - 11.
DUŠEK J. (1990): Připomínky k objektivizaci posuzování vlastností koní. Studijní informace o
chovu koní, VSCHK Slatiňany, 22, s. 1 - 7.
DUŠEK J. (1990a): Hodnocení spolehlivosti v tahu teplokrevných a chladnokrevných hřebců
při výkonnostních zkouškách. Bulletin VSCGK Slatiňany, č. 59, s. 33 – 52.
DUŠEK J. (1991): Evaluation of Degree of Inbreeding in the Stock of Kladruby Black Horse.
Scienta Agriculturae Bohemoslovaca, Tomus 23 (XL), 1, s. 33 - 44.
DUŠEK J. (1991a): Hodnocení tahavosti koní a shody jejich pořadí podle bodových hodnot.
Živočišná výroba, 36, č. 1, s. 83 – 88.
DUŠEK J. (1992): Historický vývoj chovu koní v našich zemích In: DUŠEK J. a kol. (1992):
Chov koní v Československu. Brázda, Praha, s. 6 - 18.
DUŠEK J. (1999): Chov koní. Brázda, Praha, s. 404.
84
DUŠEK J. (2002): Minulost českomoravského belgického koně I. Koně, ASCHK ČR, Písek, 6,
1, s. 8 – 10.
DUŠEK J., NAVRÁTIL J., JEŽKOVÁ A. (1998): Evaluation of relations between performance
discipline scores in Friesian mares at performance tests. Czech journal of animal science,
43, s. 565-569.
DUŠEK J., ŠMELKO V., NAVRÁTIL J., JEŽKOVÁ A. (1997): Typologie norických klisen
muráňského chovu. Živočišná výroba, č. 42, s. 187 – 191.
DVOŘÁKOVÁ T., PAVELKOVÁ J., JANURA M., SVOBODA Z., (2005): Analýza pohybu
v hipoterapii z pohledu biomechaniky. Rehabilitace a fyzikální lékařství, č. 4/2005, Česká
lékařská společnost, Praha, s. 183 - 187.
DRUML T., BAUMUNG R., SÖLKNER J. (2007): Morfological analysis and effect of
selection for conformation in the Noriker draught horse population. Livestock Science,
115, s. 118 – 128.
FREDERICSON I., DREVEMO S. T. (1972): Methodological aspects of kinematics of the
joints in the forelimbs of fast-moving horses. Acta Veterinaria Scandinavica, 37, s. 99 - 133.
FREDRICSON I., DREVEMO S. T., DALIN G., HJERTEN G., BJÖRNE K. (1980): The
application of high-speed cinematography for the quantitative analysis of equine
locomotion. Equine Veterinary Journal, 12, s. 54 - 59.
GEYER H., WEISHAUPT M.A. (2006): The influence of the rein and bit on the movements of
the horse; anatomical-functional considerations, Pferdeheilkunde, 22, 5, s. 597 - 600
GRÜNENFELDER H. P. (1993): Snahy o uchování genových zdrojů hospodářských zvířat
v Evropě se zvláštním zřetelem na situaci v zemích Evropského společenství a projektů ve
Švýcarsku. Sborník referátů z mezinárodní konference “Genové zdroje hospodářských
zvířat”, Vysoká škola zemědělská v Brně a Státní plemenářský podnik Praha, s. 5 - 11.
HÁJKOVÁ M. (2004): Analýza populace českomoravského belgického koně a slezského
norika v České republice. Disertační práce. Česká zemědělská univerzita v Praze, s. 95.
HARTMANN L., HANUŠ K., PROCHÁZKA V. (1957): Chody koně. In.: KOUBEK K. a kol.
(1957): Speciální zootechnika, díl druhý - chov koní. SZN, Praha, s. 437 - 445.
HIGGINS G. (2009): Koně a jejich pohyb. Metafora, Praha, s. 153.
HOBBS S. J. (2001): Heavy going!. Heavy Horse World, spring, West Sussex, UK, s. 54 – 56.
