ANTICKÉ ŘECKO

ANTIKA – od lat. slova antiquitas = starobylost

tímto označením je míněno starověké Řecko a Řím, které

položily základy evropské civilizace (umění, vědy, filosofie,

politika)

geograf. umístění: egejská oblast: ostrovy v Egejském moři

– Kréta je největší řecký ostrov + rozeklané pobřeží

Peloponéského poloostrova – hornatý Balkán

hornatá oblast - zemědělská půda pouhých 20% celkové

rozlohy Řecka: rozvoj rybolovu, mořeplavby a obchodu

z geografických podmínek vychází i politické uspořádání –

žádná centralizovaná říše, nýbrž velké množství městských

států (polis)

MINOJSKÁ KRÉTA

výhodná strategická poloha – obchod a kulturní styky

s vyspělými civilizacemi Blízkého východu a Egypta; název

podle mytického krále Minoa

Období prvních (2000 – 1700 př. NL) a druhých paláců

(17.-15.stol. př. NL)

kolem r. 2000 př. NL – první města s paláci – hospodářská a

správní centra – KNOSSOS, FAISTOS, MALLIA – správa

jednotlivých území; neexistoval jednotný stát. Paláce byly

hustou spletí chodeb, obytných i úředních místností,

skladišť apod. – mýtus o labyrintu ukrývajícím bájného

Mínotaura (bestii s lidským tělem a býčí hlavou; byl zabit

hrdinou Théseem); býk byl posvátným zvířetem

17. - 16. stol. př. NL = největší rozkvět

MÍNOJSKÁ KRÉTA – POZŮSTATKY PALÁCE V KNÓSSU

a UKÁZKY ARFEFAKTŮ Z MUZEA V HERAKLIONU

ukázky několika artefaktů vystavených v muzeu v

Heraklionu: tajemný disk z Faistu / bronzový štít..

Théseus bojuje s Mínotaurem (znáte celý příběh?)

doklady vyspělého šperkařství / muzeum v Heraklionu

v 15. stol. výbuch sopky na ostrově THÉRA (SANTORINI)

– postižena celá oblast; ÚPADEK A ZÁNIK

MYKÉNSKÉ OBDOBÍ – vrchol 14. – 13. stol. př NL

kolem roku 2000 př. NL – první řecké kmeny ACHAJOVÉ

do Řecka

monumentální hradby – kyklopské (podle pověsti je

vybudovali jednoocí obři Kyklopové) a paláce: Mykény,

Tyrins, Sparta, Athény, Théby; lineární písmo B

na přelomu 13. a 12. století př. NL mykénská sídliště

zničena ve dvou etapách, kdy do Řecka vpadly mořské

národy a o něco později nové řecké kmeny – DÓROVÉ a

severozápadní Řekové

Mykény - 90 km

jihozápadně od Athén /

byly jedním z hlavních

center řecké civilizace

16. – 12. st. př. nl a

vojenskou pevností,

která dominovala velké

části jižního Řecka

-------------

(na obrázcích:

model Mykén /

Agamemnonova zlatá

maska a proslulá Lví

brána)

TEMNÉ (HOMÉRSKÉ) OBDOBÍ (1100 – 800 př. n.l.)

Kmenové posuny a hmotný i kulturní úpadek celé oblasti

způsobený příchodem Dórů (byli na nižší kulturní úrovni

než místní obyvatelstvo) – proto se toto obd. nazývá temné;

Nově příchozí s původními obyvateli buď splynuli nebo

vytvořili přísně oddělenou vládnoucí vrstvu (vzorovým

příkladem je Sparta – proto museli být S. dokonalými

válečníky, aby dokázali ovládat mnohem početnější

obyvatelstvo)

Část dříve usazených řeckých kmenů ustoupila před Dóry

přes Egejské moře do Malé Asie, kam byla o něco později

následována i některými Dóry = maloasijská řecká

kolonizace. Postupně však došlo k vzestupu – dokladem je

vznik nejslavnějších řeckých eposů: Ilias a Odyssea

Paridův soud a jablko sváru jako prvotní příčina pádu Tróji

Troja = Ílion. Epos Ilias popisuje posledních 50. dní

desetiletého obléhání Troje (od hádky Achillea

s Agamemnonem až po smrt trojského hrdiny Hektora).

Trojská válka vypukla proto, že Paris, syn trojského krále

Priama, unesl s pomocí bohyně Afrodity spartskému králi

Menelaovi manželku Helenu; Menelaos se svým bratrem

Agamemnonem svolal všechny Řeky k výpravě proti Troji.

