12

Žila jsem ve svém malém domku v Nazaretě.Nazaret byl maličkou vesnicí: nikdo ji neznal a nemě-

la tu čest, aby byla vzpomenuta v Bibli..., ani jedním slovem.

Byli jsme velmi chudí: naše domy tvořila jeskyně vyhloubená ve skále a další místnost ohraničená třemi stěnami venku před jeskyní.

To bylo vše.V té době nikdo z nás neznal přepych a pohodlí; kaž-

dý se od rána do večera potýkal s mnoha oběťmi.Pro mě to byla krásná léta. Není pravda, že oběť nás

činí nešťastnými; naopak, zaručuji vám, že je jednodušší být spokojený, když se každý den platí za to, co se jí..., obětí práce.

Často jsem četla žalmy a byla jsem pohnuta při četbě těchto slov:

„Doufej v Hospodina a čiň dobro,pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.Raduj se v Hospodinu,a dá ti, po čem touží tvé srdce“(Žl 37,3-4).

Stalo se to takto: byla jsem chudá, ale šťastná, protože jsem viděla Boha ve hvězdách v noci a v teplém slunci ve dne; viděla jsem Boha v květinách, které voněly v tichu, aby nerušily v rozjímání; viděla jsem Boha v prostých lidech, které jsem potkávala na cestě: všem jsem věnovala pozdrav a úsměv a cítila jsem se bohatší než královna.

Žalmy mě povzbuzovaly a připomínaly mi, že „lep-ší je troška, kterou má spravedlivý, než velké bohatství bezbožníků“ (Žl 37,16).

Zakoušela jsem pravdivost těchto slov.Večer jsem se často zastavovala, abych rozjímala,

a moje myšlenky zůstávaly dlouho u zaslíbení, která dal Bůh mému národu.

13

Připomínala jsem si slavnostní slova Tóry: „Nepřátel-ství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,15).

Kladla jsem si otázku: kdo bude tato minořádná žena? A sémě té ženy, které rozdrtí hadovi hlavu...?

Nedokázala jsem si představit, co se mělo později stát. Modlila jsem se, čekala, prosila a plná důvěry jsem se odevzdávala do Boží náruče.

Četla jsem v Písmu: „Nebude odňato od Judy žezlo, ani vláda od jeho nohou, dokud nepřijde ten, komu náleží: jemu se podřídí národy“ (Gn 49,10).

Zdálo se mi, že království Judy už nemá žezlo! Přišla snad plnost časů? Přišel snad okamžik naplnění zaslí-bení?

Všechno mlčelo.Vše se zdálo nemožné... Ale v mém srdci zůstávalo sví-

tit světlo důvěry v Boha, u kterého není nic nemožného.Jednou, když jsem četla z proroka Izaiáše1, jsem cítila,

že mé srdce začíná tlouct silněji. Nechápala jsem proč.Přečetla jsem si ta slova ještě jednou:

„Hospodin promluvil znovu k Achazovi: »Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin, nebo nahoře z výšin.« Achaz odpověděl: »Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina.« I řekl Izajáš: »Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.«“ (Iz 7,10-14).

1 Různost psaní v textu odpovídá různosti psaní prorokova jména v liturgickém pře-kladu a překladu ekumenickém (pozn. red.).

14

Zde jsem se zastavila. Zdálo se mi, že mi srdce vysko-čí z hrudi. Pomalu jsem začala opakovat: „Dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.“

Věděla jsem, že „Immanuel“ znamená „S námi Bůh“: tato slova mi připadala nádherná a tajemná zároveň. Kdo může pochopit Boží plán?

Můj pohled se zastavil nad jiným úryvkem z proroka Izaiáše, který vyzařoval světlo a útěchu. Naučila jsem se ho nazpaměť, tak se mi zdál krásný a plný naděje:

„Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost […]. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda, a bude mu dáno jméno: »Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje«“(Iz 9,1-2.5).

Kým bude toto dítě?A kdo bude matkou tohoto dítěte?A kdy se naplní toto prorocké slovo?Spontánně vyšla z mých úst prosba proroka Izaiáše:

„Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely“ (Iz 63,19).

Rozjímala jsem a modlila jsem se v tichu a prostotě svého domova, když tu jsem náhle uviděla velké světlo a někoho, koho jsem nikdy neviděla, jak se přede mnou uklání.

Sevřelo se mi srdce a chtělo se mi křičet: „Kdo jsi? Odkud přicházíš? Co ode mě chceš?“

Ale on se na mě usmál a řekl: „Raduj se, milostiplná! Pán s tebou!“ (srov. Lk 1,28).

„Raduj se!“ řekla mi ta neznámá osoba, která nečekaně přišla do mého domu a do mého života. „Raduj se!“

15

Hned mně přišlo na mysl, že pozvání k radosti má předcházet velkým vykupitelským zvěstováním. Znala jsem je dobře a rychle jsem si je vybavila v tichu svého srdce: „Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který tě zachraňuje“ (Sof 3,14.16-17).