85
HROUZ J., ŠUBRT J., POLÁCH P. (1997): Vznik a současný stav vývoje plemen
hospodářských zvířat. Sborník referátů mezinárodního semináře “Genofond
hospodářských zvířat”, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 3 - 12.
JAKUBEC V., JELÍNEK J., VOLENEC J., ZÁLIŠ N. (1996): Lineární systém popisu
a hodnocení tělesné stavby koní, Modelová aplikace – starokladrubský kůň. Hipologický
věstník, Výzkumné centrum chovu koní Slatiňany, 1, s. 5 - 32.
JAKUBEC V., SCHLOTE W., JELÍNEK J., SCHLOTZ A., ZÁLIŠ N. (1997): Linear Type
Trait Analysis in the Genetic Resource of the Old Kladrub Horse. 48th Annual Meeting of
the European Association of Animal Production, Vienna, Austria, 25 - 28 August, 9 s.
JAKUBEC V., SCHLOTE W., JELÍNEK J., SCHLOTZ A., ZÁLIŠ N. (1999): Linear Type
Trait Analysis in the Genetic Resource of the Old Kladrub Horse. Archiv für Tierzucht,
42, 3, s. 215 - 224.
JAKUBEC V., VOLENEC J. (2003): Stav, problémy a výhled šlechtění genetického zdroje
„Starokladrubský kůň“. Mze ČR, NH Kladruby n - l-, s. p., s. 36.
JAKUBEC V., ZÁLIŠ N. (2000): Zdůvodnění minimálního počtu koní v genové rezervě
„Starokladrubský kůň“ v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem. Hipologický věstník,
Výzkumné centrum chovu koní Slatiňany, 2, s. 46 - 51.
JAKUBEC V., ZÁLIŠ N., JELÍNEK J., ONDRÁČEK M., VOLENEC J. (2000): Analýza
znaků lineárního typu a ukazatelů výkonnosti v genové rezervě “Starokladrubský kůň”.
Hipologický věstník, Výzkumné centrum chovu koní Slatiňany, 2, s. 2 - 45.
JAKUBEC V., ZÁLIŠ N., SCHLOTE W., SCHOLZ A., ONDRÁČEK M. (1998): Linear type
trait analysis in the sire lines of the Old Kladrub horse. Scienta Agriculturae Bohemica,
29, 1, s. 17 - 27.
JELÍNEK J., (2009): Huculský kůň. In. MÁTLOVÁ V. a kol. (2009): Výroční zpráva
Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů hospodářských zvířat a
dalších živočichů využívaných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství (Národní
program zvířat). Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat
VÚŽV Uhříněves, v. v. i., Praha, s. 36 - 44.
JEŽKOVÁ D. (1969): Svalová činnost. In. HOLUB A. a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat.
SZN, Praha, s. 676.
86
JINDRA J., DIŠEK J., HYNEK B., LECHNER F, LÚTOČKA L. (1955): Kůň v lesním
průmyslu. SZN, Praha, s. 191.
JISKROVÁ I. (1992): Mechanika pohybu koně. In: MISAŘ, D. a kol.: Chov koní. Vysoká
škola zemědělská v Brně 1992, s. 103.
KARL P. (2008): Omyly moderní drezury. Brázda, Praha, s. 160.
KASHIWAMURA F., AVGAANDORJ A., FURUMURA K. (2001): Relationship among body
size, conformation and racing performance in Banei draft racehorses. Journal of Equine
Science, 12, 1, s. 1 - 7.
KOMÁREK V., SOVA Z. a kol. (1971): Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. SZN,
Praha, s. 574.
KOSOVÁ M. (2008): Genetické zdroje koní v ČR a problémy jejich šlechtění. Sborník referátů
ze semináře „Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR“, Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita, Brno, s. 44 - 46.
KOUDELA K. (2003): Pohyb. In. JELÍNEK P., KOUDELA K. a kol.(2003): Fyziologie
hospodářských zvířat. MZLU, Brno, s. 362 - 373.
KOŽELUHA V. a kol. (1965): Obecná zootechnika, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, s. 559.