Poslední okamžiky města a jeho dobytí už Homér ve své

Iliadě nepopisuje. Básnické líčení Trojského koně se

dochovalo až ve Vergiliově Aeneis.

Troja byla skutečně zničena kolem r. 1200 př. NL.

Pozůstatky Troje objevil německý obchodník a badatel

Heinrich Schliemann.

Homér – slepý básník / autor dvou eposů

zakládajících evropskou literaturu

Heinrich Schliemann – objevitel Troje

Troja / Ílion - rekonstrukce

barvitě trojskou válku

popisuje filmy Trója

http://www.csfd.cz/film/71307-troja/prehled/

ARCHAICKÉ OBDOBÍ (800 – 500 př. NL)

nejdůležitějšími události: vznik klasické polis + velká

kolonizace Středomoří a Černomoří (Heléni – tak sami sebe

nazývali řekové vs. barbaři = příslušníci jiných národů)

POLIS = MĚSTSKÝ STÁT

v antickém Řecku jich bylo několik set, největší = Sparta

(8500 km²; asi jako Korsika) / to bylo dáno geografickými

podmínkami – roviny a úrodné planiny jsou od sebe

odděleny horami – proto byl městských států velký počet;

jednotlivé poleis mezi sebou často vedly války

polis byla obvykle střediskem menší či větší úrodné planiny

a vyvinula se z nejprůbojnější vesnice v okolí, která si

ostatní podrobila

ŘECKÁ OBEC – společenství občanů - OBČANEM –

člověk, který se narodil výhradně občanům příslušného

státu; jedno až dvě děti – jinak by se dělil majetek a rodina

by chudla; počet obyvatel byl stabilní; lidé se znali a tím

bylo zaručeno, že do úřadu zvolí někoho schopného

postupně se vyvinuly různé druhy politického zřízení:

aristokracie (vláda nejlepších)

oligarchie (vláda několika)

tyranida (vláda jednoho)

demokracie (vláda lidu) - klasická demokracie - Athény za

Perikla (500 - 429 př. nl)

Práva a povinnosti občana:

účastnit se sněmu, hlasovat o zákonech

volit úředníky či sami mohli kandidovat

vlastnit půdu a nemovitosti

obstarávat si zbroj a být připraven bránit vlast; za čest si

každý pokládal, když mohl něco pro obec učinit – zvláště

majetnější občané přispívali na chod polis;

Občané představovali menšinu:

plnoprávní občané: pouze muži od určitého věku a

majetku; ženy vyloučeny; lidé na někom ekonomicky

závislí – např. čeledíni; cizinci (každý, kdo se do polis

přistěhoval) – zůstávali jimi i jejich děti bez ohledu na to, co

pro obec učinili; nejníže stáli: otroci

VELKÁ ŘECKÁ KOLONIZACE (8. – 6. stol. př. nl)

důvod: relativní přelidnění – nebylo možné zvýšit rozlohu

obdělávané půdy – jedinou cestou a cílem zámořských

výprav: hledat úrodnou půdu a zdroje nerostů jinde

kolonie – zakládány v zámoří na vhodných místech:

Sicílie, jižní Itálie, jižní Galie (Syrakusy, Neapol, Marseille)

pobřeží Černého moře (Varna, Byzantion)

rozšířila se síť osad v Malé Asii

zakládání osad organizovaly nejbohatší a nejmocnější

státy – měly k tomu dostatečné prostředky; polis, která

výpravu organizovala byla pro vzniklou osadu mateřským

státem – metropolí

Velká řecká kolonizace (8. – 6.st.př.n.l.) – založeno množství

nových osad především na celém pobřeží Černého moře, v jižní

Itálii a na Sicílii a v jižní Galii + nové kolonie přibily též v Malé

Asii (ta ovšem začala být osidlována již v předchozí kolonizaci)

Ekonomické a sociální důsledky kolonizace

růst rozdílu mezi chudými a bohatými:

z nových osad dovoz levného obilí a surovin:

chudli drobní zemědělci, nemohli konkurovat – upadali do

dlužního otroctví; (velkostatkáři bohatli – mohli si dovolit

vysázet olivy a víno a vyvážet do kolonií víno a olej)

do kolonií řemeslné výrobky – řemeslníci a obchodníci

bohatli – začali se zajímat o politickou moc, jelikož leckdy

byli bohatší než aristokracie, která dosud ovládala úřady

počátek rozpadu rodové společnosti: neurozená, leč

bohatá vrstva stoupla na významu, protože v případě

války si mohli dovolit zbroj těžkooděnce (hoplítos) a ti byli

jádrem řecké armády / to vedlo k politickým změnám…

Vládnoucí vrstva - aristokracie - měla v rukou i soudy a

soudila podle nepsaného práva – musela ustoupit tlaku

středních vrstev a v 7. st. př.n.l. došlo k zapsání práva =

kontrola spravedlivého průběhu soudů (legendární

zákonodárci: Drakon, Lykurgos, Solón)