Začínají se snad naplňovat tato slova?Přišla snad chvíle vysněná proroky i celou dlouhou

historií mého národa?Vzpomněla jsem si také na slova Zachariáše: „Ple-

sej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův“ (Zach 2,14).

Avšak slova, která následovala po pozvání k radosti, se mi zdála ohromná jako balvan a určitým způsobem mně zabraňovala radovat se: „Milostiplná!“

Kdo je tato žena plná milosti? Jsem to já?Ano, jsem to já.Cítila jsem, jak mně krev silně tepe v žilách a zakou-

šela jsem pocit strachu, nepřiměřenosti a zmatku. Díva-la jsem se na tu osobu a pochopila jsem, že je to anděl z nebe, který přišel od Boha!

Bůh na mě myslel! Bůh poslal anděla... ke mně..., do mého domu, kam by se neuráčil vejít nikdo tohoto světa!

Anděl si všiml mého zmatku, četl mi ho v srdci, a hned řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce“ (Lk 1,30-33).

16

Začínala jsem chápat.Ženou ohlášenou Bohem po hříchu člověka... jsem já!

Dívkou, která má počít a porodit syna a dát mu jméno Immanuel, jsem já!

Mám se stát matkou, dokonce matkou očekávanou po staletí: očekávanou Bohem i lidstvem!

Jaké pohnutí! Jaká úzkost!Cítila jsem se malá, cítila jsem se nehodna, zdálo se

mi, že jsem ve víru nenadálé bouře, která v několika málo minutách promění celý scénář.

Hned jsem si však vzpomněla, že ve skrytu mé duše už nějakou dobu zrálo rozhodnutí zůstat pannou, být celá Boží, věnovat mu veškerý svůj cit... a čekala jsem na okamžik, kdy o tom promluvím s Josefem. Ale teď se vše nečekaným způsobem mění.

Už jako děvče mě naplňovala úžasem Boží slova oznamovaná Ozeášem: „Chci milosrdenství, ne oběť“ (Oz 6,6).

A rozhodla jsem se dát svou lásku Bohu.Trhla jsem sebou, když jsem četla v Izaiášově svitku:

„Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil“ (Iz 54,5).A ještě:

„Jako se mladík žení s pannou,tak se tví synové ožení s tebou.2

A jako se ženich veselí z nevěsty,tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe“ (Iz 62,5).

Poznala jsem se v těchto slovech... Ale nyní se přihodi-lo něco, co mě přesahovalo, co mě uvedlo v pochybnost, co zcela převrátilo mé plány.

2 Doslovný překlad z italštiny zní: „… tak se s tebou ožení ten, který tě učinil“ (pozn. překl.).

126

Obsah 

Předmluva ................................................................................................ �Panno očekávání! ....................................................................................................�

Část první MŮJ ŽIVOT S JEŽÍŠEM V NAZARETĚ

Zvěstování ..............................................................................................11Zdrávas, Maria .....................................................................................................19Pod ochranu tvou .................................................................................................20

První cesta do Judska: Ain-Karim ..................................................... 21V jeho lůně bydlela všechna stvoření ................................................................29Zdrávas, Královno ...............................................................................................30

Druhá cesta do Judska: Betlém ......................................................... 31Zdrávas, svatá Paní, přesvatá Královno ...........................................................40

„Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit“ .................................................. 43Panenská matko, dcero syna svého ...................................................................�1

Vracíme se do Nazaretu ..................................................................... �3Dívej se na hvězdu, pros Marii! .........................................................................�2

127

Část druhá DOPROVÁZENÍ JEŽÍŠE NA CESTÁCH GALILEJÍ A JUDSKEM

A přišel ten den! ................................................................................... ��Pamatuj ..................................................................................................................�3

Ukřižovali ho mezi dvěma zločinci... a dále křižují! ..................... ��Jidáši, můj bratře... ...............................................................................................83

Vstal z mrtvých! Radost trvá! ........................................................... 8�K Marii, Matce církve ..........................................................................................92

Část třetí „VŠICHNI JSOU MÉ DĚTI“

Po Nanebevzetí Panny Marie... – Maria je stále Matkou ............ 9�Mariin styl .......................................................................................................98Zjevení Panny Marie v Lurdech ....................................................................100Jaké je lurdské poselství? ................................................................................103Modlitba je nezbytná .....................................................................................104Pokání dělá dobře ...........................................................................................10�„Já jsem Neposkvrněné početí“ ......................................................................10�

Bernadetina závěť...............................................................................................108

Fatima – 13. květen 1917 .....................................................................111Přicházím z nebe! ...........................................................................................112Neposkvrněné Srdce Panny Marie ................................................................113Fatimské tajemství .........................................................................................114„Pokání, pokání, pokání!“ ..............................................................................11�

Pláč Matky a pláč dětí .......................................................................................121

Závěr ......................................................................................................123