KRONER K. (2006): Blut - und Speichelparameter beim Kaltblutpferd in Ruhe und bei
Zugarbeit. Inaugural-Dissertation, der Tierärztlichen Fakultät München der Ludwig-
Maximilians-Universität München, s. 156
MACIJAUSKIENE V. (2006): Analysis of performance tests of the Žemaitukai horse breed.
Baltic Animal Breeding Conference: Development and Use of Breeding Programs for the
Improvement of Animal Breeds, Jurmala (Latvia), s. 145 - 150.
MÁCHA J. (1993): Genové zdroje hospodářských zvířat. Sborník referátů z mezinárodní
konference, Vysoká škola zemědělská v Brně a Státní plemenářský podnik Praha.
MÁCHA J. (1997): Závěr. Sborník referátů z mezinárodního semináře “Genofond
hospodářských zvířat”, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 113 - 117.
MACHEK J., GAUDNÍKOVÁ J. (2010): Situační a výhledová zpráva - koně, prosinec 2010.
Mze, Praha, s. 36.
MAJERČIAK P., HETÉNYI L., PLESNÍK J., BULLA J., PIVKO J. (1993): Génové zdroje
hospodárskych zvierat na Slovensku. Sborník referátů z mezinárodní konference “Genové
zdroje hospodářských zvířat”, Vysoká škola zemědělská v Brně a Státní plemenářský
podnik Praha, s. 49 - 54.
87
MARŠÁLEK M. (1996): Nové způsoby hodnocení zevnějšku u koní. Sborník “Chov koní
v současných podmínkách”, České Budějovice, s. 24 - 29.
MARŠÁLEK M. (2008): Chov koní - popis, posuzování, šlechtění. JU ZF, České Budějovice, s. 108.
MARŠÁLEK M. a kol. (1995): Judging of movement traits in relation to body measures of
horses. Book of abstracts of the 46th annual meeting of EAAP, Rome, s. 341.
MARŠÁLEK M., ZEDNÍKOVÁ J. (1999): Posouzení zevnějšku chladnokrevných klisen
metodou lineárního popisu. Collection of scientific Papers, Faculty of Agriculture, České
Budějovice, 16, 1, s. 87 – 98.
MARVAN F. (1998): Morfologie hospodářských zvířat. ČZU Praha a MZLU Brno, Brázda,
Praha, s. 328.
MÁTLOVÁ V. (2006): Genetické zdroje hospodářských zvířat a problémy jejich šlechtění.
Sborník referátů ze semináře „Chov a šlechtění koní v současných ekonomických
podmínkách“, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 40 - 42.
MÁTLOVÁ V. (2009): Výroční zpráva Národního programu konzervace a využívání
genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu,
zemědělství a lesní hospodářství (Národní program zvířat). Národní referenční středisko
pro genetické zdroje hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, v. v. i., Praha, s. 67.
MATOUŠOVÁ MALBOHANOVÁ, Z., HÁJKOVÁ, M., JISKROVÁ, I. (2004): Body
conformation comparison of Czech and Polish Hucul horses. Acta universitas agriculturae
et silviculturae Mendeleianae Brunensis, 1, Brno, s. 153 - 158.
MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ Z. (2002): Typological analysis of the Hucul horse in the
Czech Republic. Book of abstracts of the 53rd Annual Meeting of the European
Association of Animal Production, Cairo, s. 258.
MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ Z., HÁJKOVÁ M. (2003): Analysis of the Hucul Horse in
the Czech Republic. Book of abstracts of the 54th annual meeting of EAAP, Rome, s. 408.
MATYÁŠ K. (1962): Lesní těžba. SZN, Praha, s. 517.
MENGISTU G. (1996): Evaluation of three types of harnesses for horses, 4th National
Conference of the Ethiopian Society of Animal Production, Addis Abeba
MERKENS H., SCHAMHARDT H. C., HARTMANN W., KERSJES A. W. (1985): Ground
reaction forces patterns of Dutch Warm-blood horses at normal walk. Equine Veterinary
Journal, 18, s. 207 - 217.