Raná řecká tyranida

Aby se změny /reformy udály rychle a radikálně – do čela

se dostával tyran – samovládce, jehož cílem bylo odstranit

politický monopol aristokracie (územně–správní reformou);

za jejich vlády rozkvět – podpora umění; budování

veřejných staveb. Řekové však neměli v oblibě vládu jedné

osoby – takže tyran u moci pouze do té doby, dokud

tyranida nesplnila svůj účel – pak se opět dožadovali moci

letecký pohled na starověké Athény

příklad přerodu z rodové společnosti na společnost

občanskou - reformy z Athén:

Solónovy reformy (638 – 555 př.n.l.)

rozdělil obyvatelstvo do 4 majetkových tříd

= nezáleželo už na urozeném původu, ale na bohatství

byl zaveden majetkový cenzus pro zastávání úřadů a

členství v Radě čtyř set (nahradila původní aristokratickou

radu - Areopag)

zrušil dlužní otroctví

Peisistratova tyranida (546 – 527 př.n.l.)

původem ze šlechtického rodu / s podporou chudiny se

zmocnil vlády / zdanil bohaté velkostatkáře a zasloužil se o

rozkvět Athén

510 př.n.l. byli Peisistratovci z Athén vyhnáni a začala

být budována demokracie:

Kleisthenovy reformy (509 – 507 př.n.l.)

odstranily poslední mocenskou oporu aristokracie – rodové

zřízení a definitivně zlomily moc aristokracie:

zavedl novou územní organizaci (jakési nové volební

obvody) do Rady pěti set (nahradil organizaci podle rodů):

základem 1 fýla (celkem jich bylo 10) = politická jednotka

(oblast městská, přímořská, vnitrozemská = netvořily

souvislé území); z ní každoročně 50 mužů do Rady pěti set

ostrakismus – střepinový soud; lidové shromáždění mohlo

iniciovat proceduru vypovězení občana, který by ohrožoval

demokracii (lidé, kteří by na sebe chtěli strhnout moc) –

vyhnanství na 10 let; poté návrat + vrácení majetku;

Slavní zákonodárci Athén a Sparty: SOLÓN / LÝKURGOS

Státní správa Athén (schéma na následujícím slidu)

ARCHONTI = nejvyšší úředníci (bylo jich 9); voleni z řad

aristokracie na rok (postupně ztráceli vliv na úkor prytanů)

AREOPAG (Areův pahorek) – aristokratická rada;

doživotně v ní zasedali bývalí archonti (pravomoci ztrácela

ve prospěch bůlé)

RADA PĚTI SET (búlé) – zastupitelstvo obce / volena na

rok či určeno losem po 50 mužích (nad 30 let) z deseti fýl a

tří nejvyšších majetkových tříd / od Perikla byli členové

búlé placeni = dostupné pro všechny občany + búlé volila

do svého čela 50 prytanů (prytanie – jakýsi výkonný

výbor - vláda) . Búlé byla rozhodující složkou athénské

demokracie, protože se zde denně setkávali zvolení

představitelé různých částí obyvatelstva a společně museli

rozhodovat o všech významnějších záležitostech obce

LIDOVÝ SNĚM (ekklésia) – účast na sněmu povinností

plnoprávných občanů / volil úředníky a

10 stratégů na rok - vojsko

AKROPOLIS / THÉNY

PERIKLES (443 – 430 nejmocnějším mužem v Athénách –

v úřadu stratéga)

Byl vynikajícím řečníkem. Vzdělával se např. u filosofa

Anaxagora z Klazomen. Jeho přáteli se stali filosof

Prótagorás z Abdér, historik Hérodotos, básník Sofoklés a

sochař Feidiás.

za jeho působení dosáhla demokracie v

Athénách vrcholu:

zpřístupnil chudým vrstvám rozhodování

při soudních procesech a v radě (búlé)

placením odměn. Přiznal každému občanu právo podávat

žaloby proti úředníkům nekonajícím své povinnosti a proti

osobám ohrožujícím blaho státu