88
MICHAL V. (1958): Zkoušky výkonnosti ve voze i pod sedlem. In: KOUBEK K. a kol. (1957):
Speciální zootechnika, díl druhý - chov koní. SZN, Praha, s. 811 - 834.
MISAŘ D. (1997): Genofond plemen koní v ČR a jejich perspektiva. Sborník referátů
mezinárodního semináře “Genofond hospodářských zvířat”, Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita, Brno, s. 117.
MÖHLLER H. (1987): Die Lahmheiten. Klinische Diagnostik der ausseren Krankheiten der
Haustiere mit besonderer Berücksichtigung der Lahmheiten des Pferdes, Stuttgart, s. 132 -
242.
Mze (2006): Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a
mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. Ministerstvo zemědělství, Praha, s. 40.
NAVRÁTIL J. (2000): Příspěvek k objektivizaci hodnocení vlastností koní. Sborník referátů
mezinárodní vědecké konference „Chov koní v novom tisícročí“, Slovenská
polnohospodárská univerzita, Nitra, s. 71 - 72.
NAVRÁTIL J. (2000a): Základy chovu koní. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, s. 60.
NRS (2007): Národní referenční středisko uchování a využití genetických zdrojů hospodářských
zvířat (on line), (cit. 3. 2. 2010), dostupné na http://www.genetickezdroje.cz
OTÁHAL J. (1999): Patobiomechanika a patokinesiologie - kompendium. BM Soft, (on line),
(cit. 8. 2. 2010), dostupné na http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk.
PEHAM C., SCHEIDL M., LICKA T. (1996): A method of signal processing in motion
analysis of trotting the horse. Journal of Biomechanics, 29, s. 1111 - 1114.
PEREZ R., IGLESIAS V., CABEZAS I., GARCIA M., IBANEZ M. (1994): Relationship
between work output and cardiorespiratory response to draft load exercise in 2 groups of
draft horses. Archivos de medicina veterinaria, 26, s. 15 - 28
PEREZ R., VALENZUELA S., MERINO V., CABEZAS I., GARCIA M., BOU R., ORTIZ P.
(1996): Energetic requirements and physiological adaptation of draught horses to
ploughing work. Animal science, 63, s. 343 - 351.
PIERAMATI C., BOLLA A., SILVESTRELLI M. (2000): Genetic parameters for traits at
performance test in Maremmano horse. Book of abstracts 54. Annual meeting Societa'
Italiana delle Scienze Veterinarie, Riva del Garda, Trento, s. 413 - 414.
PROCHÁZKA L. (1998): Historie chovu chladnokrevného koně na podkladě belgické krve na
Moravě. Koně, ASCHK ČR, Písek, 2, s. 22 – 25.
89
REECE W. (1998): Fyziologie domácích zvířat. Grada Publishing, Praha, s. 456.
RHODIN M. (2008): A Biomechanical Analysis of Relationship Between the Head and Neck
Position, Vertebral Column and Limbs in the Horse at Walk and Trot. Doctoral
dissertation, Swedish University of Agricultural Sciences, Uppsala, s. 50.
RÓNAY E., DEJMAL J. (1991): Lesná ťažba, Príroda, Bratislava, s. 356.
ROUDNÁ M, DOTLAČIL L. a kol. (2007): Genetické zdroje - význam, využití a ochrana.
Ministerstvo životního prostředí, Praha, s. 28
ROZMAN J. a kol. (1981): Obecné základy živočišné výroby. SZN Praha. s. 440
SEBERA M., JOUKAL S., ZVONAŘ M. (2008): 3D biomechanická analýza v atletice. (on
line), (cit. 8. 2. 2010), dostupné na http://www.fsps.muni.cz/staff/sebera/2D-3D-analyza-
pohybu/dokumenty
SEBERA M., MICHÁLEK J., CACEK J. LAJKEB P. (2008a): Jednoduchá biomechanická
analýza během 3 minut. (on line), (cit. 8. 2. 2010), dostupné na
http://www.fsps.muni.cz/staff/sebera/2D-3D-analyza-pohybu/dokumenty
SEEHERMAN, H. J. (1991): The use of high-speed treadmills for lameness and hoof balance
evaluation in the horse veterinary clinics of North America. Equine Practice, 7, s. 271 - 307.
SCHERF B D. (1995): Conserving Domestic Animal Genetic Resources. In: World watch list
for domestic animal diversity. Food and Agriculture Organization for the United Nations,
Rome, s. 28 - 36.
SCHERF B D. (2000): Criteria for Determinig Breeds at Risk. In:World watch list for domestic
animal diversity. Food and Agriculture Organization for the United Nations, Rome, s. 14 – 15.
SCHROLL E. (2008): Pferdearbeit. In: Holrücken mit Pferden. Starke Pferde - Verlag,
Germany, s. 48 – 51.
SIDBÄCK H. (1993): The horse in the forest - caring, training, logging. Swedish University of
Agricultural Sciences resech. Information Centre/ Forestry. s. 112.
STASHAK T. S. (1989): Diagnosis of lameness. In ADAMS R. O: Lameness in Horses. Lea &
Febiger, Philadelphia, s. 910.
SVOBODOVÁ J. (2010): Zkoušky výkonnosti II. stupně pro chladnokrevné koně v GZ - jejich
význam v praxi. Sborník referátů ze semináře „Aktuální problémy chovu a šlechtění koní
v ČR“, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 45 - 48.
90
ŠIMČÍK D., GALAJDOVÁ A., DOLNÁ Z. (2008): Laboratórium pohybovej analýzy-výskum
a vzdělavanie. (on line),(cit. 8.2.2010), dostupné na
http://www.smilingproject.eu/pdf/Simsik_transfer_inovacii3.pdf
TEPLÝ V., POLÍČEK B. (2009): Chladnokrevná plemena koní. In. MÁTLOVÁ V. a kol.
(2009): Výroční zpráva Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů
hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu, zemědělství a lesní
hospodářství (Národní program zvířat). Národní referenční středisko pro genetické zdroje
hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, v. v. i., Praha, s. 29 - 36.
URBAN F. (2001): Základní hlediska managementu genetických zdrojů hospodářských zvířat.
(on line), (cit. 30. 11. 2007), dostupné na http://www.omadeg.cz/vystava/genrezerv.htm.
VOLENEC J. (1996): Chov chladnokrevných plemen koní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Sborník referátů “Perspektiva chovu koní v České republice”, Nadace profesora Václava
Michala, Odbor zemědělské výroby Ministerstva zemědělství ČR, Auditorium maximum
Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, Brno, s. 67 - 90.
VOLENEC J., TEPLÝ V. (2004): Monitoring vývoje populací genetických zdrojů plemen
českomoravského belgického koně a slezského norika a plemene norika v ČR v období let
1995 - 2003. Mze ČR, VÚŽV, ASCHK ČR, SCHCHK ČR, SCHČMBK ČR, s. 79.
Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně
některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon).
91
PŘÍLOHY
foto 1: Výkonnostní zkoušky hřebců – Tlumačov (distanční jízda)
foto 2: Výkonnostní zkoušky klisen – Klokočov (zkouška spolehlivosti v tahu)
92
foto 3: Výkonnostní zkoušky hřebců – Tlumačov (zkouška v tahu)
foto 4: Výkonnostní zkoušky hřebců – Tlumačov (distanční jízda)
93
foto 5: Měření základních tělesných rozměrů hřebců v testační odchovně
foto 6: Svoji výkonnost potvrzují chladnokrevní koně především při práci v lese
![1 · Web viewPříklad: [word=“Nemanic“], Konkordance – Statistiky – Kolokace. Vyhledané kolokace se dají třídit podle několika ukazatelů, např. podle tzv. relativní](https://static.dokumenty.site/doc/80x56/608a49ab63dd0f24607b9236/1-web-view-pklad-wordaoenemanicaoe-konkordance-a-statistiky-a-kolokace.jpg)
